43 C 87/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Luďka Pilného a přísedících PhDr. Jiřího Javorského, CSc. a Miroslavy Lorencové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru žalovaným ze dne 14. 10. 2022, je neplatné.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 25 716 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení].

1. Žalobce podal dne 13. 12. 2022 žalobu o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. Žalovaný je od 1. 2. 2004 zaměstnancem žalobce a dne 14. 10. 2022 doručil žalobci okamžité zrušení poměru podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Toto odůvodnil tak, že do 14. 10. 2022 mu nebyla zaměstnavatelem vyplacena mzda za měsíc srpen 2022 ve výši 100 654 Kč s tím, že zároveň žádá o její vyplacení. Žalobce okamžité zrušení pracovního poměru neuznal a považuje ho za neplatné, o čemž také informoval žalovaného upomínkou zaslanou e-mailem dne 13 12. 2022 a vyzval ho k nástupu do práce. Následně zaslal upomínku žalovanému též poštou na trvalou adresu žalovaného. Základními podmínkami pro okamžité zrušení pracovního poměru ve smyslu § 56 zákoníku práce pro nevyplacení mzdy dle žalobce je, že takové plnění se stalo splatným a že od termínu splatnosti uplynulo 15 dnů. Splatnost mzdy nastává ve smyslu § 141 zákoníku práce nejpozději v kalendářním měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu, tedy poslední den měsíce. Mzda žalovaného za měsíc srpen 2022 byla tedy dle žalobce splatná dne 30. 9. 2022, přičemž 15 dnů od splatnosti uplynulo 15. 10. 2022 a nikoliv 14. 10. 2022, jak se domníval žalovaný. Dle žalobce tedy nebyly naplněny podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 2. 2. 2023. Neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru neuznal. Žalovaný učinil nesporná skutková tvrzení žalobce týkající se pracovního poměru žalovaného. Považuje žalobu za šikanózní a za osobní mstu jednatele žalobce. Žalovaný uvedl, že i když žalobce vyzval žalovaného k nástupu do práce, interně i mimo společnost zasílal e-maily se sdělením, že žalovaný ve společnosti nepracuje od 14. 10. 2022. Žalobce od září/října 2022 nevykonával žádnou podnikatelskou činnost, ukončil nájemní smlouvu s pronajímatelem prostorů kanceláře a veškeré své podnikatelské aktivity směřoval na mateřskou společnost žalobce, tedy výzva k nástupu do práce je dle žalovaného reálně nesplnitelná. Dlužnou mzdu do dne podání žaloby žalobce žalovanému nevyplatil, v důsledku čehož stav předpokládaný zákoníkem práce nastal a trvá. Ustanovení § 141 odst. 1 zákoníku práce není dle žalovaného kogentním ustanovením. Strany si ujednaly splatnost mzdy na nejpozději 20. den měsíce následujícího po měsíci, ve kterém žalovanému vzniklo právo na mzdu. Zpravidla docházelo k výplatě mzdy do 15. dne následujícího měsíce. K ujednání o splatnosti mzdy došlo mezi stranami konkludentně, když takto vyplácel žalobce mzdu po celou dobu trvání pracovního poměru. Pokud žalobce uvedl, že splatnost mzdy nebyla mezi stranami ve smlouvě sjednána, a proto se uplatní zákonné ustanovení, žalobce tak nesplnil povinnost dle § 37 zákoníku práce, tedy neposkytl žalovanému dostatečné informace o pracovním poměru. To, že požaduje určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, považuje žalovaný za nemravné a v rozporu s principy zákoníku práce. Žalovaný má za to, že splatnost mzdy za měsíc srpen 2022 nastala s ohledem na zavedenou praxi, tedy konkludentní dohodu stran, nejpozději do 20. 9. 2022, přičemž 15 dní od splatnosti uplynulo dne 5. 10. 2022. Žalovanému vzniklo právo na okamžité zrušení pracovního poměru dne 6. 10. 2022. Pracovní poměr ukončil platně dopisem doručeným dne 14. 10. 2022.

3. V replice žalobce ze dne 4. 4. 2023 žalobce uvedl, že tvrzení žalovaného, že podání žaloby je osobní mstou, není dle žalobce nijak podložené. Rovněž uvedl, že korespondence z jeho strany o tom, že žalovaný ve společnosti nepracuje od 14. 10. 2022 je zcela legitimní, neboť pouze konstatuje skutkový stav, když žalovaný do práce nedocházel. Z ukončení nájemní smlouvy dle žalobce nikterak neplyne, že vrácení žalovaného do práce je reálně nesplnitelné, když zaměstnanecké povinnosti může žalovaný plnit po dohodě se žalobcem i jinde. Popřel, že by mezi ním a žalovaným došlo ke sjednání splatnosti mzdy nejpozději 20. den měsíce následujícího po měsíci, ve kterém zaměstnanci vzniklo právo na mzdu, a to jakýmkoliv, (i konkludentním) způsobem. Žalobce trvá na splatnosti mzdy dle § 141 zákoníku práce. Žalovaný byl dle žalobce v letech 2004 až 2006 majitelem podílu společnosti a v letech 2006 až 2018 jednatelem, měl tedy informovat zaměstnance dle § 37 zákoníku práce, tedy i o splatnosti mzdy. Žalobce uvedl, že na podané žalobě trvá, když pracovní vztah byl ze strany žalovaného ukončen předčasně.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný byl ke dni 14. 10. 2022 zaměstnancem žalobce, a to na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 2. 2004, na jejímž základě žalovaný vykonával pro žalobce pracovní pozici technického ředitele společnosti. Dne 14. 10. 2022 bylo žalobci doručeno okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem ve smyslu ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, a to z důvodu, že žalovanému nebyla ke dni okamžitého zrušení pracovního poměru vyplacena mzda za měsíc srpen 2022. Rovněž bylo mezi stranami nesporné, že ze strany žalobce nedošlo k uhrazení mzdy žalovaného za srpen 2022.

5. Soud ve věci provedl dokazování v následujícím rozsahu a na jeho základě učinil tato skutková zjištění:

6. Z přípisu právní zástupkyně žalobce ze dne 13. 12. 2022 adresovaného žalovanému bylo zjištěno, že žalobce se tímto přípisem obrátil na žalovaného s tím, že považuje okamžité zrušení pracovního poměru doručené žalobci dne 14. 10. 2022 za neplatné a upozornil žalovaného, že v této souvislosti podá žalobu. Rovněž upozornil žalovaného, že svým chováním způsobil žalobci škodu.

7. Z dokumentu označeného jako okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem ve smyslu ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, adresovaného žalovaným [příjmení] [příjmení], jednateli společnosti žalobce s potvrzením převzetí ke dni 14. 10. 2022 soud zjistil, že žalovaný podal okamžité zrušení pracovního poměru dle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, protože mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu a náhradu mzdy nebo jakoukoli její část do 15 dnů po plynutí období splatnosti, mzda za měsíc srpen byla splatná, shodně jako vždy za dobu trvání pracovní smlouvy, ke dni 15. 9. 2022, k čemuž nedošlo. Tímto žalovaný zrušil pracovní poměr ze smlouvy ze dne 1. 2. 2004 a požádal o uhrazení dlužné mzdy za období srpen 2022, září 2022 a poměrnou mzdu za říjen 2022.

8. Přípis právní zástupkyně žalobce ze dne 13. 12. 2022 zaslaný prostřednictvím e-mailové adresy [email] na adresu [email] dokládá, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, ve které byl opětovně vyzván k nástupu do práce.

9. Výplatní lístky ve vztahu k žalovanému za období leden 2022, únor 2022, březen 2022, duben 2022, květen 2022, červen 2022, červenec 2022, srpen 2022, září 2022 potvrzují, že čistá mzda žalovaného za leden 2022 činila 69 687 Kč, čistá mzda za únor 2022 činila 69 687 Kč, čistá mzda za březen 2022 činila 89 154 Kč, čistá mzda za duben 2022 činila 75 754 Kč, čistá mzda za květen 2022 činila 112 554 Kč, čistá mzda za červen 2022 činila 102 154 Kč, čistá mzda za červenec 2022 činila 106 474 Kč, čistá mzda za srpen 2022 činila 100 654 Kč a čistá mzda za září 2022 činila 85 954 Kč.

10. Z dokumentu označeného jako pracovní smlouva se zaměstnavatelem žalobcem a neznámým zaměstnancem, resp. zaměstnankyní, která byla přijímána jako manažer MICE oddělení bez datace a bez podpisu stran bylo soudem zjištěno, že žalovaný je v této smlouvě označen jako jednatel žalobce. Ve smlouvě je splatnost mzdy stanovena na 20. den každého měsíce následujícího po vykonání práce.

11. Výpisy z internetového bankovnictví [právnická osoba] [anonymizováno] za období 1. 1. 2021 31. 12. 2021 ve vztahu k účtu vlastněnému žalovaným, č. [bankovní účet] a dále za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 potvrzují, že ve prospěch účtu byly žalobcem provedeny následující úhrady: dne 10. 1. 2020 ve výši 75 437 Kč, dne 6. 2. 2020 ve výši 91 196 Kč, dne 5. 3. 2020 ve výši 86 658 Kč, dne 7. 4. 2020 ve výši 56 444 Kč, dne 6. 5. 2020 ve výši 49 096 Kč, dne 4. 6. 2020 ve výši 46 735 Kč, dne 7. 7. 2020 ve výši 53 788 Kč, dne 6. 8. 2020 ve výši 45 825 Kč, dne 4. 9. 2020 ve výši 44 330 Kč, dne 5. 10. 2020 ve výši 49 869 Kč, dne 22. 11. 2020 ve výši 64 419 Kč, dne 20. 11. 2020 ve výši 7 000 Kč, dne 1. 12. 2020 ve výši 39 419 Kč, dne 8. 1. 2021 ve výši 51 067 Kč, dne 5. 2. 2021 ve výši 43 914 Kč, dne 3. 3. 2021 ve výši 53 902 Kč, dne 20. 4. 2021 ve výši 52 631 Kč a dne 6. 5. 2021 ve výši 56 710 Kč. Výpis z internetového bankovnictví [příjmení] [příjmení] za období 1. 5. 2021 1. 5. 2022 ve vztahu k účtu vlastněnému žalovaným, č. [bankovní účet] dokládá, že ve prospěch účtu byly žalobcem provedeny následující úhrady: dne 10. 6. 2021 ve výši 82 000 Kč, dne 9. 7. 2021 ve výši 73 000 Kč, dne 5. 8. 2021 ve výši 87 000 Kč, dne 10. 8. 2021 ve výši 25 000 Kč, dne 8. 9. 2021 ve výši 62 328 Kč, dne 6. 10. 2021 ve výši 61 351 Kč, dne 5. 11. 2021 ve výši 5 000 Kč, dne 9. 11. 2021 ve výši 75 117 Kč, dne 6. 12. 2021 ve výši 84 437 Kč, dne 31. 12. 2021 ve výši 6 000 Kč, dne 5. 1. 2022 ve výši 91 537 Kč, dne 16. 2. 2022 ve výši 64 687 Kč, dne 10. 3. 2022 ve výši 54 687 Kč a dne 12. 4. 2022 ve výši 64 000 Kč.

12. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 1. 2. 2004 bylo zjištěno, že dle pracovní smlouvy měl žalovaný pracovat pro žalobce na pozici technického ředitele. Pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou. Smluvními stranami bylo dále sjednáno, že mzdové zařazení a konkrétní výše mzdy budou sjednány smlouvou o mzdě.

13. Z e-mailové komunikace vedené mezi adresou [email] dne 12. 5. 2023 a právní zástupkyní žalobce bylo soudem zjištěno, že pan [příjmení] [příjmení] uvedl, že žalovaný ukončil zaměstnanecký poměr dne 14. 10. 2022 a že výplatní termín byl stanoven žalobce na 20. den následujícího měsíce.

14. Smlouva o mzdě uzavřená mezi žalobcem a žalovaným dne 1. 2. 2004 dokládá, že základní mzda žalovaného byla v odst. I stanovena ve výši 44 000 Kč za měsíc s tím, že poskytování dalších plnění nad rámec odst. I smlouvy je upraveno mzdovým předpisem společnosti.

15. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] [jméno] bylo zjištěno, že svědkyně byla zaměstnankyní žalobce, a to přibližně do poloviny roku 2022. Pracovala na pozici senior MICE manager. V její pracovní smlouvě došlo ke sjednání splatnosti smlouvy do 20. dne následujícího měsíce. Pro žalobce pracovala od roku 2002. Uzavírala s žalobcem několik pracovních smluv, obsahově byly stejné. Mzda byla vyplácena vždy před termínem splatnosti, zpravidla na začátku měsíce. Se žalovaným se seznámila v roce 2002 v práci. Po celou dobu byl jejím nadřízeným. Po nějakou dobu byl žalovaný i majitelem společnosti. Nezná jeho mzdu a jeho pracovní smlouvu neviděla. Před jejím odchodem ze zaměstnání pracovalo ve společnosti maximálně osm lidí. Co se týká mzdy, stravné a cestovné zaměstnanci zpravidla nedostávali. Diety dostávali zcela výjimečně např. na pracovních cestách. Jednou ročně dostávali bonus, který se odvíjel od úspěchu společnosti.

16. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] [jméno] bylo zjištěno, že pro žalobce pracoval na pozici senior project manager. Jeho mzda se skládala ze základní mzdy, dále z příplatku za služby navíc, např. za službu na telefonu po dobu 24 hodin 7 dnů v týdnu. Dostával provize za zprostředkování služeb. Před pandemií Covid-19 dostával příplatky za přesčasy. O mzdě žalovaného nic nevěděl. Během pandemie Covid-19 jeho mzda klesla, poté se vrátila na svou původní úroveň. Domníval se, že jeho mzda byla splatná do 15. dne následujícího měsíce. Žalovaného zná, seznámil se s ním někdy v letech 2009 -2010, jelikož to byl nadřízený jeho ženy. V roce 2013 začal pracovat pro žalobce, který se stal jeho nadřízeným. V době jeho odchodu z práce pro společnost pracovali čtyři lidé. Pak ještě nějakou dobu dle svědka fungovala. Domnívá se, že dnes už nefunguje, protože pro ni nikdo nepracuje, o čemž ví od své ženy, která udržuje vztahy se zaměstnanci podniku v Madridu. Společnost se stala součástí větší skupiny [anonymizována dvě slova], a ta skupiny [anonymizováno].

17. Návrh na výslech [jméno] [příjmení] byl zamítnut z důvodu nadbytečnosti. Další důkazy soud neprováděl, neboť z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout.

18. Ze shora uvedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:

19. Žalovaný byl ke dni 14. 10. 2022 zaměstnancem žalobce, a to na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 2. 2004, na jejímž základě žalovaný vykonával pro žalobce pracovní pozici technického ředitele společnosti. Dne 14. 10. 2022 bylo žalobci doručeno okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem ve smyslu ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, a to z důvodu, že žalovanému nebyla ke dni okamžitého zrušení pracovního poměru vyplacena mzda za měsíc srpen 2022. V reakci na doručení skončení pracovního poměru žalobce žalovanému dopisem ze dne 13. 12. 2022 sdělil, že okamžité skončení pracovního poměru považuje za neplatné a trvá na tom, aby žalovaný opět nastoupil do práce. Žalovaný oproti tomu na ukončení pracovního poměru trval.

20. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle následujících právních předpisů:

21. Podle ust. § 56 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce v platném znění (dále jen„ ZP“) může zaměstnanec okamžitě zrušit pracovní poměr jen, jestliže, a) podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví a zaměstnavatel mu neumožnil v době 15 dnů ode dne předložení tohoto posudku výkon jiné pro něho vhodné práce, nebo b) mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1).

22. Podle § 59 ZP může zaměstnanec okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dověděl, nejpozději do 1 roku ode dne, kdy tento důvod vznikl.

23. Podle § 60 ZP musí zaměstnavatel i zaměstnanec v okamžitém zrušení pracovního poměru skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

24. Podle ust. § 70 odst. 1 ZP dal-li zaměstnanec zaměstnavateli neplatnou výpověď nebo zrušil-li neplatně zaměstnanec pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době a zaměstnavatel oznámil zaměstnanci bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby dále konal svou práci, pracovní poměr trvá i nadále. Nevyhoví-li zaměstnanec výzvě zaměstnavatele, má zaměstnavatel právo na něm požadovat náhradu škody, která mu tím vznikla, ode dne, kdy mu oznámil, že trvá na dalším konání práce.

25. Podle § 72 ZP neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

26. Podle § 141 odst. 1 ZP jsou mzda nebo plat splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. Podle odst. 3 musí být pravidelný termín výplaty mzdy nebo platu sjednán, stanoven nebo určen v rámci období uvedeného v odstavci 1.

27. Předně se soud zabýval formální stránkou věci, tedy tím, byla-li žaloba podána včas v souladu s ustanovením § 72 ZP. Z provedeného dokazování vyplývá, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobci doručeno dne 14. 10. 2022. Žalobce podal žalobu na neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru dne 13. 12. 2022. Žaloba byla tedy podána včas ve lhůtě stanovené § 72 ZP.

28. Základní podmínkou pro okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem pro nevyplacení mzdy nebo platu anebo náhrady mzdy nebo platu ve smyslu ust. § 56 odst. 1 písm. b) ZP je, že se takové plnění stalo splatným. Protože lhůta 15 dnů, po jejímž marném uplynutí může zaměstnanec realizovat své právo rozvázat uvedeným způsobem pracovní poměr, se odvíjí od uplynutí termínu splatnosti mzdy, je třeba důsledně rozlišovat mezi splatností mzdy na straně jedné a termínem výplaty na straně druhé. Zatímco splatnost mzdy nastává, jak vyplývá z ustanovení § 141 odst. 1 ZP, na které ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) ZP výslovně odkazuje, nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat (tedy poslední den takového měsíce), termín výplaty, jak vyplývá z ustanovení § 141 odst. 3 ZP, určí zaměstnavatel v mezích daných ustanovením § 141 odst. 1 ZP (nebyl-li pravidelný termín výplaty mzdy nebo platu sjednán v kolektivní smlouvě). Protože ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) ZP váže možnost okamžitého zrušení pracovního poměru výlučně na uplynutí stanovené lhůty od splatnosti mzdy ve smyslu ustanovení § 141 odst. 1 ZP, je pro uplatnění důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru pro nevyplacení mzdy nebo její části nerozhodné, ke kterému dni zaměstnavatel určil (nebo byl sjednán) pravidelný termín výplaty mzdy (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 8. 2012, č. j. 21 Cdo 2601/2011).

29. Z uvedeného vyplývá, že počátek běhu patnáctidenní lhůty uvedené v ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) ZP se bude vždy odvíjet ode dne následujícího po uplynutí posledního dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém zaměstnanci vzniklo právo na mzdu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 10. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2242/2009). Uvedené vztaženo na posuzovanou věc znamená, že splatnost mzdy žalovaného za měsíc srpen 2022 nenastala dne 20. 9. 2022, tedy v den, který byl žalovaným označen jako pravidelný termín výplaty mzdy, nýbrž až dne 30. 9. 2022.

30. Rozvázal-li žalovaný okamžitě pracovní poměr se žalobcem dopisem, který byl žalobci doručen dne 14. 10. 2022, stalo se tak ve vztahu k tomuto důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru předčasně, ještě před proběhnutím lhůty 15 dnů od uplynutí termínu splatnosti podle ust. § 56 odst. 1 písm. b) ZP ve spojení s ust. § 141 odst. 1 ZP. Patnáctidenní lhůta pro okamžité zrušení pracovního poměru pro nevyplacení mzdy za měsíc srpen 2022 počala plynout dne 1. 10. 2022 a uplynula by dnem 15. 10. 2022, tedy ještě ke dni 15. 10. 2022 by zaměstnavatel mohl vyplatit zaměstnanci mzdu, aniž by byl zaměstnanec oprávněn okamžitě zrušit pracovní poměr.

31. Podmínky pro rozvázání pracovního poměru musí být naplněny ve chvíli, kdy je toto rozvázání činěno. Okamžité zrušení pracovního poměru žalovaným nabylo účinnosti jeho doručením žalobci, tedy dnem 14. 10. 2022. Žalobce však ještě ke dni 15. 10. 2022 mohl žalovanému vyplatit mzdu za měsíc srpen 2022. Soud proto žalobě vyhověl a výrokem I. určil, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovaným žalobci prostřednictvím listiny ze dne 14. 10. 2022, je neplatné.

32. Soud přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch. Za tarifní hodnotu se považuje částka 35 000 Kč. Soud žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 25 716 Kč, což představuje odměnu advokáta ve výši 17 500 Kč (7x 2 500 Kč) dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměňování advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 7 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu (převzetí zastoupení, sepsání žaloby, replika ze dne 4. 4. 2023, účast na jednání dne 17. 4. 2023, vyjádření ze dne 4. 5. 2023, účast na jednání dne 26. 6. 2023 přesahující dvě hodiny), náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 7x 300 Kč, zaplacený soudní poplatek dle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve výši 2 000 Kč a 21% DPH z odměny advokátky a režijních paušálů, když soud z informačního systému ARES zjistil, že tato je plátcem DPH.

33. Soud pro úplnost sděluje, že nepřiznal žalobci náhradu nákladů za vyjádření ze dne 7. 5. 2023 a 16. 5. 2023, když tato nenavazoval na nový úkon žalovaného či soudu a mohla tak být i s ohledem na svoji časovou blízkost a obsah spojena do jednoho vyjádření podaného dne 4. 5. 2023.

34. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.; náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).