44 C 31/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedou senátu Mgr. Liborem Zhřívalem, jako samosoudcem, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupené advokátkou anonymizováno jméno příjmení se sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované se sídlem adresa o zaplacení částky 43 375 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 375 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 375 Kč od 16. 7. 2020 do zaplacení a z částky 86 625 Kč od 16. 7. 2020 do 13. 11. 2020, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 31 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 16. 7. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 14 342 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 16. 7. 2020 na žalované domáhala zaplacení částky 130 000 Kč s příslušenstvím (ve formě zákonného úroku z prodlení), coby přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí tvrzeným nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jen„ posuzované řízení“). Řízení bylo zahájeno žalobou bývalého manžela žalobkyně podanou dne 16. 6. 2010 a bylo ukončeno dne 26. 7. 2019, kdy bylo žalobkyni doručeno rozhodnutí odvolacího soudu Soudní řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy a trvalo celkem 9 let. Jeho předmětem bylo vypořádání společného jmění manželů, které zahrnovalo rodinný dům a pět pozemků, vše v k. ú. a obci [obec] (dále též jen„ nemovitosti“). Spornou byla hodnota nemovitostí a s tím související vypořádací podíl, který měl žalobkyni vyplatit její bývalý manžel. K ocenění nemovitostí soud ustanovil celkem tři znalce, jejichž znalecké posudky byly neúplné a nepřesné, a jeden znalecký ústav. Řízení nebylo mimořádně skutkově složité a neúčastnily se jej třetí osoby, například svědci. V řízení docházelo i k průtahům, a to před soudy obou stupňů kupříkladu nařizováním soudních jednání s velkými časovými rozestupy a zadáním dalších znaleckých posudků namísto adekvátní reakce na chyby v již v prvním znaleckém posudku. Žalobkyně dále poměrně podrobně rozvedla průběh posuzovaného řízení s tím, že na jeho délce se nepodílela. Po dobu trvání posuzovaného řízení si nemohla pořídit vlastní bydlení, neboť byla vedena jako spoludlužník u hypotečního úvěru na vypořádávaných nemovitostech v SJM a finance z vypořádacího podílu jí bývalý manžel vyplatil až po skončení posuzovaného řízení. Současně žila v nejistotě, zda bývalý manžel řádně platí splátky hypotéky k nemovitostem. Žalobkyně dne 15. 1. 2020 nárok na přiměřené zadostiučinění uplatnila u žalované. Žalovaná nárok do dne podání žaloby mimosoudně neprojednala.

2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě potvrdila, že žalobkyně u ní podáním doručeným jí dne 15. 1. 2020 uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 130 000 Kč z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Tuto žádost stanoviskem ze dne 12. 11. 2020 shledala částečně důvodnou a žalobkyni přiznala zadostiučinění ve výši 86 625 Kč. Ve svém vyjádření dále podrobně rozvedla zjištění, která učinila z předmětného spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka], a zdůraznila, že celková délka řízení činila 9 let a 3 měsíce. Řízení probíhalo před dvěma stupni soudní soustavy a dále před Ústavním soudem. Soud I. stupně rozhodoval dvakrát, odvolací soud taktéž dvakrát a Ústavní soud jednou. Věc byla po stránce skutkové i právní složitá, jak vyplývá z pravomocného rozsudku [název soudu] ze dne 16. 4. 2019 sp. zn. [spisová značka]. K velmi rozsáhlému dokazování bylo nutné provést celkem čtyři znalecké posudku, z toho tři revizní. Předmětem řízení bylo vypořádání společného jmění manželů, které bylo tvořeno nemovitostmi v užívání bývalého manžela žalobkyně a společnými finančními závazky manželů. Soud proto musel nemovitosti ocenit a určit výši vypořádacího podílu. Složitost procesní shledala žalovaná v rozhodování soudu o žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a jejích opakovaných změnách právních zástupců. Podíl žalobkyně na délce řízení neshledala. Význam věci pro žalobkyni byl podle žalované mírně zvýšený, jelikož ve vypořádávaném rodinném domě žalobkyně původně žila se svým manželem a synem. Tuto nemovitost musela opustit v důsledku násilnického chování bývalého manžela, ale zároveň si nemohla pořídit vlastní bydlení, neboť do konečného vypořádání SJM byla vedena jako spoludlužník hypotečního úvěru na předmětnou nemovitost. V řízení nezjistila výrazné průtahy na straně soudu, vyjma prodlev spojených s vypracováním znaleckého posudku Ing. [příjmení], který zpočátku nedůvodně žádal soud o zproštění povinnosti posudek vypracovat, a to v období od 2/ 2013 do 6/ 2013. Další průtah shledala na straně soudu v období od 9. 12. 2013 do 14. 8. 2014 (ve vyjádření uveden nesprávně rok 2013; pozn. soudu) a od 7. 3. 2011 do 1. 7. 2011. Podle žalované je třeba celkovou délku řízení hodnotit již jako nepřiměřenou. Žalovaná při stanovení konkrétní výše zadostiučinění dospěla nejprve k základní částce 123 750 Kč, když vyšla z částky 15 000 Kč za jeden rok řízení a za první dva roky řízení z částky v poloviční výši. Základní částku pak žalovaná snížila o 30 % pro složitost věci a o dalších 10 % pro řízení před více stupni soudní soustavy. Naopak základní částku zvýšila o 10 % z důvodu významu řízení pro žalobkyni. Výslednou částku ve výši 86 625 Kč považovala žalovaná nadále za přiměřenou, pročež navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

3. V replice k vyjádření žalované žalobkyně nesouhlasila se snížením základní částky o 30 % z důvodu složitosti věci, jelikož se jednalo o běžný spor o vypořádání společného jmění manželů. V řízení nešlo o větší soubor nemovitostí či jejich složité financování hypotečním úvěrem, přičemž větší množství listinných důkazů obstarávali sami účastníci. Naopak soud opožděně urgoval listinné důkazy od bankovních institucí a zapříčinil zadání více znaleckých posudků. Pro srovnání žalobkyně poukázala na rozsudek zdejšího soudu č. j. 15 C 166/2017 – 53, ve kterém soud snížil základní částku o 20 % pro četnost ustanovených znalců, což bylo ale způsobeno zproštěním povinností soudních znalců z důvodu námitek účastníků. Vzhledem k postupu soudu I. stupně a zrušení jeho rozhodnutí odvolacím soudem měla být podle žalobkyně základní částka navýšena o 20 %. V této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1637/2009. Za adekvátní nepovažovala navýšení základní částky jen o 10 % pro význam předmětu řízení pro žalobkyní, když z tohoto důvodu požadovala navýšení základní částky o 20 % s tím, že rozhodnutí v posuzovaném řízení mělo konstitutivní povahu.

4. Usnesením č. j. 44 C 31/2020 - 105 ze dne 8. 12. 2020 zdejší soud řízení (k částečnému zpětvzetí žaloby ze dne 4. 12. 2020) zastavil ohledně částky 86 625 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 86 625 Kč ode dne 14. 11. 2020 do budoucna z důvodu plnění žalované po podání žaloby dne 13. 11. 2020. Usnesení nabylo právní moci dne 29. 12. 2020. Předmětem řízení tak zůstal nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 43 375 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 130 000 Kč od 16. 7. 2020 do 13. 11. 202 a z částky 43 375 Kč ode dne 14. 11. 2020 do zaplacení.

5. Soud postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl ve věci bez nařízení jednání, když účastníci s takovým postupem souhlasili.

6. Z listinných důkazů přiložených k žalobě (žádost žalobkyně o přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení adresovaná žalované ze dne 15. 1. 2020 vč. doručenky, přípis žalobkyně ze dne 17. 1. 2020 k zaslání příloh k žádosti vč. informace k zásilce č. [anonymizováno]), k vyjádření žalované (stanovisko žalované ze dne 12. 11. 2020 k žádosti žalobkyně ze dne 15. 1. 2020), z obsahu vyžádaného spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] a usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. [ústavní nález] dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

7. Řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno u [název soudu] (dále jen„ soud“ či soud I. stupně“) žalobou podanou [jméno] [příjmení] dne 16. 6. 2010 proti žalobkyni (při podání obsahu spisu dále jen„ žalovaná“), o vypořádání společného jmění manželů (dále jen„ SJM“). Do aktiv SJM patřil rodinný dům, stavební pozemek pod rodinným domem, čtyři další pozemky a osobní automobil. Pasiva představoval hypoteční úvěr se zůstatkem 717 295,75 Kč, úvěr se zůstatkem 28 000 Kč a novomanželská půjčka se zůstatkem 8 557 Kč. Žalobce navrhl přikázat nemovitosti a automobil do jeho vlastnictví a uložit mu povinnost zaplatit veškeré závazky a vypořádací podíl ve výši 279 000 Kč žalované. Žalované byla žaloba doručena dne 2. 8. 2010. Dne 23. 8. 2010 požádala o osvobození od soudních poplatků a předložila své vyjádření k žalobě. V něm navrhla, aby byly žalobci přikázány veškeré movité věci nabyté za trvání manželství, novomanželská půjčka, hypoteční úvěr a veškeré nemovitosti. Žalované by připadl osobní automobil a úvěr. Žalobci měla být uložena povinnost uhradit žalované vypořádací podíl z nemovitostí a učinit veškeré kroky k vyvázání žalované z hypotečního úvěru. K pokynu soudce ze dne 23. 8. 2010 bylo na den 25. 10. 2010 nařízeno přípravné jednání. Žalobce dne 1. 11. 2010 doplnil skutková tvrzení a žalovaná předložila dne 19. 11. 2010 vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 15. 12. 2010 přiznal soud žalované osvobození od soudních poplatků v rozsahu 50 % a tentýž den požádal o součinnost bankovní instituce a stavební úřad. Žalovaná založila plnou moc pro právního zástupce dne 13. 1. 2011. Soud dne 26. 1. 2011 ustanovil znalce [příjmení] [příjmení] k ocenění nemovitostí v SJM. Žalovaná dne 8. 2. 2011 doplnila své vyjádření. Spis soudnímu znalci soud zaslal dne 7. 3. 2011 a dne 1. 7. 2011 obdržel vyhotovený znalecký posudek. O znalečném soud rozhodl usnesením ze dne 7. 7. 2011 a vyplatil jej dne 26. 8. 2011. Současně soud na 20. 10. 2011 nařídil jednání. Žalovaná předložila své námitky proti závěrům znaleckého posudku ve dnech 29. 8. 2011 a 14. 9. 2011. Na jednáních ve dnech 20. 10. 2011, 8. 11. 2011 a 8. 12. 2011 soud prováděl dokazování znaleckým posudkem, listinnými důkazy a výslechem znalce. Dne 15. 12. 2011 účastníci přednesli závěrečné návrhy a soud vyhlásil rozsudek, kterým určil, že do vlastnictví žalobce patří nemovitosti a do vlastnictví žalované osobní vozidlo. Žalobce dále přebral veškerá práva a povinnosti ze smlouvy o hypotečním úvěru a byla mu uložena povinnost zaplatit žalované na vyrovnání jejího podílu částku 356 974 Kč. Návrh žalované, jímž se domáhala po žalobci, aby změnil úvěrové podmínky smlouvy o hypotečním úvěru tak, aby žalovaná nebyla účastníkem smlouvy, zamítl a dále rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání prostřednictvím nové právní zástupkyně dne 7. 2. 2012. Po zaplacení soudního poplatku k výzvě soudu vyzval soud žalobce k vyjádření k odvolání žalované, který vyjádření zaslal soudu dne 7. 3. 2012. Spis byl odvolacímu soudu předložen dne 14. 3. 2012. Usnesením ze dne 2. 10. 2012 [název soudu] – [pobočka] (dále též jen„ odvolací soud“) rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Z odůvodnění se podává, že ačkoliv žalovaná zpochybnila metodiku znaleckého posouzení, soud tyto skutečnosti opominul a výsledek jeho hodnocení neodpovídá postupu podle § 132 o. s. ř. Soudu I. stupně dále uložil, aby se dále zabýval tím, zda společný úvěr vůbec patří do SJM. Spis soud I. stupně obdržel zpět dne 10. 10. 2012 a téhož dne byl dán pokyn k zaslání rozhodnutí odvolacího soudu účastníkům. Žalobce dne 9. 1. 2013 navrhl důkazy a žalovaná zaslala dne 28. 1. 2013 své vyjádření, v němž navrhla, aby byly vypořádány také věci movité tvořící vybavení domu v ceně 50 000 Kč a stavební spoření. Usnesením ze dne 12. 2. 2013 soud ustanovil znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] za účelem zpracování revizního znaleckého posudku k posudku Ing. [jméno] [příjmení] a stanovení ceny obvyklé v daném místě a čase ke dni zpracování znaleckého posudku podle stavu těchto nemovitostí ke dni zániku manželství. Znalci byl spis zaslán dne 21. 2. 2013 a ten dne 25. 2. 2013 požádal o zproštění, neboť by podle jeho názoru měl znalecký posudek zpracovat znalecký ústav. Přípisem ze dne 4. 4. 2013 mu soud sdělil, že postupoval podle § 127 odst. 2 o. s. ř. a trvá na vypracování znaleckého posudku. Znalec dne 18. 4. 2013 vyrozuměl soud a účastníky o plánované prohlídce nemovitostí dne 2. 5. 2013. Dne 9. 5. 2013 sdělil soudu, že vzhledem k rozporům, které provází celý případ, jeho bydlišti mimo okres [okres], kde se nemovitosti nachází, a neschopnosti účastníků se dohodnout, vrací případ soudu. Soud znalci dne 16. 5. 2013 sdělil, že institut vrácení spisu a případu soudu zákon nezná a trvá proto na vypracování znaleckého posudku. Dne 13. 5. 2013 došlo soudu vyjádření žalované, která zde uvedla, že znalec [příjmení] [příjmení] se v posudku nezabýval posudkem Ing. [příjmení] a vypracoval posudek k aktuálnímu datu, což odporuje pokynu odvolacího soudu. Navrhla proto, aby byl ve věci ustanoven revizní znalec z oboru cen a odhadů nemovitostí. Znalecký posudek soud obdržel dne 19. 6. 2013 a účastníkům jej rozeslal dne 27. 6. 2013. Dne 31. 7. 2013 vyzval znalce k předložení technického průkazu vozidla, který znalec zaslal soudu dne 15. 8. 2013 O znalečném soud rozhodl usnesením ze dne 9. 10. 2013 a dne 14. 11. 2013 vyzval účastníky k vyjádření se ke znaleckému posudku. Žalobce se vyjádřil dne 19. 11. 2013, žalovaná dne 24. 11. 2013 požádala o prodloužení lhůty. Vyjádření zaslala dne 9. 12. 2013, a to bylo následně dne 14. 1. 2014 zasláno znalci k podání vyjádření k vzneseným námitkám. Znalec reagoval podáním doručeným soudu dne 28. 1. 2014, které soud zaslal žalované dne 29. 1. 2014 a žalobci dne 20. 3. 2014. Dne 7. 4. 2014 učinila žalovaná dotaz na stav řízení. K pokynu soudce ze dne 17. 7. 2014 bylo nařízeno jednání na den 14. 8. 2014. Na něm soud vyslechl znalce [příjmení] [příjmení] a poskytl účastníkům lhůtu k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Jednání odročil na 13. 10. 2014. Žalobce předložil svůj znalecký posudek vypracovaný [jméno] [příjmení] dne 8. 9. 2014 a doplnil tvrzení. Žalovaná zaslala své vyjádření ve dnech 12. 9. 2014 a 9. 10. 2014, kdy navrhla prodej nemovitostí v SJM a vznesla námitky proti znaleckému posudku předloženému žalobcem. Mezitím zaslal znalec [příjmení] [příjmení] soudu vyúčtování znalečného za účast u jednání. Na jednání dne 13. 10. 2014 soud pokračoval v dokazování a jednání odročil na 13. 11. 2014 za účelem doplnění dokazování. Na č. l. 315 se nachází protokol o události Policie ČR, podle kterého byla žalovaná napadena žalobcem dne 7. 12. 2007 v rodinném domě [adresa] ve [obec]. Na č. l. 317 se nachází ambulantní zpráva z Chirurgické ambulance, [anonymizováno] [okres], podle které byla žalovaná dne 8. 12. 2007 ošetřena po napadení manželem. Dne 11. 11. 2014 se z jednání soudu omluvil předvolaný znalec [jméno] [příjmení] a soud proto jednání odročil na 12. 1. 2015. K výslechu znalce při tomto jednání došlo a další jednání bylo nařízeno na 9. 3. 2015. Dle záznamu ze dne 9. 3. 2015 soud zrušil jednání a účastníky o tom vyrozuměl. Usnesením ze dne 30. 12. 2015 přiznal soud znalci [příjmení] [příjmení] odměnu za účast u jednání a téhož dne ustanovil znalecký ústav [anonymizováno] [právnická osoba] k podání revizního znaleckého posudku k posudku Ing. [příjmení] a stanovení obvyklé ceny nemovitostí v daném místě a čase ke dni vypracování znaleckého posudku podle stavu nemovitostí ke dni zániku manželství a dále k vyjádření se k posudku Ing. [příjmení]. Proti usnesení o odměně znalce za účast u jednání soudu podala žalovaná dne 11. 1. 2016 odvolání z důvodu chybného data konání soudního jednání a současně požádala o osvobození od soudních poplatků a o zproštění povinnosti platit zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem. Usneseními ze dne 17. 3. 2016 soud opravil usnesení ze dne 30. 12. 2015 a přiznal žalované osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu. Spis byl zaslán znaleckému ústavu dne 20. 5. 2016, který jej podal soudu dne 31. 10. 2016. V mezidobí požádal o prodloužení lhůty pro vypracování znaleckého posudku. K pokynu soudce ze dne 3. 11. 2016 bylo nařízeno jednání na den 15. 11. 2016, při němž však k věcnému jednání nedošlo z důvodu pozastavení výkonu advokacie právní zástupkyni žalované. Soud proto jednání odročil na 6. 12. 2016. Dne 28. 11. 2016 požádala žalovaná o odročení jednání z důvodu změny právní zástupkyně. O zrušení jednání ze dne 6. 12. 2016 nebyl předvolaný znalecký ústav včas informován a proto zaslal soudu vyúčtování cestovních náhrad a času stráveného na cestě k výslechu. K pokynu soudce ze dne 16. 12. 2016 bylo nařízeno jednání na den 29. 12. 2016, ale následně bylo odročeno na den 10. 1. 2017. Spolu s vyjádřením ke znaleckému posudku znaleckého ústavu žalovaná zaslala soudu dne 9. 1. 2017 plnou moc udělenou nové právní zástupkyni. Na jednání soud vyslechl zástupce znaleckého ústavu a jednání odročil za účelem doplnění dokazování na 16. 2. 2017. Znalecký ústav předložil dne 13. 2. 2017 své vyjádření k námitkám žalované a opravnou doložku ke znaleckému posudku. Na jednání účastníci přednesli závěrečné návrhy. Před vyhlášením rozsudku soud vyloučil k samostatnému projednání nárok žalované v dosud neurčené výši na náhradu nákladů, které žalovaná vynakládala na své bydlení poté, co jíž v březnu 2007 žalobce znemožnil přístup do rodinného domu v SJM. Rozsudkem ze dne 28. 2. 2017 soud určil, že všechny nemovitosti v SJM patří do vlastnictví žalobce, osobní automobil do vlastnictví žalované, žalobce převzal veškerá práva a povinnosti ze smlouvy o hypotečním úvěru a byla mu uložena povinnost zaplatit žalované na vyrovnání jejího podílu částka 214 518,79 Kč. Dále soud zamítl návrh žalované, jímž se domáhala po žalobci, aby změnil úvěrové podmínky smlouvy o hypotečním úvěru, aby žalovaná nebyla účastníkem této smlouvy a aby byl nařízen prodej nemovitostí v SJM. Právo na náhradu nákladů řízení soud nepřiznal žádnému účastníkovi. Písemné vyhotovení rozsudku soud rozeslal účastníkům dne 8. 6. 2017. Opravným usnesením ze dne 16. 6. 2017 soud opravil v záhlaví rozsudku jméno žalobce a adresu žalované. Proti rozsudku podala žalovaná dne 27. 6. 2018 blanketní odvolání, které doplnila dne 30. 8. 2017. Soud odvolání zaslal žalobci dne 21. 11. 2017 a ten dne 24. 11. 2017 předal soudu své vyjádření. Spis byl odvolacímu soudu předložen dne 6. 12. 2017 Odvolací soud se dne 22. 5. 2018 dotázal znaleckého ústavu, zda došlo ke změně obvyklé ceny nemovitostí v SJM. Jelikož znalecký ústav sdělil, že mohlo dojít ke zvýšení ceny nemovitostí o 5 – 10 %, odvolací soud usnesením ze dne 28. 5. 2018 ustanovil znalecký ústav [anonymizováno] [právnická osoba] k podání aktualizace znaleckého posudku při předpokladu stejného technického stavu jako ke dni rozvodu manželství účastníků. Spis byl znaleckému ústavu zaslán dne 5. 6. 2018. Dne 12. 7. 2018 požádal znalecký ústav o prodloužení lhůty k vypracování aktualizace znaleckého posudku, s čímž soud souhlasil. Znalecký posudek obdržel soud dne 19. 9. 2018 a rozeslal jej účastníkům. Žalobce podal své vyjádření dne 8. 10. 2018 a žalovaná dne 9. 10. 2018. Usnesením ze dne 19. 10. 2018 rozhodl odvolací soud o znalečném pro znalecký ústav. Dne 8. 11. 2018 nařídil odvolací soud jednání na den 26. 2. 2019. Při něm vyslechl znalce znaleckého ústavu. Následně rozhodl o odměně znalce za účast při jednání soudu a výplatu znalečného provedl dne 12. 3. 2019. Tento den zároveň žalovaná informovala soud o změně právní zástupkyně. Odvolací soud dne 25. 3. 2019 požádal o součinnost ČSSZ za účelem rozhodnutí o odnětí osvobození od soudních poplatků žalované. Při jednání dne 16. 4. 2019 byl vyhlášen rozsudek, kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že se do výlučného vlastnictví žalobce z věcí patřících do zaniklého SJM přikazují nemovitosti, myčka, pračka a lednička, žalobci se přikazuje k jeho výlučné úhradě hypoteční úvěr, když žalobce sám je povinen uhradit bance dlužnou jistinu, úroky a všechny budoucí úroky a platby. Vypořádací podíl, který byl žalobce povinen zaplatit žalované po změně odvolacího soudu, činil 363 191 Kč, a žalované pak byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ve zbytku byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen a současně bylo rozhodnuto, že státu se nepřiznává náhrada nákladů řízení vzniklých v odvolacím řízení. Dne 15. 5. 2019 byl spis vrácen soudu I. stupně, který rozsudek rozeslal účastníků a ten tak nabyl právní moci dne 26. 7. 2019. Usnesením ze dne 29. 5. 2019 soud I. stupně přiznal znaleckému ústavu [anonymizováno] [právnická osoba] znalečné a vyplatil je 19. 6. 2019. Žalovaná dne 20. 8. 2019 učinila dotaz na stav věci vyloučené k samostatnému projednání usnesením ze dne 28. 2. 2017. Soud dal zápisovému oddělení pokyn k zapsání této vyloučené věci následující den. Usnesením ze dne 6. 11. 2019 soud doplnil v rozsudku ze dne 28. 2. 2017 výrok týkající se nákladů státu. Usnesení nabylo právní moci dne 22. 1. 2020. Jelikož bylo při prověření spisu zjištěno, že znalci [příjmení] [příjmení] bylo dne 30. 12. 2015 přiznáno znalečné na základě nesprávného vyúčtování, soud usnesením ze dne 9. 5. 2020 změnil své usnesení ze dne 30. 12. 2015 a rozhodl o novém znalečném. Usnesení nabylo právní moci dne 1. 7. 2020.

8. Ústavní soud usnesením ze dne 26. 11. 2019 sp. zn. [ústavní nález] odmítl ústavní stížnost žalované proti výroku o povinnosti žalované uhradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů v rozsudku [název soudu] – [pobočka] ze dne 16. 4. 2019, č. j. [číslo jednací].

9. Podáním ze dne 15. 1. 2020 uplatnila žalobkyně u žalované svůj nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy, která jí vznikla nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, když se konkrétně domáhala odškodnění ve výši 130 000 Kč. Žalovaná ve svém stanovisku ze dne 12. 11. 2020 shledala, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo, neboť délka řízení byla nepřiměřená. Nárok žalobkyně shledala důvodným v částce 86 625 Kč a tuto částku vyplatila žalobkyni dne 13. 11. 2020.

10. Důkaz výpisy ze systému infoSoud pro jednotlivé spisové značky (jež předložila žalobkyně) soud neprováděl z důvodu nadbytečnosti, neboť z provedených důkazů (především se spisu posuzovaného řízení) získal dostatečná skutková zjištění ohledně průběhu posuzovaného řízení.

11. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

12. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ /, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005).

17. Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

18. Ve shodě s žalovanou soud uzavřel, že celková délka posuzovaného řízení ve vztahu k žalobkyni činila 9 let a 3 (celé) měsíce, konkrétně ode dne 2. 8. 2010, kdy žalobkyně obdržela žalobu, do 26. 11. 2019, kdy nabylo právní moci usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2019 o odmítnutí ústavní stížnosti žalobkyně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2921/2013).

19. Takto stanovenou celkovou délku posuzovaného řízení je třeba považovat za nepřiměřeně dlouhou, což ve stanovisku a vyjádření k žalobě připustila i žalovaná. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu (ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk) a tím k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které jí náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). Tuto újmu je přitom na místě odškodnit v penězích, neboť podíl žalobkyně na délce řízení nebyl zdaleka tak významný, aby mohlo být uvažováno o jejím obstrukčním chování či o zneužívání práva.

20. Při určování výše přiměřeného zadostiučinění je v daném případě na místě vycházet ze základní částky 15 000 Kč za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Nejvyšší soud pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se tato základní částka pohybuje v rozmezí 15 000 až 20 000 Kč za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Při stanovení nižší částky odškodnění za první dva roky přihlíží Nejvyšší soud k tomu, že během nich je újma způsobená (nakonec příliš dlouhým řízením) nejnižší a teprve s plynutím času a prodlužováním řízení narůstá, čemuž musí odpovídat i částka odškodnění za rok trvání řízení. Přiznání částky v uvedeném rozmezí, ve kterém částka 15 000 Kč představuje částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (v případě, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolá) či zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení. V posuzované věci, kdy řízení trvalo 9 let a 3 (celé) měsíce (což ještě nelze označit za zjevně zcela extrémní délku řízení), kdy žalobkyni byla část jí uplatněného zadostiučinění vyplacena necelé čtyři měsíce po uplynutí lhůty ve smyslu § 15 odst. 2 OdpŠk, a kdy i samotné kompenzační řízení není nepřiměřeně dlouhé (žaloba byla soudu doručena dne 16. 7. 2020), nelze než uzavřít, že základní částka ve výši 123 750 Kč, stanovená shora uvedeným způsobem (tj. 8 x 15 000 Kč + 3 750 Kč, tj. 1 250 Kč za každý z dalších 3 celých měsíců), je zcela odpovídající.

21. Soud dále přihlédl ke konkrétním okolnostem případu a kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písmeno b) až e) zák. č. 82/1998 Sb. a dospěl k následujícím závěrům.

22. Předmětem řízení bylo vypořádání společného jmění manželů, jehož předmětem byl rodinný dům, pět pozemků, osobní automobil a závazky manželů. Okruh aktiv a pasiv společného jmění manželů má soud za rozsáhlejší, protože obsahuje jak několik nemovitostí, tak i movité věci a současně více závazků manželů, včetně hypotečního úvěru. V tomto konkrétním případě mezi bývalými manžely nebyl po převážnou dobu řízení spor o přikázání nemovitostí do vlastnictví bývalého manžela a osobního vozidla do vlastnictví žalobkyně (vyjma návrhu žalobkyně na prodej nemovitostí v průběhu řízení). Ani ve většině závazků nebylo sporu o jejich rozdělení. Sporným po celou dobu trvání řízení byla velikost vypořádacího podílu žalobkyně. Vzhledem k zákonným pravidlům pro vypořádání společného jmění manželů soud k ocenění hodnoty vypořádávaných nemovitostí ustanovil celkem dva znalce a jeden znalecký ústav, neboť se znalecké závěry rozcházely. V tomto směru soud nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že byli ustanoveni celkem 4 znalci. V průběhu řízení se sice objevil další znalec, který však zpracoval znalecký posudek přímo na základě zadání bývalým manželem žalobkyně, a znalecký ústav dále v řízení zpracoval aktualizaci znaleckého posudku po zadání odvolacím soudem, avšak nešlo zde o zpracování celého nového znaleckého posudku. Následná aktualizace znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem souvisela s delším časovým odstupem mezi rozhodováním soudu I. a II. stupně. Zároveň kvůli určení hodnoty závazků manželů ke dni rozhodování soudu soudy opakovaně žádaly o součinnost bankovní instituce. Zjištění skutkového stavu si s ohledem na předmět řízení vyžádalo větší dokazování (řadu listinných důkazů, vypracování znaleckých posudků včetně jedné aktualizace a výslechy znalců). Posuzované řízení tak bylo nepochybně řízením s vyšší mírou skutkové složitosti. I podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva se zpravidla mezi složitá řízení řadí taková, v nichž se vypořádává rozsáhlé společné jmění manželů (viz. rozsudek ESLP ze dne 7. 1. 2003, ve věci Bořánková proti České republice, stížnost č. 41486/98, § 60).

23. Do jisté míry byla věc složitá i procesně. Soud rozhodoval dvakrát o žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a musel se vypořádávat s námitkami účastníků proti znaleckým závěrům. Soud I. celkem ustanovil dva znalce a jeden znalecký ústav k vypracování znaleckého posudku, odvolací soud ustanovil stejný znalecký ústav k vypracování aktualizace znaleckého posudku, přičemž soud znalce vyslechl i při jednání. S tím souviselo i opakované rozhodování soudu o znalečném. Druhý v pořadí ustanovený soudní znalec [příjmení] [příjmení] mimo jiné požádal o své odvolání a soud mu proto spis dvakrát vracel se zprávou, že na vypracování znaleckého posudku trvá. Účastníci po celou dobu řízení doplňovali svá tvrzení a návrhy na dokazování.

24. Nezanedbatelná pak byla i hmotněprávní složitost věci, neboť bylo třeba posoudit větší množství právních otázek. Soudy musely v řízení zkoumat rozsah společného jmění manželů a zároveň jej ocenit. V neposlední řadě bylo třeba posoudit výši náhrady pro žalobkyni. Soud nejdříve určil, že veškeré nemovitosti patří do výlučného vlastnictví bývalého manžela žalobkyně, žalobkyni náleží osobní vozidlo, veškerá práva a povinnosti ze smlouvy o hypotečním úvěru převzal bývalý manžel žalobkyně a byla mu uložena povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu ze společného jmění manželů částku 356 974 Kč Odvolací soud však soudu I. stupně vytkl, že se nezabýval výhradami žalobkyně k znaleckému posudku Ing. [příjmení] a nezadal vypracování revizního znaleckého posudku. V mezidobí žalobkyně navrhla, aby byly vypořádány také věci movité tvořící vybavení rodinného domu a stavební spoření a dále navrhla, aby soud nařídil v rámci vypořádání společného jmění prodej všech nemovitostí. V dalším rozhodnutí soud a odvolací soud taktéž přikázaly veškeré nemovitosti do výlučného vlastnictví bývalého manžela žalobkyně, osobní vozidlo do výlučného vlastnictví žalobkyně a určily, že veškerá práva a povinnosti ze smlouvy o hypotečním úvěru převzal bývalý manžel žalobkyně. Taktéž rozhodly, že má vypořádací podíl uhradit bývalý manžel žalobkyni, ale jeho výše určená soudem I. stupně a II. stupně se lišila. Nově však odvolací soud přikázal do výlučného vlastnictví bývalého manžela žalobkyně i movité věci, které zůstaly po zániku manželství v držení bývalého manžela, a změnil výši přejímaného hypotečního úvěru bývalým manželem podle aktuálního stavu sděleného bankou. Současně je nutné zohlednit návrh žalobkyně učiněný v rámci vyjádření k žalobě, který soudy v řízení opakovaně zamítly, a nárok vznesený žalobkyni v průběhu řízení na náhradu nákladů na bydlení. Tento nárok však soudy v posuzovaném řízení věcně neprojednaly a vyloučily jej k samostatnému projednání.

25. Na základě všeho uvedeného nelze přisvědčit žalobkyni, že posuzované řízení bylo jednoduché. Naopak je z důvodu složitosti věci (skutkové, procesní, i hmotněprávní) zcela na místě snížení základní částky o 30 %.

26. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy a rovněž před soudem Ústavním. Ve věci rozhodoval soud dvakrát, odvolací soud taktéž dvakrát a Ústavní soud ČR jednou, ale pouze ve vztahu k nákladům řízení Soud I. stupně dále rozhodoval dvakrát o návrhu žalobkyně na osvobození od soudních poplatků. Projednávání věci ve více než dvou stupních soudní soustavy může být samostatným důvodem pro snížení základní výše odškodnění (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soud ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009). Je tomu tak proto, že skutkovou a právní složitost na jedné straně a vedení řízení na více než dvou stupních soudní soustavy na straně druhé, lze vnímat samostatně, protože každá z těchto skutečností může sama o sobě přispívat k prodloužení délky projednávání věci. Tzv.„ několikastupňovost“ v řízení je přitom hlediskem objektivním, které nekalkuluje se zaviněním některé ze stran. Podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, spisové značky Cpjn 206 /2012 je třeba vnímat, že s rostoucím počtem soudních instancí, které se do řízení věci zapojují, přirozeně narůstá délka řízení, a tato skutečnost by se proto měla projevit v úvaze soudu o odpovídajícím snížení základní částky. Protože ve věci samé rozhodovaly soudy dvou instancí a také soud Ústavní, přistoupil soud ke snížení základní částky o 10 %.

27. Pokud jde o postup soudů v průběhu řízení, ten vždy zcela koncentrovaný nebyl a přehlédnout nelze především čtyři období dlouhodobější nečinnosti, a to konkrétně od doručení spisu odvolacímu soudu k přezkoumání rozsudku soudu I. stupně dne 14. 3. 2012 do rozhodnutí odvolacího soudu dne 2. 10. 2012, tj. období nečinnosti více než 6 měsíců, od zaslání vyjádření znalce bývalému manželovi žalobkyně dne 20. 3. 2014 do nařízení dalšího jednání dne 17. 7. 2014, tj. období nečinnosti 4 měsíce, od zrušení jednání ze dne 9. 3. 2015 do rozhodnutí o odměně znalce dne 30. 12. 2015, tj. období nečinnosti necelých 10 měsíců, a od předložení spisu odvolacímu soudu dne 6. 12. 2017 do učinění dotazu odvolacím soudem na znalecký ústav ke změněně hodnoty nemovitostí dne 22. 5. 2018, tj. období nečinnosti více než 5 měsíců. Celkové průtahy v rozsahu 25 měsíců proto soud zohlednil zvýšením základní částky o 20 %.

28. Soud neshledal průtahy zmíněné žalovanou i v období od 7. 3. 2011 do 1. 7. 2011 (v období byl zpracováván znalecký posudek), jelikož z úřední činnosti jsou soudu známy časté prodlevy soudních znalců s vypracováním znaleckých posudků a v tomto případě soudní znalec lhůtu přesáhl jen o necelý jeden měsíc. Průtah v období od 21. 2. 2013 do 19. 6. 2013 soud taktéž nespatřuje, neboť v tomto období se sice znalec bránil zpracování znaleckého posudku, ale v mezidobí, konkrétně dne 2. 5. 2013, provedl s účastníky prohlídku nemovitostí.

29. Postup soudů v řízení byl jinak plynulý. Ačkoliv v řízení došlo ke zrušení rozsudku odvolacím soudem, nelze v tomto shledat nesprávný úřední postup, neboť nešlo o případ nerespektování ustálené judikatury ani závazného právního názoru soudem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3728/2016 či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1637/2009, zmíněný žalobkyní). Nebylo možné, aby soud provedl všechny důkazy pouze při jediném jednání, neboť je strany navrhovaly a dokládaly až v průběhu celého řízení. Současně bylo třeba zpracovat revizní znalecký posudek a posudek znaleckým ústavem z důvodu rozdílných znaleckých závěrů, což soud oproti žalobkyni nedal k tíži státu, ale ani z tohoto důvodu nesnížil základní částku jako v žalobkyní akcentovaném rozhodnutí zdejšího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 15 C 166/2017). Postup soudu ve vztahu k zadání celkem tří znaleckých posudků nebyl shledán chybným. Dobu mezi jednotlivými soudními jednáními v kontextu s dalšími úkony v řízení považuje soud za odpovídající. Celková délka řízení tak mimo výše uvedená období nečinnosti byla přiměřená.

30. Žalobkyně se na délce řízení částečně podílela. I ona v průběhu celého řízení doplňovala svá tvrzení a návrhy na provedení dokazování. Současně podala dvě žádosti o osvobození od soudních poplatků, v průběhu řízení uplatnila nový nárok na náhradu nákladů na bydlení a také navrhla prodej nemovitostí ve společném jmění manželů. Žalobkyně také podala dvakrát odvolání do rozsudku ve věci samé a ústavní stížnost do nákladového výroku. Ačkoliv jí tyto skutečnosti nelze klást k tíži, nelze je přičítat k tíži ani státu, a to navíc za situace, kdy soud spis bez prodlení předkládal odvolacímu soudu. Žalobkyně současně podala odvolání do usnesení o přiznání znalečného, které však nebylo věcně projednáno po vydání opravného usnesení. Ve shodě s žalovanou soud spatřuje její podíl na délce řízení i v opakovaných změnách právních zástupců. V této souvislosti na jednom soudním jednání nedošlo k věcnému projednání věci, neboť právní zástupkyně žalobkyně měla pozastavený výkon advokacie, a o další odročení jednání požádala žalobkyně za účelem seznámení se nového právního zástupce s případem. Podíl žalobkyně na délce řízení proto soud zohlednil snížením základní částky o 10 %.

31. Podle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u typových řízení, kde plyne ze samotné podstaty posuzovaných řízení. Typicky se jedná o trestní řízení (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Nejde-li o tyto vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014, dostupné na www.nsoud.cz). V daném případě se jednalo o spor o vypořádání společného jmění manželů, tedy se nejednalo o řízení, s nímž je již v obecné rovině spojován významnější zásah do poměrů účastníka. Nutno však souhlasit s účastníky, že řízení mělo pro žalobkyni v subjektivní rovině zvýšený význam. Po celou dobu posuzovaného řízení žalobkyně vypořádávané nemovitosti neužívala, bývalý manžel jí do doby rozhodnutí soudu nic nevyplatil a zároveň byla spoludlužníkem ve smlouvě o hypotečním úvěru, tudíž byla jistě omezena při uzavření nové úvěrové smlouvy. Z hlediska významu řízení pro žalobkyni je zvýšení základní částky o 10 % dostačující.

32. Další důvody pro zvýšení ani pro snížení základní částky soud neshledal.

33. Výslednou základní částku ve výši 123 750 Kč soud s ohledem na kritéria plynoucí z ust. § 31a odst. 3 OdpŠk z důvodů shora rozvedených upravil, a to jejím zvýšením o 20 % za postup soudu ve věci, který se neodůvodněnými prodlevami nepříznivě odrazil v celkové délce řízení, dalším zvýšením o 10 % za význam předmětu řízení pro žalobkyni, neboť po dobu posuzovaného řízení byla žalobkyně omezena při možnostech řešení svého vlastního bydlení, jejím snížením o 30 % za složitost věci po procesní, skutkové a hmotněprávní stránce, jejím snížením o dalších 10 % za tzv. několikastupňovost a dalším snížením o 10 % z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení, tj. celkem ji ponížil o 20 %, a dospěl tak k celkové částce 99 000 Kč. Žalobkyně tak má právo na zaplacení nemajetkové újmy v penězích ve výši dalších 12 375 Kč, tj. po snížení základní výše odškodnění 123 750 Kč o 20 % (24 750 Kč) na částku 99 000 Kč a odečtení již poskytnutého plnění žalované ve výši 86 625 Kč. Žalobkyni pak náleží i požadovaný zákonný úrok z prodlení nejen ze soudem přiznané částky, ale taktéž z částky již uhrazené žalovanou, a to ode dne 16. 7. 2020, protože právě od tohoto dne se stát s ohledem na ust. § 15 zákona č. 82/1998 Sb. ocitl v prodlení, tj. 6 měsíců od uplatnění nároku dne 15. 1. 2020. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

34. Co do zbytku žalované částky ve výši 31 000 Kč s požadovaným příslušenstvím soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítl.

35. V nálezu ze dne 4. 4. 2011, sp. zn. II. ÚS 2412/10, Ústavní soud uzavřel, že:„ Rozhoduje-li soud o výši přiměřeného zadostiučinění podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění, jedná se o situaci, kdy jeho rozhodnutí o výši plnění závisí na úvaze soudu ve smyslu § 136 o. s. ř. Přizná-li pak soud žalobci nižší přiměřené zadostiučinění, než jakého se domáhal, uplatní se při rozhodování o náhradě nákladů řízení § 142 odst. 3 o. s. ř., jenž umožňuje i v takovém případě částečně úspěšnému žalobci přiznat náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. To platí i pro rozhodování o náhradě nákladů v případě zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby z toho důvodu, že žalovaný po podání žaloby zčásti dobrovolně plnil.“ 36. Protože žalovaná úhradou částky 86 625 Kč po zahájení soudního řízení, tedy svým chováním, způsobila, že žalobkyní důvodně podaný návrh byl vzat částečně zpět (§ 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.), byla žalobkyně v této části řízení úspěšná. Žalobkyně se přitom v řízení domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., a přestože jí dále výrokově nebylo soudem požadované plnění přiznáno v plném rozsahu, je na místě jí podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznat plnou náhrada nákladů řízení, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu.

37. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, dospěl k závěru, že odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu OdpŠk, se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu.

38. Náklady řízení jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, odměnou právní zástupkyně žalobkyně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za přípravu a převzetí věci, podání žaloby a částečné zpětvzetí žaloby vč. repliky k vyjádření žalované, tedy celkově za 3 úkony právní služby á 3 100 Kč (§ 1 odst. 2 věty první, § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), třemi režijními paušály za tytéž úkony právní služby (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21% DPH z přiznané odměny advokáta a režijních paušálů ve výši 2 142 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tedy celkově částkou ve výši 14 342 Kč.

39. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., když soud prodloužil zákonnou lhůtu ze 3 dnů na 15, protože takové prodloužení lhůty je možno po žalobkyni spravedlivě požadovat a žalované umožní včasné administrativní zpracování soudem uloženého plnění. Místo plnění u náhrady nákladů řízení bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zastupující advokátky.