45 C 165/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem JUDr. Pavlem Šímou sídlem Poděbradova 2995/17, 301 00 Plzeň proti žalované: Anonymizováno za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 212 316 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 212.316,- Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 350,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 1. 8. 2025 domáhal na žalované zaplacení 212 316 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která mu měla vzniknout v souvislosti s trestním řízením vedeným proti jeho osobě u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 5 T 9/2015, v němž byl žalobce trestně stíhán pro pokračující zločin podvodu dle § 209 tr. zákoníku. Trestní řízení bylo zahajováno opakovaně v letech 2012–2014, přestože žalobce vždy podal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, a skončilo až rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 2. 2020, č. j. 5 T 9/2015, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby, a následným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2021, č. j. 12 To 104/2020, jímž bylo odvolání státního zástupce zamítnuto a které nabylo téhož dne právní moci. V příčinné souvislosti s nezákonným zahájením a vedením uvedeného trestního řízení vznikla žalobci majetková újma představovaná účelně vynaloženými náklady obhajoby za období 1. 8. 2016 až 18. 11. 2021, které uhradil svému obhájci JUDr. Pavlu Šímovi. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 3.2.2025, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nesporným, že trestní řízení vedené proti žalobci skončilo jeho pravomocným zproštěním obžaloby. Namítla však, že nárok žalobce je promlčen, neboť tříletá subjektivní promlčecí lhůta podle § 32 odst. 1 OdpŠk počala běžet dnem 18. 11. 2021, kdy bylo zprošťující rozhodnutí odvolacího soudu vyhlášeno za přítomnosti obhájce žalobce a nabylo současně právní moci. Promlčecí lhůta pak marně uplynula dne 18. 11. 2024, zatímco žalobce uplatnil svůj nárok u příslušného orgánu až 3. 2. 2025. Nadto namítá, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečného vzniku škody, neboť předložil pouze fakturu vystavenou v roce 2025 bez doložení její úhrady a bez souvislosti s konkrétními úkony obhajoby. Současně zpochybnila účelnost a důvodnost podstatné části uplatněných úkonů právní služby, zejména u hlavních líčení, u nichž dle trestního spisu nedošlo k přerušení v rozsahu tvrzeném žalobcem, dále popřela nárok na úhradu úkonů, které se neuskutečnily, a brojila proti paušálně účtovaným poradenstvím bez uvedení jejich obsahu. Navrhla proto, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení.

3. Žádostí o vypořádání nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím ze dne 3.2.2025 uplatnil žalobce svůj nárok u žalované.

4. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni č.j. 5 T 9/2015 – 8769 ze dne 5. února 2020 byl žalobce zproštěn obžaloby pro pokračující zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku.

5. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze č.j. 12 To 104/2020 ze dne 18.11.2021 byl původní rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 5 T 9/2015 – 8769 ze dne 5. února 2020 ve vztahu k žalobci potvrzen.

6. Ze spisu Krajského soudu v Plzni 5 T 9/2015 soud zjistil, že dne 15.11.2021 se konalo u Vrchního soudu veřejné zasedání (viz č.l.9245 a násl.) při kterém byl přítomen právní zástupce současného žalobce, JUDr. Pavel Šíma, osobně, žalobce se z jednání omluvil. Při veřejném zasedání bylo projednáno odvolání a po závěrečných řečech některých účastníků bylo jednání přerušeno do 16.11.2021, kdy následně pokračovalo opět za účasti právního zástupce žalobce, JUDr. Pavla Šímy. Byly přednášeny další závěrečné řeči ostatních účastníků a veřejné zasedání poté bylo přerušeno do 18.11.2021, kdy opět za účasti právního zástupce žalobce byl vyhlášen rozsudek Vrchního soudu v Praze (jako na č.l. 9296), který byl rovněž následně vypracován.

7. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

9. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

10. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

11. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

12. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

13. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

14. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

17. Dle § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 ODŠZ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

18. Dle § 32 odst. 1 ODŠZ nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplat, jde-li o škodu na zdraví.

19. Dle § 35 odst. 1 ODŠZ promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

20. Vzhledem k tomu, že v průběhu soudního řízení vznesla žalovaná námitku promlčení žalobou uplatněného nároku, soud se nejprve zabýval otázkou, zda byl nárok žalobcem uplatněn v promlčecí době stanovené v § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce se domáhá náhrady škody, která mu měla vzniknout v souvislosti s trestním řízením vedeným proti jeho osobě u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 5 T 9/2015, jež skončilo jeho pravomocným zproštěním obžaloby. V daném případě bylo zprošťující rozhodnutí vyhlášeno dne 18. 11. 2021 usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 12 To 104/2020, kterým bylo zamítnuto odvolání státního zástupce a potvrzen rozsudek soudu prvního stupně; toto rozhodnutí téhož dne nabylo právní moci. Od 18. 11. 2021 tak počala běžet tříletá promlčecí doba, která marně uplynula dne 18. 11. 2024. Žalobce tedy mohl u žalované uplatnit svůj nárok nejpozději do 18. 11. 2024, aby nedošlo k jeho promlčení a stavěla se promlčecí doba. O stavení promlčení jde tehdy, jestliže promlčecí doba pro určitou zákonem stanovenou překážku neběží, staví se její běh, ačkoli jinak by tu podmínky pro její běh byly dány. Stavení promlčení se může projevit: a) tak, že promlčecí doba nezačne běžet, b) tak, že již započatý průběh promlčecí doby nepokračuje (zastavuje se) pokud překážka trvá, a c) tak, že již započaté a probíhající promlčení neskončí dříve než po uplynutí určité doby poté, co překážka byla odstraněna. Zákon č. 82/1998 Sb., výslovně jako lex specialis upravuje právě variantu, shora uvedenou pod písmenem b), tzn. časové úseky promlčecí doba uplynulá před vznikem překážky a po jejím odpadnutí sčítají. V daném případě byl samotný návrh na předběžné projednání nároku podán více než dva měsíce po uplynutí tříleté promlčecí doby a promlčecí doba tak marně uplynula, aniž by došlo k jejímu stavení. Žaloba však byla podána až 12.1.2018, tedy po uplynutí promlčecí doby a vzhledem k tomu, že žalovaná se promlčení dovolala, soud žalobu z důvodu promlčení nároku zamítl, aniž by se dále zabýval otázkou, zda byly splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu státní moci ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v daném případě. S ohledem na to soud žalobu ve výroku ad. I. zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. a v návaznosti na závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.11.2025 č.j. 28 Cdo 2638/2025-615 částkou 450 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná písemně vyjádřila k žalobě, poté se připravovala na ústní jednání a tohoto se rovněž dne 29.1.2026, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 3 úkonů po 450 300,- Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.