43 C 42/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupeného anonymizována tři slova jméno příjmení , advokátkou sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa státního zastupitelství o náhradu škody <b>I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 84 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% od 25.3.2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobce se na žalované domáhá náhrady škody ve výši 84 000 Kč představující v souhrnu částku, kterou žalobce přeplatil na výživném pro dva nezletilé syny. Žalobce, otec dvou nezletilých dětí, byl účastníkem řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. V řízení mimo jiné navrhoval, aby byla snížena jeho vyživovací povinnost k jeho dvěma nezletilým dětem, která byla původně stanovena ve výši 8 000 Kč měsíčně pro nezletilého [jméno] [celé jméno žalobce] a ve výši 7 000 Kč pro nezletilého [jméno] [celé jméno žalobce] rozsudkem [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne 30.8.2017 změněným rozsudkem [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne 22.2.2018 O návrhu žalobce na snížení jeho vyživovací povinnosti rozhodl [název soudu] výrokem II. rozsudku č.j. [číslo jednací] ze dne 27.5.2019 tak, že návrh zamítl. Dne 22.7.2019 podal žalobce proti výroku II. rozsudku odvolání. Odvoláním se však [název soudu] nezabýval a věc vedl jako ukončenou a vyřízenou. Teprve na základě přímého dotazu zaslaného soudu dne 9.11.2019 se po 4 měsících začal [název soudu] odvoláním zabývat. Odvolací soud o žalobcově odvolání rozhodl tak, že prvostupňový rozsudek změnil a rozhodl o snížení vyživovací povinnosti žalobce k jeho nezletilým dětem v souladu s žalobcovým původním návrhem. V odůvodnění rozsudku č.j. [číslo jednací] odvolací soud dle žalobce jednoznačně potvrdil nezákonnost prvostupňového rozhodnutí. Z odůvodnění odvolacího rozsudku je dle žalobce zřejmé, že pokud by prvostupňový soud postupoval správně a v souladu se zákonem, byla by vyživovací povinnost žalobce snížena již prvostupňovým rozhodnutím a jelikož rozhodnutí o výživném jsou předběžně vykonatelná dle § 162 odst. 1 o.s.ř., nebyl by žalobce nucen po dobu dalších 12 měsíců platit výživné v celkové výši 15 000 Kč pro 2 nezletilé děti, ale platil by výživné ve výši 8 000 Kč. V důsledku nezákonného rozhodnutí a rovněž v důsledku několikaměsíčních průtahů na straně soudu prvního stupně spočívajících v několikaměsíční nečinnosti a ignorování žalobcem podaného odvolání tak došlo k tomu, že žalobce přeplatil na výživném celkovou částku 84 000 Kč, čímž žalobci vznikla škoda v této výši. Dne 10.6.2019 žalobce žádal matku nezletilých dětí, aby mu vrátila částku 84 000 Kč, avšak matka požadavek odmítla s odkazem na ustanovení § 923 odst. 2 občanského zákoníku. Svůj nárok na náhradu škody uplatnil žalobce dne 23.9.2020 u žalované. Žalovaná však žalobci do dne podání žaloby způsobenou škodu nenahradila.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 24.9.2020 uplatnil z důvodů v žalobě popsaných nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 84 000 Kč spočívající v přeplaceném výživném. K projednání žádosti žalobce došlo dne 28.4.2021. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., požadovaná náhrada škody žalobci nebyla poskytnuta a žádost byla zamítnuta. Ve věci bylo dle žalované provedeno šetření, ze kterého vyplynulo, že k přiznání požadované náhrady škody schází existence odpovědnostního titulu jako základní podmínky pro vyhovění nároku. Žalovaná zjistila, že rozsudkem [název soudu] ze dne 27.5.2019 bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu žalobce na snížení vyživovací povinnosti. Proti rozsudku žalobce podal odvolání a rozsudkem [název soudu] ze dne 19.5.2020 bylo napadené rozhodnutí změněno a rozhodnuto o snížení výživného. Rozsudek, kterým byl zamítnut návrh na snížení vyživovací povinnosti, byl dle žalované zrušen jako nepravomocný z podnětu řádného opravného prostředku. Rozsudkem ze dne 27.5.2019 žalobce nebyl odsouzen k plnění výživného, jeho návrh na snížení vyživovací povinnosti byl zamítnut. Vzhledem k tomu, že se dle žalované nejednalo o rozhodnutí předběžně vykonatelné bez ohledu na právní moc, nemůže toto rozhodnutí představovat škodní událost dle zákona č. 82/1998 Sb. ve formě nezákonného rozhodnutí.

3. Ze spisu [název soudu] bylo soudem zjištěno následující. Dne 26.2.2019 podal žalobce k [název soudu] návrh na změnu poměrů ve věci nezletilých dětí, a to ke sp.zn. [spisová značka]. V návrhu mimo jiné uvedl, že od vydání minulého rozsudku došlo ke změně jeho příjmových poměrů a rovněž poměrů na straně matky nezletilých dětí. Nalézací soud dne 7.3.2019 nařídil jednání na 27.5.2019, přičemž současně vyzval žalobce a matku, aby doložili své příjmy od 1.9.2018. Dne 16.5.2019 se k návrhu žalobce vyjádřila matka nezletilých. Dne 24.5.2019 se vyjádřil k návrhu kolizní opatrovník. Dne 27.5.2019 se konalo jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek č.j. [číslo jednací]. Výrokem II. předmětného rozsudku byl návrh otce na snížení vyživovací povinnosti zamítnut. Dne 26.6.2019 požádala předsedkyně senátu o prodloužení lhůty k vyhotovení a vypravení rozsudku do 17.7.2019, což jí bylo povoleno. Dne 10.7.2019 byl rozsudek rozeslán účastníkům. Dne 16.7.2019 byl doručen soudu návrh matky na vydání opravného usnesení. Dne 22.7.2019 bylo soudu doručeno odvolání otce do výroku II. rozsudku. Dne 24.7.2019 vydal [název soudu] opravné usnesení k opravě výroku IV. rozsudku ze dne 27.5.2019. Předmětné opravné usnesení bylo rozesláno účastníkům dne 24.7.2019. Dne 23.8.2019 byla na rozsudek vyznačena právní moc ke dni 26.7.2019. Dne 9.11.2019 právní zástupkyně žalobce požádala prostřednictvím e-mailu soud o informaci, jakým způsobem bylo vyřízeno odvolání otce ze dne 22.7.2019. Dne 11.11.2019 byla úředním záznamem zrušena právní moc výroku II. rozsudku. Odvolání otce bylo téhož dne zasláno právní zástupkyni matky a koliznímu opatrovníkovi. O tomto postupu byla současně vyrozuměna právní zástupkyně žalobce. Dne 22.11.2019 bylo [název soudu] doručeno vyjádření matky. Dne 25.11.2019 bylo soudu doručeno vyjádření kolizního opatrovníka. Dne 10.12.2019 byl spis předložen [název soudu] k rozhodnutí o odvolání. Dne 8.1.2020 bylo nařízeno jednání odvolacího soudu na 31.3.2020. Dne 6.3.2020 bylo odvolacímu soudu doručeno vyjádření žalobce k vyjádření matky a opatrovníka nezletilých a návrh na doplnění dokazování. Dne 18.3.2020 bylo jednání nařízené na 31.3.2020 odročeno na neurčito z důvodu nařízení vlády o bezpečnostním opatření. Dne 22.4.2020 bylo nařízeno jednání na 19.5.2020. Dne 19.5.2020 se konalo jednání odvolacího soudu, na kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek soudu I. stupně v napadeném II. výroku změněn tak, že rozsudek soudu I. stupně ze dne 30.8.2017, č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne 22.2.2018, č.j. [číslo jednací] se mění tak, že otec je povinen přispívat na výživu nezletilého [jméno] částkou 5 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilého [jméno] částkou 3 000 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky. V odůvodnění rozsudku odvolací soud mimo jiné uvedl, že doplnil dokazování zejména o potvrzení zaměstnavatele žalobce ve vztahu k jeho čistému příjmu v období od ledna 2019 do února 2020 a o potvrzení zaměstnavatelů matky ve vztahu k jejímu čistému příjmu v období od ledna 2019 do ledna 2020. Z doplněného dokazování je dle odvolacího soudu zřejmé, že již v době rozhodování soudu I. stupně měla matka zcela rovnocenný, ne-li vyšší, měsíční čistý příjem s otcem, přičemž skutkové zjištění soudu I. stupně nebylo správné. Na straně otce zcela zřetelně od posledního rozhodování, kdy tento podnikal, došlo ke změně poměrů, když zjevně nevýhodné podnikání ukončil a nechal se zaměstnat s měsíčním čistým příjmem odpovídajícím příjmu matky. Dle odvolacího soudu bylo tedy chybou soudu I. stupně, že nepřihlédl k této skutečnosti a dovodil pouze, že nedošlo ke změně v životní úrovni otce, což lze sice považovat s ohledem na okolnosti vyměření výživného v původním rozsudku za správné zjištění, ale neprávně již nespatřoval zjevnou změnu ohledně příjmů otce. Odvolací soud vytkl soudu I. stupně, že se otázkami možností, schopností ani životní úrovně rodičů fakticky nezabýval a postačily mu k rozhodnutí údaje uváděné rodiči při jejich výslechu, aniž by si ověřoval jejich správnost prostým dotazem na zaměstnavatele. Tomuto přístupu odpovídalo dle odvolacího soudu i jeho rozhodnutí, které je z hlediska uvedeného zcela nesprávné. Důkazy provedené odvolacím soudem nakonec prokázaly, že minimálně od srpna 2019 má matka čistý příjem přesahující otcův prokázaný příjem. Z tohoto pohledu je tedy návrh otce dle odvolacího soudu zcela důvodný a odvolací soud považuje snížení jeho vyživovací povinnosti na stejnou částku, jaká je pravomocně uložena matce, jako adekvátní řešení situace. Spis byl vrácen [název soudu] dne 28.5.2020. Rozsudek odvolacího soudu byl rozeslán účastníkům dne 2.6.2020, přičemž tento den současně nabyl právní moci.

4. Dopis právní zástupkyně žalobce ze dne 23.9.2020 adresovaný žalované prokazuje, že žalobce tímto uplatnil u žalované žalobou uplatněný nárok. Stanovisko žalované ze dne 28.4.2021 adresované právní zástupkyni žalobce dokládá, že žalovaná nárok neshledala oprávněným.

5. Dokument označený jako„ Export transakční historie,“ ve vztahu k žalobci a č. účtu [bankovní účet] za období od 22.4.2019 do 5.6.2020 potvrzuje, že žalobce v uvedeném období zaslal [jméno] [příjmení] na výživné nezletilého [jméno] částku v celkové výši 112 000 Kč a na výživné nezletilého [jméno] částku v celkové výši 91 000 Kč.

6. Z e-mailové komunikace vedené mezi adresou [email] a žalobcem dne 10.6.2020 včetně předcházející komunikace soud zjistil, že žalobce [jméno] [příjmení] požádal, aby mu vrátila částku 84 000 Kč, o kterou přeplatil výživné za období červen 2019 – květen 2020, přičemž [jméno] [příjmení] vrácení výživného odmítla s odkazem na ustanovení § 923 odst. 2 OZ.

7. Printscreen webové schránky infoSoud ve vztahu k věci vedené [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] potvrzuje, že ke dni 9.11.2019 byla předmětná věc evidována jako„ evidenčně ukončená,“ a to od 27.8.2019.

8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu.

9. Dne 26.2.2019 podal žalobce k [název soudu] návrh na změnu poměrů ve věci nezletilých dětí, a to ke sp.zn. [spisová značka]. V návrhu mimo jiné uvedl, že od vydání minulého rozsudku došlo ke změně jeho příjmových poměrů a rovněž poměrů na straně matky nezletilých dětí. Nalézací soud dne 7.3.2019 nařídil jednání na 27.5.2019, přičemž současně vyzval žalobce a matku, aby doložili své příjmy od 1.9.2018. Dne 16.5.2019 se k návrhu žalobce vyjádřila matka nezletilých. Dne 24.5.2019 se vyjádřil k návrhu kolizní opatrovník. Dne 27.5.2019 se konalo jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek č.j. [číslo jednací]. Výrokem II. předmětného rozsudku byl návrh otce na snížení vyživovací povinnosti zamítnut. Dne 26.6.2019 požádala předsedkyně senátu o prodloužení lhůty k vyhotovení a vypravení rozsudku do 17.7.2019, což jí bylo povoleno. Dne 10.7.2019 byl rozsudek rozeslán účastníkům. Dne 16.7.2019 byl doručen soudu návrh matky na vydání opravného usnesení. Dne 22.7.2019 bylo soudu doručeno odvolání otce do výroku II. rozsudku. Dne 24.7.2019 vydal [název soudu] opravné usnesení k opravě výroku IV. rozsudku ze dne 27.5.2019. Předmětné opravné usnesení bylo rozesláno účastníkům dne 24.7.2019. Dne 23.8.2019 byla na rozsudek vyznačena právní moc ke dni 26.7.2019. Od 27.8.2019 byla věc evidována jako ukončená. Dne 9.11.2019 právní zástupkyně žalobce požádala prostřednictvím e-mailu soud o informaci, jakým způsobem bylo vyřízeno odvolání otce ze dne 22.7.2019. Dne 11.11.2019 byla úředním záznamem zrušena právní moc výroku II. rozsudku. Odvolání otce bylo téhož dne zasláno právní zástupkyni matky a koliznímu opatrovníkovi. O tomto postupu byla současně vyrozuměna právní zástupkyně žalobce. Dne 22.11.2019 bylo [název soudu] doručeno vyjádření matky. Dne 25.11.2019 bylo soudu doručeno vyjádření kolizního opatrovníka. Dne 10.12.2019 byl spis předložen [název soudu] k rozhodnutí o odvolání. Dne 8.1.2020 bylo nařízeno jednání odvolacího soudu na 31.3.2020. Dne 6.3.2020 bylo odvolacímu soudu doručeno vyjádření žalobce k vyjádření matky a opatrovníka nezletilých a návrh na doplnění dokazování. Dne 18.3.2020 bylo jednání nařízené na 31.3.2020 odročeno na neurčito z důvodu nařízení vlády o bezpečnostním opatření. Dne 22.4.2020 bylo nařízeno jednání na 19.5.2020. Dne 19.5.2020 se konalo jednání odvolacího soudu, na kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek soudu I. stupně v napadeném II. výroku změněn tak, že rozsudek soudu I. stupně ze dne 30.8.2017, č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne 22.2.2018, č.j. [číslo jednací] se mění tak, že otec je povinen přispívat na výživu nezletilého [jméno] částkou 5 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilého [jméno] částkou 3 000 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky. V odůvodnění rozsudku odvolací soud mimo jiné uvedl, že doplnil dokazování zejména o potvrzení zaměstnavatele žalobce ve vztahu k jeho čistému příjmu v období od ledna 2019 do února 2020 a o potvrzení zaměstnavatelů matky ve vztahu k jejímu čistému příjmu v období od ledna 2019 do ledna 2020. Z doplněného dokazování je dle odvolacího soudu zřejmé, že již v době rozhodování soudu I. stupně měla matka zcela rovnocenný, ne-li vyšší, měsíční čistý příjem s otcem, přičemž skutkové zjištění soudu I. stupně nebylo správné. Na straně otce zcela zřetelně od posledního rozhodování, kdy tento podnikal, došlo ke změně poměrů, když zjevně nevýhodné podnikání ukončil a nechal se zaměstnat s měsíčním čistým příjmem odpovídajícím příjmu matky. Dle odvolacího soudu bylo tedy chybou soudu I. stupně, že nepřihlédl k této skutečnosti a dovodil pouze, že nedošlo ke změně v životní úrovni otce, což lze sice považovat s ohledem na okolnosti vyměření výživného v původním rozsudku za správné zjištění, ale neprávně již nespatřoval zjevnou změnu ohledně příjmů otce. Odvolací soud vytkl soudu I. stupně, že se otázkami možností, schopností ani životní úrovně rodičů fakticky nezabýval a postačily mu k rozhodnutí údaje uváděné rodiči při jejich výslechu, aniž by si ověřoval jejich správnost prostým dotazem na zaměstnavatele. Tomuto přístupu odpovídalo dle odvolacího soudu i jeho rozhodnutí, které je z hlediska uvedeného zcela nesprávné. Důkazy provedené odvolacím soudem nakonec prokázaly, že minimálně od srpna 2019 má matka čistý příjem přesahující otcův prokázaný příjem. Z tohoto pohledu je tedy návrh otce dle odvolacího soudu zcela důvodný a odvolací soud považuje snížení jeho vyživovací povinnosti na stejnou částku, jaká je pravomocně uložena matce, jako adekvátní řešení situace. Spis byl vrácen [název soudu] dne 28.5.2020. Rozsudek odvolacího soudu byl rozeslán účastníkům dne 2.6.2020, přičemž tento den současně nabyl právní moci.

10. Žalobce v období od 22.4.2019 do 5.6.2020 zaslal [jméno] [příjmení] na výživné nezletilého [jméno] částku v celkové výši 112 000 Kč a na výživné nezletilého [jméno] částku v celkové výši 91 000 Kč.

11. Žalobce e-mailem z dne 10.6.2020 požádal [jméno] [příjmení], aby mu vrátila částku 84 000 Kč, o kterou přeplatil výživné za období červen 2019 – květen 2020, přičemž [jméno] [příjmení] vrácení výživného odmítla s odkazem na ustanovení § 923 odst. 2 OZ.

12. Dopisem ze dne 23.9.2020 žalobce uplatnil u žalované žalobou uplatněný nárok. Žalovaná nárok žalobce stanoviskem ze dne 28.4.2021 neshledala oprávněným.

13. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb., odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 3 zákona č. 82/1998 Sb., odpovídá stát za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, c) orgány územních samosprávných celků.

15. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

16. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

17. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla–li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

18. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

19. Podle § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do 6-ti měsíců od uplatnění nároku. Podle odst. 2 domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nároku nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Na základě provedeného dokazování soud v prvé řadě zjišťoval, zda jsou v projednávaném případě kumulativně splněny 3 základní podmínky pro náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., kterou žalobce žalobou požadoval, a to existence odpovědnostního titulu, v tomto případě primárně tvrzeného nezákonného rozhodnutí – rozhodnutí [název soudu] ze dne 27.5.2019, č.j. [číslo jednací], případně nesprávného úředního postupu spočívajícího v průtahu v řízení, příčinná souvislost a vznik škody. Spornou se mezi účastníky stala již otázka, zda lze rozhodnutí [název soudu] ze dne 27.5.2019, č.j. [číslo jednací], kvalifikovat jako nezákonné rozhodnutí ve smyslu ust. § 7 a násl. zákona č. 82/1998 Sb. Zatímco žalobce v uvedené souvislosti tvrdil, že předmětné rozhodnutí bylo nezákonné, neboť bylo předběžně vykonatelné a jeho nezákonnost byla potvrzena odvolacím soudem, žalovaná oproti tomu tvrdila, že posuzované rozhodnutí ze dne 27.5.2019 nezákonné nebylo, neboť nebylo pravomocné a ani předběžně vykonatelné. Nalézací soud se předně neztotožňuje se závěrem žalované, že rozhodnutí [název soudu] č.j. [číslo jednací] nebylo předběžně vykonatelné. Předběžná vykonatelnost rozsudku vyplývá jednak z výroku V. rozsudku a dále potom z ust. § 162 odst. 1 o.s.ř. V tomto směru se soud I. stupně ztotožňuje se závěrem žalobce, že i přesto, že byl jeho návrh na snížení vyživovací povinnosti přezkoumávaným rozsudkem zamítnut, jednalo se o předběžně vykonatelné rozhodnutí. Nelze zcela jistě pochybovat o tom, že v případě, že by [název soudu] na základě návrhu otce výživné snížil, takové rozhodnutí by bylo rovněž předběžně vykonatelné a otec by byl ode dne doručení rozsudku povinen platit výživné ve snížené výši. Oproti žalobci však nalézací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí č.j. [číslo jednací] nelze ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. označit za nezákonné v situaci, kdy nebylo odvolacím soudem změněno pro nezákonnost. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu ze dne 19.5.2020, odvolací soud nepotvrdil nezákonnost rozhodnutí soudu I. stupně, nýbrž toliko konstatoval, že soud I. stupně pochybil při skutkovém zjištění, když se spokojil s údaji uvedenými rodiči při jejich výslechu. Uvedené pochybení následně odvolací soud napravil, a to doplněním dokazování. Teprve na základě doplněného dokazování posléze odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně změnil, nikoliv však se zpětnou účinností, jak je patrné z výroku rozhodnutí odvolacího soudu. V případě, že by odvolací soud považoval rozhodnutí soudu I. stupně za nezákonné, o zpětné účinnosti změny by ve výroku svého rozhodnutí rozhodl. Takový postup však nebyl na místě, neboť odvolací soud při posouzení návrhu žalobce vycházel z odlišného skutkového stavu oproti soudu I. stupně, když měl nově k dispozici potvrzení zaměstnavatele žalobce ve vztahu k jeho čistému příjmu v období od ledna 2019 do února 2020 a potvrzení zaměstnavatelů matky ve vztahu k jejímu čistému příjmu v období od ledna 2019 do ledna 2020. Z doplněného dokazování odvolací soud zjistil, že minimálně od srpna 2019 má matka čistý příjem přesahující otcův prokázaný příjem. Soud I. stupně však rozhodoval již dne 27.5.2019 na základě odlišného skutkového stavu.

21. S přihlédnutím ke shora uvedenému nelze proto rozhodnutí [název soudu] ze dne 27.5.2019, č.j. [číslo jednací], dle přesvědčení zdejšího soudu kvalifikovat jako nezákonné rozhodnutí ve smyslu ust. § 7 a násl. zákona č. 82/1998 Sb.

22. Nalézací soud dále posuzoval tvrzení žalobce, že část škody, konkrétně ve výši 49 000 Kč, byla žalobci způsobena rovněž nesprávným úředním postupem spočívajícím v nečinnosti [název soudu] po podání odvolání žalobcem. Žalobce v tomto směru uvedl, že pokud by nedošlo k průtahům, k jednání odvolacího soudu by došlo již v říjnu 2019 a žalobce by tak platil snížené výživné již od listopadu 2019. V uvedené souvislosti je nezbytné přisvědčit žalobci, že v řízení došlo po podání odvolání žalobcem k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v průtahu. Tento průtah zdejší soud shledává v období od 27.8.2019 do 11.11.2019, tedy v délce 2,5 měsíců. Jestliže by k tomuto průtahu nedošlo a účastníci i soudy by činili úkony v obdobných lhůtách, ve kterých je činili po 11.11.2019, jednání odvolacího soudu by se konalo přibližně v polovině ledna 2020, neboť jednání nařízené na 31.3.2020 se nekonalo výlučně z důvodu nařízení vlády o bezpečnostním opatření, které nebylo ještě v lednu účinné. Pokud by však odvolací soud jednal v polovině ledna 2020, neměl by k dispozici potvrzení zaměstnavatele žalobce ze dne 2.3.2020 a potvrzení zaměstnavatele matky ze dne 5.3.2020, o která doplnil dokazování provedené soudem I. stupně a na základě kterých následně rozhodl v konečném důsledku o snížení výživného pro nezletilé [jméno] a [jméno]. Dle názoru zdejšího soudu tak nelze postavit najisto, že v případě jednání odvolacího soudu v polovině ledna 2020, by odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil, a to konkrétně způsobem, jakým to učinil posléze dne 19.5.2020. V důsledku uvedeného není tudíž prokázána přímá příčinná souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou.

23. Vzhledem k tomu, že u žalobcem uplatněného nároku nebylo prokázáno kumulativní splnění předpokladů, za kterých se odpovědnost státu za škodu realizuje, soud žalobu v plném rozsahu výrokem I. zamítl.

24. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch, a proto jí náleží náhrada v paušální výši 900 Kč za vyjádření ve věci, za přípravu na jednání a za účast na jednání konaném dne 20.9.2021.