45 C 163/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Mgr. Bc. Vladimírem Volným sídlem Paroubkova 228, 344 01 Domažlice proti žalované: Jméno žalované pro zaplacení 65 100 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 65.100,- Kč spolu s 11,50 % úrokem z prodlení ročně z částky 65.100,- Kč od 9.7.2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 350 Kč, která bude specifikována v písemném vyhotovení tohoto rozsudku, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., kterou měl utrpět v souvislosti s řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 29 C 107/2017. Tvrdil, že původní civilní řízení o zaplacení částky 57 087 Kč bylo zahájeno dne 13. 3. 2017 u Okresního soudu v Sokolově, a následně postoupeno Obvodnímu soudu pro Prahu 2, kde probíhalo až do 23. 7. 2024, kdy byl vyhlášen rozsudek ve prospěch žalobce. Dále uvedl, že po vyhlášení rozsudku následovalo rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ze dne 30. 10. 2024 a poté další odvolací řízení, které skončilo dne 13. 5. 2025. Celková doba původního řízení tak činila přibližně osm let a dva měsíce. Žalobce stručně popsal průběh původního řízení a namítal, že v jeho rámci docházelo k průtahům, zejména při nařizování jednání, při zajišťování znaleckého posudku z oboru dopravy a při rozhodování o jeho procesních návrzích. Uváděl mimo jiné, že znalec byl ustanoven až dne 12. 11. 2019, posudek byl předložen soudu až 19. 10. 2020 a doplněk posudku teprve dne 5. 6. 2024, přičemž znalec byl dvakrát vyslechnut soudem. Žalobce dále namítal, že v řízení bylo opakovaně odročováno, že musel podávat námitky proti znalečnému úkolu, že došlo k rozhodování o námitce podjatosti a že řízení proběhlo na všech třech stupních soudní soustavy. Tvrdil, že postup soudu prvního stupně byl neefektivní a vedl k nepřiměřené délce dokazování i k opakovanému ustanovování znalců. Uvedl, že z důvodu nepřiměřené délky řízení se ocitl v dlouhodobé nejistotě ohledně výsledku svého původního nároku a že tato situace jej vystavila značnému stresu. Proto požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši 129 600 Kč, která podle něj odpovídá délce řízení i jeho charakteru. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 14.5.2025, žalovaná však tomuto nároku žalobce pouze co do 64 500 Kč. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě co do rozdílu ve výši 65 100 Kč s příslušenstvím vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nesporným, že žalobce u ní dne 14. 5. 2025 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 29 C 107/2017. Uvedla, že jeho žádost projednala dne 8. 7. 2025 a přiznala žalobci 64 500 Kč. Žalovaná popsala průběh původního řízení a konstatovala, že řízení trvalo celkem osm let a dva měsíce, přičemž nebyla zjištěna období nečinnosti soudu. Připustila však, že postup soudu byl v určitých fázích méně koncentrovaný a že celková délka řízení již nebyla přiměřená. Zdůraznila, že v průběhu řízení bylo provedeno rozsáhlejší dokazování včetně výslechů svědků, opakovaného zpracování znaleckého posudku, rozhodování o námitkách podjatosti a o dalších procesních úkonech. Dále uvedla, že řízení proběhlo na třech stupních soudní soustavy a že již z toho důvodu byla základní částka zadostiučinění přiměřeně snížena. Žalovaná základní částku snížila o 20 % z důvodu skutkové a procesní složitosti řízení, o 10 % z důvodu víceinstančnosti a o 5 % z důvodu podílu žalobce na délce řízení, neboť žalobce opakovaně žádal o odročení jednání z důvodu kolizí jednacího kalendáře jeho právního zástupce. Dále poukázala na to, že od května 2023 bylo rozhodováno již jen o částce 14 412,29 Kč, což je objektivně nízká hodnota, a proto hodnotila význam řízení v této fázi jako snížený, což promítla do svého výpočtu. Uzavřela, že přiznaná částka 64 500 Kč je přiměřená a odpovídá všem okolnostem případu, a navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

3. Žádostí o předběžné projednání nároku ze dne 14.5.2025 uplatnil žalobce svůj nárok u žalované.

4. Stanoviskem z 8.7.2025 žalovaná nárok žalobce vypořádala a přiznala žalobci zadostiučinění nepřiměřené délky řízení ve výši 60 000,- Kč.

5. Ze spisu sp.zn 29 C 107/2017 Obvodního soudu pro Prahu 2 soud zjistil následující skutečnosti: Dne 13. 3. 2017 byla u Okresního soudu v Sokolově podána žaloba, kterou se žalobce domáhal vůči , Anonymizováno, , zaplacení pojistného plnění ve výši 57 087 Kč. Téhož dne soud vyzval žalobce k úhradě soudního poplatku za žalobu s lhůtou deseti dnů. Poplatek byl žalobcem uhrazen 20. 3. 2017. Dne 27. 3. 2017 soud vyzval žalovanou, aby se vyjádřila k žalobě. Současně požádal žalobce, respektive jeho právního zástupce, aby sdělil, kde se nachází poškozené vozidlo a zda je žalobce nadále jeho vlastníkem. Právní zástupce žalobce dne 30. 3. 2017 sdělil, že žalobce již není vlastníkem vozidla poškozeného při předmětné pojistné události a že neví, kde se vozidlo nachází. Dne 30. 3. 2017 se žalovaná ve věci vyjádřila a vznesla námitku místní nepříslušnosti Okresního soudu v Sokolově. Dne 18. 4. 2017 soud vyslovil svoji místní nepříslušnost a postoupil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Žalovaná se k věci dále vyjádřila dne 2. 5. 2017. Rozhodnutí o postoupení nabylo právní moci 10. 5. 2017. Spis byl následně dne 15. 5. 2017 předložen Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Ten dne 26. 5. 2017 zaslal účastníkům dotaz, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání, a zároveň opět vyzval žalovanou k vyjádření. Žalovaná se vyjádřila 30. 5. 2017 a její podání bylo dne 20. 6. 2017 zasláno žalobci. Následně soud dne 28. 7. 2017 vyzval žalobce, aby doplnil svá tvrzení. Žalobce se k věci dále vyjádřil dne 11. 9. 2017 a 4. 10. 2017. Soud nařídil ústní jednání na 1. 2. 2018 a předvolal účastníky. Uvedl také, že soudce od 10. 11. 2017 čerpal tři a půl týdne zákonné dovolené a mezi vánočními svátky a v týdnu od 8. 1. 2018 vykonával službu na trestním úseku. Žalovaná se dne 22. 9. 2017 vyjádřila k výzvě soudu a doplnila další důkazy. Dne 12. 1. 2018 bylo ústní jednání odročeno na neurčito z důvodu nemoci soudce. Dne 17. 4. 2018 nařídil zástupce soudce nové jednání na 16. 7. 2018. Dne 21. 6. 2018 oznámil nový právní zástupce žalobce převzetí zastoupení. Dne 16. 7. 2018 se ve věci konalo ústní jednání, při kterém soud provedl rekapitulaci sporných i nesporných bodů mezi účastníky a poučil žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o tom, jakým způsobem má doplnit svá tvrzení. Lhůta byla stanovena na čtrnáct dnů od sepsání protokolu. Protokol byl po opravě rozeslán 20. 7. 2018 a zástupci žalobce byl doručen 23. 7. 2018. Žalobce následně dne 24. 7. 2018 doplnil svá tvrzení. Dne 30. 7. 2018 sdělil soudu, že Česká podnikatelská pojišťovna neposkytla součinnost a nezapůjčila škodní spis, a soud proto dne 14. 9. 2018 vyžádal spis týkající se škodní události přímo od pojišťovny. Ten byl soudu doručen 24. 9. 2018. Dne 5. 11. 2018 se ve věci konalo další ústní jednání, při kterém bylo provedeno dokazování. Jednání bylo následně odročeno na neurčito za účelem zvážení zadání znaleckého posudku a poskytnutí lhůty v délce deseti dnů od doručení protokolu účastníkům ke sdělení otázek na znalce. Dne 26. 11. 2018 předložil žalobce další důkazní návrhy a otázky pro znalce. Jeho vyjádření bylo dne 30. 11. 2018 a 2. 12. 2018 zasláno žalované, která se k němu vyjádřila. Dne 14. 2. 2019 soud nařídil další ústní jednání na 6. 5. 2019 a předvolal účastníky i svědky. Současně požádal Městský úřad , adresa, a Policii České republiky o součinnost, konkrétně o zapůjčení spisů týkajících se předmětné škodní události. Městský úřad , adresa, dne 21. 2. 2019 sdělil, že spisová dokumentace byla 20. 3. 2015 postoupena Okresnímu státnímu zastupitelství v Sokolově. Policie byla dne 5. 3. 2019 požádána o připojení svého spisu. Právní zástupce žalobce požádal dne 3. 5. 2019 o odročení jednání. Soud téhož dne sdělil, že jednání odročeno nebude, protože již byli předvoláni svědci a žádost přišla těsně před jednáním, takže nebylo možné předvolání svědků zrušit. Soud zároveň uvedl, že ústní jednání před Obvodním soudem pro Prahu 2 bylo nařízeno dříve než jednání u Okresního soudu v Domažlicích. Dne 8. 5. 2019 předložil právní zástupce žalobce lékařské zprávy týkající se omluvy svědkyně , jméno FO, , předvolané na jednání dne 6. 5. 2019. Dne 6. 5. 2019 se konalo ústní jednání, při kterém žalobce omluvil neúčast svědkyně , jméno FO, z důvodu zdravotního stavu jejího dítěte. Soud proto vyzval žalobce, aby do patnácti dnů doložil potvrzení o nutnosti účasti svědkyně na lékařském vyšetření. Při jednání byl proveden výslech žalobce, účastnice a svědka. Jednání bylo poté odročeno za účelem výslechu svědkyně , jméno FO, na 8. 7. 2019. Soud ji následně opětovně předvolal dne 29. 5. 2019. Dne 8. 7. 2019 se konalo další ústní jednání, při němž byla nejprve provedena oprava protokolu z předchozího jednání. Návrh na opětovný výslech svědka , jméno FO, byl zamítnut. Poté bylo pokračováno v dokazování a byla vyslechnuta svědkyně , jméno FO, . Jednání bylo následně odročeno na neurčito za účelem vyjádření právního zástupce žalobce a žalované, rozhodnutí o námitkách k protokolaci, rozhodnutí o ustanovení znalců a určení lhůt pro dotazy na znalce. Dne 15. 7. 2019 zaslal soud účastníkům přípis, kterým jim poskytl lhůtu čtrnácti dnů k předložení dotazů na znalce. Dne 10. 7. 2019 uplatnila svědkyně , jméno FO, žádost o svědečné. Dne 17. 7. 2019 soud zamítl námitky žalobce ze dne 8. 7. 2019 týkající se protokolace při jednání konaném 6. 5. 2019 a téhož dne přiznal svědkyni , jméno FO, svědečné. Dne 27. 7. 2019 obdržel soud otázky směřované znalci od žalobce. Žalovaná se k otázkám vyjádřila dne 31. 7. 2019. Soud následně začal hledat znalce, a to v období od 7. 10. 2019 do 1. 11. 2019. Dne 12. 11. 2019 byl znalec ve věci ustanoven a byl mu předán spis. Dne 14. 12. 2019 podal žalobce námitky k formulaci otázek pro znalce, v nichž namítal nedostatek záznamového zařízení při jednání a nadbytečnost některých otázek. Dne 20. 1. 2020 soud vyplatil svědečné svědkyni , jméno FO, , respektive dal pokyn k jeho vyplacení. Dne 20. 2. 2020 vyzval soud žalobce k doplnění jeho vyjádření a k upřesnění, zda jeho podání představuje odvolání, nebo jiné procesní podání. Žalobce dne 14. 3. 2020 sdělil, že nejde o odvolání, ale o námitku vůči formulaci otázek pro znalce a dále o námitku podjatosti soudkyně. Námitku zdůvodnil tím, že v jednací síni nebylo funkční zvukové zařízení a nebyl pořizován zvukový záznam, a také tím, že o jeho námitkách vůči protokolaci dosud nebylo v plném rozsahu rozhodnuto. Soudkyně se k námitce podjatosti vyjádřila dne 25. 3. 2020 a spis byl dne 2. 4. 2020 předložen Městskému soudu v Praze. Odvolací soud dne 20. 4. 2020 rozhodl, že soudkyně není z projednávání věci vyloučena. Uvedl, že námitky žalobce ohledně protokolace byly zohledněny a protokolace byla opravena. V postupu soudkyně nebylo shledáno nic, co by zakládalo její podjatost. K námitce, že svědkyni nebylo vyplaceno svědečné v plné výši, odvolací soud uvedl, že svědkyně nepožádala předem o souhlas s použitím vlastního vozidla, a proto jí bylo přiznáno pouze jízdné veřejnou dopravou. Procesní námitky týkající se zadání znaleckého posudku odvolací soud odmítl, protože samy o sobě podjatost soudkyně nezakládají. Dne 22. 4. 2020 se ve věci vyjádřila pojišťovna , Anonymizováno, ., změnila svůj název v důsledku převodu pojistného kmene. Zároveň namítla nedostatek pasivní legitimace dosavadní žalované, která pozbyla vlastnické právo k pojistnému kmeni. Dne 29. 4. 2020 soud rozeslal účastníkům usnesení Městského soudu v Praze o námitkách žalobce a také podání žalované. Účastníkům poskytl lhůtu patnácti dnů k vyjádření. Právní zástupce žalobce se vyjádřil dne 8. 5. 2020. Dne 13. 5. 2020 soud připustil, aby do řízení namísto dosavadní žalované vstoupila společnost , právnická osoba, . Dne 5. 6. 2020 soud odmítl námitky žalobce směřující proti usnesení o ustanovení znalce ze dne 12. 9. 2019. Dne 12. 6. 2020 soud vyzval žalobce ke složení zálohy na náklady znaleckého posudku, k jehož uhrazení byl žalobce vyzván již 12. 11. 2019 při ustanovení znalce. Žalobce zálohu složil dne 24. 6. 2020. Dne 12. 8. 2020 požádal znalec soud o součinnost. Soud jeho žádosti vyhověl a téhož dne požádal , právnická osoba, o poskytnutí informací. Ministerstvo dne 1. 9. 2020 sdělilo, že na stanicích technické kontroly a emisních stanicích se pořizuje fotografický záznam přítomnosti vozidla od 1. 1. 2016 (STK) a od 1. 11. 2017 (měření emisí). U dotčeného vozidla jsou první fotografie zaznamenány ke dni 17. 8. 2017. Soud tuto odpověď předal znalci dne 2. 9. 2020. Dne 8. 10. 2020 soud urgoval vyhotovení znaleckého posudku. Znalec sdělil, že posudek by měl být dokončen do 31. 10. 2020. Dne 19. 10. 2020 byl posudek z důvodu vytíženosti znalce předložen soudu. Posudek obsahoval závěr o míře zavinění obou účastníků na nehodě a dále ocenění nákladů na opravu vozidla žalobce. U originálních dílů byly náklady vyčísleny přibližně na 82 052,15 Kč včetně DPH a u kvalitativně rovnocenných dílů na 55 788,99 Kč včetně DPH. Dne 21. 10. 2020 byl znalecký posudek rozeslán účastníkům. Dne 6. 11. 2020 byla znalci přiznána odměna. Právní zástupce žalobce se k posudku vyjádřil dne 16. 11. 2020 a požádal o výslech znalce. Téhož dne podal také námitky proti výši odměny znalce. Dne 3. 12. 2020 byl spis předložen Městskému soudu v Praze s odvoláním proti znalečnému. Odvolací soud usnesením ze dne 28. 1. 2021 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Dne 30. 1. 2021 se k posudku vyjádřila žalovaná. Spis byl z důvodu stáže rozhodující soudkyně od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 přidělen nové soudkyni. Ta dne 12. 4. 2021 rozeslala účastníkům rozhodnutí o odmítnutí odvolání žalobce proti přiznání znalečného. Dne 17. 3. 2021, po proplacení znalečného, nařídila ústní jednání na 5. 5. 2021 a předvolala účastníky. Dne 13. 4. 2021 byl předvolán také znalec. Dne 21. 4. 2021 se žalovaná opět vyjádřila ke znaleckému posudku. Dne 5. 5. 2021 se konalo jednání v nepřítomnosti žalobce i jeho právního zástupce, který se nedostavil a nepožádal o odročení. Ačkoli právní zástupce žalobce dříve žádal, aby byl při jednání přítomen znalec, soud znalce při jednání vyslechl. Žalobci bylo následně uděleno poučení o doplnění tvrzení a důkazů a jednání bylo odročeno na 23. 6. 2021. Právní zástupce žalobce se k jednání dostavil opožděně v 15:33 z důvodu potíží s parkováním. Dne 17. 5. 2021 se k věci opět vyjádřil žalobce a dne 18. 5. 2021 podal další vyjádření. Dne 7. 6. 2021 se vyjádřila žalovaná. Dne 26. 5. 2021 sdělila , právnická osoba, soudu, že šetření v dané věci bylo ukončeno a věc byla odevzdána k projednání jako kázeňský přestupek. Dne 10. 5. 2021 znalec vyúčtoval odměnu za účast u jednání. Soud dne 16. 6. 2021 rozeslal vyjádření účastníků protistranám, vyžádal si rozhodnutí o ukončení kázeňského řízení u , právnická osoba, a jednání na den 23. 6. 2021 odročil na neurčito. Policie zaslala soudu rozhodnutí o kázeňském přestupku řidiče dne 17. 6. 2021. Dne 29. 6. 2021 bylo ve věci rozhodnuto o přiznání znalečného. Dne 27. 7. 2021 bylo znalečné znalci vyplaceno. Dne 5. 8. 2021 soud nařídil další ústní jednání na 9. 9. 2021. Dne 9. 9. 2021 se jednání konalo, bylo provedeno dokazování a soud zamítl návrh na doplnění dokazování výslechem policistů, kteří šetřili předmětnou dopravní nehodu. Poté byly předneseny závěrečné řeči a soud vyhlásil rozsudek, kterým žalobu na zaplacení částky 57 078 Kč s příslušenstvím zamítl. Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce, která měla být stanovena v písemném vyhotovení rozsudku, a dále uložil žalobci povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro , adresa, náklady státu ve výši 27 532,80 Kč. Rozsudek byl vyhotoven dne 11. 10. 2021 a rozeslán účastníkům. Dne 24. 10. 2021 podal žalobce blanketní odvolání. Dne 29. 10. 2021 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dne 2. 11. 2021 žalobce své odvolání doplnil a soudní poplatek uhradil dne 11. 11. 2021. Odvolání žalobce bylo následně dne 25. 11. 2021 zasláno žalované, která se k němu vyjádřila dne 13. 12. 2021. Dne 4. 1. 2022 byl spis předložen Městskému soudu v Praze s odvoláním žalobce. Městský soud dne 5. 1. 2022 nařídil ústní jednání na 24. 2. 2022 a předvolal účastníky. Dne 19. 2. 2022 požádal právní zástupce žalobce o odročení jednání z důvodu kolize. Soud dne 21. 2. 2022 ověřil termín jednání u jiného soudu a téhož dne účastníky informoval, že žádosti vyhovuje. Předsedkyně senátu zároveň žalobce upozornila, že předvolání bylo doručeno již 5. 1. 2022, a proto případné další žádosti o odročení musí být podány bezprostředně po doručení předvolání, aby nedocházelo ke zbytečnému maření jednacího času. Dne 21. 2. 2022 soud odročil jednání na 28. 4. 2022. Dne 20. 4. 2022 podal právní zástupce žalobce další žádost o odročení jednání s tím, že mu dne 19. 4. 2022 byla doručena informace o odročení vazebního zasedání na 28. 4. 2022. Soud dne 21. 4. 2022 informoval právního zástupce žalobce, že jeho žádosti nevyhovuje, protože předvolání k jednání mu bylo doručeno již 21. 2. 2022 a má tedy přednost před později vzniklou kolizí. Dne 25. 4. 2022 podal právní zástupce žalobce opětovnou žádost o odročení. Dne 28. 4. 2022 se před odvolacím soudem konalo ústní jednání za účasti zástupců obou účastníků. Byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 9. 2021 potvrzen. Odvolací soud dále rozhodl o povinnosti žalobce uhradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 900 Kč. Písemné vyhotovení rozsudku bylo účastníkům zasláno dne 13. 5. 2022 a rozsudek nabyl právní moci dne 17. 5. 2022. Právní zástupce žalobce byl následně dne 13. 6. 2022 vyzván k úhradě nákladů státu. Dne 15. 6. 2022 požádal o sdělení bankovního spojení a dne 23. 6. 2022 o umožnění splátkového kalendáře. Dne 6. 7. 2022 podal žalobce ve věci dovolání. Dne 12. 7. 2022 byl vyzván k zaplacení soudního poplatku za dovolání, který uhradil dne 25. 7. 2022. Dne 8. 8. 2022 se soud začal zabývat podmínkami splátkového kalendáře a vyzval žalobce k doložení majetkových poměrů. Dne 9. 8. 2022 žalobce soudu sdělil, že dosud neobdržel odpověď na svou žádost o povolení splátek. Dne 8. 9. 2022 soud žádost o splátkový kalendář zamítl, protože žalobce přes výzvu nedoložil své majetkové poměry. Dne 31. 8. 2022 se k dovolání žalobce vyjádřila žalovaná. Její vyjádření bylo dne 15. 9. 2022 zasláno právnímu zástupci žalobce. Dne 19. 9. 2022 žalobce uhradil náklady civilního řízení uložené rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ve znění rozhodnutí Městského soudu v Praze. Dne 18. 10. 2022 bylo dovolání žalobce předloženo Nejvyššímu soudu. Nejvyšší soud dne 29. 5. 2023 zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2022 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 9. 2021 v části, v níž bylo rozhodnuto o žalobě na zaplacení částky 14 412,29 Kč s pětiprocentním úrokem z prodlení z této částky od 1. 10. 2016 do zaplacení, a dále ve výrocích o nákladech řízení. Věc v tomto rozsahu vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Ve zbývajícím rozsahu bylo dovolání odmítnuto. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 7. 2023. Rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo následně zasláno Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne 30. 6. 2023 a dne 13. 7. 2023 bylo rozesláno účastníkům. Dne 9. 8. 2023 soud s jiným soudcem nařídil další jednání na 31. 8. 2023. Dne 17. 8. 2023 požádal právní zástupce žalobce z důvodu čerpání dovolené o odročení jednání. Soud dne 21. 8. 2023 žádosti vyhověl a jednání odročil na 11. 9. 2023. Dne 21. 8. 2023 požádal žalobce opět o odročení z důvodu kolize s dříve nařízenými jednáními. Soud dne 30. 8. 2023 i této žádosti vyhověl a jednání odročil na 21. 9. 2023. Dne 4. 9. 2023 požádala o odročení i žalovaná, rovněž z důvodu kolize s jiným jednáním. Soud její žádosti vyhověl dne 7. 9. 2023 a jednání odročil na 16. 10. 2023. Dne 4. 10. 2023 předložil právní zástupce žalobce další žádost o odročení jednání z důvodu zdravotních obtíží. Soud žádosti dne 6. 10. 2023 vyhověl a jednání odročil na 9. 11. 2023. Dne 9. 11. 2023 se konalo další jednání, při kterém byl rekapitulován stav řízení a jednání bylo následně odročeno na neurčito za účelem vypracování znaleckého posudku. Dne 18. 11. 2023 předložil žalobce návrh otázek pro znalce a návrh na doplnění znaleckého posudku. Dne 21. 11. 2023 předložila své otázky pro znalce také žalovaná. Dne 29. 11. 2023 soud kontaktoval znalce se žádostí o doplnění znaleckého posudku. Dne 12. 12. 2023 vyzval soud žalobce ke sdělení bankovního účtu, na který mu mají být vráceny vyplacené náklady řízení. Dne 27. 12. 2023 soud ustanovil znalce. Dne 28. 12. 2023 obdržel soud sdělení žalobce s bankovním spojením. Dne 14. 1. 2024 podal žalobce námitky proti znalci a proti požadované záloze. Uvedl, že nesouhlasí s položenými otázkami ani s jejich zaměřením, a urgoval vrácení vyplacených nákladů. Dne 22. 1. 2024 soud náklady žalobci vrátil a návrh žalobce na doplnění otázek ze dne 14. 1. 2024 zamítl. Usnesení o zamítnutí bylo vydáno dne 19. 2. 2024. Spis byl poté předložen znalci ke zpracování znaleckého posudku. Dne 29. 2. 2024 podal žalobce odvolání proti zamítnutí návrhu na doplnění otázek pro znalce. Spis byl dne 14. 3. 2024 předložen Městskému soudu v Praze, který odvolání odmítl jako nepřípustné. Dne 25. 3. 2024 soud provedl kontrolu, zda byla zaplacena záloha na provedení znaleckého posudku, kterou měl uhradit žalobce. Téhož dne soud žalobce upozornil, že pokud záloha nebude bezodkladně uhrazena, nebude důkaz znaleckým posudkem proveden. Dne 2. 4. 2024 žalobce zálohu na znalecký posudek uhradil. Dne 8. 4. 2024 byl spis předložen znalci k vypracování posudku. Dne 5. 6. 2024 byl soudu doručen doplněk znaleckého posudku. Dne 11. 6. 2024 byl doplněk posudku rozeslán účastníkům s výzvou, aby sdělili, zda trvají na výslechu znalce. Účastníci měli být také informování, že bude třeba určit zálohu na náklady výslechu znalce. Dne 13. 6. 2024 požádal právní zástupce žalobce o odročení jednání z důvodu kolize. Dne 18. 6. 2024 žalobce soudu sdělil, že na výslechu znalce trvá. Dne 24. 6. 2024 soud jednání odročil na 15. 7. 2024. Dne 2. 7. 2024 znalec soudu sdělil, že se může jednání zúčastnit. Dne 18. 7. 2024 znalec potvrdil svou případnou účast. Soud jednání následně odročil na 18. 7. 2024, protože nebylo možné zajistit účast znalce na dřívějším termínu. Dne 2. 7. 2024 soud vyzval žalobce k zaplacení zálohy na náklady důkazu spočívajícího ve výslechu znalce. Téhož dne se k doplňku znaleckého posudku vyjádřila žalovaná. Dne 10. 7. 2024 soud rozhodl o přiznání znalečného. Dne 18. 7. 2024 se konalo další jednání, při kterém byl znalec vyslechnut a dokazování bylo ukončeno. Po přednesu závěrečných řečí bylo jednání odročeno na 23. 7. 2024 za účelem vyhlášení rozsudku. Téhož dne znalec předložil vyčíslení svých nákladů a právní zástupce žalobce předložil vyčíslení svých nákladů. Dne 23. 7. 2024 se právní zástupce žalobce omluvil z jednání, při kterém měl být vyhlášen rozsudek. Dne 22. 7. 2024 předložila žalovaná vyúčtování svých nákladů. Dne 10. 9. 2024 soud přiznal znalečné. Dne 23. 7. 2024 soud vyhlásil rozsudek, kterým uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 14 412,29 Kč s příslušenstvím. Dále rozhodl o povinnosti žalobce uhradit žalované náklady řízení a povinnosti žalobce zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 sedmdesát pět procent nákladů státu. Žalované uložil povinnost uhradit dvacet pět procent nákladů státu, vše v částkách stanovených v písemném vyhotovení rozsudku. Rozsudek byl v prodloužené lhůtě vypracován dne 11. 10. 2024 a rozeslán účastníkům. Následně podal žalobce odvolání do nákladových výroků rozsudku. Jeho odvolání bylo dne 22. 10. 2024 zasláno druhé straně a právní zástupce žalobce byl současně vyzván ke sdělení čísla účtu, na který má být vrácen zbytek zálohy. Dne 25. 10. 2024 číslo účtu sdělil a záloha byla následně vrácena žalobci. Dne 30. 10. 2024 soud stanovil výši náhrady nákladů řízení České republiky, které byly žalobci uloženy k zaplacení výrokem III rozsudku, a žalované výrokem IV. Téhož dne vyzval soud žalovanou, aby se vyjádřila k odvolání žalobce. Dne 4. 11. 2024 podal žalobce odvolání proti prvnímu výroku usnesení soudu ze dne 30. 10. 2024 týkajícímu se náhrady nákladů řízení státu. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila již dne 29. 10. 2024 a své odvolání dne 11. 11. 2024 doplnila. Dne 12. 11. 2024 podala žalovaná také vlastní odvolání do nákladových výroků napadeného rozsudku. Dne 19. 11. 2024 soud zaslal vyjádření žalované právnímu zástupci žalobce a současně žalovanou vyzval k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Žalovaná poplatek uhradila dne 5. 12. 2024. Dne 28. 11. 2024 se žalovaná vyjádřila k odvolání žalobce a dne 14. 1. 2025 žalobce sdělil bankovní účet pro vrácení zbytku zálohy. Ta mu byla vrácena dne 24. 1. 2025. Dne 13. 2. 2025 byl spis s oběma odvoláními předložen Městskému soudu v Praze. Ten dne 17. 2. 2025 nařídil ústní jednání na 27. 3. 2025. Dne 26. 2. 2025 požádal právní zástupce žalobce o odročení jednání z důvodu kolize. Soud dne 27. 2. 2025 jednání odročil na 3. 4. 2025. Dne 15. 3. 2025 požádal právní zástupce žalobce o další odročení z důvodu kolize s jiným jednáním. Soud dne 17. 3. 2025 žádosti opět vyhověl a jednání odročil na 10. 4. 2025. Dne 10. 4. 2025 se jednání konalo a odvolací soud rozhodl tak, že řízení o odvolání žalované proti výroku o věci samé zastavil. Ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že výše náhrady činí 3 300 Kč. V ostatním rozsahu rozsudek potvrdil. Zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 5. 2025 poté, co bylo dne 12. 5. 2025 rozesláno soudem prvního stupně. Tím byla věc skončena.

6. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

7. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

8. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

9. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

10. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

11. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

12. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

13. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

16. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Po zjištěném skutkovém stavu soud dospěl k závěru, že řízení trvalo od 13. 3. 2017 do 13. 5. 2025, tedy celkem osm let a dva měsíce. Mezi účastníky bylo při jednání nesporné, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Soud v tomto směru shledal dvě období skutečné nečinnosti delší než tři měsíce. První období proběhlo od 4. 10. 2017 do 12. 1. 2018 (zhruba sto dní), druhé období proběhlo od 12. 1. 2018 do 17. 4. 2018 (cca 95 dní). Jde o ojedinělé úseky na začátku řízení, jinak soudy průběžně činily procesní úkony a směřovaly k rozhodnutí ve věci. Dané řízení bylo poměrně složité, což ostatně vyplývá i z jednotlivých rozhodnutí Obvodního soudu pro , adresa, , skutečnosti, že bylo zapotřebí vyhotovení znaleckého posudku a svědeckých výpovědí. V průběhu řízení rozhodovaly soudy na všech třech stupních soudní soustavy - Obvodní soud pro , adresa, rozhodoval meritorně dvakrát a procesně nejméně patnáctkrát (zjm. o místní příslušnosti, o ustanovení znalce, opakovaná rozhodnutí o odměně znalce, rozhodnutí o námitkách žalobce proti protokolaci, vrácení záloh, rozhodnutí o připuštění procesního nástupnictví pojišťovny, rozhodnutí o námitkách proti otázkám znalci a rozhodnutí o přiznání svědečného), Městský soud v Praze rozhodoval čtyřikrát (o námitce podjatosti soudkyně, o odvolání proti odměně znalce, o odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 9. 9. 2021 a o vzájemných odvoláních k nákladům řízení), Nejvyšší soud rozhodoval jednou, a to meritorně. Byť využití těchto zákonných procesních práv nelze klást k tíži účastníkům řízení, nelze přehlédnout, že tyto úkony přispívají k celkové době řízení, neboť o nich orgány státu musí rozhodnout, což samozřejmě navyšuje celkový časový fond sporu. Současně však tuto skutečnost nelze klást k tíži žalované. Soud dále hodnotil chování účastníků. Na délce řízení se do určité míry žalobce podílel. Žalobce podal žalobu u místně nepříslušného soudu, přibližně desetkrát žádal o odročení jednání a soud mu až na dvě výjimky vyhověl, podal námitku podjatosti. Napadal znalečné i formulaci otázek znalci. Podával blanketní odvolání proti jednotlivým rozhodnutím a musel být soudem vyzýván k jejich doplnění. Co se týče významu předmětu řízení, nelze tento typ sporu řadit mezi řízení, která jsou typově spojena s vyšším významem, jako jsou spory opatrovnické, pracovněprávní, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení, trestní věci a věci týkající se zdraví nebo života. Soud při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vyšel z judikatury Nejvyššího soudu, zejména z rozsudku sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, podle něhož je význam předmětu řízení dynamickým kritériem a může se v průběhu řízení měnit. Pokud se význam věci pro účastníka v jednotlivých fázích řízení odlišuje, je soud oprávněn posoudit tato období samostatně a přizpůsobit tomu výši zadostiučinění. Předmět řízení původně představoval částku 57 087 Kč. Po 1. 5. 2023 šlo již jen o částku 14 412,29 Kč, tedy částku nižší než průměrný měsíční příjem. Z toho důvodu soud rozdělil posuzované období na dvě části. První část v délce přibližně šesti let s původní hodnotou předmětu řízení představovala pro žalobce řízení se standardním významem. Druhou část v délce zhruba dvou let s výrazně nižší hodnotou předmětu řízení soud vyhodnotil jako řízení s mírně sníženým významem.

18. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona, neboť délka namítaného řízení byla ve vztahu k jeho průběhu dobou nepřiměřenou. V důsledku tohoto porušení vznikla žalobci nemajetková újma, k jejímuž odškodnění není namístě poskytnout pouze konstatování porušení práva. Přiměřeným odškodněním je peněžité zadostiučinění. Při stanovení jeho výše soud vycházel z toho, že význam věci se v průběhu řízení měnil, a proto posoudil jednotlivá období samostatně. Za první období od podání žaloby 13. 3. 2017 do 30.4.2023 v délce přibližně šesti let a jednoho měsíce, kdy hodnota předmětu řízení činila 57 087 Kč, soud vyšel ze základní částky 15 000,-Kč odpovídající této době a dospěl k základní částce 76 250,- Kč. Tuto soud následně korigoval podle zákonných kritérií, když uplatnil snížení o 20 % z důvodu skutkové, právní a procesní složitosti věci, snížení o 10 % vzhledem k počtu stupňů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly, a další snížení o 5 % z důvodu postupu žalobce v řízení, kdy již jen na počátku podání žaloby u místně nepříslušného soudu došlo ke zdržení. Z důvodu standartního významu daného řízení pro žalobce soud základní částku nemoderoval. Celkově tak soud snížil základní částku o 35% a dospěl k částce 49 563 Kč. Za druhé období od 1. 5. 2023 do 13. 5. 2025, v délce přibližně dvou let, soud základní částku stanovil ve výši 15 000,- Kč, u které přistoupil nad rámec již uvedeného snížení o 35% ještě k moderaci o 10% pro nižší význam dané části řízení pro žalobce a dospěl k částce 6 750 Kč. Celková soudem přiznaná částka za celé řízení by tak měla činit 56 313,- Kč (tzn. 49 563,- Kč + 6 750,- Kč). Jelikož žalovaný mimosoudně žalobci hradil částku ve výši 64 500 Kč, hradil tak částku vyšší, než by žalobci z tohoto titulu poskytl sám soud. Soud proto žalobu ve výroku ad. I. zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 350 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 350 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.