45 C 139/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa pro zaplacení 520 390 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje, a to co do částky 16.110,00 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16.110,00 Kč od 26.5.2011 do zaplacení.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 504.280,00 Kč spolu s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 504.280,00 Kč od 26.5.2011 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal na žalované náhrady škody ve výši 520.390 Kč, způsobené mu porušením právní povinnosti soudního exekutora v exekučním řízení, zahájeném proti žalobci na základě usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] z titulu vydaného rozhodčího nálezu. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], se sídlem [adresa]. Ještě před zahájením exekučního řízení uhradil [anonymizováno] 12.5.2011 uhradil žalobce (jako povinný) dobrovolně k rukám tehdejšího oprávněného částku ve výši 146.760 Kč a dne 17.5.2011 podal žalobu na zrušení daného rozhodčího nálezu též návrh na odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu. [název soudu] poté odložil vykonatelnost rozhodčího nálezu usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Následně [název soudu] rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] rozhodl o zrušení rozhodčího nálezu a tento rozsudek následně potvrdil [název soudu] rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Dne 23.6.2011 byla žalobci doručena výzva č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] od Exekutora k dobrovolnému splnění povinnosti uložené exekučním titulem, na základě které povinný dne 15.7.2011 uhradil do pokladny Exekutora částku ve výši 250.000 Kč představující část tzv. jistoty a současně ve zbytku povinný odkázal na zajištění rozestavěné stavby rodinného domu a dále postižených pozemků. Dne 27.6.2011 podal povinný odvolání proti usnesení exekučního soudu o nařízení exekuce a pověření soudního exekutora ze dne 8.6.2011 a současně návrh na odklad exekuce. Dne 27.6.2011 podal zároveň povinný [příjmení] návrh na zastavení exekuce. Soudní exekutor vydal dne 15.7.2011 usnesení, ve kterém zrušil zákaz s nakládáním s majetkem povinného. Soudní exekutor svým usnesením č.j. [číslo jednací] exekuci na majetek povinného odložil. Dne 25.7.2011 uhradil povinný zbývající část jistoty ve výši 254.280 Kč. Až v řízení o náhradě škody před [název soudu], konkrétně v rozsudku [název soudu] vydaným pod č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], soud konstatoval, že exekutor postupoval nesprávně, když se dopustil řady pochybení. Jmenovitě„ zejména vyplatil žalované 1 žalobcem složenou jistotu, přestože k tomu nebyly splněny zákonné předpoklady Soudní exekutor, ačkoliv mu byly doručeny návrhy žalobce ze dne 27. 6. 2011 na zastavení exekuce a na její odklad z důvodu podané žaloby o zrušení rozhodčího nálezu, o těchto návrzích řádně nerozhodl. Návrh na odklad exekuce se v exekutorském spise vůbec nenachází a návrh na zastavení exekuce nebyl postoupen exekučnímu soudu, ačkoliv exekutor rozhodl pouze o částečném zastavení exekuce. Pokud soudní exekutor svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] exekuci [spisová značka] odložil podle ustanovení § 54 odst. 5 exekučního řádu (ačkoliv žalobce žádal o odklad exekuce z důvodu podané žaloby na zrušení rozhodčího nálezu), měl také o návrhu žalobce na zastavení exekuce podle ustanovení § 55 odst. 1 e. ř. sám rozhodnout, nebo návrh postoupit ve stanovených lhůtách exekučnímu soudu. Pokud pak soudní exekutor ve svém usnesení ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] v odůvodnění uvádí, že exekuci odkládá do pravomocného skončení soudního řízení o zrušení rozhodčího nálezu, tedy že k odkladu exekuce došlo podle ustanovení § 54 odst. 3 exekučního řádu, neměl do pravomocného skončení soudního řízení v exekučním řízení (včetně výplaty jistoty) pokračovat. Nic takového se ovšem nestalo, soudní exekutor nevyčkal právní moci rozhodnutí o zrušení rozhodčího nálezu a rozhodl pouze o částečném zastavení exekuce ohledně některých z exekučních příkazů, a to s odůvodněním, že vymáhaná pohledávka byla uspokojena. Exekuci následně ukončil vyrozuměním o úplném vymožení vymáhané pohledávky. Exekučnímu soudu tak nebyl postoupen ani návrh na zastavení exekuce v části, v níž zastavena k návrhu žalobce nebyla, ani návrh na odklad exekuce. Naproti tomu pověřený Exekutor doručil povinnému vyrozumění soudního exekutora o zániku pověření k provedení exekuce, když konstatoval, že zcela vymohl pohledávku oprávněného, její příslušenství a náklady exekuce. Dne 25.6.2019 (tedy po více než 8 letech od údajného zániku pověření k provedení exekuce) přijal [stát. instituce], [stát. instituce], oznámení o zahájení řízení o povolení vkladu, a to na základě oznámení exekutora o skončení (provedení) exekuce [číslo jednací] ([číslo jednací]) ze dne [datum rozhodnutí]. Na základě tohoto řízení bylo vymazáno zástavní exekutorské právo ke spoluvlastnickému podílu ve výši id. % na parcele p. [číslo] (zahrada) v [katastrální uzemí] zřízené podle § 69a Exekučního řádu zřízeného exekučním příkazem o zřízení exekutorského zástavního práva ze dne 17.6.2001 (Z [číslo] [rok] [anonymizováno]). V daném případě není zjřemé, na základě jakých skutečností exekutor jednal, když toto nebylo povinnému žádným způsobem oznámeno. O této skutečnosti se dozvěděl od spoluvlasntíků předmětné nemovitosti. Žalobce podal na základě zjištění uvedeného v odst. 14 dne 16.11.2019 návrh na zastavení exekuce, nicméně toto řízení bylo usnesením [název soudu] zastaveno, neboť soud vzal za prokázané, že obchodní firma [právnická osoba] v likvidaci (takto zapsána 3.3.2017) byla vymazána z obchodního rejstříku dne 3.5.2018, a to bez právního nástupce a tedy nejsou dány podmínky řízení pro řízení o zastavení exekuce, neboť oprávněný zanikl bez právního nástupce, a to před zahájením řízení o zastavení exekuce a není tedy dán okruh účastníků řízení o zastavení exekuce. Žadatel se obrátil podáním ze dne 9.11.2020 na právního nástupce [anonymizováno], tj. na [exekutorský úřad], Mgr. [jméno] [příjmení], soudního exekutora, se sídlem [adresa], [obec], s výzvou k náhradě způsobené škody. Tento však nahradit škodu odmítl. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 25.11.2020, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 25.11.2020 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za škodu ve výši 520.390 Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem bývalého soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] v řízení vedeném pod sp.zn. [spisová značka]. K projednání žádosti žalobce došlo dne 4.10.2021 a tato byla s ohledem na promlčení daného nároku zamítnuta. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a konstatovala, že při mimosoudním projednání uplatněného nároku dospěla k závěru, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je promlčen, když žalobce se o případné škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, dozvěděl v roce 2011, kdy bylo vydáno vyrozumění exekutora o zániku pověření k provedení exekuce. Podání, kterým žalobce uplatnil svůj nárok v rámci předběžného projednání, bylo žalované doručeno až dne 25.11.2020, tedy až po uplynutí promlčecí lhůty. I v případě, že by nárok promlčený nebyl, nárok by nebyl důvodný, jelikož žalobce nevyužil všech procesních prostředků k ochraně svých práv. Žalobce nejprve podal odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, podané odvolání však vzal zpět. Žalobce se vzdal práva odvolání proti vydanému usnesení o odkladu exekuce a sám se ani jinak nebránil proti postupu soudního exekutora. Navíc předmětný exekuční titul (rozhodčí nález), byl zrušen pouze z důvodu, že v době vydání rozhodčího nálezu judikatura vyšších soudů nebyla jednotná a všechna rozhodnutí vyšších soudů, na kterých byla založena rozhodnutí okresního a krajského soudu v řízení o zrušení rozhodčího nálezu, vycházela právě z judikatury vydané po sjednání rozhodčí doložky a po vydání rozhodčího nálezu, nebylo sporováno, že by žadatel neměl dluh vůči oprávněnému. Dále zde je (byla) možnost vymáhat vydání bezdůvodného obohacení na oprávněném z exekučního řízení. Nárok na náhradu škody může být vůči státu úspěšně uplatněn až tehdy, když žalobce nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení vůči tomu, kdo toto obohacení bez důvodu získal a je proto povinen mu jen vydat. Stát je v tuto chvíli v postavení coby„ posledního dlužníka“ (srov. např. usnesení NS ČR sp. zn. [spisová značka], dále sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a další). Zákon [číslo] Sb. toto upravuje v ust. § 8 odst. 3 in fine, kde vede poškozeného k tomu, aby ještě před případným uplatněním nároku proti státu využil všech („ jiných“) procesních prostředků k ochraně svého práva, s jejichž uplatněním by bylo spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Takovým prostředkem je i uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Co se týče požadované částky ve výši 16.110 Kč, která představuje náklady právního zastoupení v souvislosti s uplatněním nároku vůči exekutorovi, žalovaná uvádí, že dle § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

12. Usnesením [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo rozhodnuto, že řízení o návrhu na zastavení exekuce se zastavuje, a sice k návrhu na zastavení exekuce ze dne 16.12.2019, podané povinným ve věci oprávněného [právnická osoba] proti povinnému [celé jméno žalobce]. V rámci odůvodnění soud konstatuje, že návrhem doručeným 2.6.2011 se oprávněný [právnická osoba] domáhal proti povinnému nařízení exekuce podle exekučního titulu, a to vykonatelného rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 2.5.2011 2.8.2011 povinný soudu doručil podání, označené jako„ zpětvzetí zpětvzetí odvolání proti usnesení o nařízení exekuce. Avšak s ohledem na skutečnost, že odvolání zpětvzetí nebylo doručeno nejpozději současně (tj. ve stejný den) s odvolávaným procesním úkonem, nebylo jej možno považovat za odvolaný. Krajský soud tedy dospěl k závěru, že byl učiněn dispoziční úkon, tedy zpětvzetí odvolání, a proto bylo odvolací řízení zastaveno. Usnesení o zastavení odvolacího řízení nabylo právní moci 9.11.2011. Dne 16.12.2019 podal povinný prostřednictvím svého právního zástupce návrh na zastavení exekuce ve věci shora uvedeného oprávněného s tím, že uvedená společnost však byla 3.5.2018, na základě ukončení její likvidace, vymazána z obchodního rejstříku. Návrh na zastavení exekuce byl odůvodněn tím, že je dán důvod k zastavení exekuce, neboť nařízený výkon rozhodnutí je nepřípustný z toho důvodu, že spočívá na nezpůsobilém exekučním titulu a současně, z procesní opatrnosti, s ohledem na to, že rozhodnutí, které je podkladem výkonu, bylo po nařízení výkonu zrušeno. Ze zprávy soudního exekutora JUDr. [příjmení] ze dne 6.2.2020 a z obsahu připojeného spisu bylo zjištěno, že ve věci oprávněného proti povinnému, že dne 23.11.2011 tehdejší soudní exekutor JUDr. [anonymizováno] vydal pod č.j. [číslo jednací] vyrozumění soudního exekutora o zániku pověření k provedení exekuce. Dále tímto vyrozuměním tedy sdělil, že exekuce je soudním exekutorem provedena a provedením zanikla spolu s pověřením soudního exekutora k provedení exekuce. Zánikem exekuce zanikají i právní účinky všech exekučních příkazů, které byly v exekučním řízení vydány. Soud, na základě shora uvedených zjištění, dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky řízení pro řízení o zastavení exekuce, neboť oprávněný zanikl bez právního nástupce, a to před zahájením řízení o zastavení exekuce a není tedy dán okruh účastníků řízení o zastavení exekuce. Pokud by oprávněný existoval, bylo by možné o návrhu na zastavení exekuce i po jejím vymožení rozhodnout. Avšak s ohledem na skutečnost, že oprávněný neexistuje, je nutno řízení zastavit pro nedostatek podmínek řízení. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

21. Další, v řízení provedené důkazy, soud s ohledem na vznesenou námitku promlčení žalovaného nároku ze strany žalované nehodnotil.

22. Dle ust. § 96 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

23. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

24. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

25. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

26. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

27. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

28. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

29. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

30. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

31. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

32. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

33. Dle § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 ODŠZ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

34. Dle § 32 odst. 1 ODŠZ nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

35. Dle § 35 odst. 1 ODŠZ promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

36. Podle zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Zákonná úprava přitom stanoví, že stát odpovídá za škodu na principu objektivním, přičemž odpovědnost státu je založena na současném splnění tří podmínek: <i>a. nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup,</i> <i>b. vznik škody,</i> <i>c. příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody.</i> Uvedené předpoklady musí být splněny kumulativně, pouhé nesplnění jednoho z nich vede k zamítnutí nároku na náhradu škody (viz usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn.: [spisová značka], usnesení [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]).

37. Zákon tedy rozeznává dva odpovědnostní tituly (nepočítaje rozhodnutí o vazbě, trestu nebo ochranném opatření), a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup. Nesprávným úředním postupem se obecně rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, ale neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Za nesprávný úřední postup nutno považovat i "jiné vady ve způsobu vedení řízení" (srov. definiční vymezení nesprávného úředního postupu provedené např. v odůvodnění rozhodnutí [název soudu] sp.zn. [spisová značka]). Nesprávnosti či vady úkonů úředního postupu, které se přímo projevily ve vydání rozhodnutí (např. typicky úkony činěné při shromažďování a provádění důkazů) mohou být zvažovány pouze z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou právě nezákonným rozhodnutím, nikoliv již jako nesprávný postup. V návaznosti na to pak judikatura považuje za nesprávné rozhodnutí takové rozhodnutí soudu či jiného orgánu, které bylo pro nezákonnost následně zrušeno nadřízeným orgánem, v případě soudních rozhodnutí tedy odvolacím či dovolacím soudem.

38. Jestliže žalobce namítal konkrétní pochybení soudního exekutora, resp. konkrétní nesprávný postup, nelze než na základě shora uvedeného uzavřít, že tento postup se promítl do konečného rozhodnutí, kterým bylo vyrozumění vyrozumění soudního exekutora o zániku pověření k provedení exekuce č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] O nezákonnosti daného exekučního řízení přitom soud nemá s ohledem na následné zrušení rozhodčího nálezu pochyb.

39. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby ve výroku ad I. zastavil.

40. Vzhledem k tomu, že v průběhu soudního řízení vznesla žalovaná námitku promlčení žalobou uplatněného nároku, soud se nejprve zabýval právě otázkou, zda nárok byl žalobcem uplatněn v promlčecí době, která je stanovena shora citovaným ustanovením § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce se proti žalované domáhal náhrady škody, způsobené mu v souvislosti s nesprávným úředním postupem soudního exekutora ve věci sp.zn. [spisová značka], který se v řízení měl dopustit řady pochybení. Exekuce byla vedena na základě rozhodčího nálezu, který byl později pro neplatnost rozhodčí doložky zrušen, přičemž žalobce v rámci uvedené exekuce již vymáhanou pohledávku zaplatil. V daném případě se žalobce dozvěděl o tom, že mu vznikla v souvislosti s danou exekucí majetková škoda právní mocí č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kterým byl potvrzen rozsudek [název soudu] sp.zn. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kterým byl předmětný rozhodčí nález zrušen. Od 5.9.2015 pak běžela tříletá promlčecí doba. Žalobce mohl u žalované uplatnit svůj nárok nejpozději dne 5.3.2016, tak aby nebyl promlčen. Jestliže tedy žalobce uplatnil předběžně svůj nárok u žalované dne 25.11.2020, učinil tak pozdě a nedošlo tak k tzv. stavení promlčecí doby. O stavení promlčení jde tehdy, jestliže promlčecí doba pro určitou zákonem stanovenou překážku neběží, staví se její běh, ačkoli jinak by tu podmínky pro její běh byly dány. Stavení promlčení se může projevit: a) tak, že promlčecí doba nezačne běžet, b) tak, že již započatý průběh promlčecí doby nepokračuje (zastavuje se) pokud překážka trvá, a c) tak, že již započaté a probíhající promlčení neskončí dříve než po uplynutí určité doby poté, co překážka byla odstraněna. V daném případě zákon č. 82/1998 Sb., výslovně jako lex specialis upravuje právě variantu, shora uvedenou pod písmenem b), tzn. časové úseky promlčecí doba uplynulá před vznikem překážky a po jejím odpadnutí sčítají. V daném případě byl návrh na předběžné projednání nároku podán téměř 5 let po uplynutí tříleté promlčecí doby a promlčecí doba tak marně uplynula, aniž by došlo k jejímu stavení. Žaloba pak byla podána až 30.6.2021, tedy po uplynutí promlčecí doby a vzhledem k tomu, že žalovaná se promlčení dovolala, soud žalobu z důvodu promlčení nároku zamítl, aniž by se dále zabýval otázkou, zda byly splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu státní moci ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v daném případě. S ohledem na to soud žalobu zamítl.

41. K odlišnému hodnocení účastníků ohledně okamžiku, kdy se měl žalobce o nesprávném postupu soudního exekutora dozvědět, uvádí následující: Tento okamžik nelze vztahovat k okamžiku ukončení dané exekuce, již jen z toho důvodu, že tato byla vedena po právu a rozhodčí nález jako takový byl zrušen až později. V souvislosti s jednotlivými úkony soudního exekutora by sice bylo možné uvažovat o okamžiku počátku promlčecí lhůty dříve, avšak současně nelze pominout, že žalobce uhradil vymáhanou pohledávku v plném rozsahu dobrovolně i přesto, že podával návrh na zastavení exekuce, její odklad, návrh na zrušení rozhodčího nálezu i odklad vykonatelnosti tohoto nálezu. V tom případě však žalobci nevznikla škoda v příčinné souvislosti s konkrétním rozhodnutím soudního exekutora, ale s jeho vlastní činností. Pokud naopak žalobce dovozoval okamžik své vědomosti o nesprávném postupu soudního exekutora až z rozsudku [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], v němž se domáhal náhrady škody proti třetím osobám, nelze než konstatovat, že o jednotlivých úkonech exekutora byl v řízení informován v průběhu exekučního řízení a tyto mu byly známy. Na tomto ničeho nemění způsob hodnocení těchto úkonů [název soudu]. V takovém případě však platí totéž, co je uvedeno shora k počátku běhu promlčecí lhůty z pohledu žalované, že tedy žalobce měl povědomost o jednotlivých úkonech již v průběhu daného exekučního řízení, v této souvislosti však byla příčinná souvislost přetržena dobrovolným plněním vymáhané pohledávky žalobcem. O samotném vzniku škody se však dozvěděl žalobce až později, konkrétně z rozhodnutí, kterým byl rozhodčí nález zrušen a žalobce zjistil, že vymáhaná pohledávka je neplatná.

42. Jen pro úplnost ještě soud doplňuje, že i kdyby nebyla vznesena námitka promlčení, neshledal soud v dané věci příčinnou souvislost mezi vznikem tvrzené škody a jednáním exekutora, neboť (byť exekutor nevydal rozhodnutí o částečném zastavení dané exekuce na základě provedeného návrhu z 25.7.2011) je zřejmé, že tento návrh nesměřoval k zastavení exekuce z důvodu její nedůvodnosti, kdy tedy exekuční titul není platný, ale z důvodu toho, že je nepřiměřená, kdy bylo navrhováno, mimo jiné tedy bylo konstatováno, že ve věci bylo vydáno 6 exekučních příkazů. V tomto případě tedy, i kdyby exekutor o tomto návrhu rozhodl, exekuce by nemohla být zastavena v plném rozsahu, ale pouze jenom částečně právě, co do některých z těch exekučních titulů. To by nemělo vliv na další průběh exekuce, která v okamžiku jejího provádění se jevila jako důvodná. Jestliže žalobce až po podání návrhu na. co do obsahu částečné zastavení exekučního řízení a návrhu na rozhodnutí o neplatnosti uvedeného rozhodčího návrhu a dalších svých úkonech, uvedené částky uhradil, nelze než konstatovat, že byla přetržena příčinná souvislost mezi případným možným nesprávným úředním postupem daného exekutora a vznikem dané škody.

43. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon, a to za vyjádření k žalobě, přípravu na ústní jednání dne 8.4.2022 a 20.5.2022, proto jí přísluší 5 úkonů právní služby po 300 Kč.