45 C 106/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu titul Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o náhradu újmy způsobené trestním stíháním ve výši 89 310 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 37.810,00 Kč spolu s 9,75 % úrokem ročně z uvedené částky od 14.2.2019 do zaplacení, částečně zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 37.810,00 Kč od 8.1.2019 do 14.2.2019, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 51.500,00 Kč od 7.1.2019 do zaplacení a z částky 37.810,00 Kč od 7.1.2019 do 7.1.2019, to vše ve výši 9,75 % ročně z obou částek, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na účet jeho zástupce na náhradě nákladů řízení částku 7 427,66 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč a náhrady majetkové újmy ve výši 39 310 Kč, způsobené mu v řízení nezákonným trestním stíháním, vedeným před Obvodním soudem 10, sp.zn. 2 T 114/2016. Žalobce uvedl, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. prosince 2017, sp. zn. 2 T 114/2016, byl v celém rozsahu zproštěn obžaloby státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10, byl viněn z přečinu projevu sympathií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle § 404 trestního zákoníku. V tomto trestním řízení žalobci vznikly náklady obhajoby, včetně hotových výdajů, ve výši 40 000 Kč; protože však v rámci mimosmluvní odměny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna za právní zastoupení v rámci jednotlivých úkonů činí 39 310 Kč, požaduje tuto odměnu. Nedůvodným trestním stíháním byla poškozenému způsobena rovněž nemajetková újma, spočívající v nutnosti podrobit se úkonům trestního řízení a jimi vyvolané psychické zátěži, zvýšené medialisací případu. Za přiměřenou satisfakci za tuto újmu žalobce pokládá částku 50 000 Kč. Oba nároky proto žalobce uplatnil v rámci předběžného projednání u ministerstva spravedlnosti; to doručení výzvy žalobci potvrdilo, avšak stanovisko k ní doposud nevydalo. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 7.7.2018 (žádostí ze dne 4.7.2018) podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za majetkovou škodu i nemajetkovou újmu obsahově totožnou s nárokem, popsaným v žalobě. Žalovaná dne 12.2.2019 konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze označit usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 30. 5. 2016, požadovaná náhrada škody a přiměřeného zadostiučinění však nebyla žalobci poskytnuta v požadované výši. Žalovaná poskytla žalobci odškodnění ve výši 37.810 Kč, ve zbytku byla žádost žalobce zamítnuta. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a k jednotlivým nárokům uvedla, ve věci žalobce byly splněny zákonné podmínky pro přiznání tohoto nároku co do důvodu, výše požadované náhrady však byla ponížena v souladu s advokátním tarifem upravujícím mimosmluvní odměnu, když žalobci bylo přiznáno odškodnění všech účtovaných úkonů (s výjimkou úkonu ze dne 20.11.2017 – žádost o odročení HL), které co do druhu, délky a použité sazby shledala v souladu s obsahem spisu. Úkon, který jako účelný nepřiznala, není úkonem právní služby dle advokátního tarifu. Žalovaná tak žalobci přiznala nárok na odměnu za právní služby ve výši 19.965 Kč vč. DPH za 8 úkonů právní služby po 1.500 Kč, 2 půlúkony po 750 Kč, 10 režijních paušálů po 300 Kč a DPH ve výši 21%. Dále přiznala žalobci cestovné dle kombinované spotřeby z předloženého technického průkazu vozidla, tj. ze spotřeby 9,1 l [číslo] km, nikoliv z aritmetického průměru, jak bylo vypočteno žalobcem, celkem tedy přiznala cestovné ve výši 13.005 Kč vč. DPH a promeškaný čas cestou v celkové výši 4.840 Kč vč. DPH. Celkem bylo žalobci na nákladech obhajoby vč. cestovného a promeškaného času přiznáno 37.810 Kč vč. DPH, přičemž uvedená částka byla poukázána na bankovní účet uvedený v doplnění žádosti o odškodnění ze dne 20. 10. 2018. K uplatněnému nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu uvedla, že žalobce vznik újmy v trestním řízení neprokázal, když i přes výzvu žalované k doplnění uvedl pouze tvrzení ohledně medializace, k čemuž předložil novinové články. Žalovaná shrnula jednotlivá kritéria, která pravidelně mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy a uvedla, že v trestním řízení vedeném proti žalobci došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 30. 5. 2016. Za toto se žalovaná žalobci omluvila. Konstatování porušení práva a omluvu však žalovaná považuje za dostačující, neboť tvrzená nemajetková újma z titulu nezákonného rozhodnutí musí být žalobcem nejen tvrzena, ale i dostatečně prokázána, což v tomto případě žalovaná neshledává ani v rovině povinnosti tvrzení. Ze spisu vyplývá, že žalobce byl trestně stíhán v délce 1 roku a necelých 8 měsíců, což nelze kvalifikovat jako délku nepřiměřenou. Nejpřísnější sankcí za spáchání výše uvedených přečinů může být uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody od 6 měsíců do tří let. Vzhledem k čistému trestnímu rejstříku žalobce tato hrozba uložení nepodmíněného trestu žalobci nebyla reálná, což vyplývá i z odůvodnění prvního rozhodnutí soudu I. stupně. Žalobce v rámci přípravného řízení i soudního řízení využil práva nevypovídat, čímž žádným způsobem nepřispěl k rychlejšímu vydání zprošťujícího rozhodnutí (č. l. 105, 153 spisu). Nelze rovněž přehlédnout, že žalobce se v rámci podání vysvětlení doznal, což je nutné započíst významně v neprospěch žalobce v rámci posouzení nemajetkové újmy (č. l. 106 spisu). Co se týče tvrzené medializace věci, tato sice prokázána byla, avšak dle žalované nedošlo jakkoli negativně do zásahu osobnostní sféry žalobce v souvislosti se zásahem do pověsti, když v předložených článcích není obviněný jakkoli identifikovatelný, pouze v posledním z článků je uvedeno jméno žalobce, avšak v souvislosti rovněž se sdělením o zproštění obžaloby. Zásah do pracovní sféry prokázán rovněž nebyl. Žalobce sice v rámci trestního řízení uváděl, že je zaměstnán jako servisní technik ve [právnická osoba], avšak tato společnost po dotazu policejního orgánu uvedla, že s žalobcem nikdy žádný pracovní poměr uzavřen nebyl, ani jim není nic o jeho osobě známo (č. l. 134 spisu). Neboť nebyly zjištěny žádné další skutečnosti odůvodňující přiznání peněžitého zadostiučinění, žalovaná uzavřela, že poskytnuté zadostiučinění formou omluvy a konstatování porušení práva považuje za dostatečné a navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Podáním z 23.2.2019 vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to s ohledem na částečnou úhradu žalovaného nároku co do vzniklé škody, představující náklady na obhajné, a to v rozsahu 37 810 Kč spolu s 9,75% úrokem z prodlení z této částky ročně od 14.2.2019 do zaplacení a v rozsahu 229 Kč spolu s 9,75% úrokem z prodlení z této částky ročně od 7.1.2019 do zaplacení.

4. Výzvou ze dne 4.7.2018 k náhradě újmy, způsobené nedůvodným trestním stíháním, zaslanou Ministerstvu spravedlnosti advokátní kanceláří právního zástupce žalobce, žalobce uplatnil nárok na předběžné projednání nároku, obsahově totožného se žalobou.

5. Dle článku z internetového deníku [obec] ze 4.5.2017, vytištěného 7. 4. 2018, s názvem„ Protižidovské nadávky na sítích mohl psát někdo jiný, soud zrušil podmínku...“ je stručně popsán stíhaný skutek s tím, že tohoto se měl dopustit mladík, označený na sociálních sítích pod identitou [jméno] [příjmení].

6. Dle pokladního daňového dokladu [číslo], vystaveného advokátní kanceláří [právnická osoba] žalobci, uhradil žalobce za právní služby kanceláře dne 3.7.2018 částku 8 000 Kč.

7. Dle pokladního daňového dokladu [číslo], vystaveného advokátní kanceláří [právnická osoba] žalobci, uhradil žalobce za právní služby kanceláře dne 4. 5. 2017 částku 8 000 Kč.

8. Dle pokladního daňového dokladu [číslo], vystaveného advokátní kanceláří [právnická osoba] žalobci, uhradil žalobce za právní služby kanceláře dne 14. 11. 2016 částku 8 000 Kč.

9. Dle zálohové faktury [číslo] ze dne 14. 11. 2016 s datem splatnosti 28. 11. 2016, byla žalobci vyúčtována žalobci advokátní kanceláři [titul] [jméno] [příjmení] služba v částce 8 000 Kč.

10. Informací Ministerstva spravedlnosti o přijetí žádosti o předběžné projednání nároku ze dne 9. 7. 2018 byl právní zástupce žalobce informován o přijetí uvedené žádosti ze strany žalované.

11. Dle kalkulace nákladů řízení bylo v rámci obhajoby žalobce v rámci daného trestního stíhání celkem vyúčtováno 39 310 Kč včetně DPH, a to za 8 hlavních úkonů (převzetí věci a první porada s klientem, písemné vyjádření ve věci samé, odvolání, písemné vyjádření k odvolání, 3x účast na hlavním líčení, 1x účast na veřejném zasedání u odvolacího soudu) a 3 vedlejší úkony (odpor, žádost o odročení hlavního líčení pro kolizi, účast na vyhlášení rozsudku). Dále je účtována paušální náhrada za úkony právní služby dle advokátního tarifu, celkem za 11 úkonů, náhrada za použití motorového vozidla v částce 3 720 Kč za cestu ze sídla advokáta k Obvodnímu soudu pro Prahu 10, dále cesta ze sídla advokáta na Obvodní soud pro Prahu 10 v částce 7 452 Kč, kdy byly uskutečněny celkem 4 cesty, v předchozím případě se jednalo o 2 cesty, a dále je účtována náhrada za použití motorového vozidla ze sídla advokáta k Městskému soudu v Praze, kdy byly účtovány 2 cesty v celkové částce 3 766 Kč.

12. Dle velkého technického průkazu vozidla Volvo XC 90, [registrační značka], ve vlastnictví [jméno] [příjmení], činí průměrná spotřeba vozu 11,9 l na 100 km, ve městě 7,5 litru a v kombinaci 9,1 l na 100 km.

13. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti z 12. 2. 2019 byl vypořádán nárok žalobce na předběžné projednání nároku, kdy Ministerstvo zde konstatuje, že v rámci nákladů na obhajobu uhradilo žalobci celkem 27 810 Kč, včetně DPH, kterážto částka byla žalobci poukázána na bankovní účet dle žádosti ze dne 20. 10. 2018. Co se týče nemajetkové újmy za trestní stíhání, je zde konstatováno, že tedy v trestním řízení, vedeném proti žadateli, došlo v přípravném řízení k nezákonnému rozhodnutí, kterým tedy je zahájení trestního stíhání ze dne 30. 5. 2016, za což se Ministerstvo spravedlnosti omlouvá, a konstatuje porušení práva, přičemž toto považuje za postačující, neboť tvrzená nemajetková újma musí být žadatelem nejen tvrzena, ale i dostatečně prokázána, což se v daném případě nestalo, neboť nemajetková újma nezákonného rozhodnutí jako takového, se nepresumuje.

14. Dle článku z 19. 12. 2017 ze serveru zprávy.i.dnes.cz„ Autora antisemických nadávek se určit nepodařilo, soud muže osvobodil“ je žalobce označen jménem [celé jméno žalobce] a věkem, jako osoba která byla zproštěna obžaloby z hanobení národa, kdy se nepodařilo prokázat, že je autorem vzkazů, které měly naplnit tento trestný čin, resp. skutkovou podstatu tohoto trestného činu. Podle obžaloby psal [celé jméno žalobce] pod uživatelským jménem [jméno] [příjmení] antisemické příspěvky na sociální sítě. Rovněž je zde konstatováno, že k mediálně známým případům, které se týkají výroku na Facebooku patří kauza bývalého poslance za [anonymizována dvě slova] [jméno] [celé jméno žalobce], kterému soudy uložily půlroční podmínku za příspěvky o Romech.

15. Dle článku z 5. 4. 2017 ze serveru [ulice] [webová adresa] s názvem„ Soud potrestal podmínkou antisemické výroky na sociálních sítích“, soud uložil půlroční podmíněný trest za protižidovský status na Facebookovém [titul], obviněného muže uznal vinným z podněcování nenávisti vůči skupině osob, kdy žalobce zde nebyl označen a článek opět odkazoval na kauzu bývalého poslance za Věci veřejné, [jméno] [celé jméno žalobce].

16. Dle článku z [webová adresa] s názvem„ V případě protižidovských nadávek na internetu zrušil soud trest, není jisté, že je psal obžalovaný“ ze dne 4. 5. 2017, mladík, který byl na Facebookovém [titul] označen pod [titul] [jméno] [příjmení], byl z daného trestného činu osvobozen.

17. Dle článku ze 4. 5. 2017 s názvem„ Protižidovské nadávky na sítích mohl psát někdo jiný, soud zrušil podmínku“, byl před soudem souzen mladík, označený na sociálních sítích pod identitou [jméno] [příjmení].

18. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 2 T 114/2016, jehož součástí je také policejní spis, soud zjistil následující skutečnosti: Dne 10.3.2016 postoupila [ulice] část [obec a číslo] věc Policii ČR s tím, že přestupek, nebo resp. jednání, oznámené jako přestupek proti občanskému soužití, se dle názoru Městské části [obec a číslo], dá kvalifikovat jako trestný čin. Dne 15. 3. 2016 byl proveden záznam o zahájení úkonů trestního řízení z 15.3.2016 a uvedený čin zde byl kvalifikován. Usnesením o zahájení trestního stíhání z 30.5.2016 bylo poté zahájeno trestní stíhání žalobce, proti zahájení trestního stíhání podal žalobce stížnost, doručenou policejnímu orgánu 3. 6. 2016. Dne 11. 9. 2015 rozhodlo Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy] 1 Zt 247/2015 - 31 o zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 8. 8. 2015 a opětovném uložení k projednání policejnímu orgánu. Poté byla předložena stížnost proti usnesení policejního orgánu ze 7.6.2016 státnímu zastupitelství, tato byla 28.6.2016 Obvodním státním zastupitelstvím pro [část Prahy] jako nedůvodná.

19. Žalobce k věci při účastnickém výslechu uvedl, že se dostavil k podání vysvětlení na policejní služebnu v [obec], kde mu byly předloženy nějaké podklady s tím, že by se celá situace mohla dlouze táhnout, pokud by odmítl vypovídat a že věc skončí, pokud se k činu přizná, o čemž bude vyhotoven protokol. Poté byl předvolán k výslechu na policii na [obec a číslo] s tím, že byl již veden jako obviněný z uvedeného trestního činu, čemuž se divil, když předchozím úkonem měla být celá věc vyřešena. V té době pracoval jako servisní technik havarijní služby po celé [obec] a musel si vyměňovat služby s kolegou, aby se mohl zúčastnit jednotlivých stání, což se nelíbilo jeho nadřízenému, který věc komentoval, že není vhodné, aby takový člověk pracoval ve firmě, která působí v budovách státu, resp. na Ministerstvu financí a podobně. Dalším problémem bylo věc vysvětlit jeho dědečkovi, který nechápal, jak se mohl žalobce takové činnosti dopustit. Věc bylo obtížné vysvětlit i tehdejší přítelkyni žalobce (nyní manželce), se kterou se často hádal a opakovaně jí vysvětlovat, že to nebyla jeho vina, že pouze nechtěl zbytečné komplikace. Žalobce se obával případného trestu odnětí svobody, protože s přítelkyní plánovali rodinu a budoucnost tak byla nejistá. Žalobce se policistům doznal pouze proto, že chtěl mít klid, uvěřil tvrzení vyšetřovatele, že celá věc tím skončí. Již nechtěl mít další starosti, dařilo se mu v zaměstnání v [obec] a hodlal vést normální život. Poklady, které mu policie předložila, obsahovaly i jeho fotografie, přičemž někde mělo být uvedeno i jeho jméno a policie si to tímto způsobem spojila dohromady. Snažil se jim vysvětlit, že o celé věci nic neví, ale toto nebylo ze strany policie uznáno. Doznání tedy považoval za nejjednodušší východisko, zvláště když mu byl policií předestřen další zdlouhavý postup, pokud se nedozná. V té době nebyl zastoupen advokátem a nenapadlo ho, že by se věc mohla vyvinout až k trestnímu stíhání. Vztah s přítelkyní přetrval, pravděpodobně i díky domácím mazlíčkům, které si spolu pořídili. Ona sama v průběhu řízení před odvolacím soudem začala pochybovat o zákonnosti stíhání a uvěřila žalobci, přičemž v současné době jsou manželé a mají rodinu. Příslib ze strany policie, kdy následně se ukázalo, že tento byl nepravdivý, vnímal žalobce dost negativně, protože byl následně veden jako obviněný, se všemi vyšetřovacími úkony s tím spojenými (tělesná prohlídka, fotografie, otisky atd.). Žalobce se tak cítil podveden, řada jeho přátel k němu změnila přístup, věc byla zveřejňována a lidé se jej na ni ptali, což mu bylo velice nepříjemné. Co se týče zaměstnání, byl zaměstnán ve [právnická osoba], kde jsem dělal, dělal, nejdříve jako řadový elektrikář zhruba dva- tři měsíce snad v objektu rádia Svobodná Evropa, poté byl na doporučení manažera přidělen na středisko servisu, kde zůstali na celé středisko zůstali pouze dva a drželi zde nepřetržitou 24 hodinovou službu na havárie elektřiny a vody v různých objektech po celé [obec] (např. Ministerstvo financí, Národní galerie atd.). Museli se tak s kolegou navzájem zastupovat, když jeden z nich z nějakého důvodu nemohl nastoupit do práce. Šlo o dlouhodobou situaci, kdy výjezdů mohlo být v týdnu i 20, což s ohledem na žalobcovu účast u soudu bylo těžké. Pokud v trestním řízení [právnická osoba] odpověděla, že žalobce nezná, tyto společnosti jsou dvě, soud pravděpodobně oslovil tu druhou, s níž žalobce skutečně neměl nic do činění. O trestním řízení musel žalobce v práci říci sám, protože musel zdůvodnit svou žádost o poskytnutí volna, jeho okolí se pak o kauz dozvěděli pravděpodobně od někoho z rodiny žalobce, byl v kontaktu s matkou a bydlí v malém městě, kde se zná každý s každým. Po zveřejnění článku o žalobcově osvobození zodpověděl několika známým dotazy, vysvětlil průběh a jednalo se především o okruh osob, které věřili v jeho nevinu.

20. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

21. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

22. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

23. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

24. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

25. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

26. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

27. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

28. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

29. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

30. Dle § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 ODŠZ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

31. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

32. Z provedeného dokazování má soud za prokázáno, že žalobce byl od 30.5.2016, kdy bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání stíhán z přečinu projevu sympathií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle § 404 trestního zákoníku. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že se v dané věci jednalo o nezákonné rozhodnutí, když žalobce byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19.12.2017, sp. zn. 2 T 114/2016, byl v celém rozsahu zproštěn obžaloby. V průběhu řízení žalobce vynaložil náklady na právní zastoupení, které uplatnil u žalované a které žalovaná nahradila téměř v plném rozsahu, až na jediný ½ úkon ze dne 20.11.2017, kterým byla žádost o odročení hlavního líčení, který za úkon nepovažovala. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal v průběhu řízení žalobu právě o již přiznanou škodu částečně zpět, rozhodl soud ve výroku I. podle ust. § 96 o.s.ř. o částečném zastavení řízení.

33. Současně soud ve výroku II. jako důvodné přiznal úroky z prodlení z již přiznané částky, když žalovaná plnila až po lhůtě k předběžnému projednání nároku, která marně uplynula 7.1.2019.

34. Soud nepřisvědčil žalobci v tom, že by v daném případě měl být aplikován § 11 odst. 3 vyhlášky 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), kdy žádost o odročení se zdůvodněním přirovnává k výzvě k plnění se základním právním rozborem. Takovéto hodnocení prosté procesní žádosti se soudu jeví přinejmenším přehnané, když v rámci podobné žádosti není zapotřebí ani právnické vzdělání, natož právní rozbor, jedná se o ryze procesní žádost, kterou může vyřídit (a často také vyřizuje, pokud je v kanceláři zaměstnána) asistentka advokáta, podobně jako telefonický dotaz na vyznačení doložky právní moci či podání zásilky na poštu. Takovouto činnost nelze podřadit pod úkony právní služby. Soud proto požadovanou odměnu za uvedený„ úkon“ zamítl. Pokud jde o požadovanou náhradu nemajetkové újmy, média v rámci trestního stíhání nijak žalobce neoznačila, naopak uváděla pseudonym, pod kterým se měla dopouštět blíže neztotožněná osoba uvedené činnosti a jméno žalobce zveřejnila až v souvislosti s informací o zproštění žalobce obvinění [příjmení] tak pouze naplnila zásadu veřejnosti trestního stíhání. Z účastnické výpovědi žalobce přitom vyplynulo, že osoby, které se na kauzu žalobce dotazovaly, měly informace o trestním stíhání právě od něj či jeho blízkých. Ke ztotožnění žalobce s danou kauzou tak nedošlo v důsledku její medializace, ale v důsledku vlastní činnosti žalobce a jeho blízkých. Tuto skutečnost přitom nelze dávat k tíži žalované. Žalobce svá tvrzení o zásahu do jeho osobnostní sféry, potažmo traumatu z trestního stíhání dostatečně nedoložil, když naopak z jeho účastnické výpovědi vyplynulo, že si v průběhu trestního stíhání pořídil domácí mazlíčky a plánoval rodinu. Tvrzený dopad trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce tak zůstal v rovině obecných tvrzení. S ohledem na to se žalovanou poskytnutá satisfakce ve formě konstatování porušení práva a omluvy jeví zcela přiměřenou, proto žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (výrok III.).

35. Výrok o nákladech řízení soud opřel o ust. § 142 odst. odst. 2 o. s. ř., a žalobci, který měl úspěch co do 57,67% a neúspěch co do 42,34%, přiznal právo na náhradu 15,33 % nákladů. Náklady na právní zastoupení žalovaného vyčíslil soud prvního stupně na částku 48 451,78 Kč, sestávající z odměny advokáta za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, 2x písemné podání ve věci, 2x účast při jednání soudu) po 4 700 Kč, náhrady hotových výdajů za 6 úkonů právní služby po 300 Kč, 20x náhrady za promeškaný čas po 100 Kč, to vše s DPH, a 2x cestovným, které soud podle průměrné spotřeby vozidla právního zástupce žalobce stanovil za jednu cestu z [obec] do [obec] a zpět ve výši 2865,89 Kč (tzn. při vzdálenosti 404 km, spotřebě 31,8 l na 100 km a základní náhradě 4,2 Kč za kilometr). S ohledem na poměrný úspěch žalobce ve věci soud přiznal částku 7 427,66 Kč.