43 C 66/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Luďka Pilného a přísedících Mgr. Radky Zuchowiczové a Bělušky Salvetové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce doručovací adresa adresa zastoupeného advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované zastoupenému advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 24 724 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 24 724 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne podání žaloby do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku ve výši 25 744 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou k nadepsanému soudu dne 24.5.2021 domáhal zaplacení náhrady mzdy. Žalobu odůvodnil tím, že byl zaměstnancem žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 15.10.2018 na pozici odborného administrativního pracovníka v oblasti zdravotnictví se sjednanou měsíční mzdou 25 000 Kč. Pracovní poměr byl ukončen ke dni 4.11.2020 na základě okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany žalovaného, neboť žalovaný nenastoupil do zaměstnání po ukončení pracovní neschopnosti. Žalobce se domáhal náhrady mzdy za období dočasné pracovní neschopnosti od 28.8.2020 do 10.9.2020 a od 29.9.2020 do 22.10.2020 ve výši 12 184 Kč a za čerpání řádné dovolené v období od 11.9.2020 do 25.9.2020 ve výši 12 540 Kč. Uvedl, že žalovaný žalobci ani přes písemnou výzvu dlužnou částku neuhradil. K výzvě soudu žalobce upřesnil, že náhradu mzdy za období pracovní neschopnosti, která představovala 24 pracovních dnů, vypočítal jako součin průměrného výdělku za hodinu ve výši 90,65 Kč a počtu hodin při osmihodinové pracovní době. Náhradu mzdy za čerpání dovolené vypočítal jako součin průměrného hodinového výdělku za předchozí čtvrtletí ve výši 142,50 Kč a počtu 88 hodin (11 dnů dovolené při osmihodinové pracovní době). K výzvě soudu učiněné na jednání dne 7.3.2022 žalobce dále uvedl, že o své pracovní neschopnosti informoval telefonicky pracovníka žalovaného [příjmení] [jméno]. Zároveň sporoval uzavření pracovní smlouvy ze dne 1.11.2018 předložené žalovaným. Na výzvu soudu týkající se schválení čerpání dovolené žalovaným v termínu od 11.9.2020 do 25.9.2020 žalobce nereagoval. Žalobce byl na jednání dne 16.5.2022 soudem dále vyzván, aby doplnil svá tvrzení, jakým způsobem stanovil k výpočtu náhrady za pracovní neschopnost průměrný hodinový výdělek 90,65 Kč, jakým způsobem dospěl k závěru, že mu za pracovní neschopnost v období od 29.9.2020 do 22.10.2020 náleží náhrada za 144 hodin a aby prokázal, že byl v pracovní neschopnosti i v době od 28.8.2020 do 10.9.2020. Na výzvu soudu žalobce reagoval po lhůtě, kterou soud žalobci k doplnění poskytl.

2. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu zamítnout s odůvodněním, že žalobce u žalovaného nepracoval na základě předložené pracovní smlouvy ze dne 15.10.2018, nýbrž jako stážista s jinou výší mzdy a na zkrácený pracovní úvazek. Žalobce opakovaně porušoval pracovní kázeň a vykazoval svou přítomnost na pracovišti, ačkoliv se zde nenacházel. Jelikož žalobce čerpání dovolené na zotavenou s žalovaným neprojednal, žalovaný nepřítomnost žalobce považuje za neplacené volno. Jednání žalobce bylo i důvodem pro okamžité zrušení pracovní poměru. Ve vztahu k pracovní neschopnosti žalobce žalovanému nepředložil potvrzení o ukončení pracovní neschopnosti, kvůli čemuž žalobci nebyla správou sociálního zabezpečení uhrazena pracovní neschopnost. Žalovaný navíc zaslal žalobci částku 4 800 Kč na bankovní účet, ale platba se vrátila z důvodu zrušení bankovního účtu žalobcem. Ačkoliv žalovaný sporoval existenci jakéhokoliv nároku žalobce vůči žalovanému, uvedl, že jednání žalobce by vylučovalo povinnost žalovaného žalobci cokoliv uhradit. Jednání žalobce označil za jednání v hrubém rozporu s dobrými mravy a poškozující žalovaného. Nadto žalovaný dne 3.2.2020 žalobci omylem uhradil spolu s výplatou mzdy částku 108 000 Kč, kterou mu žalobce nevrátil. Tuto si úmyslně ponechal a následně sporoval přijetí této platby a zrušil svůj bankovní účet. Pod hrozbou podání trestního oznámení podepsal žalobce dne 26.11.2020 uznání dluhu na částku 108 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce uhradil žalovanému pouze čtyři splátky uznaného dluhu, čímž došlo k zesplatnění zbytku dluhu ve výši 68 000 Kč. V doplnění vyjádření žalovaný uvedl, že žalobce pracoval u žalovaného na pozici lékaře stážisty pod odborným dohledem se stanovenou pracovní dobou 22,5 hodin týdně, čemuž odpovídala i výše mzdy vyplácené žalobci. Nároky žalobce označil za neexistující. Při jednání žalovaný učinil nesporným, že žalobce byl od 29.9.2020 do 22.10.2020 v pracovní neschopnosti.

3. Soud ve věci provedl dokazování v následujícím rozsahu a na jeho základě učinil tato skutková zjištění:

4. Dle pracovní smlouvy ze dne 15.10.2018 měl být žalobce zaměstnancem žalovaného na pozici odborného administrativního pracovníka v oblasti zdravotnictví. Pracovní poměr měl být sjednán na dobu neurčitou s místem výkonu práce [adresa žalované]. Týdenní pracovní doba činila dle smlouvy 40 hodin. Délka dovolené činila 4 týdny. Den nástupu do práce měl nastat po doložení potvrzení o splnění podmínek pro vydání zaměstnanecké karty. Žalobce měl dle pracovní smlouvy pobírat měsíční mzdu ve výši 25 000 Kč (prokázáno pracovní smlouvou uzavřenou dle záhlaví mezi žalovaným a žalobcem dne 15.10.2018 ve vztahu k pozici odborný a administrativní pracovník v oblasti zdravotnictví).

5. Dle pracovní smlouvy ze dne 1.11.2018 měl být žalobce zaměstnancem žalovaného na pozici lékař stážista pod odborným dohledem. Pracovní poměr byl sjednán dle smlouvy na dobu neurčitou s místem výkonu práce [obec]. Týdenní pracovní doba činila 22,5 hodin. Délka dovolené činila 20 dnů. Žalobce pobíral dle pracovní smlouvy měsíční mzdu ve výši 12 200 Kč (prokázáno pracovní smlouvou uzavřenou dle záhlaví mezi žalovaným a žalobcem dne 1.11.2018 na pozici lékař stážista pod odborným dohledem).

6. Žalobce měl u žalovaného příjem za měsíce leden až duben 2019 ve výši 10 000 Kč měsíčně, přičemž v lednu odpracoval 184 hodin, v únoru 160 hodin, v březnu 168 hodin a v dubnu 176 hodin. V prosinci 2018 žalobce obdržel od žalovaného z účtu [číslo] na svůj účet 10 000 Kč. V lednu 2019 žalobce obdržel od žalovaného na účet 7 354 Kč. V únoru 2019 žalobce obdržel od žalovaného na účet 10 200 Kč. V březnu 2019 žalobce obdržel od žalovaného na účet 12 330 Kč. V dubnu 2019 žalobce obdržel od žalovaného na účet 8 392 Kč. Za květen 2019 měl příjem 14 900 Kč hrubého, k vyplacení 12 330 Kč za 103,5 odpracovaných hodin. V červnu 2019 žalobce obdržel od žalovaného na účet 10 608 Kč. Za červen 2019 měl příjem 14 900 Kč hrubého, k vyplacení 12 330 Kč za 90 odpracovaných hodin. V červenci 2019 žalobce obdržel od žalovaného na účet 24 000 Kč. V srpnu 2019 žalobce obdržel od žalovaného na účet 21 000 Kč. V září 2019 žalobce obdržel od žalovaného na účet 12 330 Kč. V říjnu 2019 žalobce obdržel od žalovaného na účet 12 330 Kč. V listopadu 2019 žalobce obdržel od žalovaného částku 12 331 Kč s označením 10/ 19. Kč. Za listopad 2019 měl příjem 8 515 Kč hrubého, vyplaceno 10 170 Kč za 54 odpracovaných hodin. V prosinci 2019 žalobce obdržel od žalovaného navíc zálohu za prosinec 2019 ve výši 5 000 Kč. V lednu 2020 žalobce obdržel na účet od žalovaného částku 12 330 Kč s označením stáž 12/19. Za leden 2020 měl hrubý příjem 13 689 Kč, k vyplacení 12 220 Kč za 81 odpracovaných hodin. V únoru 2020 žalobce obdržel od žalovaného na účet částku 120 330 Kč. Za únor 2020 měl hrubý příjem 11 183 Kč, vyplaceno na účet 11 590 Kč za 67,5 odpracovaných hodin. Za březen 2020 měl hrubý příjem 14 910 Kč, na účet vyplaceno 12 339 Kč za 99 odpracovaných hodin. Za duben 2020 měl žalobce k vyplacení mzdu ve výši 3 708 Kč. Za květen 2020 měl hrubý příjem 17 316 Kč, vyplaceno na účet 14 000 Kč za 94,5 hodin. Za červen 2020 měl hrubý příjem 17 316 Kč, vyplaceno na účet 14 000 Kč za 99 hodin. Za červenec 2020 měl hrubý příjem 12 825 Kč, k vyplacení 10 903 Kč. V srpnu a říjnu 2020 žalobce na bankovní účet neobdržel platbu od žalovaného. V září 2020 žalobce obdržel na účet platbu od žalovaného ve výši 12 581 Kč s označením stáž 8/20 (prokázáno výplatními páskami ve vztahu k žalobci za období leden 2019 2019 a dále listopad 2019, leden 2020 2020, výpisy z účtu č. [bankovní účet], a to za období 1.9.2020 30.9.2020, 1.7.2020 31.7.2020, 1.6.2020 30.6.2020, 1.4.2020 30.4.2020, 1.3.2020 31.3.2020, 1.2.2020 29.2.2020, 1.1.2020 31.1.2020, 1.12.2019 31.12.2019, 1.11.2019 30.11.2019, 1.10.2019 31.10.2019, 1.9.2019 30.9.2019, 1.8.2019 31.8.2019, 1.7.2019 31.7.2019, 1.6.2019 30.6.2019, 1.5.2019 31.5.2019, 1.4.2019 30.4.2019, 1.3.2019 31.3.2019, 1.2.2019 28.2.2019, 1.1.2019 31.1.2019, 1.10.2020 – 30.10.2020, 1.8.2020 31.8.2020, 1.5.2020 31.5.2020, 1.12.2018 31.12.2018, 1.11.2018 30.11.2018, 1.10.2018 31.10.2018 a dokumentem označeným jako výpis transakcí ve vztahu k platbě 120 330 Kč).

7. Příjmy žalobce ze závislé činnosti v období květen až prosinec 2019 činily 111 679 Kč (prokázáno potvrzením o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti ve vztahu k žalobci za období 5-12 2019).

8. Žalobce odpracoval v lednu 2020 144 hodin, v únoru 2020 120 hodin, v březnu 2020 128 hodin, v dubnu 2020 6 1.05 hodin, v květnu 2020 35 hodin, v červnu 2020 105 hodin, v červenci 2020 203 hodin, v srpnu 2020 96 hodin, přičemž v pracovní neschopnosti byl od 12. do 13.8.2020 a od 28.8.2020 do 31.8.2020, v září 2020 čerpal 88 hodin dovolené, svátek činil 8 hodin a v neschopnosti byl 80 hodin, a to od 1.9.2020 do 10.9.2020 a od 29.9.2020 do 30.9.2020, a v říjnu 2020 byl v pracovní neschopnosti 16 dnů, a to od 1.10.2020 do 22.10.2020, a jeden den činil státní svátek (prokázáno přehledem docházky ve vztahu k žalobci za měsíce leden 2020 říjen 2020).

9. V dokumentu označeném jako uznáním dluhu ze dne 26.11.2020 žalobce uznal svůj dluh co do důvodu i výše vůči žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 108 000 Kč. Žalobce v něm uvádí, že mezi ním a žalovaným byla dne 15.10.2018 uzavřena pracovní smlouva. Dne 3.2.2020 žalovaný zaslal na bankovní účet žalobce částku 120 330 Kč, ačkoliv mu prokazatelně náleželo pouze 12 330 Kč. Vzniklý rozdíl představuje bezdůvodné obohacení. Žalobce se zavázal uhradit dluh formou měsíčních splátek ve výši 10 000 Kč a poslední splátkou ve výši 18 000 Kč. Dokument je podepsaný žalobcem (dokumentem označeným jako uznání dluhu ve vztahu k žalobci a úhradě částky 108 000 Kč ze dne 26.11.2020 obsahujícího podpis žalobce).

10. V dopise ze dne 4.11.2020 označeném jako okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobci sděleno, že v souladu s § 55 odst. 1 písm. b) ZP s ním žalovaný ruší pracovní poměr pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů zvlášť hrubým způsobem. Důvodem bylo neoznámení ukončení pracovní neschopnosti ke dni 22.10.2020 a následné nenastoupení do zaměstnání. Dopis podepsala [jméno] [příjmení], jednatelka žalovaného (prokázáno přípisem [jméno] [příjmení] ze dne 4.11.2020 adresovaného žalobci ve věci okamžitého zrušení pracovního poměru).

11. Žalovaný dokumentem označeným jako žádost o vrácení omylem uhrazené částky podepsaným [jméno] [příjmení], účetní žalovaného, vyzval žalobce k vrácení omylem uhrazené platby ve výši 108 000 Kč. Žalovaný žalobci odeslal dne 9.10.2020 zásilku [anonymizováno] (prokázáno přípisem [jméno] [příjmení] adresovaným žalobci ve věci žádosti o vrácení omylem uhrazené částky a podací stvrzenkou k zásilce [anonymizováno]).

12. Žalovaný z účtu č. [bankovní účet] dne 27.1.2021 odeslal žalobci platbu ve výši 4 800 Kč, která se vrátila zpět z důvodu zrušení účtu příjemce č. [bankovní účet] (prokázáno dokumentem označeným jako transakční historie ve vztahu k období od 27.1.2021 27.1.2021 a úhradě částky 4 800 Kč).

13. Na základě dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:

14. V prosinci 2018 obdržel od žalovaného na účet 10 000 Kč. V měsících leden až duben 2019 žalobce pobíral mzdu ve výši 10 000 Kč měsíčně. V lednu 2019 žalobce obdržel od žalovaného na bankovní účet mzdu ve výši 7 354 Kč, v únoru 2019 mzdu ve výši 10 200 Kč, v březnu 2019 mzdu ve výši 12 330 Kč, v dubnu 2019 mzdu 8 392 Kč. Za květen 2019 měl příjem 14 900 Kč hrubého, k vyplacení 12 330 Kč za 103,5 odpracovaných hodin. V červnu 2019 žalobce obdržel od žalovaného na účet 10 608 Kč. Za červen 2019 měl příjem 14 900 Kč hrubého, k vyplacení 12 330 Kč za 90 odpracovaných hodin. V červenci 2019 žalobce obdržel od žalovaného na účet 24 000 Kč, v srpnu 2019 částku 21 000 Kč, v září 2019 žalobce částku 12 330 Kč, v říjnu 2019 částku 12 330 Kč a v listopadu 2019 částku 12 331 Kč. Za listopad 2019 žalobce obdržel od žalovaného mzdu ve výši 10 170 Kč za 54 odpracovaných hodin, v prosinci 2019 žalobce obdržel od žalovaného zálohu za prosinec 2019 ve výši 5 000 Kč, v lednu 2020 žalobce obdržel částku 12 330 Kč, za leden 2020 měl hrubý příjem 13 689 Kč, k vyplacení 12 220 Kč za 81 odpracovaných hodin. V únoru 2020 žalobce obdržel částku 120 330 Kč. Za únor 2020 byla žalobci vyplacena mzda ve výši 11 590 Kč za 67,5 odpracovaných hodin, za březen 2020 měl hrubý příjem 14 910 Kč, na účet vyplaceno 12 339 Kč za 99 odpracovaných hodin. Za duben 2020 měl žalobce k vyplacení mzdu ve výši 3 708 Kč. Za květen 2020 měl hrubý příjem 17 316 Kč, vyplaceno na účet 14 000 Kč za 94,5 hodin. Za červen 2020 měl hrubý příjem 17 316 Kč, vyplaceno na účet 14 000 Kč za 99 hodin. Za červenec 2020 měl hrubý příjem 12 825 Kč, k vyplacení 10 903 Kč. V září 2020 žalobce obdržel na účet platbu od žalovaného ve výši 12 581 Kč. Žalobce byl v pracovní neschopnosti od 29.9.2020 do 22.10.2020. V období od 11.9.2020 do 25.9.2020 žalovaný nebyl přítomen v práci. Žalovaný v přípise ze dne 4.11.2020 označeném jako okamžité zrušení pracovního poměru sdělil žalobci, že v souladu s § 55 odst. 1 písm. b) ZP s ním ruší pracovní poměr pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů zvlášť hrubým způsobem. Důvodem bylo neoznámení ukončení pracovní neschopnosti ke dni 22.10.2020 a následné nenastoupení do zaměstnání. Dne 26.11.2020 žalobce uznal svůj dluh vůči žalovanému co do důvodu i výše z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 108 000 Kč. Žalovaný odeslal dne 27.1.2021 žalobci platbu ve výši 4 800 Kč, která se vrátila zpět z důvodu zrušení účtu příjemce.

15. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle následujících právních předpisů:

16. Podle § 192 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZP“), zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náhrada mzdy nebo platu ve dnech podle věty druhé a ve výši podle odstavce 2, pokud ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény zaměstnanec splňuje podmínky nároku na nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění. V mezích období uvedeného ve větě první přísluší tato náhrada mzdy nebo platu za dny, které jsou pro zaměstnance pracovními dny, a za svátky, za které jinak přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo se mu plat nebo mzda nekrátí, pokud v těchto jednotlivých dnech splňuje podmínky nároku na výplatu nemocenského podle předpisů o nemocenském pojištění, a pokud pracovní poměr trvá, ne však déle než do dne vyčerpání podpůrčí doby určené pro výplatu nemocenského. Vznikla-li dočasná pracovní neschopnost ode dne, v němž má zaměstnanec směnu již odpracovanou, počíná období 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti pro účely poskytování náhrady mzdy nebo platu následujícím kalendářním dnem. Jestliže v období prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náleží nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, dávka otcovské poporodní péče, nebo dlouhodobé ošetřovné, náhrada mzdy nebo platu nepřísluší. Vznikne-li zaměstnanci v době dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény právo na náhradu mzdy nebo platu podle věty první až třetí, nepřísluší mu současně náhrada mzdy nebo platu z důvodu jiné překážky v práci. Podle odst. 2 téhož ustanovení náhrada mzdy nebo platu podle odstavce 1 přísluší ve výši 60 % průměrného výdělku. Pro účely stanovení náhrady mzdy nebo platu se zjištěný průměrný výdělek upraví obdobným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského z nemocenského pojištění, s tím, že pro účely této úpravy se příslušná redukční hranice stanovená pro účely nemocenského pojištění vynásobí koeficientem 0,175 a poté zaokrouhlí na haléře směrem nahoru. Má-li zaměstnanec za pracovní den, v němž mu vzniklo nebo zaniklo právo na náhradu mzdy nebo platu podle odstavce 1, také právo na mzdu nebo plat za část pracovní doby, přísluší mu za tento den jen poměrný díl náhrady mzdy nebo platu připadající na tu část pracovní doby, za kterou mu nenáleží mzda nebo plat.

17. Podle § 222 odst. 1 ZP zaměstnanci přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.

18. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že žalobce nesplnil ve vztahu ke vzniku a výši žalobou uplatněných nároků povinnost tvrzení a ve vztahu ke svým tvrzením neunesl důkazní břemeno. Tvrzení žalobce nekorespondují s provedeným dokazováním zejména v rozsahu počtu odpracovaných hodin a odměňování ve srovnání s pracovní smlouvou ze dne 15.10.2018, neboť žalobcem předložené výplatní pásky, evidence docházky a výpisy z účtu žalobce vykazují zcela jinou mzdu vyplácenou žalobci a jiný počet odpracovaných hodin. Přestože je např. v pracovní smlouvě ze dne 15.10.2018 uvedena měsíční mzda ve výši 25 000 Kč, dle výplatních pásek za období od ledna do dubna 2019 činila základní mzda pouze 10 000 Kč, a to přesto, že žalobce měl v jednotlivých měsících odpracovat vždy plný počet hodin. V období května a června 2019 činila základní mzda dle výplatních pásek 14 900 Kč. V dalších měsících se tato měnila. Ani samotné důkazy spolu nekorespondují vzájemně. Dle výplatní pásky za měsíc leden 2020 měl žalobce odpracovat 81 hodin, avšak dle evidence docházky měl odpracovat 144 hodin. Dle výplatní pásky za měsíc únor 2020 měl žalobce odpracovat 67,5 hodin, avšak dle evidence docházky měl odpracovat 120 hodin. Dle výplatní pásky za měsíc březen 2020 měl žalobce odpracovat 99 hodin, avšak dle evidence docházky měl odpracovat 128 hodin. Dle výplatní pásky za měsíc květen 2020 měl žalobce odpracovat 94,5 hodin, avšak dle evidence docházky měl odpracovat 35 hodin. Dle výplatní pásky za měsíc červen 2020 měl žalobce odpracovat 99 hodin, avšak dle evidence docházky měl odpracovat 105 hodin. Dle výpisu z účtu žalobce za měsíc únor 2019 měla být žalobci ze strany žalovaného uhrazena částka 10 200 Kč, přestože jeho čistá mzda činila dle výplatní pásky 10 000 Kč. Dle výpisu z účtu žalobce za měsíc březen 2019 měla být žalobci ze strany žalovaného uhrazena částka 12 330 Kč, přestože jeho čistá mzda činila dle výplatní pásky 10 000 Kč. Dle výpisu z účtu žalobce za měsíc duben 2019 měla být žalobci ze strany žalovaného uhrazena částka 8 392 Kč, přestože jeho čistá mzda činila dle výplatní pásky 10 000 Kč. Dle výpisu z účtu žalobce za měsíc červen 2019 měla být žalobci ze strany žalovaného uhrazena částka 10 608 Kč, přestože jeho čistá mzda činila dle výplatní pásky 12 330 Kč. Některé platby provedené ze strany žalovaného jsou navíc označeny jako řádně čerpaný kontokorent a nikoli jako mzda.

19. Ostatně ani tvrzení žalovaného ohledně odměňování a fondu pracovní doby žalobce neodpovídají pracovní smlouvě ze dne 1.11.2018 předložené žalovaným, nicméně žalovaný neměl ve vztahu k žalobou uplatněným nárokům povinnost tvrzení a důkazní. Nalézací soud tak nemohl na základě provedeného dokazování postavit najisto, jaký byl obsah pracovněprávního vztahu žalobce a žalovaného, zejména, jaký byl sjednaný způsob odměňování žalobce. Svá tvrzení žalobce neopravil a neprokázal ani přes dvojí poučení soudu, přičemž nalézací soud nemohl přihlédnout k tvrzením a důkazům uvedeným žalobcem v podání ze dne 5.6.2022, neboť podání bylo učiněno až po lhůtě stanovené soudem na jednání dne 16.5.2022. V předmětném podání žalobce navíc pouze zrekapituloval svá dosavadní tvrzení. Žalobce v dané věci rovněž přes poučení soudu neprokázal schválení čerpání dovolené žalovaným a svou dočasnou pracovní neschopnost v období od 28.8.2020 do 10.9.2020. Oproti tomu nebylo mezi účastníky sporu o existenci dočasné pracovní neschopnosti žalobce v období od 29.9.2020 do 22.10.2020. Ačkoliv byla posledně zmíněná skutečnost mezi účastníky nesporná, soud I. stupně nebyl schopen posoudit oprávněnost výše souvisejícího dílčího nároku žalobce, a to s ohledem na shora uvedené výsledky dokazování.

20. V dané věci tedy nezbylo soudu I. stupně než uzavřít, že žalobce nesplnil povinnost tvrzení ani neunesl břemeno důkazní ohledně existence jeho nároků vůči žalovanému, a soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.

21. Soud přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný byl v řízení zcela úspěšný. Za tarifní hodnotu se dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu považuje částka 24 724 Kč, což odpovídá sazbě za úkon právní služby ve výši 2 100 Kč. Odměna advokáta žalovaného za 6 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměňování advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /dále jen„ advokátní tarif“ / (převzetí zastoupení, písemné vyjádření k žalobě, účast na jednání ve dnech 7.3.2022, 16.5.2022 a 13.6.2022 a písemné vyjádření ze dne 29.3.2022) tak dle § 7 advokátního tarifu činí 12 600 Kč, náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) činí 1 800 Kč (6 x 300 Kč), náhrada promeškaného času činí 1 800 Kč (18 x 100 Kč), a to v souvislosti s cestou na jednání soudu ze sídla advokáta ve dnech 7.3.2022, 16.5.2022 a 13.6.2022, cestovné v požadované výši 5 076 Kč v souvislosti s účastí na jednání soudu ve dnech 7.3.2022, 16.5.2022 a 13.6.2022 (cestovné při celkové vzdálenosti 846 km a spotřebě vozidla 5,6 l /100 km, palivo nafta), a dále 21% DPH - právní zástupce žalovaného doložil, že je plátcem DPH. Celkem tedy žalovanému náleží náhrada nákladů řízení ve výši 25 744 Kč. Odměnu za úkon přípravu reakce na předžalobní výzvu soud žalobci nepřiznal, neboť podání nepředstavuje úkon právní služby dle advokátního tarifu. Úkon byl uskutečněn před zahájením soudního řízení a zákon s ním nespojuje žádné účinky jako například s předžalobní výzvou dle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu.