45 C 177/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Anonymizováno sídlem Jméno žalované pro zaplacení 169 380 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 169.380,- Kč spolu se 14,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 169.380,- Kč, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2.300,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 11.11.2024 domáhal na žalované zaplacení částky 169 380 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení žádosti o poskytnutí informací, kdy žádost byla podána na MPSV dne 13.11.2021, řízení bylo vedeno pod č. j. MPSV-2022/181635, zákonná lhůta pro poskytnutí informací uplynula dne 28.11.2021, informace byla poskytnuta 26.6.2024. Žalobce uplatnil nárok předběžně u žalované podle zákona č. 82/1998 Sb. dne 19.8.2024. Stanoviskem žalovaná vypořádala nárok žalobce, když správně nezhodnotila podstatu věci a peněžité zadostiučinění žalobci nepřiznala, s čímž žalobce nesouhlasí.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že nárok žalobce neuznává, neboť žalobci bylo poskytnuto dostatečné zadostiučinění v rámci projednání předběžného uplatnění již ze dne 2.6.2023, o kterém bylo žalovanou rozhodnuto stanoviskem ze dne 5.11.2024, kdy se jednalo o 26 žádost o vypořádání žalobcova nároku. Žalobci bylo přiznáno zadostiučinění formou konstatování porušení práva, a to s odkazem na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věcech sp.zn. 20 C 58/2024, 47C 136/2024, 47 C 137/2024 a 48 C 103/2024 a další, v nichž soud dovodil nepřiměřenou dobu řízení o žádosti o informace, avšak nepřiznal relutární zadostiučinění. Toto vyjádření bylo žalobci doručeno dne 6.11.2024. Žalovaná má za to, že je význam řízení pro žadatele marginální, neboť neosvědčil právní zájem žádostí o informace. Žalobce je osobou, která podává desítky žádostí ročně. Postup žalované při odmítání žádostí o informace byl přitom veden snahou chránit v maximální možné míře citlivé informace recipientů sociálních dávek. Žalovaná nadto dodala, že žalobce na základě 26 podaných žádostí obdržel od žalované celkem 151 780,58 Kč. Žalovaná tak navrhla, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

3. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalovaná ve vyjádření k žalobě a žalobce k výzvě soudu nesdělil, že s takovým postupem nesouhlasí, tudíž se jeho souhlas presumuje4. Soud zjistil ve věci z nesporných skutečností a důkazů následující skutečnosti. Mezi účastníky řízení je nesporné předběžné uplatnění nároku u žalované a jeho projednání. Ze spisu Ministerstva práce a sociálních věcí, ve věci sp.zn. MPSV-2022/181635 bylo zjištěno následující: Žalobce jako žadatel doručil 13.11.2021 žádost o poskytnutí informací dle zákona o informacích, a to v anonymizované podobě, včetně doprovodných informací, následujícího znění: „Žádám o poskytnutí rozhodnutí ze dne 15.5.2020, sp.zn. SM/MPSV2018/200996-918, č.j. MPSV-2020/97480-918. Žádám o poskytnutí vyjádření k žalobě č.j. 32 Ad 17/2020 podané u Krajského soudu v Hradci Králové. Žádám o poskytnutí vyjádření ke kasační stížnosti sp.zn. 1 Ads 149/2021 proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26.4.2021, č.j. 32 Ad 17/2020-58.“ Dne 23.11.2021 rozhodlo Ministerstvo práce a sociálních věcí pod č.j. sp.zn. MPSV-2022/181635-331/1 o odmítnutí žádosti současného žalobce ze dne 13.11.2021 o poskytnutí rozhodnutí. Žalobce podal proti rozhodnutí rozklad 24.11.2021. Ministr práce a sociálních věcí rozhodl 29.4.2022 o rozkladu , jméno FO, proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí, ze dne 23.11.2021, č.j. MPSV-2021/181635-331/1 tak, že uvedené rozhodnutí zrušil a věc vrátil ministerstvu k novému projednání. Dle doručenky datové zprávy byla 8.1.2024 zpráva doručena žalobci do datové schránky a účastníku tamního řízení poštou 15.1.2024. Dne 17.6.2022 požádalo Ministerstvo práce a sociálních věcí tamního účastníka správního řízení o udělení souhlasu s poskytnutím informací dle žádosti. Odpovědí na dotaz Ministerstva práce a sociálních věcí z 11.7.2022 původní účastník řízení neudělil souhlas s poskytnutím stejnopisu rozhodnutí v jeho věci žadateli a požádal o nahlédnutí do spisu. Dne 16.8.2022 informovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí tamního účastníka správního řízení o možnostech nahlédnutí do spisu. Dne 16.8.2022 informovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí žalobce o zaslání požadovaného dokumentu MPSV v anonymizované podobě, z níž nemá být patrné, jakých osob se rozhodnutí týká a nebylo možné se seznámit s průběhem správního řízení. Dle doručenky datové zprávy, bylo 17.8.2022 sdělení zasláno žalobci do datové schránky. Dne 17.8.2022, č.j. MPSV-2021/181635-331/3 rozhodlo Ministerstvo práce a sociálních věcí o částečném odmítnutí žádosti žalobce o zaslání rozhodnutí, když odmítlo poskytnout osobní a citlivé údaje, dále odmítlo poskytnout Vyjádření k žalobě č.j. 32 Ad 17/2020 podané u Krajského soudu v , adresa, a Vyjádření ke kasační stížnosti sp.zn. 1 Ads 149/2021 proti rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 26.4.2021, č.j. 32 Ad 17/2020-58. Dle doručenky datové zprávy, bylo 17.8.2022 rozhodnutí zasláno žalobci do datové schránky. Dle sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí z 20.12.2023 bylo žalobci zasláno rozhodnutí o rozkladu ve věci žádosti o poskytnutí informací s tím, že přiloženým rozhodnutím bylo zrušeno napadené rozhodnutí ministerstva a věc mu byla vrácena zpět k projednání, neboť Ministerstvo práce a sociálních věcí na základě rozkladu současného žalobce shledal pochybení, proto bude žádost o informace posouzena znovu. MPSV požádalo žalobce o vyčkání na další kroky ministerstva. Ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodlo 20.12.2023 o rozkladu , jméno FO, proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí, ze dne 17.8.2022, č.j. MPSV-2021/181635-331/3 tak, že uvedené rozhodnutí zrušil a věc vrátil ministerstvu k novému projednání s tím, že žadatel doručil 13.6.2022 žádost o poskytnutí informací dle zákona o informacích, a to v anonymizované podobě, včetně doprovodných informací, následujícího znění: „Žádám o rozhodnutí č.j. MPSV-2020/124654-911.“ Dle doručenky datové zprávy byla 8.1.2024 zpráva doručena žalobci do datové schránky a účastníku tamního řízení poštou 15.1.2024. Dne 27.4.2023 se sešla rozkladová komise MPSV, která o dané žádosti a rozkladu žalobce, proti rozhodnutí neposkytnout žalobci plné informace, se sešla a hlasovala. Vyjádřením Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 26.6.2024 byl zaslán žalobci dokument po anonymizaci osobních údajů účastníka původního řízení (tzn. rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 15.5.2020, č.j. MPSV-2020/97480-918, sp.zn. SZ/MPSV-2018/200996-918).

5. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle následujících zákonných ustanovení. Podle ust. § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

7. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

8. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

9. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce přitom činí 2 roky a 7 měsíců.

10. Řízení nebylo skutkově ani procesně složité, odehrávalo se však u třech různých orgánů. Řízení bylo právně složité, neboť bylo třeba posoudit, zda se požadované informace týkají rozhodovací činností soudů požívajících ochrany, bylo třeba provést test proporcionality a zhodnotit, zda informace nesouvisí s jiným dosud probíhajícím soudním řízením. Žalobce délku řízení nikterak nezavinil. Postup orgánů veřejné moci byl průtažný.

11. Soud však dále zdůrazňuje, že v řízení o poskytnutí informace se význam jeho předmětu pro poškozeného odvíjí od toho, jak významná je požadovaná informace v době podání žádosti o její poskytnutí (popřípadě v průběhu řízení o její poskytnutí) pro žadatele. Žadatel není povinen vysvětlovat v žádosti o poskytnutí informace skutečnosti, na kterých staví svůj zájem na jejich poskytnutí. To však nemůže vést k úvaze o tom, že poskytnutí informací pro žadatele má ve všech případech shodný význam, odvozený od toho, že svou žádostí realizuje jedno z důležitých základních práv. Význam předmětu řízení o poskytnutí informací se totiž bude lišit v okamžiku, kdy žadatel potřebuje konkrétní informaci pro realizaci svého práva (např. žalobce v řízení o náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, jež neskončilo odsouzením, se domáhá u konkrétního soudu poskytnutí soudních rozhodnutí vydaných ohledně téhož nároku v jiných věcech, aby mohl odůvodnit jím požadovanou výši přiměřeného zadostiučinění) a v okamžiku, kdy žádostí o poskytnutí informace realizuje spíše svůj zájem bez toho, aby bylo zjevné, k čemu konkrétně žadatel informaci potřebuje.

12. O standardním či dokonce zvýšeném významu předmětu posuzovaného řízení, a tím i případném poskytnutí zadostiučinění v penězích, lze proto uvažovat pouze v případě, kdy žadatel potřebuje naléhavě a nutně informace získat pro následnou (nikoli časově vzdálenou) realizaci konkrétních práv (přičemž i zde se význam předmětu posuzovaného řízení může lišit v čase – srov. rozsudek Nejvyššího soudu, sp.zn. 30 Cdo 3331/2011). Jde-li o situaci, kdy žalobce informaci k realizaci konkrétního subjektivního práva bezprostředně nepotřebuje, bude možné uvažovat o tom, že význam posuzovaného řízení bude snížený, případně nepatrný. Není možné a priori konstatovat zvýšený význam předmětu řízení o poskytnutí informace pro žadatele, a to kvůli tomu, že význam posuzovaného řízení se zásadně odvíjí od významu informace pro žadatele, jak je výše vysvětleno, a ten může být velmi vysoký, ale také nepatrný.

13. V souzené věci bylo prokázáno, že žalobce zjevně požadovanou informaci k realizaci nějakého svého konkrétního práva nepotřeboval. Informace se týkala třetí osoby a z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce informaci nepotřeboval za účelem naléhavé a efektivní realizaci svých konkrétních práv. Ostatně žalobce to ani ve svých písemných podáních netvrdil. Žalobce jen obecně poukazuje na skutečnost, že žalovaná má povinnost vyřizovat případy v zákonné lhůtě. K tomu soud zdůrazňuje, že žalobce netvrdí, že je novinářem, či jinou osobou, u níž by bylo možné dospět k závěru o veřejném zájmu spočívajícím v kontrole povinného subjektu (tzv. institut hlídacího psa).

14. Nelze přisvědčit ani poukazu žalobce na obstrukční jednání žalované. Bylo prokázáno, že žalovaná svůj závěr podrobně odůvodnila s poukazy na judikaturu a přesvědčivě odůvodnila svůj závěr o částečném odmítnutí poskytnutí informace. Žalovaná chránila zájmy dotčené třetí osoby. Bylo tedy prokázáno, že újma vzniklá žalobci nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení o poskytnutí informace byla zanedbatelná a odškodnění v penězích nepřichází v úvahu (srov. rovněž závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1209/2009, či z recentní judikatury ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. 30 Cdo 760/2022–389, případně též Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne 4. 10. 2023 č. j. 55 Co 271/2023–151).

15. V daném případě soud dospěl k závěru, že není na místě peněžité zadostiučinění, když již konstatováním je dle soudu poskytnuta žalobci dostatečná satisfakce a není nutno přiznávat zadostiučinění v peněžité formě. Soud s ohledem na výše uvedené postupoval v souladu s § 31a odst. 2 OdpŠk, a protože žalovaná již poskytla žalobci satisfakci ve formě konstatování porušení práva žalobce na projednání věci pod sp. zn. MPSV-2021/51734 bez zbytečných průtahů, soud proto požadavek na zaplacení částky 169.380,- Kč s požadovaným příslušenstvím zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy i když měl účastník ve věci jen částečný úspěch, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Předně soud uvádí, že žalobce u žalované nárok uplatnil dne 2.6.2023 a šestiměsíční lhůta k projednání nároku žalované uplynula dnem 3.12.2023, přičemž k projednání nároku žalobce došlo až dne 5.11.2024 Žaloba byla podána dne 11.11.2024. Žalobce byl v řízení co do základu nároku úspěšný, přičemž forma zadostiučinění závisela toliko na hodnocení rozhodujícího soudu. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč za jeden úkon podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za sepis žaloby, celkem 2 300 Kč. Soud žalobci nepřiznal náhradu za uplatnění nároku u žalované s poukazem na § 31 odst. 4 OdpŠk ani náhradu za doplnění žaloby, neboť žaloba měla být perfektní již při jejím sepisu.

17. Lhůta k plnění v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů, a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší.