44 C 68/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedou senátu Mgr. Liborem Zhřívalem, jako samosoudcem, v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení , se sídlem adresa , o zaplacení částky 98 351 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 52 555 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 35 000 Kč ode dne 15. 1. 2018 do zaplacení, z částky 712 Kč ode dne 16. 12. 2017 do zaplacení, z částky 16 843 Kč ode dne 21. 3. 2018 do zaplacení a z částky 866 589 Kč ode dne 25. 11. 2017 do 16. 1. 2018, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 45 976 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 500 Kč ode dne 15. 1. 2018 do zaplacení, z částky 12 633 Kč ode dne 16. 12. 2017 do zaplacení, z částky 16 843 Kč ode dne 21. 3. 2018 do zaplacení, z částky 33 686 Kč ode dne 16. 2. 2018 do 20. 3. 2018 a z částky 866 589 Kč ode dne 25. 8. 2017 do 24. 11. 2017, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 70 888 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na náhradě nákladů řízení částku 714 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V. České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 se vůči žalobci náhrada nákladů řízení nepřiznává.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 do 3 dnů od právní moci rozsudku soudní poplatek ve výši 3 000 Kč.

1. Žalobce se podanou žalobou na žalované domáhal náhrady vzniklé újmy na zdraví, ztížení společenského uplatnění (dále též jen„ ZSU“), ve výši 864 499 Kč, účelně vynaložených nákladů spojených s hospitalizací a léčením – cestovní náhrady - v období od 19. 7. 2015 do 11. 8. 2017 ve výši 2 090 Kč a další nemajetkové újmy za období od 18. 2. 2015 do 31. 5. 2015, kdy byl omezen v běžném způsobu života a kdy pro něho byla rekonvalescence nejnáročnější, ve výši 51 500 Kč, vše včetně příslušenství ve formě zákonných úroků z prodlení. Podáním ze dne 9. 1. 2018 pak žalobu rozšířil o náhradu nákladů právního zastoupení podle § 6 odst. 2 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zák. č. 168/1999 Sb.“), ve výši 50 530 Kč s příslušenstvím, když tato změna žaloby byla připuštěna usnesením zdejšího soudu ze dne 15. 3. 2018, č. j. 44 C 68/2017-109. V dalším podání ze dne 16. 2. 2018 pak žalobu rozšířil o částku 33 686 Kč (jak bylo z důvodu písařské chyby upřesněno při jednání soudu dne 8. 3. 2019) s příslušenstvím, představující opět náhradu nákladů právního zastoupení podle § 6 odst. 2 písm. d) zák. č. 168/1999 Sb. Tato změna žaloby byla připuštěna výrokem II. usnesení zdejšího soudu ze dne 1. 8. 2018, č. j. 44 C 68/2017-130. Výrokem I. téhož usnesení bylo řízení dále zastaveno co do částky 866 589 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky ode dne 17. 1. 2018 do zaplacení a dále co do částky 37 185 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky ode dne 16. 12. 2017 do zaplacení, neboť žalobce vzal v průběhu řízení ohledně těchto částek žalobu částečně zpět s tím, že částka 866 589 Kč (představující žalované [příjmení] a cestovní náhrady) mu byla žalovanou uhrazena dne 17. 1. 2018 a dne 12. 2. 2018 mu byla žalovanou na náhradě nákladů právního zastoupení podle § 6 odst. 2 písm. d) zák. č. 168/1999 Sb. uhrazena částka 37 185 Kč. Řízení bylo ohledně uvedené části pravomocně zastaveno dne 31. 8. 2018 a předmětem řízení tak zůstalo uhrazení částky 98 351 Kč s příslušenstvím, konkrétně další nemajetková újma za období od 18. 2. 2015 do 31. 5. 2015 ve výši 51 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 12. 2018 do zaplacení, náhrada nákladů právního zastoupení ve výši 13 345 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 16. 12. 2017 do zaplacení, náhradu nákladů právního zastoupení ve výši 33 686 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 16. 2. 2018 do zaplacení a rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 866 589 Kč od 25. 8. 2017 do 16. 1. 2018. Při jednání soudu dne 8. 3. 2019 pak bylo z důvodu částečného zpětvzetí žaloby řízení zastaveno co do požadovaného zákonného úroku z prodlení z částky 51 500 Kč od 1. 12. 2017 do 14. 1. 2018, přičemž téhož dne toto usnesení nabylo právní moci.

2. Žalobce byl podle žaloby těžce zraněn při dopravní nehodě na dálnici D1 ve směru jízdy na [obec] dne 1. 2. 2015 v 9:00 hodin, když byl při poskytování první pomoci řidičce jiného vozidla sražen [značka automobilu], [registrační značka], řízeným [jméno] [příjmení], který dostatečně nesledoval situaci před sebou, nejel takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit své vozidlo a zareagovat na umístěný výstražný trojúhelník, a za své jednání byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 38 T 42/2015. Uvedené vozidlo [anonymizováno] bylo přitom pojištěno právě u žalované pojišťovny. Žalobce utrpěl [anonymizováno] [popis zranění žalobce] [anonymizováno 25 slov]. Z místa nehody byl vrtulníkem přepraven do nemocnice [část obce], kde se podrobil operativnímu zákroku, neboť propíchnutá plíce jej ohrožovala na životě. Žalobce se na žalovanou prostřednictvím své právní zástupkyně několikrát se svými postupnými nároky obracel a tato celkem solidně a v zákonné lhůtě plnila. Zdravotní stav žalobce se ustálil až v první polovině roku 2017 a v této souvislosti si nechal zpracovat znalecký posudek a obrátil se na žalovanou s nárokem na úhradu ZSU ve výši 864 499 Kč podle znaleckého posudku ze dne 9. 8. 2017. Dále pak požadoval účelně vynaložené náklady spojené s hospitalizací a léčením ve výši 2 090 Kč, představující cestovní náhrady v souvislosti s jízdami na kontrolu a vyšetření v období od 19. 7. 2015 do 11. 8. 2017. Ačkoliv od 24. 8. 2017 se žalobce žalovanou snažil kontaktovat, ta na uplatněné nároky nereaguje, pročež je podle žalobce jakákoliv další mimosoudní snaha zbytečná, kdy žalovaná má navíc podle zák. č. 168/1999 Sb. 3 měsíce na šetření pojistné události. Přistoupil proto k uplatnění svých nároků soudní cestou, a to včetně nároku na další nemajetkovou újmu za období od 18. 2. 2015 do 31. 5. 2015, které není pokryté ani bolestným ani ZSU, kdy byl omezen v běžném způsobu života, zejména v období rekonvalescence, a bylo zasaženo do jeho osobního štěstí, s tím, že za každý den takového omezení požadoval částku 500 Kč, když ji poměřoval např. s výší újmy poskytovanou poškozeným za nezákonně vykonanou vazbu (500 Kč až 1500 Kč za jeden den) či výší pojistného plnění u soukromoprávních pojistek v případě pojištění pracovní neschopnosti (běžně 500 Kč denně). Žalobce byl v pracovní neschopnosti do 18. 9. 2015, přičemž každodenní bolesti, spaní vsedě, minimální fyzická výdrž, problémy se sezením, se u něj projevovaly alespoň po dobu 3 měsíců.

3. V podání ze dne 9. 1. 2018 pak žalobce uplatnil nárok na náhradu nákladů právního zastoupení s odkazem na ust. § 6 odst. 2 písm. d) zák. č. 168/1999 Sb. v celkové výši 50 530 Kč s příslušenstvím. Výši náhrady stanovil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. a zohlednil přitom všechny účelně učiněné úkony při mimosoudním vyřízení jeho nároku. Vycházel přitom z punkta 452 854 Kč, kdy odměna za jeden právní úkon právní služby činí 10 140 Kč, a náhradu konkrétně požadoval za čtyři úkony právní služby, a to příprava a převzetí zastoupení v řízení s žalovanou ze dne 26. 3. 2015, sepis uplatnění nároků pro žalovanou ze dne 4. 5. 2015, sepis uplatnění nároků pro žalovanou ze dne 2. 6. 2015, 6. 7. 2015, 4. 10. 2015 a 9. 10. 2015 (vše účtováno jako jeden úkon právní služby) a sepis uplatnění nároků pro žalovanou ze dne 15. 9. 2015. Při započtení čtyř režijních paušálů po 300 Kč a DPH tak celkem požadoval právě částku 50 530 Kč, když s tímto nárokem žalovanou kontaktoval dne 1. 12. 2017, avšak tato do data splatnosti, do 15. 12. 2017, dlužnou částku neuhradila, ani žalobce nekontaktovala. V podání ze dne 16. 2. 2018 pak žalobce uplatnil další nárok na náhradu nákladů právního zastoupení podle ust. § 6 odst. 2 písm. d) zák. č. 168/1999 Sb., a to za úkon právní služby ze dne 24. 8. 2017 - sepis uplatnění nároků a úkon právní služby ze dne 22. 9. 2017 a 16. 10. 2017 sepis uplatnění nároků (požadováno jako jeden úkon právní služby) s odměnou ve výši 13 620 Kč za jeden úkon právní služby s tím, že vycházel z punkta 1 329 443 Kč, což při započtení 2 režijních paušálů a DPH představuje celkem částku 33 686 Kč (jak žalobce upřesnil při jednání dne 8. 3. 2019). Za tyto úkony nebyla vystavena faktura, nicméně žalovaná byla k úhradě vyzvána, což je podle žalobce patrné ze vzájemné komunikace účastníků.

4. Žalovaná nad rámec částek, které v průběhu řízení žalobci poskytla, navrhla zamítnutí žaloby, když v prvé řadě namítla absenci pasivní legitimace v předmětném sporu, protože není subjektem, který je za vznik škody (újmy) odpovědný, a je proto povinen žalobci vzniklou škodu (újmu) nahradit. Učinila přitom nesporným, že dne 1. 2. 2015 došlo k předmětné nehodě, při níž byla žalobci způsobena v žalobě popsaná újma na zdraví. Žalovaná rovněž učinila nesporným, že pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, kterým byla škoda způsobena, bylo ke dni škodní události sjednáno u žalované a žalovaná je proto povinna žalobci, jako poškozenému, poskytnout pojistné plnění v rozsahu nároku podle § 6 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. Žalovaná však nesouhlasila s tím, že by žalobci vznikla tzv. další nemajetková újma, kterou by bylo nezbytné odškodnit nad rámec již poskytnutého plnění. Žalobcem popsané obtíže považovala za součást náhrady vytrpěných bolestí (bolestné) nebo překážky lepší budoucnosti (ZSU). Další nemajetková újma by žalobci mohla být přiznána pouze tehdy, pokud by prokázal její vznik, resp. její trvání, a současně dále prokázal, že míra nepohodlí, stresu či obtíží přesáhla jejich obvyklou míru. Dále žalovaná nesouhlasila se způsobem určení data počátku plynutí úroku z prodlení, které žalobce v návrhu petitu ve vztahu k ZSU stanovil na 25. 8. 2017. Učinila nesporným, že dne 24. 8. 2017 jí byla zaslána a současně doručena výzva k plnění, jejíž přílohou byl znalecký posudek ke stanovení výše odškodnění ZSU, přičemž přiznala, že k prodlení při posouzení nároku žalobce došlo jejím interním pochybením, za což se již ve své první replice určené soudu omluvila. Zdůraznila, že uplatnění nároku na pojistné plnění vůči pojišťovně je specificky upraveno v § 9 zák. č. 168/1999 Sb. a v souladu s tímto ustanovením počala dnem následujícím po dni uplatnění nároku žalobce vůči žalované, jako pojišťovně, plynout tříměsíční lhůta, ve které je povinna ukončit šetření pojistné události a sdělit pojištěnému výši pojistného plnění, resp. podat mu vysvětlení k těm nárokům, které byly pojistitelem zamítnuty, u kterých bylo sníženo pojistné plnění nebo u kterých nemohl šetření dokončit. Z tohoto ustanovení dále vyplývá, že pojistné plnění je splatné do 15 dnů od skončení šetření. Z těchto důvodů měla žalovaná za to, že prvním dnem jejího prodlení s poskytnutím plnění podle obecných právních předpisů je 13. 12. 2017. Pokud jde o náhradu nákladů právního zastoupení při uplatnění nároku na pojistné plnění, žalovaná potvrdila, že žalobci dne 12. 2. 2018 poskytla plnění v celkové výši 37 185 Kč včetně DPH a úroku z prodlení, čímž považovala jeho nárok za zcela uspokojený. Žalobci přitom přiznala odměnu za 1 úkon (+ 1 paušál) vypočtený z tarifní hodnoty 1 329 443 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, dále odměnu za 1 úkon (+ 1 paušál) vypočtený z tarifní hodnoty 452 854 Kč, spočívající ve výzvě k plnění ze dne 4. 5. 2015, kterou žalobce uplatnil a zdůvodnil nárok na bolestné a ostatní dílčí nároky. Dále pak žalobci přiznala odměnu za ½ úkon (+ 1 paušál) vypočtený z tarifní hodnoty 876 589 Kč, spočívající v jednoduché výzvě k plnění ze dne 1. 12. 2017, kterou žalobce uplatnil a zdůvodnil nárok na odškodnění ZSU a náhradu znalečného a cestovních nákladů, když toto podání představovalo pouze stručný průvodní dopis, jehož přílohou byl znalecký posudek. Další komunikaci ze strany žalobce vyhodnotila z obsahového hlediska jako běžnou komunikaci s protistranou, která neobsahuje nový skutkový nebo právní rozbor a není tak zvláštním úkonem právní služby, za který by náležela odměna. Pokud jde o výši požadovaného úroku z prodlení, žalovaná při jednání soudu dne 8. 3. 2019 poukázala na skutečnost, že zák. č. 168/1999 Sb. je ve vztahu k občanskému zákoníku zákonem speciálním, a výše úroku z prodlení by proto měla odpovídat ust. § 9 odst. 4 tohoto zákona.

5. Ve vztahu k žalobcem požadovanému nároku na tzv. další nemajetkovou újmu soud z provedeného dokazování zjistil, že žalobce po propuštění z nemocnice dne 15. 2. 2015 (v předmětném období) nebyl zcela soběstačný, nemohl ležet, spal spíše v polosedě, většinou v křesle, obložený dekami a polštáři. Byla to jediná možnost, jak v prvních 2 až 3 měsících překonat bolest při spánku, přičemž díky bolesti se také opakovaně v noci budil, probouzel se nevyspalý a byl z celé situace rovněž velmi psychicky vyčerpán. Jakýkoliv pohyb v uvedeném období byl pro žalobce bolestivý, což trvá až dodnes, avšak v menší míře. V tomto období měl také velké problémy s dýcháním a vyčerpávala ho i samotná chůze po 20 – 25 metrech (plyne tak ze svědecké výpovědi manželky žalobce [jméno] [příjmení] a účastnické výpovědi žalobce). Z výslechu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že předmětné zranění žalobce se vymykalo obdobným případům, když měl na jedné straně [anonymizováno 22 slov]. Zde k tomu navíc přistoupila ještě [anonymizováno 80 slov] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení]. I později (27. 2. a 11. 3. 2015) byly žalobci předepisovány léky proti bolesti, avšak již nikoliv dva druhy takových léků. Podle znalce probíhá při běžné zlomenině [anonymizována dvě slova] bolestivost průměrně 3-5 týdnů, když kolem 5. týdne už člověk bývá bez potíží, bolestí, je schopen např. vzít nějaký těžší nákup apod. Obvyklá doba léčby u [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] je podle znalce 5-6 týdnů, což odpovídá době, kdy pacient užívá ortézu. V daném případě však byla situace komplikovaná [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Dobu léčení sdružených poranění a obtíží žalobce označil znalec za enormní a jednoznačně delší než při obvyklé délce léčby. Přetrvávající ventilační porucha (způsobující dušnost již při běžné chůzi) byla u žalobce zjištěna ještě při spirometrii dne 14. 4. 2016.

6. Pokud jde o nárok na uhrazení nákladů právního zastoupení žalobce specifikovaný v podání ze dne 9. 1. 2018, z provedeného dokazování vyplynulo, že právní úkony poskytnuté právní zástupkyní žalobce žalobci byly vyúčtovány fakturou č. 2017 ze dne 1. 12. 2017, splatnou dne 15. 12. 2017, celkovou částkou 50 530 Kč, když přehled učiněných úkonů byl obsažen v příloze k faktuře. Prvním úkonem právní služby byla příprava a převzetí zastoupení v řízení se žalovanou ze dne 26. 3. 2015, dalším sepis uplatnění nároků pro žalovanou ze dne 4. 5. 2015, dalším úkonem sepisy uplatnění nároků pro žalovanou ze dne 2. 6. 2015, 6. 7. 2015, 4. 10. 2015 a 9. 10. 2015 (vše jako jeden úkon právní služby) a posledním sepis uplatnění nároku pro žalovanou ze dne 15. 9. 2015; plyne tak z faktury č. 2017 ze dne 1. 12. 2017 včetně přílohy k této faktuře, plné moci ze dne 26. 3. 2015 a sepisů uplatnění nároků pro žalovanou ze dne 4. 5. 2015, 2. 6. 2015, 6. 7. 2015, 4. 10. 2015, 9. 10. 2015 a 15. 9. 2015. Mezi účastníky řízení přitom bylo nesporným, že v tomto případě bylo při stanovení výše odměny zástupce na místě vycházet z punkta 452 854 Kč a odpovídající odměna ve smyslu vyhl. č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby tak činila 10 140 Kč.

7. Pokud jde o nárok na náhradu nákladů právního zastoupení specifikovaný v podání ze dne 16. 2. 2018, mezi účastníky řízení bylo nesporným, že ohledně této částky nebyla vystavena faktura, přičemž žalovaná se o uplatnění tohoto nároku dozvěděla dne 20. 3. 2018, kdy jí bylo podání ze dne 16. 2. 2018 doručeno prostřednictvím soudu. Účelné úkony právní služby, za něž žalobce náhradu požadoval, tvoří podle podání ze dne 16. 2. 2018 sepis uplatnění nároků ze dne 24. 8. 2017, v němž se na žalované domáhal odškodnění ZSU ve výši 864 499 Kč, účelně vynaložených nákladů spočívajících v uhrazeném znalečném ve výši 10 000 Kč a účelně vynaložených nákladů spojených s hospitalizací a léčením ve výši 2 090 Kč, tj. nároků, jichž se domáhal podanou žalobou, a dále sepisy uplatněných nároků ze dne 22. 9. 2017 a 16. 10. 2017 (oba sepisy jako jeden úkon právní služby). V podání ze dne 22. 9. 2017 žalobce odůvodnil předložení rozpisu úhrad zdravotní péče za rok 2016, když požádal o dorovnání cestovních náhrad, a v podání ze dne 16.10. 2017 doplnil omezení, která souvisí s trvalými následky; plyne tak z uplatněných nároků ze dne 24. 8. 2017, 22. 9. 2017 a 16. 10. 2017. Mezi účastníky řízení přitom bylo nesporným, že ve vztahu k těmto úkonům právní služby je třeba vycházet z punkta 1 329 443 Kč, pročež odměna za jeden úkon právní služby ve smyslu vyhl. č. 177/1996 Sb. činí 13 620 Kč. Mezi účastníky řízení bylo dále nesporným, že uplatnění nároků ze dne 24. 8. 2017 bylo téhož dne doručeno žalované (plyne tak rovněž z potvrzení na č. l. 51 spisu).

8. Z provedených důkazů soud žádné další pro rozhodnutí věci podstatné skutečnosti nezjistil.

9. Podle § 6 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení písm. a), d) nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením a účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c).

10. Podle § 9 odst. 1 věty první zák. č. 168/1999 Sb. poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Podle druhého odstavce téhož ustanovení plnění pojistitele je splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění. Podle třetího odstavce téhož ustanovení je pojistitel povinen provést šetření škodné události bez zbytečného odkladu. Ve lhůtě do 3 měsíců ode dne, kdy bylo oprávněnou osobou uplatněno právo na plnění z pojištění odpovědnosti, je pojistitel povinen a) ukončit šetření pojistné události a sdělit poškozenému výši pojistného plnění podle jednotlivých nároků poškozeného včetně způsobu stanovení jeho výše, jestliže nebyla zpochybněna povinnost pojistitele plnit z pojištění odpovědnosti a nároky poškozeného byly prokázány, nebo b) podat poškozenému písemné vysvětlení k těm jím uplatněným nárokům, které byly pojistitelem zamítnuty nebo u kterých bylo plnění pojistitele sníženo, anebo u kterých nebylo možno ve stanovené lhůtě ukončit šetření.

11. Ve vztahu k žalovanou namítanému nedostatku pasivní legitimace v předmětném sporu je třeba uvést, že„ plnění pojistitele poskytnuté poškozenému není plněním z titulu jeho odpovědnosti za škodu, neboť osobou odpovědnou za škodu způsobenou poškozenému je pojištěný; toto plnění má charakter pojistného plnění. Pojistitel hradí poškozenému tam vyjmenované nároky, které poškozený uplatnil a prokázal. Uplatněním nároků nutno rozumět jejich uplatnění vůči pojistiteli, neboť to je jednou z podmínek následného plnění pojistitele. Pro plnění pojistitele je naopak zcela bez významu, zda poškozený uplatnil své nároky v soudním řízení též proti samotnému škůdci“ (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5644/2017, dostupný na [webová adresa]). Z uvedeného plyne, že námitka nedostatku pasivní věcné legitimace žalované v tomto řízení je nedůvodná. Žalovaná ostatně již významná plnění z titulu pojistného plnění (nároky ve smyslu § 6 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb.) žalobci jak před zahájením řízení, tak v jeho průběhu, uhradila.

12. Podle § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ O.Z.“) při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

13. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, jsou„ další nemajetkové újmy novou kategorií nároku náhrady za újmu na zdraví, kterou nelze jednoduše definovat, avšak jež má vystihovat nekonečnou variabilitu soukromého života a různých životních situací, které dosud odškodňovány nebyly. Další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví jsou spojeny se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru; jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, tedy okolnosti, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru (např. nečekaně závažné komplikace spojené s léčením a z nich plynoucí omezení, jako je mnohatýdenní přišití končetiny v nepřirozené poloze za účelem tvorby a přenosu laloků při rekonstrukční chirurgii)“.

14. Na základě provedeného dokazování soud dovodil, že obtíže žalobce se v části žalovaného období vymykaly obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, když shora uvedený soudní znalec jednoznačně uvedl, že jeho obtíže a doba léčení byly enormní. Za běžnou dobu léčby pak soud s ohledem na stanovisko znalce považuje dobu 5 týdnů, tj. dobu po propuštění z nemocnice od pondělí 16. 2. 2015 do neděle 22. 3. 2015, když po tomto datu již tato obvyklá délka byla překročena a vymykala se obvyklému způsobu léčby. Dovodil tedy, že žalobce má nárok na požadovanou další nemajetkovou újmu za období od 23. 3. 2015 do 31. 5. 2015, tj. za 70 dnů. Výše požadovaná žalobcem, tj. 500 Kč za den, je podle soudu výší zcela odpovídající zásadám slušnosti. Za situace, kdy byl žalobce v uvedeném období schopen v podstatě pouze sedět v křesle, nemohl si lehnout, i samotná chůze jej po pár metrech vyčerpávala, byl dušný a probouzel se nevyspalý, když se díky boleti opakovaně budil, nepovažuje soud srovnání s nejnižší částkou přiznávanou podle konstantní soudní judikatury za jeden den nezákonně vykonané vazby ve výši 500 Kč (jež bylo použito v podané žalobě) za nepřiléhavé. Jednoznačně byl v uvedeném období v běžném způsobu života velmi zásadně omezen a jeho svoboda byla značně omezena. Odpovídající částka na této další nemajetkové újmě tedy činí 35 000 Kč (70 dnů x 500 Kč), a ve zbytku, tj. ohledně částky 16 500 Kč, je na místě žalobu zamítnout. Zákonný úrok z prodlení (ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., stejně jako následně uvedené přiznané úroky z prodlení) soud žalobci přiznal od požadovaného dne 15. 1. 2018 (po částečném zpětvzetí a zastavení řízení ohledně zákonného úroku z prodlení za období od 1. 12. 2017 do 14. 1. 2018), když tento nárok byl poprvé uplatněn až v žalobě ze dne 1. 12. 2017, která byla žalované doručena dne 14. 1. 2018 a v prodlení se proto nacházela ode dne 15. 1. 2018 (§ 1958 odst. 2 O. Z.). Přihlédl přitom k situaci, kdy žalovaná v zákonné tříměsíční lhůtě ve smyslu § 9 odst. 3 zák. č. 168/1999 Sb. nijak nereagovala na předchozí výzvu žalobce ze dne 24. 8. 2017 (jak bude uvedeno níže) týkající se jiných v žalobě uplatněných nároků (zejména ZSU). Pokud žalovaná namítala, že výše úroku z prodlení by měla odpovídat ust. § 9 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb., je třeba dodat, že úrok stanovený podle tohoto ustanovení se uplatní pouze při mimosoudním řešení věci, nikoliv v řízení před soudem, kde nastupuje obecný režim zákonného úroku z prodlení.

15. Pokud jde o nároky na uhrazení nákladů právního zastoupení žalobce ve smyslu ust. § 6 odst. 2 písm. d) zák. č. 168/1999 Sb. specifikované v podání ze dne 9. 1. 2018 a v podání ze dne 16. 2. 2018, mezi účastníky řízení byl spor pouze o účelnost jednotlivých vyúčtovaných úkonů právní služby. Pokud jde konkrétně o podání ze dne 9. 1. 2018, odkazující na fakturu č. 2017 ze dne 1. 12. 2017 a přílohu k této faktuře, soud po provedeném dokazování listinami, jednotlivými sepisy uplatnění nároku pro žalovanou, uzavřel, že povahu účelně vynaložených úkonů právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb. zde splňují celkem 3 úkony právní služby. Kromě přípravy a převzetí zastoupení ze dne 26. 3. 2015 a sepisu uplatnění nároků ze dne 4. 5. 2015 (v němž byla uplatněna újma na zdraví spočívající v bolestném, účelně vynaložených nákladech na vypracovaný znalecký posudek, účelně vynaložených nákladech spojených s hospitalizací a léčením a ztrátou na výdělku) pak soud všechny další sepisy, tj. ze dne 2. 6. 2015, 6. 7. 2015, 4. 10. 2015, 9. 10. 2015 a 15. 9. 2015 považuje za úkon pouze jediný, když není rozumného důvodu, proč by sepis uplatnění nároků ze dne 15. 9. 2015 měl být účtován jako samostatný úkon právní služby, a to jak z důvodu časové návaznosti, tak jeho obsahu, který je ve vztahu k uplatněným účelně vynaloženým nákladům spojeným s hospitalizací a léčením totožný s dalšími sepisy uplatnění nároků, a náklad spojený s poskytnutím péče o osobu blízkou ve smyslu ust. § 2960 O. Z. byl (byť za jiné období) zcela shodně právně rozebrán a odůvodněn již v sepisu uplatnění nároků ze dne 4. 5. 2015. Za situace, kdy je mezi účastníky řízení nesporným, že odměna za 1 úkon právní služby zde činí 10 140 Kč, činí odpovídající odměna při 3 úkonech právní služby 30 420 Kč, se započítáním 3 režijních paušálů podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. pak celkem 31 320 Kč, po započtení DPH ve výši 6 577 Kč pak celkem tato odměna činí 37 897 Kč. Protože žalovaná již žalobci na nákladech právního zastoupení v průběhu řízení (dne 12. 2. 2018) uhradila částku 37 185 Kč, zbývá k doplacení částka 712 Kč a ve zbylé části, tj. ohledně částky 12 633 Kč, je namístě žalobu zamítnout. Vzhledem ke splatnosti faktury č. 2017 dne 15. 12. 2017 (když mezi účastníky řízení není sporu, že tato byla žalované doručena) je zde namístě přiznání úroku z prodlení v zákonné výši ode dne 16. 12. 2017. Pokud pak jde o úkony právní služby uplatněné v podání ze dne 16. 2. 2018, soud po provedeném dokazování listinnými důkazy - sepisy uplatnění nároků ze dne 24. 8. 2017, 22. 9. 2017 a 16. 10. 2017, uzavřel, že je namístě veškeré tyto sepisy považovat za 1 úkon právní služby, resp. dopisy ze dne 22. 9. a 16. 10. 2017, jako doplnění uplatnění nároků ze dne 24. 8. 2017. Žalobci nic nebránilo, aby svá omezení související s trvalými následky (jež rozvedl v dopise ze dne 16. 10. 2017) skutkově vymezil již v podání ze dne 24. 8. 2017. Pokud tak neučil, stěží lze brát tento sepis jako účelně vynaložený úkon právní služby. Protože i zde bylo mezi účastníky řízení nesporným, že odpovídající výše odměny za 1 úkon právní služby činí 13 620 Kč, tuto částku, včetně režijního paušálu ve výši 300 Kč a DPH ve výši 2 923 Kč, tj. celkem částku 16 843 Kč, žalobci přiznal, a ve zbytku, tj. ohledně částky 16. 843 Kč, žalobu zamítl. Protože podání ze dne 16. 2. 2018, obsahující tento nárok, bylo žalované doručeno dne 20. 3. 2018, přiznal zde žalobci úrok z prodlení v zákonné výši až ode dne 21. 3. 2018 (§ 1958 odst. 2 O. Z.).

16. Pokud jde o úrok z prodlení ze žalovanou v průběhu řízení (dne 17. 1. 2018) žalobci uhrazené částky 866 589 Kč, vyšel soud z ust. § 9 odst. 3 zák. č. 168/1999 Sb., podle něhož je pojistitel povinen provést šetření škodné události bez zbytečného odkladu, nejdéle však do 3 měsíců ode dne uplatnění práva. Protože v daném případě byla výzva k plnění uvedené částky žalované doručena dne 24. 8. 2017 (včetně znaleckého posudku), skončila tříměsíční lhůta (ve smyslu § 605 odst. 2 O. Z.) dne 24. 11. 2017, a protože žalovaná v této lhůtě šetření neuzavřela, byla v prodlení s plněním této částky od 25. 11. 2017 a stíhá jí tak povinnost uhradit od tohoto dne do 16. 1. 2018 rovněž úrok z prodlení v zákonné výši.

17. Celkem tak soud žalobci proti žalované přiznal 52 555 Kč se shora uvedeným příslušenstvím (tj. 35 000 Kč na další nemajetkové újmě, 712 Kč na nákladech právního zastoupení žalobce uplatněných v podání ze dne 9. 1. 2018 a 16 843 Kč na této náhradě uplatněné v podání ze dne 16. 2. 2018). Ve zbylé části, tj. ohledně částky 45 976 Kč (98 351 Kč - 52 555 Kč) soud žalobu zamítl, včetně úroků z prodlení přesahující období, za něž byl žalobci zákonný úrok z prodlení z částek uvedených ve výroku I. přiznán.

18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když po propočtu úspěchu a neúspěchu účastníků je namístě, aby žalovaná žalobci uhradila 91 % jím v řízení účelně vynaložených nákladů (956 329 Kč, tj. 864 499 + 2 090 + 35 000 + 37 897 + 16 843, - 45 976 Kč = 910 353 Kč 1 002 305 Kč x 100 = 91 %). Náklady řízení žalobce představuje odměna jeho advokátky ve výši 11 980 Kč za každý ze 4 účelně vynaložených úkonů právní služby spočívajících ve výzvě k plnění, převzetí právního zastoupení, sepisu žaloby a částečném zpětvzetí žaloby a vyjádření ve věci samé ze dne 18. 1. 2018 (§ 1 odst. 2 věty první, § 6 odst. 1, § 7 bod 6 – tarifní hodnota 918 089 Kč a § 11 odst. 1 písm. a), d)), odměna advokátky ve výši 5 060 Kč za každý ze dvou účelně vynaložených úkonů právní služby spočívajících v účasti při jednáních soudu dne 8. 3. 2019 a 12. 4. 2019 (podle § 1 odst. 2 věty první, § 6 odst. 1, § 7 bod 5 – tarifní hodnota 98 351 Kč a § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb.), odměna advokátky ve výši 2 530 Kč za úkon právní služby spočívající v účasti při jednání, při kterém dne 17. 4. 2019 došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí ve výši jedné poloviny (podle § 11 odst. 2 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb.), tj. celkem odměna advokátky ve výši 60 570 Kč, 7 režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhrada za promeškaný čas právní zástupkyně žalobce cestou k jednáním dne 8. 3. 2019 a 12. 4. 2019 za 8 půlhodin po 100 Kč, tj. celkem 800 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), hotových výdajích právní zástupkyně žalobce spočívající v cestovních výdajích za použití vozidla BMW X5 [registrační značka] za cestu k uvedeným dvěma jednáním na trase [obec] – [příjmení] [obec a číslo] a zpět, při vzdálenosti 68 km a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy osobních motorových vozidel stanovené podle § 157 odst. 4 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, částkou 4,10 Kč za 1 km a průměrné ceně motorové nafty, určené vyhl. č. 333/2018 Sb., částkou 33,60 Kč, což při průměrné spotřebě 7,7 l /100 km celkem na této náhradě činí 909 Kč, a 21% DPH z přiznané odměny a náhrad ve výši 13 520 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), tj. celkem 77 899 Kč 91 % z této částky pak představuje částka 70 888 Kč, jež byla žalobci vůči žalované výrokem III. přiznána.

19. Pro úplnost je třeba dodat, že soud nepřiznal náhradu za promeškaný čas a náhradu cestovních výdajů v souvislosti s jednáním dne 17. 4. 2019, při němž byl vyhlášen rozsudek, protože zde byl přítomen Mgr. [jméno] [příjmení], advokátní koncipient advokátky Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa] (jíž právní zástupkyně žalobce pro tento účel udělila substituční plnou moc), a je tak zřejmé, že nešlo o úkon ve smyslu § 14 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. při úkonu prováděném v místě, které by nebylo sídlem uvedené advokátky.

20. Protože státu vznikly v řízení náklady spočívající ve znalečném přiznaném znalci [příjmení] [jméno] [příjmení] ve výši 1 050 Kč, má stát ve smyslu § 148 odst. 1 podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Podle výsledků řízení (a to pouze ve vztahu k nároku na tzv. další nemajetkovou, k níž byl uvedený důkaz proveden) stíhá žalovanou povinnost k úhradě 68 % státu vzniklých nákladů, tj. částky 714 Kč, kterou podle výroku IV. České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 uhradí. Ve vztahu k žalobci pak soud postupoval podle § 150 o. s. ř., když má s ohledem na povahu tohoto řízení za to, že jsou zde důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž nemusí soud náhradu nákladů řízení přiznat, a rozhodl proto tak, jak je uvedeno ve výroku V. rozsudku.

21. Výrok VI. rozsudku je odůvodněn ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, kdy soudní poplatek, který je žalovaná povinna zaplatit podle výsledku řízení se vyměřuje z toho, co bylo žalobci rozhodnutím soudu přiznáno, nikoliv z toho, co uplatnil v podané žalobě. Je-li poplatek stanoven pevnou sazbou, platí žalovaný poplatek v plné výši, i když měl žalobce úspěch pouze částečný; v takovém případě nepřichází v úvahu jen„ odpovídající části poplatku“, neboť poplatek by byl stejný, i kdyby předmětem řízení byla jen ta část, v níž měl žalobce úspěch. Ve smyslu položky č. 3 písm. a) sazebníku poplatků (tj. 2000 Kč ve vztahu k částce 35 000 Kč na tzv. další nemajetkové újmě) a položky 1 bod 1 písm. a) sazebníku poplatků (tj. 1 000 Kč ve vztahu k celkové částce 17. 555 Kč přiznané na náhradě nákladů právního zastoupení) tak žalovanou stíhá povinnost k úhradě soudního poplatku v celkové výši 3 000 Kč.

22. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.; místo plnění u náhrady nákladů řízení bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zastupující advokátky.