45 C 18/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem JUDr. Josefem Svobodou sídlem Primátorská 1152/16, 460 14 Liberec XIV - Ruprechtice proti žalované: právnická osoba Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 pro zaplacení 273 904 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 173.333,00 Kč od 24.8.2023 do 17.7.2023, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 100.571,00 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100.571,00 Kč od 24.8.2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14 342 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal na žalované zadostiučinění nepřiměřené délky řízení, které vedl Okresní soud v Děčíně pod sp. zn. 15 C 257 /2003. Řízení bylo pravomocně ukončeno dne 23.08.2022 a trvalo 7 030 dnů. Dle názoru žalobce je výše uvedená doba trvání Předmětného řízení s ohledem na jeho charakter zcela nepřiměřená, v řízení se vyskytly značné průtahy, čímž bylo zasaženo do žalobcova práva na spravedlivý proces, má žalobce za to, že samotné konstatování porušení jeho práva je v tomto případě zcela nedostačující. Žalobce byl po dlouhou dobu trvání daného řízení nucen setrvat ve stavu nejistoty ohledně jeho práv a povinností, čímž mu vznikla nemajetková újma. V řízení nebyl zapojen mezinárodní prvek, nebylo třeba aplikovat cizí právo, nebylo třeba provádět žádné dokazování v cizině a nejednalo se o nijak významně složitou skutkovou věc. Dle názoru žalobce výše uvedená absence okolností, které by zvyšovaly složitost věci, zvyšuje výši přiměřeného zadostiučinění, které by žalobce měl obdržet za jím utrpěnou nemajetkovou újmu. Žalobce v průběhu řízení nezavdal příčinu ke vzniklým průtahům. Tuto okolnost je třeba hodnotit tak, že ani nezvyšuje, ani nesnižuje výši přiměřeného zadostiučinění, které by žalobci mělo být poskytnuto za jím utrpěnou nemajetkovou újmu. Vzhledem k výše uvedeným okolnostem, kdy nejsou dány žádné, které by výši přiměřeného zadostiučiněné snižovaly, ale naopak jsou dány okolnosti, které výši přiměřeného zadostiučinění zvyšují (zejména celková délka řízení), vyčíslil žalobce výši požadovaného zadostiučinění za jím utrpěnou nemajetkovou újmu v souladu s výše uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu částkou 273 904,- Kč. Žalobce podáním uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem u žalovaného před podáním této žaloby. Žalovaný do dnešního dne o nároku žalobce nijak nerozhodl.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nesporným, že u ní žalobce dne 23.1.2023 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 273.904,- Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup v řízení vedeném u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 15 C 257/2003 jako soudu I. Stupně. K projednání žádosti žalobce došlo dne 17.7.2023. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 173.333,- Kč. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a doplnila, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když byla shledána nekoncentrovanost a určité prodlevy, zejména od podání žaloby dne 23.6.2003 do doručení žaloby žalovanému dne 8.4.2004, a dále v období od 25.1.2018 do 8.11.2018. Současně délka souvisejícího řízení pod sp.zn. 15 C 30/2001, do jehož skončení bylo posuzované řízení přerušeno, byla již předešle zdejším úřadem shledána jako nepřiměřená. V důsledku uvedeného je celková délka řízení hodnocena jako nepřiměřená. Žalobci proto žalovaná poskytla odškodnění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 173.333,- Kč. Na svém stanovisku žalovaná setrvává, je přesvědčena, že poskytnuté odškodnění odpovídá všem okolnostem případu. Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vycházela ze základní částky 15.000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1.250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Vzhledem k délce řízení, které v posuzovaném případě trvalo celkem 24 let a 2 měsíce, byl shledán důvod pro navýšení základní částky na 20.000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1.667 Kč za měsíc trvání řízení. Žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 50%, a to o 15% z důvodu složitosti řízení, 35% z důvodu sníženého významu řízení a 5% z důvodu podílu žalobce na délce řízení. Předmětem posuzovaného řízení byla žaloba o zaplacení částky ve výši 133.748,- Kč s přísl., resp. poté 120.226,- Kč s přísl. jako náhrada škody spočívající ve vynaložených nákladech způsobená nepřevedením předmětné bytové jednotky v zákonné lhůtě do osobního vlastnictví. Řízení se vyznačovalo vyšším stupněm skutkové a procesní složitosti, bylo provedeno dokazování prováděním listinných důkazů. Posuzované řízení bylo úzce navázané na řízení pod sp. zn. 15 C 30/2001, do jehož pravomocného skončení bylo přerušeno od 13.8.2004 do 25.1.2018, resp. 9.11.2018. Ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou úrovních soudní soustavy, kdy soud I. stupně rozhodoval ve věci samé jednou a soud II. stupně také jednou. Délka řízení je tedy z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudu jsou účastníkovi řízení zákonem poskytnuty prostředky k ochraně jeho práv, tedy opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky, které má účastník ve stanovených lhůtách možnost využít, což mu pochopitelně nelze přičítat k tíži. Jestliže ovšem účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. Žadatel a protistrana se na délce řízení podíleli mimosoudními jednáními, ke kterým byl ze strany soudu dán prostor. Význam řízení pro žalobce shledala žalovaná jako běžný, když se nejednalo o řízení s typově vyšším významem pro účastníka, jako soud věci trestní, opatrovnické, pracovněprávní, věci osobního stavu či věci týkajících se života nebo zdraví. S ohledem na shora uvedené proto žalovaná navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

3. Žalobce vzal žalobu pro částečnou úhradu ze strany žalované zpět, a to co do částky 173 333,- Kč. Soud usnesením ze dne 10. srpna 2023 č.j. 45 C 18/2023-15 řízení částečně zastavil.

4. Soud postupoval podle § 115a o.s.ř. a ve věci rozhodl, aniž by nařídil ústní jednání, neboť účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání souhlasili a ve věci bylo možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

5. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce uplatnil u žalované nárok na předběžné projednání nároku a žalovaná jeho žádost následně projednala a přiznala mu částku 173 333,- Kč za nepřiměřenou délku daného řízení. Jediná sporná otázka tak zůstala ohledně toho, nakolik je žalovanou poskytnuté odškodnění přiměřené ve vztahu k délce daného řízení.

6. Soud se proto soustředil na zjištění průběhu předmětného řízení. Ze spisu Okresního soudu v Děčíně sp.zn. 15 C 257/2003 soud zjistil následující skutečnosti: Dne 23. 6. 2003 byla ve věci podána žaloba, kterou se tehdejší žalobce domáhal proti současnému žalobci jako žalovanému zaplacení částky 133 748 Kč. Dne 1. dubna 2004 vyzval soud žalobce k zaplacení soudního poplatku, ten byl 14. 4. 2004 tehdejším žalobcem zaplacen. Soud poté vydal 14. 5. 2004 platební rozkaz, kterým žalobnímu návrhu v plném rozsahu vyhověl. Dne 5. 5. 2004 se žalobce (v pozici tehdejšího žalovaného) ve věci vyjádřil a následně 25. 5. 2004 podal proti platebnímu rozkazu odpor. Podání žalobce bylo 27. 5. 2004 zasláno tehdejšímu žalobci k vyjádření. Tehdejší žalobce se 3. 6. 2004 ve věci vyjádřil a následně soudu a avizoval dlouhodobou zdravotní nepřítomnost a dovolenou v konkrétních vyjmenovaných dnech v měsících červnu, červenci, září a listopadu. Tehdejší žalobce dále doplnil 9. 7. 2004 ve věci své vyjádření, rovněž se odkázal na probíhající řízení ve věci sp.zn. 15 C 30/2001, probíhající u Okresního soudu v Děčíně. Soud poté 20. 7. 2004 požádal o připojení spisu Okresního soudu v Děčíně ve věcech sp.zn. 15 C 30/2001 a sp.zn. 16 C 471/1996. Dne 13. 8. 2004 soud řízení přerušil do pravomocného skončení řízení ve věci 15 C 30/2001. Soud poté průběžně kontroloval stav řízení, a to ve dnech 3. 9. 2004, 6. 12. 2004, 4. 7. 2005, 29. 7. 2005, 6. 9. 2005, 23. 3. 2006, 13. 4. 2006, 13. 12. 2006. V mezidobí soud připojil spis, původně vedený pod sp. zn. 16 C 471/1996 (nově vedený pod sp. zn. 16 C 2309/1997). Soud dále kontroloval průběh řízení ve věci 15 C 30/2001, a to ve dnech 9. 10. 2006-2. 4. 2007, kdy si do spisu připojil protokol z posledního jednání. Vzhledem k tomu, že věc dosud nebyla skončena dále soud pokračoval průběžně v kontrole souvisejícího řízení. Do spisu byla založena žádost tehdejšího žalobce o sloučení obou věcí vedených v senátu 15 C, a to 30. 7. 2008. Soud dále založil do spisu kopie listin v řízení 15 C 30/2001 a chce nadále průběžně kontroloval stav daného řízení, ve kterém byl jmenován znalec k vypracování znaleckého posudku. Soud nadále kontrolovat průběh daného řízení, zakládal do spisu stěžejní rozhodnutí v dané věci a následně 9. 11. 2018 vyzval tehdejšího žalobce ke sdělení, zda trvá na žalobě v dané věci, když s ohledem na jeho předchozí vyjádření návrh podmiňoval rozhodnutím v řízení, vedeném pod sp. zn. 15 se 30/2001, které již bylo pravomocně skončeno. Žalobce poté sdělil 14. ledna 2019, že mezi účastníky probíhala mimosoudní jednání a požádal o poskytnutí v prostoru. Dne 28. 2. 2019 žalobce znovu požádal o prodloužení lhůty k mimosoudním jednáním. Dne 25. 6. 2019 sdělil právní zástupce tehdejšího žalovaného (současného žalobce), že jednání mezi účastníky nevedla ke smírnému řešení a navrhl pokračování v řízení. Totožné následně sdělil nový právní zástupce tehdejšího žalobce 30. 7. 2019. Soud poté nařídil ústní jednání 7. 8. 2019 na den 3. 12. 2019 a předvolal účastníky. Uvedeného dne se ve věci konalo ústní jednání, které následně bylo za účelem odstranění vad žaloby a pokusu stran o smírné vyřešení sporu odročeno na 24. 3. 2020. Dne 3. 12. 2019 soud vyžádal přílohový spis 15 C 30/2001. S ohledem na probíhající epidemii COVID-19 a s tím související doporučení poté bylo 17. 3. 2020 jednání odročeno na 15. 6. 2020. Tehdejší žalobce 8. 6. 2020 doplnil žalobu a 15. 6. 2020 se ve věci konalo další jednání, při kterém účastníci prohlásili, že jsou ochotni nadále mezi sebou smírně jednat. Z těchto důvodů bylo jednání odročeno na 21. 9. 2020. Dne 3. 9. 2020 podal ve věci vyjádření tehdejší žalovaný (současně žalobce). Dne 15. 9. 2020 požádal o odročení ústního jednání žalobce s ohledem na svůj zdravotní stav, soud žalobci vyhověl a jednání odročil na 18. 1. 2021. Dne 21. 12. 2020 podal ve věci další doplnění žaloby žalobce, jeho podání bylo zasláno protistraně 22. 12. 2020. Dne 11. 1. 2021 soud jednání ve věci odročil na 26. 4. 2021. Uvedeného dne se ve věci konalo další jednání, bylo provedeno dokazování a jednání poté bylo odročeno za účelem poskytnutí lhůty k odstranění vad žaloby na 19. 7. 2021. Žalobce 24. 9. 2021 svou žalobu doplnil. Dne 19. 7. 2021 se ve věci konalo další ústní jednání, byly provedeny listinné důkazy, včetně znaleckého posudku inženýrky , jméno FO, Jednání bylo za účelem pokračování dokazování odročeno na 20. 8. 2021. Tehdejší žalobce se znovu 17. 8. 2021 ve věci vyjádřil. Dne 19. 8. 2021 poté bylo telefonicky účastníkům sděleno, že jednání se 20. 8. 2020 ze zdravotních důvodů soud nekoná, nové jednání buly bude nařízeno obratem. Dne 14. 9. 2021 se znovu ve věci vyjádřil tehdejší žalobce. Dne 17. 9. 2021 se ve věci konalo další jednání, bylo provedeno další dokazování, a poté byl ve věci vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba o zaplacení částky 120 226 Kč s příslušenstvím a o uhrazení vypořádacího podílu ve výši 1/64 na předmětné nemovitosti zamítnuta (výroky ad. I a II) a dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Dne 27. 9. 2021 ve věci znovu vyjádřil tehdejší žalobce. Soud poté 15. 10. 2021 požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku do 19. 11. 2021 z důvodu většího počtu skončených věcí a složitosti dané věci. Žádosti bylo vyhověno, rozsudek byl poté vyhotoven a založen do spisu 10.12.2021 a rozeslán účastníkům. Tehdejší žalobce podal 11. 1. 2022 proti rozsudku odvolání. Soud žalobce vyzval 12. 1. 2022 k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Žalobce následně 27. 1. 2022, doplnil své odvolání a 28. 1. 2022 soudní poplatek za odvolání uhradil. Soud zaslal 5. 2. 2022 odvolání tehdejšího žalobce žalovanému (současnému žalobci). Dne 23. 2. 2022 byl spis předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem s odvoláním. Odvolací soud nařídil 28. 4. 2022 ve věci jednání před odvolacím soudem dne 27. 6. 2022 a předvolal účastníky. V mezidobí obdržel další podání od tehdejšího žalobce. Dne 27. 6. 2022 se ve věci konalo jednání před odvolacím soudem, který po provedeném dokazování jednání odročil na 29. 6. 2022 za účelem vyhlášení rozhodnutí. Tehdejší žalobce znovu do spisu založil další řadu listin v mezidobí. Dne 29. 6. 2022 ve věci vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek okresního soudu potvrzen v písemné vyhotovení rozsudku bylo následně rozesláno účastníkům 16. 8. 2022. Rozhodnutí tak nabylo právní moci jež 23. 8. 2022 a rovněž tak rozsudek nalézacího soudu. Tím byl spis ukončen.

7. Ze spisu sp.zn. 15 C 30/2001 Okresního soudu v Děčíně (celý spis byl rekonstruován) bylo zjištěno, že dne 28. 6. 2006 byl spis předložen předsedovi okresního soudu z možného vyloučení soudce z rozhodování věci, protože tehdejší soudkyně, které byla věc přidělena měla naprosto negativní vztah k tehdejšímu žalobci pro jeho chování vůči její osobě (vůči soudkyni byla podána žaloba na náhradu škody, kterou údajně tehdejšímu žalobci způsobila). Dne 3. 8. 2006 bylo ve věci nařízeno ústní jednání dne 19.10. 2006, to se rovněž konalo, po provedeném dokazování bylo jednání odročeno za účelem doplnění dokazování na 6. 12. 2006. Následně se ve věcech konalo další jednání dne 7. 2. 2007. Dne 8. 6. 2007 soud předvolal účastníky na jednání dne 2. 8. 2007, soud poté 15. 8. 2007 vyzval současného žalobce (jako tehdejšího žalovaného) ke sdělení, zda trvá na vypracování znaleckého posudku v dané věci, následně soud 9. 1. 2008 ve věci ustanovil , tituly před jménem, soudním znalcem k vypracování znaleckého posudku v dané věci. Dne 6. 2. 2008 požádal soud o vrácení stejnopisu usnesení ze dne 9. 1. 2008, aby mohla být provedena jeho oprava. Soud dále 20. 8. 2008 ve věci předvolal účastníky k jednání dne 29. 9. 2008. Uvedeného dne ve věci jednal a vyslechl znalkyni, poté jednání odročil na 12. 11. 2008, kdy znovu ve věci jednal provedl další dokazování, a poté jednání za účelem poskytnutí času tehdejšímu žalobci ke sdělení, zda navrhuje nový znalecký posudek v dané věci, odročil na 15. 12. 2008. Dne 26. 11. 2008 soud ve věci přiznal znalečné znalci. Dne 21. 1. 2009 soud vyzval tehdejšího žalobce k opravě jeho podání, a to odvolání. Dne 9. 3. 2009 se konalo další ústní jednání tehdejší žalobce ve věci vznesl námitky podjatosti soudců a následně 17. 3. 2009 vyzván k doplnění těchto svých námitek. Dne 18. 3. 2009 soud ve věci nařídil další jednání na 1. 4. 2009, kdy ve věci znovu jednal a po konstatování, že ve věci nebude přihlížet k dosud vzneseným námitkám žalobce podjatosti soudců Okresního soudu v Děčíně jednání odročil na neurčito za účelem předložení odvolání žalobce proti usnesení o přiznání znalečného Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Tomu byl spis předložen 5. 5. 2000. Dne 12. 10. 2009 soud ve věci znovu nařídil další jednání dne 11. 11. 2009, kdy ve věci znovu jednal, a poté jednání za účelem vyhlášení rozsudku od odročil na 16. 11. 2009. Dne 16. 11. 2009 soud konstatoval, že tehdejší žalobce téhož dne doručil žádost o projednání námitky podjatosti soudkyně, za tímto účelem tedy bylo jednání odročeno na neurčito. Dne 28. 1. 2010 se soudkyně v dané věci vyjádřila k námitce podjatosti vznesené tehdejším žalobcem, a poté spis předložila 10. 6. 2010 Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Ten 27. 7. 2010 rozhodl, že tehdejší rozhodující soudkyně není v dané věci vyloučena z projednávání a rozhodování věci. Dne 30. 9. 2010 bylo nařízeno další ústní jednání na den 20. 10. 2010, to bylo následně odročeno na 22. 11. 2010. Uvedeného dne se ve věci konalo další ústní jednání, při kterém byly vzneseny další procesní námitky a jednání poté bylo odročeno na neurčito za účelem ustanovení znalce v dané věci. Soud znalce 31. 12. 2010 ve věci ustanovil, poté 9. 3. 2011 vyzval tehdejšího žalovaného (současného žalobce), aby předložil plnou moc pro svého zástupce, neboť jeho dosavadní zástupkyně byla vyškrtnuta ze seznamu advokátů. Dne 8. 4. 2011 soud ve věci nařídil další ústní jednání na 16. 5. 2011. Dne 20. 4. 2011 soud přiznal znalci znalečné za vypracovaný znalecký posudek a tento rozeslal účastníkům následně 2. 5. 2011. Dne 16. 5. 2011 bylo jednání se jednání nekonalo, neboť již 13. 5. 2011 byli účastníci vyrozuměni o tom, že jednání bude odročeno za účelem přípravy žalované strany na jednání, neboť znalecký posudek byl zaslán účastníku v příliš krátké lhůtě. Dne 10. 6. 2011 bylo nařízeno ve věci další ústní jednání dne 24. 6. 2011. Jednání se však nekonalo, protože zástupce tehdejšího žalovaného (současného žalobce) požádal o odročení jednání, stejně jako tehdejší žalobce, a to z důvodu čerpání dovolené. Soud proto jednání odročil na 31. 8. 2011. Uvedeného dne se ve věci konalo další jednání, při kterém bylo navrženo doplnění znaleckého posudku. Soud proto jednání odročil na 4. 11. 2011 za účelem výslechu znalce k doplnění znaleckého posudku. Dne 3. 11. 2011 soud přiznal znalci znalečné a téhož dne jednání původně nařízené na 4. 11. 2011 odročil na 9. 11. 2011. Uvedeného dne se ve věci konalo další jednání, respektive nekonalo, neboť se omluvil zástupce tehdejšího žalobce. Jednání bylo za účelem opětovného předvolání účastníků znalce odročeno na 27. 1. 2002 na. Dne 27. 1. 2012 se jednání znovu nekonalo a bylo odročeno na neurčito z důvodu neobeslání účastníků pro nedostupnost spisu pro přiznání nákladů znalce. Dne 2. 2. 2012 byli účastníci předvoláni k dalšímu jednání 8. 3. 2012 jednání bylo následně odročeno na 18. 4. 2012. Uvedeného dne se konalo v jednání, a poté po provedeném dokazování bylo odročeno na 6. 6. 2012. Dne 6. 6. 2012 navrhli účastníci, aby byl znovu slyšen znalec, jednání poté bylo odročeno na neurčito za účelem předvolání znalce k výslechu a předvolání stran po upřesnění časových možností znalce a žalované strany. Dne 12. 6. 2012 soud nařídil další jednání dne 29. 8. 2012, kde mimo jiné vyslechl znalce, a poté jednání odročil na 10. 10. 2012. Dne 8. 10. 2012 poté soud jednání odročil na 23. 11. 2012, jednání za účelem vyhlášení rozsudku odročil na 30. 11. 2012. Uvedeného dne se k jednání nedostavila obecná zmocněnkyně žalované a protože požádala o odročení jednání na pozdější termín, soud tomuto vyhověl a rozsudek vyhlásil až při jednání 5. 12. 2012. Řízení co do částky 479 Kč zastavil (výrok 1) dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 24 115 Kč s příslušenstvím a (výrok 2), návrh co do částky 7163 zamítl (výrok 3), a ve výrocích 4-6 rozhodl o náhradě nákladů řízení. Tehdejší žalobce podal proti rozsudku 13. 5. 2013 odvolání, které avizoval doplnit do 30 dnů, rovněž žalovaný podal 21. 5. 2013 proti rozsudku odvolání. V obou případech byla odvolání blanketní. Soud vyzval žalovaného 24. 5. 2013 k doplnění odvolání, žalobce 13. 6. 2013 bez výzvy své odvolání doplnil. Dne 2. července 2013 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání, rovněž žalovaný. Dne 19. 7. 2013 soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil k odvolání žalobce dále soud vyzval téhož dne žalobce, aby se vyzvu vyjádřil k odvolání žalovaného. Dne 17. 6. 2013 žalovaný své odvolání doplnil. Dne 31. 7. 2013 se ve věci vyjádřil tehdejší žalobce k odvolání žalovaného, spis byl poté 15. 8. 2013 předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem s odvoláními obou účastníků. Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl 3. 10. 2014 o zrušení rozsudku okresního soudu ve výrocích 2-6 a věc vrátil k opětovnému rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost. Nalézací soud 21. 1. 2015 nařídil ve věci další ústní jednání dne 11. 3. 2015, a poté s ohledem na omluvu právního zástupce tehdejšího žalobce jednání odročil na 17. 4. 2015. Při jednání poté soud vyzval strany mimosoudním jednáním, s čímž obě strany souhlasily, jednání poté bylo odročeno na 27. 5. 2015 a s ohledem na trvající mimosoudní jednání poté znovu odročeno na 23. 9. 2000. Dne 23. 9. 2015 bylo ve věci provedeno další jednání, a poté bylo jednání odročeno na 15. 1. 2016 za účelem předložení stanov zástupce žalovaného a zápočtu přeplatků žalobce za roky 1997-1999. Dne 29. 10. soud vyzval zástupce tehdejšího žalovaného (současného žalobce) k předložení listin v náhradní lhůtě do 30. 11. 2015. Dne 2. 12. 2015 soud vyzval současného žalobce (jako žalovaného) k předložení listin v další prodloužené lhůtě. Dne 4. 12. 2015 informoval soud tehdejšího zástupce žalobce o možnosti nahlédnout do spisu. Dne 5. 1. 2016 požádal právní zástupce tehdejšího žalobce o odročení ústního jednání pro kolizi s jinými jednání, soud poté jednání odročil 7. 1. 2016 na neurčito. Dne 27. 1. 2016 poté soud nařídil ústní jednání dne 9. 3. 2016. V právní zástupce tehdejšího žalobce požádal opětovně 2. 2. 2016 o odročení jednání z důvodu zahraniční dovolené. Dne 5. 2. 2016 poté soud jednání odročil na 20. 5. 2016, kdy bylo jednání z důvodu zdravotních na straně soudce odročeno na 13. 7. 2016. Dne 13. 7. 2016 ve věci konalo další jednání, bylo provedeno dokazování jednání za účelem přednesu závěrečných řečí a vydání rozhodnutí odročeno na 29. 7. 2016. Strany poté založili do spisu závěrečné řeči. Dne 29. 7. 2016 poté byly tyto závěrečné řeči předneseny a jednání bylo za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na 5. 8. 2016, kdy bylo konstatováno, že rozsudek vyhlášen nebude, protože došlo k procesnímu pochybení, které se týkalo výzvy zástupci žalobce při jednání, kdy nebyla určena lhůta k odstranění vad skutkových tvrzení. Za účelem odstranění těchto vad poté bylo jednání odročeno na 23. 9. 2016, žalobce poté byl 5. 8. 2016 vyzván k odstranění vad. Tomuto následně 10. 8. 2016 nevyhověl a požádal o prodloužení lhůty, soud poté žalobci prodloužil lhůtu do 9. 9. 2016. Dne 6. 9. 2016 obdržel jeho návrh a řadu dalších podkladů. Dne 23. 9. 2016 se poté konalo ve věci jednu další jednání, při kterém soud konstatoval, že rozsudek vyhlašován nebude, neboť nebyl nalezen deník uživatele, na který se žalobce odkazoval a jednání poté bylo s ohledem, respektive za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na 5. 10. 2000. Žalobce se v mezidobí znovu ve věci vyjádřil. Dne 5. 10. 2016 se jednání nekonalo z důvodu indispozice soudkyně a bylo odročeno na 7. 10. 2016, kdy byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo řízení částečně zastaveno co do příslušenství z částky 479 Kč (výrok 1), žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 12 288 Kč s příslušenstvím (výrok 2), žaloba byla co do částky 7 163 Kč s příslušenstvím zamítnuta (výrok 3), žaloba byla co do částky 11 827 Kč s příslušenstvím odmítnuta (výrok 4) a ve výrocích 5-6 bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Dne 30. 12. 2016 podal tehdejší žalobce blanketní odvolání proti rozsudku. Soud 3. 1. 2017 žalobce vyzval k odůvodnění odvolání. To následně bylo žalobcem zasláno 26. 1. 2017 a do spisu byly dále založeny další listiny. Soud vyzval 27. 1. 2017 tehdejšího žalovaného (současného žalobce), aby se věcně vyjádřil k odvolání žalovaného. Spis byl poté 30. 3. 2007 předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem s odvoláním žalobce a vyjádřením žalovaného z 30. 3. 2017. Krajský soud v Ústí nad Labem poté 19. 10. 2017 rozsudek okresního soudu ve výroku 3 změnil s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci další částku 4 140 Kč s příslušenstvím ve zbývající části, jakož i ve výrocích 4 a 6 rozsudek potvrdil dále rozhodl o náhradě nákladů řízení rozsudek nabyl právní moci 13. 12. 2017, stejně jako rozsudek okresního soudu v Děčíně spis. Tím byl v ukončen.

8. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

10. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

11. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

12. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

13. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

14. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

15. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

16. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

18. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Po zjištěném skutkovém stavu věci, vyšel soud z toho, že řízení trvalo od doby podání žaloby tj. od 23.6.2003 (ve vztahu k žalobci nejpozději od 5.5.2004, kdy se sám vyjádřil k žalobnímu návrhu) do 23.8.2022, kdy nabyl právní moci rozsudek odvolacího soudu, tedy ve vztahu k žalobci celkem 18 let a 3 měsíc. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 133 748 Kč, které se domáhal tehdejší žalobce po současném žalobci jako žalovaném. V řízení se vyskytly průtahy hned na počátku po podání žaloby do vyměření soudního poplatku (tento průtah se však žalobce netýkal, když o žalobě se dozvěděl až následně), od pravomocného ukončení související věci a výzvy tehdejšímu žalobci k vyjádření dne 9.11.2018. Postup ve věci komplikoval i zdravotní stav tehdejšího žalobce a rovněž i soudce, který ve věci rozhodoval, když z těchto důvodů byla jednání, původně nařízená na dny 21.9.2020 a 20.8.2021 odročena. Řízení vykazovalo lehce zvýšenou náročnost jak po stránce skutkové, tak po stránce právní i procesní. Ve věci musel být vypracován znalecký posudek, soud musel provést velké množství důkazů a na jeho postupu se rovněž podepsala pandemie Covid-19, kvůli které musel být odročeno jednání ze dne 24.3.2020 na pozdější termín. Věc byla v období od 13.8.2004 do 13.12.2017, kdy nabyl právní moci rozsudek ve věci vedené pod sp.zn. 15 C 30/2001 u Okresního soudu v Děčíně, s nímž spor věcně souvisel, přerušena. Nicméně i po dobu přerušení řízení byly ve věci soudem činěny procesní úkony, soud průběžně zjišťoval stav souvisejícího řízení a spisu zakládal stěžejní rozhodnutí z uvedeného řízení. V řízení dále probíhala mimosoudní jednání, konkrétně v období od 9.11.2018 do 25.6.2019, poté znovu od 3.12.2019 do 24.3.2020 a od 15.6.2020 do 21.9.2020, což se rovněž negativně projevilo na délce řízení. Ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou stupních soudní soustavy, kromě řady procesních rozhodnutí rozhodoval nalézací soud meritorně jednou. Využití opravného prostředku tak rovněž přispělo k celkové době řízení, což sice nelze klást k tíži účastníkům, ale ani státu. Co se týče chování žalobce (v pozici žalovaného) tento se svým procesním chováním částečně podílel na celkové době řízení, když mezi účastníky řízení probíhala v době, kdy již mohlo být v řízení pokračováno do 25.6.2019, poté znovu od 3.12.2019 do 24.3.2020 a od 15.6.2020 do 21.9.2020 mimosoudní jednání a tito žádali, aby soud nejednal. Tento procesní postup účastníků řízení tak rovněž přispěl k celkové době řízení. Co se týče významu předmětu řízení, nelze tento typ sporu řadit mezi řízení, která jsou typově spojena s vyšším významem, jako spory opatrovnické, pracovně právní, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení, trestní věci a věci týkající se zdraví nebo života. Předmětem sporu byla částka v průměrné výši, ostatně sám žalobce ani zvýšený význam daného řízení pro svou osobu neuváděl. Význam řízení pro žalobce po subjektivní stránce proto soud hodnotil jako mírně snížený.

20. Pokud jde o délku řízení, vedeného pod sp.zn. 15 C 30/2001 Okresního soudu v Děčíně, jehož délka se rovněž na řízení projevila, když do jeho pravomocného skončení bylo předmětné řízení přerušeno, dané řízení ode dne přerušení předmětného řízení 13.8.2004 do právní moci konečného rozhodnutí dne 13.12.2017 trvalo 14 let a 3 měsíce. Postup soudu na počátku sledovaného období nemohl být hodnocen, protože ve spisu byla provedena rekonstrukce a k dispozici byly listiny až z období od 28.6.2006 (navíc tyto zjevně nezachycují všechny doposud provedené úkony). Předmětem řízení bylo zaplacení cca 32 000,- Kč (viz výrok prvního rozsudku v dané věci), v dané věci rozhodoval soud nalézací meritorně 2x, rovněž soud odvolací. Z dostupného torza spisu lze dovodit nekoncentrovanost postupu soudu, zejména do 20.8.2008, kdy soud předvolal účastníky řízení na další ústní jednání. Byť vzhledem k provedené rekonstrukci spisu je otázkou, zda je nekoncentrovanost jednotlivých úkonů dána absencí činnosti soudu či jednotlivých listin, soud tuto skutečnost přičetl k tíži soudu, protože není vinou účastníků, že došlo ke ztrátě spisu a musela být provedena jeho rekonstrukce. Postup ve věci komplikoval i zdravotní stav tehdejšího žalobce a rovněž i soudce, který ve věci rozhodoval, když z těchto důvodů byla jednání odročena. Řízení vykazovalo lehce zvýšenou náročnost zejména po stránce procesní. Ve věci byl vypracován znalecký posudek a doplnění znaleckého posudku, soud musel provést velké množství důkazů. V řízení dále probíhala mimosoudní jednání, konkrétně v období od 9.11.2018 do 25.6.2019, poté znovu od 3.12.2019 do 24.3.2020 a od 15.6.2020 do 21.9.2020, což se rovněž negativně projevilo na délce řízení. Ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou stupních soudní soustavy, kromě řady procesních rozhodnutí rozhodoval nalézací soud meritorně 2x, odvolací soud procesně 2x a rovněž 2x meritorně. Využití opravných prostředků tak rovněž přispělo k celkové době řízení, což sice nelze klást k tíži účastníkům, ale ani státu. Co se týče chování žalobce (v pozici žalovaného) tento se svým procesním chováním částečně podílel na celkové době řízení, když několikrát se k jednání nedostavil jeho zástupce, opakovaně žádal o odročení jednání, opravné prostředky zasílal soudu v blanketní formě a doplňoval je až na základě výzvy. Tento procesní postup účastníků řízení tak rovněž přispěl k celkové době řízení. Celkově však lze délku daného řízení hodnotit jako nepřiměřenou.

21. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, když délka namítaného řízení, byla i s ohledem na nepřiměřenou délku souvisejícího řízení ve vztahu k jeho průběhu dobou nepřiměřenou. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, k jejímuž odškodnění není namístě poskytnout pouhé konstatování porušení práva. Přiměřeným odškodněním jeví se tak peněžité zadostiučinění. Soud stanovil základní částku za 18 let a 3 měsíců trvání řízení v rozsahu 17 000 Kč za rok trvání řízení, neboť posuzované řízení trvalo nad 10 let. Soud vyšel z vyšší základní částky než je částka 15 000 Kč (za první dva roky trvání řízení pak z částky v poloviční výši) a dospěl k základní částce ve výši 294 667 Kč. Od této částky odečetl 15 % z důvodu skutkové, právní i procesní složitosti věci, dalších 10% soud odečetl s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly, dále soud ponížil základní částku o 10 % z důvodu chování žalobce v průběhu řízení a nakonec o 10 % z důvodu mírně sníženého významu řízení pro žalobce. Celkem tedy soud základní částku ponížil o 45 % (tzn. 132 600,- Kč) a žalobci by se tak na přiměřeném zadostiučinění měla dostat částka ve výši 162 067,- Kč. Jelikož žalovaný mimosoudně žalobci hradil částku ve výši 173 333,- Kč, hradil tak částku vyšší, než by žalobci z tohoto titulu poskytl sám soud. Soud proto žalobci přiznal úrok z prodlení z žalovanou přiznaného zadostiučinění ve výroku ad.I a žalobu ve zbývající části jako nedůvodnou výrokem ad. II. rozsudku zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 342 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 200 Kč ve výši 2 142 Kč.