43 C 48/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupeného advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 174 583 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 174 583 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky určeným podle předpisu práva občanského jdoucím od 4.12.2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou ze dne 9.4.2021 se žalobce se po žalovaném domáhá náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, které bylo vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. spisová značka. Žalobce nesouhlasil se základní částkou k odškodnění ve výši 16 000 Kč, ze které vycházel při mimosoudním projednávání nároku žalovaný, a vyjadřoval se k nutnosti valorizace poskytovaných zadostiučinění zejm. s ohledem na obecný růst cen.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že celková délka řízení byla nepřiměřená. Na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8.3.2018, č.j. číslo jednací ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3.10.2018, č.j. číslo jednací bylo již žalobci vyplaceno finanční zadostiučinění v celkové výši 116 250 Kč. Vůči žalobci bylo řízení skončeno dne 30.11.2020, kdy mu bylo doručeno usnesení Ústavního soudu sp. zn. ústavní nález. Za dobu od rozhodnutí soudu prvního stupně (8.3.2018) do 30.11.2020 (tedy 2 roky 8 měsíců) žalovaný vyplatil žalobci částku 25 417 Kč. Pří výpočtu vycházel ze základní částky k odškodnění ve výši 16 000 Kč za rok počínaje druhým rokem, přičemž přistoupil ke snížení základní výše zadostiučinění o 10% z důvodu složitosti řízení a zvýšení o 10% z důvodu významu řízení pro žalobce. Nad rámec uvedených soudních rozhodnutí bylo výsledné zadostiučinění sníženo o 15% z důvodu projednání věci na všech 3 stupních soudní soustavy plus Ústavním soudem. Celková výše odškodnění pro žalobce tak činí 141 667 Kč.

3. Mezi účastníky není sporné, že na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8.3.2018, č.j. číslo jednací ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3.10.2018, č.j. číslo jednací žalovaný žalobci vyplatil jako odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. spisová značka částku 116 250 Kč a následně částku 25 417 Kč.

4. Z kopie žádosti o odškodnění vyplývá, že žalobce nárok uplatnil u žalovaného dne 30.11.2020.

5. Soud má za prokázaný průběh řízení ze spisu Městského soudu v Praze spisová značka s tím, že řízení bylo zahájeno dne 8.6.2009, žalobce vystupoval v procesním postavení žalobce, předmětem řízení byla ochrana osobnosti. Dne 10.6.2009 byla vydána výzva k zaplacení soudního poplatku. Soudní poplatek byl zaplacen 25.6.2009. Dne 25.6.2010 bylo nařízeno jednání na den 27.7.2010, kdy soud vynesl rozsudek, proti kterému je dne 16.8.2010 žalobcem podáno odvolání. Soudní poplatek za odvolání je zaplacen dne 7.9.2010, a to k výzvě soudu ze dne 23.8.2010. Dne 19.10.2010 je věc předložena odvolacímu soudu, který usnesením ze dne 1.4.2011 ruší napadený rozsudek a věc vrací k dalšímu řízení. Spis byl vrácen dne 12.5.2011. Dne 20.8.2012 a 26.9 předložil žalobce podání. Dne 20.12.2012 je ustanoven žalobci tlumočník. Jednání nařízené na 31.1.2013 bylo odročeno z důvodu pokusu o mimosoudní dohodu, k níž nedošlo, což je soudu sděleno dne 1.3.2013. Korespondence mezi účastníky do 20.9.2013. Dne 20.9.2013 žalobce složil zálohu. Dne 1.3.2014 věc přebírá nový soudce a dne 12.3.2014 je nařízeno jednání na 28.5.2014. Jednání je odročeno na výslech svědků dne 1.10.2014 s tím, že z jednání se omluvila tlumočnice. Dne 8.10.2014 usnesení o procesním nástupnictví na straně žalované. V mezidobí předkládána stanoviska a návrhy účastníků, usnesení o procesním nástupnictví a předvolání svědků. Dne 27.11.2014 soud ustanovil tlumočníka. Dne 4.2.2015 předložil tlumočník překlad předvolání. Jednání, které se mělo konat dne 8.4.2015, se z důvodu omluvy tlumočnice nekonalo a bylo odročeno na den 9.9.2015. Jednání ze dne 9.9.2015 bylo odročeno na den 25.9.2015 za účelem přednesení závěrečných návrhů. Dne 25.9.2015 je vyhlášen rozsudek, proti kterému je dne 6.11.2015 podáno odvolání. Spis je dne 26.11.2015 předložen odvolacímu soudu, odkud je bez věcného vyřízení vrácen dne 26.5.2016. Po přiznání a vyplacení tlumočného znovu předloženo dne 16.8.2016. Dne 19.9.2017 bylo na den 14.11.2017 nařízeno jednání odvolacího soudu, v mezidobí bylo soudu doručeno doplnění odvolání žalované z 6.11.2017 a vyjádření k doplnění odvolání dne 6.11.2017. Dne 14.11.2017 proběhlo jednání před odvolacím soudem, kde byl rozsudek změněn tak, že se žaloba zamítá, potom byl spis zapůjčen zdejšímu soudu. Dne 5.3.2018 žalobce podává dovolání. Vzhledem k tomu, že žalobce požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků, soud jej vyzval dne 28.3.2018 k doložení poměrů. Žalobce dne 6.4.2018 předložil vyplněný formulář prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Dne 12.4.2018 soud rozhodl, že se žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznává. Dne 16.4.2018 podal žalobce odvolání. Dne 18.1.2019 odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil. Soudní poplatek byl zaplacen dne 4.3.2019. Dne 29.4.2019 byl spis předložen Nejvyššímu soudu. Dne 15.1.2020 Nejvyšší soud vrátil věc bez věcného vyřízení, neboť je třeba opravit chybu v záhlaví rozsudku. Dne 21.1.2020 soud vydal opravné usnesení. Dne 26.2.2020 byl spis předložen Nejvyššímu soudu. Dne 30.9.2020 Nejvyšší soud dovolání odmítl. Dne 24.11.2020 byla odmítnuta ústavní stížnost žalobce. Usnesení o odmítnutí Ústavní stížnosti bylo žalobci doručeno dne 30.11.2020, čímž řízení skončilo.

6. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ /, stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

7. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

8. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

9. Řízení probíhalo od 8.6.2009 do 30.11.2020, kdy bylo žalobci doručeno usnesení Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti, tedy celkem 11 let a 5 měsíců. V řízení byla shledána období nečinnosti, a to zejména v době od 20.9.2013 do 13.4.2014, kdy věc převzal nový soudce, a dále v rámci řízení o odvolání proti rozsudku ze dne 25.9.2015, kdy byl spis vracen soudu prvního stupně bez věcného vyřízení. Stejně tak byl spis vracen bez věcného vyřízení Nejvyšším soudem v rámci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 14.11.2017. Vzhledem k celkové délce řízení (11 let a 5 měsíců) a ke zjištěným obdobím nečinnosti soud shledává, že celková délka řízení byla nepřiměřena a že bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

10. Řízení proběhlo opakovaně na dvou stupních soudní soustavy, soud I. stupně ve věci samé rozhodoval dvakrát, soud odvolací dvakrát, soud dovolací jednou a Ústavní soud jednou. V řízení bylo nutné ustanovovat tlumočníka, rozhodovat o žádosti o osvobození od soudních poplatků či o procesním nástupnictví.

11. Žalobce se na celkové délce řízení významně nepodílel.

12. Vzhledem k tomu, že v případě neprojednání věci v přiměřené lhůtě se vznik nemajetkové újmy u poškozeného předpokládá, zabýval se soud otázkou formy zadostiučinění, a to zejména ve vztahu k významu věci pro účastníka. ESLP ve svých rozhodnutích poukazuje na to, že některá řízení mají pro jeho účastníky zvýšený význam a vyžadují ze strany vnitrostátních orgánů zvláštní či mimořádnou péči. Srovnáním různých typů řízení je možné vysledovat jistou škálu ohledně nutnosti urychleného projednání věci pro účastníka, jak je podávána i rozhodovací činností ESLP. Čelnou příčku zaujímají řízení, v nichž se jedná o omezení osobní svobody osoby, tedy především vazební věci či řízení detenční. Mimořádný význam mají dále věci opatrovnické, pracovněprávní, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení, týkající se zdraví či života. Z uvedeného pohledu je pak logicky méně významné řízení ve věcech výše neuvedených. Předmětem řízení byla žaloba na ochranu osobnosti. Soud tedy význam řízení pro žalobce hodnotí jako vyšší.

13. Soud se neztotožnil s námitkou žalobce ohledně nutnosti valorizace přiznávaných zadostiučinění. Z rozsudku velkého senátu ESLP ve věci Apicella proti Itálii se podává, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45% částky, kterou by přiznal sám (srovnej Stanovisko, bod V., rozsudek Nejvyššího soud ze dne 20.5.2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009). Ze Stanoviska přitom vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je nastavena výrazně výše než 45% toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. část VI. Stanoviska a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012). K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27.11.2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.1.2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011) s tím, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.4.2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24.6.2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26.2.2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.9.2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud obdobně k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne 18.8.2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, rozsudku ze dne 20.10.2020 sp. zn. 30 Cdo 1433/2020.

14. V souzeném případě by za 11 let a 5 měsíců dlouhé řízení byla základní částka k odškodnění 166 667 Kč, přičemž soud vyšel ze základní částky 16 000 Kč za rok řízení a 1 333 Kč za měsíc (počínaje druhým rokem řízení), když neshledal důvod pro použití částky vyšší. Tuto částku soud korigoval přiměřeným snížením, a to s ohledem na složitost sporu o 25%. Na druhou stranu soud základní částku odškodnění zvýšil o 10% s ohledem na význam řízení pro žalobce. Výslednou částku odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení shledává soud ve výši 141 667 Kč. Jestliže žalovaný na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8.3.2018, č.j. číslo jednací ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3.10.2018, č.j. číslo jednací vyplatil žalobci částku 116 250 Kč a následně částku 25 417 Kč, tedy celkem částku 141 667 Kč, soud žalobu zamítnul.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř., když procesně úspěšnému žalovanému náleží paušální náhrada za 1 úkon (podání vyjádření k žalobě) á 300 Kč podle vyhlášky č. 254/2015. Sb. Odvolání proti tomuto rozsudku lze podat k Městskému soudu v Praze do patnácti dnů od jeho doručení prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem řádně, včas a dobrovolně splněny, může být podán návrh na výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.