43 C 47/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa o zaplacení 61 562 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 61 562 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 27.8.2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou doručenou soudu dne 13.4.2022 domáhal zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 61 562 Kč, která mu vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 11 C 51/2007 v němž byl žalovanou stranou (dále jen„ řízení“). Nesprávný úřední postup soudu žalobce spatřoval v nepřiměřené délce řízení, které trvalo 10 let. Řízení bylo zahájeno dne 23.6.2006 podáním žaloby o náhradu škody a skončilo dne 29.12.2016. Nárok na finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení žalobce uplatnil u žalované podáním ze dne 3.3.2017. Žalovaná po projednání žalobci stanoviskem ze dne 26.8.2021 přiznala zadostiučinění v penězích ve výši 98 438 Kč. Žalobce tuto částku nepovažoval za odpovídající, když za takovou považuje částku 160 000 Kč.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby z důvodu promlčení uplatněného nároku. Uvedla, že posuzované řízení pravomocně skončilo dne 29.12.2016 a žaloba byla podána až dne 13.4.2022, tedy po marném uplynutí šestiměsíční promlčecí lhůty. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně uplatnil dne 6.3.2017 svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“). Žádost žalobce shledala částečně důvodnou a poskytla žalobci odškodnění ve výši 98 438 Kč.

3. Soud ve věci rozhodl na základě účastníky navržených (předložených) listinných důkazů, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání (§ 115a o. s. ř.), neboť žalobce i žalovaná s takovým postupem vyslovili souhlas a věc je dostatečně objasněna listinnými důkazy.

4. Soud z účastníky předložených listin a z jejich shodných tvrzení učinil tato skutková zjištění:

5. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Hradci Králové dne 23.6.2006 se žalobce [jméno] [příjmení] domáhal po žalovaných [příjmení] [jméno] [příjmení] a žalobci - soudním znalci [celé jméno žalobce] (v tomto odstavci dále jen„ žalovaný 2)“) náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem. Žaloba byla doručena žalovanému 2) dne 5.3.2007. Žalobu odůvodnil tím, že v konkurzním řízení vedeném pod sp.zn. [spisová značka] byla žalovaná 1) správkyní konkurzní podstaty. Při své činnosti nechala vyhotovit znalecký posudek od žalovaného 2) ačkoliv věděla, že žalovaný 2) není oprávněn provést ocenění speciálních strojů. Na základě těchto posudků následně prodala stroje pod cenou. Přípisem ze dne 23.2.2007 soud sdělil účastníkům, že má za to, že není věcně příslušný k projednání věci. Dne 9.3.2007 žalobce navrhl, aby do řízení vstoupili žalovaný 3) [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] a žalovaný 4) [anonymizováno]. Žalovaný 2) reagoval na přípis soudu dne 14.3.2007. Dne 6.4.2007 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti. Usnesením ze dne 20.4.2007 VS v Praze rozhodl, že k projednání věci jsou příslušné okresní soudy a věc postoupil k dalšímu řízení Okresní soud v Trutnově. Dne 13.6.2007 žalobce požádal o ustanovení právního zástupce. OS v Trutnově spis obdržel dne 15.6.2007. Dne 21.9.2007 soud vyzval žalobce k doplnění žaloby a sdělení svých majetkových poměrů. Dne 10.10.2007 žalobce předložil soudu své majetkové poměry. Dne 28.1.2008 soud zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce pro řízení. Dne 5.2.2008 se žalobce vzdal práva na podání odvolání. Dne 4.3.2008 žalobce sdělil soudu, že žalobcem je on a taktéž [jméno] [příjmení], která se vstupem na straně žalobců souhlasí. Usnesením ze dne 2.6.2008 soud připustil, aby do řízení na straně žalobce jako další účastník přistoupila [jméno] [příjmení]. Dne 25.6.2008 soud obdržel vyplněné potvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech žalobkyně b). Usnesením ze dne 15.7.2008 soud přiznal žalobkyni b) osvobození od soudních poplatků. Výzvou ze dne 26.8.2008 soud vyzval žalobce a) k doplnění žalobních tvrzení, současně nařídil na 8.10.2008 jednání. Dne 8.10.2008 se konalo přípravné jednání. Jednání bylo odročeno na neurčito za účelem rozhodnutí o procesních návrzích žalobce a). Dne 15.1.2009 žalobce a) požádal o pokračování v jednání. Dne 12.2.2009 soud rozhodl o žádosti žalobce a) o ustanovení zástupce pro řízení tak, že jí zamítl. Usnesením ze dne 13.2.2009 soud připustil změnu žaloby a zamítl návrh žalobce a) na přibrání žalovaných [příjmení] a [anonymizováno] do řízení. Žalobce podal dne 2.3.2009 odvolání. Spis byl předložen KS v Hradci Králové dne 17.4.2009. Usnesením ze dne 25.5.2009 odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti žalobce a) o ustanovení zástupce pro řízení a změnil usnesení soudu prvního stupně o nepřipuštění dalších žalovaných tak, že jejich vstup do řízení připustil. Spis byl vrácen soudu prvního stupně dne 9.6.2009. K pokynu ze dne 11.6.2009 soud zaslal novým žalovaným přípis, nechť se vyjádří k žalobě. Žalovaná 3) se vyjádřila dne 7.7.2009 a žalovaná 4) dne 8.7.2009. Přípisem ze dne 24.8.2009 soud sdělil žalobci, že mu prodlužuje dodatečnou lhůtu 15 dnů ke splnění povinnosti uloženou mu unesením ze dne 26.8.2008. Dne 7.10.2009 soud vyzval žalobkyni b) k doplnění žalobních tvrzení. Žalobkyně b) dne 27.10.2009 požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů. Dne 11.11.2009 soud zamítl žádost žalobkyně b) o ustanovení zástupce pro řízení. Dne 26.11.2009 žalobkyně b) podala odvolání. Dne 30.11.2009 se žalobkyně b) vyjádřila k žalobě, resp. žalobu doplnila. Usnesením ze dne 15.12.2009 odvolací soud potvrdil usnesení soudu I. stupně. Dne 19.1.2010 soud vyzval žalobce, aby doplnili žalobu. Dne 10.2.2010, 16.2.2010 a 27.4.2010 soud obdržel doplnění žaloby od žalobkyně b). Doplnění žaloby od žalobce a) soud obdržel dne 23.3.2010. Žalovaná 3) doplnila vyjádření dne 5.5.2010, žalovaný 2) dne 11.5.2010 a žalobce a) tak učinil dne 18.5.2010. K pokynu ze dne 30.6.2010 soud nařídil na 30.8.2010 jednání. Žalobce a) požádal o odročení jednání. Soud žádosti vyhověl a jednání k pokynu ze dne 23.8.2010 odročil na 4.10.2010. Jednání dále odročil na neurčito za účelem doplnění žalobního návrhu. Dne 15.10.2010 žalobce a) doplnil žalobu. K pokynu ze dne 22.10.2010 soud vyzval žalobkyni b) k doplnění žaloby. Dne 23.11.2010 se žalovaný 2) vyjádřil k doplnění žaloby, žalovaná 3) tak učinila dne 29.11.2010. Na č.l. 200 se nachází úřední záznam ze dne 26.4.2011, dle kterého soud zjistil, že [jméno] [příjmení] dne 27.12.2010 zemřela. Usnesením ze dne 16.6.2011 soud přerušil řízení do pravomocného skončení dědického řízení po zemřelé žalobkyni b). Proti usnesení se odvolal žalobce a). Odvolání soud přeposlal účastníkům 31.8.2011. Spis byl předložen odvolacímu soudu dne 10.10.2011 Odvolací soud dne 15.12.2011 zrušil usnesení okresního soudu, kterým bylo přerušeno řízení. Usnesení zrušil ve vztahu k žalobci a). K pokynu ze dne 6.3.2012 soud nařídil na 27.4.2012 jednání. Žalovaná 3) se z jednání omluvila. Při jednání dne 27.4.2012 soud provedl dokazování listinnými důkazy a jednání odročil na 4.5.2012 za účelem vyhlášení rozsudku. Rozsudkem ze dne 4.5.2012 soud řízení vůči žalobkyni b) zastavil, řízení o žalobě žalobce a) částečně zastavil a ve zbytku žalobu zamítl. Žalobce a) podal dne 12.6.2012 proti rozsudku odvolání. Spis byl předložen odvolacímu soudu dne 10.8.2012 Odvolací soud dne 29.8.2012 rozsudek okresního soudu částečně zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Dne 26.10.2012 soud vyzval žalobce a), nechť soudu sdělí důkazní návrhy. K pokynu ze dne 10.12.2012 soud nařídil jednání na 25.1.2013. Při jednání dne 25.1.2013 soud vyslechl svědka a jednání odročil na 15.3.2013. Usnesením ze dne 25.3.2013 soud rozhodl o svědečném. Při jednání dne 15.3.2013 soud provedl účastnický výslech žalobce a jednání bylo dále odročeno na 24.5.2013. Při tomto jednání soud provedl účastnický výslech žalobce. Jednání bylo odročeno na neurčito. Žalobce se vyjádřil dne 5.11.2013, žalovaný 4) dne 27.11.2013. K pokynu ze dne 2.1.2014 soud nařídil jednání na 25.2.2014. Dne 28.11.2013 soud obdržel přílohové spisy. Žalovaný 2) se ve věci vyjádřil dne 5.12.2013 a žalovaná 1) dne 7.12.2013. Při jednání dne 25.2.2014 soud zopakoval průběh řízení, provedl obsah konkurzního spisu a jednání odročil na 9.4.2014 za účelem předložení důkazních návrhů žalobcem. Žalovaný 2) se vyjádřil ve věci dne 21.3.2014. Dne 3.4.2014 žalobce doplnil svá tvrzení. K pokynu ze dne 7.4.2014 soud odročil jednání ze dne 9.4.2014 na neurčito. Dne 26.5.2014 se vyjádřil žalobce. K pokynu ze dne 10.7.2014 soud nařídil na 27.8.2014 jednání. Při jednání soud provedl dokazování listinnými důkazy, jednání odročil na 5.9.2014 za účelem vyhlášení rozsudku. Rozsudkem ze dne 5.9.2014 soud ve výroku I. připustil změnu žaloby a ve zbytku žalobu zamítl. Písemné vyhotovení rozsudku soud rozeslal dne 31.10.2014. Žalovaný 2) podal dne 18.11.2014 proti rozsudku v rozsahu nákladového výroku odvolání. Žalobce se proti rozsudku odvolal dne 14.11.2014, soud odvolání přeposlal ostatním účastníkům dne 17.12.2014. Usnesením ze dne 17.3.2015 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Následně žalobce požádal o osvobození od soudního poplatku, čemuž soud vyhověl a usnesením ze dne 15.5.2015 soud přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků. KS v Hradci Králové usnesením ze dne 14.7.2015 zrušil rozsudek okresního soudu a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Rozhodnutí bylo zasláno účastníkům dne 20.7.2015. Usnesením ze dne 4.1.2016 soud řízení zastavil co do částky 3 926 800 Kč. Usnesením ze dne 21.3.2016 soud částečně připustil změnu žaloby. K pokynu ze dne 21.4.2016 soud nařídil na 1.6.2016 jednání. Žalovaná 3) se z jednání omluvila. Žalovaná 4) dne 31.5.2016 předložila soudu své vyjádření. Dne 1.6.2016 proběhlo jednání. Za účelem vyhlášení rozsudku soud jednání odročil na 10.6.2016. Dne 10.6.2016 soud vyhlásil rozsudek, kterým žalobu o náhradu škody ve výši 210 000 Kč zamítl. Písemné vyhotovení rozsudku soud účastníkům zaslal dne 11.7.2016. Dne 21.7.2016 žalobce podal proti rozsudku odvolání. Spis byl předložen odvolacímu soudu dne 29.9.2016. K pokynu ze dne 5.10.2016 soud nařídil na 22.11.2016 jednání před odvolacím soudem. Při jednání odvolací soud vyhlásil rozsudek č. j. 26 Co 350/2016 - 504, kterým rozsudek okresního soudu potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Na rozsudku odvolacího soudu je vyznačena doložka právní moci dne 14.12.2016 (viz spis Okresního soudu v Trutnově sp.. zn. 11 C 51/2007).

6. Dne 6.3.2017 byla žalované doručena žádost žalobce o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu mu vzniklou v řízení vedeném u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 11 C 51/2007 z důvodu nepřiměřené délky řízení. Ve stanovisku ze dne 26.8.2021 žalovaná konstatovala, že délka řízení byla nepřiměřená a poskytla žalobci odškodnění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 98 438 Kč (viz nesporná tvrzení účastníků, žádost o náhradu za nemajetkovou újmu ze dne 2.3.2017 včetně razítka s datem doručení 6.3.2017 a stanovisko žalované ze dne 26.8.2021).

7. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

8. Posuzované řízení skončilo právní mocí rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22.11.2016, č. j. 26 Co 350/2016 - 504, dne 14.12.2016. Žalobce dne 6.3.2017 doručil žalované žádost na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou jí v řízení vedeném u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 11 C 51/2007 z důvodu nepřiměřené délky řízení. Žalovaná žádost projednala stanoviskem ze dne 26.8.2021 a přiznala žalobci odškodnění ve výši 98 438 Kč. Žalobce podal žalobu v předmětné věci dne 13.4.2022.

9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Dle odst. 3 téhož ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

12. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

13. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk neběží promlčecí doba ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

14. Žalovaná vznesla námitku promlčení žalobou uplatněného nároku. Soud se proto zabýval tím, zda žalobce uplatnil u soudu nárok na poskytnutí zadostiučinění ve lhůtě 6 měsíců ode dne, kdy se o vzniklé nemajetkové újmě dozvěděl (§ 32 odst. 3 OdpŠk).

15. O újmě se žalobce dozvěděl nejpozději dne 14.12.2016, tedy v den nabytí právní moci rozsudku odvolacího soudu. Později se o ní dozvědět nemohl, neboť nemajetková újma vzniká právě v důsledku přetrvávající nejistoty o výsledku řízení. Tato nejistota pominula dnem právní moci rozhodnutí v posuzovaném řízení. Ode dne následujícího žalobci počala běžet šestiměsíční subjektivní promlčecí doba k uplatnění jeho nároku na náhradu nemajetkové újmy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 96/2011-I). Dle judikatury je lhůta stanovená v § 32 odst. 3 OdpŠk lhůtou hmotněprávní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. června 2012, sp. zn. 30 Cdo 639/2012). Žalovaný uplatnil nárok u žalované dne 6.3.2017. V souladu s § 35 odst. 1 OdpŠk uplatněním u žalovaného došlo ke stavění běhu promlčecí lhůty a to na dobu 6 měsíců. Ode dne 7.9.2017, tj. po uplynutí 6 měsíců, lhůta začala opět plynout. Jelikož žalobce uplatnil u soudu své nároky až dne 13.4.2022, přičemž běh šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůty skončil dne 15.12.2017, soud shledal žalovanou vznesenou námitku promlčení za důvodnou.

16. Soud současně nedospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou by byla v rozporu s dobrými mravy. Shora soudem popsaný způsob počítání běhu promlčecí doby rovněž není žádnou novinkou, která by žalobci, resp. jeho zástupci nebyla či neměla být známa. Je pravdou, že šestiměsíční promlčecí lhůta stanovená v § 32 odst. 3 OdpŠk je v kontextu právního řádu poměrně přísná. Uvedenou právní úpravu, jak byla zákonodárcem stanovena, je však soud povinen respektovat, současně je však třeba velmi pečlivě a s uvážením všech okolností dané věci a to včetně krátkosti uvedené promlčecí lhůty zvažovat, zda nejsou dány výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o rozporu námitky promlčení s dobrými mravy (srov. k tomu nález Ústavního soudu ze 14. 11. 2017, sp. zn. I ÚS 3391/2015). Obecně platí, že námitka promlčení by byla v rozporu s dobrými mravy zejména tehdy, pokud by její uplatnění bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000 či usnesení Nejvyššího soudu z 19. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1367/2017). V tomto kontextu by přitom bylo namístě námitku promlčení považovat za rozpornou s dobrými mravy tehdy, jestliže by závěr o promlčení nároku znamenal, že žalobce v důsledku vůbec neměl možnost svůj nárok na odškodnění vůči státu uplatnit a bylo by mu tak znemožněno naplnit ústavní právo na odškodnění vůči státu zaručené článkem 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu z 14. 9. 2016, sp. zn. I ÚS 5321/16, nález Ústavního soudu z 3. 4. 2018, sp. zn. II ÚS 76/2017 či nález Ústavního soudu z 25. 7. 2017, sp. zn. I ÚS 2330/2016).

17. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná. Žalobce byl již v posuzovaném řízení zastoupen advokátem, který jej zastupuje i v tomto řízení. Prostřednictvím stejného advokáta žalobce předběžně uplatnil nárok u žalované. Ten jako právní profesionál se tak včas dozvěděl o tom, kdy bylo posuzované řízení vůči žalobci pravomocně skončena. Stejně tak měl vědět, jaké jsou promlčecí doby podle OdpŠk a že jejich běh se nestaví po celou dobu, co nárok předběžně projednává žalovaná, ale jen pod dobu šesti měsíců. Rozpornou s dobrými mravy by tak mohla být situace, kdyby se poškozený o nabytí právní moci dozvěděl například až v době, kdyby již nárok reálně uplatnit nemohl. Žalobce však svůj nárok u žalované včas uplatnil a žalovaná mu na něj částečně plnila. Žalovaná sice nárok žalobce projednala až se značným odstupem od uplynutí šestiměsíční lhůty, nicméně žalobce neměl otálet s podáním žaloby, přičemž nelze přehlédnout, že i tak ji podal až po uplynutí více jak sedmi měsíců po obdržení stanoviska žalované. Žalobce ani netvrdil, že mu v uplatnění nároku soudu cokoli bránilo. Za takové situace si žalobce sám zavinil, že promlčecí doba marně uplynula. Soud proto dospěl k závěru, že za této situace nelze považovat vznesenou námitku promlčení za rozpornou s dobrými mravy.

18. Jelikož tedy promlčecí lhůta uplynula dne 15.12.2017, přičemž žalobce uplatnil u soudu své nároky až dne 13.4.2022, je jeho nárok promlčen a proto soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal proti neúspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení ve výši jednoho režijního paušálu po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za písemné vyjádření k žalobě ze dne 13.5.2022 (podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., výrok II.). Povinnost k plnění soud určil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod a ani žalobce o jinou lhůtu nežádal.