44 C 17/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedou senátu Mgr. Liborem Zhřívalem, jako samosoudcem, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupené advokátem Mgr. jméno příjmení , Ph.D. se sídlem adresa o zaplacení částky 19 980 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 980 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 19 980 Kč ve výši 8,25 % ročně od 20. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 7 986 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 18. 2. 2021 na žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím (ve formě zákonného úroku z prodlení) představující bezdůvodné obohacení. Tvrdila, že se žalovanou dne 21. 1. 2020 uzavřela smlouvu o poskytování služeb (dále též jen„ Smlouva“), jejímž předmětem měla být služba poskytnutá ze strany žalované spočívající v uskutečnění Programu pro zlepšení kondice a úpravy váhy, označená jako – Program I v délce trvání 12 měsíců, a to od 2. 3. 2020 s tím, že částka za tyto služby činila 19 980 Kč Součástí smlouvy bylo i ujednání o způsobu úhrady ceny za tyto služby formou úvěru u [právnická osoba], kdy žalobkyně měla uhradit cenu za služby formou splátek. V rámci uzavírání Smlouvy byla žalobkyni podstrčena úvěrová smlouva č. [anonymizováno] ze dne 21. 2. 2020 (dále též jen„ Úvěrová smlouva“), která byla uzavřena se [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] ([anonymizována tři slova]“). Vzhledem k tomu, že se podle Úvěrové smlouvy jedná o spotřebitelský úvěr a že úvěruschopnost žalobkyně nebyla řádně posouzena, je podle žalobkyně úvěrová smlouva absolutně neplatná a žalobkyně proto uplatnila námitku neplatnosti úvěrové smlouvy. Pokud je absolutně neplatná úvěrová smlouva, je podle žalobkyně neplatná i Smlouvy o poskytnutí služeb, jejíž neplatnost je odvozena z hospodářské provázanosti předmětných smluv, když tato hospodářská provázanost spočívá v tom, že žalobkyni byla dána možnost splácet službu, která byla předmětem Smlouvy, formou splátkového kalendáře. Tato možnost však již není, když Úvěrová smlouva je absolutně neplatná. S ohledem na neplatnost Úvěrové smlouvy odpadl také důvod výplaty finančních prostředků ze strany [anonymizováno] žalované, kdy tato skutečnost zakládá neplatnost Smlouvy. Žalovaná ke dni podání žaloby žádné služby žalobkyni ani neposkytla a s ohledem na uvedenou neplatnost smluv jí bylo ze strany [právnická osoba] vyplaceno 19 980 Kč bez právního důvodu, tedy žalovaná se bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně a je povinna toto obohacení žalobkyni vydat. Předžalobní výzvou ze dne 5. 8. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k uhrazení bezdůvodného obohacení, avšak bezúspěšně. Dále žalobkyně žalované sdělila, že není schopna podstoupit službu, která byla předmětem Smlouvy, a to z důvodu vážné změny jejího zdravotního stavu. K dokladování zdravotního stavu zaslala žalované zdravotní dokumentaci, z níž plyne, že u ní byl nalezen karcinom. Žalobkyně proto žalované sdělila, že odstupuje od Smlouvy i z tohoto důvodu, a to na základě ust. § 1765 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tj. z důvodu podstatné změny okolností.

2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě učinila nesporným, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 21. 1. 2020 uzavřena smlouva na koupi programu pro zlepšení kondice a úpravu váhy v délce trvání 12 měsíců za cenu 19 980 Kč. Dále učinila nesporným, že žalobkyně uzavřela úvěrovou smlouvu ze dne 21. 1. 2020 se [právnická osoba]. Žalovaná se však ohradila proti tvrzení žalobkyně, že úvěrová smlouva byla žalobkyni„ podstrčena“. Žalovaná poskytuje své služby velkému množství klientů a někteří z nich, kteří si program chtějí zakoupit, ale nemají aktuálně finanční prostředky na jeho úhradu, využívají právě možnosti uhradit cenu programu skrze úvěr od [právnická osoba], což se stalo i v případě žalobkyně. Žalovaná nesouhlasila s tím, že by nebyla řádně posouzena finanční situace žalobkyně. Žalobkyně žalované dne 5. 2. 2020 osobně předala svůj přípis datovaný dne 31. 1. 2020, ve kterém uvádí, že v zákonem stanovené lhůtě odstupuje od smlouvy o úvěru. Žádný bližší důvod, pro který tak učinila, v přípisu uveden není. Odstoupení kromě toho bylo adresováno žalované, nicméně stranou Smlouvy o úvěru, kromě žalobkyně, je [právnická osoba], tudíž jakékoliv úkony ve vztahu ke Smlouvě o úvěru je třeba činit vůči této společnosti. Dne 11. 8. 2020 byl žalované doručen dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 5. 8. 2020, v němž se uvádí, že součástí uzavřené objednávky bylo i ujednání o způsobu úhrady kupní ceny s tím, že žalobkyně měla za to, že se jedná o možnost úhrady formou splátek přímo žalované. Namísto toho měla být žalobkyni podstrčena k podpisu Smlouva o úvěru. Žalobkyně tak prostřednictvím svého právního zástupce protichůdně namítá, že Smlouva o úvěru jí byla podstrčena, avšak na druhou stranu dovozuje její neplatnost z důvodu nedostatečného posouzení finanční situace, aniž by dále uvedl, v čem tu nedostatečnost shledává. Současně uvádí, že ke dni této výzvy žalovaná neposkytla žalobkyni žádné služby. Žalovaná na tento přípis reagovala písemně dne 19. 8. 2020 a sdělila, že není pravdou, že by žalobkyni neposkytla žádné služby, když tato od žalované obdržela žádanky na biochemický rozbor a intolerance, avšak na vyšetření se nedostavila. Teprve v uvedeném dopisu právní zástupce žalobkyně dále uvádí, že žalobkyně trpí zdravotními komplikacemi. Z připojených lékařských zpráv však nelze dovodit, že by žalobkyně nebyla schopna program absolvovat. K postupu uzavření Smlouvy a Smlouvy o úvěru žalovaná dále uvedla, že na její pobočku se žalobkyně dostavila se svojí sestrou, paní [jméno] [příjmení], a obě u ní zakoupily jeden z jejích programů. Žalobkyně projevila zájem hradit cenu programu formou úvěru, kdy žalovaná nabízí úvěrování prostřednictvím [právnická osoba], jakožto renomované úvěrové společnosti [právnická osoba] [příjmení] úvěr mohl být schválen, je třeba řádně posoudit finanční situaci žadatele a jeho schopnost splácet úvěr. Za tímto účelem oprávněná osoba, tj. osoba s příslušnými bankovními zkouškami, klienta žalované, který žádá o úvěr, musí prověřit. To se děje tak, že do specializovaného systému [právnická osoba], do kterého mají přístup pouze certifikované osoby, se zadávají podle informací od žadatele úvěrující společností požadované informace. Po jejich vyplnění proběhne na straně [anonymizováno] posouzení finančních možností žadatele, včetně lustrací žadatele v příslušných rejstřících dlužníků, jako např. [příjmení], [anonymizována dvě slova] – nebankovní registr, [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno]. Toto se stalo i v případě žalobkyně, která byla žalovanou požádána, aby osobní a majetkový dotazník vyplnila nejprve sama s tím, že údaje z něj příslušný pracovník spolu se žalobkyní zanesou do systému [anonymizováno]. Na základě posouzení, v tomto případě kladném, byla systémem vygenerována výše splátek, jejich počet, úroková sazba, RPSN, celková výše splátek částky apod. Všechny tyto skutečnosti byly žalobkyni sděleny před uzavřením Smlouvy o úvěru, ve které jsou rovněž všechny tyto informace obsaženy. Žalovaná žalobkyni opakovaně sdělila, že se jedná o úvěr od jiné společnosti, než je žalovaná, z jakého důvodu vyžaduje informace uvedené ve výše zmíněném formuláři a výsledek posouzení žalobkyně úvěrující společností. Teprve poté, na základě kladného posouzení, byla žalobkyni předložena k prostudování a podpisu Smlouva o úvěru. Žalovaná tak žalobkyni sdělila veškeré informace a podmínky o poskytovaném úvěru a lze předpokládat, že každý průměrný spotřebitel na základě všech takto jemu sdělených a výše popsaných skutečností porozumí, o jakou službu či jakou smlouvu se jedná. Společnost [anonymizováno] je přitom řádně licencovaná úvěrová společnost a vyžaduje dostatečné množství informací od žadatelů o úvěr, aby mohla řádně posoudit, zda úvěr poskytne či nikoliv. Pokud jde o charakter úvěru, podle Úvěrové smlouvy se jedná o tzv. úvěr na koupi zboží, přičemž dle úvěrové smlouvy a tehdy platných podmínek úvěru, tj. podmínek ze dne 1. 5. 2018, se zbožím rozumí služby, tedy služby poskytované žalovanou (zakoupený program pro zlepšení kondice a úpravu váhy), na jejichž koupi [právnická osoba] poskytuje úvěrovanému úvěr. Datem čerpání úvěru je den uzavření smlouvy o úvěru na koupi zboží s tím, že úvěr bude jednorázově čerpán tak, že celá výše úvěru bude po uzavření smlouvy o úvěru na koupi zboží převedena na účet určený prodejcem, tedy žalovanou. V podmínkách úvěrové smlouvy je také stanoveno, jakým způsobem a za jakých podmínek lze od smlouvy o úvěru odstoupit. Ze strany žalobkyně podle žalované nedošlo k žádnému právně relevantnímu jednání, v důsledku kterého by zanikla objednávka uzavřená se žalovanou nebo Smlouva o úvěru, a mohl by se tak uplatnit postup popsaný v Úvěrové smlouvě v případě odstoupení od Smlouvy. Pokud jde o zdravotní stav žalobkyně, pak i tak závažné onemocnění, jak žalobkyně tvrdí, nemusí být podle žalované důvodem pro nemožnost absolvovat zakoupený program. Obecně lze naopak říci, že zdravé stravování i po dobu nemoci může přispět k lepší kondici nemocného. Ze všech těchto důvodů žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

3. V řízení bylo listinnými důkazy (objednávkou ze dne 21. 1. 2020, úvěrovou smlouvou ze dne 21. 1. 2020, úvěrovými podmínkami ze dne 1. 5. 2018 [číslo] [anonymizováno] – dále jen„ úvěrové podmínky“, certifikátem – [příjmení] [příjmení], formulářem pro rozdělení programu na měsíční splátky s pomocí [anonymizováno], printscreeny ze systému [anonymizováno], odstoupením od smlouvy ze dne 31. 1. 2020, přípisem právního zástupce žalobkyně žalované ze dne 5. 8. 2020, odpovědí žalované ze dne 19. 8. 2020, emailem ze dne 9. 2. 2021) a nespornými tvrzeními účastníků řízení prokázáno, že žalobkyně dne 21. 1. 2020 uzavřela se žalovanou Smlouvu, jejímž předmětem byl Program pro zlepšení kondice a úpravu váhy. Žalovaná se zavázala poskytovat žalobkyni po dobu 12 měsíců [anonymizována dvě slova] spočívající v krevní diagnostice, individuálním stravovacím plánu a odborné nutriční terapii. Cena tohoto programu, jíž se žalobkyně zavázala žalované uhradit, činila 19 980 Kč a měla být uhrazena prostřednictvím úvěru získaného u [právnická osoba]. Začátek programu byl stanoven na 2. 3. 2020, konec programu na 2. 3. 2021. Dne 21. 1. 2020 žalobkyně dále se [právnická osoba] uzavřela Úvěrovou smlouvu prostřednictvím žalované, coby prodejce, a to na zboží označené jako [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] 12 měsíců. Výše úvěru činila 19 980 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala [právnická osoba] uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 938 Kč, když splatnost první měsíční splátky byla stanovena na den 15. 2. 2020, splatnost dalších měsíčních splátek vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce a datum splatnosti poslední měsíční splátky bylo stanoveno do 15. 1. 2021. Nedílnou součástí této smlouvy o úvěru byly úvěrové podmínky a sazebník. Podle čl. 1 úvěrových podmínek, věřitelem ze smluv je [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] s tím, že komunikovat s touto společností lze prostřednictvím její mailové adresy. Hlavním předmětem podnikání [právnická osoba] je poskytování finančních služeb formou úvěru a leasingu fyzickým a právnickým osobám. Podle čl. 1 úvěrových podmínek, smlouvy za [právnická osoba] může podepsat prodejce. Podle čl. 1 úvěrových podmínek může klient od smlouvy o úvěru na koupi zboží odstoupit bez uvedení důvodů a bez jakékoli sankce ve lhůtě 14 dnů ode dne uzavření smlouvy o úvěru na koupi zboží. Pro dodržení lhůty stačí, pokud je oznámení o odstoupení odesláno v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat na adresu [právnická osoba] nejpozději v poslední den této lhůty. Podle čl. 1 úvěrových podmínek, pokud od smlouvy o úvěru na koupi zboží či smlouvy o úvěrovém rámci klient odstoupí, musí nejpozději do 30 dnů ode dne odeslání oznámení o odstoupení vrátit čerpaný úvěr. Odstoupí-li klient od smlouvy o úvěru na koupi zboží, má dále povinnost zaplatit úrok ve výši, na kterou by vznikl [právnická osoba] nárok, pokud by k odstoupení od takové smlouvy nedošlo, a to za období ode dne, kdy byl úvěr čerpán, do dne, kdy byla jistina splacena. Podle čl. 9 úvěrových podmínek, účelem úvěru je financování nákupu zboží, datem čerpání úvěru je den uzavření smlouvy o úvěru na koupi zboží. Úvěr bude jednorázově čerpán tak, že celá výše úvěru bude po uzavření smlouvy o úvěru na koupi zboží převedena na účet určený prodejcem nebo dodavatelem. Podle čl. 10 úvěrových podmínek, odstoupí-li klient od smlouvy o koupi zboží, dochází k zániku smlouvy o úvěru na koupi zboží, s čímž nebude spojena žádná sankce. O odstoupení od smlouvy o koupi zboží musí klient [právnická osoba] informovat. Úvěr musí klient vrátit nejpozději do 30 dnů od odeslání oznámení o odstoupení od smlouvy o koupi zboží. Podle čl. 10 úvěrových podmínek, vznikne-li klientovi povinnost vrátit úvěr v důsledku zániku smlouvy dle čl. 1 nebo čl. 10 těchto podmínek, souhlasí klient s tím, že může úvěr [právnická osoba] vrátit přímo prodejce či dodavatel, kterému [právnická osoba] úvěr poukázala v souvislosti s financováním nákupu zboží klienta. Tím není dotčeno právo [právnická osoba] požadovat vrácení úvěru od klienta, pokud nebude úvěr vrácen přímo prodejcem či dodavatelem. Zároveň bude [právnická osoba] od klienta požadovat zaplatit ostatní dlužné částky, na které [právnická osoba] případně vznikl nárok podle smlouvy o úvěru na koupi zboží. V přípisu datovaném 31. 1. 2020 adresovaném žalované, která jej převzala dne 5. 2. 2020, žalobkyně sdělila, že odstupuje od Úvěrové smlouvy v zákonné lhůtě k odstoupení 14 dnů. V přípisu ze dne 5. 8. 2020 adresovaném žalované právní zástupce žalobkyně uvedl, že Úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť úvěruschopnost jeho klientky nebyla řádně posouzena, a neplatná je tak i Smlouva z důvodu hospodářské provázanosti těchto smluv. Zároveň pak žalované sdělil, že jeho klientka není schopna podstoupit službu, která byla předmětem Smlouvy, a to z důvodu vážné změny jejího zdravotního stavu. Jako přílohu připojil zdravotní dokumentaci obsahující bioptický nález ze dne 30. 3. 2020 a onkologické vyšetření s tím, že z těchto zpráv vyplývá, že jeho klientce byl nalezen karcinom, a s ohledem na uvedené a na způsob léčby není schopna realizovat službu poskytovanou žalovanou, a to ani v budoucnu. Vyzval dále žalovanou, aby uhradila jeho klientce částku ve výši 19 980 Kč do 14 dnů od odeslání výzvy. Přípisem ze dne 19. 8. 2020 adresovaným právnímu zástupci žalobkyně právní zástupce žalované výzvu k vrácení uvedené částky odmítl, stejně jako neplanost úvěrové smlouvy z důvodu porušení zákona o spotřebitelském úvěru. Připustil, že objednávka služeb u žalované a Úvěrová smlouva u [právnická osoba] v nějakém smyslu provázány jsou, avšak neplatí, že neplatností jedné nastává i neplatnost smlouvy druhé. Dále pak v tomto dopise sdělil, že žalobkyně ani od jedné smlouvy řádně neodstoupila a není proto dán důvod k vrácení předmětné částky.

4. Z potvrzení žalované ze dne 21. 1. 2020 plyne, že žalovaná přislíbila vrátit žalobkyni sjednaný úrok z prodlení ve výši 3 276 Kč po doplacení splátkového kalendáře [právnická osoba]. Z certifikátu ze dne 20. 9. 2018, formuláře pro sdělení programu na měsíční splátky s pomocí [anonymizováno], printscreenů ze systému [anonymizováno] a z protokolu o jednání u zdejšího soudu ve věci sp. zn. 28 C 57/2021 ze dne 14. 6. 2021, při němž byl proveden výslech svědkyně [jméno] [příjmení] (z důvodu hospodárnosti a za souhlasu obou účastníků řízení soud výslech uvedené svědkyně v tomto řízení neopakoval) vzal soud za prokázané, že jmenovaná svědkyně pracuje pro žalovanou v pracovním poměru jako asistentka recepce. Žalobkyně společně se svojí sestrou, paní [příjmení], navštívily provozovnu žalované a projevily zde zájem využít hubnoucí program. Všechny podmínky tohoto programu jim vysvětlovala kolegyně svědkyně, paní [příjmení]. Žalobkyně projevila zájem uhradit cenu programu formou měsíčních splátek přes partnerskou společnost žalované [příjmení]. Žalobkyni a její sestře bylo vysvětleno, že se jedná o spotřebitelský úvěr spadající v podstatě pod [anonymizována dvě slova], protože [právnická osoba] je její dceřinou společností. Žalobkyně s nastaveným programem a úhradou formou měsíčních splátek souhlasila. Následně bylo prováděno zkoumání úvěruschopnosti klienta, když toto si šetří sama [právnická osoba] a svědkyně pouze zadává informace do programu. Pro tento případ jí byl vystaven certifikát o vykonání odborné zkoušky – poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Podle svědkyně vše obecně probíhá tak, že si od klientů vyžádá dva doklady totožnosti a ti poté vyplní dotazník týkající se jejich výdajů a příjmů. Svědkyně poté údaje zadává do systému a klient podepíše formulář se souhlasem se zpracováním osobních údajů, což se vše následně posílá [právnická osoba]. Takto bylo podle svědkyně postupováno i v případě žalobkyně a její sestry. Žalobkyně do formuláře týkajícího se jejích majetkových a osobních poměrů uvedla, že její měsíční příjem tvoří důchod ve výši 10 400 Kč, její výdaje na bydlení činí 3 800 Kč, když bydlí sama ve vlastním bytě, je rozvedená, má středoškolské vzdělání bez maturity a nesplácí žádné jiné úvěry. Po odeslání údajů žalobkyně do [právnická osoba] došlo svědkyni schválení uvedeného úvěru, svědkyně vytiskla úvěrovou smlouvu, kterou si žalobkyně přečetla a následně ji i podepsala. Podepsanou úvěrovou smlouvu zaslala svědkyně zpět [právnická osoba] i se souhlasem se zpracováním údajů. Podle svědkyně se běžně stává, že od [právnická osoba] přijde odpověď, že se úvěr neschvaluje, popř. schválení s výhradou, tedy za účelem další konzultace ohledně úvěruschopnosti klienta.

5. Z bioptického nálezu ze dne 30. 3. 2020 a zprávy o onkologickém vyšetření žalobkyně ze dne 26. 5. 2020 (jež byly připojeny k přípisu právního zástupce žalobkyně žalované ze dne 5. 8. 2020) plyne, že žalobkyni byl při odběru dne 30. 3. 2020 diagnostikován invazivní karcinom prsu. Z dalších lékařských zpráv předložených žalobkyní při jednání soudu dne 6. 8. 2021 (propouštěcí zprávy ze dne 1. 4. 2020, senologického nálezu ze dne 6. 4. 2020, konzultačního vyšetření ze dne 7. 7. 2020, závěrečné zprávy ze dne 7. 9. 2020, zprávy o onkologickém vyšetření žalobkyně ze dne 20. 10.2020, ze dne 10. 11. 2020 a ze dne 21. 7. 2021) bylo zjištěno, že žalobkyně se dne 30. 3. 2020 podrobila operačnímu výkonu, který byl proveden bez komplikací. Ve dnech 17. 8. 2020 až 7. 9. 2020 se žalobkyně podrobila radioterapii a nadále dochází na pravidelné lékařské kontroly, povětšinou ve lhůtě 3 měsíců.

6. Z provedených důkazů soud žádné další pro posouzení věci podstatné skutečnosti nezjistil.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle druhého odstavce téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 574 o. z. na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 1727 o. z. každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.

13. Podle § 1765 odst. 1 o. z. dojde-li ke změně okolností tak podstatné, že změna založí v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním jedné z nich buď neúměrným zvýšením nákladů plnění, anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění, má dotčená strana právo domáhat se vůči druhé straně obnovení jednání o smlouvě, prokáže-li, že změnu nemohla rozumně předpokládat ani ovlivnit a že skutečnost nastala až po uzavření smlouvy, anebo se dotčené straně stala až po uzavření smlouvy známou. Uplatnění tohoto práva neopravňuje dotčenou stranu, aby odložila plnění.

14. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 21. 1. 2020 Smlouvu, jejímž předmětem byl program pro zlepšení kondice a úpravu váhy, za kupní cenu ve výši 19 980 Kč. Současně uzavřela prostřednictvím žalované se [právnická osoba] Úvěrovou smlouvu, podle které jí byl poskytnut úvěr na koupi zboží – [anonymizována dvě slova] ve výši 19 980 Kč, který se žalobkyně zavázala hradit formou pravidelných měsíčních splátek po dobu 12 měsíců ve výši 1 938 Kč. Tato částka, představující úvěrovou jistinu, byla v souladu s uzavřenými smlouvami [právnická osoba] vyplacena žalované.

15. Žalobkyně primárně tvrdila, že Úvěrová smlouva je smlouvou absolutně neplatnou, neboť nebyla řádně zjišťována úvěruschopnost žalobkyně ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

16. V této souvislosti žalobkyně dále odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle něhož:„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které si sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ 17. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že úvěruschopnost žalobkyně, coby spotřebitele, byla ze strany poskytovatele úvěru dostatečně a s odbornou péčí zjišťována. Vyplynulo tak z listinných důkazů shora uvedených předložených žalovanou a především z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], která celý postup při uzavírání spotřebitelského úvěru dostatečně podrobně popsala. Žalobkyně nejprve sama vyplnila formulář týkající se jejích majetkových a osobních poměrů a po zaslání těchto údajů do systému [anonymizováno] a jejich posouzení (viz. printscreeny ze systému [anonymizováno]) byl žalobkyni úvěr [právnická osoba] schválen a žalobkyně vytištěnou Úvěrovou smlouvu podepsala. Za situace, kdy čistý měsíční příjem (důchod) žalobkyně dosahoval částky 10 400 Kč, její celkové výdaje za bydlení dosahovaly částky 3 800 Kč a žalobkyně neměla žádné jiné další zvláštní výdaje (především žádné jiné úvěry), má soud za to, že jednoznačně bylo v jejích možnostech a schopnostech úvěr s měsíční splátkou ve výši 1 938 Kč splácet. Žalobkyně ostatně ani sama v řízení žádné opačné tvrzení neuvedla.

18. Soud se pak neztotožňuje ani se závěrem žalobkyně, že by případná absolutní neplatnost Úvěrové smlouvy způsobovala pro hospodářskou provázanost neplatnost Smlouvy Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 31 Cdo 3581/2012 (na který odkázala i žalobkyně) uzavřel, že„ o závislé smlouvy ve smyslu ust. § 275 odst. 2 obchodního zákoníku nejde v případě, kdy jde pouze o jistou ekonomickou spjatost daných smluv. Za smlouvy závislé lze považovat ty, u nichž se závislost týká jejich vzniku a zániku. Tedy smlouvy jsou závislé v případě, že vznik jedné z nich, pokud by nevznikla i druhá smlouva, nemá hospodářský smysl a současně zánik jedné ze smluv bez splnění musí vyvolat i zánik další smlouvy nebo smluv, protože jejich izolované splnění by nemělo rovněž hospodářský význam.“ 19. Soud má za to, že v daném případě lze u Smlouvy a Úvěrové smlouvy shledat právě jen onu jejich tzv. ekonomickou spjatost a nikoli jejich závislost ve vztahu ke vzniku či zániku smluv. Jen na základě skutečnosti, že si žalobkyně pro úhradu předmětného programu pro zlepšení kondice a úpravu váhy zvolila platbu prostřednictvím úvěru od [právnická osoba], nelze uzavřít, že Smlouva by bez uzavření Smlouvy o úvěru nevznikla a neměla by pro žalobkyni význam. V této souvislosti lze rovněž odkázat na shora citované ust. § 1727 o. z., podle něhož, pokud nevyplývá jinak, posuzuje se každá smlouva samostatně.

20. Pokud pak žalobkyně dále odkazovala na svůj nepříznivý zdravotní stav a na odstoupení od Smlouvy na základě ust. § 1765 o. z., je třeba dodat, že ve smyslu tohoto ustanovení od Smlouvy odstoupit nelze. Podle tohoto ustanovení se lze při splnění zde uvedených podmínek domáhat pouze obnovení jednání o smlouvě. Žalobkyně přitom ani netvrdila, že by se o takovou obnovu jednání o Smlouvě s žalovanou pokusila.

21. Soud dále neshledal, že by žalobkyně jakýmkoli jiným způsobem řádně odstoupila od Úvěrové smlouvy či od Smlouvy uzavřené se žalovanou. Pokud žalobkyně zamýšlela odstoupit od Úvěrové smlouvy, měla tak učinit v souladu s čl. 1 úvěrových podmínek, a to ve lhůtě 14 dnů ode dne uzavření smlouvy o úvěru na koupi zboží, a tento právní úkon měl být učiněn vůči [právnická osoba], neboť podle čl. 1 úvěrových podmínek je lhůta dodržena, pokud oznámení o odstoupení je odesláno v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat na adresu [právnická osoba] nejpozději poslední den této lhůty. Jelikož daný právní úkon žalobkyně učinila ve vztahu k žalované, nedošlo ve stanovené lhůtě k řádnému odstoupení od Úvěrové smlouvy. Pokud žalobkyně zamýšlela odstoupit od Smlouvy, čímž by došlo i k zániku Smlouvy o úvěru, měla tak učinit ve vztahu k žalované a [právnická osoba] o tomto kroku informovat. Ani v tomto případě však nebyla podmínka řádného odstoupení od Smlouvy naplněna. Jestliže by došlo k odstoupení od Smlouvy způsobem shora uvedeným a předpokládaným čl. 1 nebo čl. 10 úvěrových podmínek, mohl by čerpaný úvěr vrátit společnosti přímo prodejce, tj. žalovaná, které byla jistina úvěru poukázána. Žalobkyně však v daném případě nenaplnila sjednané podmínky pro odstoupení od smlouvy stanovené v čl. 1 (čl. 10) úvěrových podmínek a nedošlo tedy k odstoupení od úvěrové smlouvy, resp. Smlouvy.

22. Ze všech shora uvedených důvodů tak soud nepřitakal žalobkyni, že by Úvěrová smlouva či Smlouva byla neplatná a žalované proto nemohlo vzniknout bezdůvodné obohacení, když částka ve výši 19 980 Kč byla plněna podle sjednané Smlouvy. Žalobu proto jako nedůvodnou výrokem I. rozsudku zamítl.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla ve věci zcela úspěšná a žalobkyně je proto povinna jí nahradit účelně v řízení vynaložené náklady. Tyto představuje odměna za zastoupení advokátem ve výši 5 700 Kč (za tři úkony právní služby po 1 900 Kč, a to převzetí právního zastoupení, písemné vyjádření ve věci samé ze dne 16. 3. 2021 a účast při jednání soudu dne 6. 8. 2021 podle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tři režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a částka 1 386 Kč odpovídající 21% DPH z přiznané odměny a náhrad (podle § 137 odst. 3 o. s. ř.), tj. celkem částka 7 986 Kč.

24. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.; náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).