44 C 41/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedou senátu Mgr. Liborem Zhřívalem, jako samosoudcem, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 2 150 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 150 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 27. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky), soud se ve smyslu § 157 odst. 4 a § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) omezil při odůvodnění rozhodnutí pouze na předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného soudu dne 10. 5. 2022 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení, jakožto dluhu za žalobkyní provedený odtah vozidla [registrační značka] dne 10. 12. 2019 a jeho umístění na parkovišti provozovaném žalobkyní, jak zaznamenává protokol o odtahu [číslo]. Dlužná částka je tvořena poplatkem za odtah vozidla ve výši 1 900 Kč, částkou 250 Kč za první až třetí den střežení. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřil (stejně jako k žalobě), a ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z žalobkyní předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne 10. 12. 2019 byl proveden odtah motorového vozidla [registrační značka], které je ve vlastnictví žalovaného, na odtahové parkoviště, jehož provozovatelem je žalobkyně. Žalovaný si odtažené vozidlo vyzvedl dne 10. 12. 2019. Žalovaný dne 10. 12. 2019 uznal dluh ve výši 2 150 Kč za odtah vozidla. Žalobkyně vyzvala svou výzvou ze dne 17. 6. 2021 žalovaného k uhrazení nákladů za technický úkon ve výši 2 150 Kč. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. Vzhledem k uvedenému soud shledal žalobu důvodnou, neboť bylo prokázáno, že vozidlo, jehož vlastníkem je žalovaný, bylo odtaženo na odtahové parkoviště, kdy za odtah vozidla a parkovné byl povinen uhradit částku 2 150 Kč. Tento dluh při převzetí předmětného vozidla písemně uznal co do důvodu i výše (§ 2053 o. z.) O úrocích z prodlení rozhodl soud v souladu s § 1970 o. z. a vládním nařízením č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když soud přiznal zcela úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrady dvou paušálních nákladů po 100 Kč za podání žaloby a předžalobní výzvu podle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné.