45 C 13/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov sídlem adresa pro zaplacení 246 453 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9,75 % úrok z prodlení ročně z částky 92.964,30 Kč od 21.2.2020 do 13.7.2021, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky 246.453,00 Kč spolu s 9,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 153.488,70 Kč od 21.8.2019 do zaplacení a z částky 92.964,30 Kč od 21.8.2019 do 20.2.2020, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení, k rukám jejího zástupce, částku 900,00 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za vzniklou kšodu ve výši 246.453 Kč, způsobené jí v řízení před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Proti žalobkyni, jako manželce povinného, byla nařízena exekuce vedená soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [exekutorský úřad] [anonymizováno], pod sp. zn. [spisová značka]. Pověření soudního exekutora vydal [název soudu] v řízení pod sp. zn. [spisová značka]. Exekuce byla zahájena a dále vedena na základě exekučního příkazu č. j. [číslo jednací] ze dne 3. 1. 2018, jímž soudní exekutor rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávek manželky povinného – žalobkyně z účtů č. [bankovní účet], [bankovní účet] u peněžního ústavu [právnická osoba] [název soudu] svým usnesením (č. j. [číslo jednací], sp. zn. exekutora: [spisová značka]) ze dne 3.5.2018 exekuci v rozsahu jejího vedení dle exekučního příkazu č. j. [číslo jednací] ze dne 3. 1. 2018, jímž soudní exekutor rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávek manželky povinného z účtů č. [bankovní účet], [bankovní účet] u peněžního ústavu [právnická osoba], zastavil a nepřiznal ve vztahu mezi oprávněným a manželkou povinného žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení o částečném zastavení exekuce. Proti uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně dne 25. 5. 2018, a to zejména proti výroku III, kterým bylo rozhodnuto, že manželka povinného – žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, odvolání. Žalobkyni vznikly účelně vynaložené náklady, které byla povinna vynaložit v souvislosti s obranou proti neoprávněné vydanému exekučnímu příkazu, který byl vydán proti její osobě. S ohledem na složitost věci a výši exekuované částky si musela zvolit právní zastoupení. Jednalo se o 4 úkony právní služby (příprava a převzetí, návrh na odklad výkonu exekuce, návrh na zastavení exekuce, odvolání proti tomuto usnesení), tj. celkem 246.453,00 Kč. Faktura [číslo] obsahující vyčíslení je obsažena v příloze. O odvolání rozhodl dne 2.10.2018 [název soudu] usnesením č.j. [číslo jednací] tak, že ve výroku III. o nákladech řízení usnesení [název soudu] potvrdil, avšak současně dovodil, že z hlediska zastavení exekuce je zavinění výhradně na straně exekutora, který však není účastníkem řízení a nepřipadá v úvahu možnost uložit povinnost k náhradě nákladů řízení jemu. V této souvislosti současně odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. III. ÚS 3564/14, podle kterého nepříznivé majetkové dopady týkající se rozhodnutí o nepřiznání náhrady nákladů řízení ve vztahu k exekutorovi lze odvrátit cestou náhrady škody dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). S ohledem na to žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované dne 20.8.2019. Žalovaná však tomuto nároku žalobkyně nevyhověla. S ohledem na to navrhla žalobkyně, aby soud žalobě vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobkyní neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne 20. 8. 2019 podala žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na náhradu škody ve výši 246.453 Kč s příslušenstvím, která jí měla vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a u [exekutorský úřad] [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka]. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 12. 7. 2021. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., a to exekuční příkaz přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu manželky povinného, č.j. [číslo jednací], požadovaná náhrada škody však nebyla žalobkyni poskytnuta v požadované výši. Žalovaná poskytla žalobkyni odškodnění ve výši 92.964,30 Kč, ve zbytku byla žádost žalobkyně zamítnuta. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a uvedla, že škoda skutečně žalobkyni vznikla v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí, avšak nikoli v požadované výši. Dle ust. § 7 ve spojení s ust. § 11 odst. 2 písm. e) advokátního tarifu náleží za 1 úkon v rámci projednávané exekuce částka ve výši 25.310 Kč (předmětem exekučního řízení je částka 15.772.386,28 Kč). Žalobkyně má nárok odměnu za 3 úkony právní služby, a to konkrétně příprava a převzetí věci, návrh na zastavení exekuce spolu s návrhem na odklad výkonu exekuce ze dne 9.1.2018 a odůvodnění odvolání ze dne 22.6.2018. Žalobkyni tak byla přiznána odměna v celkové výši 92.964,30 Kč vč. DPH představující odměnu za 3 úkony právní služby po 25.310 Kč, 3 režijní paušály po 300 Kč a DPH ve výši 21 %. Ve zbývající části byl požadovaný nárok činěn sporným, když jako dva úkony byla požadována náhrada za návrh na odklad výkonu exekuce a za návrh na zastavení exekuce, které oba byly uskutečněny dne 9.1.2018, proto byla přiznána náhrada pouze za jeden úkon právní pomoci. Částka ve výši 92.964,30 Kč byla poukázána na bankovní účet uvedený v žádosti o odškodnění ze dne 20. 8. 2019. K požadavku žalobkyně na přiznání úroků z prodlení ode dne 21. 8. 2019 žalovaná konstatovala, že s ohledem na datum uplatnění daného nároku náleží žalobkyni případný úrok z prodlení až ode dne 21.2.2020. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta a žalované přiznány náklady řízení.

3. Žalobkyně se k prvnímu jednání bez omluvy nedostavila, proto soud jednal v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř.

4. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohlo jí být poskytnuto poučení podle ust. § 118a odst. 1 o.s.ř. k doplnění jejích tvrzení a označení důkazů, zejména s ohledem na to, že i přes žalovanou přiznané odškodnění v rámci předběžného projednání nároku žalobkyně nevzala žalobu částečně zpět. Poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo a dobrodiní poučení ztrácí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Odo 832/2006 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 1793/2011).

5. Uplatněním nároku na náhradu škody ze dne 20.8.2019 se žalobkyně domáhala u žalované zaplacení částky 246.453,00 Kč, jako škody, způsobené v daném exekučním řízení. V rámci předběžného uplatnění nároku žalobkyně specifikovala jednotlivé úkony právní služby jako převzetí právního zastoupení, návrh na odklad výkonu exekuce, návrh na zastavení exekuce a odvolání proti usnesení o zastavení exekuce.

6. Stanoviskem žalované ze dne 12.7.2021 byl vypořádán nárok žalobkyně, uplatněný žádostí ze dne 20.8.2019.

7. Zálohovou fakturou [číslo] bylo žalobkyni Advokátní kanceláři [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vyúčtována částka 246.453,00 Kč celkem za 4 úkony právní služby po 50.620,00 Kč za úkon, plus režijní paušál v celkové výši 1 200 Kč, to vše bez DPH. Konkrétní úkony nebyly v zálohové faktuře blíže specifikovány.

8. Usnesením soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [exekutorský úřad] 5, č.j. [číslo jednací], ze dne 13.2.2019 byl zrušen exekuční příkaz č.j. [číslo jednací] přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného, vedeného u peněžního ústavu [právnická osoba]

9. Usnesením [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne 2.10.2018 bylo odvolání manželky povinného proti výrokům I. a II. usnesení [název soudu] ze dne 3.5.2018, č.j. [číslo jednací], odmítnuto, ve výroku III. bylo uvedené usnesení, o nákladech řízení, potvrzeno. Dále bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V uvedeném usnesení, v bodu 14., soud uvedl, že obdobnou situaci opakovaně řešila judikatura Ústavního i Nejvyššího soudu, přičemž uzavíral, že nepříznivé majetkové dopady lze nicméně odvrátit cestou náhrady škody dle zákona č. 82/1998 Sb.

10. Ze spisu [název soudu] sp.zn. [spisová značka] soud zjistil, že dne 9.1.2018 byl podán právní zástupkyní žalobkyně jako manželky povinného z dané exekuce návrh na zastavení exekuce vůči manželce povinného společně s návrhem na odklad výkonu exekuce. Touto jedinou listinou byly provedeny oba dva úkony. Vzhledem k tomu, že žalovaná v průběhu řízení částečně hradila na žalobkyní požadovaný nárok, kdy uznala tři ze čtyř úkonů, soud považuje další dokazování z daného spisu za nadbytečné právě proto, že se jedná o sporný úkon, kdy žalobkyně tento úkon uplatnila jako dva úkony, zatímco žalovaná tento úkon přiznala, co do jednoho úkonu.

11. Dle příkazu k platbě byla žalobkyni přiznaná částka ve výši 92.964,30 Kč vyplacena 13.7.2021.

12. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

14. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

15. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

16. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

17. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

18. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

19. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

20. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

21. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

22. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

23. Dle ust. § 11 odst. 2 písm. e) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny náleží za každý z těchto úkonů právní služby, jde-li o výkon rozhodnutí, za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, za sepsání návrhu na zahájení řízení, vyjádření k návrhu, zastupování při jednání a sepsání odvolání proti rozhodnutí.

24. V daném případě bylo mezi stranami nesporné, že žalobkyni vznikla v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a u [exekutorský úřad] [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] škoda, představující jí vynaložené náklady na právní zastoupení. Rovněž nebylo sporu o tom, že jednotlivé úkony právní služby byly žalobkyni vyúčtovány ve výši 246.453,00 Kč, a to celkem za 4 úkony právní služby po 50.620,00 Kč za úkon, plus režijní paušál v celkové výši 1 200 Kč, to vše bez DPH, přičemž se jednalo o převzetí právního zastoupení, návrh na odklad výkonu exekuce, návrh na zastavení exekuce a odvolání proti usnesení o zastavení exekuce. Žalobkyni byla žalovanou přiznána odměna v celkové výši 92.964,30 Kč vč. DPH představující odměnu za 3 úkony právní služby po 25.310 Kč (příprava a převzetí věci, návrh na zastavení exekuce spolu s návrhem na odklad výkonu exekuce ze dne 9.1.2018 a odůvodnění odvolání ze dne 22.6.2018), 3 režijní paušály po 300 Kč a DPH ve výši 21 %. Sporná mezi účastníky zůstala odměna za jeden úkon právní služby, který byl účtován jako dva, jakož i výše odměny za jeden úkon právní služby obecně. Předmětem exekučního řízení byla částka 15.772.386,28 Kč. Dle ust. § 7 bod. 7 advokátního tarifu představuje sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z tarifní hodnoty přes 10 000 000 Kč částku 48 300 Kč a 40 Kč za každých započatých 100 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 000 Kč. Tarifní hodnota jednotlivých úkonů tak představuje částku 50 620 Kč. Dle ust. § 11 odst. 2 písm. e) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny náleží za každý z těchto úkonů právní služby, jde-li o výkon rozhodnutí, za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, za sepsání návrhu na zahájení řízení, vyjádření k návrhu, zastupování při jednání a sepsání odvolání proti rozhodnutí. V daném případě tak odměna za jeden úkon právní služby představuje částku 25 310 Kč. Pokud je o sporný úkon ze dne 9.1.2018, na základě provedeného dokazování je zřejmé, že se jednalo o jednu a tutéž listinu, z téhož dne. Nelze tedy souhlasit se žalobkyní, že tento úkon by měl být hodnocen jako úkony dva. Žalobkyni tak náleží náhrada právního zastoupení v rozsahu 3 úkonů po 25 310 Kč podle ust. § 9 odst. 1 ve spojení s ust. § 7 bod 7. a ust. § 11 odst. 2 písm. e) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, dále 3 režijní paušály po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 3 téže vyhlášky za téže úkony, to vše zvýšené o 21 % DPH, jíž je advokát žalovaného jako plátce DPH povinen z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů státu odvést, celkem částku 92 964,30 Kč. Protože právě uvedenou částku již žalovaná žalobkyni uhradila, soud ve výroku ad. I přiznal žalobkyni úrok z prodlení z uvedené částky od prvního dne prodlení žalované s vypořádáním nároku žalobkyně poté, co jí uplynula 6měsíční lhůta k plnění ze žádosti, podané 20.8.2019, tzn. od 21.2.2020 do 13.7.2021, kdy byla uvedená částka žalobkyni přiznána.

25. Ve výroku ad. II zamítl žalobu jednak co do rozdílu, mezi žalobkyní požadovanou částkou a částkou, která jí po právu náleží s požadovaným úrokem z prodlení ode dne následujícího po podání žádosti o předběžné projednání nároku do zaplacení, když na tuto částku s příslušenstvím nevznikl žalobkyni nárok, jednak co do žalovanou již zaplacené částky 92 964,30 Kč s úrokem z prodlení ode dne následujícího po podání žádosti o předběžné projednání nároku do prvního dne prodlení žalované s vypořádáním nároku žalobkyně, když na uvedené příslušenství žalobkyni nevznikl nárok a žalobkyně sama žalobu ohledně již zaplacené částky nevzala zpět a nadále setrvala na svém požadavku, aby jí tato částka byla (po částečné úhradě ze strany žalované tedy již duplicitně) přiznána.

26. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.. Žalobkyně tím, že svou žalobu nevzala částečně zpět ani co do jí vyplacené částky, z procesního hlediska způsobila zamítnutí žaloby co jistiny v plném rozsahu. Procesně tak byla plně úspěšná žalovaná, která má podle shora uvedeného ustanovení právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalované písemně vyjádřila k žalobě, poté se připravovala na ústní jednání dne 18.3.2022 a tohoto se rovněž zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 3 úkonů po 300 Kč.