45 C 184/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno - Anonymizováno Město za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 579 117 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 500.000,00 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 600,00 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přiznání částky ve výši 579.617 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené nezákonným trestním stíháním, vedeným proti jeho osobě před Okresním soudem v Prachaticích pod sp. zn. , Anonymizováno, Trestní řízení trvalo od 3. 6. 2020 do 12. 1. 2023, kdy byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu s tím, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl obžalován. Ve věci byla dne 13. 4. 2023 u žalované podána žádost o odškodnění, která byla projednána dne 2. 10. 2023, kdy , Anonymizováno, ve svém stanovisku konstatovalo nezákonnost rozhodnutí o zahájení trestního stíhání ze dne 3. 6. 2020, a za tento postup se žalobci omluvilo. Žalobce v žalobě uvedl, že trestní řízení považoval za účelově vedené, s tvrzením, že již od počátku nebyly naplněny podmínky pro trestní stíhání, zejména , Anonymizováno, , což byl nezbytný znak skutkové podstaty trestného činu. V rámci žaloby se žalobce domáhal jak náhrady majetkové škody ve výši 79.617 Kč, která byla podle jeho tvrzení způsobena v důsledku účasti na úkonech v trestním řízení, včetně poraden s advokáty, účasti u líčení, úkonů právní služby a ušlého zisku ve výkonu trestu, tak nemajetkové újmy, kterou vyčíslil ve výši 500.000 Kč. Nemajetkovou újmu žalobce odůvodnil délkou trestního řízení, způsobem jeho vedení, citovým dopadem na vztahy v rodině, zejména s otcem a sestrou, dopady na partnerský vztah a negativní zásahy do soukromého života. Omluvu ze strany žalované považoval za nedostatečnou, a namísto ní požadoval relutární odškodnění, s přesvědčením, že odpovědnost by měla nést konkrétní osoby, které dle jeho názoru pochybily v rámci trestního stíhání. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nesporným, že žalobce u ní dne 13. 4. 2023 uplatnil pouze nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., ve výši 600.000 Kč v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v trestním řízení vedeném před Okresním soudem v Prachaticích pod sp. zn. , Anonymizováno, K projednání žádosti žalobce došlo dne 2. 10. 2023. Žalovaná v rámci tohoto řízení konstatovala, že v posuzovaném trestním řízení bylo skutečně vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 uvedeného zákona. Žalobci se za nezákonné rozhodnutí omluvila, avšak přiměřené zadostiučinění mu poskytnuto nebylo. Ve vztahu k částce 79.617 Kč, označené žalobcem jako náhrada majetkové škody, žalovaná uvedla, že tento nárok nebyl u ní předběžně uplatněn, a tudíž nejsou splněny podmínky pro jeho soudní projednání podle zákona č. 82/1998 Sb. Navrhla proto, aby řízení v této části bylo zastaveno. Nad rámec tohoto procesního stanoviska uvedla, že jednotlivé nárokované položky (např. odměna za účast na řízení, porady s advokáty, úkony právní služby, ušlý zisk) shledává nedůvodnými, nedoloženými či bez právního základu. Žalovaná se stručně vyjádřila k samotnému trestnímu stíhání, které probíhalo od 4. 6. 2020 do 4. 2. 2023, žalovaná proto jeho délku označila za přiměřenou. Uvedla, že například v období let 2020–2021 nebylo možné kvůli pandemii Covid-19 realizovat eskorty z výkonu trestu. Žalovaná rovněž poukázala na to, že žalobce v žalobě pouze subjektivně popsal průběh trestního stíhání, aniž by uvedl konkrétní následky, které by odůvodňovaly přiznání relutárního zadostiučinění. Zpochybnila tvrzení o narušení rodinných vztahů, s odkazem na dřívější pravomocné odsouzení žalobce za trestné činy včetně , Anonymizováno, . V závěru žalovaná uvedla, že se sice žalobci omluvila za nezákonné rozhodnutí v přípravném řízení, avšak tato omluva je podle jejího názoru dostatečným zadostiučiněním. Nad rámec toho uplatnila námitku promlčení, neboť trestní stíhání bylo pravomocně skončeno dne 4. 2. 2023, zatímco žaloba byla podána až dne 23. 2. 2024. S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhla, aby byla žaloba zamítnuta v celém rozsahu.

3. Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl usnesením č.j. 45 c 184/2024-59 ze dne 9. července 2025 o částečném zastavení řízení, a to co do částky 79.117 Kč, neboť nebyla naplněna podmínka předběžného projednání nároku na náhradu materiální škody u žalované. Předmětem řízení tak nadále zůstal nárok na náhradu nemajetkové újmy.

4. Uplatněním nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání ze dne 13.4.2023 žalobce uplatnil nárok na zadostiučinění nezákonného trestního stíhání před Okresním soudem v Prachaticích, sp. zn. 4 T 122/2020 u Ministerstva spravedlnosti, kdy požadoval částku 600.000 Kč.

5. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 2. 10. 2023 byl nárok žalobce vypořádán s tím, že Ministerstvo konstatovalo nezákonnost rozhodnutí o zahájení trestního stíhání ze dne 3. 6. 2020, vydaného Policií ČR, KŘP Jihočeského kraje, a uznalo, že tím došlo k porušení práva garantovaného čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ministerstvo se za tento postup žalobci omluvilo.

6. Ze spisu Okresního soudu v Prachaticích, sp.zn. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že žalobce byl rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích, pod č.j. , Anonymizováno, zproštěn obžaloby z naříkaného skutku, kterým byl viněn z obžalobě s tím, že tento rozsudek byl vyhlášen 12.1.2023 a nabyl právní moci, aniž by ve věci bylo podáno odvolání, 4.2.2023.

7. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

9. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

10. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

11. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

12. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

13. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

14. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

17. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Dle § 32 odst. 1 a 2 ODŠZ nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

19. Dle § 35 odst. 1 ODŠZ promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

20. Vzhledem k tomu, že v průběhu soudního řízení vznesla žalovaná námitku promlčení žalobou uplatněného nároku, soud se nejprve zabýval právě otázkou, zda nárok byl žalobcem uplatněn v promlčecí době, která je stanovena shora citovaným ustanovením § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce se proti žalované domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, zahájeným rozhodnutím Policie ČR ze dne 3. 6. 2020, které bylo posléze shledáno nezákonným. Trestní řízení vedené před Okresním soudem v Prachaticích pod sp. zn. , Anonymizováno, skončilo zprošťujícím rozsudkem, který byl vyhlášen dne 12. 1. 2023 a nabyl právní moci dne 4. 2. 2023. Od 5. 2. 2023 tak začala běžet zákonem stanovená šestiměsíční promlčecí doba. Žalobce mohl u žalované uplatnit svůj nárok nejpozději dne 5. 8. 2023, tak aby nebyl promlčen. Jestliže tedy žalobce uplatnil předběžně svůj nárok u žalované dne 13. 4. 2023, učinil tak včas a došlo tak k tzv. stavení promlčecí doby. O stavení promlčení jde tehdy, jestliže promlčecí doba pro určitou zákonem stanovenou překážku neběží, staví se její běh, ačkoli jinak by tu podmínky pro její běh byly dány. Stavení promlčení se může projevit: a) tak, že promlčecí doba nezačne běžet, b) tak, že již započatý průběh promlčecí doby nepokračuje (zastavuje se) pokud překážka trvá, a c) tak, že již započaté a probíhající promlčení neskončí dříve než po uplynutí určité doby poté, co překážka byla odstraněna. V daném případě zákon č. 82/1998 Sb., výslovně jako lex specialis upravuje právě variantu, shora uvedenou pod písmenem b), tzn. časové úseky promlčecí doba uplynulá před vznikem překážky a po jejím odpadnutí sčítají. V daném případě byl návrh na předběžné projednání nároku podán 68 dní po počátku běhu šestiměsíční promlčecí doby, tedy po marně uplynulé šestiměsíční lhůtě k předběžnému projednání nároku tedy zbývalo přesně 112 dní k podání žaloby a tato měla být podána do 4.2.2024. Žaloba však byla podána až dne 23. 2. 2024, tedy po marném uplynutí promlčecí lhůty. Vzhledem k tomu, že žalovaná se promlčení výslovně dovolala, soud žalobu zamítl z důvodu promlčení nároku, aniž by se dále zabýval otázkou, zda byly splněny předpoklady odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalovaná se k nároku žalobce vyjádřila až dne 2. 10. 2023, tedy po uplynutí šestiměsíční lhůty, neboť žalobci nic nebránilo v podání žaloby i dříve, zvláště pokud mu hrozilo promlčení. Zákon totiž vyžaduje pouze předchozí uplatnění nároku, nikoli doručení vyjádření žalované. Soud by v takovém případě vyčkal vyjádření žalované a po jeho obdržení v zahájeném řízení pokračoval (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1529/2011).

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalované písemně vyjádřila k žalobě, poté se zúčastnila ústního jednání soudu dne 10.7.2025 (za přípravu nepožadovala náhradu), přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 2 úkonů po 300,- Kč.