45 C 185/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: Česká republika - Ministerstvo práce a sociálních věcí, IČO 00551023 sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2 o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 250.000,00 Kč spolu s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z uvedené částky od 8.5.2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u zdejšího soudu dne 8.11.2019, domáhala na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 250 000 Kč, způsobené jí nesprávným úředním postupem Úřadu práce ČR, Krajská pobočka hl. m. Praha, se sídlem Domažlická 1139/11, 130 11 Praha 3 a xanon-34x práce ČR krajská pobočka Praha, Kop Praha 8, Stejskalova 185/7, 180 00 Praha 8, v řízení o přiznání příspěvků na živobytí a příspěvku na bydlení, které jí byly vyplaceny opožděně, vedeným pod sp.zn. MPSV- 2017 -232680-343/3. V důsledku pozdního vyplácení příspěvků žalobkyně nemohla spolu s manželem zaplatit platby za nájem bytu, který obývají spolu s dětmi a majitelka bytu jim vypověděla nájemní smlouvu a podala žalobu na vyklizení nemovitosti, které Obvodní soud pro Prahu 8 pod sp.zn. č.j. 24 C166/2017 vyhověl. Žalobkyně se tak musí i s rodinou vystěhovat, a protože nemá zajištěné náhradní ubytování, hrozí, že na ni bude nařízena exekuce a skončí jako bezdomovci. Majitelka bytu se dále domáhá žalobou proti žalobkyni a jejímu manželovi zaplacení dlužné částky ve výši 122.400 Kč s příslušenstvím. Do této situace, která se projevila na chodu rodiny, působí celé rodině velkou duševní zátěž a oba manželé uvedla na pokraj sil, se žalobkyně dostala zaviněním správního orgánu, a to Úřadu práce ČR, Krajská pobočka hl. m. [obec], se sídlem [adresa]. Manžel žalobkyně navíc je v invalidním důchodu třetího stupně kvůli svým psychickým problémům a celá situace pro něj představuje zvlášť velkou zátěž a zhoršení jeho psychického stavu. Celá situace rodiny tak byla zaviněna úřadem práce, který nedodržel datum, od kterého měl přiznat jednotlivé příspěvky a tyto žalobkyni zaslal až po několika měsících. Vyplácené příspěvky na živobytí byly vypláceny takto: - Za období 09/ 2016 bylo vyplaceno 21.12.2016 (oznámením pod sp.zn. UP/169087/2016, Č.j.: [číslo] 2016 ze dne 16.12.2016 bylo přiznané tři měsíce od podání žádosti ze dne 5.9.2016), - Za období 12/ 2016 bylo vyplaceno 16.2.2017, - Za období 11/ 2016 bylo vyplaceno 8.2.2017, - Za období 10/ 2016 bylo vyplaceno 5.1.2017, - Za období 2-3/ 2017 bylo vyplaceno 28.4.2017, - Za období 01/ 2017 bylo vyplaceno 7.4.2017, - Doplatek na bydlení za období 9/ 2016 bylo vyplaceno 5.6.2017. Dále žalobkyně namítala konkrétní dílčí pochybení Správy (žalobkyně uváděla„ zprávy“) důchodového zabezpečení ČSSZ úřad [obec] v rámci řízení o přiznání sociálních dávek s tím, že v rozhodnutí o odejmutí dávky příspěvku na živobytí ze dne 13.07.2016 sp.zn.: UP/65234/2015, Č.j.: [číslo] 2016, v rozhodnutí o odejmutí dávky doplatku na bydlení ze dne 15.7.2016 Spis.zn.: UP/248565/2015, Č.j.: [číslo] 2016 a v rozhodnutí ze dne 26.08.2016 Spis.zn.: UP/149706/2016, Č.j.: [číslo] 2016 o zamítnutí doplatku na bydlení nesprávně započetl částky, které byly zpětně vyplaceny manželovi žalobkyně. Tato rozhodnutí společně s řadou dalších, v žalobě specifikovaných, nebyla žalobkyni doručena do datové schránky, jejíž ID předala osobně žalobkyně do protokolu při jednání ze dne 30.1.2017. Dne 21.4.2014 bylo žalobkyni doručeno oznámení Spis.zn.: UP/248565/2015HN Č.j.: [číslo] 2016 o zahájení správního řízení dávky doplatek na bydlení, není však zřejmé, ke které žádosti se váže. Dne 5.5.2016 bylo žalobkyni doručeno rozhodnutí Č.j.: [číslo] 2016 Spis.zn.: UP/248565/2015 a to snížení doplatku na bydlení, aniž by byl uveden důvod tohoto snížení. Žalobkyně v této souvislosti konstatovala, že se pracovnice úřadu, zpracovávající žádosti o příspěvky v hmotné nouzi, Bc. [jméno] [příjmení], se dopustila mnoha omylů a nesprávných úředních postupů, což dovodila časové souvislosti mezi upozorněním na shora uvedená pochybení a přeložení uvedené pracovnice. Dále žalobkyně poukazovala na to, že uvedená pracovnice navzdory oznámení žalobkyně, že jí nebude prodloužena nájemní smlouva, telefonicky kontaktovala majitelku bytu a domáhala se odpovědi, proč tato situace nastala. Závěrem žalobkyně poukázala na jednání majitelky bytu (soukromé osoby, jejíž jednání s jednáním žalované nijak nesouvisí) při kontaktu s pracovnicí úřadu. Toto jednání úřednice považuje žalobkyně za nemorální s cílem dostat člověka ještě do hlubších špatných psychických stavů. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované dne 8.11.2017, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhla žalobkyně, aby soud žalobě vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Konstatovala, že u ní žalobkyně dne 9.11.2017 podala žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za opožděně vyplácené příspěvky na živobytí a bydlení. K jednotlivým pochybením uvedla, že žádost o příspěvek na živobytí byla podána dne 5.9.2016, v průběhu září byly prošetřovány majetkové poměry rodiny včetně provedeno sociálního šetření a žalobkyně byla na základě zjištěných skutečností dne 30.9.2016 vyzvána k prokázání rozhodných skutečností konkrétními doklady. Poslední z dokladů byl předložen 16.11.2016, následně byla přiznána dávka dne 16.12.2016 a vyplacena dne 20.12.2016. V následujících měsících byly šetřeny majetkové a sociální poměry rodiny dle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi a následující dávka za říjen 2016 byla vyplacena dne 4.1.2017. Dne 13.1.2017 bylo zahájeno řízení ve věci změny výše dávky od listopadu 2016, neboť žalobkyně správnímu orgánu sdělila, že v říjnu neobdržela přídavek na dítě. Se změnou dávky byla seznámena dne 30.1.2017 a dne 7.2.2017 byla vyplacena. Dne 30.1.2017 bylo znovu zahájeno změnové řízení prosincové dávky z důvodu vyplacení přídavku na dítě v listopadu 2016 za září 2016, tuto skutečnost žalobkyně správnímu orgánu neoznámila. [ulice] dávka byla vyplacena dne Další změna dávky nastala od ledna 2017, kdy syn [jméno] přestal být nezaopatřeným dítětem z důvodu vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. Tato skutečnost byla zjištěna z úřední evidence, ze strany žalobkyně nebyla Úřadu práce oznámena. O snížení dávky bylo rozhodnuto dne 30.3.2017, vyplacena byla dne 6.4.2016. Dávka za únor a březen 2017, kdy došlo k navýšení, byla vyplacena dne 27.4.2017. Dávka za duben 2017 byla vyplacena dne 28.4.2016. Co se týče žádosti o dávku státní sociální podpory příspěvek na bydlení, která je přiznávána na období od července daného kalendářního roku do června následujícího kalendářního roku, tato byla podána dne 25.7.2016 a nebyla Úřadem práce pod č.j. 1435598/16/AB dne 18.8.2016 přiznána pro vysoké příjmy (doplatek invalidního důchodu 166 093 Kč), proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání dne 5.9.2016, MPSV dne 5.10.2016 odvolání zamítlo. Proti tomuto rozhodnutí byla podána správní žaloba, Městský soud v Praze žalobu zamítl rozsudkem č.j. 2 Ad 35/2016-31 ze dne 28.3.2019. Příspěvek na bydlení byl žalobkyni následně přiznán na základě žádosti ze dne 17.10.2016 od října 2016 rozhodnutím ze dne 3.11.2016. Odejmut byl k 1.12.2016, neboť žalobkyně neosvědčila trvání nájemního vztahu. Žalobkyně pobírala příspěvek na bydlení do června 2016 ve výši 13 544 Kč (za červen vyplacen v červenci 2016). Žalovaná uzavřela, že o žádostech o příspěvek na bydlení (podaných dne 25.7.2016 a dne 17.10.2016) bylo rozhodnuto v zákonných lhůtách (18.8.2016 a 3.11.2016), ve smyslu § 71 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Rovněž rozhodnutí o odvolání bylo vydáno ve lhůtě stanovené správním řádem, když odvolání bylo podáno dne 5.9.2016 a rozhodnutí o odvoláno bylo vydáno dne 5.10.2016. Pokud jde o příspěvek na živobytí, rozhodnutí o žádosti ze dne 5.9.2016 bylo vydáno po třech měsících a 11 dnech ode dne podání žádosti. Změnová řízení je třeba z hlediska času posuzovat samostatně, přičemž tato byla prodloužena v důsledku potřeby nařídit místní šetření a navíc správnímu orgánu nebyly žalobkyní včas oznámeny všechny rozhodné skutečnosti pro nárok na dávku např. doklad o vyřazení motorového vozidla z evidence, doklad o pozastavení živnostenského oprávnění manžela žalobkyně, následně některé změny v rozhodných skutečnostech nebyly oznamovány vůbec, např. změna v nezaopatřenosti syna [jméno], skončení nájmu bytu, nehrazení nájemného, zahraniční dovolená. Některé doklady žalobkyně přitom doložila až 16.11.2016. S ohledem nato, že průtahy v řízení o příspěvek na živobytí byly v řádu jednoho měsíce a s ohledem na to, že žalobkyně k délce řízení přispěla tím, kdy dodala podklady rozhodné pro nárok a tím, že neoznamovala změn v rozhodných skutečnostech pro přiznání dávky, žalovaná neshledala v postupu Úřadu práce ČR nesprávný úřední postup spočívající v průtazích v řízení o příspěvek na živobytí. Co se týče námitek žalobkyně, že o dávkách bylo rozhodnuto nesprávně, protože byl do výše příjmu započten doplatek invalidního důchodu manžela žalobkyně, žalovaná konstatovala, že správnost tohoto postupu jednoznačně potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 2Ad 35/2016-31. V daném případě tak nelze hovořit o nesprávném úředním postupu ani nesprávném rozhodnutí, protože jednak se žalobkyní namítaný postup odrazil v konečném rozhodnutí ohledně těchto dávek, jednak toto rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno nadřízeným orgánem. Pokud jde o žalobkyní vyčíslenou nemajetkovou újmu, konstatovala žalovaná, že jí není znám způsob určení její výše a nedoložení ze strany žalobkyně jednotlivých tvrzení ohledně této újmy. Dále v souvislosti s žalobkyní popsanými problémy s bydlením a hrozící exekucí žalovaná popřela existenci příčinné souvislosti s tvrzeným nesprávným postupem příslušného úřadu práce, když příspěvek na živobytí je primárně určen jako částečné krytí základních životních potřeb, jako je jídlo, ošacení, léky, nikoli na úhradu bydlení. Tento byl žalobkyni naposledy vyplacen v červenci 2016 ve výši 13 544 Kč, ze spisu však vyplývá poslední platba nájemného za květen 2016, přičemž pronajímatelkou vymáhaný dluh na nájemném dosáhl výše 122 400 Kč, je tedy zřejmé, že nájemné přestalo být ze strany žalobkyně hrazeno ještě před tím, než jí byla dávka příspěvku na bydlení odejmuta. Nadto byl manželovi vyplacen v červnu 2016 doplatek invalidního důchodu ve výši cca 146 000 Kč Náklady na bydlení bylo možno pokrýt také z doplatku invalidního důchodu. Dávky v hmotné nouzi jsou určeny na pokrytí části základních potřeb až v případě, že si jedinec či rodina není schopna hradit své životní náklady sama. Z těchto důvodů žalovaná neshledává příčinnou souvislost mezi postupem správního orgánu a tvrzenou újmou. Pokud jde o další tvrzené nesprávnosti v řízení, jako je nesprávné doručování či zjišťování informací vyřizující úřednicí, má žalovaná za to, že tyto skutečnosti nemohly být z povahy věci příčinou žalobkyní tvrzené újmy. Závěrem vznesla žalovaná námitku promlčení s tím, že události, jež měly být příčinou tvrzené újmy, se odehrávaly v druhé polovině roku 2016. Žalobkyně uplatnila žádost o náhradu nemajetkové újmy u žalované dne 9.11.2017, žalovaná žádost vyřídila dopisem se ze dne Žaloba byla podána dne 8.11.2019, tedy po čtyřech letech od doby, kdy měla újma žalobkyni vzniknout, po dvou letech, co uplatnila žádost u žalované (o újmě tedy prokazatelně věděla) a po více než roce po té, co žalovaná její žádost zamítla. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Žádostí z dne 8.11.2017 (při ú.j. nesprávně konstatováno, že datována nebyla) nazvanou„ Pokus o mimosoudní smír“, zaslanou žalobkyní Ministerstvu práce a sociálních věcí a konvertovaného dle ověřovací doložky konverze do dokumentu obsaženého v datové zpráva pod pořadovým [číslo] ze dne 19.7.2018, se žalobkyně obrátila na žalovanou s žádostí o předběžné projednání nároku o zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 250 000 Kč.

4. Stanoviskem k žádosti o náhradu nemajetkové újmy ze dne 16.7.2018 žalovaná vypořádala žádost žalobkyně o předběžné projednání nároku.

5. Soud konstatuje, že žaloba v uvedené věci byla podána prostřednictvím datové schránky, a sice 8.11.2019.

6. Další důkazy soud jako nadbytečné neprováděl.

7. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

9. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

10. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

11. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

12. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

13. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

14. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

17. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Dle § 32 odst. 1 a 2 ODŠZ nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

19. Dle § 35 odst. 1 ODŠZ promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

20. Vzhledem k tomu, že v průběhu soudního řízení vznesla žalovaná námitku promlčení žalobou uplatněného nároku, soud se nejprve zabýval právě otázkou, zda nárok byl žalobcem uplatněn v promlčecí době, která je stanovena shora citovaným ustanovením § 32 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobkyně se proti žalované domáhala nemajetkové újmy, způsobené jí v souvislosti s opožděným vyplácením příspěvků na živobytí za období od září 2016 do ledna 2017 a doplatku na bydlení za září 2016. V daném případě se žalobkyně dozvěděla o tom, že jí vznikla nemajetková újma vyplacením těchto příspěvků, a to ke dni 21.12.2016, 5.1.2017, 8.2.2017, 16.2.2017, 7.4.2017, 28.4.2017 a 5.6.2017. U každé z dílčích plateb tak běžela šestiměsíční promlčecí doba, v níž mohla žalobkyně nejpozději uplatnit tyto nároky, přičemž u jednotlivých dílčích příspěvků lhůta běžela do 21.6.2017 (příspěvek vyplacen 21.12.2016), 5.7.2017 (příspěvek vyplacen 5.1.2017), 8.8.2017 (příspěvek vyplacen 8.2.2017), 16.8.2017 (příspěvek vyplacen 16.2.2017), 7.10.2017 (příspěvek vyplacen 7.4.2017), 28.10.2017 (příspěvek vyplacen 28.4.2017) a 5.11.2017 (příspěvek vyplacen 5.6.2017), tak aby nebyl nárok promlčen. Co se týče namítaných dílčích pochybení při rozhodování Správy důchodového zabezpečení ČSSZ úřad [obec], která měla započítat do příjmů žalobkyně i zpětně vyplacené dávky jejímu manželovi, o čemž se žalobkyně dozvěděla z rozhodnutí o odejmutí dávky příspěvku na živobytí ze dne 13.07.2016 sp.zn.: UP/65234/2015, Č.j.: [číslo] 2016, rozhodnutí o odejmutí dávky doplatku na bydlení ze dne 15.7.2016 Spis.zn.: UP/248565/2015, Č.j.: [číslo] 2016 a rozhodnutí ze dne 26.08.2016 Spis.zn.: UP/149706/2016, Č.j.: [číslo] 2016 o zamítnutí doplatku na bydlení, běžela promlčecí doba dle pořadí těchto rozhodnutí do 13.1.2017, 15.1.2017 a 26.2.2017. Jestliže tedy žalobkyně uplatnila předběžně svůj nárok u žalované dne 8.11.2017 (dle tvrzení žalované 9.11.2017), učinila tak pozdě a nedošlo tak k tzv. stavení promlčecí doby. O stavení promlčení jde tehdy, jestliže promlčecí doba pro určitou zákonem stanovenou překážku neběží, staví se její běh, ačkoli jinak by tu podmínky pro její běh byly dány. Stavení promlčení se může projevit: a) tak, že promlčecí doba nezačne běžet, b) tak, že již započatý průběh promlčecí doby nepokračuje (zastavuje se) pokud překážka trvá, a c) tak, že již započaté a probíhající promlčení neskončí dříve než po uplynutí určité doby poté, co překážka byla odstraněna. V daném případě zákon č. 82/1998 Sb., výslovně jako lex specialis upravuje právě variantu, shora uvedenou pod písmenem b), tzn. časové úseky promlčecí doba uplynulá před vznikem překážky a po jejím odpadnutí sčítají. V daném případě byl návrh na předběžné projednání nároku po marně uplynulé šestiměsíční lhůtě, aniž by došlo k jejímu stavení. Žaloba byla podána až 8.11.2019, tedy dle jednotlivých dílčích příspěvků nejméně 2 roky po uplynutí promlčecí doby a vzhledem k tomu, že žalovaná se promlčení dovolala, soud žalobu z důvodu promlčení nároku zamítl, aniž by se dále zabýval otázkou, zda byly splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu státní moci ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v daném případě.

21. Jen na okraj soud uvádí, že jestliže by nárok promlčen nebyl a soud by prováděl další dokazování, nebylo by jeho úkolem působit jako revizní orgán. Přezkum jednotlivých tvrzených dílčích pochybení při rozhodování Správy důchodového zabezpečení ČSSZ úřad [obec] ze dne 13.07.2016 sp.zn.: UP/65234/2015, Č.j.: [číslo] 2016, ze dne 15.7.2016 Spis.zn.: UP/248565/2015, Č.j.: [číslo] 2016 a ze dne 26.08.2016 Spis.zn.: UP/149706/2016, Č.j.: [číslo] 2016, kdy měl být nesprávně započten dodatečně vyplacený příspěvek manželovi žalobkyně, měl být podroben zkoumání nadřízeného orgánu či správního soudu v rámci řízení o opravných prostředcích, nikoliv v řízení odškodňovacím. A konečně je zapotřebí uvést, že i kdyby nárok promlčen nebyl, bylo by zapotřebí zkoumat naplnění všech zákonných podmínek pro odpovědnost státu za škodu, a to existenci nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, vzniku škody a příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Uvedené předpoklady musí být splněny kumulativně, pouhé nesplnění jednoho z nich vede k zamítnutí nároku na náhradu škody (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2.2005, sp. zn.: 25 Cdo 773/2004, usnesení Nejvyššího soudu České republiky č. j. 28 Cdo 4231/2010-113 ze dne 9. 11. 2011). Soud by tak prováděl dokazování i spisem sp.zn. MPSV- 2017 [číslo], který si za tímto účelem vyžádal.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná písemně vyjádřila k žalobě, poté se připravovala na ústní jednání a tohoto se rovněž zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení ve výši 900 Kč.