45 C 103/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: ČR - Ministerstvo spravedlnosti ČR, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 za nějž jedná Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 pro zaplacení 1 898 932 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 1.898.932,00 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované částku 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu a náhrady škody za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu Plzeň-město pod sp.zn. 16 C 349/2012. Žalobce žalobu odůvodnil tak, že se žalobou podanou dne 24. října 2012 k Okresnímu soudu Plzeň-město domáhal nahrazení souhlasu žalované společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ PRS“), s vydáním předmětu úschovy, tj. motorového vozidla tovární značky Porsche Cayenne Turbo S, modré barvy, pozměněné [příjmení]: [anonymizováno], původní [příjmení]: [anonymizováno], bez [registrační značka] ks klíčů od daného vozidla (dále jen„ předmět úschovy“), uložené dle ust. § 80 odst. 1, věta třetí, trestního řádu, žalobci. Žalobce se pochopitelně domáhal i náhrady nákladů řízení. Žalobce se dále také podanou žádostí o vydání věci z úschovy soudu dne 9. listopadu 2012 k Okresnímu soudu Plzeň-město domáhal vydání předmětu úschovy vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 29 Sd 41/2012. Předmět úschovy byl do úschovy Okresního soudu Plzeň-město uložen na základě Usnesení Krajského ředitelství policie Středočeského kraje SKPV, Odboru obecné kriminality, ze dne 24. května 2012, č.j. KRPS-1155/TČ-2011-010071, ve znění opravného usnesení policejního orgánu ze dne 12. září 2012, ČTS: KRPS [číslo], kdy tímto usnesením byla také zamítnuta žádost žalobkyně o vydání předmětu úschovy ze dne 23. srpna 2011. V průběhu řízení docházelo k průtahům, kdy řízení trvalo celkově 7 let. Žalobce se na průtazích žádným způsobem nepodílel, naopak soud urgoval, aby ve věci nařídil jednání a vydal předmět úschovy ze soudní úschovy. Složitost řízení byla standardní a nevyžadovala prodlužování lhůty k projednání. K významu předmětu řízení pro žalobce je nutné uvést, že průtahy v řízení způsobily žalobci dlouhodobou nejistotu, a to i ohledně majetkové škody na předmětu úschovy, kdy vozidlo bylo uloženo po dobu 7 let v soudní úschově, nebylo garážované, udržované a chátralo. Z výše zmíněných důvodů požaduje žalobce poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku řízení ve výši 145.200 Kč a dále náhradu škody, jež žalobci vznikla výše uvedeným nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. Jak již bylo zmíněno výše, tak průtahy v řízení způsobily žalobci majetkovou škodu spočívající ve snížení hodnoty předmětu úschovy, kdy předmět úschovy byl po dobu více než 7 let uložen v soudní úschově soudu prvního stupně, nebyl garážován, udržován, chátral, ztrácel na hodnotě a po jeho vydání je jeho tržní cena téměř nulová. Žalobce si nechal vypracovat [právnická osoba] Automobil GmbH znalecký posudek [číslo] ze dne 14. listopadu 2019 (dále jen„ znalecký posudek“) na hodnotu předmětu úschovy po jeho vydání ze soudní úschovy ve srovnání s částkou ve výši 74.710,08 EUR bez DPH, kterou žalobce uhradil jako škodu na vozidle (pojistné plnění) při odcizení vozidla v roce 2010 bývalému vlastníkovi dle odškodnění ze dne 5. května 2010. Ze znaleckého posudku vyplývá, že hodnota předmětu úschovy je nyní 8.705,88 EUR bez DPH. Rozdíl je tedy ve výši 66.004,20 EUR. Při dnešním kurzu EUR oproti české koruně 26,57 Kč = 1EUR tato částka činí 1.753.732 Kč. Lze tedy uzavřít, že za porušení práva na přiměřenou délku řízení požaduje žalobkyně náhradu škody spočívající ve snížení hodnoty předmětu úschovy ve výši 1.753.732 Kč. Svůj nárok žalobce uplatnil u žalované dne 18. 12. 2019.

2. Žalovaná nárok žalobce neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že žalobce u ní svůj nárok uplatnil dne 18. 12. 2019. K Projednání žádosti došlo dne 23. 9. 2020, přičemž žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Namítané řízení trvalo celkem 6 let a 8 měsíců. Byť se na první pohled může zdát, že celková doba řízení je dlouhá, po prozkoumání jednotlivých kritérií uvedených v ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. dospěla žalovaná k závěru, že délka řízení odpovídá okolnostem případu. Řízení probíhalo na všech třech stupních obecné soudní soustavy, přičemž soud I. stupně i odvolací soud rozhodovali meritorně třikrát, jednou rozhodoval Nejvyšší soud ČR Odvolací soud dvakrát zrušil vyhovující rozsudek soudu I. stupně, protože dospěl k závěru, že nebyla dostatečným způsobem prokázána aktivní legitimace žalobce. Žalobce tak byl vyzýván k doplnění tvrzení a návrhů na dokazování. V řízení probíhalo složité dokazování, bylo vyslechnuto několik svědků, byl vypracován znalecký posudek. Okolnost zvyšující složitost řízení představuje také přítomnost mezinárodního prvku, kdy žalobce má sídlo v zahraničí a soud si musel prostřednictvím příslušných orgánů zjistit výklad cizího práva, který následně musel nechat úředně přeložit do českého jazyka. V postupu jak soudu I. stupně, tak odvolacího soudu, nebyly zjištěny žádné prodlevy ve smyslu neodůvodněné nečinnosti soudu, veškeré úkony soudu byly prováděny v navazujících pravidelných lhůtách. O odměně znalce mohlo být rozhodnuto až poté, co znalec doplnil vyúčtování svých nákladů a na délce řízení se částečně podílel i žalovaný, když podal třikrát blanketní odvolání a doplnil jej až s odstupem času. Význam řízení pro žalobce žalovaná hodnotí jako nízký. Žalobce je pojistitelem, který již z povahy své činnosti vstupuje do rizikovějších právních vztahů. Žalovaná pochybuje, že při velkosti a rozsáhlé provozní činnosti žalobce mohla případnou nepřiměřenou délkou řízení vzniknout nemajetková újma, natož takové intenzity, že by ji bylo namístě odškodnit poskytnutím zadostiučinění v penězích. V předmětném řízení se domáhal regresního nároku, který mu vznikl na základě plnění, k němž byl stejně povinen dle pojistné smlouvy, V daném případě na něj poskytnutím pojistného plnění přešlo vlastnické právo k vozidlu. Žalovaná odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR v tom směru, že nemajetková újma z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení může vzniknout i právnickým osobám, tato se však projeví např. nejistotou ohledně finančního plánování nebo frustrací členů právnické osoby. Žalovaná pochybuje, že by namítané řízení vedené Okresním soudem [okres] pod sp. zn. 16 C 349/2012 mohlo způsobit u žalobce jakoukoli nejistotu a problémy při finančním plánování či frustraci u členů dozorčí rady a jiných řídících orgánů žalobce. Při hodnocení délky řízení je nutno vycházet z celkové doby řízení. Při přihlédnutí ke skutečnosti, že řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, s přihlédnutím k jeho skutkové a právní složitosti, k přítomnosti mezinárodního prvku a s ohledem na skutečnost, že v řízení nebyly zjištěny žádné prodlevy na straně soudu, lze celkovou dobu řízení hodnotit jako přiměřenou. Z uvedených důvodů žalovaná setrvává na svém závěru, že v namítaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Nárok žalobce na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu tak žalovaná neuznává. Podle zákona č. 82/1998 Sb. jsou podmínkami vzniku odpovědnosti státu za škodu existence odpovědnostního titulu, a to nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, vznik škody a existence příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Tyto podmínky musí být splněny zároveň, aby bylo možno odpovědnost státu a škodu vyslovit a náhradu škody přiznat. Vzhledem ke skutečnosti, že v namítaném řízení nebyl žalovanou shledán nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, není splněna hned první podmínka vzniku odpovědnosti státu za tvrzenou škodu ve výši 1.753.732 Kč, která má představovat snížení hodnoty předmětu úschovy. Žalovaná se neztotožňuje ani s výší tvrzené škody, která je určena jako rozdíl mezi hodnotou předmětu úschovy v roce 2010 a v roce 2019, kdy však řízení o vydání předmětu úschovy bylo zahájeno až na sklonku roku 2012. Je tak sporná nejenom výše škody, ale také příčinná souvislost mezi vznikem škody a tvrzeným nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. Hodnota vozidla byla logicky devalvována ještě v době před zahájením naříkaného soudního řízení a dále ještě i před jeho vzetím do úschovy, kdy je logické, že primárnímu poškození vozidla muselo dojít již při škodní události spočívající v jeho odcizení. Škoda pro žalobce nemůže představovat rozdíl mezi poskytnutým pojistným plněním při odcizení vozidla v roce 2010 a jeho hodnotou v roce 2019, jak činí žalobcem předkládaný znalecký posudek, který je tak metodologicky nesprávný. Žalovaná uzavírá, že neuznává žalobou uplatněný nárok na náhradu škody, kdy nejsou splněny zákonné podmínky pro vznik odpovědnosti státu za tvrzenou škodu.

3. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z žádosti o náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem ze dne 18. 12. 2019 soud zjistil, že žalobce svůj nárok v žalované výši uplatnil dne 18. 12. 2019 u žalované.

5. Ze spisu Okresního soudu [okres], sp. zn.: 16 C 349/2012 soud zjistil, že dne 23.10.2012 byla ve věci podána žaloba žalobcem [příjmení] [jméno] – AG proti žalované [právnická osoba] na vydání věci z úschovy soudu, kdy uvedenou věcí bylo vozidlo Porsche [příjmení] [příjmení] [jméno], [VIN kód]. Uvedené vozidlo bylo uloženo do úschovy soudu na základě rozhodnutí Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje ze dne 24. května 2012. Soud 20.12.2012 vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku s tím, že rovněž doručil žalovanému žalobu. 16.1.2013 doplnil žalobce ve věci důkazy a 11.1.2013 zaplatil soudní poplatek za zahájení řízení. Soud nařídil 13.2.2013 první jednání ve věci na 11.3.2013 s tím, že 22.2.2013 rovněž zaslal právnímu zástupci žalobce na zvážení tedy, aby se nedostavoval k jednání a vyčkal, zda odpůrce vznese procesní obranu, neboť výzvu k vyjádření převzal do své datové schránky 9.1.2013 a nereagoval. V případě, že bude podána obrana, nebude řízení ukončeno a žalobci bude dán prostor k vyjádření. Tento postup tedy soudce volil s ohledem na náklady na cestovné. 26.2.2013 požádal zástupce žalobce o zaslání scanu důkazních prostředků do datové schránky advokátky. Současně jej soud 1.3.2013 informoval o tom, že žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a žádné přílohy do spisu nepředložil. Jednání poté bylo z důvodu nemoci soudce odročeno na 8.4.2013. Žalovaná následně 5.4.2013 učinila úkon, zašla se podívat do spisu, a předložila substituční plnou moc. 8.4.2013 soud ve věci jednal, provedl dokazování, a dále první jednání z časových důvodů přerušil s tím, že tedy toto má být dokončeno až 15.5.2013 6.5.2013 požádal právní zástupce žalobce o zaslání scanu důkazních prostředků ze strany žalované, resp. založených do spisu ze strany žalované. Jeho žádosti bylo 14.5.2013 vyhověno. Následně bylo jednání z 15.5.2013 z důvodu nemoci soudce odročeno na 19.6.2013, o čemž byli účastníci telefonicky rovněž informováni. 19.6.2013 soud ve věci provedl další dokazování a následně s ohledem na to, že byli ve věci navrženi 4 svědci, jednání odročil na 17.7.2013. Svědky následně soud 27.6.2013 předvolal k jednání. 27.6.2013 zaslal právní zástupce žalobce soudu otázky na soudního znalce, který měl být ve věci dotázán. 12.7.2013 zaslal ve věci žalovaný své vyjádření. 12.7.2013 zaslala soudu Policie ČR sdělení k žádosti o informace, týkající se vozidla Porsche Cayenne, a celého spisového materiálu. Tento má mít přes 8 tis. listů a rovněž obsahuje listinné materiály k dalším cca 30 vozidlům. 17.7.2013 soud ve věci vyslechl svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], dále svědka [jméno] [příjmení], a následně jednání za účelem vyžádání zpráv a výslechů svědka [příjmení] a [příjmení] odročil na 28.8.2013. Oba svědci byli následně 22.7.2013 soudem předvoláni. Dále soud učinil 9.8.2013 dotaz u [právnická osoba], spol. s r.o., zda bylo prověřováno kdy a na čí žádost bylo vozidlo Porsche Cayenne vydáno, resp. bylo žádáno o zaslání kopií tzv. certifikátů, které byly vydány v roce 2008. Dále prováděl dotaz na [právnická osoba] Inter Auto [právnická osoba], a dále také na složky policie, týkající se uvedeného vozidla. 12.8.2013 odpověděla [právnická osoba] Centrum [obec] 31.7.2013 doplnil právní zástupce žalobce znění otázek na soudního znalce, resp. tyto změnil. Následně 28. srpna 2013 soud ve věci jednal s tím, že oba svědci, tedy svědek [příjmení] i svědek [příjmení] byli předvoláni, nicméně se k jednání nedostavili. Dále má být zadán ve věci znalecký posudek, soud si tedy upřesnil otázky na znalce, které mají být vzneseny, a následně tedy za účelem výslechu svědků [příjmení] a Mgr. [obec] jednání odročil na 9.10.2013 s tím, že v mezidobí bude vyhotoven znalecký posudek. 30.8.2013 odpověděla soudu [právnická osoba], spol. s r.o. na jeho dotaz. 16.9.2013 soud zadal vyhotovení znaleckého posudku a zaslal zadání znalci s tím, že žalobci uložil, aby zaplatil náklady důkazu znaleckým posudkem v částce 8 tis. Kč. 2.9.2013 soud ve věci nařídil jednání na 9.10.2013. Dále byla zaslána znalci kopie žaloby, a dále byli předvoláni svědci. Žalobce 19.9.2013 zaplatil zálohu za vyhotovení znaleckého posudku. Následně soud 7.10.2013 s ohledem na složení zálohy, kdy nejprve má být zhotoven znalecký posudek, odročil jednání na neurčito. 3.9.2013 sdělila Policie ČR opět k dotazu soudu, že věc je stále šetřena na Krajském ředitelství policie Středočeského kraje, kromě jiného tedy došlo k prošetřování trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti, mimo jiné tedy rovněž i ohledně vozidla Škoda Octavia 23.10.2013 byl doručen znalci přípis, že je žádán o zodpovězení dotazů uvedených na č.l. 141 – 142 spisu. Následně 13.1.2014 zaslal právní zástupce žalované do věci notářský zápis - prohlášení svědka [příjmení] [jméno], které by tedy mělo nahradit výpověď. Následně byl soudu předložen znalecký posudek 8.7.2014. Tento byl 5.8.2014 rozeslán účastníkům a následně bylo přiznáno znalečné znalci. 5.8.2014 rovněž se dotázal soud účastníků, zda žádají vyslechnout znalce při ústním jednání. 12.8.2014 odpověděl právní zástupce žalobce, že na výslechu znalce netrvá. 19.8.2014 rovněž odpověděl právní zástupce žalovaného, že na výslechu netrvá. 20.8.2014 soud uvedl, že nelze vypracovat usnesení o přiznání znalečného, neboť znalec nedodal vyúčtování spolu s technickým průkazem a byl následně tedy opětovně vyzván. Znalec následně svůj technický průkaz soudu doložil, ovšem nesdělil, zda požaduje uhradit rovněž cestovné z [obec] přes [obec] do [obec] a zpět. Na to se jej soud tedy dotázal 27.11.2014. Následně znalec tedy na toto odpověděl 8.12.2014. Soud mu 15.12.2014 přiznal znalečné a 14.1.2015 vyhotovil platební poukaz. 18.2.2015 soud nařídil ve věci další jednání na 1. dubna 2015. Uvedeného dne soud ve věci jednal a provedl další dokazování s tím, že účastníci sdělili, že na výslechu Mgr. [obec] a svědka [příjmení] netrvají. Poté soud odročil jednání za účelem vyhlášení rozsudku na 8.4.2015 7.4.2015 předložil právní zástupce žalovaného závěrečný návrh ve věci, a 3.4.2015 právní zástupce žalobce. Následně soud 8.4.2015 ve věci vyhlásil rozsudek, kterým nahradil souhlas žalované s vydáním předmětu úschovy, tedy motorového vozidla tovární značky Porsche Cayenne. Rozsudek byl následně vyhotoven 7.5.2015 a rozeslán účastníkům. 20.5.2015 se proti rozsudku odvolal žalovaný, a to blanketním odvoláním. 29.6.2015 soudce dal pokyn, aby byl žalovaný vyzván k doplnění odvolání. 1.7.2015 byl zaslán přípis žalované k doplnění odvolání. 21.7.2015 požádal žalovaný o prodloužení lhůty k doplnění odvolání. Soud jeho žádosti vyhověl a lhůtu prodloužil do 20.8.2015, a sice přípisem ze dne 30.7.2015 21.8.2015 doplnil žalovaný své odvolání, a následně byl 26.8.2014 vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Tento uhradil 1.9.2015. Odvolání žalovaného bylo poté přeposláno zástupci žalobce. 23.9.2015 se zástupce žalobce vyjádřil k odvolání žalovaného a 7.10.2015 byla věc předložena Krajskému soudu v Plzni k rozhodnutí o odvolání. 15.10.2015 soud ve věci nařídil jednání na 4.11.2015. Uvedeného dne ve věci jednal a rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Písemné vyhotovení usnesení bylo následně doručeno 24.11.2015 soudu I. stupně k rozeslání účastníkům. 27.11.2015 soud rozeslal usnesení odvolacího soudu účastníkům s tím, že je vyzval v intencích uvedeného rozhodnutí k doplnění jejich tvrzení a poskytl jim lhůtu jednoho měsíce. 22.12.2015 doplnil žalobce svá tvrzení. Jeho vyjádření bylo zasláno zástupci žalované 30. prosince 2015, a současně bylo nařízeno jednání na 1.2.2016 1.2.2016 soud ve věci jednal a následně s ohledem na výzvu, která byla účastníkům udělena a nutnost předložit podstatné listiny, jednání odročil na 14.3.2016 23.2.2016 doplnil žalobce další důkazy do spisu. Žalovaný se ve věci vyjádřil 29.2.2016 a doplnil svá tvrzení. 11.3.2016 požádal žalobce o odročení jednání a vyjádřil se přípisu žalované ze dne 29. února 2016 Žádost o odročení jednání byla učiněna proto, že je zajišťován listinný důkaz, který má odstranit i sebemenší pochybnosti o aktivní legitimaci žalobce, což je jedna z námitek žalované. 11.3.2016 soud žádosti o odročení jednání vyhověl a jednání odročil na 2. května 2016 21.3.2016 požádal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce o provedení důkazu, a sice výslechem pana [jméno] – [jméno] [jméno], který je oprávněn v dané věci za společnost jednat, ze [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [jméno]. Soud 23.3.2016 zaslal předvolání [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [jméno] k jednání. 29.3.2016 se žalobce vyjádřil k výzvě soudu, zda žádá úřední překlad přiloženého souboru do němčiny. 31.3.2016 se ve věci vyjádřil právní zástupce žalovaného s tím, že o zajištění úředního překladu dotazu a odpovědi německé pojišťovny žádá. 25.4.2016 byl zaslán ze strany žalobce překlad požadovaných listin. 2. května 2016 soud ve věci jednal, provedl další dokazování a následně jednání za účelem rozeslání protokolu a zvážení, zda bude předvolán ve věci pan [příjmení], odročil na neurčito. 3.5.2016 soud ve věci doručil protokol z jednání účastníkům řízení. 11.5.2016 se ve věci vyjádřil žalobce k návrhu na provedení výslechu svědka [příjmení] 20.5.2016 do spisu založil svědek [příjmení] své čestné prohlášení s ověřeným podpisem. 19.5.2016 doplnil svá tvrzení žalovaný, a předložil další důkazy. Soud ve věci 30.5.2016 nařídil další ústní jednání na 20.7.2016 20.6.2016 právní zástupce žalobce doplnil další vyjádření k doplnění tvrzení žalované. 13.7.2016 doplnil své vyjádření žalovaný. 20.7.2016 soud ve věci jednal, vyslechl svědka [příjmení] a následně vyhlásil usnesení s tím, že řízení ukončil a za účelem vyhlášení rozsudku jednání odročil na 27.7.2016 20.7.2016 soud ve věci vyloučil vzájemný návrh žalovaného z 12.7.2016, kterým se žalovaný domáhal vydání rozsudku, kterým by byl nahrazen souhlas žalobce, tedy [právnická osoba] Versicherungs - AG s vydáním motorového vozidla tovární značky Porsche Cayenne z úschovy. 21.7.2016 soud doručil účastníkům protokol z jednání. Následně 27.7.2016 soud ve věci vyhlásil rozsudek, kterým žalobě vyhověl. Rozsudek byl následně vypracován 20.8.2016 a rozeslán účastníkům. 31.8.2016 se proti rozsudku blanketně odvolal žalovaný. 12. září 2016 byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Tento uhradil 20.9.2016 30.9.2016 žalovaný doplnil své odvolání, 20.10.2016 se ve věci vyjádřila žalobkyně, když odvolání jí bylo předtím soudem doručeno, a sice 5.10.2016. Následně byl spis 8.11.2016 předložen k rozhodnutí Krajskému soudu v Plzni Krajský soud nařídil 21.11.2016 jednání před odvolacím soudem na 7.12.2016 a předvolal účastníky. Uvedeného dne soud ve věci znovu jednal a rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Písemné vyhotovení usnesení soudu II. stupně bylo následně 19.12.2016 zasláno Okresnímu soudu Plzeň-město k rozeslání účastníkům. 28.12.2016 bylo rozesláno rozhodnutí účastníkům a následně bylo 27.1.2017 do spisu založeno, resp. byla zavedena samostatně vyloučená věc. Dále byl učiněn dotaz na [příjmení] ministerstvo spravedlnosti, ve kterém bylo zjišťováno, zda vlastníkem vozidla zůstal původní majitel, tedy pojištěná osoba, nebo zda vlastnické právo přešlo na pojišťovnu, kdy se soud touto otázkou zabýval, a s ohledem tedy na to, že se jedná o cizí právo, resp. o německý zákon o pojistné smlouvě, žádají tedy o vysvětlení. 26.1.2017 byl informován právní zástupce žalobce o tom, že byl zaslán dotaz ke zjištění německého práva s tím, že případné výhrady a návrhy na doplnění mohou být sděleny soudu do 7 dnů. 6.2.2017 zaslal právní zástupce žalobce vyjádření na výzvu soudu, týkající se dotazu ohledně německého práva. 23.2.2017 učinil soud dotaz na Ministerstvo spravedlnosti, Mezinárodní odbor civilní, týkající se dotazu na znění a výklad německého práva, a překladu do němčiny. Rovněž Spolkovému ministerstvu spravedlnosti byly zaslány dne 22.2.2017 dotazy, týkající se dané věci a výkladu německého práva. 9.3.2017 sdělilo Ministerstvo spravedlnosti své stanovisko k výkladu německého práva. Následně soud 12.4.2017 znovu Ústřednímu orgánu [ulice] republika Německo odeslal dotaz, který měl být učiněn formou jakéhosi formuláře, týkající se dané věci. 2.5.2017 soud ustanovil tlumočnici z jazyka německého Mgr. [jméno] [příjmení] a 3.5.2017 zaslal účastníkům řízení toto rozhodnutí, včetně tlumočnice. 28.4.2017 doplnil žalovaný svá tvrzení. 19.5.2017 soud přiznal tlumočnici [příjmení] [jméno] [příjmení] odměnu. 17.5.2017 zaslal soud žádost, resp. dožádání do Německa s prosbou o jeho vyřízení. 5.6.2017 sdělilo Ministerstvo spravedlnosti, že v souvislosti s žádostí o dožádání o poskytnutí informací o cizím právu, bylo dožádání předáno 2.6.2017 německému ústřednímu orgánu. 12.6.2017 byl vyhotoven ve věci platební poukaz, kterým bylo tlumočné vyplaceno. 14.9.2017 zaslalo Ministerstvo spravedlnosti informaci k urgenci vyřízení žádosti u německého ústředního orgánu, že dosud odpověď nemají a jakmile bude obdržena, bude neprodleně postoupena soudu. 13.11.2017 soud informoval účastníky o postupu ohledně dožádání. 13.11.2017 požádal právní zástupce žalobce o nařízení jednání ve věci. K tomu 22.11.2017 sdělil soud, že žádost o nařízení jednání se zjevně křížila s přípisem soudu ze dne 13.11.2017. Pokud by soud nařídil jednání bez prokázání obsahu cizího práva, byla by žaloba neúspěšná. Následně soud prostřednictvím e-mailu urgoval vyhotovení dožádání. 8.12.2017 soud e-mailem žádal tlumočnici o informaci, zda může přeložit došlou zprávu ze strany Německa. Tlumočnice 27.12.2017 zaslala soudu vyúčtování tlumočného a následně byla opětovně 4. ledna 2018 prostřednictvím e-mailu požádána o zaslání dvou souborů účastníkům řízení s tím, že tedy měl být vyhotoven překlad. Tlumočnice překlad vyhotovila a následně 11. ledna 2018 bylo přiznáno tlumočné. Soud 15. ledna 2018 ve věci jednal, provedl další dokazování a následně za účelem vyhlášení rozsudku jednání odročil na 24. ledna 2018 19.1.2018 předložil žalobce svůj závěrečný návrh. 24. ledna 2018 soud ve věci vyhlásil rozsudek, kterým žalobě vyhověl. Rozsudek byl vyhotoven 23.2.2018 a rozeslán účastníkům, rovněž dvě usnesení o znalečném a tlumočném. 12.3.2018 podal proti rozsudku opět blanketní odvolání žalovaný. 28.3.2018 byl vydán pokyn k proplacení tlumočného, a dále 12.4.2018 požádal žalovaný o prodloužení lhůty k doplnění odvolání. Soud 17.4.2018 lhůtu k doplnění odvolání prodloužil do 3.5.2018 s tím, že poté bude věc předložena odvolacímu soudu 2.5.2018 doplnil žalovaný své odvolání. Spis byl následně předložen soudci, který 7.6.2018 zadal vyhotovení usnesení o nákladech státu s tím, že požádal VSú o samostatné usnesení ve smyslu výroku III. rozsudku, tedy k doplnění části nákladů, které měly státu vzniknout. Poté byla vyhotovena předkládací zpráva 8.7.2018 a 30.7.2018 bylo vyhotoveno usnesení, ve kterém byly tedy doplněny náklady státu. 14.8.2018 se žalovaný opět odvolal proti usnesení čl. 578, tedy proti nákladech státu. 20.9.2018 byl spis předložen Krajskému soudu v Plzni s oběma odvoláními. 20.9.2018 žádal právní zástupce žalobce o rozhodnutí o odvolání, téhož dne. Soud 25.9.2018 nařídil ústní jednání na 17.10.2018. Žalovaný požádal 15.10.2018 o odročení ústního jednání s tím, že jednatel žalovaného je toho času nemocen 15.10.2018 odvolací soud sdělil zástupci žalovaného, že jednání odročováno nebude. 17.10.2018 soud ve věci jednal a rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. a III. potvrdil, změnil ve výroku II., týkajícího se náhrady nákladů řízení, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení odvolacího, tedy kdy tuto povinnost uložil žalovanému. 18.10.2018 vyčíslil žalobce své náklady právního zastoupení. Písemný rozsudek byl vyhotoven 30.10.2018 a byl zaslán soudu I. stupně k rozeslání. Rovněž bylo rozhodnuto o odvolání žalovaného, týkajícího se náhrady nákladů řízení tak, že soud II. stupně toto potvrdil, a sice 22. října 2018. Soud I. stupně obě rozhodnutí o odvolání následně 5.11.2018 rozeslal účastníkům řízení. 7.11.2018 požádal zástupce žalované o zaslání protokolu z jednání a vyznačení doložky právní moci. Následně 26.11.2018 zaslala žalovaná soudu splnění, a sice náhradu nákladů řízení státu, a poté 2.1.2019 podal žalovaný ve věci dovolání. 17.1.2019 soud vyzval žalovanou k zaplacení soudního poplatku. Tento byl zaplacen 25.1.2019, a následně bylo dovolání předloženo Nejvyššímu soudu ČR 18.3.2019 21.3.2019 se dotazoval Krajský soud v Plzni, zda již bylo rozhodnuto o návrhu na odklad vykonatelnosti rozsudku s tím, že tento návrh je obsahem dovolání. 5.4.2019 soud sdělil tazateli, že o návrhu na odklad vykonatelnosti dosud nebylo rozhodnuto, lze očekávat rozhodnutí do konce měsíce. Následně soud dovolací 29.4.2019 dovolání žalované odmítl a zaslal soudu I. stupně 24.5.2019 usnesení o odmítnutí dovolání k rozeslání účastníkům. 13.6.2019 tak soud učinil a rozeslal usnesení o odmítnutí dovolání účastníkům řízení.

6. Pro posouzení, zda v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, byl hlavním důkazem výše uvedený spis, z kterého soud čerpal svá skutková zjištění. Z dalších provedených důkazů soud žádná další relevantní skutková zjištění nezjistil.

7. Předmětnou věc soud posoudil podle následujících právních předpisů.

8. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

10. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

11. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

12. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

13. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

14. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

15. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

16. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

18. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Podřazením zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda v průběhu řízení vedeného u Okresního soudu [okres], pod sp. zn.: 16 C 349/2012, došlo k nesprávnému úřednímu postupu, konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzováno této otázky se soud zabýval jednak celkovou délkou řízení a jednak tím, zda v průběhu řízení došlo k průtahům ve vyřizování věci. Délka řízení je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv žalobce, příp. od něj odlišných účastníků řízení.

20. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci 6 let a 8 měsíců. Řízení probíhalo na všech třech stupních soudní soustavy, přičemž nalézací i odvolací soud rozhodoval meritorně třikrát a jednou rozhodoval soud dovolací. Řízení bylo mimořádně složité, a to jak po hmotněprávní i procesní stránce. Ve věci byl přítomný mezinárodní prvek, kdy vozidlo bylo původně registrováno ve [příjmení] republice Německo a bylo nutné zjistit výklad německého práva. Dále bylo nutné vyslechnout celou řadu svědků, přičemž ti se na základě předvolání nedostavili na jednání a museli být předvoláváni opakovaně. Ve věci byl dále zpracován znalecký posudek. Délka řízení byla rovněž určitým způsobem ovlivněna jednáním žalobce, kdy ten musel být soudem vyzýván k doplnění tvrzení a návrhů na dokazování, dále žalobce svá odvolání podával v blanketní podobě a musel být soudem vyzýván k doplnění odvolání, aby splňovalo zákonné náležitosti, přičemž nejméně dvakrát žalobce požádal o prodloužení lhůty k doplnění odvolání. Pokud jde o postup soudů, musí zdejší soud konstatovat, že žádné období neodůvodněné nečinnosti nevysledoval. Postup soudů byl plynulý a jednotlivé úkony byly prováděny bez průtahů. Co se týče významu předmětu řízení pro žalobce, ten lze hodnotit jako nízký. Poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délkou řízení je koncipováno tak, že má odškodnit psychické útrapy v souvislosti s obdobím nejistoty, v níž se z důvodu probíhajícího řízení účastník řízení nachází. V posuzovaném případě je žalobce právnickou osobu, jež provozuje rozsáhlou ekonomickou činnost, přičemž hodnota sporu, kterého se předmětné řízení týkalo, je pro něj zcela zanedbatelná. Z tohoto důvodu žalobce v žádném pocitu nejistoty být nemohl.

21. S ohledem na výše uvedené a s přihlédnutím ke složitosti věci, významu řízení pro žalobce a dále k tomu, že řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, soud vyhodnotil celkovou dobu řízení jako přiměřenou, tedy ve věci nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

22. Co se týče druhého nároku žalobce na náhradu škody spočívající ve snížení hodnoty vozidla, které bylo předmětem úschovy, v této věci zcela absentuje odpovědnostní titul zakládající odpovědnost žalované. Odpovědnostním titulem podle ODŠZ může být pouze nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup. V daném řízení nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí, což ostatně žalobce ani netvrdil, a současně nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, jak bylo popsáno v předchozím odstavci. Z tohoto důvodu nemůže být dána odpovědnost žalované co do nároku na náhradu škody.

23. Na základě výše uvedených skutečností soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Za tři úkony (písemné vyjádření ve věci, příprava na jednání a účast na jednání) ji tedy přísluší částka ve výši 900 Kč.