44 C 23/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedou senátu Mgr. Liborem Zhřívalem, jako samosoudcem, v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa původní účastnice proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 75 000 Kč,

I. Žaloba s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 75 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 1. [právnická osoba], [IČO], (dále též jen„ původní žalobkyně“) se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 23. 4. 2021 na žalované domáhala zaplacení částky 75 000 Kč, coby přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí tvrzeným nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného [stát. instituce] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] (dále též jen„ posuzované řízení“).

2. V žalobě uvedla, že posuzované řízení bylo zahájeno jejím trestním oznámením odeslaným dne 14. 7. 2014 Okresnímu státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem pro podezření ze spáchání trestných činů, které měly způsobit statutární orgány společnosti [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO]. Skončeno bylo vyrozuměním o vyřízení dohledu ze dne 15. 7. 2020, podle něhož minimálně k jednomu trestnému činu došlo, nicméně ten je již promlčen. K průběhu řízení dále uvedla, že dne 4. 9. 2014 byla vyzvána k doplnění důkazů. [stát. instituce] dne 30. 12. 2015 věc odložila, proti čemuž se žalobkyně odvolala. Okresní státní zastupitelství dne 25. 8. 2016 [stát. instituce] uložilo, aby o věci znovu jednala a rozhodla. [stát. instituce] dne 1. 6. 2017 věc opětovně odložila, proti čemuž podala žalobkyně stížnost, která byla dne 9. 3. 2018 zamítnuta. Žalobkyně podala dne 29. 3. 2018 žádost o přezkum ke krajskému státnímu zastupitelství, načež bylo okresnímu státnímu zastupitelství a [stát. instituce] uloženo učinit další opatření k objasnění věci. [stát. instituce] dne 29. 6. 2018 spojila věc sp. zn. [anonymizováno] [číslo] a [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] (nadále vedeno pod touto sp. zn.). [stát. instituce] dále věc sp. zn. [anonymizováno] [číslo], kterou vedla nedůvodně separátně, aniž by žalobkyni informovala, dne 30. 5. 2019 odložila. Stížnost žalobkyně proti tomuto rozhodnutí byla zamítnuta. Žalobkyně podala žádost o přezkum postupu okresního státního zastupitelství a stížnost na průtahy v řízení. Krajské státní zastupitelství podnět žalobkyně i stížnost vyhodnotilo jako nedůvodné. Předmětná trestní věc byla následně usnesením policie ze dne 29. 11. 2019 odložena. Stížnost žalobkyně proti tomuto usnesení byla usnesením okresního státního zastupitelství ze dne 31. 3. 2020 zamítnuta. Žalobkyně podala žádost o přezkum postupu okresního státního zastupitelství, načež krajské státní zastupitelství ve vyrozumění ze dne 15. 7. 2020, č. j. [číslo jednací], uzavřelo, že je možné dovodit trestní odpovědnost za trestný čin zvýhodnění věřitele s tím, že předchozí rozhodnutí nižších orgánů činných v trestním řízení byla nesprávná. Nicméně dále muselo konstatovat, že trestní stíhání je v moment vyrozumění nepřípustné z důvodu promlčení. Toto promlčení způsobily benevolentním přístupem k vyšetřování orgány činné v trestním řízení. Původní žalobkyně uplatnila dne 22. 10. 2020 nárok u žalované, která však dne 8. 3. 2021 žádost odmítla a sdělila, že žádnou náhradu neposkytne.

3. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě ze dne 28. 6. 2021 potvrdila, že původní žalobkyně u ní dne 22. 10. 2020 uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 75 000 Kč. Žalovaná ve stanovisku ze dne 8. 3. 2021 konstatovala, že v daném případě nebyly naplněny podmínky pro přiznání nároku podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Žalovaná dále ve vyjádření k žalobě zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení a uvedla, že nesprávný úřední postup je případem, který byl vyvolán jinou činností státních orgánů, než je činnost rozhodovací. V projednávané věci bylo zcela v kompetenci orgánů činných v trestním řízení, aby posoudily, zda trestní oznámení podané původní žalobkyní obsahuje dostatek podkladů pro vyhodnocení. Nejedná se o nesprávný úřední postup, pokud orgány činné v trestním řízení dospěly k závěru, že neexistují skutečnosti nasvědčující tomu, že byl páchán trestný čin. Nelze ani posuzovat nepřiměřenost délky řízení, neboť počátkem trestního řízení z hlediska OdpŠk by bylo až usnesení o zahájení trestního stíhání, ke kterému však nikdy nedošlo. Žalobkyně tedy nebyla účastníkem řízení. Uvedla, že [stát. instituce] i okresní státní zastupitelství postupovali plynule a bez prodlev. V souvislosti s možnou nemajetkovou újmou způsobenou poškozenému v rámci trestního řízení v důsledku jeho nepřiměřené délky je zcela zásadní posouzení významu trestního řízení pro osobu poškozeného v rámci adhezního řízení. Význam řízení pro žalobkyni posoudila žalovaná jako nízký s odůvodněním, že uplatnění práva na náhradu škody v adhezním řízení není pro poškozeného spojeno se stejnou mírou nejistoty jako její případné uplatnění v civilním řízení, když o jeho nároku uplatněném v adhezním řízení nemusí být (na rozdíl od civilního řízení) vůbec rozhodnuto. Žalobkyně si zvolila formu uplatnění nároku v adhezním řízení, a tudíž musela akceptovat veřejnoprávní principy, které trestní řízení ovládají a které určují prioritu sledovaného účelu, tj. posouzení trestní odpovědnosti konkrétních osob. Nejistota žalobkyně ohledně výsledku řízení mohla souviset pouze s tím, jak a kdy o jejím nároku na náhradu škody uplatněném v rámci adhezního řízení soud rozhodne, a nikoliv s tím, zda bude dosaženo odsouzení obžalovaných. Uvedla, že neexistuje žádné právo poškozeného na satisfakci spočívající v trestním stíhání a následném odsouzení pachatelů trestných činů, jimiž byla způsobena poškozenému škoda.

4. Soud usnesením ze dne 20. 4. 2022, č. j. [číslo jednací], (jež nabylo právní moci dne 11. 5. 2022) rozhodl o procesním nástupnictví podle § 107 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tak, že v řízení bude dále na straně žalující pokračováno se společností [osobní údaje žalobkyně], když z výpisu z obchodního rejstříku zjistil, že původní žalobkyně zanikla fúzí s touto společností s účinností ke dni 1. 4. 2022.

5. Ve věci se dne 3. 9. 2021 konalo jednání, v průběhu něhož byla původní žalobkyně soudem vyzvána k předložení dalších listin, které se v přílohovém spise [stát. instituce] nenacházejí, čemuž následně vyhověla. Soud dále postupoval podle § 115a o. s. ř., protože měl dostatek důkazů pro rozhodnutí věci bez nařízení dalšího jednání a účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (žalobkyně při jednání soudu dne 3. 9. 2021 a žalovaná v podání ze dne 28. 6. 2021).

6. Z předložených (navržených) listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav:

7. Ze spisu [stát. instituce], [anonymizováno 10 slov] [obec], [anonymizována tři slova], [číslo jednací], soud zjistil následující: Okresní státní zastupitelství v Ústí nad Labem (dále také jen„ OSZ“) postoupilo dne 22. 8. 2014 [stát. instituce], [anonymizováno 10 slov] [obec], [anonymizována tři slova] (dále také jen„ [anonymizováno]“) trestní oznámení podané společným právním zástupcem [právnická osoba] [anonymizováno] a [právnická osoba], [anonymizována dvě slova]., (dále jen„ oznamovatelé“), které bylo OSZ doručeno dne 11. 7. 2014 ([anonymizováno] [právnická osoba]) a dne 14. 7. 2014 ([anonymizováno] [právnická osoba]). Trestní oznámení směřovalo proti pěti členům statutárního orgánu společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] Bylo namítáno, že tato společnost oznamovatelům neuhradila faktury za dodané zboží a společnost i přes zahájené insolvenční řízení vedené Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] nakládala se svým majetkem. V jednání společnosti bylo oznamovateli spatřováno spáchání hned několika trestných činů (podvodu, poškození věřitele, zpronevěry, krádeže, způsobení úpadku, zvýhodnění věřitele). [právnická osoba] uplatnila škodu ve výši 1 772 570 Kč a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. škodu ve výši 501 531 Kč. Výzvou ze dne 8. 9. 2014 [anonymizováno] vyzvala oznamovatele k doplnění trestního oznámení. Na to oznamovatelé reagovali dne 25. 9. 2014. [anonymizováno] dne 8. 9. 2014 požádala o provedení výslechu jednatele oznamovatelů oddělení [anonymizována dvě slova] [obec]. V říjnu 2014 byl učiněn dotaz mmj. na [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] ohledně doplnění dalších důkazů, čemuž bylo v listopadu 2014 vyhověno. Dne 9. 12. 2014 bylo [anonymizováno] doručen úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 31. 10. 2014. Dne 26. 11. 2014 oznamovatelé doplnili důkazy. Záznamem o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 3. 2. 2015 bylo zahájeno trestní řízení pro spáchání zločinu podvodu, kterého se měli zde popsaným jednáním dopustit členové statutárního orgánu společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] v období únor 2013 – duben 2014. Dne 16. 3. 2014 podala [anonymizováno] žádost na OSZ na vyžádání si informací podléhajících bankovnímu tajemství. Dne 12. 3. 2015, 16. 3. 2015, 20. 3. 20215, 23. 3. 2015, 24. 3. 2015, 25. 3. 2015 bylo podáno vysvětlení. V srpnu 2015 byla učiněna žádost ohledně doložení důkazů na další společnosti. Ve spise je dále založeno usnesení ze dne 2. 7. 2014, č. j. [insolvenční spisová značka], kterým byl prohlášen konkurs na majetek společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] Usnesením ze dne 30. 12. 2015, [číslo jednací] bylo odloženo trestní stíhání ve věci podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Proti tomuto podali oznamovatelé stížnost. Usnesením OSZ ze dne 25. 8. 2016, č. j. [číslo jednací], bylo usnesení [anonymizováno] ze dne 30. 12. 2015 zrušeno a [anonymizováno] bylo uloženo ve věci znovu jednat. Státní zástupce uvedl, že policejní orgán problematice věnoval velkou pozornost, avšak dokazování je nutno směřovat i na skutečnosti namítané oznamovateli a to, zda vedoucí představitelé věděli o špatné ekonomické situaci společnosti a zda bylo na místě v tomto ohledu činit dřívější kroky. Konstatovalo, že rozhodnutí [anonymizováno] je tedy přinejmenším předčasné. Dne 10. 11. 2016 bylo [anonymizováno] doručeno doplnění podaného vysvětlení ze dne 10. 11. 2016, 15. 11. 2016, 18. 11. 2016 z oddělení policie v [obec] a [obec]. Dne 29. 11. 2016 bylo podáno vysvětlení. Usnesením ze dne 1. 6. 2017, [číslo jednací], byla odložena trestní věc podezření ze spáchání zločinu podvodu, proti čemuž podali oznamovatelé stížnost ze dne 8. 6. 2017. Stížnost byla usnesením OSZ ze dne 9. 3. 2018, č. j. [číslo jednací], zamítnuta. Státní zástupce uvedl, že neuhrazením faktur za dodané zboží nebyla naplněna skutková podstata žádného trestného činu. Co se týká přednostních úhrad jiným věřitelům, toto nebylo předmětem původního trestního oznámení a případné naplnění některé ze skutkových podstat úpadkových deliktů bude předmětem samostatného vyšetřování pod jiným jednacím číslem v souvislosti s materiály nashromážděnými v rámci insolvenčního řízení. Dne 19. 3. 2018 byla věc vrácena [anonymizováno] s tím, že v doplnění stížnosti oznamovatelů ze dne 8. 6. 2017 je obsažena řada nových skutečností, přičemž je třeba se zabývat tím, zda skutečně nebyly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu zvýhodnění věřitele, s tím, že toto má být vedeno pod novou sp. zn. Sou se OSZ omluvilo za prodlení 5 měsíců z důvodu pracovní neschopnosti státního zástupce. Dne 13. 4. 2018 byla [anonymizováno] okresním státním zastupitelstvím vyzvána k předložení spisu včetně vyjádření k podnětu k výkonu dohledu a vyjádření, jaký je stav věci dle doplnění stížnosti oznamovatelů ze dne 8. 6. 2017. Dne 24. 4. 2018 byl doručen znalecký posudek ze dne 5. 5. 2015 zabývající se prodlevami mezi formálním a věcným úpadkem společnosti. [anonymizováno] činila dále rozsáhlé součinnostní dotazy na získání dalších důkazů. Podáním doručeným [anonymizováno] dne 28. 6. 2018 OSZ uložilo pokračovat v objasňování a prověřování skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, nechat vypracovat znalecký posudek, pokud byly zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinu zvýhodnění věřitele podle § 223 odst. 1, 2 tr. zákoníku ([číslo jednací]), pak tuto věc spojit s předmětným trestním řízením a rozšířit záznam o zahájení úkonů trestního řízení. Usnesením [anonymizováno] ze dne 29. 6. 2018, [číslo jednací], byla spojena věc dosud vedená pod [číslo jednací] (v této věci byly zahájeny úkony trestního řízení dne 4. 5. 2018) s věcí [číslo jednací], a nadále byla vedena pod touto spisovou značkou. Záznamem ze dne 2. 7. 2018, [číslo jednací], byl rozšířen záznam o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 3. 2. 2015, [číslo jednací], neboť je dostatečně odůvodněn závěr, že mohl být dále v období 1. 9. 2012, resp. již od 30. 4. 2008 do 2. 7. 2014 spáchán zločin zvýhodnění věřitele a přečin poškození věřitele. Dne 22. 8. 2018, 29. 8. 2018, 3. 9. 2018, 4. 9. 2018, 5. 9. 2018, 6. 9. 2018, 7. 9. 2018, 11. 9. 2018, 13. 9. 2018, 1. 10. 2018, 6. 11. 2018 bylo podáno vysvětlení ze strany 13 osob. Dále byly konány součinnostní úkony vztahující se zejména k insolvenčnímu řízení. Dne 16. 7. 2018 byl vypracován plán prověřování na základě pokynu OSZ ze dne 27. 6. 2018. Dne 9. 8. 2018 OSZ učinilo prověrku a podání další zprávy stanovilo na 15. 9. 2018. Dne 10. 9. 2018 požádala [anonymizováno] o prodloužení lhůty prověřování do 15. 11. 2018. OSZ sdělilo, že dne 15. 10. 2018 proběhne ve věci další prověrka. Dne 18. 9. 2018 bylo domluveno, že prověrka se vykoná dne 17. 10. 2018, což se stalo. Z prověrky vyplývá, že [anonymizováno] vede intenzivní prověřování a průběžně plní vytyčené úkoly. Dne 12. 11. 2018 požádala [anonymizováno] o prodloužení lhůty k prověřování do 31. 1. 2019. Dne 4. 1. 2019 proběhla prověrka věci ze strany OSZ, přičemž dalším termínem pro podání zprávy bylo 15. 2. 2019. Dne 15. 2. 2019 požádala [anonymizováno] o prodloužení lhůty k prověřování. Usnesením ze dne 8. 4. 2019 [anonymizováno] vrátila podle § 80 odst. 1 tr. řádu zde uvedené věci (přiznání k dani z příjmů právnických osob), které byly vydány na základě výzvy ze dne 5. 10. 2018, 16. 10. 2018 a 29. 10. 2018. Záznamem ze dne 30. 5. 2019, [číslo jednací], byl vyloučen skutek podezření ze spáchání zločinu podvodu ze společného řízení pod nové [číslo jednací]. Dne 12. 4. 2019, dne 30. 5. 2019, dne 30. 7. 2019 a dne 7. 10. 2019 podala [anonymizováno] žádost o prodloužení lhůty k prověřování. Usnesením ze dne 29. 11. 2019, [číslo jednací], bylo podezření ze spáchání přečinu zvýhodnění věřitele podle § 223 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, poškození věřitele podle § 222 odst. 1, písm. a), odst. 3 písm. a), písm. b) tr. zákoníku a způsobení úpadku podle § 224 odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, kterého se měli dopustit členové statutárního orgánu a vedení podezřelé obchodní společnosti pověřené fyzické osoby [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a právnická osoba [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], odloženo, neboť nejde o podezření z přečinů a věc není na místě vyřídit jinak. Proti tomu podali oznamovatelé stížnost. Usnesením OSZ ze dne 31. 3. 2020, č. j. [číslo jednací], byla stížnost zamítnuta. Dne 30. 7. 2020 OSZ věc vrátilo [anonymizováno] s tím, že bylo možno věc prověřit důkladněji, avšak provedení žádných dalších úkonů uloženo nebylo s tím, že spis má být založen.

8. Usnesením [stát. instituce], [anonymizováno 10 slov] [obec], [anonymizována tři slova] ze dne 30. 5. 2019, [číslo jednací], bylo dle § 159a odst. 1 tr. řádu odloženo podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se měli dopustit členové statutárního orgánu a vedení podezřelé obchodní společnosti pověřené fyzické osoby [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a právnická osoba [anonymizováno] [právnická osoba]

9. Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 19. 9. 2019, č. j. [číslo jednací], byla zamítnuta stížnost oznamovatelů proti usnesení [anonymizováno] ze dne 30. 5. 2019, [číslo jednací]. Státní zástupce uvedl, že postup policejního orgánu byl shledán v souladu s § 159a odst. 1 tr. řádu. Pokud jde však o namítanou délku řízení, stížnost je oprávněná, neboť délka řízení je skutečně značná.

10. Vyrozuměním Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem o vyřízení dohledu ze dne 13. 1. 2020, č. j. [číslo jednací] (vč. doručenky) bylo právnímu zástupci oznamovatelů sděleno, že jejich podnět ze dne 8. 11. 2019 o přezkoumání postupu státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem byl shledán nedůvodným, neboť výkon dozoru státní zástupkyně odpovídá rozsáhlosti a závažnosti prověřovaného jednání. Ze spisu je zřejmá aktivita a zájem o věc.

11. Vyrozuměním Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem o vyřízení dohledu ze dne 15. 7. 2020, č. j. [číslo jednací] (vč. doručenky), bylo právnímu zástupci oznamovatelů sděleno, že jeho podnět ze dne 23. 4. 2020, jímž se domáhal odstranění závad v postupu státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem, která dne 31. 3. 2020 pod č. j. [spisová značka] zamítla stížnost podatelů směřující proti usnesení o odložení věci, byl shledán částečně důvodným. Usnesení o odložení věci bylo nesprávné rozhodnutí, avšak nebudou činěna žádná další opatření, neboť v trestním řízení není možné pokračovat, a to pro nepřípustnost trestního stíhání (promlčení).

12. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že původní žalobkyně u žalované dne 22. 10. 2020 uplatnila předmětný nárok a žalovaná jí stanoviskem ze dne 8. 3. 2021 sdělila, že uplatněný nárok nemá za důvodný.

13. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

14. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

15. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škody.

16. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona (u úřadu uvedeného v § 6 podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

17. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1, § 13 a § 31a OdpŠk, když se žalobkyně po žalované domáhá úhrady finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Původní žalobkyně u žalované svůj nárok uplatnila dne 22. 10. 2020 ve smyslu § 14 OdpŠk a proto věc mohla být před soudem ve smyslu § 15 OdpŠk projednána.

20. Předně soud uvádí, že oznamovatel trestné činnosti je ve smyslu OdpŠk účastníkem řízení (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4431/2009). Původní žalobkyně zanikla přeměnou společností (fúzí), přičemž veškerá práva a povinnosti přešla na nynější žalobkyni, a to ke dni 1. 4. 2022.

21. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005).

22. Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

23. Celková délka posuzovaného řízení od podání oznámení původní žalobkyně o podezření ze spáchání trestného činu, tj. 11. 7. 2014, do vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem o vyřízení dohledu, tj. 15. 7. 2020, ve vztahu k původní žalobkyni činila 6 let. Takto stanovenou celkovou délku řízení lze (při bližším zkoumání průběhu celého posuzovaného řízení, zejména s ohledem na množství podezřelých, včetně právnické osoby, složitost věci a skutečnost, že orgány činné v trestním řízení musely prověřovat v průběhu řízení i nové skutečnosti nasvědčující spáchání trestných činů) považovat za přiměřeně dlouhou.

24. Posuzované řízení probíhalo pouze ve fázi prověřování. Ve věci samé policejní orgán rozhodoval čtyřikrát, když prověřování spáchání trestných činů pokaždé odložil. Proti všem rozhodnutím o odložení věci byla podána stížnost, o které rozhodovalo okresní státní zastupitelství. Ve věci činilo dozorovou činnosti i krajské státní zastupitelství. Již samo řízení na několika stupních soudní soustavy (v předmětném případě u více stupňů orgánů činných v trestním řízení) má nutně za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010; rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1613/2009 ze dne 23. 3. 2011).

25. Zásadním kritériem při rozhodování soudu byl význam předmětu řízení pro původní žalobkyni. Ten byl shledán jako standardní. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam; jedná se o věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014). V daném případě se sice jedná o řízení trestní, které samo o sobě představuje typ řízení, který je dle judikatury tuzemských soudů i Evropského soudu pro lidská práva řízením s vyšším významem pro účastníky, avšak nelze odhlédnout od skutečnosti, že úspěšnost nároku původní žalobkyně v adhezním řízení byla velmi nejistá, a to i z toho důvodu, že ještě před zahájením trestního řízení byl oznamovateli podán návrh na prohlášení konkursu [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], kterému bylo ještě před zahájením trestního stíhání vyhověno. Bylo tedy zřejmé, že společnost nedisponuje dostatečným majetkem. Nutno dodat, že ve vztahu k hodnocení kritéria významu předmětu řízení pro osobu, jež jako poškozená v trestním řízení uplatnila svůj nárok v adhezním řízení, pak nelze odhlížet od toho, že v trestním řízení může být o jejím nároku rozhodnuto jen tím způsobem, že soud poškozenému nárok (zcela nebo částečně) přizná nebo poškozeného s (celým nebo zbytkem) uplatněným nárokem odkáže na řízení ve věcech občanskoprávních. Z toho vyplývá, že uplatnění nároku na náhradu újmy či na vydání bezdůvodného obohacení poškozeným v adhezním řízení nemůže nikdy vést k jeho definitivnímu odepření, neboť i v případě, že je poškozený s celým uplatněným nárokem nebo s jeho zbytkem odkázán na civilní řízení či jiné řízení, není vyloučeno, aby se ho v něm následně s úspěchem domáhal. Tím se rozhodování soudu o nároku poškozeného v adhezním řízení významně odlišuje od rozhodování o totožném nároku před soudem v řízení civilním, jehož výsledkem může být i jeho úplné či částečné pravomocné zamítnutí. Uvedená skutečnost s sebou z hlediska hodnocení kritéria významu předmětu řízení pro poškozeného nese, že to, co je pro poškozeného "v sázce" v adhezním řízení, není totožné s tím, co je pro něj "v sázce" v řízení civilním (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). V uvedeném směru je nutné rovněž zohlednit, že právo poškozeného domáhat se v trestním řízení na obviněném náhrady škody nebo nemajetkové újmy, případně vydání bezdůvodného obohacení, představuje pro poškozeného výhodu odůvodněnou nejen obecným zájmem na hospodárnosti řízení (především z hlediska dokazování), nýbrž i zájmem poškozeného na včasném uspokojení jeho nároku. Na druhou stranu však nelze opomíjet, že účelem trestního řízení je především náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání jejich pachatelů; zájem poškozeného na uspokojení jeho nároku, který uplatnil v adhezním řízení, tak nesmí předcházet hledisku preferujícímu dosažení primárního účelu trestního řízení. Uvedená skutečnost se odráží i v posuzování hlediska významu předmětu řízení pro poškozeného. Předpoklad zvýšeného významu řízení pro účastníka se neuplatní v případě, kdy se účastník domáhá nároku na náhradu škody jako poškozený v adhezním řízení, neboť uplatnění práv na náhradu škody v trestním řízení není pro poškozeného spojeno se stejnou mírou nejistoty jako jejich případné uplatnění v řízení civilním. K tomu přistupuje, že cílem trestního řízení není primárně vydání rozhodnutí o nároku poškozeného, uplatněném v adhezním řízení (o něm nemusí být vůbec meritorně rozhodnuto), nýbrž rozhodování o vině a trestu obžalovaného, což má za důsledek, že význam trestního řízení nelze odvíjet od významu práv a povinností uplatněných poškozeným v adhezním řízení (k tomu rozsudek NS ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 987/2015). Současně výše uvedený závěr však neznamená, že význam adhezního řízení pro poškozeného lze bez dalšího považovat za snížený jen kvůli tomu, že poškozený využil beneficia legis a domáhá se svého majetkového nároku vůči pachateli trestného činu v rámci probíhajícího trestního řízení. Lze vyjít z toho, že význam adhezního řízení pro poškozeného je zásadně standardní. K tomu pak přistupují jednotlivé okolnosti konkrétního případu, které mohou takto standardní význam řízení pro poškozeného modifikovat (srovnej rozhodnutí NS ze dne 24. 9. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2572/2020). ESLP se otázkou aplikovatelností práv garantovaných čl. 6 odst. 1 Úmluvy na postavení poškozených v trestním řízení zabýval v rozsudku ve věci Perez proti Francii ze dne 12. 2. 2004, stížnost č. 47287/99. V dané věci ESLP zaujal oproti své předcházející judikatuře nový přístup ohledně použitelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy na připojení se poškozeného k trestnímu řízení. Dospěl k závěru, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy je použitelný i na řízení, v nichž se poškozený připojil k řízení již ve stádiu samotného předběžného šetření, přičemž není podstatné, zda též poškozený formálně v trestním řízení uplatnil právo na náhradu škody. Uvedený závěr dopadá i na ty případy, kdy ohledně práva na náhradu škody může být zahájeno, či již probíhá, řízení před civilními soudy. Tedy i v případech, kdy se v trestním řízení rozhoduje pouze o trestním obvinění, je pro použitelnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy rozhodujícím faktorem, zda od okamžiku připojení se poškozeného k trestnímu řízení až do jeho skončení zůstala občanskoprávní složka (ve smyslu autonomního výkladu Úmluvy) úzce spojena s průběhem trestního řízení. Jinými slovy, zda trestní řízení mělo na občanskoprávní složku vliv. Lze tedy konstatovat, že význam předmětu řízení pro původní žalobkyni je obdobný, jako by mělo civilní řízení o zaplacení peněžité částky. V posuzovaném řízení byla tzv. v sázce částka 500 000 Kč (co se nároku původní žalobkyně týká). Výpisem z obchodního rejstříku původní žalobkyně bylo zjištěno, že roční obrat původní žalobkyně mezi lety 2014 a 2020 byl okolo 200 000 Kč ročně, z čehož je zřejmé, že neuhrazení částky 500 000 Kč za dodané zboží bylo pro původní žalobkyni zásadní. Nicméně současně nelze odhlédnout od skutečnosti, že dne 2. 7. 2014 byl prohlášen konkurs na majetek společnosti (kdy oznamovatelé byli věřiteli, kteří návrh podali) a bylo tak velice nejisté, zda se svého nároku vůbec domůžou. S ohledem na uvedené soud shledal, že význam řízení pro původní žalobkyni byl standardní.

26. Řízení vykazovalo bez pochyby vyšší míru složitosti skutkové, s čímž souvisí složitost právní a procesní. Ve věci sice nebyl zapojen mezinárodní prvek, nebylo nezbytné ustanovit tlumočníka, nabyl vypracován znalecký posudek (který byl pouze přiložen), aj. Nicméně předmětem prověřování bylo jednání pěti členů statutárního orgánu společnosti včetně společnosti samotné. Tyto osoby se měly dopustit celkem šesti trestných činů majetkové povahy v kvalifikované skutkové podstatě. Jednalo se o hospodářskou kriminalitu, což jsou značně složité kauzy. Bylo nezbytné zajistit nespočet listinných důkazů, přičemž následně musel policejní orgán rozhodovat o vrácení těchto listin. Dále bylo provedeno značné množství podání vysvětlení, přičemž tyto byly činěny dožádanými policejními orgány po celé České republice. Věc byla v jednom případě rozšířena a v jednom případě bylo projednávání podezření spáchání zločinu podvodu vyloučeno k samostatnému řízení, a to s ohledem na fázi prověřování a získané důkazy za účelem rychlejšího vyřešení věci.

27. Původní žalobkyně se na délce řízení nepodílela, avšak nelze odhlédnout od skutečnosti, že po v pořadí druhém rozhodnutí policejního orgánu o odložení věci oznamovatelé ve své stížnosti ze dne 8. 6. 2017 uvedli nové skutečnosti, pro které bylo policejnímu orgánu uloženo věc dále prověřovat.

28. Pokud se jedná o postup policejního orgánu, ten věc čtyřikrát odložil, přičemž v jednom případě bylo jeho rozhodnutí ke stížnosti oznamovatelů jako (při nejmenším) předčasné zrušeno, což soud přičetl k tíži žalované. Avšak ve dvou případech byla stížnosti proti rozhodnutí o odložení věci zamítnuta jako nedůvodná. Následně sice bylo policejnímu orgánu uloženo ve věci dále konat, avšak to bylo z důvodu toho, že oznamovatelé ve své stížnosti uvedli nové skutečnosti, které bylo nezbytné prověřit. V posledním případě byla stížnost zamítnuta s tím, že bylo konstatováno, že rozhodnutí o odložení věci je chybné, avšak nelze uložit další opatření, neboť trestní stíhání je nepřípustné. Je pravdou, že dozorová státní zástupkyně v usnesení ze dne 19. 9. 2019 konstatovala, že délka řízení je značná, avšak krajské státní zastupitelství konstatovalo, že postup odpovídá rozsáhlosti a závažnosti projednávané věci, ze spisu je viditelná aktivita a zájem o věc. Nicméně nelze také odhlédnout od skutečnosti, že policejní orgán opakovaně žádal o prodloužení lhůty k prověřování. Svou žádost však policejní orgán podrobně zdůvodnil, a to i prostřednictvím opakovaných osobních schůzek se státní zástupkyní. Policejní orgán pravidelně předkládal průběžné zprávy o stavu věci a plány dalšího postupu. Soud shledal, že postup orgánů činných v trestním řízení byl plynulý a zcela odpovídající složitosti a rozsáhlosti projednávané věci.

29. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k závěru, že věc byla v posuzovaném řízení projednána v době odpovídající její složitosti a standardnímu významu řízení pro žalobkyni.

30. K tvrzení žalobkyně o tom, že policejní orgán svým postupem zapříčinil promlčení trestní odpovědnosti a vznik škody, soud uvádí, že zahájení trestního stíhání představuje výrazný zásah do osobnostních práv podezřelého a nelze požadovat po policejním orgánu, aby bez přesvědčivých zjištění, které dokládají vysokou pravděpodobnost trestního jednání, sdělil prověřované osobě obvinění jen proto, že hrozí promlčení trestněprávní odpovědnosti. Soud neshledal příčinnou souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a vznikem škody, kdy není dána pravomoc soudu zvažovat další procesní vývoj trestního řízení, a to ani za předpokladu, že krajské státní zastupitelství sdělilo, že odložení věci bylo chybné. Soud nemůže nyní hodnotit, zda zjištěné skutečnosti postačovaly ke sdělení obvinění (zahájení trestního stíhání), zda orgány činné v trestním řízení by v průběhu řízení shromáždily dostatečné důkazy pro podání obžaloby, zda by byli obžalovaní uznáni vinnými a zda by soud poškozeným přiznal požadovanou částku. Navíc adhezní řízení představuje jednu z možností, jak se poškozený může svého nároku domáhat, a to nikoliv primární. Původní žalobkyně navíc svůj nárok uplatnila v rámci konkursního řízení, které bylo zahájeno (a konkurs byl prohlášen) na návrh původní žalobkyně ještě před zahájením trestního řízení. (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2019, č. j. 15 Co 369/2019-112).

31. Soud rovněž neshledal, že by v posuzovaném řízení došlo k jinému nesprávnému úřednímu postupu orgánů činných v trestním řízení, kdy případná pochybení a nedostatky v trestním řízení, které předcházelo pravomocnému rozhodnutí o odložení věci (např. v tom, že orgány činné v trestním řízení neshromáždily dostatek skutkových podkladů pro rozhodnutí nebo že nesprávně hodnotily důkazy) nepředstavují nesprávný úřední postup (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 8. 2006, sp. zn. 25 Cdo 3029/2005).

32. Soud dále dodává, že ani v případě posouzení předmětného nároku jako požadavku z titulu nezákonného rozhodnutí o odložení věci by nebylo možné žalobě vyhovět, neboť stížnost proti konečnému rozhodnutí o odložení věci ze dne 30. 5. 2019 byla zamítnuta a toto rozhodnutí tedy nebylo přezkumnými orgány zrušeno a nebylo ani jinak odpraveno pro jeho případnou nezákonnost, pročež chybí jeden z pojmových znaků odpovědnosti státu, a to protiprávní jednání (viz. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 8. 2020, sp. zn. I. ÚS 2565/20).

33. Soud tedy ve věci neshledal, že by byl dán odpovědnostní titul (nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí) a žalobu proto v plném rozsahu zamítl, jak plyne z výroku I. rozsudku.

34. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., když v řízení zcela úspěšné žalované ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. náleží náhrada jednoho režijního paušálu ve výši 300 Kč za písemné vyjádření k žalobě podle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.

35. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., kdy nebyl shledán důvod pro stanovení jiné lhůty.