45 C 130/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa pro zaplacení 620 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6.666,67 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení další částky 533.333,33 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 22 570 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Žalobci bude po právní moci tohoto rozhodnutí vrácen přeplatek soudního poplatku ve výši 2000 Kč, a to prostřednictvím účtárny zdejšího soudu.

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 620 000 Kč, způsobené mu v řízení, vedeném u Okresního soudu v Opavě pod sp.zn. 19 T 149/2014. Řízení bylo zahájeno usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územní odbor [obec], oddělení hospodářské kriminality, SKPV ze dne 23. 04. 2014, č. j. KRPT-136612-276/TČ-2013-070681-102, kterým byl žalobce obviněn pro zločin podvodu dle ustanovení § 209 odst. 1, 3, 4 písm. a) tr. zákoníku a přečinu podvodu dle ustanovení § 209 odst. 1, 3 spáchaného účastenstvím ve formě pomoci dle ustanovení § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Uvedené rozhodnutí bylo následně usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Opavě ze dne 14. 05. 2014, sp. zn. 1 ZT 85/2014 bylo ohledně žalobce shora uvedené usnesení o zahájení trestního stíhání zrušeno dle ustanovení § 149 odst. 1 písm. b) trestního řádu zrušeno jako nezákonné. Následně však bylo usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 22. 05. 2014 pro zločin podvodu dle ustanovení § 209 odst. 1, 3, 4 písm. a) trestního zákona a pomoc k přečinu podvodu dle § 24 odst. 1 písm. c), § 209 odst. 1, 3 trestního zákona bylo trestní stíhání žalobce opětovně zahájeno. Řízení pak skončilo až usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 02. 08. 2019, č.j. 4 To 154/2019 – 3567, kterým byla veškerá odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 12. 03. 2019, č. j. 19 T 149/2014- 3335 zamítnuta. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 02. 08. 2019, č.j. 4 To 154/2019 - 3567 obdržel obhájce žalobce dne 29. 08. 2019. Obě usnesení o zahájení trestního řízení tak žalobce označil za nezákonná, přičemž je rozlišoval na 1.usnesení a 2.usnesení. Nezákonnými trestními stíháními vznikla imateriální újma, spočívající zejména v poškození jeho dobrého jména, narušení soukromého a rodinného života a způsobila řadu komplikací v pracovním a soukromé oblasti. Obě trestní stíhání byla zahájena zcela neodůvodněně, protože žalobce se žádného protiprávního jednání nedopustil. Policejní orgán zcela nedůvodně vyvodil jeho účast na údajném protiprávním jednáním ze skutečností, že je spolupracovník dalšího obviněného resp. nyní odsouzeného [příjmení] [jméno] [příjmení], který se staral o veškeré záležitosti, z nichž byla dovozována trestná činnost. Žalobce zdůraznil, že se na něj hledí jako na osobu nikdy netrestanou, když byl v minulosti byl odsouzen ještě před rokem 1989, kdy při odsouzení hrály roli politické důvody. Zahájení trestního stíhání na podkladě usnesení o zahájení trestního stíhání č. 1 bylo pro žalobce šokem, psychickou zátěží, jelikož absolutně neviděl důvod pro jeho zahájení. Žalobce chtěl pouze pomoci svému spolupracovníkovi. Důsledkem této pomoci však bylo zahájení a vedení trestního stíhání proti osobě žalobce. V tomto ohledu považuje žalobce za absolutní pochybení policejního orgánu fakt, že byl označen za člena organizované skupiny, a to za absence jakýkoliv důkazů svědčících o tomto závěru. Žalobce se v důsledku negativních zkušeností s činností policejních orgánů obává opětovného bezdůvodného trestního stíhání, jeho dobrá pověst byla silně poškozena, když výslechy spolupracovníků žalobce, se skutečnost o jeho trestním stíhání rychle rozšířila v okruhu jeho známých žalobce, což zhoršilo i jeho pracovní postavení. Negativní dopad nezákonných trestních stíhání se promítl i do rodinného života žalobce. Žalobce je otcem tří dětí, [jméno] [příjmení] [datum narození], [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození] a [jméno] [celé jméno žalobce], ar. 15. 04. 1996 a zdůrazňuje, že zejména jeho dvěma starším synům způsobila skutečnost, že jejich otec je trestně stíhán nervozitu a velké obavy, že o něj na dlouhou dobu přijdou. Na okraj žalobce uvádí, že trestní stíhání jeho osoby nešlo před dětmi zatajit, a to vzhledem ke společným známým, kteří se dozvěděli v důsledku výslechů pracovníků žalobce. Dále byli rodiče žalobce poškozeni na dobrém jméně. Matka žalobce, paní [jméno] [příjmení], [datum narození], nesla trestní stíhání svého syna velmi těžce a způsobilo jí to nemalé psychické potíže. Toto samozřejmě zpětně dopadalo i na žalobce. Konečně negativní dopad nastal i majetkové sféře žalobce. Vzhledem k nutnosti hradit obhájce, ale zejména vzhledem k tomu, že v dané trestní věci došlo u spoluobviněného Ing. [jméno] [příjmení] k zajištění nemovitého majetku, musel žalobce nastalou situaci řešit. Žalobce měl odůvodněné obavy, že by mohlo dojít i k zajištění jeho majetku, musel tedy přistoupit kjeho částečnému prodeji, ke kterému by za jiných okolností nedošlo. Žalobce prodal nemovitost - rodinný dům, k. ú. [obec] značně pod cenou. Žalobce neuplatňuje nyní majetkovou újmu (náhradu škody) vzniklou mu v důsledku nezákonného trestního stíhání, ale dožaduje se mj. odškodnění za to, že se dostal mj. i do materiální nejistoty. Trestní řízení dle usnesení o zahájení trestní řízení č. 1 trvalo téměř 1 měsíc (tj. od 23.04.2014 - do 14. 05. 2014). Následně bylo opětovně zahájeno na podkladě usnesení o zahájení trestního řízení č. 2 dne 22. 05. 2014 a pravomocně ukončeno dne 02. 08. 2019, tj. bylo vedeno 61 měsíců. Žalobce, ačkoliv se žádného protiprávního jednání, musel žít po dobu 62 měsíců v nejistě, obavách, strachu o sebe a svou rodinu. Proto označil žalobce pouhé konstatování omluvy za naprosto nedostatečné, přičemž požadoval částku ve výši 620.000 Kč, tj. 10.000 Kč x 62 měsíců za každý měsíc trestního řízení. V souvislosti s 1.usnesením o zahájení trestního stíhání žalobce již jednou nárok na náhradu imateriální újmu za nezákonné rozhodnutí uplatnil, nejprve u žalované dne dne 31. 10. 2014, poté žalobou, která byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 03. 2017, č.j. 17 C 389/2014- 86 pro předčasnost zamítnuta s ohledem na vydání usnesení o zahájení trestního stíhání č.

2. Rozsudek nalézacího soudu byl Městským soudem v Praze rozsudkem ze dne 13. 06. 2017, č. j. 15 Co 245/2017 - 101 potvrzen. Žalobce dne 24.01.2020 uplatnil u žalovaného právo na náhradu shora specifikované škody, žalovaný se však v zákonné lhůtě nevyjádřil. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 21.4.2021 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 620 000 Kč s příslušenstvím dle zákona č. 82/1998 Sb., a to z titulu nezákonného trestního stíhání, které bylo vedeno u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 19 T 149/2014, jakož i průběh a výsledek uvedeného trestního řízení. Po podání žaloby žalovaná toto předběžné projednání nároku již ukončila a poskytla žalobci kompenzaci nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním v podobě konstatování porušení práva, omluvy a přiznání peněžitého zadostiučinění ve výši 80 000 Kč, které považuje za odpovídající zadostiučinění. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení s tím, že toto bylo zahájeno 23.4.2014 a skončilo 2. 8. 2019, kdy nabylo právní moci zprošťující rozhodnutí ve věci. Žalobce byl stíhán pro trestný čin útisku dle § 177 odst. 1) trestního zákoníku a pro zločin podvodu dle § 209 odst. 1, 3, 4 písm. a) trestního zákoníku a přečin podvodu dle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku, spáchaného účastenstvím ve formě pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Obžaloba byla podána pro přečin podvodu dle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku a přečin podvodu dle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku spáchaného účastenstvím ve formě pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Šlo o druh trestné činnosti, který nemá ve společnosti výrazně dehonestující charakter, jako je tomu například u násilné trestné činnosti. Vliv délky trestního řízení na vznik nemajetkové újmy pak byl dle názoru žalované spíše patrný, neboť trestní stíhání žalobce trvalo po dobu cca 5 let a 4 měsíců, nicméně lze tuto délku vzhledem k okolnostem případu považovat za přiměřenou. Vzhledem k tomu, že se žalobce ohledně konkrétních zásahů do osobní sféry žalobce omezil spíše na tvrzení, vycházela žalovaný z toho, že tuto prokázal spíše okrajově. Žalovaná dále poukázala na to, že žalobce není osobou bezúhonnou. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

3. Podáním ze dne 8. 3. 2021 vzal žalobce žalobu částečně co do částky 80 000 Kč zpět, soud proto řízení v tomto rozsahu zastavil usnesením ze dne 14.4.2021 č.j. 45 C 130/2020-32.

4. Návrhem na přiznání náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím ze dne 23.1.2020 žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu škody, obsahově totožný se žalobou, přičemž žádal částku 620 000 Kč. Dle košilky odeslané datové zprávy Ministerstvu spravedlnosti právním zástupcem žalobce tato byla odeslána 24.1.2020 a téhož dne byla dodána do datové schránky žalované.

5. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 27.1.2021 byla žádost žalobce o předběžné projednání nároku, vypořádána, přičemž žalobci bylo konstatováno porušení práva, týkající se nezákonného trestního stíhání, omluva a současně byla žalobci přiznána částka 80 000 Kč.

6. Usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru [obec], ze dne 23.4.2014, č.j. KRPT-136612-276/TČ-2013-070681-102 bylo zahájeno trestní stíhání celkem 8 osob, včetně žalobce. Žalobce byl obviněn ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3, 4 písm. a) trestního zákoníku, a dále přečinu podvodu dle § 209 odst. 1, 3 spáchaného účastenstvím ve formě pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku.

7. Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Opavě č.j. 1 ZT 85/2014 – 64 ze dne 14.5.2014, bylo trestní stíhání obviněných, mimo jiné současného žalobce, zrušeno a stížnosti obviněných, [příjmení], [příjmení] a [příjmení] byly zamítnuty jako nedůvodné.

8. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě č.j. 19 T 149/2014 – 3335 ze dne 12.3.2019 bylo rozhodnuto o vině pěti obžalovaných fyzických osob a jedné právnické osoby, přičemž současný žalobce, byl zproštěn obžaloby v dané věci, a sice podle § 226 písm. c) trestního řádu.

9. Usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. 4 To 154/2019 – 3567 ze dne 2.8.2019 bylo odvolání státního zástupce a obžalovaných [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] Částky, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], zamítnuto. V daném případě Krajský soud v Ostravě konstatoval, že zatímco ostatní obžalovaní se v daném případě odvolávali do výroku proti jejich odsouzení, státní zástupce podal odvolání v neprospěch všech obžalovaných, včetně zprošťujícího výroku obžalovaného [celé jméno žalobce], přičemž podrobně rozebíral okolnosti spolupachatelství a konkrétní podíl obžalovaného [celé jméno žalobce].

10. Dle informace o vyznačení právní doložky na rozsudku 19 T 149/2014 ze dne 12.3.2019 uvedené rozhodnutí nabylo právní moci 2.8.2019.

11. Návrhem na přiznání nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím ze dne 31.10.2014 žalobce žádal u Ministerstva spravedlnosti náhradu ve výši 500 000 Kč v souvislosti se shora uvedeným 1.nezákonným trestním stíháním.

12. Žalobou na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nezákonného rozhodnutí, podanou 31.10.2014 Obvodnímu soudu pro Prahu 2, se žalobce domáhal náhrady částky 500 000 Kč v souvislosti se shora uvedeným 1.nezákonným trestním stíháním.

13. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci, č.j. 17 C 389/2014 – 86 ze dne 21.3.2017 byla žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 500 000 Kč v důsledku náhrady nemajetkové újmy na základě nezákonného trestního stíhání, zamítnuta, a sice pro předčasnost, když v dané věci nadále probíhá trestní stíhání žalobce, jedná se o druhé trestní stíhání a není dosud možné rozhodnout.

14. Rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 15 Co 245/2017-101 ze dne 13.6.2017 byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21.3.2017, č.j. 17 C 389/2014 – 86, potvrzen.

15. Z trestního spisu 72 T 183/2019, Okresního soudu v Ostravě soud zjistil, že usnesením ze dne 22.5.2014, č.j. KRPT-136612-381/TČ-2013-070681-117, o zahájení trestního stíhání žalobce ze zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, 3, 4 písm. a) trestního zákoníku, a přečinu podvodu dle § 209 odst. 1, 3 spáchaného účastenstvím ve formě pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku (čl. 43 spisu). Dne 12.5.2015 se konalo hlavní líčení (viz protokol č.l. 2200), ke kterému se však nedostavil obžalovaný [jméno] [příjmení], který měl ráno volat své právní zástupkyni, že musí k lékaři, proto bylo jednání přerušeno za účelem vyčkání lékařské zprávy od obžalovaného a případně příchodu tohoto obžalovaného. Obhájkyně byla vyzvána, aby neprodleně informovala soud, zda se obžalovaný, je schopen dostavit následujícího dne, a poté bylo jednání odročeno na 16. a 17.6.2015. Další hlavní líčení se konalo 16.6.2015 (viz protokol č.l. 2218), ke kterému se opět obžalovaný [jméno] [příjmení] bez omluvy nedostavil, proto bylo hlavní líčení nejprve přerušeno a byl učiněn pokus o telefonické spojení s obžalovaným, avšak bezúspěšně. Telefonicky byl rovněž kontaktován ošetřující lékař obžalovaného, který sdělil, že u něj byl pacient naposledy 12.5.2015 a od té doby se nedostavil, další léčba již neprobíhá. Rovněž byl kontaktován obhájce, který sdělil další telefonní číslo, na kterém se s obžalovaným minulý týden spojil, a který tehdy uvedl, že se k hlavnímu líčení dostaví, nicméně pokus o kontakt na tomto telefonním čísle, rovněž byl bezúspěšný. Poté bylo jednání odročeno na 11.8 a 12.8.2015. K hlavnímu líčení dne 11.8.2015 se opět obžalovaný [jméno] [příjmení] se nedostavil a nebylo řádně vykázáno doručení předvolání (viz protokol na č.l. 2243). Obžalovaný [příjmení] k tomu uvedl, byť konkrétní informace k věci nezná, že zaslechl ve věznici sdělovanou skutečnost, že obžalovaný [příjmení] má být v Anglii. Obžalovaný [příjmení] toto popíral s tím, že tedy informace o zakoupení letenky je nepravdivá. Opět byl učiněn pokus o kontaktování obžalovaného, resp. předseda senátu vyzval účastníky, zda vědí informace o současném pobytu obžalovaného Částky s tím, že nikdo ničeho neuvedl. Poté bylo hlavní líčení, za účelem poskytnutí další lhůty k vypátrání a zajištění účasti obžalovaného Částky odročeno na 13. a 14.10.2015. Rovněž dle protokolu o hlavním líčení ze dne 13.10.2015 (viz čl. 2340), díky neúčasti obžalovaného Částky nebylo možné jednání konat a toto bylo odročeno na 1. a 2.12.2015. Dle protokolu o hlavním líčení, konaném 1.12 a 2.12.2015 (viz č.l. 2377) bylo jednání konáno bez účasti obžalovaného Částky, resp. bylo vyhlášeno, že bude hlavní líčení konáno v nepřítomnosti obžalovaných [příjmení] a [příjmení], přestože se obžalovaný [příjmení] k jednání nedostavil. Byl vyslechnut obžalovaný [příjmení], rovněž obžalovaný [jméno], dříve [příjmení]. Dále byl vyslechnut obžalovaný [příjmení], který konstatoval, že videozáznam, kromě toho, že byli kamarádi, jinak je lež. Obžalovaný [příjmení] byl bez vyjádření, obžalovaný [celé jméno žalobce] ve věci vypovídal. Obdobně, tedy obžalovaný [příjmení] a [jméno] uvedli, že výpověď obžalovaného [celé jméno žalobce] je z větší části lživá. Ostatní účastníci se dále k věci vyjadřovali. Líčení poté bylo odročeno, za účelem dalšího dokazování, na 26.1 a 27.1.2016. Dle protokolu o hlavním líčení z 26.1 a 27.1.2016 (viz č.l. 2429), bylo jednání za blíže nespecifikovaným účelem odročeno na 15. a 16.3.2016. Pravděpodobně se tak stalo z důvodu toho, že se k jednání nedostavil obžalovaný [příjmení], a další účastníci. Rovněž dne 15.3.2016 se k hlavnímu líčení bez omluvy nedostavili všichni obžalovaní a jednání bylo odročeno na 18. a 19.4.2016 (viz čl. 2457). Dle protokolu o hlavním líčení, konaném dne 18. a 19.4.2016 (viz č.l. 2478), byl vyslechnut jeden svědek, dále bylo v hlavním líčení pokračováno v nepřítomnosti obžalovaného [celé jméno žalobce], dále byl vyslechnut další svědek. Jednání se konalo a skončilo usnesením o odročení hlavního líčení za účelem dalšího dokazování, na 16. a 17.6.2016. Dle protokolu o hlavním líčení ze dne 16.6.2016 (viz č.l. 2539), opět bylo sděleno, že je pátráno po obžalovaném [jméno] [příjmení]. Nedostavil se svědek [příjmení] [příjmení]. Jednání bylo konáno v nepřítomnosti obžalovaného [celé jméno žalobce] a obhájce Mgr. [příjmení]. Dále byl vyslechnut svědek [příjmení], znalkyně [příjmení] [příjmení], byl prováděn znalecký posudek, a hlavní líčení bylo, za účelem předvolání svědků, kteří se nedostavili, odročeno na 8.9.2016. Dne 8.9.2016 bylo hlavní líčení přeloženo na 14.10.2016 (viz č.l. 2587). Dne 14.10.2016 se konalo hlavní líčení (viz protokol o hlavním líčení č.l. 2627), kdy bylo opět pokračováno v nepřítomnosti obžalovaného [celé jméno žalobce] a Ing. [příjmení]. Rovněž se nedostavil jeden z předvolaných svědků, s omluvou. Byl vyslechnut obžalovaný [příjmení], svědek [příjmení], svědek [příjmení], a následně bylo jednání odročeno na 2.12.2016. Dne 2.12.2016 se konalo hlavní líčení (viz protokol o hlavním líčení č.l. 2661) ,na které se nedostavil obžalovaný [příjmení], rovněž se nezúčastnil obžalovaný [jméno] a obžalovaní [příjmení] a [příjmení]. Do spisu byl založen úmrtní list JUDr. [příjmení] (jeden z obhájců obžalovaného [příjmení]). Jednání poté bylo odročeno, za účelem zajištění účasti obžalovaného [jméno] a dalšího dokazování, na 3.2.2017. Dle protokolu o hlavním líčení ze dne 3.2.2017 (viz č.l. 2700) se znovu nedostavil obžalovaný [příjmení], obžalovaný [celé jméno žalobce] žádal konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti. Byla čtena žádost obžalovaného [jméno], a dostavil se svědek [příjmení] [příjmení]. Tento byl vyslechnut. Poté bylo jednání, za účelem dalšího dokazování, odročeno na 26.4.2017. Dle č.l. 2733 byli účastníci informováni o hlavní líčení v novém termínu, když nebylo možné nařídit nový termín s ohledem na zdravotní komplikace jednoho z obžalovaných, který byl t.č. v indispozici, nebylo možné zjistit, kdy bude schopen. Obžalovaný [příjmení], byl dle zprávy, zadržen ve [příjmení] [jméno], v [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], a byl vzat do vazby. Dne 17.4.2018 se konalo hlavní líčení (viz č.l. 2957), byla přednesena obžaloba, jednalo se v nepřítomnosti Ing. [jméno] [příjmení], byl čten návrh poškozeného [příjmení] [příjmení], byli účastni všichni obžalovaní, někteří z nich odmítli vypovídat, a nebo se nechtěli vyjadřovat, a poté, protože obžalovaní nesouhlasili se čtením výpovědí svědků, žádali osobní výslech, bylo jednání, za účelem předvolání svědků, odročeno na 29.5.2018. Žalobce nebyl mezi osobami, které nesouhlasili se čtením výpovědi svědků. Poté bylo jednání odročeno na 29.5.2018. Dle protokolu o hlavním líčení z 29.5.2018 (viz č.l. 3006) se nedostavili tři z obžalovaných, a rovněž jeden přísedící byl na zahraniční pracovní cestě. Bylo vyhlášeno usnesení, kdy hlavní líčení bylo z důvodu neúčasti obžalovaného [příjmení], odročeno na 29.6.2018. Rovněž někteří z obhájců přednášeli závěrečný návrh, a státní zástupce rovněž, co se týče obžalovaného [jméno] Částky. Poté soud vyhlásil usnesení, kterým nepřijal písemný slib obžalovaného, a rovněž nepřijal návrh na převzetí dohledu nad obžalovaným, a současně obžalovaného Částku vzal do vazby. Dle protokolu o hlavním líčení ze dne 29.6.2018 (viz č.l. 3065) někteří z obžalovaných žádali, aby bylo jednáno v jejich nepřítomnosti. Byla současně čtena omluva zástupců, bylo vyčkáno, za účelem příjezdu některých zástupců, včetně, a poté, co dorazili k jednání, bylo pokračováno v hlavním líčení, kdy tedy toto bylo konáno v nepřítomnosti obžalovaných [příjmení], [jméno], [příjmení], [celé jméno žalobce] a [obec]. Ve věci bylo prováděno dokazování, byl vyslechnut svědek [příjmení], rovněž svědek [příjmení], a poté bylo jednání, za účelem předvolání dalších svědků, odročeno na 21. – 23.8.2018. Ve dnech 21. – 22.8.2018 se konalo hlavní líčení (viz protokol č.l. 3095) v nepřítomnosti obžalovaného [celé jméno žalobce], rovněž v nepřítomnosti obžalovaného [příjmení], a dále byl vyslechnut svědek [příjmení], svědek [příjmení], svědkyně [příjmení], dříve [příjmení], a svědek [příjmení], rovněž svědkyně [příjmení], svědek [příjmení], svědek [příjmení], dále svědek [příjmení] [jméno], svědek [příjmení] [jméno], svědek [příjmení] [jméno], a poté byl vyslechnut svědek [jméno], svědkyně [příjmení], svědek [příjmení], a jednání poté bylo, za účelem dalšího dokazování, odročeno na 9. – 10.10.2018. Dne 9.10.2018 bylo jednáno v nepřítomnosti obžalovaných [celé jméno žalobce] a [příjmení], rovněž [příjmení] a [jméno]. Byl vyslechnut svědek [příjmení], znalkyně [příjmení] [příjmení]. Byl prováděn znalecký posudek, a jednání poté bylo odročeno na 16.11.2018 (viz Protokol o hlavním líčení č.l. 3179). Dne 16.11.2018 bylo jednáno, resp. kdy se k jednání nedostavila řada obžalovaných, a rovněž zástupců. Nedostavil se rovněž obžalovaný [celé jméno žalobce], nicméně, jeho právní zástupce se dostavil a požádal o konání hlavního líčení v nepřítomnosti svého klienta. Jednání poté bylo tedy konáno v nepřítomnosti obžalovaných [jméno], [příjmení], [celé jméno žalobce], [obec] a [příjmení], kdy tedy bylo pokračováno, byly čteny další důkazy, velké množství důkazů, a hlavní líčení bylo za účelem čtení připojených spisů, ohledně trestní minulosti obžalovaných, odročeno na 28. – 29.1.2019 (viz Protokol o hlavním líčení č.l. 3214). Dne 28.1.2019 se konalo hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaných [jméno], [příjmení], [obec] a [příjmení], byly prováděny další důkazy. Poté bylo hlavní líčení, za účelem přednesu závěrečných návrhů, přerušeno do 29.1.2019, kdy hlavní líčení pokračovalo a s ohledem na neúčast obžalovaného [příjmení], bylo odročeno na 12.3.2019, a rovněž bylo rozhodnuto o ponechání [jméno] Částky ve vazbě (viz Protokol č.l. 3276). Dle protokolu o hlavním líčení z 12.3.2019 (viz č.l. 3320) bylo pokračováno v dokazování, a sice v nepřítomnosti obžalovaných [jméno], [obec] a [příjmení]. Státní zástupkyně přečetla svou závěrečnou řeč, a dokazování bylo skončeno a byl vyhlášen rozsudek, kterým byli obžalovaní [příjmení], [jméno], [příjmení], [příjmení], [obec] a [právnická osoba] a.s. uznáni vinnými z naříkaných skutků. Obžalovaný [celé jméno žalobce] byl zproštěn obžaloby. Písemné vyhotovení rozsudku bylo následně zpracováno (viz č.l. 3335). Dle protokolu o veřejném zasedání u Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.8.2019 (viz č.l. 3560) bylo pokračováno v odvolacím řízení, a následně bylo veřejné zasedání přerušeno za účelem závěrečné porady senátu, a odvolání státního zástupce a obžalovaných, poté byla zamítnuta. Písemné vyhotovení rozhodnutí bylo následně zaneseno do spisu jako na č.l. 3567. Na č.l. 2878 bylo založeno sdělení obžalovaného na výzvu soudu, že souhlasí se čtením dosud provedených důkazů, a se čtením protokolů a dosud provedených hlavních líčení. Současně žádal, aby byl vyloučen k samostatnému projednání věci s ohledem na to, že věc se vede již od roku 2014, bylo nařízeno velké množství hlavních líčení, celkem 21. V případě opakování dokazování lze objektivně očekávat, že se řízení povede ještě další roky. Na č.l. 2905 byla založena žádost obžalovaného o vyloučení k samostatnému projednání, když uvedl, že doposud bylo nařízeno 21 hlavních líčení, řízení je od roku 2014, a žádal tedy o vyloučení k samostatnému projednání.

16. Z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že se dozvěděl o tom že jeho kolegu [jméno] [příjmení], zadržela brutálním způsobem zásahová jednotka, což mu volali nájemníci z domu, před kterým se celá situace udála. Následně došlo k zajištění všech nemovitostí pana [příjmení]. Žalobce se v té době pohyboval na trhu nemovitostí, pronajímal byty, nakupoval a prodával domy, přičemž pojal podezření, že s ním bude zacházeno obdobným způsobem, jako s jeho kolegou. V té době žil v [obec], kde se každá informace rychle rozšíří. Odvrátili se od něj nějací investoři, kteří mu půjčovali peníze na jeho podnikatelskou činnost. Obchodoval v té době přes dražby, které investoval z půjčených peněz, jedná se o poměrně sledovaný trh, jednotliví konkurenti o sobě mají přehled. Žalobce byl ze situace se svým kolegou v obrovském šoku, celá situace jej velmi stresovala a dodnes pociťuje velký stres v souvislosti s návštěvou soudu. V daném trestním stíhání bylo velké množství výslechů, které dle žalobce zcela překračovali legální meze, bylo s ním jednáno násilně, vyhrožováno policistou při náhodném setkání ve vlaku, že půjde do vězení, policisté procházeli bydliště žalobce a vyptávali se na něj sousedů. Ti obecně nemají žalobce rádi a situace porušila ještě více jeho reputaci. Žalobce dodnes při vzpomínce na okolnosti trestního stíhání prožívá nepříjemné pocity. Celá situace, respektive tehdejší pocity žalobce se odrazily ve vztahu k dětem či jeho partnerce, trpěl nejistotou, obavami z výsledku trestního stíhání. Vzhledem k tomu, že zabezpečoval chod rodiny, nebyl si jistý výsledkem trestního stíhání, ačkoliv si byl vědom, že nic nespáchal. K nejistotě přispívalo rovněž jednání policistů s ním. Žalobce uvedl, že dodnes pociťuje trauma z přístupu policistů. O jeho vlastním trestním stíhání se žalobce dozvěděl, když byl předvolán k výslechu, poté bylo zahájeno trestní stíhání, kde mu bylo sděleno obvinění. Teprve poté mu bylo doručeno rozhodnutí. Již při prvotním výslechu s ním bylo jednáno jako s vyvrhelem, žalobce předpokládal, že s ohledem na úzký kontakt s [jméno] [příjmení] mu bude zabaveno veškeré vybavení kanceláře a nevěděl, kdy má očekávat další kroky policie. V souvislosti s trestním stíháním nebyl žalobce ani zadržen, ani vzat do vazby. Žalobce nesl celou situaci psychicky velice těžce, trpěl nervozitou, dojížděl do [obec] na porady za svým advokátem a trpěl velkým stresem. Celá situace byla zhoršena tím, že [jméno] [příjmení] je partnerem žalobcovy sestry. O to hůře nesla situaci matka žalobce, která měla o žalobce strach. Rodina žalobce neodsuzovala, ale pociťovala jeho nervozitu. Nejstaršímu synovi bylo v době trestního stíhání 18 let, mladšímu 8 a dcera byla ještě malá. Děti musely v té době cítit, že žalobce není v dobrém psychickém rozpoložení, obával se zajištění majetku jako v případě své sestry, kdy její rodina měla potíže i s penězi na jídlo. V té době nebyla plánována každoroční dovolená, žalobce neměl náladu kamkoliv chodit, vynechával běžné rodinné aktivity. Nebyl schopen se dětem tolik věnovat, tyto museli poznat, že se něco děje. Pokud jde o to spolupracovníky žalobce, jedná se o osoby, které se s žalobcem i panem [příjmení] často stýkali i s jejich rodinami. Jejich prostřednictvím se potom děti o trestním stíhání žalobce dozvěděli a rovněž o tom, že pan [příjmení] je v té době zadržen. Žalobce uvedl, že se v té době pohyboval na dražbách s nemovitostmi a protože nedisponoval dostatečnou finanční hotovostí, půjčoval si od různých investorů, kteří se pohybovali na stejném trhu. Když se rozkřikla situace s trestním stíháním, tito investoři již nebyly tak ochotní žalobci finance půjčovat. Žalobce poté ukončil své podnikání v oblasti realit, a protože potřeboval vytvořit finanční rezervu, mimo jiné na obhajobu, prodal v [obec] dům, s nímž měl do budoucna své soukromé plány, a to hluboce pod cenou. Nyní je situace zcela jiná, po změně práce, kdy se změnila i doba, se nyní živí převážením nových vozidel po Evropě. Podnikání žalobce v realitách spočívalo v tom, že v dražbě zakoupil nějakou nemovitost, tu poté opravil a vzápětí obratem prodal dále. Díky rychlým financím od investorů však současně jsou úroky příliš vysoké, proto je v rámci obchodní strategie potřeba nemovitost prodat dále v co nejkratším horizontu. Žalobce uvedl, že se nejedná o způsob, kdy si člověk koupí dům sám pro sebe přes hypotéku s tím, že celou situaci bude řešit třeba v horizontu dalších několik let, ale jedná se o spekulativní způsob nákupu nemovitostí. Obvykle takto byly zakupovány nemovitosti v lokalitách, kde je například nedostatek bytů a konkrétní nemovitost měla svůj určitý potenciál k jejich výstavbě. Žalobce k těmto obchodům mimo jiné využíval například službu [anonymizována tři slova]. Poté co byl zadržen [jméno] [příjmení], měl žalobce obavu, že i on bude vzat do vazby. Tuto obavu podporovalo rovněž jednání policistů s žalobcem již od prvního výslechu. Policisté se k žalobci chovali jako ke známému kriminálníkovi, jehož trestná činnost již byla spolehlivě prokázána. Celkový dojem z výslechů umocňoval dle žalobce samotný inventář policejní kanceláře, vybavené bustami Lenina, Stalina a dalších podobných osob, celé umocňovaly dekorace srpu a kladiva. Před žalobce měla být hozena na stůl pouta pro umocnění atmosféry. To na žalobce působilo, jako by se ocitl Žalobce tak měl dojem, že se ocitl v počátcích totalitního režimu. Jeden z vyšetřujících měl následně potkat žalobce ve vlaku, přičemž do něj bude pěstí a oznámil mu, že "skončí v teplákách". Partnerka žalobce působí [anonymizována tři slova] a zakládá si na své pověsti. Dle žalobce měla pochybnosti o jeho bezúhonnosti. Žalobce s ohledem na způsob, jakým s ním policisté jednali, ani nevěřil tomu, že bude osvobozen. Uvedl, že byla při výsleších překrucována jeho vyjádření, byl tedy přesvědčen, že bude odsouzen. Na nekorektní jednání policistů si žalobce měl oficiálně stěžovat i soudci, nicméně nebylo k tomu přihlíženo. Co se týče obavy ze zabavení majetku, měl tuto žalobce i přesto, že svůj nemovitý majetek získal zcela legálně co se týče vztahu k panu [příjmení], jedná se o partnera žalobcovy sestry, většinu ostatních obžalovaných ani neznal. Žalobce měl a obchodní obchodní činnosti pana [příjmení] pouze zběžné informace. Spolupracovali pouze v oblasti obchodování s realitami, jinak měl každý z podnikání vlastní. Děti obou se však společně stýkaly. Žalobce nemá pocit že byl panem [příjmení] do něčeho zatažen.

17. Svědkyně [jméno] [příjmení], partnerka žalobce, [anonymizováno 5 slov], vypověděla, že v roce 2014 byl žalobce obviněn z nějakého přestupku a táhlo se to snad až do roku 2019. Vzhledem k informacím, které partneři měli o průběhu stíhání [jméno] [příjmení] byl tlak na žalobce velký, obával se podobného průběhu a že by mohl být vzat do vazby. Do té doby pracoval v realitách, poté se začal živit řízením, čemuž se věnuje dodnes, protože u původního oboru již nemohl zůstat. Svědkyně však nevěděla, z jakého důvodu, neměla bližší informace ani o dluzích či důvodech náhlého prodeje nemovitostí, protože se o tom v rodině detailně nebavili. Domnívala se, že šlo o důvěryhodnosti žalobce ve vztahu k jeho klientům. Trestní řízení však změnilo chod domácnosti. Dodnes se rodina potýká s důsledky tehdejší situace, kdy musí splácet různé úvěry a počítat s pravidelnou splátkou, která musí být složena, tedy i s pravidelným ziskem. Svědkyně si proto musela přibrat další zaměstnání, začala pracovat jako učitelka. Pan [anonymizováno] je přítelem sestry žalobce, od trestního stíhání se již obě rodiny nestýkají, došlo k narušení jejich vztahů. Svědkyně se však o případ pana [příjmení] příliš nezajímala i kvůli matce a snažila se zachovat určitou nestrannost. Svědkyně výslovně uvedla, že sice byla rozzlobená na žalobce, že je dostal do takové situace a nedával si pozor, s kým a jak spolupracuje, věřila však, že se ničeho nedopustil a že by nikomu vědomě neublížil. Cítila však obavy z budoucnosti, povinnost postarat se sama o děti a nejistotu, jak dlouho taková situace bude trvat. Pokud jde o přátele, ti se od žalobce neodvrátili, nikdy mezi nimi nebyla nedůvěra. V rodině o případ probírali, byť ji žalobce nechtěl zatěžovat detaily, protože měla [anonymizováno] dceru. Ta o trestním stíhání moc nevěděla, oba synové však pocítili změnu vazeb v rodině, když děti sestry osmiletý syn a syn se dříve intenzivně stýkaly se svými bratranci, nicméně byly schopny situaci přijmout, protože jim to bylo vysvětleno rodiči. Žalobce byl v té době zvláště ze začátku trestního stíhání psychicky ve špatném stavu, měl strach z výsledku řízení a byl nešťastný ze situace, ve které se rodina ocitla, postupně se situaci naučil zvládat. Svědkyně uvedla, že sama se na něj zlobila, že si takové zásadní věci nepohlídal, ačkoliv se snažila být racionální. Nervozitu v rodině zaznamenaly i děti. Po zahájení trestního stíhání již rodina musela hlídat finanční prostředky, přestala se zajímat o dovolené, svědkyně zvažovala, jak sama uživí rodinu. Nezvažovala však, že by žalobce opustila, protože mu důvěřovala a takové řešení považuje za krajní. Pokud jde o pana [příjmení], svědkyně jej znala spíše zběžně, nedokáže posoudit jeho jednání či situaci, ve které se ocitl, nicméně těžko chápala, že byl schopen do svých problémů zatáhnout i člena rodiny.

18. V rámci porovnání obdobných případů soud vycházel z případu žalobce, který byl před Obvodním soudem pro Prahu 2 odškodňován v řízení pod sp.zn. 23 C 214/2012. Tamní žalobce byl stíhán za trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 a 2 písm. b) a odst. 3 trestního zákona ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona, a následně věc byla překvalifikována pro trestný čin útisku podle § 237 trestního zákona. Hrozila mu trestní sazba od 5 do 12 let, a po překvalifikaci pouze 6 měsíců. Řízení bylo vedeno přibližně o třetinu kratší dobu než v případě současného žalobce, a to 3 roky a 7 měsíců, a v řízení nebyla zohledňována délka řízení před Ústavním soudem. Stejně jako současný žalobce, tamní poškozený nebyl ve vazbě, byl však zadržen po dobu 32 hodin. Stejně jako současný žalobce neměl zdravotní potíže a prokázal zjevné obavy a tíseň. Tamní žalobce byl bezúhonný, na rozdíl od současného žalobce, který byl před rokem 1989 jednou soudně trestán. Zatímco současný žalobce prokázal dopad do širších vazeb jen okrajově, když konstatoval, že trestní stíhání mělo dopad na jeho širší sociální vazby, tamní poškozený přetrhání vazeb prokázal. Na rozdíl od současného žalobce, byl tamnímu poškozenému v rámci trestního stíhání zajištěn majetek poměrně ve velkém rozsahu. Na rozdíl od současného žalobce byla věc tamního poškozeného rozsáhle medializována, když jeho trestní stíhání vyvolala skupina černých odběratelů elektřiny, kteří se sdružili do [ulice] vydíraných občanů ozbrojeným komandem o.s., a žalobce v té době jednal v rámci svých pracovních povinností jako pracovník ČEZu, [právnická osoba] V trestní věci byl uznán vinným přečinem křivého obvinění, a trestným činem křivé výpovědi, a nakonec i nepravdivého znaleckého posudku, poškozený, tedy v jeho řízení. Tamní poškozený byl odškodněn částkou 80 000 Kč.

19. Ve věci sp.zn. 10 C 116/2003, vedené Obvodním soudem pro Prahu 2, byl případ spoluobžalovaného [jméno] [příjmení], jehož trestní stíhání trvalo 9 let a 4 měsíce (téměř dvojnásobnou dobu, jako současnému žalobci), hrozil mu vyšší trest 5 až 12 let odnětí svobody, byl ve vazbě a za tuto byl odškodněn zvlášť. Věc byla výrazně medializována právě kvůli panu [příjmení]. Zásah do zdravotní sféry prokázán nebyl. Co se týče osobní sféry, v manželství se začaly objevovat hádky a žalobce přestal komunikovat. Soud současně při stanovení výše zadostiučinění už nepřihlédl k délce trestního řízení, protože ta byla hodnocena samostatně. V daném případě bylo přiznáno odškodnění 100 000 Kč.

20. Ve věci sp.zn. 10 C 284/2016, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 byl poškozený stíhán rovněž za trestný čin podvodu, hrozilo mu 2 – 8 let, byl však na rozdíl od žalobce stíhán celkem 9 let a 6 měsíců (3.490 dnů), tedy zhruba, ještě asi o polovinu déle, než náš současný žalobce. Poškozený byl ve vazbě, ve věci byla rovněž rozsáhlá medializace, byl prokázán zásah do zdraví, jakož i do profesní sféry, jednalo se o akademického pracovníka, současně advokáta. Byla prováděna prohlídka domovních prostor, advokátní kanceláře, veškerých prostor, kde působil, a věc byla velice medializována. Byla mu poskytnuta částka 115 000 Kč od žalované, soud poté ještě přidal dalších 385 000 Kč, tedy celkem 500 000 Kč.

21. Dále soud porovnával případ žalobce se s případem poškozené ve věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 31 C 617/2014. Poškozená byla obviněna stejně jako současný žalobce z trestného činu podvodu, hrozila ji rovněž sazba 2 – 8 let. Trestní stíhání poškozené trvalo 2 roky a 7 měsíců, tedy poloviční dobu, jakou byl souzen současný žalobce, stejně jako on nebyla ve vazbě. Na rozdíl od současného žalobce, který se sám rozhodl změnit způsob obživy, poškozená, která prodávala na trzích, již nadále tuto činnost provozovat nemohla, protože někteří přátelé a další prodávající na ni pohlíželi, jako na podvodnici. V průběhu trestního stíhání trpěla psychickými obtížemi, poruchami spánku, uzavřela se do sebe a brala antipsychotika či antidepresiva. Byl prokázán zásah do práva na ochranu soukromého života a dobré pověsti, a také jména, zatímco současný žalobce poškození soukromého života prokázal spíše v běžné intezitě a ač tvrdil poškození své pověsti, tuto nijak neprokázal vůbec. U poškozené navíc škodu umocnilo to, že byla ve vyšším věku. V jejím případě přiznal soud odškodnění ve výši 50 000 Kč.

22. V dalším řízení, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 23 C 210/2012, byl poškozený stíhán stejně jako současný žalobce za trestný čin podvodu, řízení trvalo 6 let a 9 měsíců, tedy o pětinu déle, než u našeho současného žalobce. Současně však hrozila tamnímu poškozenému nižší sazba, než současnému žalobci,„ pouze“ 6 měsíců – 3 léta. Poškozený nebyl stejně jako současný žalobce ve vazbě, ani nebyl zadržen. Celé řízení však mělo vliv na jeho podnikatelskou činnost, na rodinu tehdejšího žalobce, a mělo potenciál zasáhnout do jeho společenské vážnosti v místě jeho bydliště. V daném případě bylo přiznáno odškodnění 50 000 Kč.

23. Totožná částka byla Obvodním soudem pro Prahu 2 přiznána žalobci ve věci sp.zn. 15 C 125/2016, který byl 7 let a 8 měsíců stíhán za zpronevěru podle odst. 1 a 2, § 248, tedy obdobný trestný čin jako žalobce, avšak o polovinu déle jako žalobce. Současně tamnímu poškozenému hrozila zhruba o čtvrtinu menší sazba než současnému žalobci, 6 měsíců – 3 roky, nebo zákaz činnosti. Stejně jako současný žalobce nebyl tamní poškozený ve vazbě, prokázal však zásahy do zdravotního a profesního stavu. Současně byl odškodňován i za nepřiměřenou délku, což následně odvolací soud změnil tak, že průtahy v dané věci nebyly, a odškodnění zamítl.

24. Žalobce navrhl srovnání s případem č.j. 58 Co 303/2018 – 235 Městského soudu v Praze, kdy tehdejší žalobce byl stíhán pro závažný zločin loupeže a nedovoleného ozbrojování, přičemž loupež je čin obecně vnímaný společností hůře než podvod, ze kterého byl obviněn žalobce. Tehdejšímu poškozenému proto hrozil vyšší trest odnětí svobody než současnému žalobci, a to 10 – 15 let, jeho trestní stíhání trvalo téměř 5 let, tedy obdobnou dobu, jako u současného žalobce. Pouze v tomto směru tak lze shledat shodu v podstatných znacích. Bylo prokázáno, že utrpěl újmu v oblasti práv na soukromí a za nezákonné stíhání mu bylo přiznáno odškodnění 30 000 Kč za rok trestního stíhání, tedy asi 150 000 Kč. Nicméně, v meritorním výroku byl zamítavý výrok o věci samé změněn tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20 000 Kč, a dále byl změněn ve výroku ve věci samé o další částku 249.200,00 Kč, jednalo se o odškodné za vazbu, 20 000 Kč bylo odškodné za nezákonné trestní stíhání, přičemž tehdejší žalobce, co se týče dopadů do své majetkové, resp. do své osobnostní sféry, prokázal, že byl profesionálním sportovcem se začínající kariérou. [příjmení] vazba, kterou musel vykonat, v podstatě znemožnila jakoukoli jeho fyzickou aktivitu, což vedlo k úplné ztrátě jeho fyzické i psychické kondice a zapříčinilo ukončení profesionální kariéry sportovce, což potvrdil, v podstatě, i svědek. Co se týče dopadů do rodinného života, tyto v podstatě nebyly, nicméně tedy zásah do profesního života byl zcela významný. Co se týče nezákonného trestního stíhání, soud dospěl k závěru, že přísluší žalobci odškodnění 30 000 Kč za jeden rok trestního stíhání, přičemž dobu vazby odškodnil zvlášť, zbývající doba 2 let a 11 měsíců, byla s ohledem na to, že prvostupňový soud odškodnil pouze 2 roky, navýšena o dalších 20 000 Kč, kdy tedy tuto navýšil soud odvolací. Celková částka, tedy za 2 roky a 11 měsíců, dle odvolacího soudu, nezákonného trestního stíhání by měla být 87.500,00 Kč.

25. Rovněž další žalobcem navržený případ, v němž byl vydán rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 70 Co 120/2016 – 64 není zcela přiléhavý, když se liší nejen v hrozícím vyšším trestu, tzn. trest odnětí svobody až 10 let, odlišnému trestnému činu, který byl obviněnému kladen za vinu čin obecně vnímaný společností hůře než podvod (tzn. zločin loupeže), ale také délce daného řízení, které trvalo 1 rok a 3 měsíce. Shodu s případem současného žalobce je možné potvrdit jen v prokázaném psychickém tlaku na tehdejšího žalobce a absenci prokázání zásahů do osobních a rodinných vztahů, omezení osobní svobody a zásahů v oblasti zdravotního stavu. S ohledem na to nelze vycházet z tamnímu žalobci poskytnutého odškodnění nemajetkové újmy ve výši cca 25 000 Kč za rok a 3 měsíce trestního stíhání, tedy 20 000 Kč za 1 rok.

26. Žalobce dále předložil srovnávací případ, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, č.j. 23 C 63/2014 – 45, kdy původně prvostupňový soud žalobu zamítl, co se týká náhrady za nemajetkovou újmu, způsobenou nezákonným trestním stíháním, a odvolací soud tuto částku změnil, kdy přiznal žalobci 66.600,00 Kč, přičemž vycházel z toho, že délka řízení představovala rok a čtvrt průtažného řízení, kdy konkrétně za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání přiznal 25 000 Kč, zbývající částka, 41.600,00 Kč, představovala náklady na obhajné. V tomto případě rovněž soud konstatoval, že bylo sice tvrzeno, že došlo do zásahu do rodinné a osobnostní sféry, nicméně tyto nebyly prokázány. Co se týče období psychického strádání žalobce, toto bylo poměrně krátké, rok a čtvrt, resp. rok a tři měsíce tedy, kdy byl vystaven psychickému nátlaku, a hrozil mu trest odnětí svobody až deseti let.

27. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

28. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

29. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

30. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

31. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

32. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

33. Dle § 10 odst. 1 a 2 ODŠZ má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu ten, na němž byl zcela nebo zčásti vykonán trest, jestliže v pozdějším řízení byl obžaloby zproštěn nebo bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno ze stejných důvodů, pro které soud v hlavním líčení rozhodne zprošťujícím rozsudkem. To neplatí, nařídí-li zastavení trestního stíhání prezident republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii. Právo na náhradu škody má i ten, kdo byl v pozdějším řízení odsouzen k mírnějšímu trestu, než který byl na něm vykonán na podkladě zrušeného rozsudku. Náhrada škody náleží jen se zřetelem k rozdílu mezi trestem vykonaným na základě původního rozsudku a trestem uloženým rozsudkem novým.

34. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

35. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

36. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

37. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

38. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

39. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce byl nezákonně trestně stíhán od 23.4.2014 do 2.8.2019, kdy nabylo právní moci konečné osvobozující rozhodnutí Okresního soudu v Opavě ve věci sp.zn. 19 T 149/2014, tedy po dobu 5 let a 2 měsíců, a to pro trestný čin útisku dle § 177 odst. 1) trestního zákoníku a pro zločin podvodu dle § 209 odst. 1, 3, 4 písm. a) trestního zákoníku a přečin podvodu dle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku, spáchaného účastenstvím ve formě pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, po překvalifikaci pro přečin podvodu dle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku a přečin podvodu dle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku spáchaného účastenstvím ve formě pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Žalobci hrozil trest odnětí svobody od 2 do 8 let. Žalovaná žalobci poskytla odškodnění ve výši 80 000 Kč, přičemž tento prokázal nejistotu, se kterou se zvláště na počátku daného řízení potýkal, nervozitu a obavy, a to i s přihlédnutím k blízkým, až příbuzenským vztahům žalobce s hlavním obžalovaným, [jméno] [příjmení]. Žalobce jako právní laik se skutečně, zvláště na počátku řízení, mohl obávat obdobného postupu policejních orgánů vůči své osobě. Jak však současně vypověděla partnerka žalobce, tento se časem s danou situací vyrovnal a neprožíval již situaci tak intenzivně. Žalobce neprokázal, že by v důsledku trestního stíhání byla poškozena jeho pověst, když tato tvrzení prokazoval pouze obecným tvrzením, že byl ze strany některých investorů odmítnut se žádostí o poskytnutí půjčky a že následně své podnikání ukončil. Jak vyplynulo i z jeho výpovědi, v současné době se věnuje mnohem jistějšímu způsobu obživy, když došlo i ke změně stávající situace obecně. Změna povolání však byla dána jeho rozhodnutím, čímž byla přetržena příčinná souvislost mezi trestním stíháním. Co se týče žalobcem tvrzené obavy o zajištění majetku a v důsledku toho nuceného zpeněžení nemovitostí, které vlastnil ke spekulativním účelům, z jeho tvrzení vyplynulo, že se tak rozhodl sám, aniž by pro takový postup byl zjevný důvod, nehledě na to, že k zajištění majetku může dojít pouze v případě důvodné domněnky, že by nabyt trestnou činností. Jak sám žalobce uvedl, on sám své nemovitosti nabyl zcela legálně v rámci dražebních jednání. Tvrzené obavy ze zajištění majetku se tak jeví jako přemrštěné. V neposlední řadě nutno konstatovat, že sám žalobce uvedl, že se k tomuto kroku rozhodl ve snaze vyhnout se negativním dopadům trestního stíhání, případně je zmařit. Rovněž z listin, které byly ze spisu na výslovnou žádost žalobce provedeny, nevyplývá, že by si proti postupu policejních orgánů jakýmkoliv způsobem stěžoval a že by jeho stížnosti byly přehlíženy. Soud se dále zabýval tím, zda je na místě odškodnit žalobce konstatováním porušení práva a dospěl k závěru, že by toto bylo nedostačující. Dále se soud zabýval otázkou, jaké odškodnění je na místě. Žalovaná již v rámci předběžného projednání nároku žalobci poskytla zadostiučinění ve výši 80 000 Kč. S přihlédnutím k délce daného řízení, kdy v obdobných (shora uvedených) případech byla tato částka poskytnuta za stejnou dobu řízení za poloviční dobu ve věci sp.zn. 23 C 214/2012, kde však byla současně obsáhlá medializace a poškozený byl omezen na svobodě. I s přihlédnutím k ostatním srovnávacím případům dospěl soud k závěru, že částka 80 000 Kč za délku řízení 5 let a 2 měsíce, je skutečně neadekvátní, protože v průběhu řízení žalobce byl vystaven poměrně vysokému riziku, resp. vysoké obavě z odsouzení na dobu 2 – 8 let, přičemž i okolnosti odsouzení ho mohly, zvyšovat tedy, jeho pocit, že by mohl být odsouzen. Dle názoru soudu by přiměřenou mohla být částka 86.666,67 Kč, proto žalobci přiznal rozdíl, mezi již vyplacenou částkou ze strany žalované a soudem přiznanou částkou ve výroku ad.I. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

40. Soud se neztotožnil s námitkou žalobce ohledně nutnosti valorizace přiznávaných zadostiučinění. Z rozsudku velkého senátu ESLP ve věci Apicella proti Itálii se podává, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45% částky, kterou by přiznal sám (srovnej Stanovisko, bod V., rozsudek Nejvyššího soud ze dne 20.5.2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009). Ze Stanoviska přitom vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je nastavena výrazně výše než 45% toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. část VI. Stanoviska a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012). K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27.11.2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.1.2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011) s tím, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.4.2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24.6.2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26.2.2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.9.2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud obdobně k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne 18.8.2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, rozsudku ze dne 20.10.2020 sp. zn. 30 Cdo 1433/2020 a rozsudku 30 Cdo 1624/2021.

41. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 570 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu 14. 6. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu 16. 9. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu 4. 11. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 000 Kč ve výši 3 570 Kč.

42. Výrok o vrácení soudního poplatku je odůvodněn ust. 10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když žalobce zaplatil soudní poplatek za dva nároky nemajetkové újmy, soud však uvedené řízení (zahájené oběma trestními oznámeními) považuje za trestní stíhání jediné a nárok je tak pouze jeden.