44 C 55/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa státního zastupitelství o zaplacení 48 810 Kč s příslušenstvím, 28 204 Kč s příslušenstvím a 34 976 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 107 990 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částek 48 810 Kč od [datum] do zaplacení, 28 204 Kč od [datum] do zaplacení, 34 976 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal na žalovaném zaplacení částek 48 810 Kč s příslušenstvím, 28 204 Kč s příslušenstvím a 34 976 Kč s příslušenstvím jako náhrad škod, které mu měly vzniknout v důsledku nezákonných rozhodnutí či nesprávných úředních postupů v exekučních řízení.

2. Žalobce uvedl, že na základě pravomocného usnesení [název soudu] (dále jen„ OS [obec]“) ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], je postaveno na jisto, že exekuce byla vedena a provedena neprávem. Žalobci tak vznikla škoda ve výši 44 810 Kč, která odpovídá částce, která byla v exekučním řízení vymožena a vyplacena oprávněné na základě pravomocného soudního rozhodnutí, které bylo později exekučním soudem pro nezákonnost zrušeno. Požadavek na náhradu této škody vzniklé z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo jako pravomocné pro nezákonnost zrušeno (příslušným soudem), žalobce uplatnil u žalovaného podáním ze dne [datum]. Žalovaný nárok na náhradu škody neuznal s odůvodněním, že se jedná o žádost předčasnou, neboť tvrzené náhrady škody je možné se domáhat prostřednictvím žaloby na vydání bezdůvodného obohacení proti oprávněnému z exekuce. S takovým stanoviskem žalobce nesouhlasí. Je toho názoru, že obě možnosti, jak žaloba proti oprávněnému z exekuce na vydání bezdůvodného obohacení, nebo odpovědnost státu za neoprávněně vedenou exekuci, stojí nezávazně vedle sebe a záleží jenom na poškozeném (žalobci), zda půjde do nového nalézacího řízení a bude se domáhat po oprávněném z exekuce vydání neprávem vymoženého plnění nebo zvolí uplatnění škody u státu prostřednictvím žalovaného. K tomu pak žalobce doplnil, že se pokoušel na oprávněném výzvou o vydání vymoženého plnění, ale bezvýsledně. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částky 48 810 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum], tj. data, kdy byly pohledávka, její příslušenství a náklady exekuce povinným na základě výzvy exekutora uhrazeny, do zaplacení.

3. Dále se žalobce domáhal náhrady škody ve výši 28 204 Kč s odkazem na usnesení OS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a usnesení [název soudu] (dále jen„ KS [obec]“) ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kdy žalobce opět vychází ze zákonné úpravy o náhradě škody způsobené nezákonným rozhodnutím, pokud pravomocné rozhodnutí bylo příslušným orgánem zrušeno nebo změněno pro nezákonnost. Škoda představuje částku, která byla na žalobci vymožena jako náhrada nákladů oprávněné a do které byla následně exekuce stran vymáhání nákladů oprávněné uvedenými usneseními zastavena. K částečnému zastavení exekuce stran úroků z prodlení došlo již v roce [rok] usnesením KS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a částka 28 204,80 Kč, kterou vyčíslil OS [obec] v usnesení č. j. [číslo jednací] při zastavení exekuce, byla právním zástupcem oprávněné vymožena neoprávněně. Požadavek na náhradu této škody žalobce uplatnil u žalovaného také dne [datum]. Žalovaný požadovanou náhradu škody nepřiznal a ve svém stanovisku ze dne [datum] velice nepřesně, spíše nedbale uvádí:„ Avšak v důsledku tohoto nezákonného rozhodnutí Vám nemohla vzniknout tvrzená škoda. Souběžně s exekučním řízení s Vámi bylo vedeno i insolvenční řízení, do kterého byla oprávněná z exekuce přihlášena. V rámci insolvenčního řízení získala oprávněná výtěžek ve výši 42 209 Kč, z tohoto výtěžku pak byla částka ve výši 28 204,80 Kč použita na úhradu nákladů oprávněné dle Příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne [datum]“ Žalobce opět názor žalovaného nesdílí. Jelikož při částečném zastavení exekuce pro nezákonnost pro částku 28 204 Kč byla odvolacím soudem zrušena povinnost oprávněné uvedenou částku vrátit, není ani jiná možnost než uplatnění škody po státu. Podanou žalobou se tak žalobcem domáhal zaplacení částky 28 204 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum], tj. vyplacení náhrady nákladů oprávněné v rámci částky 42 209 Kč v insolvenčním řízení, do zaplacení.

4. Konečně se pak žalobce domáhal náhrady škody ve výši 34 976 Kč z důvodu nepřiznání náhrady nákladů exekuce v usnesení soudního exekutora ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo], které nabylo právní moci dne [datum], kdy však tyto náklady byly žalobcem v uvedené výši uhrazeny. Škoda představuje exekutorem skutečně vymoženou částku, která byla exekutorovi vyplacena na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Následně vydaným usnesením č. j. [číslo jednací] byla exekuce zastavena a soudnímu exekutorovi nebylo přiznané právo na náhradu nákladů exekuce. Požadavek na náhradu této škody žalobce uplatnil u žalovaného podáním ze dne [datum], žalovaný však ve svém stanovisku ze dne [datum] náhradu škody nepřiznal s odůvodněním, že je nutné požadovat náhradu škody u soudního exekutora. S takovým názorem žalobce nesouhlasí a je toho názoru, že pokud způsobí škodu exekutor v rámci výkonu státem svěřených pravomocí, odpovídá za škodu stát. Soudní exekutor uplatnil plnění na základě exekučního příkazu, tedy činnost, kterou prováděl z pozice úřední osoby. Zastavením exekuce zanikly účinky příkazu k úhradě nákladů exekuce a soudním rozhodnutím (rozhodnutím exekutora) náklady exekuce přiznány nebyly. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částky 34 976 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum], tj. od data vzniku škody, do zaplacení.

5. Žalovaný žalobou uplatněné nároky neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný potvrdil, že u něho žalobce dne [datum] uplatnil požadavek na náhradu škody ve výši 48 810 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí vydaného v řízení vedeném u OS [obec] pod sp. zn. [spisová značka]. K projednání žádosti žalobce došlo dne [datum], žalovaný konstatoval, že v předmětné věci absentuje odpovědnostní titul za tvrzenou škodu, který by zavazoval stát k náhradě tvrzené škody. V rámci provedeného šetření bylo zjištěno, že v souladu s ustálenou judikaturou byly exekuční soudy při nařizování exekuce povinny zkoumat exekuční titul z hlediska jeho formální vykonatelnosti. Exekuční soudy nejsou a nebyly povinny přezkoumávat správnost exekučního titulu, zejména jeho obsah, jakož nejsou a nebyly povinny opravovat nedostatky při jeho vydání. Z odůvodnění rozhodnutí, jímž bylo exekuční řízení zastaveno, vyplývá, že exekuce byla zastavena z toho důvodu, že smlouva uzavřená mezi žalobcem a oprávněným, resp. její obsah je v rozporu s dobrými mravy a teprve až na základě návrhu na zastavení exekuce je možné tento rozpor zjistit a blíže zkoumat. OS [obec] tedy při nařízení exekuce jakkoli nepochybil, když byly ve věci splněny podmínky formální, rozhodčí nález byl vydán osobou k tomu pravomocnou a nelze přičítat odpovědnost OS [obec], resp. státu za to, že ujednání uzavřená mezi stranami rozhodčího nálezu bylo v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný v dané souvislosti odkázal na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen„ OS Praha 2“) ze dne 30. 7. 2021, č. j. 47 C 113/2021-58, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2021, č. j. 58 Co 363/2021-77, či rozsudek Okresního soudu Plzeň-město (dále jen„ OS Plzeň-město“) ze dne 1. 11. 2021, č. j. 31 C 26/2021-61 ve spojení s rozsudkem KS Plzeň ze dne 22. 2. 2022, č. j. 64 Co 19/2022-115, kdy v obou případech byla řešena naprosto totožná věc jako v nyní posuzované věci, kdy došlo k zastavení exekuce z důvodu rozporu s dobrými mravy. Bylo dobrovolným rozhodnutím žalobce uzavření smluvního ujednání s nadstandardně vysokými úroky z prodlení, kdy nebylo v jeho silách tyto řádným způsobem hradit. Nelze pak zavazovat žalovaného k náhradě škody ze smluvních ujednání, která jsou v rozporu s dobrými mravy. Dále žalovaný uvedl, že bylo zjištěno, že tvrzená škoda, tj. částka ve výši 48 810 Kč, je v držení oprávněné a ze strany žalobce nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, která mu zákon k ochraně jeho práva umožňuje, tj. podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení, a nebyla tak splněna podmínka dle § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Stát je v tomto případě v postavení tzv. posledního dlužníka, neboť nárok na náhradu škody může být vůči státu úspěšně uplatněn až tehdy, když poškozený nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení vůči tomu, kdo toto obohacení bez důvodu získal, a je proto povinen mu jen vydat. V tomto případě nemá žalobce na výběr mezi státem a oprávněným, je jeho povinností vymáhat plnění prvotně po oprávněném.

6. Dále žalovaný potvrdil, že u něho žalobce dne [datum] uplatnil požadavek na náhradu škody ve výši 28 204 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí vydaného v řízení vedeném u OS [obec] pod sp. zn. [spisová značka]. K projednání žádosti žalobce došlo dne [datum], žalovaný konstatoval, že v předmětném věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., kterým je usnesení OS [obec] ze dne [datum], avšak pouze v části, kterým byla nařízena exekuce na příslušenství vymáhané pohledávky. Žalovaný však nakonec uzavřel, že žalobci nemohla tvrzená škoda vzniknout. Důvodem je skutečnost, že částka ve výši 28 204,80 Kč, která byla použita na úhradu nákladů oprávněné v exekuci, byla zákonným výtěžkem oprávněné z insolvenčního řízení, které bylo vůči žalobci vedeno. Z důvodu určité„ hospodárnosti“ pak byla část výtěžku použita na úhradu nákladů oprávněné v exekuci, avšak v případě, že by žalobci nevznikla povinnost k úhradě nákladů oprávněné, byla by částka ve výši 28 204,80 Kč jako výtěžek z insolvenčního řízení vedeného v souladu se zákonem, vyplacena oprávněné. V podrobnostech žalovaný odkázal na usnesení KS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bod 16, z něhož všechny uvedené skutečnosti vyplývají.

7. Konečně pak žalovaný potvrdil, že u něho žalobce dne [datum] uplatnil požadavek na náhradu škody ve výši 34 976 Kč z titulu nesprávného úředního postupu soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizováno] (dále jen„ EÚ [obec a číslo]“) v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. K projednání žádosti žalobce došlo dne [datum], žalovaný věc uzavřel s tím, že žádost je předčasná. V rámci provedeného šetření bylo zjištěno, že exekuce byla usnesením soudního exekutora ze dne [datum] zastavena. Právní moci nabylo toto rozhodnutí dne [datum]. V rámci tohoto rozhodnutí bylo výrokem II. rozhodnuto, že soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce. Žalovaný rovněž v tomto případě trvá na tom, že ze strany žalobce nebyl učiněn absolutně žádný pokus o to, aby ze strany soudního exekutora došlo k vrácení již vymožených nákladů exekuce. Na straně soudního exekutora tak nyní dochází ke vzniku bezdůvodného obohacení a zadržované prostředky je žalobce povinen prvně vymáhat přímo po soudním exekutorovi prostřednictvím žaloby na vydání bezdůvodného obohacení. Rovněž zde tak není splněna podmínka § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., tj. vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva žalobce přiznává, a stát je tak v postavení tzv. posledního dlužníka.

8. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř., a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

9. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

10. OS [obec] usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], k návrhu žalobce jako povinného zastavil exekuci vedenou k vymožení pohledávek oprávněného [právnická osoba], nařízenou usnesením OS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením KS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (výrok č. I.), oprávněnému uložil zaplatit soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce částku 13 094 Kč (výrok č. II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok č. III.) a zrušil příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (výrok č. IV.). Dle odůvodnění byla exekuce nařízena na podkladě rozhodčího nálezu ze dne [datum], sp. [spisová značka] [číslo], vydaného rozhodcem JUDr. [jméno] [příjmení], k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 39 374 Kč s úrokem z prodlení ve výši 6 % ročně od [datum] do zaplacení, nákladů předcházejícího řízení ve výši 1 600 Kč a nákladů exekuce. Pověření soudního exekutora k provedení exekuce zaniklo ke dni [datum], kdy byly pohledávka, její příslušenství a náklady exekuce žalobcem na základě výzvy exekutora uhrazeny. Exekuce byla zastavena dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. pro nezpůsobilost předmětného rozhodčího nálezu být exekučním titulem z důvodu nedostatku pravomoci rozhodce takový rozhodčí nález vydat daného neplatností rozhodčí doložky. Primárním důvodem neplatnosti rozhodčí doložky byla skutečnost, že tato byla obsažena nikoliv v samotné úvěrové smlouvě, ale v žalobcem nepodepsaných smluvních podmínkách, se kterými žalobce nebyl při podpisu úvěrové smlouvy ani seznámen. Smluvní podmínky navíc byly vyhotoveny drobným, téměř nečitelným písmem, byly nepřehledné, těžko srozumitelné a byly připraveny oprávněným bez jakékoliv možnosti žalobce ovlivnit jejich obsah. Druhým důvodem neplatnosti rozhodčí doložky pak byla absolutní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, jejíž byla rozhodčí doložka součástí, pro rozpor s dobrými mravy. Soud v odůvodnění dále uvedl, že v předmětné exekuci byla na žalobci celkem vymožena částka 61 710 Kč, ze které bylo 48 810 Kč vyplaceno oprávněnému a 12 900 Kč soudnímu exekutorovi na náklady exekuce, a že na základě výroku o zastavení exekuce lze uzavřít, že plnění, které bylo na žalobci vymoženo, oprávněnému a ani exekutorovi (jde-li o odměnu a náklady exekutora) nenáleží, protože ještě před vymožením tohoto plnění v rámci exekuce zde byl jiný důvod pro zastavení (a neprovedení) exekuce (zjištěno z usnesení OS [obec] č. j. [číslo jednací]).

11. OS [obec] usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zastavil řízení o návrhu žalobce jako povinného na zastavení exekuce vedené k vymožení pohledávek oprávněného [právnická osoba], nařízené usnesením OS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vedené soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizováno], pod sp. zn. [spisová značka], a to v té části, v níž se žalobce domáhal zastavení exekuce ohledně příslušenství pohledávky (výrok č. I.), exekuci zastavil v části, v níž byla vedena pro vymožení nákladů oprávněného ve výši 28 204,80 Kč a pro vymožení nákladů soudního exekutora ve výši 14 406,10 Kč (výrok č. II.), zrušil příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (výrok č. III.), oprávněnému uložil vrátit žalobci část vymožených nákladů ve výši 28 204,80 Kč (výrok č. IV.) a soudnímu exekutorovi uložil vrátit žalobci část vymožených nákladů exekuce ve výši 14 406,10 Kč (výrok č. V.). Dle odůvodnění byla exekuce nařízena na podkladě platebního rozkazu OS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], pro vymožení částky 132 243,82 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 253,16 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 12,9 % ročně z částky 77 277,20 Kč od [datum] do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 3 090 Kč a pro náklady exekuce. Na žalobci bylo ve dnech [datum] a [datum] vymoženo na úhradu vymáhané jistiny s příslušenstvím celkem 294 227,61 Kč Soudní exekutor vydal dne [datum] příkaz k úhradě nákladů exekuce č. j. [číslo jednací], kterým uložil žalobci uhradit náklady exekuce ve výši 58 504 Kč a náklady oprávněného ve výši 39 119 Kč (soudní exekutor při výpočtu nákladů exekuce vycházel z vymožené částky pro oprávněného, která ke dni vydání příkazu činila včetně příslušenství 294 227,60 Kč). K návrhu žalobce byla exekuce usnesením KS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], částečně zastavena pro úroky z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení, a to z důvodu žalobcem vznesené námitky promlčení. V exekuci bylo prostřednictvím přikázání pohledávky z účtu na náklady exekuce vymoženo 54 427,79 Kč. V insolvenčním řízení žalobce, vedeném u KS [obec] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], bylo na základě rozvrhového usnesení ze dne [datum] vyplaceno soudnímu exekutorovi 4 076,22 Kč na náklady exekuce a oprávněnému 42 209 Kč (3 090 Kč na náklady nalézajícího řízení a 39 119 Kč na náklady oprávněného v exekuci). Soud pak vyšel z toho, že po částečném zastavení exekuce mělo být na žalobci vymoženo jistina ve výši 132 243,82 Kč, náklady nalézacího řízení ve výši 3 090 Kč, úrok ve výši 12,9 % ročně z částky 77 277,20 Kč od [datum] do [datum], kdy došlo k úhradě jistiny, ve výši 66 831,65 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 253,16 Kč v té části, v níž nebyla exekuce zastavena, tedy od [datum] do [datum] ve výši 2 883,99 Kč, celkem tedy částka 205 049,46 Kč. Na tomto podkladě soud dospěl k závěru, že oprávněný měl nárok na náhradu nákladů řízení v exekuci v celkové výši jen 10 914,20 Kč. Jelikož oprávněnému bylo vyplaceno 39 119 Kč, soud v rozdílu, tj. do částky 28 204,80 Kč exekuci pro vymožení nákladů oprávněného zastavil a oprávněnému uložil tuto částku žalobci vrátit. Stejně tak soud dospěl k závěru, že soudní exekutor měl právo na náhradu nákladů exekuce ve výši jen 44 097,91 Kč. Jelikož soudnímu exekutorovi bylo vyplaceno 58 504,01 Kč (54 427,79 Kč + 4 076,22 Kč), soud v rozdílu, tj. do částky 14 406,10 Kč exekuci pro vymožení nákladů exekuce zastavil a soudnímu exekutorovi uložil tuto částku žalobci vrátit (zjištěno z usnesení OS [obec] č. j. [číslo jednací]).

12. KS [obec] rozhodl k odvolání oprávněného a soudního exekutora proti usnesením OS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak, že usnesení soudu prvního stupně ve výroku č. II. potvrdil (výrok č. I.), ve výroku III. změnil tak, že příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], se zrušuje v části, v jaké jím byly určeny náklady oprávněného v řízení ve výši 28 204,80 Kč, a v části, v jaké jím byly určeny náklady exekuce ve výši 14 406,10 Kč (výrok č. II.), ve výroku č. IV. změnil tak, že se povinnost vrátit žalobci část vymožených nákladů řízení ve výši 28 204,80 Kč oprávněnému neukládá (výrok č. III.), ve výroku č. V. změnil tak, že soudní exekutor je povinen zaplatit žalobci část vymožených nákladů exekuce ve výši 10 329,88 Kč (výrok č. IV.), a rozhodl, že žádný z účastníků ani soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok č. V.). Dle odůvodnění se odvolací soud ztotožnil se soudem prvého stupně stran výpočtu výše plnění, které mělo být po částečném zastavení exekuce vymoženo, stran určených výší nákladů oprávněného a nákladů exekuce a stran důvodu a rozsahu částečného zastavení exekuce. Napadené usnesení odvolací soud změnil ve výroku, kterým byl rušen vydaný příkaz k úhradě nákladů exekuce, tak, že jej zrušil jen v částech, ve kterých byly náklady oprávněného a náklady exekuce určeny ve vyšších částkách, než na které měli oprávněný a soudní exekutor nárok, kdy při úplném zrušení příkazu k úhradě nákladů exekuce by při současné absenci nového rozhodnutí o nákladech oprávněného a nákladech exekuce pozbyli oprávněný a soudní exekutor právní titul pro ponechání si i těch vymožených nákladů, na které mají při správném výpočtu nárok. Pokud pak jde o vracení vymožených„ přeplatků“ na nákladech oprávněného a nákladech exekuce, odvolací soud uvedl, že bylo namístě uložit oprávněnému a soudnímu exekutorovi povinnost k jejich vrácení. Odvolací soud však uzavřel, že takto nelze postupovat ve vztahu k plnění, které, byť na úhradu nákladů oprávněného vniklých v exekučním řízení či na náhradu nákladů exekuce, oprávněný a soudní exekutor získali z výtěžku insolvenčního řízení vedeného se žalobcem. Tato plnění totiž nebyla na žalobci vymožena v exekuci, a proto v řízení o zastavení exekuce povinnost k jejich vrácení uložit nelze. Veškeré plnění, které oprávněný na náhradu nákladů exekučního řízení získal, mu bylo vyplaceno jako výtěžek z insolvenčního řízení, oprávněného tak k vydání„ přeplatku“ ve výši 28 204,80 Kč nelze zavázat ani částečně. Soudní exekutor pak získal z insolvenčního řízení na úhradu nákladů exekuce plnění ve výši 4 076,22 Kč, o tuto částku tak odvolací soud rozsah jeho povinnosti vydat žalobci neoprávněně vymoženou část nákladů exekuce ponížil a soudnímu exekutorovi uložil zaplatit žalobci částku 10 329,88 Kč (zjištěno z usnesení KS [obec] č. j. [číslo jednací]).

13. Soudní exekutor [jméno, příjmení] [anonymizováno], EÚ [obec a číslo], usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], zastavil exekuční řízení vedené k vymožení pohledávek oprávněného [právnická osoba] za žalobcem jako povinným, nařízené usnesením OS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (výrok č. I.), rozhodl, že soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce (výrok č. II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů exekuce (výrok č. III.). Dle odůvodnění soudní exekutor rozhodl o zastavení exekuce se souhlasem oprávněného, když průběh exekučního řízení ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů. O nákladech soudního exekutora bylo pravomocně rozhodnuto příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (zjištěno z usnesení EÚ [obec a číslo] č. j. [číslo jednací]).

14. V exekuci vedené EÚ [obec a číslo] pod sp. zn. [spisová značka] byly žalobcem uhrazeny dne [datum] částka 1 019,66 Kč a dne [datum] částka 34 976,26 Kč, z čehož bylo dne [datum] vyplaceno 34 976,26 Kč soudnímu exekutorovi a dne [datum] bylo 1 019,66 Kč vyplaceno oprávněnému (zjištěno z přehledu úhrad a plateb ve spisu EÚ [obec a číslo] sp. zn. [spisová značka]).

15. Do insolvenčního řízení žalobce vedeného u KS [obec] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] přihlásili mj. - [právnická osoba] pohledávku ve výši 3 090 Kč z titulu náhrady nákladů řízení přiznanou platebním rozkazem OS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], a pohledávku ve výši 39 119 Kč z titulu náhrady nákladů oprávněného přiznanou příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], - Mgr. [jméno] [příjmení] pohledávku ve výši 4 076,22 Kč z titulu náhrady nákladů exekuce přiznanou příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], - JUDr. [jméno] [příjmení] pohledávku ve výši 34 976,26 Kč z titulu náhrady nákladů exekuce přiznanou příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Dle rozvrhového usnesení ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], měly být všechny tyto pohledávky uvedených věřitelů uspokojeny ve výši 100 % (zjištěno z insolvenčního řízení sp. zn. [insolvenční spisová značka], konkrétně přihlášek pohledávek a rozvrhového usnesení).

16. Žádostmi ze dnů [datum] (2x) a [datum], došlými žalovanému ve dnech [datum] (2x) a [datum], uplatnil žalobce z důvodů následně uvedených v podané žalobě u žalovaného požadavky na zaplacení částek 48 810 Kč, 28 204 Kč a 34 976 Kč jako náhrad škod. Žalovaný žádosti vyřídil stanovisky ze dnů [datum] (2x) a [datum], kterými z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě uplatněné nároky odmítl (zjištěno ze žádostí, stanovisek).

17. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

18. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

19. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

21. Podmínkou pro vznik odpovědnosti, resp. přiznání nároku na náhradu škody je kumulativní splnění třech předpokladů a) existence odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí, b) vznik újmy, c) vztah příčinné souvislosti mezi předpoklady a) a b).

22. Dle § 7 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

23. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

24. Dle § 8 odst. 3 OdpŠk nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

25. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

26. Vyjma nepřiměřené délky řízení tedy není nesprávný úřední postup v zákoně definován a teorií a praxí je za něj považována jiná činnost státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. <b>řízení vedené u OS [obec] pod sp. zn. [spisová značka]</b> 27. Exekuce nařízená usnesením OS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením KS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla usnesením OS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zastavena pro nezpůsobilost vykonávaného rozhodčího nálezu být exekučním titulem z důvodu nedostatku pravomoci rozhodce takový rozhodčí nález vydat daného neplatností rozhodčí doložky. Tato neplatnost pak byla způsobena především tím, že rozhodčí doložka byla obsažena nikoliv v samotné úvěrové smlouvě, ale v žalobcem nepodepsaných smluvních podmínkách, se kterými žalobce nebyl při podpisu úvěrové smlouvy ani seznámen, a rovněž tím, že smluvní podmínky byly vyhotoveny drobným, téměř nečitelným písmem, byly nepřehledné, těžko srozumitelné a byly připraveny oprávněným bez jakékoliv možnosti žalobce ovlivnit jejich obsah. Neplatnost rozhodčí doložky tedy způsobovaly skutečnosti, které byl exekuční soud povinen posoudit při nařizování exekuce. V tom se zde projednávaná věc liší od žalovaným odkazovaných věcí řešených u OS [obec a číslo] pod sp. zn. [spisová značka] či u OS [okres] pod sp. zn. [spisová značka], ve kterých byla důvodem neplatnosti rozhodčí doložky/smlouvy absolutní neplatnost smlouvy o úvěru daná jejím rozporem s dobrými mravy, což nemohlo být zjištěno při nařizování exekuce a bylo zjištěno až v průběhu provádění exekuce k obraně povinného. S ohledem na takovýto důvod zastavení exekuce pak lze konstatovat, že usnesení, kterým byla exekuce vůči žalobci nařízena, bylo nezákonným rozhodnutím. Přestože toto rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno (např. na základě mimořádného opravného prostředku), byla jeho nezákonnost konstatována v následném řízení o návrhu na zastavení exekuce. Lze tedy uzavřít, že v daném případě je dána existence odpovědnostního titulu v podobě nezákonného rozhodnutí (viz např. též rozsudek NSČR sp. zn. 30 Cdo 2407/2017).

28. V příčinné souvislosti s vydáním takovéhoto nezákonného rozhodnutí pak žalobci vznikla škoda představovaná plněním, kterého na něm bylo v exekuci, která vůbec neměla být nařízena a prováděna, vymoženo, tj. částka 61 710 Kč, ze které bylo 48 810 Kč vyplaceno oprávněnému a 12 900 Kč soudnímu exekutorovi.

29. Přes uvedené naplnění podmínek odpovědnosti státu za škodu je však nutno považovat žalobou uplatněný nárok za nedůvodný, byť pouze pro předčasnost (tzv. pro tentokrát), a to na základě subsidiarity odpovědnosti státu, tj. principu státu jako posledního dlužníka. Soudní judikatura je dlouhodobě ustálena v závěru, že odpovědnost státu za škodu z titulu nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu nastupuje až tehdy, nemůže-li poškozený dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči svému dlužníkovi. Z celé řady rozhodnutí lze odkázat např. na rozsudek sp. zn. 30 Cdo 5134/2017, ve kterém NSČR uvedl:„ Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dále připomíná, že dle jeho ustálené rozhodovací praxe odpovědnost státu za škodu zapříčiněnou výkonem veřejné moci nastupuje subsidiárně až v případě, kdy poškozený nemůže úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, jenž je mu povinen plnit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 454/2013), a že nárok na náhradu škody vzniklé v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí mající za následek nabytí bezdůvodného obohacení třetí osobou lze proti státu úspěšně uplatnit pouze tehdy, nedosáhne-li poškozený uspokojení své pohledávky na vydání majetkového prospěchu vůči tomu, kdo jej získal (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. 30 Cdo 693/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4004/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4418/2013).“ Má-li tedy k náhradě uplatňovaná škoda spočívat v tom, co bylo v předmětné exekuci neoprávněně na žalobci vymoženo a vyplaceno oprávněnému [právnická osoba], mohla by odpovědnost žalovaného nastupovat až tehdy, nedosáhl-li by žalobce uspokojení svých pohledávek (tj. vrácení vymoženého plnění) vůči [právnická osoba] Žalobce však nárok vůči [právnická osoba] neuplatnil, pouze oprávněného (neúspěšně) k vrácení plnění vyzval.

30. Jelikož tedy žalobce dosud nevyužil všech procesních prostředků, které mu zákon poskytuje k ochraně jeho práva, nemůže mu být nárok na náhradu škody dle § 8 odst. 3 OdpŠk přiznán. <b>řízení vedené u OS [obec] pod sp. zn. [spisová značka]</b> 31. Soud má za to, že v daném řízení nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí. Vychází přitom z časové posloupnosti jednotlivých v řízení učiněných kroků, tj.: - nařízení exekuce usnesením OS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], k vymožení povinností uložených žalobci platebním rozkazem OS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (132 243,82 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 253,16 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 12,9 % ročně z částky 77 277,20 Kč od [datum] do zaplacení), pro náklady předcházejícího řízení ve výši 3 090 Kč a pro náklady exekuce, - vymožení celkové částky 294 227,61 Kč ve dnech [datum] a [datum] na vymáhanou jistinu a příslušenství, - vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým bylo žalobci uloženo uhradit náklady exekuce ve výši 58 504 Kč a náklady oprávněného ve výši 39 119 Kč, kdy soudní exekutor při výpočtu nákladů oprávněného a nákladů exekuce vycházel z vymožené částky 294 227,60 Kč, - částečné zastavení exekuce usnesením KS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], pro úroky z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení z důvodu žalobcem vznesené námitky promlčení, - částečné zastavení exekuce usnesením OS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením KS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], pro vymožení nákladů oprávněného ve výši 28 204,80 Kč a pro vymožení nákladů soudního exekutora ve výši 14 406,10 Kč a částečné zrušení příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve stejném rozsahu.

32. Z uvedeného vyplývá, že exekuce byla nařízena na základě pravomocného a vykonatelného platebního rozkazu a že příkaz k úhradě nákladů exekuce byl vydán na podkladě plnění vymoženého na základě takto vykonávaného exekučního titulu. Skutečnost, že se žalobce až následně úspěšně dovolal promlčení a že z tohoto důvodu byla exekuce částečně (pro vymožení části příslušenství) zastavena, nečiní dle názoru soudu ani z usnesení o nařízení exekuce, ani z příkazu k úhradě nákladů exekuce nezákonné rozhodnutí.

33. Ve věci však lze dle názoru soudu konstatovat nesprávný úřední postup soudního exekutora, který po částečném zastavení exekuce pokračoval ve vymáhání nákladů oprávněného a nákladů exekuce určených na základě původně (v nesprávné výši) vymoženého plnění, namísto aby v rozsahu, ve kterém určené náklady oprávněného a náklady exekuce neodpovídaly plnění, na které měl oprávněný po částečném zastavení exekuce nárok, zrušil vydaný příkaz k úhradě nákladů exekuce, popř. exekuci zastavil, anebo dal podnět k jejímu zastavení exekučnímu soudu a pokračoval jen ve vymáhání nákladů oprávněného a nákladů exekuce ve správné výši.

34. Jestliže pak na žalobci byly vymoženy mj. vyšší náklady oprávněného, jedná se o škodu vzniklou v příčinné souvislosti s uvedeným nesprávným úředním postupem.

35. V dané souvislosti je však nutno zdůraznit, že vyšší náklady oprávněného nebyly na žalobci vymoženy v předmětné exekuci, ale byly oprávněnému vyplaceny na základě rozvrhového usnesení vydaného v insolvenčním řízení žalobce, které nebylo pro nezákonnost zrušeno, ani změněno. Přestože tedy právní titul v insolvenci uznané a uspokojované pohledávky oprávněného přestavovaly náklady oprávněného v předmětné exekuci, právním titulem plnění oprávněnému bylo rozvrhové usnesení, a absentuje zde tedy příčinná souvislost mezi jakýmkoliv nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem v předmětné exekuci a vznikem škody.

36. Z uvedeného důvodu tak nemohl být nárok na náhradu zde uplatněné škody shledán důvodným, a soud tak žalobu i v této části zamítl.

37. Navíc by žalobě v této části nemohlo být vyhověno, ani kdyby závěr o absenci příčinné souvislosti neměl být správný, neboť by se plně uplatnilo to, co bylo uvedeno u nároku předchozího, tj. že žaloba byla podána předčasně, když nesprávně vymoženého plnění by se měl žalobce předně domáhat na oprávněném a teprve při nemožnosti domoci se takového plnění po státu jako po posledním dlužníku. <b>exekuce prováděná EÚ [obec a číslo] pod sp. zn. [spisová značka]</b> 38. V důsledku vydání usnesení soudního exekutora dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], o zastavení exekuce, pozbyl platnosti příkaz k úhradě nákladů exekuce vydaný soudním exekutorem dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací]. Jestliže pak v usnesení o zastavení exekuce bylo rozhodnuto, že soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce, přestavuje plnění vymožené na základě předmětného příkazu k úhradě nákladů exekuce bezdůvodné obohacení na straně soudního exekutora, které je soudní exekutor povinen žalobci vydat (viz např. rozsudek NSČR sp. zn. 20 Cdo 1227/2019). Nesprávný úřední postup soudního exekutora by mohla představovat skutečnost, že zadržuje vymožené plnění, na které nemá právní nárok.

39. Stejně jako u předchozí nároku je však nutno zdůraznit, že náklady exekuce nebyly na žalobci vymoženy v předmětné exekuci (na základě předmětného příkazu k úhradě nákladů exekuce), ale byly soudnímu exekutorovi vyplaceny na základě rozvrhového usnesení vydaného v insolvenčním řízení žalobce, které nebylo pro nezákonnost zrušeno, ani změněno. Přestože tedy právní titul v insolvenci uznané a uspokojované pohledávky soudního exekutora přestavovaly náklady exekuce přiznané v předmětné exekuci předmětným příkazem k úhradě nákladů exekuce, právním titulem plnění soudnímu exekutorovi bylo rozvrhové usnesení, a absentuje zde tedy příčinná souvislost mezi jakýmkoliv nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem v předmětné exekuci a vznikem škody.

40. Stejně jako u předchozí nároku by pak žalobě v této části nemohlo být vyhověno, ani kdyby závěr o absenci příčinné souvislosti neměl být správný, neboť by se plně uplatnilo to, co bylo uvedeno u nároků předchozích, tj. že žaloba byla podána předčasně, když nesprávně vymoženého plnění by se měl žalobce předně domáhat na soudním exekutorovi (viz opět již odkazovaný rozsudek NSČR sp. zn. 20 Cdo 1227/2019) a teprve při nemožnosti domoci se takového plnění po státu jako po posledním dlužníku.

41. Z uvedených důvodů tak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl i v této části.

42. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl ve věci plně úspěšný. Žalovanému, který nebyl v řízení právně zastoupen, soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, která je tvořena paušální náhradou hotových výdajů za 1 úkon (sepis vyjádření k žalobě) dle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.