43 C 6/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený anonymizováno jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa státního zastupitelství jednající anonymizováno 7 slov sídlem adresa o zaplacení 145 084 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 96 505,65 Kč od 15. 1. 2023 do 24. 3. 2023 do 15 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 145 084 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 48 578,35 Kč od 15. 1. 2023 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal náhrady majetkové újmy a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným trestním stíháním. Dne 22. 8. 2016 bylo žalobci doručeno usnesení PČR, KŘP Ústeckého kraje, SKPV, Územní odb. Děčín, 2. OOK [obec] z 12. 7. 2016, č. j. KRPU-92759-113/TČ-2015-040272, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce. Proti tomuto usnesení podal žalobce dne 25. 8. 2016 stížnost, kterou státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Děčíně usnesením ze 14. 11. 2016, č. j. 2 ZT 243/2016-26 zcela zamítl. Dne 13. 8. 2018 podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Děčíně obžalobu, o které rozhodl dne 4. 5. 2022 Okresní soud v Děčíně svým rozsudkem č. j. 3 T 95/2018-819 tak, že žalobce podle § 226 písm. a) tr. ř. zprostil obžaloby v celém rozsahu, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl stíhán. Toto rozhodnutí nabylo právní moci téhož dne. Dle žalobce je zřejmé, že usnesení Policie ČR z 12. 7. 2016 o zahájení trestního stíhání je nezákonným rozhodnutím vydaným v trestním řízení, jímž byla žalobci způsobena škoda, za kterou odpovídá stát. Dne 14. 7. 2022 uplatnil žalobce u žalovaného nárok na náhradu škody představující náklady právního zastoupení obhájcem ve výši 55 084 Kč a nárok na zadostiučinění za vniklou nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním ve výši 90 000 Kč. Žalovaný podání přijal dne 14. 7. 2022, avšak do dne podání žaloby o nich nerozhodl a nic na ně nesplnil. Žalobce poukázal na to, že trestní stíhání trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, po kterou byl ohrožen trestní sazbou odnětí svobody až pěti let a náhradou škody ve výši 585 684 Kč. Okolnost trestního stíhání jej také značně znevýhodňovala v soutěži na pracovním trhu při získávání zaměstnání. Z těchto důvodů má za to, že nemajetkovou újmu není možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva není dostačující.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Učinil nespornou skutečnost, že mu žalobce dne 14. 7. 2022 doručil žádost o náhradu škody a nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., v rámci které žalobce žádal zaplacení částky 153 312 Kč, sestávající se z nároku na náhradu nákladů trestního řízení ve výši 55 084 Kč, nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobci trestním stíháním ve výši 90 000 Kč a nároku na náhradu nákladů spojených se sepisem žádosti ve výši 8 228 Kč. Žádost byla doplněna podáním žalobce ze dne 22. 2. 2023. V rámci mimosoudního projednání věci žalovaný ve svém stanovisku ze dne 7. 3. 2023 částečně vyhověl nároku na náhradu nákladů trestního řízení co do částky ve výši 46 505,65 Kč a částečně vyhověl nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobci trestním stíháním co do částky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný sporoval nárok žalobce na náhradu nákladů trestního řízení co do částky ve výši 8 578,35 Kč. Žalovaný současně dospěl k závěru, že případ žalobce je obdobný kauze rozhodované Městským soudem v Praze pod sp. zn. 20 Co 195/2021, v níž byla jako postačující zadostučinění žalobkyni přiznána částka 50 000 Kč. S ohledem na to, že případ žalobce v podstatných rysech odpovídá uvedenému obdobnému případu, bylo žalobci přiznáno přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč. Žalovaný proto sporoval nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním co do částky ve výši 40 000 Kč.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru Děčín, 2. oddělení obecné kriminality ze dne 12. 7. 2016, č. j. KRPU-92759-113/TČ-2015- 040272, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 tr. zákoníku. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 22. 8. 2016. Proti usnesení podal žalobce stížnost, která byla zamítnuta usnesením Okresního státního zastupitelstva v Děčíně ze dne 24. 11. 2016, č. j. 2 ZT 243/2016-26. Přípisem policejního orgánu ze dne 6. 12. 2016, č. j. KRPU-92759-141/TČ-2015-040272, byl žalobce upozorněn na změnu právní kvalifikace skutku na přečin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Dne 14. 8. 2018 podalo Okresní státní zastupitelství v Děčíně obžalobu č. j. 2 ZT 243/2016-89 Trestním příkazem Okresního soudu v Děčíně ze dne 10. 9. 2018, č. j. 3 T 95/2018-612, byl žalobce uznán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem na dobu 24 měsíců. Dne 27. 9. 2018 podal žalobce proti trestnímu příkazu odpor. Usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 22. 5. 2019, č. j. 3 T 95/2018-628, byla věc podle § 314c odst. 1 písm. a), § 188 odst. 1 písm. a) tr. řádu předložena Krajskému soudu v Ústí nad Labem k rozhodnutí o příslušnosti soudu podle § 24 tr. řádu. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 6. 2019, č. j. 5 Nt 1304/2019-634, bylo rozhodnuto, že podle § 24 odst. 1 tr. řádu je k projednání věci příslušný Okresní soud v Děčíně. Dne 9. 8. 2019 bylo nařízeno hlavní líčení na 18. 12. 2019. Na základě omluvy obhájce žalobce ze dne 5. 12. 2019 bylo hlavní líčení odročeno na den 29. 4. 2020, a poté s ohledem na koronavirovou epidemii na den 26. 8. 2020, kdy se konalo. Následně se hlavní líčení konalo ve dnech 20. 1. 2021, 10. 2. 2021, 5. 5. 2021 a 9. 6. 2021. Opatřením soudu ze dne 1. 7. 2021, č. j. 3 T 95/2018-724, byla přibrána soudní znalkyně [titul] [jméno] [příjmení]. Vzhledem k tomu, že soudní znalkyně sdělila soudu, že znaleckou činnost již nevykonává a v seznamu soudních znalců je zapsána chybně, byla opatřením soudu ze dne 22. 9. 2021, č. j. 3 T 95/2018-733, přibrána soudní znalkyně [titul] [jméno] [příjmení]. Znalecký posudek byl soudu doručen dne 5. 1. 2022. Následně se hlavní líčení konalo ve dnech 28. 3. 2022 a 4. 5. 2022, kdy byl vyhlášen rozsudek č. j. 3 T 95/2018-819, jímž byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) tr. řádu. Rozsudek nabyl právní moci dne 4. 5. 2022 (viz spis Okresního soudu v Děčíně sp. zn. 3 T 95/2018).

4. Dne 14. 7. 2022 byl žalovanému doručen návrh žalobce na náhradu škody a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu za trestní řízení, dle které žalobce žádal zaplacení částky 153 312 Kč sestávající se z nároku na náhradu nákladů trestního řízení ve výši 55 084 Kč, nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobci trestním stíháním ve výši 90 000 Kč a nároku na náhradu nákladů spojených se sepisem žádosti ve výši 8 228 Kč. K návrhu žalobce byly přiloženy rovněž dokumenty vyúčtování odměny a náhrad advokáta ze dne 11. 7. 2022 ve věci žalobce, vyúčtování náhrad cestovních výdajů ze dne 28. 3. 2022 (viz přípis žalobce ze dne 14. 7. 2022 adresovaný žalovanému včetně dodejky datové zprávy s odesílatelem - právním zástupcem žalobce a adresátem žalovaným ze dne 14. 7. 2022, přípis žalovaného ze dne 15. 7. 2022 adresovaný právnímu zástupci žalobce, dokument označený jako vyúčtování odměny a náhrad advokáta ze dne 11. 7. 2022 ve věci žalobce, dokument označený jako vyúčtování náhrad cestovních výdajů ze dne 28. 3. 2022 vyhotovený právním zástupcem žalobce).

5. Žalovaný přípisem ze dne 9. 2. 2023 požádal právního zástupce žalobce o doplnění žádosti o doklad o zaplacení právních služeb, doklad o uskutečněných poradách a technické průkazy vozidel použitých k cestám. Přípisem ze dne 22. 2. 2023 žalobce předložil doklad o zaplacení právních služeb, doklady o uskutečněných poradách a technické průkazy vozidel (viz přípis žalovaného ze dne 9. 2. 2023 adresovaný právnímu zástupci žalobce, viz přípis právního zástupce žalobce ze dne 22. 2. 2023 adresovaný žalovanému).

6. Stanoviskem ze dne 7. 3. 2023 žalovaný shledal důvodným nárok na náhradu nákladů trestního řízení co do částky ve výši 46 505,65 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobci trestním stíháním co do částky ve výši 50 000 Kč. Dne 24. 3. 2023 provedl žalovaný úhradu částky 96 505,65 Kč ve prospěch [právnická osoba], [anonymizováno], insolvenčního správce žalobce (viz stanovisko ze dne 7. 3. 2023 adresované právnímu zástupci žalobce, likvidační doložka plnění na základě mimosoudního vypořádání nároku na odškodnění ze dne 24. 3. 2023).

1. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

2. Podle § 3 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, c) orgány územních samosprávných celků.

3. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

4. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

5. Podle § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do 6-ti měsíců od uplatnění nároku. Podle odst. 2 domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nároku nebyl jeho nárok plně uspokojen.

6. Ve smyslu ust. § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. zahrnuje náhrada škody takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Dle odst. 3 předmětného ustanovení jsou náklady zastoupení součástí nákladů řízení, přičemž zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Tímto předpisem je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen„ advokátní tarif“ nebo„ vyhláška“)). Ve smyslu ust. § 11 odst. 1 vyhlášky náleží mimosmluvní odměna za každý z těchto úkonů právní služby: a) převzetí a příprava zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, b) první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem, c) další porada s klientem přesahující jednu hodinu, d) písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, e) účast při vyšetřovacích úkonech v přípravném řízení, a to každé započaté dvě hodiny, f) prostudování spisu při skončení vyšetřování, a to každé započaté dvě hodiny, g) účast při úkonu správního nebo jiného orgánu, účast na jednání před soudem nebo jiným orgánem, a to každé započaté dvě hodiny, h) sepsání právního rozboru věci, i) jednání s protistranou, a to každé dvě započaté hodiny, j) návrh na předběžné opatření, dojde-li k němu před zahájením řízení, odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření a vyjádření k nim, k ) odvolání, dovolání, návrh na obnovu řízení, žaloba pro zmatečnost, popřípadě stížnost proti rozhodnutí o návrhu na obnovu řízení a vyjádření k nim, l) podnět k podání stížnosti pro porušení zákona a vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona, m) sepsání listiny o právním jednání. Ve smyslu ust. § 11 odst. 2 vyhlášky náleží mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny za každý z těchto úkonů právní služby: a) návrh na předběžné opatření, dojde-li k němu po zahájení řízení, návrh na zajištění důkazu nebo dědictví, b) návrh na opravu odůvodnění rozhodnutí, na odstranění následků zmeškání lhůty a na změnu rozhodnutí odsuzujícího k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách, c) odvolání proti rozhodnutí, pokud nejde o rozhodnutí ve věci samé, a vyjádření k takovému odvolání, d) návrhy a stížnosti ve věcech, ve kterých se rozhoduje ve veřejném zasedání, a vyjádření k nim, s výjimkou odvolání, návrhu na obnovu řízení a podnětu ke stížnosti pro porušení zákona, e) jde-li o výkon rozhodnutí, za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, za sepsání návrhu na zahájení řízení, vyjádření k návrhu, zastupování při jednání a sepsání odvolání proti rozhodnutí, f) účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, g) účast při přípravě jednání, h) jednoduchá výzva k plnění. Ve smyslu ust. § 11 odst. 3 vyhlášky za úkony právní služby neuvedené v odstavcích 1 a 2 náleží odměna jako za úkony, jimž jsou svou povahou a účelem nejbližší.

7. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda bylo nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

8. Na základě provedeného dokazování nalézací soud v prvé řadě zjišťoval, zda jsou kumulativně splněny 3 základní podmínky pro náhradu škody a nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., které žalobce žalobou požadoval, a to existence odpovědnostního titulu, v tomto případě tvrzeného nezákonného rozhodnutí - usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 12. 7. 2016, vznik škody a nemajetkové újmy, a příčinná souvislost. Z nesporných tvrzení účastníků vyplynulo, že žalobce své nároky u žalovaného uplatnil dne 14. 7. 2022, když uplatnil nárok na náhradu nákladů trestního řízení ve výši 55 084 Kč, nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobci trestním stíháním ve výši 90 000 Kč a nárok na náhradu nákladů spojených se sepisem žádosti ve výši 8 228 Kč. Nespornou skutečností byla dále existence nezákonného rozhodnutí, na základě kterého bylo posléze vedeno trestní řízení Okresním soudem v Děčíně pod sp. zn. 3 T 95/2018, a to usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 12 7. 2016. Ve vztahu ke splnění podmínky existence nezákonného rozhodnutí se soud prvního stupně s uvedeným nesporným tvrzením zcela ztotožňuje, kdy za nezákonné rozhodnutí je ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. nezbytné označit usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 12. 7. 2016, a to s ohledem na následné zproštění žalobce obžaloby. Žalovaný svým stanoviskem vyhověl nároku na náhradu nákladů obhajoby co do částky 46 505,65 Kč a nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobci trestním stíháním co do částky 50 000 Kč, kdy tato plnění byla žalovaným poskytnuta dne 24. 3. 2023 insolvenčnímu správci žalobce.

9. Za dané situace a s přihlédnutím k částečnému plnění žalovaného v rozsahu celkové částky 96 505,65 Kč, na které však žalobce nereagoval částečným zpětvzetím žaloby, byl nalézací soud připraven dále posuzovat, zda žalobci vznikly v příčinné souvislosti s příslušným nezákonným rozhodnutím zbývající části nároku na náhradu nákladů obhajoby ve výši 8 578,35 Kč a nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobci trestním stíháním ve výši 40 000 Kč. V uvedené souvislosti byl soud prvního stupně připraven žalobce na jednání konaném dne 19. 5. 2023 poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnil vylíčení rozhodujících skutečností, že náklady na úkony právní služby označené jako písemné oznámení PČR datovaný dnem 25. 8. 2016, přípis PČR součinnost datovaný dnem 25. 1. 2017, písem. návrh důkazů PČR [obec] datovaný dnem 6. 2. 2017, písem. návrh důkazů PČR [obec] datovaný dnem 24. 4. 2018, další porada s klientem datovaná dnem 29. 10. 2019 byly účelně vynaloženými náklady na zrušení tvrzeného nezákonného rozhodnutí, jakým konkrétním způsobem došlo nezákonným rozhodnutím k zásahu do života žalobce, a v jaké intenzitě, na základě jakých skutečností dospěl k závěru, že jím požadovaná náhrada nemajetkové újmy způsobená nezákonným rozhodnutím je přiměřená jím tvrzené nemajetkové újmě, na základě jakých konkrétních skutečností dovozuje žalobce závěr, že nebýt nezákonného rozhodnutí, žalobce by nemajetkovou újmu neutrpěl, a aby k prokázání svých doplňujících tvrzení označil důkazy, jakož i označil rozhodnutí soudů potvrzující, že jím požadovaná výše zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu odpovídá výši přiznaného zadostiučinění ve věcech jiných poškozených, jež se v podstatných znacích shodují s věcí žalobce. Vzhledem k tomu, že se žalobce ani jeho právní zástupce k jednání nedostavili, přestože byli k tomuto řádně předvoláni, kdy předvolání k jednání bylo právnímu zástupci žalobce doručeno dne 17. 4. 2023, soud prvního stupně nemohl žalobci shora uvedené poučení poskytnout. S přihlédnutím k uvedenému žalobce nesplnil povinnost tvrzení a neunesl důkazní břemeno jednak ve vztahu k účelnosti žalovaným sporovaných nákladů řízení a jednak ve vztahu ke vzniku konkrétní nemajetkové újmy žalobce.

10. Na základě učiněných závěrů nalézací soud žalobě vyhověl výrokem I. pouze co do nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení ze žalovaným plněné částky 96 505,65, kterou žalovaný plnil až po uplynutí lhůty stanovené ust. § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., a to ode dne následujícího po uplynutí předmětné lhůty do dne úhrady předmětné částky žalobci, respektive insolvenčnímu správci žalobce, přičemž ve zbývajícím rozsahu žalobu výrokem II. zamítl.

11. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný měl neúspěch pouze v nepatrné části. Soud proto rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení, přičemž výše nákladů je tvořena paušální náhradou hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za provedené úkony (vyjádření k žalobě, příprava a účast na jednání dne 19. 5. 2023) ve výši 300 Kč za úkon podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. celkem 900 Kč.