45 C 127/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobkyní: Jméno nezletilé , narozená Adresa nezletilé bytem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované pro zaplacení 3 500 000 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhají na žalované zaplacení částky 3 500 000 Kč, se zamítá.

II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 20. 6. 2023, se žalobkyně (původně dle znění žaloby žalobkyně i její matka jako zákonná zástupkyně, dle upřesnění při ú.j. je žalobkyní pouze nezletilá žalobkyně) domáhala na žalované zaplacení částky 3 500 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené při výkonu státní moci dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). V žalobě žalobkyně uváděla, že jí škoda, resp. nemajetková újma, byla způsobena nesprávným úředním postupem OSPOD, v důsledku kterého byla žalobkyně odloučena od biologické rodiny a nebylo jí umožněno navázat vztah s rodinou. Žalobkyně odkazují na nález Ústavního soudu (dále jen „ÚS“) ze dne 13. 9. 2022, ve kterém ÚS uzavřel, že: „Byl to právě OSPOD a obecné soudy, kdo nedokázal od dubna 2018, kdy bylo stěžovatelce na základě nikdy neprokázaného podezření o špatném zacházení s nezletilou dítě odebráno, tedy po dobu 4 let vytvořit takové podmínky, aby alespoň došlo k nápravě stavu vytvářením předpokladů pro postupné začlenění nezletilé zpět do péče rodičů.“ Nezletilá žalobkyně byla matce odňata na základě postupu OSPOD po krátkém prvním kontaktu s matkou dne 9. 4. 2018 přímo v porodnici. Dne 10. 4. 2018 Okresní soud v Opavě vydal předběžné opatření a dále dne 4. 6. 2018 zahájil Okresní soud v Opavě řízení ve věci s odůvodněním, že není žádný z rodičů, který by o žalobkyni b) pečoval. Dne 22. 6. 2020 rozhodl Okresní soud v Opavě o pěstounské péči žalobkyně b), avšak rozsudek byl odvolacím soudem zrušen s odůvodněním, že soud prvního stupně nevzal v úvahu rodiny otce žalobkyně být nápomocni rodičům nezletilé, přičemž věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Okresní soud v Opavě znovu rozhodl dne 22. 2. 2021, když uvedl, že rodina rodičů nezletilé žalobkyně není ochotna na rodiče nepřetržitě dohlížet. Dne 17. 10. 2022 bylo rozhodnuto o okamžitém vrácení nezletilé žalobkyně do péče biologických rodičů, a následně dne 13. 1. 2023 okresní soud řízení zastavil. Nemajetkovou újmu žalobkyně odůvodňují tak, že i ÚS konstatoval výjimečně závažný zásah do rodinného života, přičemž i nadála jsou poškozeny sociální a citové vazby mezi žalobkyní b) a jejími rodiči. Inspirací pro výpočet zadostiučinění byl žalobkyním nález ÚS sp. zn. I. ÚS 1737/16, kde se jedná o nezákonný výkon vazby, přičemž částka za jeden den se pohybuje v rozmezí 500 Kč až 1 500 Kč. Nezletilá byla od rodičů odloučena 1 659 dnů, když při uplatnění částky 1 500 Kč tato částka zadostiučinění činí 2 488 500 Kč. Žalobkyně žádají zvýšení této částky na 3 500 000 Kč z důvodu mimořádné újmy při odloučení matky od kojence.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním, doručeným soudu dne 25. 3. 2024, tak, že neuznává nárok strany žalující a navrhuje zamítnutí žaloby. Nezletilá žalobkyně byla odebrána matce pro podezření na nevhodné zacházení a umístěna do pěstounské péče na přechodnou dobu předběžným opatřením Okresního soudu v Opavě ze dne 10. 4. 2018, č. j. , Anonymizováno, . Dále bylo předběžným opatřením uloženo předběžně snášet péči pěstounů, což potvrdil odvolací soud s tím, že zacházení matky s nezletilou se vymykalo běžnému zacházení s novorozencem, když matka není schopna se samostatně o nezletilou starat pro snížené rozumové a rozpoznávací schopnosti a snížený práh frustrační tolerance zátěže a stresu, přičemž reaguje impulsivně a zlostně. Okresní soud svěřil nezletilou do příbuzenské pěstounské péče sestry žalobkyně a). Postup OSPOD byl šetřen veřejným ochráncem práv a rovněž k opakovaným žádostem rodičů byl posuzován postup OSPOD ze strany MPSV, přičemž bylo hodnoceno, že postup OSPOD neprobíhal dostatečně, avšak následně vykazoval zlepšení a vytýkané nedostatky byly z větší části napraveny. ÚS nálezem ze dne , datum, shledal, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě a rozsudkem Okresního soudu v Opavě, byla porušena práva stěžovatelů na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a právo na soudní ochranu. Pakliže žalobkyně požadují odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku odebrání nezletilé žalobkyně od rodičů, kdy byly narušeny citové vazby, žalovaná má za to, že újma není v příčinné souvislosti s úředním postupem OSPOD. Žalobkyně byla odebrána z péče rodičů na základě rozhodnutí soudu, bez něhož by k odejmutí dojít nemohlo a nedošlo. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení, když žalobkyně se o vzniku újmy dozvěděly dne 13. 9. 2022 a ke dni podání žaloby uplynulo více než šest měsíců.

3. Na jednání, konaném dne 12. 11. 2024, žalobkyně sdělila, že na žalobě trvá, přičemž nesprávný postup OSPOD pokračoval také po vydání nálezu ÚS dne 22. 9. 2022, kdy nezletilá nebyla navrácena bezodkladně do péče rodičů. Žalovaná odkázala na podané vyjádření, kdy má za to, že nebyly naplněny předpoklady odpovědnosti za nemajetkovou újmu, nadto byl nárok promlčen.

4. Předmětem řízení je zaplacení částky 3 500 000 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup orgánu sociálněprávní ochrany dětí.

5. Na základě účastníky předložených důkazů učinil soud následující skutková zjištění Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že nález Ústavního soudu sp. zn. , Anonymizováno, byl vyhlášen dne 22. 9. 2022 a zpřístupněn veřejnosti dne 4. 10. 2022. Ze Zápisu z případové konference ze dne 17. 10. 2022 má soud za prokázané, že bylo rozhodnuto o vrácení nezletilé žalované b) do biologické rodiny, přičemž byl pracován plán adaptace nezletilé při předávání do domácnosti rodičů. Rodiče nezletilé nesouhlasili s dlouhodobým dohledem OSPOD. Ze stanoviska Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 9. 1. 2023 soud zjistil, že žalobkyně uplatnily nárok na náhradu nemajetkové újmy, způsobené postupem orgánu sociálněprávní ochrany dětí. Žádosti nebylo vyhověno, neboť nebylo shledáno naplnění předpokladů odpovědnosti, a to nesprávného úředního postupu. Z dopisu Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 11. 4. 2023, adresovaného matce nezletilé, soud zjistil, že tato nesouhlasila se stanoviskem žalované ze dne 9. 1. 2023, přičemž žalovaná opakovaně sdělila, že nehodnotí, zda byla nezletilá odebrána z péče rodičů oprávněně či nikoli, avšak zdůraznila, že o odejmutí dítěte rozhoduje nezávislý soud, nikoli OSPOD. Žalobkyně byla opětovně poučena o možnosti obrátit se se svým nárokem na soud podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“).

6. Po právní stránce dospěl soud k následujícím závěrům: Podle § 1 odst. 1 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 32 OdpŠk nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení zrušovacího rozhodnutí. Podle odst. 2 tamtéž nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Podle odst. 3 citovaného ustanovení nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

7. Vzhledem k tomu, že žalovaná namítla promlčení nároku, zabýval se soud předně důvodností této námitky. K tomu soud zdůrazňuje, že žalovaná v civilním řízení není v pozici vrchnostenské, a je tak jejím právem, jako jakéhokoliv jiného účastníka civilního řízení, se vznesenému žalobnímu návrhu bránit, a to včetně námitky promlčení. OdpŠk je ve vztahu k občanskému zákoníku ve vztahu speciality, jenž se nepromítá jen do odlišné úpravy promlčecích lhůt, ale také (v neprospěch žalované) ve stanovení přísné objektivní odpovědnosti žalované bez možnosti liberace (vyvinění). Soud tedy považuje speciální právní úpravu zákona za vyváženou. Jakkoliv lze zákonem stanovenou subjektivní promlčecí lhůtu v délce 6 měsíců považovat za relativně krátkou, nelze pominout skutečnost, že dané ustanovení (tj. § 32 odst. 3 zákona) obstálo v testu ústavnosti (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1615/12 , a dále nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1532/16; obdobný závěr plyne rovněž např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2022, sp. zn. 30 Cdo 3825/2011; dále srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 21 Cdo 486/2002, ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2905/99, ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. 33 Cdo 1864/2000, ze dne 21. 4. 1999, sp. zn. 25 Cdo 484/99, ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/1999).

8. K tvrzenému nesprávnému postupu mělo dojít postupem orgánu sociálně právní ochrany dětí při odebrání nezletilé žalobkyně z péče rodičů, a to na základě předběžného opatření Okresního soudu v Opavě ze dne 10. 4. 2018, č. j. , Anonymizováno, a usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 7. 2. 2019, č. j. , Anonymizováno, , kterým bylo rodičům uloženo předběžně snášet péči pěstounů. O vzniku nemajetkové újmy se žalobkyně dozvěděly nejpozději dne 22. 9. 2022. Žalobkyně uplatnily předběžně nárok u žalované dne 13. 12. 2021, tedy ještě před datem 22. 9. 2022, kdy se o vzniku újmy dozvěděly, ke stavění promlčecí doby tak nemohlo dojít. Poslední den k uplatnění nároku u soudu tak připadl na 22. 3. 2023, přičemž žaloba byla podána dne 20. 6. 2023. Nelze tak než přisvědčit žalované, že nárok žalobkyň byl promlčen.

9. Pakliže žalobkyně při jednání soudu uváděla, že k nesprávnému úřednímu postupu OSPOD docházelo rovněž po vyhlášení nálezu ÚS až do vydání nezletilé biologickým rodičům (od 22. 9. 2022 do 25. 10. 2022), přičemž nesprávný postup byl shledáván v prodlevě v navrácení nezletilé biologickým rodičům, nezbývá než konstatovat, že rovněž tento nárok je promlčen. Žalobkyně se o nemajetkové újmě mohla dozvědět nejpozději ke dni navrácení nezletilé, tj. 25. 10. 2022, přičemž poslední den lhůty k uplatnění nároku připadá na 25. 4. 2023 a k podání žaloby došlo dne 20. 6. 2023.

10. S ohledem na shora uvedené proto soud výrokem I tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítl.

11. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 150 o. s. ř., dle kterého jsouli tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Soud tak dospěl k závěru, že s ohledem na věk žalobkyně a okolnosti projednávané věci, když předmětem řízení byla nemajetková újma způsobená postupem orgánu sociálněprávní ochrany děti, je na místě aplikovat moderaci nákladů řízení. Rovněž Ústavní soud považuje nezletilost účastníka za možný důvod pro moderaci nákladů řízení (např. I. ÚS 613/18). Soud také přihlédl k nedostatečné znalosti zmocněnce žalobkyň z oblasti procesního práva omluvitelné jeho snahou využít v maximální míře zákonných prostředků k ochraně zájmů žalobkyň (shodně viz Nejvyšší soud, 28 Cdo 2281/2001). V souhrnu se tak jedná o situaci podřaditelnou pod hypotézu ustanovení § 150 o.s.ř., čímž je nákladový výrok dostatečně odůvodněn.