45 C 18/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o zaplacení 65 835 Kč s příslušenstvím

I. Soud konstatuje, že v řízení, vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp.zn. 26 C 72/2013 bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 65.835,00 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení z uvedené částky od 11.2.2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10.228 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se v řízení domáhá odškodnění za nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku řízení vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 26C 72/2013. Řízení bylo zahájeno dne 5. 11. 2013 a skončeno 15. 2. 2019, řízení nebylo skutkově ani právně složité a žalobce se na délce řízení nijak negativně nepodílel. Žalobce uplatnil nárok předběžně u žalované podáním, doručeným dne 11.8.2019, ta se k nároku žalobce v zákonné lhůtě ani ke dni podání žaloby nevyjádřila.

2. Žalovaná ve věci uvedla, že žalobce u ní 11.8. 2018 uplatnil předběžně nárok. Žádost byla projednána dne 21. 5. 2020, žalovaná neshledala, že by délka řízení byla nepřiměřená, proto navrhuje žalobu zamítnout. Žalovaná odkázala na řízení, vedená u zdejšího soudu, v němž se jiní účastníci řízení domáhají odškodnění nemajetkové újmy z totožného titulu, jsou provázáni majetkově a osobou Ing. Arch. [jméno] [příjmení], který funguje jako jednatel žalobců nebo jako jednatel společnosti [právnická osoba], která je případně jednatelem ostatních žalobců. Žalovaná dále doplnila, že řízení bylo skutkově složité, jelikož jeho předmětem byla žaloba na vydání movitých věcí, jichž byl značný počet, žalobce musel být opakovaně vyzýván k odstranění vad žaloby.

3. Žalobkyně se k prvnímu jednání bez omluvy nedostavila, proto soud jednal v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř.

4. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohlo jí být poskytnuto poučení podle ust. § 118a odst. 1 o.s.ř. k doplnění jejích tvrzení a označení důkazů, týkajících se jí požadované nemajetkové újmy. Poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo a dobrodiní poučení ztrácí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Odo 832/2006 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 1793/2011).

5. Uplatněním nároku na náhradu majetkové a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem ze dne 8.8.2019 žalobkyně žádala žalovanou o odškodnění nemajetkové újmy z délky řízení, trvajícího 5 let a 3 měsíce (celkově 63 měsíců), a to ve výši 65.836,00 Kč.

6. Stanoviskem žalované ze dne 21.5.2020 byla žádost žalované o předběžné projednání nároku, vypořádána s tím, že Ministerstvo spravedlnosti konstatovalo, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, a tedy žadateli nebude poskytnuto odškodnění v penězích.

7. Dle výpisů z obchodního rejstříku [právnická osoba] s.r.o., [právnická osoba], [právnická osoba] je jejich jednatelem [právnická osoba] s.r.o., zastoupená [titul] [jméno] [příjmení].

8. Soud ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 26C 72/2013 zjistil podstatné skutečnosti, týkající se žalobce v této věci, kterými doplnil skutková zjištění, učiněná v rámci řízení sp.zn. 18 C 19/2020, vedeného u zdejšího soudu jiným účastníkem protrahovaného řízení, která vzal za svá. Soud ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 26C 72/2013 zjistil, že žalobci, a to žalobci 1) ing. arch. [jméno] [příjmení], žalobce 2) [právnická osoba], žalobce 3) [právnická osoba], žalobce 4) [právnická osoba], žalobce 5) [právnická osoba], všichni právně zastoupeni Mgr. [jméno] [příjmení] se domáhali na žalované [právnická osoba] a. s. vydání celkem 83 věcí, konkrétně tedy žalobci 3 a žalobci 2 mělo být vydáváno celkem 5 položek, a sice sady šanonů účetnictví a dokumentů, sady autorizačních razítek, sady archívních složek, prezentací, sady šanonů se základními dokumenty, nebo zakladatelskými dokumenty a projektová dokumentace společnosti. Žaloba byla soudu doručena dne 5.11.2013, kdy žalobci uvedli, že jsou výlučnými vlastníky jednotlivých movitých věcí, jejíž výčet je obsažen v příloze. Žalobci i žalovaný společně užívali nebytové prostory v rámci vzájemné obchodní spolupráce a spolupráce byla náhle ukončena a nebylo umožněno následné převzetí majetku. Podle pokynu soudu ze dne 6. 11. 2013 byli jednotliví žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku za žalobu, soudní poplatek byl postupně složen 27. a 28. 11. 2013, usnesením ze dne 4. 12. 2013 byl žalovaný vyzván k vyjádření k žalobě. Žaloba byla doplněna podáním žalobců ze dne 23. 1. 2014, kdy byla rozšířena tak, že žalobci se nyní domáhají vydání celkem 127 movitých věcí. Usnesením soudu ze dne 26. 2. 2014 byli jednotliví žalobci vyzváni k odstranění vad žaloby, spočívající v neurčitosti žaloby, aby byl uveden například konkrétní počet požadovaných knih, jejich názvy, pokud jde o autorizační razítka, autorizační osoba majitele, autorizačních razítek, jejich počet, obecně je požadována bližší specifikace jednotlivých movitých věcí jejich počtem, přesnější popis případně konkrétní typ výrobků apod. Žaloba byla doplněna podáním žalobců ze dne 4. 3. 2014, do spisu bylo založeno další doplnění žaloby ze dne 6. 3. 2014. V doplnění žaloby následně žalobci označili jednotlivé věci, které mají být vydány čísly, přičemž věci, které mají být vydány žalobci [číslo] byly označeny pod čísly 22 – 26. Žalovaná se vyjádřila k žalobě v podání doručené dne 4. 4. 2014, kdy s žalobou nesouhlasí, uvádí, odkazuje na personální a majetkové propojení tedy žalobců a má za to, že nebyly jednoznačně identifikovány věci, jichž se žalobci domáhají. Podle protokolu o jiném soudním roku v rámci přípravy jednání podle § 114a toto proběhlo dne 10. 4. 2014, bylo konstatováno soudem, že nebyly dosud zcela splněny procesní podmínky pro zahájení řízení, kdy některé části žaloby stále trpí vadami, byl učiněn pokus o smírné vyřešení věci a soud uvedl, že vyhoví žádosti o zajištění důkazu podle § 78 o. s. ř. Usnesením soudu ze dne 10. 4. 2014 byl ustanoven znalecký ústav z oboru ekonomika k tomu, aby se dne 29. 5. 2014 za účelem místního šetření dostavil do předmětné nemovitosti a účastnil se přípravy soupisu movitých věcí. Podle zápisu z místního šetření ze dne 29. 5. 2014 se tohoto dne konalo místní šetření na adrese [adresa]. Podle pokynu ze dne 13. 6. 2013, ale zřejmě vyšlo na 14, byl zaslán přípis znalci, kterému byl zaslán částečný soupis věcí, přípis byl rozeslán spolu s protokolem 16. 7. 2014. Soud obdržel doplnění soupisu movitých věcí od znaleckého ústavu ze dne 14. 8. 2014. Účastníci řízení byli vyzváni ke sdělení aktuálních a podrobných stanovisek ve věci přípisem ze dne 30. 9. 2014. Dále je ve spise založena vyhláška Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2014 – oznámení o zahájení insolvenčního řízení dlužníka [právnická osoba], tedy žalovaného v této věci. Žalovaný podal vyjádření ve věci ze dne 14.10.2014 a uvedl, že některé věci byly vydány žalobcům, což je stvrzeno předávacím protokolem ze dne 31. 7. 2014 a dále namítá nedostatečnou identifikaci předmětných věcí. [příjmení] jiné se jedná také o položky 22 a 24, které mají být vydány 2. žalobci, tedy současnému žalujícímu. A tedy nadále ve prospěch žalobce [číslo] by měly být požadovány věci, označené pod [číslo]. Podle vyjádření žalobců ze dne 15. 10. 2014 došlo ke změně žaloby a částečně byla rovněž žaloba vzata zpět ve vztahu k jednotlivým položkám, konkrétně ohledně položek 18, 23 (položka byla 2. žalobci vydána) a dalších. Usnesením obvodního soudu ze dne 4. 11. 2014 byli žalobci opětovně vyzváni k odstranění vad žaloby, spočívající v neurčitosti žaloby, k bližší specifikaci jednotlivých položek. Žalobci se vyjádřili v podání ze dne 11. 11. 2014, v němž namítali, že nejsou povinni dopodrobna specifikovat předměty žaloby na vydání věci, a to s ohledem na místní šetření, ze kterého plynou dostatečné údaje. Podle opatření předsedkyně soudu ze dne 18. 12. 2014 byla věc přidělena jiné předsedkyni senátu. Usnesením ze dne 13. 1. 2015 bylo řízení částečně zastaveno a žaloba byla rovněž částečně odmítnuta. Proti tomuto usnesení podali žalobci odvolání ze dne 4. 2. 2015. Spis byl předložen Městskému soudu v Praze, jako soudu odvolacímu, dne 19. 2. 2015. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2015 bylo odvoláním napadené usnesení změněno tak, ve výrocích VI., VII. a VIII., že se žaloba neodmítá. Odvolací soud při tom uvedl, že postačuje, pokud žalobci popíší předmětné věci obecněji, údaje, jimiž žalobci individualizovali požadované movité věci nezaměnitelným způsobem, vymezují předmět soudního řízení a jako takové stačí k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout, proto bylo napadené usnesení změněno podle § 220 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne 9. 2. 2015 v němž uvedl, že nároky uplatněné žalobou bez dalšího v plném rozsahu uznává a žalovaný, jednající [titul] [jméno] [příjmení]. Soud vyžadoval k zapůjčení spis Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 7Cmo 357/2013, bylo mu odpovězeno dne 26. 6. 2015, že spis se nachází na Městském soudu v Praze, tam byl vyžadován přípisem ze dne 9. 7. 2015 a dostal soud odpověď od městského soudu 9. 7. 2015, že spis bude postoupen Nejvyššímu soudu s ohledem na podané dovolání. Dále podle úředního záznamu z důvodu mateřské dovolené, byl spis dán na lhůtu 1. listopadu, pokyn je z 2. 9. 2015. Pokynem ze dne 2. 11. 2015 byly nevyřízené a nepravomocné věci přiděleny soudkyni Mgr. [jméno] [příjmení], ta předložila spis předsedkyni soudu s ohledem na podezření z podjatosti dne 101. 11. 2015 a pokynem místopředsedkyně soudu ze dne 13. 11. 2015 byl spis přidělen jiné soudkyni. Dne 6. 1. 2016 bylo nařízeno jednání ve věci na 3. 3. 2016. Podáním ze dne 2. 3. 2016 zástupce žalovaného požádal o odročení jednání ze zdravotních důvodů, v podání ze dne 7. 3. 2016 žalobci žádali o urychlené vyřízení věci s ohledem na to, že movité věci postupem času ztrácejí na hodnotě, uvedli, že se nejedná o věc složitou, aby nemohlo být o žalobě rozhodnuto. Podle úředního záznamu od 1. 5. 2016 do 31. 10. 2016 došlo k dočasnému přidělení samosoudkyně k Městskému soudu v Praze, dále dne 8. 11. 2016 bylo nařízeno jednání na 12. 1. 2017, tohoto dne proběhlo jednání ve věci a jednání bylo odročeno za účelem doplnění skutkových tvrzení žalobců a vyjádření žalovaného na 23. 3. 2017. Žaloba byla doplněna v podání ze dne 8. 2. 2017, kdy žalobce [číslo] na základě výzvy soudu při jednání, doplnil označení věcí, které požaduje, věcí pod položkami 22 a 25. Žalovaná se 24.2.2017 vyjádřila v tom smyslu, že položky 22, 24, 25 a 26 se v jejím držení nenachází, o čemž svědčí mimo jiné také obsah zápisu z místního šetření, konaného dne 29.5.2014, z kterého je tato skutečnost zřejmá. Žalovaný se dále vyjádřil v podání ze dne 2. 3. 2017 a 6.3.2017, kdy konstatoval, že položky v seznamu věcí, které mají být předmětem vydání, mimo jiné uvedené pod [číslo] – 26. nejsou a nebyly v držení žalované, což mimo jiné vyplývá také z místního šetření a v soupisu, který byl 29.5.2014 proveden s tím, že uvedené věci se tam nenacházely, resp. na místě nenacházely. Při ústním jednání 23.3.2017 bylo konstatováno, že položka 22 – 25 tedy není v držení žalovaného s tím, že tedy bylo čteno čestné prohlášení jednatele společnosti ze dne 8.2.2017, nicméně žalovaný konstatuje, že podle korespondence v minulosti držbu těchto věcí nerozporoval, rovněž tedy nečinil sporným vlastnictví žalobce. Dále byly provedeny listinné důkazy jednotlivými fakturami a jednání bylo odročeno za účelem doplnění dokazování účastnickým výslechem žalobce na 25. 5. 2017, na tomto jednání žalobce konstatoval k položkám 22 až 25, že tedy se jedná o sady šanonů, ve kterých bylo účetnictví firmy a další dokumenty jako výkresová dokumentace k rekonstruovaným objektům nebo stavební povolení. Zadržením těchto věcí vznikla žalobci značná škoda, neboť museli nechat provést rekonstrukci účetnictví. Následně byl, téhož dne, ve věci vydán rozsudek, kterým bylo uloženo žalovanému vydat žalobci [číslo] tedy [právnická osoba] položku 22. sadu bílých šanonů účetnictví a dále položku 25 sadu bílých šanonů se zakladatelskými dokumenty. Rozsudek č. j. 26C 72/2013-174 byl vypracován 25.5.2017. Následně žalobci vyčíslili náklady řízení a proti rozsudku podal 30.6.2017 žalovaný odvolání, kdy se odvolal do všech výroků dne 28. 6. 2017. Žalobce byl vyzván k vyjádření k odvolání usnesením ze dne 14. 7. 2017, žalobci se vyjádřili 21. 7. 2017. Spis byl předložen Městskému soudu v Praze dne 22. 8. 2017. Dne 14. 9. 2017 byl vrácen zpět k obvodnímu soudu bez věcného vyřízení, a to k opravě zřejmých nesprávností. Opravné usnesení bylo vyhlášeno dne 18. 9. 2017, spis byl opětovně předložen městskému soudu 17. 10. 2017. Dne 28. 12. 2017 bylo nařízeno jednání na 28. 3. 2018. Žalobci požádali o odročení jednání z důvodu probíhajícího mimosoudního řešení sporu dne 26. 3. 2018. Jednání bylo odročeno, nebo resp. proběhlo 28. 3. 2018, bylo konstatováno, že strany jednají o mimosoudním řešení sporu a věc byla odročena na 13. 6. 2018. Podle úředního záznamu z 13. 6. 2018 bylo jednání odročeno na 18. 7. 2018 za účelem doplnění tvrzení a označení důkazů v reakci na poučení odvolacího soudu podle § 118a o. s. ř., kterého se dostalo oběma stranám. Následně podle emailové komunikace bylo žádáno o zaslání protokolu. Žalobci požádali v podání ze dne 22. 6. 2018 o prodloužení lhůty. Žalovaná doplnila tvrzení dne 26. 6. 2018, žalobci požádali o odročení jednání a označili důkazy v podání ze dne 4. 7. 2018, žádají o odročení s ohledem na to, že bude dodatečně sdělen konečný návrh svědků. Důkazy byly označeny v podání ze dne 18. 7. 2018. Rozsudkem odvolacího soudu ze dne 18. 7. 2018 č. j. 72Co 359/2017-245 byl rozsudek soudu I. stupně byl částečně potvrzen, částečně byl i zrušen, pokud jde o žalobce c) a byl dále zrušen ve výroku o náhradě nákladů řízení, rozsudek nabyl právní moci 27. 8. 2018, odvolací soud při tom konstatoval, že soud I. stupně zcela rezignoval na již zmíněnou povinnost zabývat se s plnou vážností povinností tvrzení a povinností důkazní, která event. plyne z procesní obrany žalované, mělo být poskytnuto poučení podle § 118a odst. 1, odst. 3 a odvolací soud poskytl poučení, bylo reagováno návrhem na rozsáhlé doplnění dokazování a rozsudek byl tedy zrušen podle § 219a odst. 2 o. s. ř., včetně akcesorického nákladového výroku. Spis byl vrácen zpět obvodnímu soudu dne 21. 8. 2018. Pokynem ze dne 2. 1. 2018 byl přidělen jiné vyřizující soudkyni, pak je zde pokyn o přidělení jako zastupující soudkyni, pak tedy z 1. 10. 2018 jako předsedkyni senátu a v podání, doručené soudu dne 21. 9. 2018 byla žaloba vzata zpět, a to v plném rozsahu s ohledem na dohodu o narovnání. Žalobce [číslo] jejím účastníkem nebyl, přesto však žalobu bere zpět. Usnesením ze dne 8. 10. 2018 byli žalobci vyzváni k odstranění vad zpětvzetí, následně bylo usnesením ze dne 28. 1. 2019 rozhodnuto, že zpětvzetí žalobcem d) není účinné, částečně bylo rozhodnuto o neúčinnosti zpětvzetí i vůči ostatním žalobcům a jinak bylo řízení zastaveno a bylo rozhodnuto o tom, že účastníci mezi sebou nemají právo na náhradu nákladů řízení. Usnesení nabylo právní moci dne 15. 2. 2019.

9. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s průběhem řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 26C 72/2013. Nárok byl uplatněn u žalované dne 11. 8. 2019, ta jej projednala dne 21. 5. 2020 a neshledala jej důvodným. Soud má za prokázáno rovněž personální propojení žalobce s ostatními společnostmi vystupujícími v předmětném řízení ve shodném procesním postavení dle odst. 7. tohoto rozsudku.

10. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

12. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

13. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

14. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

15. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

16. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

17. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

18. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

20. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

21. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z Evropského soudu pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Zdejší soud je tak toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou Soudu.

22. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

23. Vycházeje z kritérií vymezených v ust. § 31a odst. 3 zákona, řešil zdejší soud otázku přiměřenosti délky posuzovaného řízení. Předmětné řízení trvalo od 5. 11. 2013, kdy byla podána žaloba, do 15. 2. 2019, kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení, celkem 5 let a 3 měsíce.

24. Předmětný spor lze řadit k jednodušším po právní stránce, předmětem řízení byla žaloba na vydání movitých věcí. Věc však byla ztížena skutkově s ohledem na množství movitých věcí, jichž bylo v žalobě označeno nejprve zhruba 70 a následně celkem 127 movitých věcí. Za účelem soupisu movitých věcí byl v řízení ustanoven znalec z oboru ekonomika, dokazování pak bylo provedeno listinnými důkazy a účastnickým výslechem jednatele žalobců [příjmení] [jméno]. [jméno] [příjmení]. Procesně byla věc složitá standardně, žalobci sice museli být vyzýváni k odstranění vad žaloby, kdy v prvním případě se jednalo o výzvu oprávněnou, následná výzva před odmítnutím žaloby byla odvolacím soudem shledána za nadbytečnou. Ani mnohost žalobců nezakládá vyšší procesní složitost, když ti jednali ve shodě zastoupeni stejným zástupcem, kterému bylo doručováno do datové schránky. Soud rozhodoval o částečném zastavení řízení. Ve věci proběhlo před soudem prvního stupně jedno jednání, byla posuzována na dvou stupních soudní soustavy, obvodní i městský soud vydali ve věci po jednom rozsudku.

25. Posuzované řízení se typově neřadí mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky, jako jsou řízení trestní, řízení o osobnostních nebo pracovněprávních nárocích. Předmětem řízení byl návrh na vydání movitých věcí. Žalovaná tvrdila snížený význam řízení pro žalobce. Žalobce se v posuzovaném řízení domáhal vydání celkem 5 položek, a sice sady šanonů účetnictví a dokumentů, sady autorizačních razítek, sady archívních složek, prezentací, sady šanonů se základními dokumenty, nebo zakladatelskými dokumenty a projektová dokumentace společnosti. Soud v tomto ohledu poukazuje na skutečnost, že mezi prvky imateriální újmy právnické osoby patří pověst společnosti, ale také nejistota v plánování rozhodování, problémy způsobené vedení společnosti a konečně též, i když v menším měřítku, úzkost a nepříjemnosti pociťované členy vedení společnosti. Vzhledem k předmětu řízení nebylo nijak způsobilé zasáhnout nebo souviset s pověstí žalobce jako společnosti ani jakkoliv ohrozit plánování či rozhodování žalobce. Již z této samotné skutečnosti má soud za to, že význam řízení pro žalobce, právnickou osobu, musel být velmi malý až zanedbatelný. Nadto byla prokázána personální provázanost jednotlivých žalobců s osobou Ing. Arch. [jméno] [příjmení], který je jednatelem a společníkem [právnická osoba] s.r.o., jež je jednatelem žalobce, žalobci vystupovali společně jako vlastníci nebytových prostor, které byly užívány žalovanou v předmětném řízení. Nemajetková újma byla tedy mezi jednotlivými subjekty sdílena.

26. Žalobce se na délce řízení podílel tím, že musel být vyzýván k odstranění vad žaloby, ke specifikaci jednotlivých předmětů. Žalobce nepodal návrh na určení lhůty či stížnost na průtahy v řízení, což soud žalobci ale neklade k tíži. Žalobci žádali o urychlení řízení v podání ze dne 7. 3. 2016, žalobce se podílel na odročení jednání před odvolacím soudem z důvodu mimosoudních jednání a rovněž v odvolacím řízení žádal o prodloužení lhůty k doplnění tvrzení, negativní vliv žalobce na délku řízení je však marginální.

27. Jde-li o činnost soudů, lze konstatovat, že v posuzovaném řízení nebyl postup obvodního soudu plynulý ani koncentrovaný, v řízení došlo k průtahům v období od 30. 4. 2015, kdy bylo vydáno usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo změněno usnesení obvodního soudu o částečném odmítnutí žaloby, do 6. 1. 2016, kdy bylo nařízeno jednání ve věci, průtah je zhruba v délce 6 měsíců, následně od 3. 3. 2016, kdy bylo odročeno nařízené jednání, do 8. 11. 2016, kdy bylo nařízeno další jednání ve věci, v délce opět asi 6 měsíců, v této době byla předsedkyně senátu dočasně přidělena na stáž k jinému soudu, to nicméně není důvodem pro naprostou nečinnost soudu ve věci. Průtahy v řízení byly do velké míry způsobeny nutností přidělení věci zastupujícímu soudci, tuto skutečnost však je nutno přičítat k tíži žalované, která odpovídá za organizaci soudnictví.

28. Vzhledem k výše popsaným kritériím, tedy zejména postupu soudů má nalézací soud za to, že v dané věci došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, jelikož délka řízení 3 roky a 2 měsíce je nepřiměřená, a to z důvodů spočívajících výlučně v průtazích ve věci, resp. v postupu soudu prvního stupně. Na podkladě popsaných okolností je pak zcela přiměřeným odškodněním žalobce nepeněžité zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, a to zejména s ohledem na zanedbatelný význam řízení pro žalobce a celkovou délku řízení, která není nijak extrémně nepřiměřeně dlouhá. Konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou morální kompenzace utrpěné újmy, jejíž aplikaci předpokládá ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk, a to zejména s ohledem na závažnost vzniklé újmy a okolnosti konkrétní věci (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 3076/2012). Soud proto rozhodl tak, že konstatoval porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Žalobu na finanční kompenzaci pak jako nedůvodnou zamítl. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. III. ÚS 1263/17, totiž plyne, že již ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 jasně vyplývá, že zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva má toliko podpůrnou funkci a lze jej použít zejména v případech, kdy se poškozený na průtazích v řízení podílel, což se ale v právě posuzovaném případě nestalo. Z předmětu posuzovaného řízení však umožňuje uzavřít, že jeho význam byl pro žalobce malý až bagatelní, že proto postačí v daném případě pro odškodnění jeho újmy pouze nepeněžité odškodnění.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl ve věci zcela úspěšný s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015. Soud přitom rozhodl o 15 denní lhůtě k plnění v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu. Náklady řízení žalobce představuje zaplacený soudní poplatek 2.000 Kč, odměna advokáta za následující úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení a podání žaloby, celkem 2 úkony, podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3.100 Kč za jeden úkon z tarifní hodnoty 50.000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky, 2 x paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 cit vyhlášky a náhrada 21 % DPH ve výši 1 428 Kč Celkem tedy soud přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení 10.228 Kč.