44 C 12/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedou senátu Mgr. Liborem Zhřívalem, jako samosoudcem, v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupeného advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 6 652 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 652 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 652 Kč od 15. 10. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 8 534 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky), soud se ve smyslu § 157 odst. 4 a § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) omezil při odůvodnění rozsudku pouze na předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.

2. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 24. 2. 2021 na žalované domáhal zaplacení částky 6 652 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 15. 10. 2020 do zaplacení, představující škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“). Škoda mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem soudní exekutorky JUDr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], v řízení jí vedeném pod sp. zn. [spisová značka].

3. V žalobě uvedl, že usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 25. 8. 2008, č. j. [číslo jednací], byla nařízena exekuce na majetek povinné ([jméno] [anonymizováno], [datum narození]) pro vymožení pohledávky oprávněného (žalobce) vyplývající z platebního výměru č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 18. 1. 2008 (exekuční titul). Exekuční řízení bylo následně od 23. 6. 2016 vedeno soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], který jej vedl pod sp. zn. [spisová značka]. Výkon exekutorského úřadu JUDr. [jméno] [příjmení] zanikl k 30. 6. 2016, jejím dočasným zástupcem byl do 27. 7. 2017 Mgr. [jméno] [příjmení], počínaje dnem 28. 7. 2017 byl do uvolněného úřadu jmenován soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení]. Dne 23. 3. 2020 bylo žalobci přípisem JUDr. [příjmení] sděleno, že v průběhu exekuce byla vymožena částka 7 102 Kč, když tato byla zřejmě zadržena na úhradu vlastních nákladů exekuce soudní exekutorky. Příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 23. 6. 2016, č. j. [číslo jednací], bylo rozhodnuto, že se odměna a náhrada hotových výdajů soudní exekutorky za dosavadní vedení exekuce nepřiznává a současně JUDr. [příjmení] usnesením ze dne 23. 6. 2016, č. j. [číslo jednací], určil, že se zvláštní náklady vniklé v souvislosti se změnou exekutora bývalé exekutorce JUDr. [příjmení] nepřiznávají. Oprávněnému (žalobci) však byla vyplacena pouze částka 450 Kč Soudní exekutorka neměla právo na žádnou část z vymoženého plnění, pokud si jakoukoliv část nechala, pak se stalo v rozporu se zákonem na úkor žalobce. Celkový nárok žalobce vymáhaný v exekuci byl představován částkou 8 601,50 Kč (450 Kč jistina a 8 151,50 Kč náklady exekuce oprávněného) a pokud žalobce obdržel částku 450 Kč, zbývá mu vyplatit 6 652 Kč, resp. 7 102 - 450. Nárok u žalované žalobce uplatnil dne 14. 4. 2020. Dne 16. 11. 2020 (po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty) žalovaná žalobci sdělila, že nárok je promlčený, neboť skutečnost, že JUDr. [příjmení] ukončuje činnost, byla žalobci známa dne 30. 6. 2016. Námitku promlčení žalobce označil za nemravnou a účelovou. Do dne sdělení skutečnosti o vymožení částky 7 102 Kč ze strany soudního exekutora JUDr. [příjmení], tj. do dne 23. 3. 2020, neměl žalobce důvod pochybovat o řádném výkonu exekutorského úřadu. Z uzavřené rámcové dohody mezi JUDr. [příjmení], JUDr. [příjmení] a advokáty JUDr. [příjmení], Mgr. [příjmení] a Mgr. [příjmení] nevyplývá, že by žalobce měl vědět o vzniku škody. Žalobce, resp. právní zástupce žalobce se podpisem smlouvy snažil pouze zajistit kontinuitu exekučního řízení. Den 23. 3. 2020 je tak podle žalobce rozhodné datum pro běh promlčecí lhůty, neboť předpokladem pro její začátek je vědomost poškozeného o tom, že mu škoda v určité výši vznikla a že za ni odpovídá stát, přičemž je třeba vycházet z prokázané vědomosti poškozeného o vzniklé škodě. Podle ustálené judikatury škoda vzniká nikoliv vymožením, ale nemožností vyplacení. Dále uvedl, že žalovaná ve svém stanovisku namítala neplatnost plné moci předložené zástupcem žalobce, neboť jde o plnou moc již z roku 2012. S tímto však zásadně nesouhlasí, neboť jde o platnou generální plnou moc, která nebyla odvolána ani vypovězena. Je běžnou praxí, že zástupci zakládají plné moci do správního deníku a následně pouze na správní deník odkáží. Takové plné moci jsou bez námitek akceptovány i po 20 letech. Není tak zřejmé, na základě jakého právního předpisu se žalovaná dožaduje doložení legislativně neexistující„ aktuální“ plné moci. I přesto však žalobce k výzvě žalované, učiněné 8 dní před uplynutím zákonné šestiměsíční lhůty, doložil novou plnou moc ze září 2020.

4. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě nesporovala, že nárok na zaplacení škody ve výši 6 652 Kč u ní žalobce uplatnil dne 14. 4. 2020. Žádost věcně neprojednala, neboť nebyla podána oprávněnou osobou. Předložená plná moc pro advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] byla datována dnem 21. 2. 2012 a podepsána starostou obce, který již ve funkci nepůsobí. Žalovaná v rámci své povinnosti postupovat s péčí řádného hospodáře podle zákona č. 219/2000 Sb. měla pochybnosti o oprávnění právního zástupce zastupovat žalobce, a to zejména kvůli v plné moci obsaženému oprávnění právního zástupce přijímat přiznané plnění a četnosti právních zástupců žalobce s aktuálními plnými mocemi. Z tohoto důvodu vyzvala žalovaná žalobce k předložení aktuální plné moci a poučila jej o věcném neprojednání žádosti, nebude-li žádosti vyhověno. Žalobce plnou moc nepředložil, což uvedl v emailech ze dne 9. 10. 2020 a 14. 10. 2020. Právní zástupce žalobce následně dne 4. 11. 2020 doručil žalované plnou moc datovanou dne 11. 9. 2020. Věcně dále ve svém vyjádření uvedla, že dne 25. 8. 2008 bylo vydáno usnesení o nařízení exekuce na částku 450 Kč Soudní exekutorka JUDr. [příjmení] ke dni 30. 6. 2016 ukončila svou činnost, o čemž byl žalobce informován. Tudíž si musel být vědom toho, že pokud byla ze strany soudní exekutorky vymožena nějaká částka, tato by musela být oprávněnému vyplacena. Na podporu tohoto dodala, že v rámcové smlouvě č. [anonymizováno] uzavřené mezi JUDr. [příjmení], JUDr. [příjmení] a advokáty JUDr. [příjmení], Mgr. [příjmení] a Mgr. [příjmení] byl dohodnut převod konkrétních exekučních řízení pod [exekutorský úřad]. Nárok u žalované nebyl řádně uplatněn, proto jej považuje za promlčený. Smyslem institutu promlčení je motivovat poškozeného k včasnému výkonu jeho subjektivních práv a poškozený si stejně jako jiný věřitel musí hlídat běh promlčecích lhůt. Žalovaná nemůže být bita tím, že žalobce vědom si již od roku 2016 skutečnosti, že bývalá soudní exekutorka ukončuje činnost, že je stíhaná a následně pravomocně odsouzena za trestnou činnost spočívající ve výkonu její činnosti, svůj nárok neuplatnil včas. Žalobce neměl nečinně vyčkávat, až mu přijde písemnost od soudního exekutora stran stavu exekuce a uplatnit nárok u žalované až tehdy, kdy mu je informace poskytnuta. Dále není ani zřejmé, jaká částka byla soudní exekutorkou vymožena a jaké konkrétní částky byly žalobci vyplaceny.

5. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a jestliže se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. Předložené (navržené) listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání výslovně souhlasili (žalobce v podání ze dne 24. 5. 2021, žalovaná ve svém písemném vyjádření ze dne 28. 4. 2021).

6. Na základě předložených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:

7. Usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 25. 8. 2008, č. j. [číslo jednací], byla soudní exekutorka JUDr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], pověřena provedením exekuce na majetek povinné ([jméno] [anonymizováno]) na základě pravomocného a vykonatelného platebního výměru Městského úřadu ve Znojmě ze dne 18. 1. 2008, [číslo jednací] (exekuční titul). Usnesení nabylo právní moci dne 19. 12. 2008. Exekuce byla vedena pro vymožení částky 450 Kč s příslušenstvím jmenovanou soudní exekutorkou pod sp. zn. 10 EX 2630/08. Příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 15. 10. 2008, č. j. [číslo jednací], rozhodla soudní exekutorka JUDr. [jméno] [příjmení] o povinnosti povinné zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 8 000,40 Kč a oprávněnému náklady exekuce ve výši 8 151,50 Kč, když tato částka představuje náklady jeho právního zástupce určené podle § 3 odst. 1 a § 12 odst. 1 písm. a) bod 1. a § 12 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 484/2000 Sb. a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dvakrát režijní paušál po 300 Kč) včetně 19 % DPH. Příkaz nabyl právní moci dne 19. 12. 2008. Exekučním příkazem ze dne 14. 2. 2011, ze dne 20. 7. 2011 a ze dne 24. 9. 2012, byla postižena mzda povinné vyplácená jí společností [právnická osoba], OSSZ Brno a společností [právnická osoba] Usnesením č. j. [číslo jednací], oznámil soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení] účastníkům řízení, že podle § 44b odst. 1 exekučního řádu přebírá exekuci vedenou JUDr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 23. 6. 2016 vydal soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení] příkaz k úhradě nákladů exekuce, kterým byla určena odměna JUDr. [jméno] [příjmení] ve výši 0 Kč a náhrada hotových výdajů, náhrada za ztrátu času a náhrada za doručení písemností soudní exekutorkou JUDr. [jméno] [příjmení] byly určeny částkou 0 Kč. Z odůvodnění vyplývá, že došlo k převzetí exekuce podle § 44b odst. 1 exekučního řádu exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], který musel příkazem k úhradě nákladů exekuce rozhodnout o nákladech exekuce doposud vzniklých. Soudní exekutorka JUDr. [jméno] [příjmení] se dobrovolně rozhodla ukončit činnost a navíc se odměny a náhrady hotových výdajů, náhrady za ztrátu času a náhrady za doručení písemností zřekla. Usnesením ze dne 23. 6. 2016, č. j. [číslo jednací], JUDr. [jméno] [příjmení] rozhodl, že se zvláštní náklady v souvislosti se změnou soudního exekutora nepřiznávají. Zprávou ze dne 23. 9. 2019 bylo oprávněnému sděleno, že usnesením Krajského soudu v Brně č. j. [insolvenční spisová značka], vzal soud na vědomí oddlužení povinné od placení zbytku pohledávek zahrnutých do oddlužení. Vyzval jej zároveň nechť sdělí, zda souhlasí se zastavením exekuce. Oprávněný se zastavením exekučního řízení souhlasil. Soudní exekutor usnesením ze dne 26. 11. 2019, č. j. [číslo jednací], exekuci zastavil. Usnesení nabylo právní moci dne 18. 12. 2019. Přípisem ze dne 16. 3. 2020 bylo soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení] sděleno, že v rámci exekuce byla bývalou soudní exekutorkou vymožena ještě částka 7 102 Kč, což bylo použito na částečnou úhradu nákladů exekuce. Tento přípis byl právnímu zástupci oprávněného doručen dne 23. 3. 2020 do datové schránky.

8. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 15. 4. 2020. Žádost podal za žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalovaná jej vyzvala k předložení aktuální plné moci, neboť jím předložená plná moc je z roku 2012 a podepsána je starostou obce, který již není ve funkci. Na to reagoval právní zástupce žalobce podáním ze dne 21. 9. 2020 (doručeným žalované 22. 9. 2020) s tím, že požadavek žalované je nedůvodný a neoprávněný. Z důvodu ekonomie řízení však zaslal novou plnou moc ze dne 11. 9. 2020. Opakovaně žalované podáním ze dne 3. 11. 2020 sdělil, že požadavek na doložení aktuální plné moci je nedůvodný.

9. Z dalších účastníky předložených (navržených) listinných důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

10. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

11. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 3 odst. 1 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby").

13. Podle § 4 odst. 1 OdpŠk za výkon státní správy podle § 3 odst. 1 písm. b) se považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech, zápisy skutečností do veřejného rejstříku provedené notářem podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob, úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu.

14. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

15. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

16. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Podle § 32 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

18. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

19. S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

20. Žalobce se domáhal zaplacení uvedené částky se zmíněným příslušenstvím s tím, že se jedná o náhradu škody, která mu vznikla v souvislosti s nesprávným úředním postupem soudní exekutorky JUDr. [jméno] [příjmení] spočívajícím v tom, že v předmětném exekučním řízení soudní exekutorka žalobci nevyplatila vymožené plnění právě v uvedené částce.

21. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, předvídanou ust. §§ 14 a 15 OdpŠk, neboť u žalované nárok předběžně uplatnil. Námitku žalované o podání žádosti a současně i žaloby neoprávněnou osobou shledal soud za nedůvodnou. Předně soud uvádí, že právní zástupce žalobce sice soudu nedoložil plnou moc z roku 2012 předloženou žalované spolu s uplatněním nároku, kdy soud s ohledem na hospodárnost řízení žalobce nevyzýval k předložení této plné moci, neboť ze shodných tvrzení účastníků řízení a provedeného dokazování má soud za prokázané, že uplatnění bylo podáno advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] prostřednictvím datové schránky, který současně doložil plnou moc pro zastupování žalobce ze dne 21. 2. 2012 podepsanou bývalým starostou obce. Ačkoliv je plná moc opatřena starším datem, je podle soudu formalistické vyžadovat plnou moc s aktuálnějším datem. Soud souhlasí s žalobcem, že povinnost účastníků obnovovat plné moci pro právní zástupce není nikde stanovena a současně není dán časový limit pro stáří plné moci. Stejně tak nemůže být kladeno žalobci k tíži, že využívá služeb i jiných právních zástupců s aktuálnějšími plnými mocemi. Navíc nutno dodat, že právní zástupce i přestože nesouhlasil s výzvou žalované k doložení aktuální plné moci, žalované doložil generální plnou moc s aktuálnějším datem ze dne 11. 9. 2020. Soud proto uzavřel, že žalobce splnil podmínku předběžného uplatnění nároku, neboť nebylo zjištěno (a účastníci tak ani netvrdí), že by plná moc předložená právním zástupcem žalobce byla odvolána, či zanikla. K námitce žalované, že žaloba je podána neoprávněnou osobou, soud konstatuje, že k žalobě byla přiložena generální plná moc právního zástupce žalobce ze dne 11. 9. 2020 a právní zástupce tak byl oprávněn za žalobce žalobu podat. Pro stručnost zde soud odkazuje na rozhodnutí odvolacího soudu v obdobné věci - rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2021, č. j. 35 Co 329/2021 – 203.

22. Dále bylo nutno posoudit námitku promlčení vznesenou žalovanou. Z cit. ustanovení § 32 odst. 1 věty první OdpŠk i z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 8. 2011, sp. zn. 28 Cdo 590/2011) vyplývá, že tříletá subjektivní promlčecí doba začíná běžet od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o tom, že mu škoda v určité výši vznikla a že za ni odpovídá stát. Zároveň je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu třeba vycházet z prokázané vědomosti poškozeného o vzniklé škodě, nikoliv jen z jeho domnělé či předpokládané vědomosti o této škodě, resp. u nároků na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem se počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty odvíjí od okamžiku, kdy se poškozený o škodě dozvěděl, tedy kdy prokazatelně získal vědomost o tom, že vznikla (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 769/2006, uveřejněný pod č. 55/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V usnesení ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1559/2011, Nejvyšší soud konstatoval:„ Otázkou počátku běhu promlčecí doby a její délky, má-li jít o škodu způsobenou nesprávným úředním postupem (§ 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.), se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi již opakovaně zabýval. Vždy přitom uzavřel, že v tomto případě se uplatní pouze jediná, a to subjektivní promlčecí doba podle ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., která počíná běžet okamžikem, kdy poškozený prokazatelně nabyl vědomost o tom, že mu vznikla škoda a kdo za ni odpovídá, tedy když zjistí takové skutkové okolnosti, z nichž (krom určení odpovědného subjektu) lze dovodit vznik škody a orientačně (přibližně) i její rozsah (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 2. 8. 2011, sp. zn. 28 Cdo 590/2011). Nejde přitom o vědomost o škodné události (o nesprávném úředním postupu), která škodu vyvolala, nýbrž o vědomost o vzniku majetkové újmy na straně poškozeného (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 477/2001, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1168, sv. 16). Znalost poškozeného o osobě škůdce se pak váže k okamžiku, kdy obdržel informaci, na jejímž základě si může učinit úsudek, která konkrétní osoba je za škodu odpovědná.“ Ze spisu posuzovaného exekučního řízení je zřejmé, že přípisem soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], doručeným žalobci, resp. jeho právnímu zástupci dne 23. 3. 2020, byl žalobce informován o skutečnosti, že v exekučním řízení vedeném soudní exekutorkou JUDr. [jméno] [příjmení] byla vymožena částka 7 102 Kč. Soud musí přisvědčit žalobci, že pro počátek běhu jeho subjektivní promlčecí doby ve vztahu ke vzniku škody nepostačuje informace, že finanční plnění bylo předchozí soudní exekutorkou vymoženo, nýbrž je naprosto významné zjištění o tom, že vymožené finanční plnění nelze vyplatit, ať již z důvodu jeho ztráty či zpronevěry předchozí soudní exekutorkou, která vymáhání exekuované pohledávky realizovala. Teprve tímto okamžikem se totiž žalobce prokazatelně dozvěděl o tom, že mu vznikla škoda v určité výši a že za ni je odpovědna předchozí soudní exekutorka, potažmo stát. Soud v této souvislosti znovu odkazuje na výše citovanou ustálenou soudní judikaturu upínající se k této sporné otázce, podle níž je třeba vycházet z prokázané vědomosti poškozeného o vzniklé škodě, nikoliv jen z jeho domnělé či předpokládané vědomosti o této škodě. Žalobce se prokazatelným způsobem o vzniku škody, její výši a o tom, kdo za ni odpovídá, dozvěděl až ze sdělení ze dne 16. 3. 2020 doručeným jeho právnímu zástupci dne 23. 3. 2020 a tento den je proto rozhodným dnem pro určení počátku běhu promlčecí lhůty. Nutno dodat, že z doložené rámcové dohody ze dne 13. 6. 2016 nevyplývá žádná informace o vymožení nákladů oprávněného v dané exekuci, ani informace o tom, že vymožené plnění nemůže být žalobci vyplaceno. Tato dohoda tak žalobcovu vědomost o vzniku škody neprokazuje. Za situace, kdy žalobce svůj nárok na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu soudní exekutorky JUDr. [jméno] [příjmení], uplatnil u žalované dne 14. 4. 2020 učinil tak v tříleté subjektivní promlčecí době podle § 32 odst. 1 zákona a jeho nárok proto nemůže být promlčený. Žaloba byla podána dne 24. 2. 2021. Žalobce tak svůj nárok uplatnil včas a námitka promlčení vznesená žalovanou není důvodná. K námitce žalované ohledně nedostatku plné moci na straně žalobce v rámci předběžného projednání nároku u žalované viz výše.

23. K oprávněnosti samotného nároku pak soud uvádí, že ke vzniku objektivní odpovědnosti státu za škodu, jíž se nelze zprostit (§ 2 zákona), je zapotřebí současné splnění tří podmínek: nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, vznik škody a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem a vznikem škody (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 1999 sp. zn. 2 Cdon 129/97, publikovaný v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, č. 5, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3536/2011)

24. Tím, že soudní exekutorka JUDr. [příjmení] prováděla exekuci k vymožení pohledávky žalobce na základě pověření soudu, prováděla exekuční činnost ve smyslu § 1 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), podle kterého v rámci pověření exekutorským úřadem exekutor provádí nucený výkon exekučních titulů včetně zřizování exekutorského zástavního práva a další činnost podle tohoto zákona. Platí, že při výkonu exekuční činnosti má soudní exekutor postavení orgánu vykonávajícího veřejnou moc (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1329/2004). S ohledem na cit. ustanovení OdpŠk za tuto činnost odpovídá stát (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2082/2015, uveřejněný pod číslem 90/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Soud uzavírá, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu soudní exekutorky JUDr. [příjmení] tím, že po vymožení plnění a nákladů oprávněného, nevyplatila v rozporu se zákonem část vymožených nákladů oprávněnému (srov. § 46 odst. 4 exekučního řádu ve znění do 31. 12. 2012, k tomu Čl. IV přechodná ustanovení bod 1). Za tento nesprávný úřední postup je plně odpovědný stát, když ani nelze shledat, že by se jednalo o tzv. exces exekutorky, za což by následně odpovídala sama soudní exekutorka (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2028/2015).

25. Pokud jde o výši škody, v řízení bylo prokázáno, že bývalou soudní exekutorkou JUDr. [příjmení] byla vymožena částka 7 102 Kč, přičemž žalobci byla v průběhu řízení vyplacena pouze částka 450 Kč odpovídající vymáhané jistině. Příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 23. 6. 2016 soudní exekutor JUDr. [příjmení] určil, že odměna a náhrada hotových výdajů JUDr. [příjmení] je představovaná částkou 0 Kč. Náhrada nákladů exekuce oprávněného (žalobce) byla exekutorkou určena v příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 15. 10. 2008, a to v částce 8 151,50 Kč. Byla-li tedy žalobci rozhodnutím, které nebylo pro nezákonnost zrušeno ani změněno, přiznána částka 8 151,50 Kč na nákladech exekuce, byla soudní exekutorka povinna mu tuto částku spolu s vymáhanou jistinou ve výši 450 Kč (tj. celkem 8 601,50 Kč) podle exekučního řádu vyplatit, pakliže by byla vymožena. Pokud byla žalobci v řízení vyplacena pouze částka 450 Kč, přestože byla v rámci exekuce vymožena částka 7 102 Kč, vznikla tak žalobci škoda ve výši 6 652 Kč odpovídající žalované částce (tj. 7 102-450).

26. Soud pro úplnost dodává, že soudní exekutorka v odůvodnění příkazu uvedla, že částka 8 151,50 Kč představuje náklady právního zástupce určené podle § 3 odst. 1 a § 12 odst. 1 písm. a) bod 1 a § 12 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 484/2000 Sb. a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dvakrát režijní paušál po 300 Kč) včetně 19 % DPH. K tomu soud uvádí, že exekuce byla vedena pro vymožení částky 450 Kč s příslušenstvím. Podle § 3 odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb. (platné a účinné v době rozhodování soudní exekutorky) činí sazba odměny 1 500 Kč. Dále podle § 12 odst. 1 písm. a) této vyhlášky platí, že ve věcech výkonu rozhodnutí nebo exekuce činí sazba odměny 50 % sazby odměny podle § 3 odst. 1, nejméně 500 Kč. Odměna právního zástupce žalobce tak měla být správně stanovena v částce 2 100 Kč, tj. 1 500 Kč za dva úkony právní služby (každý v částce 750 Kč) a 600 Kč za dva režijní paušály, každý v částce 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění platném v době vydání uvedeného příkazu k úhradě nákladů exekuce. K částce 2 100 Kč je ve smyslu § 137 odst. 1 o. s. ř. třeba připočítat v té době platnou 19 % sazbu DPH v částce 399 Kč Celkem tak žalobci měla být vyplacena na nákladech exekuce částka 2 499 Kč, nikoli 8 151,50 Kč. Nicméně proti tomuto příkazu nebyly podány námitky. Příkaz k úhradě nákladů exekuce je tak rozhodnutím, které nebylo pro nezákonnost změněno ani zrušeno, naopak nabylo právní moci. Soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu není v souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení.

27. Soud žalobci dále přiznal požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 6 652 Kč od 15. 10. 2020 do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která ke dni 15. 10. 2020 činila 8,25 %. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou škody proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. ode dne 14. 4. 2020, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 14. 10. 2020, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 15. 10. 2020 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

28. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobci, který byl ve sporu plně úspěšný, náhradu nákladů řízení v celkové výši 8 534 Kč, zahrnující zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady jeho právního zastoupení - odměna advokáta podle § 7 bod 4 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 4 500 Kč za tři úkony právní služby po 1 500 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, návrhu ve věci samé a písemné replice k vyjádření žalované. Dále je k odměně advokáta připočítána 3x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč ke třem úkonům právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a částka odpovídající 21% DPH z přiznané odměny a náhrad advokáta (5 400 Kč) ve výši 1 134 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

30. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., když soud prodloužil zákonnou lhůtu ze 3 dnů na 15, protože takové prodloužení lhůty je možno po žalobci spravedlivě požadovat a žalované umožní včasné administrativní zpracování soudem uloženého plnění. [obec] plnění u náhrady nákladů řízení bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zastupujícího advokáta.