43 C 74/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 93 450 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 17 250 Kč od 20. 4. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 76 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 76 200 Kč od 20. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 800 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám právní zástupkyně žalobkyně, , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, advokátky.

1. Žalobou podanou dne 21. 5. 2024 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 93 450 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu vzniklou jí nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného , Anonymizováno, pod sp. zn. , právnická osoba, (dále jako „posuzované řízení“), a to dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „OdpŠk“). Posuzované řízení bylo zahájeno dne 20. 11. 2017 podáním žaloby, přičemž žalobkyně v řízení vystupuje jako procesní žalovaná. Předmětem řízení je úhrada nedoplatku za služby spojené s užíváním bytu ve výši 58 331 Kč. Rozsudek soudu I. stupně byl vynesen dne 21. 12. 2022. Tento byl následně zrušen odvolacím soudem dne 14. 6. 2023. Posuzované řízení stále trvá. K datu podání žaloby bylo řízení dlouhé 6 let a 6 měsíců. Žalobkyně považuje délku řízení za naprosto nepřiměřenou, když meritorní rozhodnutí ve věci padlo až po šesti letech, přičemž toto bylo následně zrušeno pro nepřezkoumatelnost. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, není procesně, skutkově ani právně složité, na délce řízení se žalobkyně nepodílela a za hlavní příčinu délky řízení považuje postup soudů. Význam pro žalobkyni má řízení zvýšený, když je pokročilého věku. V době zahájení řízení bylo žalobkyni 72 let, nyní je jí 78 let a řízení stále probíhá. Žalobkyně požaduje finanční zadostiučinění, kdy za jeden rok řízení požaduje základní částku 17 000 Kč (za první dva roky polovinu), a tuto následně navyšuje o 20% z důvodu zvýšeného významu řízení, celkem tedy 112 200 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně svůj nárok předběžně uplatnila u žalované dne 19. 10. 2023 a žalovaná následně stanoviskem ze dne 18. 4. 2024 dospěla k závěru, že délku řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou a žalobkyni přiznala odškodnění ve výši 18 750 Kč, se žalobkyně v tomto řízení domáhá již pouze 93 450 Kč spolu s příslušenstvím.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 20. 6. 2024 učinila nesporným, že žalobkyně dne 19. 10. 2023 uplatnila u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 75 000 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného , Anonymizováno, pod sp. zn. , právnická osoba, ve smyslu OdpŠk. Žalovaná nárok žalobkyně projednala, přičemž žalobkyni bylo částečně vyhověno, a to v částce 18 750 Kč, když žalovaná došla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a řízení je nepřiměřeně dlouhé. Žalovaná vyplatila žalobkyni odškodnění za nepřiměřenou délku řízení za 6 let a 4 měsíce. Základní částku za jeden rok řízení určila ve výši 15 000 Kč (sníženou v prvních dvou letech na polovinu). Ve věci bylo zatím rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy, přičemž soud I. stupně i odvolací soud zatím rozhodovaly meritorně jednou. Žalobkyně vystupuje v řízení jako procesní žalovaná. Řízení bylo přerušeno po dobu 3 let a 6 měsíců do pravomocného skončení řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. , Anonymizováno, (v tomto řízení došlo k průtahům, když toto bylo procesně velmi složité, odškodněna byla za toto řízení u zdejšího soudu ve věci pod sp. zn. , Anonymizováno, ). Řízení je skutkově do určité míry složitější, když v řízení byla provedena řada listin, v průběhu řízení byl vyhotoven znalecký posudek. Žalobkyně se na délce posuzovaného řízení zčásti podílela, když na žádost žalobkyně bylo řízení v roce 2021 odročeno, dále podala nedůvodnou námitku podjatosti soudce a v lednu 2024 návrh na určení lhůty, který krajský soud zamítl. Význam posuzovaného řízení pro žalobkyni posoudila žalovaná jako běžný, kdy typově řízení není jedním z řízení, u kterých se presumuje zvýšený význam. Žalobkyně s procesním žalobcem vede několik sporů, většinou z důvodu dlužných plateb žalobkyně za užívání bytu (např. řízení vedené u , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ). Při kalkulaci žalovaná zohlednila také to, že za vedlejší řízení (, Anonymizováno, ) již byla žalobkyně odškodněna celkovou částkou 124 375 Kč, doba přerušení (3 roky a 6 měsíců) tak musí být od celkové doby posuzovaného řízení odečtena, aby nedošlo k tzv. duplicitě odškodnění. Žalovaná na svém původním stanovisku, kterým bylo žalobkyni přiznáno 18 750 Kč, setrvala, a navrhla zamítnutí žaloby.

3. Žalobkyně (v podání ze dne 20. 6. 2024) i žalovaná (v podání ze dne 2. 7. 2024) souhlasily s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

5. Z relevantních listin ze spisu , Anonymizováno, pod sp. zn. , právnická osoba, bylo zjištěno:

6. Dne 20. 11. 2017 byla doručena , Anonymizováno, žaloba, kdy na straně žalobkyně vystupuje , adresa, , se sídlem , adresa, , IČO , tel. číslo, (dále jako „procesní žalobkyně“), a na straně žalované vystupuje , Jméno zainteresované osoby 0/0, (dále také jako „procesní žalovaná“). Předmětem řízení je nárok na zaplacení 58 331 Kč s příslušenstvím, když procesní žalovaná je jako člen procesní žalobkyně povinna přispívat na náklady spojené se správou domu a stanovené příspěvky na opravy domu, zálohy na úhradu za služby dle stanov procesní žalobkyně, přičemž tak se dle procesní žalobkyně nedělo. Žaloba byla procesní žalované doručena dne 29. 11. 2017 spolu s výzvou k vyjádření se, zda procesní žalovaná souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, na což reagovala procesní žalovaná dne 5. 12. 2017. Dne 6. 12. 2017 byl dán pokyn k nařízení soudního jednání na 21. 12. 2017. Dne 14. 12. 2017 navrhla procesní žalovaná, aby soud vyčkal rozhodnutí , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, , když má za to, že by zde mohla být dána překážka v podobě litispendence. Následně byl , Anonymizováno, dotázán , Anonymizováno, , zda je u něj předmětné řízení vedeno. Dne 20. 12. 2017 se vyjádřila procesní žalobkyně tak, že postup procesní žalované považuje za snahu o průtahy v řízení. Dne 21. 12. 2017 se konalo ve věci první jednání, kde nedošlo k přednesu žaloby, řízení bylo dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušeno, a to s ohledem na to, že probíhalo řízení týkající se určení, že procesní žalobkyně nevznikla (řízení vedené u , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, ). Dále byl spis pravidelně kontrolován a lhůtován v intervalech 1 až 2 měsíce. Dne 8. 7. 2021 bylo nařízeno jednání na 22. 7. 2021. Dne 20. 7. 2024 požádala procesní žalovaná o odročení, když nebyl její obecný zmocněnec volán, a v oné době byl tento v zahraničí. Dne 21. 7. 2024 bylo jednání odročeno. V srpnu 2021 doplnila procesní žalobkyně žalobu a navrhla nové důkazy. Dne 10. 8. 2021 se konalo jednání ve věci, byly provedeny listinné důkazy. Dne 15. 8. 2021 procesní žalovaná navrhla doplnění protokolu. To bylo dne 18. 8. 2021 přípisem zamítnuto. Dne 20. 8. 2021 podala procesní žalovaná námitku podjatosti soudce. Námitka podjatosti byla k rozhodnutí předložena , Anonymizováno, dne 2. 9. 2021. Usnesením , Anonymizováno, ze dne 25. 11. 2021 bylo rozhodnuto, že soudce , tituly před jménem, , Anonymizováno, není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci. Dne 6. 1. 2022 došlo k zániku soudcovského mandátu soudce , tituly před jménem, , Anonymizováno, a věc byla dle rozvrhu práce přidělena nové soudkyni. Spis byl dne 19. 1. 2022 postoupen , Anonymizováno, k jejich žádosti, tento byl dne 27. 1. 2022 vrácen. Dne 31. 3. 2022 bylo nařízeno jednání na den 11. 5. 2022. Procesní žalobkyně požádala o odročení. Jednání bylo odročeno na 18. 5. 2022. Na jednání 18. 5. 2022 byl zopakován dosavadní průběh řízení a byly čteny důkazy. Dne 24. 6. 2022 požádala procesní žalobkyně o odročení jednání s tím, že zadala zpracování znaleckého posudku. Této žádosti bylo vyhověno. Dne 2. 8. 2022 byl soudu předložen procesní žalobkyní znalecký posudek. Dne 20. 10. 2022 bylo nařízeno jednání na 14. 12. 2022. V průběhu listopadu a prosince 2022 se procesní žalobkyně a procesní žalovaná vyjádřili k vypracovanému znaleckému posudku. Na jednání 14. 12. 2022 byly provedeny další listinné důkazy včetně znaleckého posudku, bylo skončeno dokazování, bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku. Rozsudkem , Anonymizováno, ze dne 21. 12. 2022, č. j. , právnická osoba, , byla uložena povinnost procesní žalované k zaplacení částky 47 340 Kč s příslušenstvím (výrok I.), ve zbylé části došlo k zamítnutí žaloby (výrok II.) a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok III.). Písemné vyhotovení rozsudku bylo účastníkům rozesláno dne 3. 1. 2023. Procesní žalobkyně podala odvolání do výroku II. a III. rozsudku dne 13. 1. 2024, procesní žalovaná podala dne 15. 1. 2023 odvolání do výroků I. a III. rozsudku. Procesní žalobkyně uhradila soudní poplatek z odvolání dne 16. 1. 2023, dne 23. 1. 2023 byla vydána výzva k úhradě soudního poplatku z odvolání procesní žalované. Dne 18. 1. 2023 se vyjádřila procesní žalovaná k odvolání procesní žalobkyně. Dne 30. 1. 2023 uhradila procesní žalovaná soudní poplatek z odvolání. Dne 31. 1. 2023 podala procesní žalobkyně vyjádření k odvolání procesní žalované. Spis byl odvolacímu soudu předložen dne 24. 2. 2023. Spis byl vrácen soudu I. stupně bez vyřízení, když soud nerozhodl o lhůtě k plnění. Usnesením , Anonymizováno, ze dne 15. 3. 2023 byl doplněn rozsudek soudu I. stupně o lhůtu k plnění. Dne 18. 4. 2023 byl spis opět zaslán na odvolací soud. Dne 14. 6. 2023 se konalo jednání před odvolacím soudem. Usnesením , Anonymizováno, ze dne 14. 6. 2023, č. j. , Anonymizováno, , byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Z odůvodnění odvolacího soudu vyplývá, že rozhodnutí soudu I. stupně nebylo dostatečně odůvodněno a pro nepřezkoumatelnost bylo dle § 219a o. s. ř. zrušeno. Usnesení nabylo právní moci dne 27. 7. 2023. Usnesením soudu I. stupně ze dne 28. 11. 2023 bylo řízení přerušeno do skončení odvolacího řízení ve věci , Anonymizováno, vedené pod sp. zn. , Anonymizováno, . Dne 2. 3. 2023 byla věc přikázána pro skončení mandátu původní soudkyně nové soudkyni. Dne 8. 1. 2024 podala procesní žalovaná návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu s tím, že soudkyně přerušila řízení, aniž by k tomu měla rozumné důvody. Dne 9. 1. 2024 byl předložen spis , Anonymizováno, . Ten usnesením ze dne 7. 3. 2024 rozhodl, že návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu se zamítá. Usnesením soudu I. stupně ze dne 20. 5. 2024 bylo rozhodnuto, že se v řízení pokračuje. Dne 20. 6. 2024 bylo nařízeno jednání na 8. 8. 2024. Dne 5. 8. 2024 požádala procesní žalovaná o odročení jednání s tím, že vypověděla plnou moc svému dosavadnímu obecnému zmocněnci a ve věci ji nově bude zastupovat advokátka. Žádosti bylo dne 6. 8. 2024 vyhověno. Dne 16. 9. 2024 se konalo ve věci jednání, soudkyně konstatovala dosavadní průběh řízení. Dne 12. 9. 2024 vzala procesní žalobkyně částečně žalobu zpět. Dne 1. 10. 2024 byl odeslán spis Obvodnímu soudu pro Prahu 2.

7. Z relevantních listin ze spisu , Anonymizováno, sp. zn. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že , adresa, podalo na žalobkyni , Jméno zainteresované osoby 0/0, žalobu o zaplacení částky 47 799 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených plateb do společenství vlastníků a záloh na služby s užíváním bytu za rok 2017. Žaloba byla datována dnem 30. 12. 2019.

8. Z relevantních listin ze spisu , Anonymizováno, sp. zn. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že žalobkyně , Jméno zainteresované osoby 0/0, podala na , adresa, žalobu, kdy se domáhala uložení povinnosti vybavit byt měřidly spotřeby tepla vyhovujícími zákonu č. 318/2012 Sb.

9. Z relevantních listin ze spisu , Anonymizováno, sp. zn. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že , adresa, podalo na žalobkyni , Jméno zainteresované osoby 0/0, žalobu o uhrazení částky 103 528 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených záloh související s užíváním bytu za rok 2019.

10. Z přípisu žalobkyně ze dne 19. 10. 2023 adresovaného žalované ve věci žádost o náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou soudního řízení a potvrzení o doručení do datové schránky bylo zjištěno, že žalobkyně požádala žalovanou o uhrazení celkové částky 75 000 Kč, a to dle zákona č. 82/1998 Sb., jakožto přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného , Anonymizováno, pod sp. zn. , právnická osoba, , přičemž v době podání žádosti posuzované řízení trvalo 5 let a 11 měsíců.

11. Ze stanoviska žalované ze dne 18. 4. 2024 bylo zjištěno, že přípis dle odst. 10 byl žalované doručen dne 19. 10. 2023. Žalovaná dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když bylo řízení nepřiměřeně dlouhé, a žalobkyni přiznala částku ve výši 18 750 Kč.

12. Ze stanoviska žalované ze dne 14. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně u žalované uplatnila nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí vznikla v řízení vedeném u , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, , přičemž v době vydání stanoviska bylo řízení vedeno 7 let a 4 měsíce. Žalobkyni bylo žalovanou přiznáno odškodnění ve výši 66 500 Kč.

13. Ze stanoviska žalované ze dne 6. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně u žalované uplatnila nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí vznikla v řízení vedeném u , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, , za období od 30. 4. 2021 do 17. 2. 2023. Žalobkyni bylo žalovanou přiznáno odškodnění ve výši 17 500 Kč.

14. Z rozsudku , Anonymizováno, ze dne 29. 4. 2021, č.j. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že žalobkyně se u , adresa, domáhala odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, . Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 12. 2. 2021, č. j. , Anonymizováno, , uložil soud žalované (totožná žalovaná jako v tomto řízení) povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 14 500 Kč s příslušenstvím, ve zbytku byla žaloba žalobkyně zamítnuta. Následně odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalované uložil žalobkyni povinnost uhradit další částku ve výši 25 875 Kč, ve zbytku rozsudek soudu I. stupně , Anonymizováno, potvrdil. Bylo odškodňováno období od 15. 3. 2013 v délce 8 let a 1,5 měsíce.

15. Z výpisu z účtu žalované, bylo zjištěno, že na bankovní účet č. , č. účtu, byla uhrazena částka 18 750 Kč.

16. Dle provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

17. V řízení vedeném žalobkyní u , Anonymizováno, pod sp. zn. , právnická osoba, došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobkyni vznikla újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení, když řízení není zatím skončeno, přičemž žalobkyně je v nejistotě od 29. 11. 2017, tedy ke dni vydání tohoto rozsudku celkem 7 let, přičemž posuzované řízení bylo přerušeno mj. do pravomocného skončení řízení vedeného u , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, a za nepřiměřenou délku tohoto řízení byla žalobkyně u zdejšího soudu již odškodněna v řízení vedeném pod sp. zn. , Anonymizováno, . Posuzované řízení bylo mírně složité, a to zejména s ohledem na dvě přerušení řízení a provádění znaleckého posudku, žalobkyně se na délce řízení mírně podílela, význam řízení byl pro žalobkyni standardní a postup orgánů byl plynulý a soud konal v přiměřených lhůtách, přičemž ovšem došlo ke zrušení meritorního rozsudku soudu I. stupně pro jeho nepřezkoumatelnost.

18. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

19. Podle § 1 OdpŠk odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

20. Podle § 5 OdpŠk odpovídá stát za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

21. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

22. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

23. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

24. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména ka) celkové délce řízení,b) složitosti řízení,c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,d) postupu orgánů veřejné moci během řízení ae) významu předmětu řízení pro poškozeného.

25. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

26. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

27. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

28. Co se týká existence nesprávného úředního postupu v posuzovaném řízení, má soud za to, že tento je naplněn, neboť v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008). Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočívá v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 18. 4. 2024, kterým přiznala žalobkyni zadostiučinění v peněžité formě.

29. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a presumovanou újmou žalobkyně a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení.

30. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30% v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45% částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

31. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018).

32. Dle stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, je do doby řízení v zásadě třeba započítávat i dobu, po níž bylo řízení přerušeno. Bude tedy zpravidla započitatelná doba, po níž bylo řízení přerušeno proto, že soud podal návrh Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy, nebo tehdy, jestliže řízení bylo přerušeno v důsledku prohlášení konkurzu na některého z účastníků (§ 263 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení) či pro nutnost vyčkat zjištění okruhu dědiců k posouzení otázky právního nástupnictví po zemřelém účastníkovi řízení (§ 107 odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Do celkové doby řízení se započítá i doba, po níž bylo řízení přerušeno v důsledku shodného návrhu účastníků (§ 110 o. s. ř.). Obdobně doba, po níž bylo řízení přerušeno proto, že soud požádal Soudní dvůr Evropských společenství (nyní Soudní dvůr Evropské Unie) o rozhodnutí o předběžné otázce, se do celkové doby řízení započítá, aniž by zde i v předchozím uvedeném případu však šlo o prodloužení řízení přičitatelné státu. Při posuzování uplatnitelnosti a důvodnosti nároku je ovšem třeba dbát toho, aby nebyl uplatňován duplicitně – za přerušené i vedlejší řízení. Soud tedy posuzoval délku řízení v období od 29. 11. 2017, tj. ode dne, kdy byla doručena žaloba žalobkyni jako procesní žalované a o probíhajícím řízení se tak dozvěděla, do vyhlášení tohoto rozsudku, když posuzované řízení nebylo ke dnešnímu dni pravomocně skončeno. Dále bylo z délky posuzovaného řízení odečteno období, po které bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, v délce 3 let a 4 měsíců. Posuzované řízení bylo přerušeno usnesením ze dne 21. 12. 2017 a následně soud pokračoval v řízení (bez vydání procesního rozhodnutí) nařízením jednání dne 8. 7. 2021. Žalobkyně již nárok na odškodnění nepřiměřené délky tohoto vedlejšího řízení u zdejšího soudu uplatnila a ve věci bylo pravomocně rozhodnuto tak, že ve vedlejším řízení skutečně došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, přičemž žalobkyni bylo přiznáno odškodnění za období od 15. 3. 2013 v délce 8 let a 1,5 měsíce, tj. do 30. 4. 2021. Období od 21. 12. 2017 do 30. 4. 2021 je tedy třeba odečíst od délky posuzovaného řízení, aby nedošlo k duplicitnímu odškodnění.

33. Žalovaná nemajetkovou újmu kompenzovala v penězích. Nalézací soud se s tímto postupem ztotožňuje, když v tomto případě, kdy řízení v posuzovaném období trvá 7 let, přičemž soud souhlasí se žalovanou, že by již nepostačovalo pouhé konstatování porušení práva na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě a je toho názoru, že je třeba žalobkyni odškodnit v penězích. Za přiměřenou částku za jeden rok považuje soud částku 15 000 Kč (tj. 1 250 Kč za jeden měsíc), když zde nelze seznat, že by řízení bylo extrémně dlouhé, tj. překračující alespoň 10 let, aby zde byl dán důvod pro navýšení této roční základní částky. Za první dva roky je tato částka snížena na polovinu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1078/2013). Výpočtem dospěl po odečtení období v délce 3 let a 4 měsíce (viz odst. 32) k základní částce 40 000 Kč.

34. Po právní, skutkové a procesní stránce je věc dle soudu prvního stupně mírně složitější. Předmětem řízení je nárok na zaplacení 58 331 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených příspěvků na náklady spojené se správou domu a stanovené příspěvky na opravy domu, zálohy na úhradu za služby, což samo o sobě představuje běžnou agendu okresních soudů, která typicky není zvlášť složitá. V tomto případě je třeba přihlédnout ke komplikovanosti vztahů procesní žalobkyně a procesní žalované, kdy mezi těmito účastníky probíhala nebo stále probíhá celá řada sporů, kdy soudu byla žalovanou doložena řízení vedená u , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , kdy všechna tato řízení se týkají bytu, který obývá žalobkyně. Dále bylo řízení přerušeno do skončení řízení vedeného u , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, , kde předmětem řízení bylo určení, že procesní žalobkyně nevznikla. O složitosti skutkové pak svědčí i fakt, že v řízení byl vypracováván znalecký posudek. Řízení bylo mírně složité i procesně, když bylo posuzované řízení dvakrát přerušeno, soud se musel vypořádat se vznesenou námitkou podjatosti soudce a s návrhem na určení procesní lhůty. Situaci komplikoval i fakt, že v řízení došlo dvakrát k výměně soudce. Vzhledem k tomu soud snížil základní částku o 5% za skutkovou složitost a 10% za složitost procesní, tj. celkem o 15%.

35. Žalobkyně se na délce posuzovaného řízení podílela mírně negativně. V posuzovaném řízení byla ze strany žalobkyně podána námitka podjatosti soudce, která byla neúspěšná. Neúspěšně podala rovněž návrh na určení procesní lhůty. Řízení bylo zákonitě z důvodu těchto nedůvodných procesních kroků žalobkyně prodlouženo. Základní částku proto nalézací soud z důvodu postupu žalobkyně ponížil o 5%. Soud návrh na odročení jednání nevyhodnotil jako důvod pro další snížení základní částky, jak argumentuje žalovaná, když tomuto návrhu bylo ze strany soudu vyhověno, a to také z toho důvodu, že chybně nebyl volán obecný zmocněnec žalobkyně, nadto v posuzovaném řízení vícekrát žádala o odročení jednání i strana procesní žalobkyně. Vzhledem k tomuto soud prvního stupně nevyhodnotil tento jednotlivý případ žádosti o odročení jako zdržovací taktiku žalobkyně.

36. Pod pojem nesprávnosti postupu orgánu veřejné moci je třeba zahrnout i takové případy, v nichž dojde ke zrušení rozhodnutí soudu nižšího stupně jen proto, že soud nižšího stupně nerespektoval závazný právní názor soudu vyššího stupně či nález Ústavního soudu (čl. 89 odst. 2 Ústavy), který mu byl z jeho úřední činnosti znám, popř. byl publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu), jak dovodil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1637/2009. Ve zrušovacím rozhodnutí musí být ale zřetelně uvedeno, že rozhodnutí soudu nižšího stupně je zrušováno právě z důvodu nerespektování právního názoru soudu vyššího stupně. Neodpovídalo by totiž zásadě promptnosti kompenzačního řízení, jestliže by v jeho průběhu muselo být samostatně právně posuzováno, z jakého důvodu bylo dané rozhodnutí zrušeno. Podobným případem je i situace, kdy rozhodnutí soudu nižšího stupně bylo zrušeno výlučně z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti nebo procesní vady soudu nižšího stupně. Vzhledem k tomu, že rozsudek , Anonymizováno, ze dne 21. 12. 2022, č. j. , právnická osoba, , byl zrušen usnesením , Anonymizováno, ze dne 14. 6. 2023, č. j. , Anonymizováno, , když z odůvodnění odvolacího soudu vyplývá, že rozhodnutí soudu I. stupně nebylo dostatečně odůvodněno a pro nepřezkoumatelnost bylo dle § 219a o. s. ř. zrušeno, jsou zde naplněny důvody pro navýšení základní částky. Další postup soudu v řízení byl koncentrovaný a soud konal v přiměřených lhůtách. Z důvodu výše uvedeného tedy došlo k navýšení základní částky o 10%.

37. Význam řízení pro žalobkyni soud zhodnotil tak, že pro ni posuzované řízení mělo standardní význam. Namítané řízení není spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, jaký mají např. řízení trestní, vazební či osobnostní. Jsou zde ovšem dány další důvody, pro které je možné uvažovat o zvýšení i snížení významu posuzovaného řízení pro žalobkyni. Předně je žalobkyně pokročilého věku, v průběhu posuzovaného řízení překročila hranici 75 let (v době zahájení řízení měla 72 let). Zdejší soud se ztotožňuje s názorem Evropského soudu, že soudy i jiné orgány veřejné moci by při vyřizování jim napadlých případů měly s větší péčí přistupovat k těm řízením, jejichž účastníky jsou osoby vážně nemocné či osoby vyššího věku (srov. např. rozsudek senátu Druhé sekce ESLP ze dne 10. 7. 2003, ve věci Hartman proti České republice, stížnost č. 53341/99, odst. 75-76). Negativní důsledky nepřiměřeně dlouhého řízení jsou osobami v pokročilejším věku či osobami těžce nemocnými vnímány zpravidla intenzivněji, a jedná se tak objektivně o výraznější zásah do jejich práva na spravedlivý proces u každé z takových osob; byly-li takové jejich poměry soudu známy, lze dovodit předpoklad přednostního a bezprůtahového (ve smyslu činnosti rozhodujícího orgánu) postupu v jejich věcech. Pro snížení základní částky naopak svědčí to, že žalobkyně vystupuje v několika dalších řízeních u , Anonymizováno, (, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ). Soud má za to, že účastník řízení, který není stranou sporu pouze v jednom řízení, nepociťuje nejistotu ze samotného řízení tak významně jako člověk soudního řízení zcela neznalý. Uvedená kritéria musí být brána v potaz jednak každé zvlášť a jednak ve svém souhrnu jakožto soubor okolností daného případu. Soud tedy dospěl, že zde nejsou dány důvody pro moderaci základní částky, když kritérium vysokého věku vyvažuje procesní znalost žalobkyně z dalších řízení, ve kterých je účastníkem.

38. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, přičemž soud I. stupně rozhodoval meritorně jednou, odvolací soud rozhodoval meritorně jednou. Soud počet meritorních rozhodnutí považuje za přiměřený. Z tohoto důvodu nedošlo k úpravě základní částky.

39. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 3 roky a 8 měsíců (po odečtení již odškodněného období) činí 40 000 Kč (2x 15 000 Kč + 8x 1 250 Kč), přičemž soud shledal důvody pro modifikaci této základní částky z důvodu složitosti řízení (snížení o 15%), postupu žalobkyně (snížení o 5%) a postupu soudu (navýšení o 10%). Žalobkyni tak náleží částka ve výši 36 000 Kč. S ohledem na to, že žalovaná již před podáním žaloby plnila žalobkyni částku ve výši 18 750 Kč, přiznal nalézací soud výrokem I. žalobkyni částku ve výši 17 250 Kč (36 000 Kč – 18 750 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 17 250 Kč od 20. 4. 2024 do zaplacení. Výrokem II. pak byla žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 76 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 76 200 Kč od 20. 4. 2024 do zaplacení, zamítnuta. Soud pro úplnost dodává, že žalovaná projednala nárok žalované v šestiměsíční zákonné lhůtě, a žalobkyni částečně vyhověla, přičemž z této částky žalobkyni tedy nenáleží nároky z prodlení, žalobkyně ani úroky z prodlení z částky přiznané jí žalovanou stanoviskem ze dne 18. 4. 2024 nepožadovala.

40. O nákladech řízení soud rozhodl pod výrokem III. podle úspěchu ve věci dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen „AT“) se považuje za tarifní hodnotu 50 000 Kč (NS sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Za každý úkon ve věci tak právní zástupkyni dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 AT náleží odměna ve výši 3 100 Kč. Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 8 800 Kč, která je tvořena: zaplaceným soudním poplatkem dle položky 8a Sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve výši 2 000 Kč; mimosmluvní odměnou ve výši 6 200 Kč za úkony právní služby dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen „advokátního tarifu“ (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby); a paušálem za náhradu hotových výdajů v celkové výši 600 Kč za dva úkony právní služby, který byl přiznán ve výši 300 Kč za 1 úkon právní služby dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu.

41. Soud pro úplnost dodává, že nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za předběžné uplatnění nároku u žalované, když dle ust. § 31 odst. 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Uplatnění nároku u žalované nelze považovat za úkon právní služby ve smyslu ust. § 11 advokátního tarifu a odměna za něj žalobkyni nenáleží.

42. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.