45 C 150/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa pro 180 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 180.000,00 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od 11.7.2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 22 570 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 180 000 Kč, způsobené mu nezákonným trestním stíháním v řízení před [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka]. Řízení bylo zahájeno usnesením [stát. instituce], [stát. instituce], [číslo jednací] z [datum rozhodnutí] o zahájení trestního stíhání žalobce pro přečin úmyslného ublížení na zdraví dle ustanovení § 146 odst. 1 trestního zákoníku, přičemž mu hrozil trestní odnětí svobody 6 měsíců až 3 léta. Řízení skončilo dne 15. 10. 2020 usnesením, jímž byla věc postoupena [stát. instituce], neboť žalovaný skutek není trestním činem, ale mohl by být posouzen jako přestupek. [ulice] řízení bylo následně dne 19. 5. 2021 zastaveno rozhodnutím sp. zn. [číslo] [spisová značka], č. j. 1903 [spisová značka] 20/A. Nezákonné trestní řízení trvalo nejméně od 14.4.2019 do 15.10.2020 a bylo pro žalobce značně stresující, žalobce byl po celou dobu trestního řízení a doposud omezen v možnosti získat profesi vojáka v [anonymizována dvě slova], prožíval po celou dobu trestního řízení dlouhodobý stres, měl špatné pocity, došlo k výraznému zásahu do osobního a rodinného života žalobce, když každé nedůvodné trestní stíhání je výrazným zásahem do cti a důstojnosti fyzické osoby. Trestný čin, z jehož spáchání byl žalobce obviněn, je vnímaný společností velmi negativně. V souvislosti s ukončením celé věci žalobce rovněž poukázal na to, že ani správní řízení neskončilo výrokem o přestupku a odkázal na rozhodnutí NSČR sp. zn. [spisová značka]. Žalobce zdůraznil, že každé trestní stíhání představuje vážný zásah do práv stíhané osoby a je způsobilé vyvolat vedle vzniku škody i vznik nemajetkové újmy, viz nález [název soudu] ze dne 6. 6. 2006, sp. zn. IV. ÚS 335/05, nález [název soudu] ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, nebo nález [název soudu] ze dne 13. 7. 2006, sp. zn. I. ÚS 85/04 či rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Za nedůvodné trestní stíhání žalobce požadoval náhradu nemajetkové újmy [částka], - Kč, tzn. [číslo], - Kč za každý měsíc nedůvodně vedeného trestního řízení. Uvedenou částku žalobce považuje za přiměřenou s ohledem na odškodnění, kterých se dostalo jiným poškozeným za měsíc nezákonného trestního stíhání (viz KS [obec] [spisová značka] 339 000,00 Kč 24 214,00 Kč, MS [obec] [spisová značka] 100 000,00 Kč 20 000,00 Kč, MS [obec] [spisová značka] 300 000,00 Kč 17 647,00 Kč, MS [obec] [spisová značka] 150 000,00 Kč 16 666,00 Kč, KS [obec] [spisová značka] 150 000,00 Kč 15 000,00 Kč, MS [obec] [spisová značka] 875 000,00 Kč 12 500,00 Kč, MS [obec] [spisová značka] 546 400,00 Kč 12 000,00 Kč, KS [obec] [spisová značka] 150 000,00 Kč 11 538,00 Kč, MS [obec] [spisová značka] 400 000,00 Kč 11 111,00 Kč, MS [obec] [spisová značka] 120 000,00 Kč 10 000,00 Kč, MS [obec] [spisová značka] 30 000,00 Kč 10 000,00 Kč, MS [obec] [spisová značka] 10 000,00 Kč 10 000,00 Kč, MS [obec] [spisová značka] 1.440.000 Kč 10.000 Kč). Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 10. 1. 2021, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 10. 1. 2021 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za nemajetkovou újmu ve výši 180.000 Kč, která mu měla být způsobena v souvislosti s trestním stíháním jeho osoby vedeným u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] Stanoviskem ze dne [datum rozhodnutí] žalovaná konstatovala, že nárok žalobce je co do základu důvodný, neboť mu vzniklo právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, jímž je sdělení podezření ze dne 23. 5. 2019. Na náhradě nemajetkové újmy byla žalobci poskytnuta morální satisfakce, tzn. bylo konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí, a žalobci byla za toto vyslovena omluva. Ve zbytku byl nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích zamítnut s odůvodněním, že v těchto částech nebyly splněny podmínky odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu dle zákona č. 82/1998 Sb. Rovněž žalovaná učinila nesporným, že žalobce byl trestně stíhán na základě sdělení podezření ze dne 23. 5. 2019 pro přečin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, průběh trestního řízení i postoupení věci [stát. instituce]. Žalovaná rovněž učinila nesporným, že základ vzniku odpovědnosti za nemajetkovou újmu je v předmětném případě dán, neboť je dána existence nezákonného rozhodnutí, sporovala však závažnost a rozsah tvrzené nemajetkové újmy. Jestliže žalobce uváděl, že měl v souvislosti s trestním stíháním znemožněn vstup do [ulice] ČR ČR, poukázala žalovaná na to, že vstup žalobce do [ulice] ČR ČR nebyl ovlivněn trestním stíháním, vedeným u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], ale tím, že žalobce nesplňoval podmínky dle zákona č. 221/1999 Sb., když dle opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob, který je součástí spisového materiálu [název soudu], byl žalobce opakovaně (celkem devětkrát) soudně trestán. Trestní minulost žalobce tak bránila jeho vstupu do [ulice] ČR ČR, nikoliv předmětné trestní řízení vedené u [název soudu]. Žalovaná připustila, že každé trestní stíhání může zasáhnout do života stíhané osoby v řadě jeho rovin s větší či menší intenzitou, nicméně peněžité zadostiučinění lze poskytnout jen tehdy, lze-li mít za zcela nesporné, že tento zásah je možno hodnotit jako skutečně závažný. Žalobce v rámci mimosoudního projednání nároku rozsah a závažnost nemajetkové újmy nijak nedoložil, proto žalovaná přistoupila k mimosoudnímu odškodnění způsobené nemajetkové újmy nepeněžní formou, což považuje za dostačující. Požadavek žalobce na odškodnění nemajetkové újmy částkou 180.000 Kč se žalované jeví neoprávněný, proto navrhla, aby soud žalobu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

6. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 29.9.2021 byl nárok žalobce vypořádán. [Anonymizovaný odstavec.]

8. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

11. Žalobce v rámci koncentrační lhůty poskytl soudu srovnání se čtyřmi případy, vedenými jednak u [název soudu], jednak u [název soudu], přičemž v případě řízení sp.zn. [spisová značka] u [název soudu] se jednalo o opatrovnické řízení, které na daný případ nelze použít. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

15. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

16. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

17. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

18. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

19. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

20. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

21. Dle § 10 odst. 1 a 2 ODŠZ má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu ten, na němž byl zcela nebo zčásti vykonán trest, jestliže v pozdějším řízení byl obžaloby zproštěn nebo bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno ze stejných důvodů, pro které soud v hlavním líčení rozhodne zprošťujícím rozsudkem. To neplatí, nařídí-li zastavení trestního stíhání prezident republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii. Právo na náhradu škody má i ten, kdo byl v pozdějším řízení odsouzen k mírnějšímu trestu, než který byl na něm vykonán na podkladě zrušeného rozsudku. Náhrada škody náleží jen se zřetelem k rozdílu mezi trestem vykonaným na základě původního rozsudku a trestem uloženým rozsudkem novým.

22. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

23. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

24. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

25. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

26. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

27. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zák. č. 221/1999 Sb., může být do služebního poměru povolán občan České republiky starší 18 let, který je trestně bezúhonný, přičemž za trestně bezúhonného se nepovažuje uchazeč, který byl v posledních 10 letech pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin s horní hranicí trestní sazby odnětí svobody nepřevyšující 2 roky, v posledních 15 letech pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin s horní hranicí trestní sazby odnětí svobody převyšující 2 roky, avšak nepřevyšující 5 let, pravomocně odsouzen pro trestný čin s horní hranicí trestní sazby odnětí svobody vyšší než 5 let nebo k výjimečnému trestu, pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti k odnětí svobody na více jak 1 rok a od výkonu nebo prominutí trestu neuplynulo 5 let, nebo pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti k odnětí svobody na méně jak 1 rok nebo jinému trestu a od výkonu nebo prominutí trestu neuplynul 1 rok. Za trestně bezúhonného se pro účely zákona č. 221/1999 Sb. nepovažuje uchazeč, jehož trestní stíhání pro úmyslný trestný čin bylo na základě pravomocného rozhodnutí o schválení narovnání zastaveno a od tohoto rozhodnutí ještě neuplynuly 3 roky, nebo jehož trestní stíhání pro úmyslný trestný čin bylo pravomocně podmíněně zastaveno, a od uplynutí zkušební doby a lhůty, v níž má být rozhodnuto, že se osvědčil, neuplynuly ještě 3 roky, nebo bylo v trestním stíhání, které proti němu bylo vedeno, rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání a od tohoto rozhodnutí ještě neuplynuly 3 roky.

28. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce byl od 14.4.2019 do 15.10.2020 nezákonně trestně stíhán v řízení, vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] pro přečin úmyslného ublížení na zdraví dle ustanovení § 146 odst. 1 trestního zákoníku, přičemž mu hrozil trestní odnětí svobody 6 měsíců až 3 léta. Shoda již mezi účastníky nepanovala ve způsobu odškodnění způsobené újmy, když dle žalované postačuje konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva, zatímco žalobce požadoval peněžité odškodnění s ohledem na dopady do jeho osobního i profesního života. Žalobce však tyto dopady až na jedinou výjimku uvedl pouze obecně a tuto nejistotu se nepodařilo odstranit ani jeho účastnickým výslechem. Lze dokonce konstatovat, že právě účastnický výslech žalobce závažnost dopadů nezákonného trestního stíhání do jeho života ještě více zpochybnil. Žalobce přímo uvedl, že trestní řízení pro něj dopadlo dobře a byl tomu rád, přitom o skutečnosti, že by mohl uplatňovat náhradu škody za státem se dozvěděl až dodatečně a napadlo jej, že by mohl zkusit tento nárok uplatnit s tím, že by případné peněžité zadostiučinění využil na umoření dluhů, které mu stále zbývají po insolvenci. Žalobce sám dopady do svého života tvrdil pouze obecně, jediným konkrétním dopadem byla skutečnost, že nebyl přijat do [ulice] ČR. Současně je z provedeného dokazování zřejmé, že žalobce v době předmětného trestního stíhání byl po výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody za úmyslný trestný čin podle § 178 odst. 1 trestního zákoníku (porušení domovní svobody), se zkušební dobou do 24.6.2018 a současně do 30.5.2017 vykonal také protitoxikomanické ústavní léčení. Žalobce tak ani k 15.10.2020 nesplňoval podmínky zákona č. 221/1999 Sb., proto nebyl do ozbrojené služby přijat. V této souvislosti soud ještě uzavírá, že v rejstříku trestů lze i s ohledem na zásadu presumpce neviny dohledat pouze tresty v pravomocně skončených trestních stíháních, nikoli probíhajících řízeních. Jestliže tedy žalobce ve své výpovědi uváděl, že náborový důstojník z jeho rejstříku trestů zjistil, že byl pravomocně odsouzen za násilný trestný čin, muselo se jednat o poslední z devíti žalobcových odsouzení, úmyslný trestný čin porušování domovní svobody, který již ve svém názvu evokuje násilné vniknutí do objektu jiného. Otázka žalobcova vstupu do [ulice] ČR ostatně není definitivně uzavřena, když sám žalobce konstatoval, že v současné době má již trestní rejstřík čistý a pravděpodobně se pokusí znovu na uvedenou pozici aspirovat. Pokud jde o předložené srovnávací případy, soud musí konstatovat, že žádný z nich nelze se současným případem porovnat, když se shodují pouze v jednom z několika znaků, buď charakterem trestné činnosti, které se poškození ve srovnávacích případech měli dopustit či délkou daného trestního stíhání. Naopak v ostatních znacích jsou uvedené případy diametrálně odlišné. V neposlední řadě nelze porovnat ani dopady do jednotlivých sfér života poškozených, které současný žalobce definoval pouze obecně. V žádném ze srovnávacích případů rovněž nebyl poškozený opakovaně soudně trestán. Pro osobu nikdy netrestanou působí trestní stíhání mnohem závažněji než na osobu, která již podobným procesem prošla devětkrát, tak jako současný žalobce. S ohledem na to soud dospěl k závěru, že k odškodnění nemajetkové újmy, která žalobci mohla být způsobena v důsledku trestního stíhání, je dostatečnou satisfakcí konstatování nezákonného trestního stíhání a omluva, které již žalobci žalovaná poskytla.

29. Výrok o nákladech řízení soud je odůvodněn podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nějž má účastník, který byl ve věci zcela úspěšný právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože žalovaná již žalobci poskytla morální safisfakci nemajetkové újmy, považuje se v dané věci za plně úspěšného žalobce. Soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti žalované. Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 24. 6. 2022, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 21. 10. 2022 a z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 000 Kč ve výši 3 570 Kč, celkem tedy částka 22 570 Kč.