45 C 176/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Lukášem Koudele sídlem Milešovská 1312/6, 130 00 Praha 3 proti žalované: Jméno žalované pro zaplacení 362 731,58 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje, a to co do částky 85.000,- Kč spolu s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 85.000,- Kč od 13.11.2024, do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12,75 % úrok z prodlení ročně z částky 85.000,- Kč od 8.11.2024 do 12.11.2024, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky 277.731,58 Kč spolu s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 277.731,58 Kč od 8.11.2024 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně částku 19 968,50 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 362.731,58 Kč, způsobené jí v řízení, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 22 C 99/2016. Žalobkyně stručně shrnula průběh řízení, zahájeného doručením žádosti o předběžné projednání nároku žalobkyně žalované dne 13.10.2015, ukončeného rozsudkem odvolacího soudu č.j. 91 Co 150, 196/2023- 950 ze dne 4.10.2023 nabyl právní moci dne 21.11.2023. Řízení trvalo přes 8 let. Dle žalobkyně bylo řízení nepřiměřeně dlouhé, když vykazovalo neodůvodněné průtahy spočívající v nepřiměřeně dlouhých rozestupech mezi jednotlivými úkony prováděnými orgány veřejné moci, jakož i v nesprávném rozhodování, které mělo za následek opakované rušení soudních rozhodnutí z důvodu nesprávné aplikace práva nebo procesních vad. Řízení lze dle žalobkyně přiznat určitou míru složitosti, spočívající zejména ve složitosti skutkové, jelikož muselo být zadáno vypracování znaleckých posudků, vyslechnuto bylo větší množství svědků a prováděno bylo nikoli zanedbatelné množství listinných důkazů, nicméně rozhodujícím faktorem nepřiměřené délky řízení stále byl liknavý a nesprávný postup soudů, když nesprávnost spočívala výhradně v opakovaně nesprávném právním posouzení věci. Instanční složitost tak byla způsobena zejména právě postupem orgánů veřejné moci. Procesně složité řízení nebylo, žalobkyně se pak na jeho délce nijak negativně nepodílela. Pro žalobkyni mělo řízení velký význam, šlo o náhradu nemajetkové újmy za bezprecedentní úmyslný postup Exekutorky, který zásadně ovlivnil její další život. S ohledem na výše uvedené je tak dle žalobkyně na místě stanovení základní částky při horní hranici intervalu. Žalobkyně dále v této souvislosti uvedla, že stávající judikatura vychází ze stanoviska Nejvyššího soudu sp.zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13.4.2011, od jehož vydání již uplynula dlouhá doba a ekonomická situace ve státě se změnila. Rozebrala jednotlivé ekonomické ukazatele a s odkazem na stávající míru inflace dospěla matematickým výpočtem k závěru , že základní částky ve výši 15.000,-Kč až 20.000,-Kč za rok řízení (z poloviny v případě prvních dvou let trvání řízení) by měly být navýšeny na částky ve výši 26.685,-Kč – 35.580,-Kč. Dle názoru žalobkyně by pak v jejím případě mělo být vycházeno ze základní částky 34.000,-Kč za rok, 2.833,33 Kč měsíčně, 93,15 Kč denně (z polovičních částek za první dva roky trvání Řízení). Řízení trvalo 2961 dnů, z toho by měla být polovina základní částky přiznána za první dva roky trvání řízení, tedy 730 dnů, 2231 dnů za dobu dva roky překračující. Základní částka proto dle žalobkyně činí 241.821,05 Kč (2231x93,15)+(730x46,58). Základní částku dále žalobkyně snížila pro složitost věci o 20 %, naopak o 30 % ji navýšila z důvodu liknavého a nesprávného postupu orgánů veřejné moci, který byl i důvodem zrušujících rozhodnutí a konečně pro zásadní význam daného řízení pro žalobkyni základní částku navýšila o 40 %. Celkem tak žalobkyně požadovala částku 362.731,58 Kč (tzn. 241.821,05 Kč, navýšenou o 50 %). Žalobkyně předběžně uplatnila svůj nárok u žalované dne 9.5.2024, žalovaná nárok žalobkyně vypořádala dne 7.11.2024, kdy konstatovala nesprávný úřední postup soudu a poskytla žalobkyni satisfakci ve výši 85.000,- Kč. Jelikož však dosud nebyla daná částka žalobkyni vyplacena, navrhla žalobkyně, aby soud žalobě vyhověl, přičemž avizovala možné částečné zpětvzetí žaloby pro případ, že bude žalovanou přiznaná částka žalobkyni vyplacena.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne 9. 5. 2024 uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 362.731,58,- Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném a účinném znění za nesprávný úřední postup v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 99/2016 jako soudu I. stupně. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 7. 11. 2024. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 85.000,- Kč. Žalovaná rovněž stručně shrnula průběh řízení s tím, že v řízení byla místy shledána nekoncentrovanost. Nejvyšší soud ČR zrušil napadené rozsudky soudu I. a II. stupně, přičemž částečně tomu tak bylo i z důvodu nepřezkoumatelnosti. V důsledku uvedeného je délka posuzovaného řízení hodnocena jako nepřiměřená, a to i přes složitost věci. Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vycházela ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Ministerstvo spravedlnosti vycházelo ze základní částky 15.000,- Kč za rok trvání řízení, resp. 1.250,- Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Nebyl shledán důvod pro navýšení základní částky poskytované za rok trvání řízení, které v posuzovaném případě trvalo 8 let a 1 měsíc. Co se týče vlivu inflace na částky poskytované jako odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb., odkazujeme například na usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2024 pod sp. zn. IV. ÚS 1761/24. Případné úroky z prodlení dle judikatury náleží žalobkyni ode dne následujícího po uplynutí zákonné lhůty, kterou má zdejší úřad k předběžnému projednání nároku. Žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 20 %, a to 15 % z důvodu složitosti řízení, 5% z důvodu četnosti rozhodování soudů. Předmětem posuzovaného řízení byla kompenzační žaloba podle zákona č. 82/1998 Sb. Řízení se vyznačuje určitým stupněm skutkové, právní a procesní složitosti, bylo provedeno širší dokazování prostřednictvím listin, výslechu svědků a znaleckých posudků (například i posudky Kriminalistického ústavu). V řízení byla řešena problematika úmyslného jednání soudní exekutorky. Ve věci bylo rozhodováno soudy na všech třech úrovních soudní soustavy, kdy soud I. stupně rozhodoval ve věci samé třikrát, soud II. stupně třikrát a Nejvyšší soud jednou. Délka řízení je tedy z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudu jsou účastníkovi řízení zákonem poskytnuty prostředky k ochraně jeho práv, tedy opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky, které má účastník ve stanovených lhůtách možnost využít, což mu pochopitelně nelze přičítat k tíži. Jestliže ovšem účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. Význam řízení pro žalobkyni Ministerstvo spravedlnosti shledalo jako standardní. Podle judikatury není kompenzační řízení hodnoceno jako řízení se zvýšeným významem pro žalobce. Poskytnuté zadostiučinění je tak v dané věci přiměřené. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Žádostí o náhradu nemajetkové újmy ze dne 9.5.2024 se žalobkyně domáhala u žalované předběžného projednání nároku4. Dle doručenky datové zprávy byla žádost o náhradu nemajetkové újmy, doručená 9.5.2024 Ministerstvu spravedlnosti.

5. Informací ze dne 13.5.2024 byla žalobkyně žalovanou informována o potvrzení příjmu podání a lhůtách k jejímu vypořádání.

6. Stanoviskem žalované ze dne 7.11.2024 byla žádost o náhradu nemajetkové újmy žalobkyně vypořádána a žalobkyni byla přiznána částka 85 000,- Kč.

7. Dle doručenky datové zprávy bylo stanovisko žalované k žádosti o předběžné projednání nároku žalobkyně doručeno 7.11.2024 právnímu zástupci žalobkyně.

8. Dle potvrzení , právnická osoba, ze dne 11.6.2020 žalobkyně studovala v programu , Anonymizováno, v prezenční formě studia, v období od 30.7.2015 do 15.1.2018. Studia bylo zanecháno z důvodů nesplnění požadavků Studijního a zkušebního řádu , Anonymizováno, .

9. Dle potvrzení z téhož dne (tzn. 11.6.2020) studovala žalobkyně totožný obor od 18.9.2017 do 20.4.2020, kdy studia zanechala na základě písemného prohlášení o ukončení studia, které bylo doručeno , právnická osoba, dne 20.4.2020.

10. Dle potvrzení , právnická osoba, , , Anonymizováno, ze dne 11.6.2020 žalobkyně studovala v srpnu 2017 až únor 2018, v delším studiu, kdy uhradila poplatek 15.500,- Kč, od ledna 2018 do července 2018, opět uhradila poplatek za delší studium, ve výši 18 000,- Kč, a sice za akademický rok 2017/2018. A dále v akademickém roce 2018/2019 uhradila třikrát poplatek za delší studium, a sice za období od července 2018 do ledna 2019, dále od ledna 2019 do července 2019 a od července 2019 do ledna 2020.

11. Dle potvrzení společnosti , Anonymizováno, je žalobkyně od 1.7.2020 zaměstnána u této společnosti, od 1.10.2022 na plný úvazek s čistou mzdou 31 636,- Kč.

12. Ze spisu sp.zn. 22 C 99/2016 Obvodního soudu pro Prahu 2 bylo zjištěno následující: Dne 21.4.2016 byla ve věci podána žaloba, kterou se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy, způsobené nesprávným úředním postupem soudní exekutorky Mgr. , jméno FO, ve věci sp.zn. , Anonymizováno, přičemž žalobkyně požadovala na náhradě nemajetkové újmy částku 500 000,- Kč s příslušenstvím. Do spisu dále byly založeny další listiny, týkající se jednotlivých podkladů z 21.4.2016 a to poměrně obsáhle, včetně návrhu na nařízení předběžného opatření, týkajícího se věci vedené pod sp.zn. 23 C 308/2014 u Obvodního soudu pro Prahu 4. Dne 21.4.2016 soud vyzval žalovanou, aby se vyjádřila k žalobě. Dne 1.7.2016 se žalovaná k žalobě vyjádřila. Vyjádření žalované bylo rozesláno právnímu zástupci žalobce 11.7.2016. Dále byl vyžádán 23.8.2016 tzv. přílohový spis, tedy spis soudního exekutora a Obvodního soudu pro Prahu 4, pod sp.zn. 23 C 308/2014. Spis soudního exekutora, a sice Exekutorského úřadu , adresa, , vedeného pod sp.zn. , Anonymizováno, Dne 14.9.2016 byl zaslán spis soudního exekutora a soudu. Dále žádala Policie ČR 6.10.2016 o sdělení, resp. informovala soud k žádosti o zapůjčení spisového materiálu, policejního, který byl postoupen na součást služby kriminální policie a vyšetřování, Policie , adresa, , Anonymizováno, . Obvodní ředitelství policie , adresa, , Anonymizováno, . informovalo soud 1.2.2017, že spisový materiál, policejní spis, byl již zapůjčen ke spisům 25 C 100/2016 a 19 C 99/2016. Dne 16.2.2017 žádala policie o urgentní navrácení zapůjčeného spisového materiálu. Dne 13.4.2017 požádal soud soudní exekutorku Mgr. , jméno FO, , zda vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na straně žalované. Tato informovala soud 4.5.2017 a nesouhlasila se svým vstupem do řízení. Dne 2.6.2017 se k vyjádření žalované vyjádřila žalobkyně a navrhla, aby soud zajistil poměrně velké množství důkazů. Dále, aby vyslechl několik svědků. Dne 25.11.2016 informovala Policie ČR o odložení trestní věci podezření ze spáchání přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru, kterého se měl dopustit Ing. , jméno FO, . Do spisu rovněž byly založeny další podklady, týkající se předmětné exekuce, a to 2.6.2017, ze strany žalobkyně. Dne 28.6.2017 požádala právní zástupkyně o zaslání zvukového záznamu na CD. Tomuto bylo vyhověno a požadované bylo zasláno. Dne 5.6.2017 soud ve věci jednal, přičemž jednání bylo nařízeno již 18.4.2017. Dne 5.6.2017 soud ve věci jednal, kdy nepřipustil rozšíření žaloby. Dále po provedeném dokazování vyhlásil rozsudek, kterým žalobu zamítl. Písemné vyhotovení rozsudku bylo následně založeno do spisu 23.8.2017 společně s usnesením, kterým byla , Anonymizováno, prominuta pořádková pokuta ve výši 2 000,- Kč, udělená při jednání. Proti rozsudku se blanketně odvolala žalobkyně 7.9.2017. Soud 13.9.2017 vyzval žalobkyni, aby doplnila své odvolání o podstatné náležitosti, týkající se tedy odvolání. 22.9.2017 žalobkyně své odvolání doplnila. Její odvolání bylo zasláno protistraně 16.10.2017. Poté byl spis předložen Městskému soudu v , adresa, .11.2017 s odvoláním a rovněž s námitkou podjatosti. 21.11.2017 požádal Městský soud v Praze o vyjádření soudce soudu I. stupně k podané námitce podjatosti. Nato reagoval soud, obratem. Dne 30.11.2017 tedy byl spis vrácen Městskému soudu v Praze. Městský soud nařídil ústní jednání na 24.1.2018 a to 5.12.2017 a předvolal účastníky. Do spisu zaslala právní zástupkyně žalobkyně 22.12.2017 judikaturu, týkající se odškodňování, resp. týkající se odškodňování ostatních účastníků exekučního řízení, kteří požadovali rovněž náhradu škody, za státem. Soud poté ve věci jednal a vyhlásil usnesením, kterým rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, a to 24.1.2018. Odvolací soud ve věci konstatoval, že závěr soudu I. stupně byl učiněn předčasně a na základě ne úplně zjištěného skutkového stavu. S ohledem na to, že rozsah dokazování přesahuje možnosti odvolacího soudu, byla věc vrácena a soudu nalézacímu se závazným pokynem k doplnění dokazování a rovněž tedy související výzvou žalobkyni, přičemž se měl dále zabývat tím, zda žalobkyní popisovaná újma byla způsobena právě nesprávným úředním postupem a v jakém rozsahu. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo 5.3.2018 rozesláno účastníkům. Dne 14.1.2019 soud nařídil další ústní jednání na 13.2.2019 a předvolal účastníky. 13.2.2019 nebyla do spisu řádně založena plná moc k jednotlivému úkonu, s ohledem na to tedy bylo jednání odročeno na neurčito s tím, že termín jednání nelze prozatím stanovit s ohledem na stáž soudce u Městského soudu v Praze, od 1.3.2019. Dne 28.2.2019 se soud dotázal České advokátní komory, resp. informoval Českou advokátní komoru, že advokátka Mgr. Barbora Kubínová umožňuje svému (údajnému) zaměstnanci , Anonymizováno, aby jí zastupoval v řízeních vedených u zdejšího soudu ve věcech pod sp.zn. 22 C 99/2016, 19 C 99/2016 a 25 C 100/2016, přičemž je vykazována substituční plná moc advokátky pro celé řízení, přičemž substitut byl dokonce pro nepřístojné chování vykázán z jednací síně. 14.3.2019 reagovala na podnět soudu Česká advokátní komora s tím že po prošetření jeho podnětu, bude podána písemná zpráva. Dne 25.3.2019 poté soud nařídil ústní jednání na 5.6.2019 a předvolal účastníky. 25.4.2019 se ve věci vyjádřila Česká advokátní komora a požádala o zaslání podkladů, pro případné řízení. Tomuto soud vyhověl 16.5.2019. 24.5.2019 byl do spisu založen úřední záznam, že se nikde nenachází plná moc udělená advokátkou Mgr. , jméno FO, panu , Anonymizováno, . , právnická osoba, byly pořízeny kopie protokolů, pro Českou advokátní komoru. Dne 23.5.2019 informovala Česká advokátní komora o postoupení podnětu kontrolní radě České advokátní komory k rozhodnutí. Do spisu dále byly založeny další podklady, ze strany žalobkyně, týkající se zdravotní újmy, resp. zdravotního stavu. Dne 5.6.2019 soud ve věci jednal, provedl dokazování a poté, co byl do spisu založen znalecký posudek MUDr. , jméno FO, konstatoval, že žalobkyně doposud uplatňovala nárok na náhradu nemajetkové újmy, nebyla navržena změna žaloby, v niž by se žalobkyně domáhala náhrady újmy na zdraví, a rovněž předběžně byl u žalované uplatněn nárok na náhradu nemajetkové újmy. Dále jednání odročil na 27.9.2019 za účelem pokračování v dokazování. Dne 25.6.2019 doplnila žalobkyně svá skutková tvrzení a vyjádřila se k předběžnému názoru soudu s tím, že se jednalo o precizování skutkových tvrzení, nikoli požadavek o vyšší částku. Soud poté její vyjádření rozeslal protistraně 3.7.2019. Dne 26.8.2019 k nařízenému ústní jednání, nařízené na 27.9.2019, soud předvolal svědky. Dne 3.9.2019 se ve věci vyjádřila Česká advokátní komora s tím, že na jmenovanou advokátku byla podána kárná žaloba. Následně rovněž o postupu kárné žaloby, byl soud informován 13.9.2019 Českou advokátní komorou. Dne 19.9.2019 soud jednání z 27.9.2019 odročil na 13.11.2019 a vyrozuměl o tom účastníky, z důvodu změny v obsazení senátu. Dne 30.10.2019 byl do spisu založen znalecký posudek na duševní útrapy, ze strany žalobkyně. , právnická osoba, byly doplněny další informace 18.11.2019. Dne 13.11.2019 se ve věci konalo další ústní jednání, při kterém rozhodoval již třetí soudce v dané věci, kdy bylo provedeno dokazování, žalované byla uložena povinnost doplnit konkrétní tvrzení a důkazy. Rovněž žalobkyni byla obdobná povinnost uložena. Poté došlo k výslechu žalobkyně, byly provedeny další důkazy s tím, že rovněž byly navrhovány svědecké výpovědi, hodnocen znalecký posudek a následně bylo jednání odročeno na 11.3.2020 za účelem pokračování v dokazování. Na tento den poté soud 27.11.2019 předvolal dva svědky, dva z navrhovaných svědků. Dne 28.11.2019 doplnila svá tvrzení žalobkyně. Téhož dne doplnila svá tvrzení žalovaná. Rovněž předložila protokol z řízení vedeného ve věci 19 C 99/2016, jiným účastníkem exekučního řízení. Vyjádření obou účastníků bylo rozesláno protistranám 2.12.2019. Dne 20.2.2020 informovala Česká advokátní komora soud o kárném potrestání advokátky Mgr. , jméno FO, , za předmětné jednání. Soud poté 11.3.2020 připojil spisy 25 C 100/2016 a 19 C 99/2016. Do spisu dále byly rovněž založeny fotografie z předmětné exekuce. Do spisu dále byly založeny další podklady. Dne 11.3.2020 soud provedl další dokazování, vyslechl svědkyni , Anonymizováno, , svědkyni , Anonymizováno, , svědka , Anonymizováno, . Dále svědkyni , Anonymizováno, . Znovu svědka , Anonymizováno, . A poté bylo dokazování ukončeno a ve věci byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000,- Kč s příslušenstvím. Ve zbývající části, byla žaloba zamítnuta. Písemné vyhotovení rozsudku bylo následně do spisu založeno a rozesláno účastníkům 11.5.2020. Dne 25.5.2020 se proti rozsudku odvolala žalovaná, blanketně. Rovněž žalobkyně se blanketně odvolala 26.5.2020, proti rozsudku. Tím skončil I. svazek předmětného spisu. Dne 11.6.2020 doplnila své odvolání žalobkyně. 2.7.2020 byla žalovaná vyzvána, aby doplnila své blanketní odvolání. Odvolání bylo následně 3.7.2020 doplněno. Spis byl poté 30.7.2020 předložen Městskému soudu v Praze, s oběma odvoláními. Dne 31.7.2020 vyzval odvolací soud oba účastníky, aby se vyjádřili k odvolání druhé strany. Dne 17.8.2020 obdržel vyjádření žalované. Dne 18.8.2020 obdržel vyjádření žalobkyně, společně se souhlasem s rozhodnutím, bez nařízení jednání. Soud poté ve věci jednal 25.11.2020, kdy vyhlásil rozsudek, kterým rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Rozsudek městského soudu byl rozeslán účastníkům 11.1.2021. Ve věci dále byla vyznačena doložka právní moci. Dne 11.3.2021 se proti rozsudku Městského soudu v Praze dovolala žalobkyně. Soud vyzval žalobkyni 16.3.2021 k zaplacení soudního poplatku za dovolání a rozeslal dovolání druhé straně k vyjádření. Soud poplatek byl 29.3.2021 žalobkyní zaplacen. Spis byl poté 28.4.2021 předložen Nejvyššímu soudu ČR a ten 23.6.2021 rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25.11.2020 v části výroku I., kterou byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11.3.2020 potvrzen v zamítavém výroku ohledně částky 470 000,- Kč s příslušenstvím a v závislém výroku o nákladech řízení, a ve výroku II. nákladech odvolacího řízení a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11.3.2020 ve výroku II. o zamítnutí žaloby ve vztahu k částce 470 000,- Kč s příslušenstvím a ve výroku III. o nákladech řízení bylo zrušeno a v tomto rozsahu byla věc vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení s tím, že v řízení nebyly provedeny některé důkazy, které mohly, kterými žalobkyně navrhovala, resp. vznesla k prokázání svého tvrzení o údajném „spolčení“ svého otce se soudní exekutorkou a o jejím zlém úmyslu žalobkyni z domu vystěhovat, však odvolací soud popsaným požadavkům nedostál. Toto žalobní tvrzení totiž označil za neprokázané bez toho, aby důkazní návrhy, jež žalobkyně ve vztahu k němu učinila, vyčerpal. Stejně jako soud I. stupně, jemuž žalobkyně tento postup vytkla v odvolání proti jeho rozsudku, totiž ani odvolací soud neprovedl. Nejvyšší soud tak konstatoval, že se jedná o vadu, která způsobuje i částečnou nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku vyvolanou tím, že se odvolací soud v jeho odůvodnění v rozporu s § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak nezabýval tou částí žalobního tvrzení, podle kterého byla nemajetková újma žalobkyně zvýšena i údajnou snahou soudní exekutorky své pochybení zakrýt vytvářením falešných důkazů a nedovolenou manipulací s obsahem spisu. S ohledem na to byla tedy věc vrácena k opětovnému rozhodnutí. Soud poté 23.8.2021 ze spisu 25 C 100/2016 zjistil možné kontaktní údaje na navrhované svědky, konkrétně svědka , Anonymizováno, . Poté jednání nařídil na 3.11.2021, předvolal svědky Mgr. , jméno FO, , , právnická osoba, , Anonymizováno, a rovněž požádal o sdělení bližších informací o svědcích , jméno FO, a , jméno FO, . A další dotazy na součinnost od soudního exekutora. Dne 27.8.2021 reagovala na žádost soudu o součinnost a sdělení bližších údajů, žalobkyně. Dne 30.8.2021 požádala o prodloužení lhůty k odpovědi soudní exekutorka, z důvodu dovolených. Dne 10.9.2021 odpověděla na žádost o součinnost soudní exekutorka a sdělila bližší informace o svých zaměstnancích. Soud poté ve věci předvolal rovněž svědky , jméno FO, a , jméno FO, a požádal o předložení originálu protokolu ze dne 22.4.2015 o průběhu exekuce. Žalobkyně poté reagovala na sdělení soudní exekutorky 15.9.2021 a předložila rovněž protokoly, týkající se věci 25 C 100/2016, ohledně jiného poškozeného v exekučním řízení. Dne 11.10.2021 soud předvolal rovněž soudní exekutorku a informoval ji o této skutečnosti a co je zapotřebí, aby soudu doložila. Do spisu dále byly založeny další podklady, týkající se předmětného exekučního řízení. Dne 3.11.2021 se ve věci konalo další ústní jednání, při kterém bylo konstatováno, že účastenství soudní exekutorka odmítla. Rovněž bylo sděleno, že zástupce žalované den předchozí, obdržel dotaz ze strany soudní exekutorky s tím, že jej požádala o spolupráci s odůvodněním, že soudní exekutorka vystupuje v řízení jako vedlejší účastník, což zástupce žalované odmítl. Soud poté ve věci konal, přistoupil k výslechu svědka , Anonymizováno, , který odmítl vypovídat při jednání s tím, že si nic nepamatuje. Soud následně odůvodnil přípustnost odepření výpovědí s tím, že by si svědek mohl dle názoru soudu na základě žalobních tvrzení přivodit trestní stíhání, nebo jeho nebezpečí. Slovo poté bylo dáno zástupci žalobkyně k vyjádření, kdy byl svědek vyzván k tomu, aby rozvedl důvody, proč nechce vypovídat v dané věci. Svědek tyto uvedl a následně ve věci vypovídal. Rovněž ve věci vypovídala , jméno FO, , soudní exekutorka, která si prakticky na nic nevzpomínala. Následně bylo přistoupeno k výslechu svědků , jméno FO, a , jméno FO, , rovněž svědka , Anonymizováno, . Poté bylo jednání odročeno na neurčito z důvodu znaleckého zkoumání a nebylo tedy možné zjistit ihned, resp. dát konkrétní termín. Do spisu byl 8.12.2021 založen elektronický spis soudní exekutorky. Soud poté 10.1.2022 komunikoval se znalcem ohledně vyhotovení znaleckého posudku. Následně téhož dne ustanovil do řízení znalce, Mgr. , jméno FO, . Soudní exekutorce , jméno FO, uložil povinnost poskytnout znalci veškerou součinnost. Spis byl poté předložen 8.2.2022 Kriminalistickému ústavu k vyhotovení znaleckého posudku. Dne 26.10.2022 byl spis vrácen se znaleckým posudkem a podkladů. Dne 28.3.2022 je ve spise záznam, kdy soud obesílal Úřad městské části , adresa, a soudního znalce Mgr. , jméno FO, ohledně dalších úkonů. Dne 4.4.2022 obdržel soud originály listin od Městské části , adresa, s tím, že znalec si potřebné listiny k vypracování znaleckého posudku, již vyzvedl a to přímo na městské části. Dne 27.4.2022 byl do spisu založen znalecký posudek, vypracovaný znalcem Mgr. , jméno FO, , ohledně posouzení pravosti podpisu přejímající osoby na doručence k usnesení soudní exekutorky Mgr. , jméno FO, . Znalci bylo poté 28.4.2022 přiznáno znalečné a posudek byl rozeslání účastníkům 2.5.2022. Dne 4.7.2022 bylo znalečné vyplaceno. Kriminalistický ústav následně informoval soud, 30.8.2022, požádal o prodloužení lhůty pro zpracování znaleckého posudku, a to z důvodu značného přetížení oddělení. Soud této žádosti vyhověl a lhůtu pro vypracování znaleckého posudku prodloužil dle žádosti do 31.10.

202. Dne 19.10.2022 znalec Weber z Kriminalistického ústavu telefonicky sdělil, že vypracování znaleckého posudku lze očekávat do konce října 2022. Soud poté 7. listopadu 2022 předvolal účastníky k jednání na 8.2.2023, včetně Kriminalistického ústavu. 14.11.2022 sdělil znalec, že část znaleckého úkonu nemohla být splněna, protože k jedné z otázek, nebyl předložen originál listiny. Dne 22.11.2022 se ve věci vyjádřila žalovaná. Dne 28.11.2022 se ve věci vyjádřila žalobkyně. Znalecký ústav byl 1.12.2022 opětovně požádán o vypracování doplňku k posouzení nezodpovězené otázky s tím, že byly předloženy i dotazy žalobkyně, k doplnění. Kriminalistický ústav 5.1.2023 vrátil soudu předmětné listiny a rovněž dodatek ke znaleckému posudku. Ten byl rozeslán účastníkům 6.1.2023, včetně odpovědi ze 13.1.2023, Kriminalistického ústavu. Následně bylo 25.1.2023 přiznáno znalci znalečné a odpověď Kriminalistického ústavu byla rozeslána 26.1.2023 účastníkům, včetně usnesení o znalečném. Dne 27.1.2023 se do znalečného odvolala žalobkyně, a dále konstatovala, že netrvá na výslechu Kriminalistického ústavu. Odvolání žalobkyně bylo zasláno druhé straně 2.2.2023. 31.1.2023 se proti znalečnému odvolala žalovaná. Dne 8.2.2023 soud ve věci jednal a vyhlásil rozsudek, kterým žalobkyni přiznal částku 240 000,- Kč s příslušenstvím. Dále ve výroku II. žalobu, co do částky 230 000,- Kč s příslušenstvím zamítl. Ve výroku III. uložil žalobkyni nahradit státu náhradu nákladů řízení v rozsahu 50 %. Ve výroku IV. totožnou povinnost uložil žalované, rovněž v rozsahu 50 % a ve výroku V. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozsudek byl následně do spisu založen a rozeslán účastníkům 9.3.2023. Kriminalistický ústav se 10.3.2023 vyjádřil k odvolání proti přiznání znalečného. 18.3.2023 se odvolala žalobkyně proti rozsudku. Žalovaný se rovněž 22.3.2023 ve věci odvolal. Odvolání obou účastníků bylo rozesláno protistranám 28.3.2023 a poté byl spis předložen 11.5.2023 s odvoláními účastníků, jak do meritorního, tak procesního rozhodnutí. Městský soud v , adresa, .5.2023 rozhodnutí soudu nalézacího o přiznání znalečného, potvrdil. Dále spis vrátil nalézacímu soudu s tím, že nebylo dosud rozhodováno meritorně, neboť nejsou splněny podmínky pro odvolací řízení, kde ve výrocích III. a IV. citovaného rozsudku bylo rozhodnuto, že výše nákladů státu bude uvedena v samostatném usnesení, které však dosud nebylo vydáno. Poté tedy soud po rozhodnutí, nechť spis znovu předloží a to s novou předkládací zprávou. Dne 24.5.2023 rozhodl soud o náhradě nákladů řízení státu, když povinnost uložil oběma účastníkům, rovným dílem uhradit, každému ve výši 28.242,- Kč. Dne 26.5.2023 se proti rozhodnutí o znalečném odvolala žalobkyně. Dne 20.6.2023 byl spis znovu předložen Městskému soudu v Praze s odvoláními. Městský soud v Praze poté vyzval účastníky řízení, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a to 21.6.2023. Žalovaná nesouhlasila, 4.7.2023. Soud poté 16.8.2023 nařídil ústní jednání na 4.10.2023 a předvolal účastníky. Dne 26.9.2023 se k odvolání žalované vyjádřila žalobkyně. 25.9.2023 žalovaná doplnila své odvolání proti rozsudku a předložila další podklady. Ve věci se rovněž vyjádřil , jméno FO, , pravděpodobně otec, byť nebyl účastníkem řízení a předložil rovněž další podklady. Dne 2.10.2023 se k doplnění odvolání žalované vyjádřila žalobkyně, předložila rovněž usnesení Ústavního soudu o odložení vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze do rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti, ze dne 12.6.2023. Městský soud v Praze poté rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 8.2.2023 ve spojení s usnesením ze dne 24.5.2023 ve výroku I. potvrdil, ve výroku II. změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyně částku 230 000,- Kč s příslušenstvím. Ve výrocích III. a IV. změnil rozsudek soudu I. stupně ze dne 8.2.2023, ve spojení s usnesením ze dne 24.5.2023, co do náhrady nákladů řízení, kdy částku 56.484,45 Kč uložil k zaplacení České republice, žalované a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, a to 4.10.2023. V předmětem rozhodnutí konstatoval, že rozhodnutí o nákladech řízení by bylo ve vztahu k žalobkyni zjevně nespravedlivé, když její neúspěch činil z žalované částky pouze 4 %, což je obecně považováno za neúspěch poměrně v nepatrné části a takovému účastníku řízení náleží náhrada nákladů v plném rozsahu. Pokud jde o částku přiznanou na nepřiměřeno délku řízení, soud dospěl k závěru, že je důvod vycházet z jiných kritérií, nebo jinak posuzovaných kritérií a žalobkyni by tedy měla příslušet částka celkově ve výši 470 000,- Kč. Poté byl spis vrácen nalézacímu soudu a rozsudek rozeslán 9.11.2023 účastníkům. Rozhodnutí nabylo právní moci 14.11.2023, aniž by ve věci bylo podáno dovolání.

13. Soud neprováděl dokazování výpisem ze statistického zjišťování, od roku 2000 do roku 2023, Rozpisem průměrných mezd ve 4. čtvrtletí 2011, až roku 2023 a Vývojem vybraných ukazatelů životní úrovně v České republice v letech 1993 – 2022, neboť míra inflace postupem doby, je soudu známa a jedná se o obecně známou skutečnost.

14. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

15. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

16. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

17. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

18. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

19. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

20. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

21. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

22. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

23. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

24. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.Podle ust. § 96 odst. 1 občanského soudního řádu může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle ust. § 96 odst. 2 věta prvá občanského soudního řádu je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

25. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby ve výroku ad I. zastavil.

26. Po zjištěném skutkovém stavu věci, vyšel soud z toho, že řízení trvalo od doby podání žaloby tj. od předběžného uplatnění nároku žalobkyně 13.10.2015 u žalované (žalovaná v tomto směru nesporovala uplatnění nároku žalobkyně) do 14.11.2023, kdy nabyl právní moci rozsudek odvolacího soudu, tedy celkem 8 let a 1 měsíc. Předmětem řízení bylo kompenzační řízení za nesprávný úřední postup soudní exekutorky. V řízení se nevyskytly průtahy, soudy postupovaly v pravidelných, přiměřených lhůtách a jejich činnost víceméně směřovala k rozhodnutí ve věci samé. Současně však nelze přehlédnout, že Nejvyšší soud ČR zrušil napadené rozsudky soudu I. a II. stupně, přičemž částečně tomu tak bylo i z důvodu nepřezkoumatelnosti. Řízení vykazovalo zvýšenou náročnost jak po stránce skutkové, tak po stránce právní i procesní. Soud musel nechat vypracovat dva znalecké posudky, vyslechnout nemalé množství svědků (včetně samotné exekutorky) a vyžádat i důkazní listiny, spis byl zapůjčen i k policejnímu šetření, což se rovněž negativně projevilo na délce řízení. Ve věci bylo rozhodováno soudy na všech třech úrovních soudní soustavy, kdy soud I. stupně rozhodoval ve věci samé třikrát, soud II. stupně třikrát a Nejvyšší soud jednou. Rovněž rozhodoval soud Ústavní. Byť využití těchto zákonných procesních práv nelze klást k tíži účastníkům řízení, nelze přehlédnout, že tyto úkony přispívají k celkové době řízení, neboť o nich orgány státu musí rozhodnout, což samozřejmě navyšuje celkový časový fond sporu. Současně však tuto skutečnost nelze klást k tíži žalované. Co se týče chování žalobkyně tato se svým procesním chováním na celkové době řízení nepodílela, byť dvakrát podala blanketní opravný prostředek a musela být soudem vyzvána k jeho doplnění. Na délku řízení však tato skutečnost neměla zásadní vliv. Co se týče významu předmětu řízení, nelze tento typ sporu řadit mezi řízení, která jsou typově spojena s vyšším významem, jako spory opatrovnické, pracovně právní, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení, trestní věci a věci týkající se zdraví nebo života. V této souvislosti soud rovněž poukazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu 30 Cdo 1987/2014 „Obecně platí postulát, že každé řízení má být vedeno k co možná nejrychlejšímu rozhodnutí ve věci samé, a to při zachování principů zákonnosti a spravedlivosti řízení. V tomto ohledu kompenzační řízení není výjimkou a není tedy ani možné činit závěry, že by takové řízení mělo skončit dříve (nebo naopak později) oproti řízením jiným. Kompenzační řízení nelze postavit na roveň řízení ve věcech trestních, opatrovnických, pracovně-právních, osobního stavu, sociálního zabezpečení, či týkajících se zdraví nebo života, jež mají pro své účastníky zvýšený význam. Řečeno jinými slovy, pro posouzení přiměřenosti délky kompenzačního řízení platí zásadně stejná pravidla, jako pro posouzení přiměřenosti délky jiných řízení.“ S ohledem na shora uvedené proto soud význam daného řízení pro žalobkyni zhodnotil jako standartní, byť se mělo jednat mimo jiné o odškodnění žalobkyně ve vztahu k postupu soudní exekutorky, která zneužila svého postavení na základě dohody s otcem žalobkyně. Žalobkyně v průběhu řízení uváděla, že postup exekutorky jí otřásl a způsobil jí psychické následky, v důsledku kterých měla potíže při studiu apod. Žalobkyně však nárok z psychických následků uplatnila v jiném řízení. Na význam daného řízení pro žalobkyni přitom nemá vliv ani částka, které se žalobkyně domáhala, když v řízení byla v konečném důsledku přiznána na odškodnění částka poloviční.

27. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, když délka namítaného řízení, byť se v něm nevyskytly průtahy v podobě nečinnosti, byla ve vztahu k jeho průběhu, dobou nepřiměřenou, a to právě proto, že v daném řízení došlo ke rušení rozhodnutí pro vady. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, k jejímuž odškodnění není namístě poskytnout pouhé konstatování porušení práva. Přiměřeným odškodněním jeví se tak peněžité zadostiučinění. Soud se neztotožnil s námitkou žalobce, že základní částky za rok trvání řízení upravené ve Stanovisku by měly být valorizovány s ohledem na dobu, která od jejich stanovení uplynula a inflaci. Z rozsudku velkého senátu ESLP ve věci Apicella proti Itálii se podává, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45% částky, kterou by přiznal sám (srovnej Stanovisko, bod V., rozsudek Nejvyššího soud ze dne 20.5.2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009). Ze Stanoviska přitom vyplývá, že základní částka 15 000,- Kč až 20 000,- Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení byla nastavena výrazně výše než 45% toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. část VI. Stanoviska a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012, nebo rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 3. 2006, věc Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 72). K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27.11.2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 22. 8. 2013, sp. zn. III. ÚS 903/13) s tím, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.4.2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24.6.2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26.2.2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. III. ÚS 1548/19). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 4059/19). Z poslední doby se Nejvyšší soud obdobně k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne 18.8.2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, rozsudku ze dne 20.10.2020 sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, ve věci sp.zn. 30 Cdo 1624/2021, v rozsudku ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1388/2021, usnesení ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1362/2020, ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2599/2021, a ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2481/2020 (proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. III. ÚS 3385/20), nebo rozsudcích ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1388/2021, a ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1181/2021, nebo usnesení ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 30 Cdo 622/2021, a ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 30 Cdo 901/2021). Shodně jako Nejvyšší soud přitom na řešení předmětné otázky nahlíží též Ústavní soud, jak patrno nejen ze shora uvedených rozhodnutí Ústavního soudu, ale rovněž např. z bodů 43 až 45 odůvodnění jeho nálezu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 1303/21. V této souvislosti soud doplňuje, že Nejvyšší soud se totožnou otázkou v poslední době věcně znovu zabýval ve svém rozsudku ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 30 Cdo 2356/2024, v němž podrobně vysvětlil, že i nadále není důvodu přistupovat k valorizaci, neboť tak nečiní ve své nejnovější judikatuře ani samotný Evropský soud pro lidská práva, jehož rozhodovací praxe (resp. částky přiznávané poškozeným z různých států) byla jediným referenčním kritériem pro nastavení výše základní částky ve Stanovisku. Soud stanovil základní částku za 8 let a 1 měsíců trvání řízení v rozsahu 15 000 Kč za rok trvání řízení (za první dva roky trvání řízení pak z částky v poloviční výši) a dospěl k základní částce ve výši 106 250 Kč. Od této částky odečetl 15 % z důvodu skutkové, právní i procesní složitosti věci, dalších 10% soud odečetl s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly. Z důvodu postupu soudu nebyla základní částka moderována, když právě tento postup soudu (tzn. zrušené rozhodnutí pro vady) byl důvodem pro závěr o nepřiměřené délce daného řízení. Rovněž z důvodu chování žalobkyně soud základní částku nemoderoval, když její blanketní odvolání neměla na délku řízení vliv a rovněž z důvodu významu daného řízení, které soud zhodnotil jako standartní. Celkem tedy soud základní částku ponížil o 20 % (tzn. 27 031,- Kč) a žalobci by se tak na přiměřeném zadostiučinění měla dostat částka ve výši 81 094,- Kč. Jelikož žalovaný mimosoudně žalobci hradil částku ve výši 85 000 Kč, hradil tak částku vyšší, než by žalobci z tohoto titulu poskytl sám soud. Soud proto žalobě ve výroku ad. II. vyhověl, co do úroku z prodlení z již vyplacené částky a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou výrokem ad. III. rozsudku zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 968,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 85 000 Kč sestávající z částky 4 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 4 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 4. 2025 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 850 Kč ve výši 3 118,50 Kč.