45 C 160/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou JUDr. Klárou Doležalovou sídlem Opletalova 1015/55, 110 00 Praha 1 proti žalované: Jméno žalované pro zaplacení 67 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3.000,00 Kč spolu s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 3.000,00 Kč od 28.8.2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 64.500,00 Kč spolu s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 64.500,00 Kč od 28.8.2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 1 093,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení 67 500,- Kč s příslušenstvím, představující nemajetkovou újmu, způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 15 C 45/2017. Řízení bylo zahájeno dne 3. 3. 2017 a ke dni podání žaloby na přiměřené zadostiučinění, tj. k 26. 3. 2024, nebylo dosud pravomocně skončeno. Podle žalobce docházelo v průběhu řízení k opakovaným a neodůvodněným průtahům, zejména mezi jednotlivými úkony soudu. Mezi podáním návrhu a nařízením prvního jednání uplynulo několik měsíců, přičemž následně docházelo k dalším prodlevám, a to i v případech, kdy již byly k dispozici potřebné důkazy. Soud nevyužil možnosti řízení efektivně řídit a jednotlivé úkony koordinovat tak, aby nedocházelo k nečinnosti. Žalobce zdůraznil, že věc nebyla skutkově ani právně složitá. Jednalo se o náhradu škody způsobené dopravní nehodou, v níž figuroval jako poškozený. V řízení byli vyslechnuti pouze dva svědci a provedeno znalecké dokazování, které podle něj mohlo být provedeno v kratším časovém horizontu. Žalobce uvedl, že se řízení osobně účastní, aktivně sleduje jeho průběh a opakovaně se obrací na svého právního zástupce s dotazy na stav věci. Dlouhé trvání řízení pro něj představuje značnou psychickou zátěž, zejména s ohledem na jeho věk — narodil se v roce Anonymizováno — a zdravotní stav, který se v průběhu řízení zhoršuje. V důsledku vleklého řízení pociťuje nejistotu, frustraci a obavy z toho, zda se vůbec dočká rozhodnutí ve věci samé. Žalobce výslovně uvedl, že přiměřené zadostiučinění požaduje za období od zahájení řízení dne 3. 3. 2017 do dne 15.10.2024, tedy za sedm let trvání řízení ke dni podání žaloby. Má za to, že právě za tento časový úsek mu vznikla nemajetková újma, kterou nelze jinak kompenzovat. Výši požadovaného zadostiučinění stanovil částkou 127.500 Kč, kterou považuje za přiměřenou vzhledem k délce řízení, jeho průběhu a osobním okolnostem.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 12. 4. 2024 uplatnil nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění, v celkové výši 127.500 Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 160/2018. Žádosti žalobce bylo částečně vyhověno a bylo mu poskytnuto přiměřené zadostiučinění ve výši 60.000 Kč. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení s tím, že ke dni vypracování stanoviska činila jeho celková délka šest let a řízení dosud nebylo pravomocně skončeno. Věc byla dosud meritorně projednána na dvou stupních soudní soustavy, jednou soudem prvního stupně a jednou soudem odvolacím. Podle žalované se jedná o skutkově složitou věc, v níž se žalobce domáhá náhrady škody v podobě ušlého zisku za nezákonné trestní stíhání. V této souvislosti soud prováděl rozsáhlé dokazování, vyžádal si spisy Krajského soudu v Českých Budějovicích vedené pod sp. zn. 17 T 15/2011 a 17 T 42/2013, jakož i spis Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 17 C 66/2017, v němž žalobce rovněž uplatňoval nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání a průtahy v řízení. Soud dále vyslýchal řadu svědků, znalce a vyžadoval podklady od Notářské komory ČR.

3. Žalovaná ve svém doplnění ze dne 4. 12. 2024 uvedla, že na délce řízení nese značný podíl žalobce, neboť od počátku neunesl břemeno tvrzení ani důkazní, a to navzdory výzvám soudu. Žalobní podání bylo neúplné, navržený znalecký posudek č. 546-16-2018 byl nepřípadný a další důkazy — čestná prohlášení, lékařské zprávy, účastnická výpověď — měly podle žalované nízkou důkazní hodnotu. Posudek o zdravotním stavu žalobce byl předložen až těsně před jednáním, aniž by byl dříve avizován. Žalovaná dále uvedla, že žalobce dvakrát žádal o odročení jednání, což vedlo k prodlevě mezi červnem a říjnem 2021, a že žaloba byla podána předčasně, před uplynutím zákonné lhůty pro mimosoudní vyřízení, což vedlo k přerušení řízení. Žalovaná při stanovení výše zadostiučinění současně zohlednila rovněž věk žalobce a dle jejho názoru částka 60.000 Kč, kterou žalobci přiznala a vyplatila, odpovídá všem okolnostem věci. Na svém stanovisku, že žaloba je v převyšující části nedůvodná, žalovaná setrvala a navrhla její zamítnutí.

4. Žádostí o přiznání zadostiučinění ze dne 11. 4. 2024 žalobce uplatnil svůj nárok u žalované na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou průtahy v řízení vedeném pod sp. zn. 31 C 160/2018 Obvodním soudem pro Prahu 2.

5. Doručenkou datové zprávy ze dne 12. 4. 2024 bylo prokázáno doručení žádosti právní zástupkyní žalobce žalované.

6. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 27. 8. 2024 žalovaná posoudila uplatněný nárok a přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 60.000 Kč.

7. Závazkem k zaplacení částky ze dne 28. 8. 2024 žalovaná deklarovala výplatu uvedené částky v rámci mimosoudního vypořádání nároku.

8. Z bankovního výpisu vyplývá, že částka 60.000 Kč byla žalobci zaslána z účtu Ministerstva spravedlnosti.

9. Ze spisu sp.zn. 31 C 160/2018 Obvodního soudu pro Prahu 2 bylo zjištěno následující: dne 8. 8. 2018 byla ve věci podána žaloba. Dne 20. 8. 2018 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku, který byl uhrazen dne 30. 8. 2018. Dne 7. 9. 2018 byla podána výzva k doložení předběžného uplatnění nároku u žalované, žalobce dne 13. 9. 2018 sdělil, že nárok uplatnil dne 25. 5. 2018. Dne 19. 9. 2018 bylo řízení přerušeno. Dne 30. 11. 2018 soud v jednání pokračoval a vyzval žalovanou k vyjádření, které bylo podáno dne 9. 1. 2019. Dne 10. 4. 2019 soud požádal o zapůjčení spisu, následně obdržel odpověď, že spis nelze zapůjčit, neboť je na Nejvyšším soudu. Stejná odpověď byla doručena i po opětovné žádosti dne 10. 9. 2019. Dne 27. 11. 2019 byl zjišťován stav dovolacího řízení. Dne 26. 3. 2020 soud žádal o zapůjčení spisu přímo u Nejvyššího soudu, odpověď obdržel dne 9. 4. 2020. Dne 30. 6. 2020 byl založen pokyn k předání spisu zastupujícímu soudci z důvodu stáže rozhodujícího soudce. Dne 7. 8. 2020 byla podána další žádost o zapůjčení spisu, dne 11. 8. 2020 obdržel soud negativní odpověď. Dne 19. 10. 2020 soud žádal znovu, odpověď obdržel dne 20. 10. 2020 s informací, že spis byl zapůjčen jiným senátům. Dne 11. 1. 2021 byla žádost o zapůjčení zařazena do tzv. fronty. Dne 16. 2. a 8. 4. 2021 soud opětovně žádal o zapůjčení spisu, který byl dne 9. 4. 2021 konečně zapůjčen. Dne 12. 5. 2021 bylo nařízeno ústní jednání na den 18. 6. 2021, které bylo na žádost žalobce odročeno dne 21. 5. 2021 na den 23. 7. 2021. Dne 8. 7. 2021 požádal žalobce o další odročení z důvodu dovolené, jednání bylo odročeno dne 12. 7. 2021 na den 8. 10. 2021. Dne 8. 10. 2021 se konalo jednání, žalobce byl vyzván k doplnění tvrzení, jednání bylo odročeno na den 17. 12. 2021. Dne 11. 11. 2021 soud požádal o součinnost Notářskou komoru, dne 15. 11. 2021 byl doručen protokol z jednání. Dne 16. 11. 2021 se vyjádřila žalovaná, dne 22. 11. 2021 obdržel soud odpověď Notářské komory. Dne 7. 12. 2021 žalobce doplnil tvrzení, dne 17. 12. 2021 se konalo další jednání, bylo provedeno dokazování a jednání bylo odročeno na den 4. 3. 2022. Dne 21. 12. 2021 žalobce doplnil důkazní listiny. Dne 28. 1. 2022 byl vyzván k zaplacení zálohy na znalecký posudek, současně byl ustanoven znalec. Dne 31. 1. 2022 byl zaslán protokol z jednání, připojeny byly spisy 17 C 12/2020, 17 C 66/2017 a 17 C 111/2019. Dne 1. 2. 2022 znalec potvrdil termín jednání, dne 3. 2. 2022 žalobce uhradil zálohu, dne 8. 2. 2022 byl znalecký ústav předvolán. Dne 24. 2. 2022 soud požádal, aby připojené spisy nebyly odesílány do odvolacího řízení. Dne 4. 3. 2022 se konalo další jednání, byli vyslechnuti znalci, provedeny důkazy z připojených spisů, žalobci byla dána výzva k označení důkazů ve lhůtě jednoho měsíce, jednání bylo odročeno na den 11. 5. 2022. Dne 7. 3. 2022 byl odpojen spis 17 C 12/2020. Dne 8. 3. 2022 žalobce navrhl vypracování dalšího znaleckého posudku. Dne 11. 5. 2022 se konalo jednání, při němž byl vyhlášen rozsudek. Dne 26. 5. 2022 požádal znalecký ústav o přiznání odměny. Dne 9. 8. 2022 byl rozsudek vypracován a rozeslán. Dne 19. 8. 2022 podala žalovaná odvolání, dne 22. 8. 2022 se odvolal žalobce. Dne 29. 9. 2022 byl žalobce vyzván k doplnění odvolání, dne 30. 9. 2022 bylo přiznáno znalečné. Dne 5. 10. 2022 žalobce doplnil odvolání, dne 17. 10. 2022 se vyjádřila žalovaná. Dne 10. 11. 2022 bylo vyplaceno znalečné, dne 15. 11. 2022 bylo podáno další vyjádření žalované. Dne 7. 12. 2022 byla vyjádření rozeslána. Dne 13. 12. 2022 byl spis předložen Městskému soudu v Praze, který dne 22. 12. 2022 nařídil jednání na den 1. 3. 2023. Dne 1. 3. 2023 byl rozsudek zrušen, dne 9. 3. 2023 rozeslán. Dne 23. 3. 2023 bylo nařízeno nové jednání na den 31. 5. 2023. Dne 31. 5. 2023 se konalo jednání, žalobce požádal o lhůtu 60 dnů, jednání bylo odročeno na den 30. 8. 2023. Dne 27. 7. 2023 se vyjádřil žalobce, dne 7. 8. 2023 žalovaná. Dne 30. 8. 2023 se konalo další jednání, byly provedeny důkazy, jednání bylo odročeno na den 6. 10. 2023. Dne 14. 9. 2023 žalobce doplnil tvrzení, dne 22. 9. 2023 byl doručen protokol. Dne 5. 10. 2023 bylo oznámeno onemocnění svědkyně, jednání bylo odročeno na den 15. 12. 2023. Dne 29. 12. 2023 žalobce doplnil tvrzení a důkazy. Dne 17. 1. 2024 soud odeslal vyjádření žalobce žalované, dne 23. 1. 2024 se žalovaná vyjádřila. Dne 8. 2. 2024 žalobce doplnil další důkazy. Dne 13.2.2024 oznámil žalobce změnu právního zastoupení po úmrtí předchozího zástupce. Dne 9.2.2024 se konalo ve věci další ústní jednání, byl vyslechnut žalobce, kdy žalobce navrhl další důkazy, které vyplynuly z jeho výpovědi. Poté bylo jednání odročeno na 5.4.2024. Dne 5.4.2024 se konalo další ústní jednání, byly provedeny další důkazy. Strany byly vyzvány k předložení otázek na znalce, z oboru ekonomie. Dále bylo jednání odročeno na 12.6.2024. Dne 7.5.2024 navrhl žalobce otázky na znalce. Dne 6.6.2024 se z ústního jednání omluvil předvolaný svědek. Dne 12.6.2024 se konalo ústní jednání, při kterém byl vyslechnut další svědek a jednání poté za účelem výslechu posledního, omluveného svědka, bylo odročeno na 26.7.2024. Dne 11.7.2024 doplnila žalovaná své vyjádření. Dne 23.7.2024 navrhl žalobce další důkaz a rovněž navrhl znalecký posudek z oboru psychiatrie. Dne 25.7.2024 soud ústní jednání, nařízené na 26.7.2024, odročil na 23.10.2024 a to z důvodu vypracování znaleckého posudku, avizovaného žalobcem. Dne 26.7.2024 nesouhlasila žalovaná s připuštěním nového znaleckého posudku z oboru psychiatrie a namítala koncentraci řízení. 30.9.2024 požádal žalobce o prodloužení lhůty k předložení znaleckého posudku z oboru psychiatrie, do 10.10.2024. Dne 10.10.2024 předložil žalobce znalecký posudek z oboru psychiatrie. 21.10.2024 byl znalecký posudek zaslán žalované. Dne 18.10.2024 se ke znaleckému posudku z oboru psychiatrie vyjádřil žalobce. Dne 23.10.2024 se konalo další ústní jednání, byl vyslechnut poslední svědek a jednání poté bylo za účelem vyhlášení mezitímního a částečného rozsudku odročeno na 1.11.2024. Dne 1.11.2024 se konalo další ústní jednání, byl vyhlášen rozsudek, kterým ve výroku I. soud základ nároku za psychické obtíže za roky 2008 a 2009 konstatoval jako daný, v rozsahu 75 %. V letech 2010 – 2013 z 80 %. Ve výroku II. soud základ nároku za úbytek klientely v období roku 2010 – červen 2013 označil za daný v rozsahu 20 %. Ve výroku III. částečně zamítl žalobu co do 35.041.462,- Kč s příslušenstvím. Ve výroku IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dne 27.1.2025 byl vypracován rozsudek a byl rozeslán stranám. 7.2.2025 se odvolala žalovaná. 12.2.2025 se odvolal žalobce. 17.2.2025 byly odvolání rozeslána oběma stranám s výzvou k vyjádření. 27.2.2025 se vyjádřil žalobce k odvolání žalované. 18.3.2025 byl spis předložen Městskému soudu v Praze s oběma odvoláními. Dne 26.3.2025 bylo nařízeno ústní jednání u odvolacího soudu na 21.5.2025. 17.3.2025 se vyjádřila žalovaná k odvolání žalobce. Dne 20.3.2025 bylo odesláno vyjádření žalované žalobci. Dne 1.4.2025 požádal žalobce o odročení jednání před odvolacím soudem, a to pro kolizi s jiným jednáním. Dne 2.4.2025 odvolací soud jednání odročil na 28.5.2025. Dne 28.5.2025 byl vyhlášen rozsudek, který rozhodnutí nalézacího soudu ve výroku III. potvrdil, výrok II. změnil tak, že základ není opodstatněný a ve výrocích I. a IV. rozhodnutí zrušil a vrátil zpět k dalšímu řízení. Dne 12.6.2025 byl rozsudek rozeslán stranám s předvoláním na ústní jednání 5.8.2025. Dne 5.8.2025 se konalo další ústní jednání, kdy žalobce byl opět vyzván k doplnění tvrzení a důkazů a jednání bylo následně odročeno na 21.10.2025.

10. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

12. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

13. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

14. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

15. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

16. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

17. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

18. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

20. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

21. Po zjištěném skutkovém stavu věci vyšel soud z toho, že řízení vedené před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 160/2018 trvá od podání žaloby dne 8. 8. 2018 ke dni 28.8.2025, kdy bylo nařízeno další jednání vyhlášen prozatím poslední rozsudek odvolacího soudu, tedy celkem 7 let. Ve vztahu k žalobcem požadovanému období ke dni 15.10.2024 tak délka daného řízení činila 6 let a 2 měsíce. Předmětem řízení bylo uplatnění nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, přičemž žalobce tvrdil vznik újmy v podobě psychických obtíží a úbytku klientely v důsledku medializace řízení. V řízení se vyskytla dvě výrazná období nečinnosti soudu, a to od 10. 4. 2019 do 30. 6. 2020, kdy soud opakovaně žádal o zapůjčení spisu, aniž by činil jiné úkony ve věci, a dále od 11. 8. 2020 do 11. 1. 2021, kdy po obdržení negativní odpovědi na žádost o zapůjčení spisu soud nečinil žádné další procesní úkony. Tato období trvající dohromady více než 17 měsíců nelze považovat za přiměřená. V řízení bylo rozhodováno soudy na dvou stupních soudní soustavy. Nalézací soud rozhodoval meritorně třikrát — jednou rozsudkem ze dne 11. 5. 2022, podruhé rozsudkem ze dne 1. 11. 2024, a potřetí po vrácení věci odvolacím soudem. Odvolací soud rozhodoval dvakrát — dne 1. 3. 2023 rozsudek zrušil a dne 28. 5. 2025 rozhodl ve věci částečně potvrzením, částečně změnou a částečně zrušením. Řízení vykazuje zvýšenou náročnost jak po stránce skutkové, tak po stránce právní i procesní. Soud prováděl rozsáhlé dokazování, vyžádal si spisy Krajského soudu v Českých Budějovicích vedené pod sp. zn. 17 T 15/2011 a 17 T 42/2013, jakož i spisy Obvodního soudu pro Prahu 2 vedené pod sp. zn. 17 C 66/2017, 17 C 12/2020 a další. Byly provedeny výslechy svědků, znalci, vyžádány podklady od Notářské komory ČR, ustanoven znalec z oboru ekonomie a následně i znalec z oboru psychiatrie. V řízení bylo opakovaně odročováno, a to jak z důvodu procesních okolností, tak na žádost žalobce, který dvakrát žádal o odročení jednání v roce 2021, nejprve z důvodu kolize právního zástupce a následně z důvodu jeho dovolené. V důsledku toho nebylo v řízení jednáno od června do října 2021. V průběhu řízení žalobce opakovaně doplňoval tvrzení a důkazy, přičemž některé z nich byly předloženy opožděně, například znalecký posudek z oboru psychiatrie byl předložen až v říjnu 2024, a to po avizovaném termínu jednání. Žalobce rovněž podal žalobu předčasně, před uplynutím zákonné šestiměsíční lhůty pro mimosoudní vyřízení, což vedlo k přerušení řízení na dobu dvou měsíců. Byť využití zákonných procesních práv nelze klást k tíži účastníkům řízení, nelze přehlédnout, že některé procesní kroky žalobce přispěly k celkové délce řízení. Současně však tuto skutečnost nelze klást k tíži žalované. Žalobce se tak na délce řízení podílel. Co se týče významu předmětu řízení, jedná se o kompenzační řízení, které podle ustálené judikatury nepatří mezi řízení presumovaná. Soud však zohlednil věk žalobce, který zhruba po třech letech řízení dosáhl Anonymizováno let, a subjektivní význam věci pro žalobce hodnotil jako mírně zvýšený.

22. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, když délka namítaného řízení, byť se v něm nevyskytly zásadní průtahy v podobě nečinnosti, byla ve vztahu k jeho průběhu, dobou nepřiměřenou. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, k jejímuž odškodnění není namístě poskytnout pouhé konstatování porušení práva. Přiměřeným odškodněním jeví se tak peněžité zadostiučinění. Soud stanovil základní částku za 6 let a 2 měsíce trvání řízení v rozsahu 15 000 Kč za rok trvání řízení a dospěl k základní částce ve výši 78 750 Kč. Od této částky odečetl -15 % z důvodu skutkové, právní i procesní složitosti věci, dalších -10% soud odečetl s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly, dále soud ponížil základní částku o -5 % z důvodu chování žalobce v průběhu řízení. Základní částku nakonec soud navýšil o 10 % z důvodu mírně zvýšeného významu řízení pro žalobce. Celkem tedy soud základní částku ponížil o 20 % (tzn. 15 750,- Kč) a žalobci by se tak na přiměřeném zadostiučinění měla dostat částka ve výši 63 000,- Kč. Jelikož žalovaný mimosoudně žalobci hradil částku ve výši 60 000 Kč, hradil tak částku nižší, než jaká dle soudu žalobci přísluší, proto soud žalobci přiznal rozdíl mezi dosud vyplacenou náhradou nemajetkové újmy a přiměřeným odškodným ve výroku ad. I., ve zbývající části žalobu zamítl ve výroku ad. II.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 093,20 Kč, přičemž tato částka představuje 91,1 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 95,55 % a úspěchu žalobce v rozsahu 4,45 %). Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 200 Kč představující 300 Kč za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.