44 C 24/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedou senátu Mgr. Liborem Zhřívalem, jako samosoudcem, v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupena opatrovnicí celé jméno žalobkyně , obě bytem adresa žalobkyně a původní účastnice , právně zastoupena advokátem Mgr. jméno příjmení , se sídlem adresa , proti žalované: osobní údaje žalované o náhradu újmy na zdraví,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 115 946 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 115 946 Kč ode dne 9. 7. 2019 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 69 762 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 69 762 Kč ode dne 9. 7. 2019 do zaplacení, z částky 6 278 451 Kč ode dne 25. 10. 2018 do 9. 7. 2019 a z částky 5 185 708 Kč ode dne 25. 10. 2018 do 8. 7. 2019, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 327 341 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 do tří dnů od právní moci rozsudku soudní poplatek ve výši 51 160 Kč.

1. Žalobkyně se podanou žalobou na žalované domáhala odškodnění ztížení společenského uplatnění (dále též jen„ ZSU“) ve výši 11 801 600 Kč s příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení z této částky ode dne podání žaloby do zaplacení. Podle žaloby byla žalobkyně dne 13. 11. 2017 ve 13:16 hodin těžce zraněna, a to jako chodkyně přecházející místní komunikaci na ulici [ulice] v [obec] po vyznačeném přechodu pro chodce, kde byla sražena vozidlem [anonymizována dvě slova], [registrační značka]. Tuto dopravní nehodu jednoznačně zavinil řidič uvedeného vozidla, pan [jméno] [příjmení], což vyplývá z usnesení Policie ČR ze dne 3. 4. 2018, kterým byla věc odložena z důvodu nepřípustnosti stíhání viníka nehody, a to s ohledem na jeho úmrtí. Poškozená žalobkyně utrpěla v důsledku předmětné dopravní nehody velice těžké a život ohrožující polytraumatické zranění, zejména pak [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] (podrobněji popsaná ve znaleckém posudku MUDr. [příjmení], hodnotící bolestné), která ji v důsledku značných trvalých následků také plně vyřadila z jakýchkoliv běžných činností, neboť žalobkyně je od vzniku dopravní nehody ve stavu bdělého kómatu a je dlouhodobě hospitalizována v [anonymizováno] nemocnici, kde je plně odkázána na poskytovanou 24-hodinovou péči lékařů a odborného zdravotnického personálu. V souvislosti s trvalým kómatickým stavem byla na žádost dcery žalobkyně, paní [celé jméno žalobkyně], tato jmenována soudem jako její opatrovnice, a to usnesením Okresního soudu v České Lípě. Předmětná dopravní nehoda byla jako pojistná událost zaevidována a částečně i likvidována žalovanou pojišťovnou. Dopisem ze dne 15. 5. 2018, označeným jako předžalobní výzva, vyzvala žalobkyně žalovanou, mimo jiné, také k úhradě pojistného plnění na peněžitou náhradu nemajetkové újmy za ZSU v plné výši 11 801 600 Kč, která by plně nahradila ZSU při překážce lepší budoucnosti, vzniklé v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou ve smyslu ust. § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ O.Z.“). Žalovaná v reakci na tuto předžalobní výzvu uvedla, že podle jejího názoru není zdravotní stav žalobkyně dosud ustálen, když ke zranění žalobkyně při dopravní nehodě došlo dne 13. 11. 2017, tedy cca 6 měsíců před tímto vyjádřením, pročež podle žalované není vyloučeno zlepšení zdravotního stavu žalobkyně. Z tohoto důvodu žalovaná neposkytla žádné pojistné plnění za ZSU, a to ani např. formou zálohového pojistného plnění. Podle názoru žalobkyně, resp. její soudem ustanovené opatrovnice, bylo naopak již z původních lékařských zpráv naprosto zřejmé, že zdravotní stav již v době cca 6 měsíců po nehodě je již bohužel trvalý a šance na zlepšení je naprosto minimální, což by mělo být zřejmé také žalované, která se s ohledem na předmět své činnosti v oblasti pojištění s takovými případy setkává často a spolupracuje při tom také s odborníky a znalci např. v oblasti zdravotnictví, se kterými mohla a měla tyto skutečnosti konzultovat. Odškodnění ZSU v plné základní výši 11 801 600 Kč je podle žalobkyně v tomto mimořádném případě naprosto adekvátní a v souladu se zásadami slušnosti ve smyslu ust. § 2958 O.Z. a na něj navazující Metodiky Nejvyššího soudu ČR (dále též jen„ Metodika“), která mimo jiné také stanoví způsob výpočtu základní výchozí částky ZSU (i pro rok 2018, ve kterém došlo ke stabilizaci zdravotního stavu žalobkyně). S ohledem na skutečnost, že škoda na zdraví žalobkyně byla způsobena provozem shora uvedeného motorového vozidla, je žalobkyně podle ust. § 6 a § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, oprávněna uplatnit své nároky přímo vůči žalované, neboť u ní bylo v době nehody pro tento případ pojištěno motorové vozidlo, kterým byla předmětná dopravní nehoda způsobena.

2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě v prvé řadě namítla absenci pasivní legitimace v předmětném sporu, protože není osobou, která svým jednáním způsobila žalobkyni újmu, kterou by byla povinna z titulu deliktní odpovědnosti nahradit. Zároveň však připustila, že se snaží předmětnou věc vyřešit mimosoudním smírem, k němuž by mohly strany dospět s ohledem na závěry zpracovávaného znaleckého posudku. Dále uvedla, že právo na náhradu ZSU je vázáno výlučně na osobou poškozeného, když účelem této peněžité náhrady je poskytnutí finančních prostředků, za které si poškozený může opatřit náhradní požitky, které mají zmírnit jeho strádání. S ohledem na zdravotní stav žalobkyně, která své okolí nevnímá, je apatická, nemůže poskytnutí peněžité náhrady sloužit uvedenému účelu. Žalovaná proto nepovažovala za přiměřené, aby byla žalobkyni přiznána náhrada v plné výši, která by náležela poškozenému, který je vyřazen ze všech sfér společenského uplatnění (100% vyřazení), ale svoji situaci vnímá a prožívá. Dále poukázala na skutečnost, že žalobkyní požadovaná částka nebyla modifikována s ohledem na její věk, který v době ustálení zdravotního stavu (a vzniku trvalých následků úrazu) překročil hranici [anonymizováno] let věku.

3. Žalobkyně v replice k uvedenému vyjádření žalované potvrdila, že se strany po podání žaloby mimosoudně dohodly na tom, že žalovaná objedná u soudní znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] klinické vyšetření žalobkyně a na základě objektivně zjištěného zdravotního stavu pak zpracuje znalecký posudek, kterým bude ohodnoceno ZSU v souladu s Metodikou. S ohledem na závěry vypracovaného znaleckého posudku pak žalobkyně vzala žalobu zpět v částce 337 441 Kč s příslušenstvím. Dále pak v replice nesouhlasila s mimosoudní nabídkou žalované na uzavření dohody o narovnání při vyplacení pouze 60 % z již o 10 % z důvodu věku zkrácené výše ZSU, a to ve výši pouze 6 278 451 Kč. V podání ze dne 22. 7. 2019 pak žalobkyně soudu sdělila, že rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 6. 6. 2019, č. j. 0 P 105/2018-92, bylo v opatrovnickém řízení pravomocně rozhodnuto o schválení právního jednání učiněného za žalobkyni její opatrovnicí, paní [celé jméno žalobkyně], spočívající v podání předmětné žaloby u zdejšího soudu proti žalované, včetně dalšího vedení soudního řízení v této věci, až do pravomocného skončení řízení. Poté, co opatrovnický soud potvrdil, že opatrovnice [jméno] [celé jméno žalobkyně] je za žalobkyni oprávněna přijímat plnění od žalované v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou, provedla žalovaná avizovanou výplatu části žalované částky za ZSU na účet žalobkyně, a to ve výši 6 278 451 Kč. Žalobkyně proto vzala žalobu ohledně této částky zpět, avšak s ohledem na její úhradu až po více než 8 měsících po podání žaloby nadále požadovala přiznání zákonného úroku z prodlení z této částky ode dne podání žaloby do dne 9. 7. 2019, ke kterému byla částka připsána na účet žalobkyně. Vzhledem k uvedeným dvěma částečným zpětvzetím žaloby tak soud usnesením ze dne 13. 9. 2019, které téhož dne nabylo právní moci, řízení zastavil co do částky 6 615 892 Kč (tj. 337 441 Kč + 6 278 451 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 337 441 Kč od 25. 10. 2018 do zaplacení a z částky 6 278 451 Kč od 10. 7. 2019 do budoucna. Žalobkyně tak nadále na žalované požadovala na ZSU vyplatit částku 5 185 708 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9% ode dne podání žaloby do zaplacení a dále požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 6 278 451 Kč ve výši 9% ode dne podání žaloby do 9. 7. 2019.

4. Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že dne 13. 11. 2017 došlo k předmětné dopravní nehodě, při níž byla žalobkyni způsobena v žalobě popsaná újma na zdraví. Žalovaná rovněž učinila nesporným, že pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, kterým byla škoda způsobena, bylo ke dni škodní události sjednáno u žalované, a žalovaná je proto povinna žalobkyni, jako poškozenému, poskytnout pojistné plnění v rozsahu nároku podle § 6 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. Z tohoto důvodu ostatně žalovaná žalobkyni na její účet na odškodnění ZSU uhradila částku 6 278 451 Kč, jež byla na účet žalobkyně připsána dne 9. 7. 2019 (plyne tak z nesporných tvrzení účastníků řízení, jakož i z periodického výpisu z účtu žalobkyně u [právnická osoba] ze dne 16. 7. 2019 na č. l. 209 spisu). [příjmení] žalobkyní žalobou požadované částky na ZSU, tj. 5 185 708 Kč, byl mezi účastníky sporný, když žalovaná nadále poukazovala na zdravotní stav žalobkyně, která své okolí nevnímá a je apatická s tím, že poskytnutí celé žalobkyní požadované peněžité náhrady nemůže sloužit svému účelu. Žalovaná v této souvislosti odkazovala na tři rozhodnutí Nejvyššího soudu, zejména na rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 969/2014, podle něhož„ Pokud jsou komunikační, pohybové i gnostické schopnosti člověka – poškozeného v podstatě zcela ztraceny (zejména v důsledku nevratného poškození [anonymizováno] bez predikce zlepšení), pak náhrada za ZSU plní svou funkci jen velmi omezeně, přičemž prvořadé jsou v takovém případě náklady vynaložené na potřebnou péči o poškozeného“.

5. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví č. 555-210/ 2018, vypracovaného soudním znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], ze dne 29. 12. 2018 soud zjistil, že jmenovaná znalkyně poškozenou žalobkyni, trvala umístěnou v [nemocnice] a plně odkázanou na péči ošetřovatelského personálu s jednoznačně nepříznivou prognózou, osobně vyšetřila a konstatovala, že žalobkyně [anonymizováno 22 slov]. [role v řízení] [anonymizováno 22 slov] [role v řízení] [anonymizováno 12 slov] [role v řízení] [anonymizováno 6 slov] [role v řízení] [anonymizováno 8 slov]. V příloze znaleckého posudku znalkyně určila procentní podíl obtíží žalobkyně hodnotou 98,52 %, přičemž vycházela z rámcové částky 11 801 600Kč. Dále pak při výpočtu ZSU uplatnila modifikační koeficient 90 % z důvodu věku poškozené žalobkyně v době předmětné dopravní nehody. Odškodnění ZSU podle závěrů znalkyně činí 10 464 085 Kč 6. Podle § 2958 O.Z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

7. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení písm. a), d), nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením a účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písm. a) až c).

8. Podle § 9 odst. 1 věty první zákona č. 168/1999 Sb. poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Podle druhého odstavce téhož ustanovení plnění pojistiteli je splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit, nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění. Podle třetího odstavce téhož ustanovení je pojistitel povinen provést šetření škodné události bez zbytečného odkladu. Ve lhůtě do 3 měsíců ode dne, kdy bylo oprávněnou osobou uplatněno právo na plnění z pojištění odpovědnosti, je pojistitel povinen, a) ukončit šetření pojistné události a sdělit poškozenému výši pojistného plnění podle jednotlivých nároků poškozeného včetně způsobu stanovení jeho výše, jestliže nebyla zpochybněna povinnost pojistitele plnit z pojištění odpovědnosti a nároky poškozeného byly prokázány, nebo b) podat poškozenému písemné vysvětlení k těm jím uplatněným nárokům, které byly pojistitelem zamítnuty, nebo u kterých bylo plnění pojistitele sníženo, anebo u kterých nebylo možno ve stanovené lhůtě ukončit šetření.

9. Ve vztahu k žalovanou namítanému nedostatku pasivní legitimace v předmětném sporu je třeba uvést, že„ Plnění pojistitele poskytnuté poškozenému není plněním z titulu jeho odpovědnosti za škodu, neboť osobou odpovědnou za škodu způsobenou poškozenému je pojištěný; toto plnění má charakter pojistného plnění. Pojistitel hradí poškozenému tam vyjmenované nároky, které poškozený uplatnil a prokázal. Uplatněním nároků nutno rozumět jejich uplatnění vůči pojistiteli, neboť to je jednou z podmínek následného plnění pojistitele. Pro plnění pojistitele je naopak zcela bez významu, zda poškozený uplatnil své nároky v soudním řízení též proti samotnému škůdci“ (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5644/2017, dostupný na [webová adresa]). Z uvedeného plyne, že námitka nedostatku pasivní věcné legitimace žalované v tomto řízení je nedůvodná. Žalovaná ostatně již významná plnění z titulu pojistného plnění (nároky ve smyslu § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb.) žalobkyni jak před zahájením řízení, tak v jeho průběhu, uhradila.

10. Při stanovení odpovídající výše náhrady ZSU postupoval soud podle Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, která byla vypracována za účelem objektivizace a medicínské klasifikace vytrpěných újem na zdraví s tím, že postup v ní popsaný má plnit zákonný princip slušnosti (§ 2958 věta druhá O.Z.) i požadavek legitimního očekávání (§ 13 O.Z.); srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 6 Tdo 1791/2016.

11. Vyšel tak z rámcové výchozí částky stanovené Metodikou, která představuje pomyslnou hodnotu zmařeného (byť neskončeného) lidského života při absolutním vyřazení ze všech sfér společenského zapojení (100 %). Tato částka pro rok 2018, v němž se ustálil zdravotní stav poškozené (žalobkyně), dosáhla výše 11 801 600 Kč, coby 400- průměrné hrubé měsíční nominální mzdy za tento rok.

12. Při zohlednění procentního podílu odpovídajícího znalkyní zjištěnému stupni omezení poškozené žalobkyně, tj. 98,52% z výchozí rámcové částky, došel soud k částce 11 626 936 Kč. Takto zjištěnou částku základního ohodnocení soud dále modifikoval věkem poškozené (žalobkyně) v době dopravní nehody. Ve smyslu Metodiky je základní částku namístě snížit přibližně o 10 % u poškozeného ve věku 55 až 69 let. Protože toto období zahrnující 15 let je obdobím poměrně rozsáhlým (a obecně je nepochybně rozdíl mezi aktivitami a společenským zapojením osob v krajních mezích tohoto období), přiklonil se soud k názoru žalobkyně, že paušální krácení o celých 10% u každé osoby uvedeného věku, není přiléhavé. Ostatně sama Metodika hovoří o pouhém přibližném snížení základní částky. Soud tak považuje za rozumné a spravedlivé, aby uvedené období bylo dále odstupňováno tak, že snížení základní částky za každý rok tohoto období bude odpovídat určitému procentu v rámci Metodikou stanovených 10%. Výši tohoto procenta za každý rok soud při 10% snížení za období 15 let stanovil hodnotou 0,66 % (10/15). Zjištěnou částku základního ohodnocení proto soud modifikoval snížením o další 2 %, tj. 0,66 x 3 (při zohlednění věku žalobkyně, tj. 57 let), a dospěl tak ke konečné částce 11 394 397 Kč.

13. Důvody pro další modifikaci takto stanovené částky soud neshledal, když žádné výjimečné okolnosti na straně poškozené žalobkyně (její výjimečné zapojení do společenských aktivit před poškozením zdraví) či na straně škůdce (ve smyslu § 2957 O.Z.) nebyly žalobkyní ani tvrzeny.

14. Za situace, kdy žalovaná již žalobkyni plnila částku 6 278 451 Kč, soud uzavřel, že je na místě žalobkyni přiznat dalších 5 115 946 Kč (tj. 11 394 397 Kč - 6 278 451 Kč) a ve zbytku požadované částky, tj. ohledně 69 762 Kč, soud žalobu zamítl.

15. Zbývá dodat, že si soud při stanovení odpovídající výše náhrady ZSU byl vědom žalovanou akcentované judikatury Nejvyššího soudu, reprezentované kupříkladu shora uvedeným rozsudkem sp. zn. 25 Cdo 969/2014, avšak modifikaci (snížení) základní částky pro podstatnou ztrátu komunikačních, pohybových i gnostických schopností žalobkyně neprovedl. Nemohl zde přehlédnout, že veškerá takto žalovanou akcentovaná rozhodnutí se vztahují k odškodňování podle starého občanského zákoníku, přičemž Metodika se skutečnostmi uvedenými v těchto rozhodnutích při modifikaci zjištěné částky základního ohodnocení nepočítá. Naopak rámcovou výchozí částku stanoví jako hodnotu zmařeného (byť neskončeného) lidského života při absolutním vyřazení ze všech sfér společenského zapojení (100%). Účelem peněžité náhrady je podle Metodiky poskytnutí finančních prostředků, za které si může poškozený opatřit náhradní požitky, které mají zmírnit jeho strádání. I v předmětném případě nepochybně soudem stanovená částka náhrady ZSU uvedený účel splní, když žalobkyni umožní využít nadstandardní zdravotní a ošetřovatelské péče (na níž je plně odkázána), která její strádání s jednoznačně nepříznivou prognózou alespoň částečně zmírní.

16. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, soud dospěl k závěru, že žalovaná se s úhradou náhrady na ZSU dostala do prodlení až ode dne 9. 7. 2019. Mohlo se tak totiž stát až poté, co dne 26. 6. 2019 nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 6. 6. 2019, č. j. 0 P 105/2018-92, jímž bylo rozhodnuto, mimo jiné, o tom, že opatrovnice žalobkyně, paní [celé jméno žalobkyně], je oprávněna přijmout za opatrovankyni (žalobkyni) pojistné plnění ve výši 6 278 451 Kč od žalované na účet opatrovankyně vedený u Komerční banky. Z dopisu žalované právnímu zástupci žalobkyně ze dne 4. 7. 2019 (č. l. 212 spisu) plyne, že žalovaná k uvedenému dni o předmětném rozsudku Okresního soudu v České Lípě již věděla a sdělila, že předmětné plnění na účet žalobkyně zasílá. Protože částka 6 278 451 Kč na účet poskytovatele platebních služeb věřitele (žalobkyně) dorazila dne 8. 7. 2019 (jak plyne z periodického výpisu na č. l. 209 spisu), tj. první pracovní den po 4. 7. 2019 (§ 1957 odst. 1 O.Z.), dostala se žalovaná do prodlení (s úhradou částky 5 115 946 Kč) právě ke dni 9. 7. 2019. Zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % tak výrokem II. nebyl žalobkyni jak z částky uhrazené žalovanou v průběhu soudního řízení (částky 6 278 451 Kč), tak z částky přiznané soudem (5 115 946 Kč) před 9. 7. 2019 přiznán. Žalobkyni byl proto (výrokem I. rozsudku) přiznán zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 115 946 Kč jen od 9. 7. 2019 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že při vyhlášení rozsudku se ve vyhovujícím výroku I. objevila zjevná nesprávnost (žalobkyni byl úrok z prodlení oproti správně stanovené částce 5 115 946 Kč - odpovídající částce soudem přiznané - přiznán z částky nesprávné 5 151 946 Kč), která byla zjištěna při zpracování písemného vyhotovení rozsudku, byla učiněna oprava této zjevné nesprávnosti přímo v písemném vyhotovení rozsudku, který nechť je v uvedené části brán též jako opravné usnesení (§ 164 o. s. ř.).

17. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí ve výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V daném případě měla žalobkyně ve věci úspěch jen částečný, avšak výše přiznaného plnění závisela na úvaze soudu (a navíc byla neúspěšná jen v poměrně nepatrné části) a je tak na místě žalobkyni přiznat plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně představuje odměna jejího advokáta ve výši 48 860 Kč za každý z pěti účelně vynaložených úkonů právní služby, spočívajících v převzetí právního zastoupení, sepisu žaloby, písemném vyjádření ve věci samé ze dne 6. 2. 2019, zpětvzetí žaloby a účasti při jednání soudu dne 13. 9. 2019 (podle § 1 odst. 2 věty první, § 6 odst. 1, § 7 bod 7 – tarifní hodnota 11 394 397 Kč a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), odměna advokáta ve výši 24 430 Kč za úkon právní služby spočívající v účasti při přípravě jednání dne 17. 5. 2019, tj. ve výši ½ (podle § 11 odst. 2 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. celkem odměna advokáta ve výši 268 730 Kč, 6 režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21% DPH z přiznané odměny a náhrad ve výši 56 811 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tj. celkem částky 327 341 Kč. Pro úplnost je třeba dodat, že soud žalobkyni nepřiznal odměnu a režijní paušál za úkon právní služby spočívající v předžalobní výzvě ze dne 15. 5. 2018, neboť tato se vztahovala i k několika dalším nárokům žalobkyně a jejích rodinných příslušníků.

18. Výrok IV. rozsudku je odůvodněn ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudním poplatcích, kdy soudní poplatek, který je žalovaná povinna zaplatit podle výsledku řízení, se vyměřuje z toho, co bylo žalobkyni rozhodnutím soudu přiznáno, nikoliv z toho, co uplatnila v podané žalobě. Ve smyslu položky č. 3 písm. b) Sazebníku poplatků tak žalovanou stíhá povinnost k úhradě soudního poplatku v celkové výši 51 160 Kč.

19. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.; místo plnění u náhrady nákladů řízení bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zastupujícího advokáta.