45 C 105/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov sídlem adresa pro zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 200.000,00 Kč spolu s 8,25 % úrokem z prodlení z uvedené částky od 12.6.2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 200 000 Kč z titulu nepřiměřené délky řízení, vedeného u název soudu pod sp.zn. spisová značka, v němž se rovněž domáhá zadostiučinění nepřiměřené délky jiného řízení. Kompenzační řízení je dle žalobce zjevně nepřiměřeně dlouhé, přičemž bylo zahájeno dne 31.3.2016 žádostí žalobce o kompenzaci nepřiměřené délky původního řízení u žalovaného a stále trvá. Žalobce shrnul průběh řízení prostřednictvím základních úkonů a konstatoval, že je stiženo průtahy, aniž by tyto jakkoli blíže specifikoval. V současné době se řízení nachází ve fázi dovolacího řízení, a to na základě ve věci již druhého dovolání podaného žalobcem. Žalobce předběžně uplatnil nárok na zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 200.000 Kč u žalované dne 11.12.2020. Žalovaná dne 13.5.2021 vydala stanovisko, kterým shledala nárok na náhradu škody za odůvodněný a poskytla kompenzaci ve formě konstatování porušení práva. Tato kompenzace však není dle žalobce dostatečná. S ohledem na to žalobce požadoval, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná neuznala žalobou tvrzený nárok, přičemž potvrdila, že u ní žalobce uplatnil podáním, doručeným žalované dne 11.12.2020 nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 200.000 Kč vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce kompenzačního řízení vedeného u název soudu pod sp. zn. spisová značka. Žádost žalobce byla žalovanou jako nedůvodná zamítnuta. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a doplnila, že samotné soudní řízení zatím trvá čtyři roky a dva měsíce. Celé kompenzační řízení trvá pět let a jeden měsíc. Řízení již probíhalo meritorně na třech stupních soudní soustavy a bylo opět podáno dovolání a bude podruhé rozhodovat název soudu. V řízení nebyly průtahy na straně soudů, nicméně celkovou délku kompenzačního řízení lze již hodnotit jako nepřiměřenou. Žalobce se na samotné délce soudního řízení v zásadě nepodílel, ale pokud žádá odškodnění za celou dobu kompenzačního řízení, pak je nutno žalobci přičíst k tíži, že žalobu k soudu podal až po více než pěti měsících od uplynutí šestiměsíční lhůty pro projednání nároku u stát. instituce. Význam řízení pro žalobce lze hodnotit jako nízký vzhledem k tomu, že v daném případě se jedná o případ tzv. řetězení odškodňovacích řízení, žalobce totiž požaduje odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení, jehož předmětem bylo také zadostiučinění za délku soudního řízení. V této souvislosti žalovaná poukázala na rozhodnutí název soudu sp. zn. II. ÚS 2577/14, ohledně významu daného typu řízení pak na rozhodnutí NS ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Co se týče žalobcem požadovaného peněžitého plnění žalovaná poukázala jednak na usnesení NS ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, jednak rozsudek NS ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka. S ohledem na uvedené žalovaná konstatovala, že došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení vedeného před název soudu pod sp. zn. spisová značka a dospěla na základě výše uvedených okolností (s ohledem na zásadně bezprůtahový průběh řízení a s ohledem na podíl žalobce na celé délce a nevýznamnost řízení pro žalobce) k závěru, že toto uvedené konstatování je dostačující formou satisfakce vzniklé nemajetkové újmy bez náhrady v penězích. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. V replice k vyjádření žalované žalobce označil vyjádření žalované za obecně bagatelizující nároky uplatněné z důvodu nepřiměřené délky řízení. Dle žalobce je zarážející, že složka jednající za žalovaného, Ministerstvo spravedlnosti, je„ studnicí“ judikatury, tedy má přístup k informacím, které nemá žádný jiný subjekt, přičemž převážným svých jednáním žalovaný závěry judikatury napříč všemi soudy popírá. Žalobce požaduje kompenzaci za nepřiměřenou délku jiného kompenzační řízení za nepřiměřenou délku řízení, což je extrémní záležitost, neboť takovéto řízení vypovídá o systémovém selhání české justice. V konstantní judikatuře především název soudu a ESLP je vyjádřena základní úvaha, že stát musí vyvinout zvláštní péči při zpracování takových kauz, aby nebylo jedno pochybení nahrazováno druhým (v tomto tkví extrém). V této souvislosti odkázal na rozsudky NS ČR sp.zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka a dále poukázal na judikaturu ESLP (v různých jazykových zněních) ve věci Hajrudinović proti Slovinsku, rozsudek ESLP ze dne 21.8.2015, číslo ve věci příjmení proti Česká republika, rozsudek ESLP ze dne 8.2.2018, číslo ve věci Belperio a Ciarmoli proti Itálii, rozsudek ESLP ze dne 21.12.2010, číslo ve věci Frydlender proti Francii, rozsudek ESLP ze dne 27.6.2000, číslo či ve věci příjmení proti České republice, rozsudek ESLP ze dne 26.5.2011, číslo. Žalobce uvádí, že pokud by žalovaný řádně vykonával svou činnost, čerpal z judikatury a tuto ideálním způsobem vykládal, pak by nemohl odmítnout nárok žalobce jako nedůvodný, ale již dávno by mu poskytl relutární náhradu.

4. Ve druhém doplnění žaloby ze dne 6.5.2022 žalobce uvedl, že věc měla pro něj zvýšený význam, a to s ohledem na jeho zdravotní stav, který byl již problematický v průtažném řízení a i tam byl tento zdravotní stav posuzován jako skutečnost, která vedla soud k úvaze o zvýšeném významu věci pro žalobce. Žalobce trpí Alzheimerovou chorobou a je po 2 mozkových příhodách. Alzheimerova nemoc nemá nikdy pozitivní vývoj a je jen o postupné degradaci osoby, přičemž skutečnost, že touto nemocí žalobce trpí vyplývá ze spisu průtažného řízení a jednak ze spisu vedeného u název soudu pod sp.zn. spisová značka. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek název soudu pod č.j. číslo jednací, který v bodu 26. Odůvodnění uvedl:„ V projednávané věci vyšel název soudu ze zjištění, že žalobce (ročník narození 1950) je od roku 2004 invalidní a trpí Alzheimerovou chorobou. Tyto konkrétní okolnosti případu hodnotil název soudu tak, že zdravotní stav žalobce není důvodem pro zvýšení významu řízení, neboť„ žalobce se posuzovaného řízení aktivně účastnil“. název soudu však pominul shora citovanou judikaturu soudu dovolacího, ze které vyplývá, že zvýšený význam řízení pro poškozené v případech jejich pokročilejšího věku či zhoršeného zdravotního stavu není dán pouze způsobem jejich vystupování v řízení, nýbrž spočívá v intenzivnějším vnímání nepříznivých dopadů nepřiměřeně dlouhého řízení, a to včetně hrozby, že se nemusí ukončení řízení s ohledem na stáří nebo zdravotní stav dožít. Pokud název soudu takto nepostupoval, není jím provedené posouzení předmětné otázky úplné, a tedy ani správné. Tím je ovšem přinejmenším předčasný rovněž závěr název soudu o přiměřenosti délky posuzovaného řízení.“ Anonymizovaný odstavec. Anonymizovaný odstavec. Anonymizovaný odstavec. Anonymizovaný odstavec. Anonymizovaný odstavec. Anonymizovaný odstavec.

11. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

13. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

14. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

15. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

16. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

17. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

18. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

19. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

21. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. Po zjištěném skutkovém stavu věci, vyšel soud z toho, že řízení trvalo od doby podání žaloby tj. od 8.3.2017 do 15.10.2021, kdy bylo rozesláno účastníkům řízení rozhodnutí o odmítnutí dovolání žalobce, tedy celkem 4 roky a necelých 7 měsíců. Předmětem řízení bylo odškodnění za nemajetkovou újmu, způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení, vedeného před název soudu pod sp.zn. spisová značka. V řízení se nevyskytly průtahy, soudy postupovaly v pravidelných, přiměřených lhůtách a jejich činnost víceméně směřovala k rozhodnutí ve věci samé. Řízení vykazovalo standardní náročnost jak po stránce skutkové, tak po stránce právní i procesní. Soud provedl dokazování protrahovaným spisem a vyslechl jednu svědkyni. Ve věci bylo rozhodováno soudy na třech stupních soudní soustavy, kdy kromě dalších procesních rozhodnutí rozhodoval nalézací soud meritorně dvakrát, rovněž soud odvolací, ten dále rozhodoval jedenkrát procesně. S meritorními rozhodnutími se věc nacházela u dovolacího soudu rovněž dvakrát. Byť využití těchto zákonných procesních práv nelze obecně klást k tíži účastníkům řízení, nelze přehlédnout, že tyto úkony přispívají k celkové době řízení, neboť o nich orgány státu musí rozhodnout, což samozřejmě navyšuje celkový časový fond sporu. Současně však tuto skutečnost nelze klást k tíži žalované. Pokud však jde o druhé dovolací řízení, jehož délka představovala přibližně 10 měsíců, nelze než konstatovat, že s ohledem na to, že dovolání bylo pro nepřípustnost dovolacím soudem odmítnuto, lze toto období přičítat procesnímu chování žalobce. V této souvislosti soud odkazuje na rozhodnutí NS ČR název soudu sp.zn. spisová značka, podle kterého„ délku řízení vyvolanou mimořádnými opravnými prostředky nelze do délky samotného řízení započítávat již z toho důvodu, že mimořádné opravné prostředky, které žalobci podali (dovolání a posléze ústavní stížnost), byly bez dalšího jako nedůvodné odmítnuty. Jednalo se o naprosto nedůvodnou snahu žalobců zvrátit pravomocný odsuzující rozsudek. Nelze přijmout argumentaci žalobců, že v případě využití mimořádných opravných prostředků řízení nadále probíhalo. Řízení o mimořádných opravných prostředcích vybočuje totiž ze zákonem stanovené ochrany a práva stěžovatele na spravedlivý proces a je dáno právě onou "mimořádností", tedy situací, kdy takové (elementární) právo bylo v řádném procesu porušeno. Nelze však v právním státě připustit zneužívání těchto mimořádných opravných prostředků; jejich účelové uplatnění v situaci, kdy je zřejmé, že k jejich uplatnění nejsou splněny zákonem předpokládané důvody, avšak řízení samo se jejich uplatněním prodlouží, což se stane podkladem pro žalobu na náhradu nemajetkové újmy. Zahrnovat řízení o mimořádných opravných prostředcích podaných zjevně nedůvodně do doby řádného řízení by bylo v rozporu se základním principem demokratické společnosti, s principem spravedlivého práva - boni et aequi“. Co se týče dalšího chování žalobce, ačkoliv tento podávala ve věci opakovaně blanketní opravné prostředky, tyto vzápětí v řádu několika dnů doplňoval a na délku řízení tak toto jednání nemělo zásadní vliv. Co se týče významu předmětu řízení, nelze tento typ sporu řadit mezi řízení, která jsou typově spojena s vyšším významem, jako spory opatrovnické, pracovně právní, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení, trestní věci a věci týkající se zdraví nebo života. Naopak lze takovéto kompenzační řízení považovat za řízení s nižším významem pro účastníka řízení, v této souvislosti soud odkazuje především na závěry rozhodnutí NS ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka. Soud vzal v potaz i zdravotní stav žalobce, který v této věci odkázal na první rozhodnutí dovolacího soudu, v němž se tento vyjadřoval právě k této otázce a na jehož základě byla poté žalobci přiznána peněžitá satisfakce. S ohledem na navržený důkaz soud nemá pochybnosti o dlouhodobě se zhoršujícím zdravotním stavu žalobce, přičemž je notorietou, že Alzheimerovou nemocí jsou zasaženy kognitivní funkce. V tomto smyslu nepovažoval soud za potřebné žalobce vyzývat k doplnění jeho tvrzení, když tato byla k prokázání uvedené skutečnosti dostatečná. Současně však nelze pominout, že tvrzení o svém zdravotním stavu žalobce uvedl až ve svém třetím vyjádření ve věci, bez několika dní po roce od podání žaloby, jakoby této skutečnosti sám nepřikládal zvláštní důležitost. Žalobce se v řízení prostřednictvím svého právního zástupce kromě žaloby, repliky k vyjádření žalované a doplnění žaloby nijak nevyjadřoval, dokonce (překvapivě) odmítl při ústním jednání přednést žalobu s tím, že tato byla podána a je na soudu, aby ji projednal. Odmítl přednést i závěrečný návrh. Jak při ústním jednání dle soudu příhodně konstatovala žalovaná, podobné procesní chování účastníka rovněž svědčí o tom, jak malý význam tento spor pro žalobce představuje. Za takových okolností proto soud neshledal důvod hodnotit individuální význam daného řízení pro žalobce jako nanejvýš standardní.

23. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, když délka namítaného řízení byla ve vztahu k jeho průběhu dobou přiměřenou. Pro úplnost soud uvádí, že v případě zvýšeného významu daného řízení pro žalobce by neshledal důvod k peněžitému zadostiučinění a přiznal by„ pouhé“ konstatování porušení práva, když s ohledem na délku daného řízení by toto zadostiučinění zcela postačovalo. Vzhledem k tomu, že žalobce již toto zadostiučinění ve smyslu konstatování porušení práva od žalované obdržel, které obdržel ještě před podáním žaloby (ta byla podána v 20:18 hodin téhož dne, kdy žalobce obdržel stanovisko žalované), soud žalobu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení. Poněvadž soud I. stupně neshledal v posuzovaném řízení nesprávný úřední postup, odpovědnost žalované nenastala a žalobu proto zamítl.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná písemně vyjádřila k žalobě, poté se písemně připravovala na ústní jednání soudu a tohoto se dne 31.5.2022 zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 3 úkonů po 300 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k název soudu prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.