45 C 144/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované pro zaplacení 414 850 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25.425,- Kč spolu s 11,50 % úrokem z prodlení ročně z částky 25.425,- Kč od 17.10.2025 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 389.425,- Kč spolu s 12 % úrokem z prodlení ročně z částky 389.425,- Kč od 16.5.2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 184,49 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 414 850 Kč, která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. Anonymizováno Anonymizováno insolvenční spisová značka, jež trvalo od července 2011 do listopadu 2024, tedy více než 13 let. Žalobce uvedl, že řízení bylo extrémně dlouhé, neúměrné své povaze a zasáhlo významně do jeho osobnostních práv, zejména tím, že po celou dobu trvání konkursu žil v nejistotě a za trvajícího zásahu do každodenního osobního, pracovního i sociálního života. Průtahy způsobené selháním insolvenčního správce, jenž byl posléze odvolán a následně trestně stíhán a rovněž nepravomocně odsouzen pro zpronevěru majetku z podstaty, se v konečném důsledku vůči němu projevily jako zásah veřejné moci dopadající na něj po celou dobu konkursu. Konkursní řízení, které představovalo pro žalobce zásadní zásah do právní sféry, mu bránilo v běžném životním fungování, v možnosti uzavírat smlouvy, nakládat s majetkem, budovat vlastní životní zázemí i rodinné vztahy, a že psychické následky dlouhotrvající nejistoty a společenského stigmatizování osob v konkursu pociťoval intenzivně. Svůj nárok na zadostiučinění uplatnil u žalované dne 17. 4. 2025, žalovaná však jeho nároku vyhověla pouze částečně, když mu přiznala částku 66 150 Kč, což žalobce považuje za nedostatečné vzhledem k celkové době řízení i závažnosti zásahu. S ohledem na to navrhl, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal mu též náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 17. 4. 2025 uplatnil žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., a že mu bylo v rámci mimosoudního řízení částečně vyhověno částkou 66 150 Kč. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že nezpochybňuje nepřiměřenou délku insolvenčního řízení, nicméně nesouhlasí s výší požadovaného zadostiučinění, kterou považuje za neodpovídající zákonným kritériím dle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. a relevantní judikatuře Evropského soudu pro lidská práva. Podle žalované bylo insolvenční řízení věcně a skutkově složité, proběhlo ve více instancích a v rámci konkursního vedení byl činěn velký počet úkonů, přičemž část průtahů nelze přičítat státu, protože souvisejí s postupem insolvenčního správce nebo se způsobem, jakým dlužník nakládal se svými dluhy. Žalovaná uvedla, že při stanovení přiznané částky postupovala podle metodiky Nejvyššího soudu (Cpjn 206/2010), základní částku byla povinna korigovat zejména z důvodu složitosti věci, délky konkursního řízení, zapojení odvolacích instancí a dílčího podílu žalobce na celkové délce řízení. Uzavřela, že částka požadovaná žalobcem je nepřiměřená a neodpovídá judikatuře Evropského soudu pro lidská práva ani tuzemské rozhodovací praxi, a proto navrhuje zamítnutí žaloby a přiznání náhrady nákladů řízení ve prospěch žalované.

3. Výzvou k úhradě nemajetkové újmy za průtahy v soudním řízení ze dne 14.4.2025 uplatnil žalobce svůj nárok u žalované. Dle podacího lístku zásilky, zaslané žalobcem Ministerstvu spravedlnosti 14.4.2025.

4. Sdělením ze dne 17.4.2025 žalovaná informovala žalobce o přijetí jeho žádosti o odškodnění a lhůtách s tím souvisejících.

5. E-mailem z 9.6.2025 byl žalobce informován o projednání jeho žádosti a současně bylo bylo přiloženo stanovisko Ministerstva spravedlnosti z téhož dne. Žalobci byla přiznána částka 66.150,- Kč.

6. E-mailem z 9.6.2025 žalobce potvrdil přijetí stanoviska žalované.

7. Dle poštovní poukázky typu B z 11.6.2025 byla žalobci vyplacena částka 66.150,- Kč.

8. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích insolvenční spisová značka ze 14. července 2011bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka Jméno žalobce Anonymizováno 9. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. insolvenční spisová značka ze dne 21. prosince 2021 byl insolvenční správce tituly před jménem adresa zproštěn výkonu funkce insolvenčního správce v dané věci a novým insolvenčním správcem byl jmenován tituly před jménem jméno FO. Dále bylo oběma insolvenčním správcům uloženo několik povinností.

10. Usnesením čj. insolvenční spisová značka ze dne 30.10.2024 byl zrušen konkurs na majetek dlužníka (žalobce) z důvodu, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující.

11. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 2 T 30/2024-12472 ze dne 10.4.2025, který dosud nenabyl právní moci a kterým byl tituly před jménem adresa jako obžalovaný uznán vinným, že v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích dlužníka společnost právnická osoba., v insolvenčních řízeních ve věci dlužníků adresa jméno FO, jméno FO, jméno FO, Anonymizováno a rovněž současného žalobce zpronevěřil určité částky. V případě současného žalobce se mělo jednat o škodu způsobenou žalobci ve výši 983.964,30 Kč. Uvedenou částku měl obžalovaný vymoci, avšak prostředky deponované pro uspokojení si ponechal či následně s těmito finančními prostředky naložil blíže nezjištěným způsobem k tíži majetkové podstaty.

12. Ze spisu sp.zn. Anonymizováno Krajského soudu v Českých Budějovicích soud zjistil následující: Insolvenční řízení dlužníka Jméno žalobce bylo zahájeno dne 14. července 2011 podáním insolvenčního návrhu s přílohami, poté soud vydal pověření vyššímu soudnímu úředníkovi i asistentovi soudce a zveřejnil vyhlášku o zahájení řízení. Následně soud opatřil výpis z evidence ARES, obdržel sdělení dlužníka, položil dotaz a vyzval dlužníka k vyjádření k návrhu, na což dlužník reagoval podáním vyjádření a žádosti. Dne 8. září 2011 soud uložil dlužníkovi zaplatit zálohu, která byla uhrazena 20. září 2011, a téhož dne soud zaznamenal přistoupení další osoby do řízení podle § 107 IZ. V řízení poté dlužník opakovaně podával další vyjádření a soud jej 27. ledna 2012 vyzval k opravě návrhu na povolení oddlužení, což stvrdil úředním záznamem. Následovaly další přípisy, sdělení a soud nařídil jednání, které proběhlo 22. března 2012, o němž byl sepsán protokol. Dne 5. dubna 2012 soud vydal pověření asistenta soudce a 18. dubna 2012 určil osobu insolvenčního správce a vydal usnesení o úpadku spojené s prohlášením konkursu, s nařízeným přezkumným jednáním a schůzí věřitelů. Proti tomuto usnesení dlužník podal odvolání a soud věc předložil Vrchnímu soudu, který ji převzal a dlužníka vyzval k doplnění odvolání; dlužník odvolání doplnil a dne 23. května 2012 správce předložil seznam přihlášených pohledávek. Dne 24. července 2012 proběhl protokol o hlasování a Vrchní soud téhož dne rozhodl tak, že usnesení zrušil a věc vrátil, soud účastníkům rozhodnutí rozeslal. Dne 6. září 2012 soud vydal další pověření VSÚ a 19. října 2012 opět určil osobu insolvenčního správce a znovu rozhodl o úpadku spojeném s prohlášením konkursu, tentokrát s právní mocí 9. listopadu 2012. Dlužník podal další odvolání a soud jej předložil Vrchnímu soudu, který věc převzal, dlužník odvolání doplnil a soud dne 26. listopadu 2012 dvakrát nařídil jednání. V prosinci soud zveřejnil další seznam přihlášek, převzal rozsáhlou zprávu správce o stavu řízení a doplněný soupis majetkové podstaty, dlužník vzal odvolání zpět a soud účastníky vyrozuměl, zároveň dlužník zaslal omluvu, byl zveřejněn upravený seznam i vyjádření dlužníka a 19. prosince 2012 soud provedl přezkumné jednání se souvisejícími listinami, po němž následovalo sdělení a úřední záznam. V roce 2013 soud vyzval správce, který zasílal opakovaná sdělení, soud vydával výzvy, správce předložil návrhy na prodej majetku mimo dražbu a dne 20. března 2013 soud vydal usnesení o prodeji majetku a platební poukaz; následovala doplnění soupisu majetkové podstaty a další návrhy na zpeněžení, které soud opakovaně povoloval v dubnu 2013. Dne 28. června bylo podáno sdělení a návrh na vydání výtěžku zajištěnému věřiteli a 30. července 2013 soud vydal usnesení o jeho uspokojení; dále probíhala komunikace formou přípisů, sdělení a výzev, soud obdržel dlužníkovo sdělení a správce podával zprávy o stavu řízení. V roce 2014 soud pokračoval ve výzvách a správce podával pravidelné zprávy, soud obdržel sdělení věřitele a další zprávy o stavu řízení. V roce 2015 správce podával zprávy, soud obdržel návrh na vydání výtěžku, žádost správce, další zprávy správce a dne 24. listopadu 2015 soud vydal usnesení o uspokojení zajištěného věřitele. Roku 2016 soud vydal úřední záznam, obdržel sdělení správce i dlužníka, které bylo následně označeno jako mylné, a postupně přicházely zprávy o stavu řízení i zpráva o zpeněžení, soud obdržel vyjádření označené jako mylné a další zprávy správce. Roku 2017 soud obdržel zprávy v dubnu, červenci i říjnu a následující rok správce pokračoval ve zprávách v lednu, červnu, září a prosinci; v listopadu 2018 soud vydal výzvu na správce. Roku 2019 soud obdržel návrh na vynětí majetku z majetkové podstaty, které téhož dne usnesením provedl, následovaly pravidelné zprávy, výzvy a návrhy na vydání výtěžku a v říjnu 2019 také námitky a vyhláška. V listopadu soud obdržel žádost a její mylné zařazení. V roce 2020 soud obdržel návrh na vydání výtěžku, vydal vyhlášku, obdržel zprávy i výzvy na správce a další zprávy o stavu řízení, včetně prosincového návrhu na vydání výtěžku a prosincové zprávy. V roce 2021 soud pokračoval výzvami a zprávami, v srpnu obdržel návrh na vydání výtěžku a vydal vyhlášku, v září vydal usnesení o uspokojení zajištěného věřitele, v listopadu pořídil úřední záznam a v prosinci obdržel sdělení správce, urgenci, vydal usnesení, pořídil výpis, přijal žádost o určení správce, vydal opatření o určení osoby správce i usnesení o změně správce. V roce 2022 soud přijal žádost o prodloužení lhůty, sdělení správce, vydal výzvu, přijal vyúčtování odměny a zprávu o stavu řízení, dále soud obdržel sdělení a přípisy správce, zveřejnil vyhlášku a v říjnu přijal návrh na zpeněžení mimo dražbu a sdělení dlužníka, v listopadu vydal usnesení, obdržel odvolání a zprávu správce, vydal výzvu, obdržel návrh na zpeněžení, stížnost, výzvu k odstranění vad, dva přípisy a další odvolání a výzvy. V roce 2023 soud obdržel vyjádření dlužníka, věc předložil a vrchní soud ji převzal, soud vyhotovil protokol o hlasování a vrchní soud rozhodl o zrušení a vrácení věci, soud rozeslal rozhodnutí a obdržel vrácený spis, následně vydal výzvu na správce a dne 25. dubna 2023 obdržel návrh na vynětí majetku a vydal o něm usnesení a dne 1. srpna 2023 správce předložil konečnou zprávu a soupis majetkové podstaty. V roce 2024 soud obdržel žádost insolvenčního správce, vydal výzvy a obdržel sdělení, 4. června vydal vyhlášku o konečné zprávě, poté obdržel další vyjádření a výzvy a sdělení IS, dne 20. září 2024 správce předložil novou konečnou zprávu se soupisem majetku a soud téhož dne vydal další vyhlášku o konečné zprávě, dne 15. října 2024 soud konečnou zprávu schválil, poté obdržel sdělení správce a platební poukaz a dne 30. října 2024 soud zrušil konkurs po splnění podstaty, následující den pořídil záznam o vydání, dne 5. listopadu obdržel zprávu po zrušení konkursu a dne 19. listopadu 2024 soud zprostil správce funkce a dne 12. prosince 2024 byl v insolvenčním rejstříku proveden zápis o ukončení řízení.

13. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

15. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

16. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

17. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

18. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

19. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

20. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

21. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

22. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

23. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

24. Po zjištěném skutkovém stavu věci vyšel soud z toho, že insolvenční řízení, jehož délka je předmětem tohoto sporu, trvalo od 14. 7. 2011 do 16. 11. 2024, tedy celkem 13 let a 4 měsíce. Mezi účastníky nebylo sporné, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Soud při posouzení této otázky vzal v úvahu povahu posuzovaného řízení, které bylo řízením konkursním, tedy řízením, jež je ze své podstaty spojeno s opakovanými úkony insolvenčního správce, postupným zpeněžováním majetkové podstaty, šetřením pohledávek věřitelů a řešením incidenčních sporů. Z úřední činnosti je soudu známo, že konkursní řízení v řadě případů trvají i dvacet či více let, a délka tohoto řízení proto sama o sobě nevybočuje z rámce obdobných věcí. Soud v nynější věci neshledal zásadní průtahy v podobě nečinnosti insolvenčního soudu, s výjimkou období let 2014–2016, kdy soud převážně pouze přebíral zprávy insolvenčního správce, avšak tato doba nebyla natolik rozsáhlá či intenzivní, aby sama o sobě zakládala nesprávný úřední postup. Do řízení se přihlásilo 29 věřitelů, přesto bylo insolvenční řízení komplikováno pouze třemi incidenčními spory, na jejichž výsledek bylo zapotřebí vyčkat. Soudy obou stupňů ve věci opakovaně rozhodovaly, přičemž odvolací soud vydal nejméně čtyři rozhodnutí. Žalobce se na délce řízení nijak negativně nepodílel; na výzvy soudu reagoval včas, svá odvolání doplňoval dle pokynů odvolacího soudu a v řízení spolupracoval. Soud dále připomíná, že stát lze činit odpovědným pouze za postup soudu jako orgánu veřejné moci, nikoli za činnost insolvenčního správce. Insolvenční řízení je konstruováno tak, že v části po rozhodnutí o úpadku (oddíl B) se převážná část procesní aktivity přesouvá právě na insolvenčního správce, jehož úkolem je zpeněžit majetkovou podstatu, vypořádat pohledávky a vést řízení směrem k jeho účelu. Soud v této fázi plní především dohledovou a rozhodovací roli, kdy potvrzuje návrhy správce, rozhoduje o incidenčních otázkách či vydává dílčí procesní rozhodnutí, avšak neorganizuje průběh řízení v rozsahu odpovídajícím části před rozhodnutím o úpadku. Z tohoto důvodu je při hodnocení nepřiměřené délky řízení nezbytné rozlišovat mezi částí A, kde za postup nese odpovědnost stát, a částí B, kde případné průtahy způsobené liknavostí či pochybením insolvenčního správce nelze státu přičítat, pokud soud v rámci své dohlédací činnosti nezanedbal své povinnosti. V nynější věci žalobce netvrdil, že by insolvenčnímu soudu vytýkal nedostatečný dohled nad správou majetkové podstaty, ani neuváděl, že by soud upozorňoval na nečinnost insolvenčního správce, a proto nelze státu přičítat průtahy, které vznikly v důsledku postupu správce nebo složitosti zpeněžování majetku. Pokud jde o význam řízení pro žalobce, soud nepřehlédl, že žalobce uváděl mezi dopady řízení mimo jiné nemožnost seberealizace v širším okruhu majetkových a ekonomických aktivit. Takové tvrzení je však třeba hodnotit obezřetně, neboť žalobce se v době zahájení řízení již nacházel ve stavu úpadku, který vyústil v prohlášení konkursu, což přirozeně omezuje možnosti odvozovat, že by byl v rozhodné době objektivně schopen vykonávat aktivity, které nyní zmiňuje. Z povahy konkursního řízení vyplývá, že disponování majetkem přechází na insolvenčního správce, a úvahy žalobce o širší majetkové či podnikatelské činnosti jsou spíše hypotetickou úvahou o možném osobním rozvoji než reálnou možností vyplývající z tehdejších poměrů. Soud proto tato tvrzení posuzuje s přiměřenou zdrženlivostí a hodnotí je pouze v rozsahu, v jakém mohou mít skutečný význam pro určení intenzity zásahu do jeho práv. Nejistota, kterou žalobce v průběhu řízení pociťoval, se týkala především výsledku konkursu, tedy rozsahu zpeněžení jeho majetku a míry uspokojení věřitelů. Tyto dopady jsou však pro konkursní řízení typické a nepředstavují zvýšený zásah do osobnostní sféry ve smyslu kritérií § 31a odst. 3 zákona. Význam řízení pro žalobce soud nehodnotí jako snížený.

25. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., jelikož jeho celková délka byla vzhledem k průběhu řízení nepřiměřená, byť samotné řízení nevykazovalo zásadní průtahy v podobě nečinnosti insolvenčního soudu. V důsledku nepřiměřené délky řízení žalobci vznikla nemajetková újma, k jejímuž odčinění není dostačující pouhé konstatování porušení práva. Přiměřeným prostředkem je poskytnutí peněžitého zadostiučinění. Soud při stanovení výše zadostiučinění vyšel z orientační sazby 16 500 Kč za každý rok trvání řízení, neboť řízení trvalo více než deset let, a dospěl k základní částce 203 500 Kč. Tuto částku soud snížil o 20 % z důvodu skutkové, procesní a organizační složitosti konkursního řízení, které bylo ovlivněno zejména šíří majetkové podstaty, množstvím přihlášek a zpeněžováním několika nemovitostí. Dalších 30 % soud odečetl s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, které ve věci opakovaně rozhodovaly a jejichž zásahy se objektivně promítly do celkové délky řízení. Naopak základní částku soud navýšil o 10 % v důsledku zjištění, že průběh řízení byl ovlivněn i trestnou činností insolvenčního správce, což představovalo zásah do právní jistoty žalobce, ačkoliv tato skutečnost není státu přičitatelná jako nesprávný úřední postup. Základní částku dále soud snížil z důvodu sníženého významu daného řízení pro žalobce o 15 %. Celkově tak soud snížil základní částku o 55 % (tedy o 111 925 Kč) a přiměřená výše zadostiučinění by tak měla činit 91 575 Kč. Žalovaná již žalobci poskytla částku 66 150 Kč v rámci předběžného projednání nároku, proto soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu odpovídajícím rozdílu mezi touto částkou a soudem určenou výší zadostiučinění ve výroku ad. I., ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl ve výroku ad. II.

26. Pokud jde o úrok z prodlení, žalobce jej požadoval od 16. 5. 2025. Vzhledem k tomu, že svůj nárok u žalované uplatnil dne 17. 4. 2025, nemohla se žalovaná dostat do prodlení již 16. 5. 2025, neboť zákon jí poskytuje šestiměsíční lhůtu ke splnění. Tato lhůta uplynula 17. 10. 2025 a soud proto přiznal žalobci úrok z prodlení až od tohoto data. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl ve výroku ad. II.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 184,49 Kč, přičemž tato částka představuje 87,74 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 93,87 % a úspěchu žalobce v rozsahu 6,13 %). Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 350 Kč představující 450 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě, příprava na ústní jednání a účast na jednání soudu). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.