44 C 3/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedou senátu Mgr. Liborem Zhřívalem, jako samosoudcem, ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupeného advokátem údaje o zástupci proti žalované: Česká republika - Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2 o zaplacení částky 2 350 602,42 Kč,

I. Žaloba s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 2 350 602,42 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 1 800 Kč.

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 16. 1. 2020 na žalované domáhal zaplacení shora uvedené částky, coby náhrady škody (spočívající v ušlém zisku) vzniklé mu v důsledku nesprávného úředního postupu správního orgánu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zák. č. 82/1998 Sb.“), spočívajícího v neposkytnutí příspěvku na zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě v důsledku nevyřízení žádosti o vymezení chráněného pracovního místa. Mezi žalobcem a Úřadem práce – krajskou pobočkou pro hl. m. Prahu (dále též jen„ ÚP“) probíhala po dobu několika let bezproblémová spolupráce spočívající v uzavírání dohod o vymezení chráněných pracovních míst. Na základě těchto dohod byly žalobci poskytovány příspěvky na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě podle ust. § 78 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen„ zák. č. 435/2004 Sb.“). V návaznosti na úzkou spolupráci mezi žalobcem a ÚP docházelo k četným osobním či telefonickým kontaktům ohledně uzavřených dohod o vymezení chráněných pracovních míst, resp. příspěvků. S blížícím se skončením platnosti uzavřených dohod byl žalobce zástupcem ÚP informován a ujištěn, že společnosti, kterým končí platnost dohod o vymezení chráněných pracovních míst, jsou správním orgánem obesílány s výzvou ke včasnému podání žádosti na navázání jednotlivých dohod. U dohody č. [anonymizováno] [číslo] žalobce uvedenou výzvu nikdy neobdržel. Žalobce, vědom si svých povinností, proto individuálně vyvíjel snahu k navázání, resp. prodloužení, uvedené dohody, a proto dne 9. 4. 2015 podal k ÚP žádost o vymezení chráněného pracovního místa ve smyslu ust. § 75 zák. č. 435/2004 Sb. Tato žádost navazovala na v té době platnou dohodu č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 11. 6. 2012, jejíž platnost měla skončit ke dni 10. 6. 2015. Vzhledem k tomu, že tato žádost se týkala vymezení velkého počtu chráněných pracovních míst a měla tedy mnoho příloh (okolo 100 dokumentů), byla tehdejší zaměstnankyní žalobce, paní [jméno] [příjmení], předána i s přílohami zaměstnankyni ÚP, paní [jméno] [příjmení], a to při předávání dokumentů k druhému kvartálu 2015. Předávání dokumentů přímo pracovnicím ÚP bylo v té době podle žalobce zcela běžnou praxí, která nepředstavovala jakoukoli překážku při vyřizování žádostí. Skutečnost, že výše uvedená zaměstnankyně žádost obdržela, podle žalobce dokazuje e-mailová konverzace mezi paní [příjmení] a paní [příjmení] ze dne 16. 4. 2015. V průběhu dalších dnů byl žalobce paní [příjmení] opakovaně telefonicky ujišťován o tom, že záležitosti týkající se dohod o vymezení chráněných pracovních míst jsou v pořádku, přičemž již vymezená chráněná pracovní místa na základě dohody č. [anonymizováno] [číslo] jsou a budou nadále vymezena dohodou navazující. Žalobci přitom byly i nadále vypláceny příspěvky na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě, a to za druhý, třetí a čtvrtý kvartál roku 2015. Dne 19. 5. 2016, tedy více než rok od podání žádosti, byl žalobce vyrozuměn o tom, že nemá uzavřenu dohodu na vymezení cca 60 chráněných pracovních míst. Až do tohoto okamžiku se žalobce domníval, že chráněná pracovní místa jsou platně vymezena v navazující dohodě uzavřené na základě žádosti. Žádost o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě za první a druhý kvartál roku 2016 byla následně ÚP zamítnuty s odůvodněním, že žalobce nemá uzavřenou příslušnou dohodu o vymezení chráněných pracovních míst. Dne 6. 6. 2016, tedy necelý měsíc poté, co žalobce zjistil, že s ním nebyla navazující dohoda uzavřena, byla podána nová žádost o vymezení chráněných pracovních míst, která byla dne 11. 7. 2016 ÚP kladně vyřízena. Následně pak žalobce s Úřadem práce v [obec] uzavřel novou dohodu o vymezení chráněných pracovních míst č. [anonymizováno] [rok], která však nebyla přímým navázáním dohody č. [anonymizováno] [číslo], ale dohodou zcela novou. Podle žalobce došlo nevyřízením žádosti o uzavření dohody o vymezení chráněných pracovních míst k porušení pravidel stanovených právními předpisy. Nejpozději dne 16. 4. 2015 byla předmětná žádost prokazatelně doručena pracovnici ÚP, přičemž ze strany správního orgánu nedošlo ani k jednomu ze dvou možných postupů, tj. k uzavření příslušné dohody se žadatelem nebo k vyrozumění žadatele o zamítnutí jeho žádosti. Podle žalobce správní orgán porušil pravidla stanovená pro vyřízení žádosti, a to zejména pravidla stanovená v ust. § 2 odst. 4 a § 6 odst. 1 správního řádu, které se v souladu s ust. § 177 odst. 1 správního řádu uplatní na správní orgány v případech výkonu veřejné správy, jak tomu ve výše uvedeném případě bylo. Dále podle žalobce došlo nevyřízením žádosti o uzavření dohody o vymezení chráněných pracovních míst k porušení povinnosti správního orgánu učinit úkon v přiměřené lhůtě, protože předmětná žádost nebyla do dnešního dne vyřízena. Dále pak došlo k nepravdivému informování žalobce o stavu věci, když zaměstnankyně ÚP opakovaně, ale zcela v rozporu se skutečností, ujišťovala žalobce o existenci platné dohody o vymezení chráněných pracovních míst, která měla navazovat na uzavřenou dohodu č. [anonymizováno] [číslo], a z toho plynoucí existenci nároků na příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě. Opakovaným sdělováním nepravdivých informací žalobci porušil ÚP správním řádem předepsané zásady činnosti správního orgánu, zejména pak zásadu dobré správu a zásadu ochrany veřejného zájmu, a dopustil se tím nesprávného úředního postupu. V důsledku tohoto nesprávného úředního postupu vznikla žalobci majetková újma ve formě ušlého zisku spočívajícího v nerozmnožení jeho majetkových hodnot o příspěvky na podporu v zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě za první a druhý kvartál roku 2016, které by žalobce nebýt popsaného protiprávního jednání ÚP obdržel. Žalobce, vyjma platné dohody o vymezení chráněných pracovních míst, splňoval veškeré zákonné požadavky na přiznání příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě stanovené v ust. § 78 odst. 1 až 4 zák. č. 435/2004 Sb., což dosvědčuje i skutečnost, že mu tyto příspěvky byly přiznávány několik let před odehráním popsaných událostí, stejně jako po nich. Dohoda o vymezení chráněných pracovních míst, která byla obsahově totožná s tou, o jejíž uzavření žalobce žádal svou žádostí ze dne 9. 4. 2015, s ním byla dne 11. 7. 2016 uzavřena na základě žádosti ze dne 6. 6. 2016, a je tedy zřejmé, že žalobce splňoval výše uvedené zákonné požadavky po celou dobu. Podle žalobce tak lze v souladu s teorií adekvátní příčinné souvislosti z uvedených skutečností zcela jistě a bez pochyby dovodit, že v případě, kdy by měl platně uzavřenou dohodu o uzavření chráněných pracovních míst, je více než pravděpodobné, že by obdržel předmětné příspěvky a nedošlo by ke vzniku ušlého zisku na jeho straně. Absence platné dohody o vymezení chráněných pracovních míst tak byla přímou příčinou vzniku majetkové újmy žalobce. Výši ušlého zisku spočívajícího v neobdržené části příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněných pracovních místech za období prvního a druhého kvartálu roku 2016 žalobce vyčíslil v souladu s jím podanými žádostmi na přiznání výše uvedeného příspěvku a rozhodnutími ÚP, kterými mu byla předmětná část příspěvku odepřena, konkrétně rozhodnutím ze dne 18. 7. 2016, [číslo jednací], jímž mu nebyl z důvodu nesprávného úředního postupu přiznán příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za první kvartál roku 2016, a to ve výši [částka], a rozhodnutím ze dne 10. 10. 2016, [číslo jednací], jímž mu nebyl z důvodu nesprávného úředního postupu přiznán příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za druhý kvartál roku 2016, a to ve výši [částka] Celkem tak žalobci vznikla majetková újma ve formě ušlého zisku ve výši 2 350 602,42 Kč. Žalobce dne 19. 7. 2019 uplatnil nárok na náhradu škody u Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, avšak do dne sepisu žaloby od žalované žádnou odpověď neobdržel.

2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě potvrdila, že žalobce u ní dopisem ze dne 19. 7. 2019 uplatnil předmětný nárok na náhradu škody ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb. Tomuto nároku žalovaná nevyhověla, o čemž žalobce informovala přípisem ze dne 22. 1. 2020. Podle žalované je podmínkou pro poskytnutí příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením existence platné písemné dohody s úřadem práce. Protože taková dohoda, která by zakládala poskytnutí příspěvků za první a druhé čtvrtletí roku 2016, neexistovala, nelze neposkytnutí příspěvku považovat za postupu úřadu práce v rozporu s právními předpisy. Podle žalované pak nedošlo ani k jinému pochybení správních orgánů, pročež nárok žalobce nelze uznat. Žalovaná dále uvedla, že žalobce v minulosti s úřadem práce uzavřel dohodu o vymezení chráněných pracovních míst ze dne 11. 6. 2012, č. [anonymizováno] [číslo], jejíž platnost skončila ke dni 10. 6. 2015. Podle žalované nebylo její povinností na skončení platnosti závazku upozorňovat a případné neupozornění nemá na trvání závazku vliv. Toho si byl podle žaloby vědom i žalobce, pokud uvádí, že ze své iniciativy údajně podal žádost o uzavření dohody nové, která by na uvedenou dohodu navazovala. Pokud žalobce tvrdí, že předmětnou žádost předal spolu s dokumentací v jiné věci zaměstnankyni úřadu práce, paní [příjmení], žalovaná dále uvedla, že obvyklým a spolehlivým důkazem osobního podání žádosti u správního orgánu je potvrzení tohoto správního orgánu o přijetí dokumentu, např. v rámci podacího razítka. Protože jakékoliv obdobné potvrzení žalobce nepředložil, měla žalovaná za to, že žalobce žádost nepodal. Žalobce nemohl za žádných okolností předpokládat, že platná dohoda o vymezení chráněných pracovních míst existuje, když žádnou takovou po skončení platnosti dosavadních smluv neuzavřel. Pro platné uzavření dohody o vymezení chráněných pracovních míst je totiž obligatorní písemná forma (viz. § 75 odst. 1 zák. č. 435/2004 Sb.). Na absenci platné dohody (pro žalobcem namítané období prvního a druhého čtvrtletí 2016) nemá vliv ani případné vyplácení příspěvků na podporu v zaměstnávání po skončení platnosti takové dohody. I pokud by žalobce svou žádost skutečně podal, nebyl by podle žalované úřad práce povinen o ní rozhodnout, když takový postup není upraven zákonem, ani nelze postupovat analogicky podle žalobcem odkazovaných rozpočtových pravidel. Na straně úřadu práce proto nemohlo dojít k tvrzenému pochybení. Pokud žalobce ve vztahu k prokázání příčinné souvislosti uvádí, že splňoval veškeré zákonné požadavky vyjma platné dohody o vymezení chráněných pracovních míst, je takové tvrzení podle žalované nesmyslné, když jednou z podmínek pro poskytnutí příspěvku je právě existence platné dohody. Žalobce si byl vědom skončení platnosti stávající dohody o vymezení pracovních míst a nutnosti uzavřít dohodu novou. V případě, že tak neučinil, nemohl očekávat jakékoliv plnění navazující na uzavření příslušné dohody. V závěru svého vyjádření pak žalovaná uvedla, že žalobce se u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí, týkajících se neposkytnutí namítaných příspěvků, přičemž Městský soud v Praze žalobu v příslušném řízení zamítnul. V odůvodnění rozhodnutí (rozsudku ze dne 3. 6. 2019, č. j. [číslo jednací], týkajícím se rozhodnutí o příspěvku za první čtvrtletí 2016) pak uvedl, že příspěvek bez uzavření platné dohody nebylo možné žalobci poskytnout. Dále soud v této souvislosti dodal, že se žalobce nemůže po správním orgánu domáhat informování ve vztahu k platnosti a navázání dohod o vymezení pracovních míst, jako poučení o hmotném právu. Ze všech těchto důvodů žalovaná navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítnul.

3. Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že žalobce s úřadem práce dne 11. 6. 2012 uzavřel písemnou dohodu o vymezení chráněného pracovního místa č. [anonymizováno] [číslo], jejíž platnost skončila dne 10. 6. 2015 (plyne tak rovněž z této dohody ze dne 11. 6. 2012 na č. l. 14-16 spisu). Dále bylo mezi účastníky řízení nesporným, že v období, za něž se žalobce domáhá předmětné náhrady škody, tj. v prvním a druhém čtvrtletí roku 2016, obdobná písemná dohoda o vymezení chráněného pracovního místa uzavřena nebyla, když následná dohoda o vymezení chráněného pracovního místa č. [anonymizováno] 2016 byla uzavřena až dne 11. 7. 2016 (plyne tak rovněž z této dohody ze dne 11. 7. 2016 na č. l. 46-48 spisu). Z důvodu neuzavření příslušné platné dohody o vymezení chráněných pracovních míst (vymezených původně dohodou č. [anonymizováno] [číslo]) nebyl žalobci rozhodnutím ze dne 18. 7. 2016, [číslo jednací], a ze dne 10. 10. 2016, [číslo jednací], poskytnut příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za první čtvrtletí roku 2016 ve výši [částka] ([částka] + [částka]) a za druhé čtvrtletí roku 2016 ve výši [částka] ([částka] + [částka]), tj. celkem v [anonymizována tři slova] (plyne tak z uvedených rozhodnutí ze dne 18. 7. 2016 a 10. 10. 2016 na č. l. 35-41 spisu a č. l. 27-34 spisu). Proti rozhodnutí úřadu práce ze dne 18. 7. 2016, [číslo jednací], podal žalobce odvolání, jež bylo zamítnuto rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 30. 9. 2016, [číslo jednací]. Toto rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí pak žalobce napadl správní žalobou, která byla zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2019, č. j. [číslo jednací] (plyne tak z tohoto rozsudku ze dne 3. 6. 2019 na č. l. 66-73 spisu). V odůvodnění tohoto rozsudku Městský soud v Praze uvedl, že dohoda (o vymezení chráněného pracovního místa mezi zaměstnavatelem a úřadem práce ve smyslu § 75 zák. č. 435/2004 Sb.) je dvoustranný právní úkon, pročež k jejímu uzavření tak nemohlo dojít bez aktivní účasti žalobce, tedy aniž by tuto písemnou dohodu podepsal. Žalobce nemohl být v dobré víře, že byly po skončení platnosti původních dohod o zřízení chráněných pracovních míst (včetně dohody č. [anonymizováno] [číslo]) uzavřeny dohody nové, když žádnou takovou dohodu nepodepsal (neuzavřel), na čemž nic nemění ani skutečnost, že mu byl poskytnut příspěvek za druhé - čtvrté čtvrtletí roku 2015, tedy za období po skončení platnosti dohod, neboť si musel být vědom, že chráněná pracovní místa již z důvodu, že o jejich vymezení nebyla uzavřena dohoda s úřadem práce, vymezena nejsou. Protože nové dohody uzavřeny nebyly, tato skutečnost sama o sobě je důvodem pro nepřiznání příspěvku. Námitku žalobce, že úřad nedodržel jednu ze základních povinností uložených mu zákonem, konkrétně ustanovením § 4 správního řádu, když žalobce neupozornil na nastalý stav platnosti a nenavázání dohod o chráněných pracovních místech, správní soud důvodnou neshledal s tím, že žalobce se dovolává nedostatku poučení o hmotném právu ze strany správních orgánů, tedy poučení, že žalobce neuzavřel s úřadem práce novou dohodu o vymezení chráněného pracovního místa, avšak tuto povinnost správním orgánům zákon neukládá. Městský soud v Praze pak v závěru odůvodnění rozsudku opakovaně uzavřel, že žalobce si musel být vědom, že neuzavřel dohody o vymezení chráněných pracovních míst navazující mimo jiné na dohodu č. [anonymizováno] [číslo], jejíž platnost skončila, tudíž bylo na něm, aby bez výzvy správního orgánu učinil příslušné kroky k uzavření těchto dohod, pokud chtěl dále zaměstnávat osoby se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě. Řízení o kasační stížnosti žalobce proti uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2019 bylo z důvodu zpětvzetí této stížnosti žalobcem zastaveno (plyne tak z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2019, č. j. [číslo jednací] na č. l. 74-75 spisu).

4. Mezi účastníky řízení bylo primárně sporným to, zda žalobce úřadu práce podal řádnou žádost o uzavření nové dohody o vymezení chráněných pracovních míst, která by navazovala na dohodu ze dne 11. 6. 2012, č. [anonymizováno] [číslo]. Žalobce v žalobě tvrdil, že takovou žádost k úřadu práce podal dne 9. 4. 2015 (viz. strana 3 podané žaloby) a odkazoval v této souvislosti především na e-mailovou konverzaci mezi paní [příjmení] a paní [příjmení] ze dne 16. 4. 2015 a dále navrhoval provedení výslechu jmenovaných jako svědkyň. Dále pak (na straně 5 žaloby) žalobce tvrdil, že jeho žádost byla prokazatelně doručena pracovnici úřadu práce nejpozději dne [datum].

5. Soud k uvedeným tvrzením žalobce provedl důkaz listinou na č. l. 19-23 spisu nazvanou Žádost o vymezení chráněného pracovního místa ze dne 23. 3. 2015, která však neobsahuje nejen otisk razítka žalobce či podpis oprávněné osoby (jednatele p. [jméno] [příjmení]), ale především ani jakékoliv podací či jiné razítko úřadu práce, jemuž byla žádost určena, svědčící o řádném podání této žádosti. Ani e-mailová komunikace mezi paní [jméno] [příjmení] (tehdejší zaměstnankyní žalobce) a paní [jméno] [příjmení] (zaměstnankyní úřadu práce) ze dne 16. 4. 2015 (na č. l. 45 spisu) neprokazuje, že by 9. 4. 2015 či 16. 4. 2015 mělo dojít k řádnému podání předmětné žádosti. Dotaz paní [jméno] [příjmení], zda úřad práce akceptuje starou žádost o navázání, kterou již od nás máte, a odpověď paní [příjmení], že toto ještě neví a musí se o tom poradit, a dá vědět, nemůže vést k závěru o řádném podání předmětné žádosti, zvlášť za situace, kdy předmět e-mailové komunikace je nazván zvýšené příspěvky 1 Q 2015. Je pak navíc evidentní, že žalobce měl uzavřeny i další dohody o vymezení chráněného pracovního místa, jejichž platnost tehdy končila (plyne tak ze shora uvedených rozhodnutí úřadu práce ze dne 18. 7. 2016 a 10. 10. 2016, z nichž je zřejmé, že kupř. k 20. 12. 2015 končila platnost dohody č. [anonymizováno] [číslo]), a není tak vůbec zřejmé, které žádosti o navázání se ve skutečnosti dotaz paní [příjmení] mohl týkat. Řádné podání předmětné žádosti úřadu práce dne 9. 4. 2015, nejpozději dne 16. 4. 2015, pak nemá soud za prokázané ani z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení]. Ta sdělila, že veškeré žádosti za žalobce ještě v roce 2015 zpracovávala a dne 27. 4. 2015 měla předmětnou žádost a další podklady nechat přímo na stole v kanceláři u paní [příjmení]. Podle svědkyně se mělo jednat o jinou žádost a podklady, než která je založena na č. l. 19-23 spisu, neboť tento formulář již později nebyl platný. Svědkyně dále uvedla, že na této žádosti bylo razítko žalobce a taktéž podpis jeho jednatele. Tato žádost nebyla podána prostřednictvím podatelny úřadu práce, ale byla ponechána pouze u paní [příjmení], když bylo běžnou praxí, že zaměstnankyně úřadu práce ji později přes podatelnu podaly. Podle svědkyně si podání žádostí od úřadu práce někdy potvrdit nechali, někdy nikoliv, avšak přesnější informace ohledně této skutečnosti již svědkyni známy nejsou. Podle svědkyně byly úřadu práce všechny potřebné doklady dodány a paní [příjmení] byla přesvědčována o tom, že je vše v pořádku, a dokonce poté obdrželi i rozhodnutí o přiznání příspěvku za první, druhý, třetí a čtvrtý kvartál 2015. Svědkyně dokonce uvedla, že k vyplacení příspěvku došlo i za první kvartál roku 2016. Druhý kvartál 2016 však již byl za úřad práce zpracováván paní [příjmení] a teprve ta žalobce upozornila na skutečnost, že žalobce nemá uzavřenu platnou dohodu o vymezení chráněného pracovního místa.

6. Soud se dále opakovaně snažil provést výslech další žalobcem navržené svědkyně paní [jméno] [příjmení], ale ta se nejprve z jednání nařízeného na den 8. 1. 2021 z důvodu dlouhodobé závažné onkologické léčby, věku a aktuální pandemické situace omluvila, a následně se její výslech nepodařilo provést ani formou tzv. korespondenčního výslechu, když jmenovaná nejprve přípisem ze dne 23. 3. 2021 možnost takového výslechu připustila, následně jí však zásilky soudu nemohly být doručeny, neboť na téže adrese již nadále neměla umístěnu schránku. Svědkyně nebyla nikdy dostupná ani na telefonním čísle uvedeném na zprávě o jejím zdravotním stavu. Soud se svědkyni naposledy pokusil předvolat k jednání dne 3. 9. 2021, avšak ta se k jednání bez jakékoli omluvy nedostavila, přičemž si osobně nepřevzala ani předvolání, které jí bylo poštou pouze vloženo do jí užívané schránky. Soud s ohledem na všechny uvedené závažné obtíže svědkyně při přihlédnutí k zásadám hospodárnosti a rychlosti řízení od provedení jejího výslechu upustil.

7. Mezi účastníky řízení bylo dále nesporným, že dopisem ze dne 19. 7. 2019 žalobce uplatnil předmětný nárok na náhradu škody ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb. u žalované. Ta přípisem ze dne 22. 1. 2020 žádost žalobce jako nedůvodnou odmítla.

8. Z provedených důkazů soud žádné další pro posouzení věci podstatné skutečnosti nezjistil.

9. Podle § 7 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

10. Podle § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

11. Podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Odpovědnost státu za způsobenou škodu podle zák. č. 82/1998 Sb. je založena na současném splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup, 2) vznik škody či nemajetkové újmy, 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy.

13. V daném případě nebyl žalobci příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za první a druhé čtvrtletí roku 2016 poskytnut shora uvedenými rozhodnutími ze dne 18. 7. 2016 a 10. 10. 2016. Protože tato rozhodnutí nebyla pro nezákonnost zrušena ani změněna příslušným orgánem, nemůže se z pohledu zák. č. 82/1998 Sb. jednat o rozhodnutí nezákonná a ve věci tak absentuje odpovědností titul. Stejně tak zde nepřichází v úvahu odpovědnost za nesprávný úřední postup, neboť pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnost směřující přímo k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

14. Pokud pak žalobce spatřuje nesprávný úřední postup ve skutečnosti, že nedošlo k řádnému vyřízení jeho žádosti, nemá soud ze shora uvedeného dokazování za prokázané, že k podání řádné žádosti ze strany žalobce vůbec došlo. Tato skutečnost nelze dovodit ani ze shora uvedené e-mailové komunikace mezi paní [příjmení] a [příjmení] ze dne 16. 4. 2015, ani z výslechu svědkyně [příjmení], která v podstatě připustila, že řádná žádost prostřednictvím podatelny úřadu práce či elektronickou formou vůbec nebyla podána. Navíc zcela v rozporu s tvrzením žalobce v podané žalobě pak hovoří až o dni 27. 4. 2015, tedy nikoliv o dni 9. 4. 2015 či dni 16. 4. 2015, které žalobce uvedl v podané žalobě. Žádost o vymezení chráněného pracovního místa ze dne 23. 3. 2015 na č. l. 19 – 23 spisu pak jednoznačně řádnou žádostí není, když zde absentuje nejen razítko žalobce či podpis oprávněné osoby (jednatele p. [jméno] [příjmení]), ale především svědkyně [příjmení] uvedla, že tento formulář žádosti již nebyl platný a byla proto podávána jiná žádost. Tuto jinou žádost však žalobce v řízení nepředložil, stejně jako nepředložil (nenavrhl) ani žádný jednoznačný důkaz o řádném podání takové žádosti úřadu práce.

15. Pokud pak žalobce úřadu práce vytýká, že porušil správním řádem předepsané zásady činnosti správního orgánu, když zejména žalobce neupozornil na nastalý stav platnosti a nenavázání dohod o chráněných pracovních místech, je třeba dodat, že s těmito tvrzeními se vypořádal již Městský soud v Praze ve shora uvedeném rozsudku ze dne 3. 6. 2019. Na jeho odůvodnění lze proto pro stručnost zcela odkázat a pouze znovu dodat, že pokud žalobce po skončení platnosti původní dohody o zřízení chráněných pracovních míst žádnou takovou další písemnou dohodu nepodepsal (neuzavřel), nemohl být v dobré víře, že by k uzavření takové nové dohody došlo. Absence takové nové písemné dohody (ve smyslu § 75 odst. 1 zák. č. 435/2004 Sb.) pak je sama o sobě důvodem pro nepřiznání příspěvku.

16. Ze všech těchto důvodů tak soudu nezbylo, než žalobu s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 2 350 602,42 Kč, pro absenci odpovědnostního titulu zamítnout.

17. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když v řízení zcela úspěšné žalované s odkazem na ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. náleží náhrada šesti režijních paušálů á 300 Kč za písemné vyjádření k žalobě ze dne 19. 3. 2020, účast při jednání soudu dne 25. 9. 2020 a 3. 9. 2021 a přípravu účasti na jednání dne 25. 9. 2020, 13. 11. 2020 a 3. 9. 2021 podle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Pro úplnost soud dodává, že jednání dne 13. 11. 2020 se nekonalo, když bylo před jeho zahájením odročeno z důvodu nemoci právního zástupce žalobce.

18. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.