45 C 187/2022

Plný text

název soudu rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená obecným údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o žalobě na ochranu rušené držby

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zdržet se rušení držby žalobkyně práva bytové jednotky [číslo] způsob využití byt, zapsané na [list vlastnictví], vymezené podle občanského zákoníku v pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], bytový dům, zapsaný na [list vlastnictví], v k. ú. [část obce], [územní celek], vedené [stát. instituce], [stát. instituce], žalobkyní, resp. rušení držby užívacího práva žalobkyně k bytové jednotce, k němuž dochází prováděním exekuce vyklizením, jež provádí soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizováno] [část Prahy] sídlem [adresa], v zájmu žalovaného vůči povinné paní [jméno] [příjmení], RČ [číslo], bytem [adresa žalobkyně], pod č. j. [spisová značka], jakož i uložení povinnosti žalovanému odstranit závadný stav spočívající ve znepřístupnění uvedené bytové jednotky žalobkyni, a bytovou jednotku žalobkyni zpřístupnit., se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 30.8.2022 se žalobkyně domáhala ochrany držby práva bytové jednotky [číslo] způsob využití byt, zapsané na [list vlastnictví], vymezené podle občanského zákoníku v pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], bytový dům, zapsaný na [list vlastnictví], v k. ú. [část obce], obec Vinohrady, vedené [stát. instituce], [stát. instituce], [role v řízení], [anonymizováno 20 slov] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizováno] [část Prahy] [anonymizováno] [adresa], [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno] [adresa žalobkyně], [anonymizována dvě slova] [spisová značka], [anonymizováno] i uložení povinnosti žalovanému odstranit závadný stav spočívající ve znepřístupnění uvedené bytové jednotky žalobkyni, a bytovou jednotku žalobkyni zpřístupnit. Žalobkyně uvedla, že shora uvedená bytová jednotka je ve vlastnictví [územní celek], [ulice a číslo], [obec], [PSČ] [obec a číslo], přičemž žalovaný v souvislosti se svěřenou správou nemovitostí ve vlastnictví obce vykonává správu i uvedeného bytu. Žalobkyně uvedla, že je přesvědčena, že je platným nájemcem Bytu a náleží jí jeho držba, která je řádná, poctivá a pravá. V současné době je proti babičce žalobkyně, [jméno] [příjmení], bytem [adresa žalobkyně], vedeno exekuční řízení na návrh téhož žalovaného, jejímž provedením byla nejdříve pověřena [název soudu] dne 26. 10. 2010, č. j. [číslo jednací] soudní exekutorka Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 6, se sídlem [adresa], a to na základě rozsudku č.j. [číslo jednací] [název soudu] dne [datum rozhodnutí] Soudní exekutor při provádění exekuce provedl dne 14. 9. 2021 [anonymizováno] vyklizením bytu, přičemž do protokolu uvedl, že povinná byt opustila, aniž by se jakkoliv zmiňoval o dalších osobách, které byt obývají. Následně však došlo ke změně soudního exekutora, když byl vedením probíhajícího exekučního řízení na žádost žalovaného pověřen soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizováno] [část Prahy] [anonymizováno] [adresa], a to na základě usnesení [název soudu], č.j. [číslo jednací]. Exekutor dne [datum rozhodnutí] zahájil nové provedení exekuce bytu vyklizením, když žalobkyni z bytu vykázal pouze s několika osobními věcmi a byt, v němž jsou stále uloženy další osobní věci žalobkyně a vybavení její domácnosti, znepřístupnil. Exekuce je stále vedena výhradně vůči paní [jméno], nikoliv proti dalším osobám žijícím v bytě. Provedení exekuce bytu vyklizením vůči povinné paní [jméno] však již bylo řádně provedeno původním exekutorem a povinná v bytě již od 14. 9. 2021 nebydlí, ani se v něm nenacházejí žádné její věci. Exekutor tak nebyl oprávněn provést vyklizení vůči paní [jméno] opakovaně, když ta se již v bytě nezdržuje, a zároveň nemohl provést exekuci vyklizením vůči jiným osobám, které se v bytě zdržují, neboť tyto své právo užívání neodvozují od paní [jméno], povinné z obou exekucí. Jednání exekutora, resp. žalovaného v jehož zájmu exekutor jedná, je tedy třeba dle žalobkyně považovat za nepřípustné. Žalobkyně užívá byt od roku 1996, kdy na ni přešlo právo nájmu po jejím pradědečkovi, [jméno] [příjmení], dat. [datum narození], bytem [adresa žalobkyně]. Ten byl nájemcem bytu na základě nájemní smlouvy z roku 1963 a Rozhodnutí o směně bytů ze dne 2. 11. 1963, zn. Byt [číslo] [příjmení]. Spolu s ním žily v bytě jako členové jeho domácnosti jeho manželka paní [jméno] [příjmení], dcera [jméno] [příjmení], vnučka [jméno] [příjmení] a od svého narození také žalobkyně. Dne 20. 5. 1996 pan [příjmení] zemřel a dle žalobkyně došlo k přechodu práva nájmu na členy domácnosti nájemce, včetně žalobkyně, když tato do dnešního dne ani nemá vlastní byt. Pokud by nebylo její právo bydlení odvozeno od zemřelého pana [příjmení], dovozuje žalobkyně své právo nájmu od své matky paní [jméno] [příjmení]. V této souvislosti dále uvedla, že sice po smrti pana [příjmení] byla dne 11.6.1996 podepsána nová nájemní smlouva s manželkou pana [příjmení], paní [jméno] [příjmení], dat. [datum narození], ale původní nájemní smlouva z roku 1963 nebyla nikdy řádně ukončena, když k přechodu nájmu na žalobkyni došlo přímo ze zákona k okamžiku úmrtí původního nájemce. Žalovaný však zcela nepochopitelně přechod nájmu na základě výše uvedeného zákonného ustanovení nerespektoval, a namísto toho uzavřel s paní [jméno] dne 11.6.1996 novou nájemní smlouvu, aniž by byla ukončena nájemní smlouva z roku 1963, uzavřená s panem [příjmení]. Z výše uvedeného tak žalobkyně dovodila, že nájemní smlouva z roku 1963 stále platná a ke dni smrti pana [příjmení] přešel nájem Bytu ze zákona (ex lege) na žalobkyni. V této souvislosti žalobkyně odkázala na rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. V neposlední řadě žalobkyně poukazovala na okolnosti, za kterých je nutné zkoumat právní důvod užívání bytu osobami, které neodvozují své právo od osoby povinné v exekuci s tím, že exekutor tyto okolnosti nezkoumal a bez dalšího dovodil povinnost žalobkyně vyklidit byt, ačkoliv tato své právo neodvozuje od povinné. Žalobkyně dále uvedla, že i kdyby nebylo její právo užívání bytu odvozeno od pana [příjmení], neodvozovala by jej od paní [jméno] (povinné z exekuce), ale od své matky [jméno] [příjmení], popř. od paní [jméno], kterou žalovaný sám považuje za posledního řádného nájemce bytu. V takovém případě by se však musel žalovaný domáhat uložení povinnosti vyklizení Bytu vůči všem těmto osobám, o kterých měl za to, že po smrti paní [jméno] obývají Byt neoprávněně. V souladu s konstantní judikaturou [název soudu] totiž na dědice nepřechází povinnosti, jejichž obsahem je plnění, které mělo být plněno osobně zůstavitelem. V tomto případě je tedy nutné, aby vůči každému z dědiců paní [jméno], který byt po její smrti užíval, existoval konkrétní exekuční titul. Není možné, aby žalovaný sám zcela arbitrárně usoudil, že primárním uživatelem bytu je paní [jméno], a tedy že všechny ostatní osoby, které byt užívají, odvozují své užívací právo od ní. Žalobkyně uvedla, že jejím vykázáním z bytu a jeho znepřístupněním, ke kterému došlo dne 19. 7. 2022, žalovaný, v jehož zájmu jakožto oprávněného z exekuce exekutor jedná, svévolně zasáhl do práva nájmu žalobkyně, resp. práva užívání bytu žalobkyní. Žalobkyně dále namítala nestandartní postup soudního exekutora při provádění exekuce. Žalobkyně, samoživitelka se třemi nezletilými dětmi, byla exekutorem z bytu vykázána za přítomnosti příslušníků [stát. instituce] a za přítomnosti pracovníků [anonymizováno], přičemž jí bylo umožněno odnést si jen„ vše, co unese“. Byla tak nucena opustit byt pouze se 4 taškami a zanechat v něm většinu věcí, včetně oblečení a hraček jejích nezletilých dětí. Ačkoliv dle názoru exekutora se jedná o věci bezcenné nebo splňující charakter některého z druhu odpadů, který má být následně zlikvidován, jak je uvedeno v usnesení soudního exekutora ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve věci povinné paní [jméno]. V bytě se však dle žalobkyně nachází věci podstatné hodnoty ve vlastnictví žalobkyně a další osoby, např. [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova]. Exekutor také do dnešního dne žalobkyni neposkytl protokol o exekuci vyklizením zde dne 19. 7. 2022.

2. Žalovaná nárok žalobkyně uplatněný v žalobě neuznala, a to ani z části. Především zdůraznila, že nemůže být žádná řeč o tom, že žalobkyni náleží držba předmětného bytu, protože základní podmínkou pro držbu je existence dobré víry. Ta však u žalobkyně zcela absentuje, jelikož soudní spory o vyklizení předmětného bytu probíhají již od roku 2011 a za protiprávní užívání předmětného bytu není od srpna 2012 hrazeno ani bezdůvodné obohacení odpovídající sjednanému nájemnému, ani zálohy za služby související s užíváním předmětného bytu. Pokud by tedy byla žalobkyně opravdu v dobré víře, že jí nájemní právo svědčí, jistě by se chovala jako řádný nájemce i co do povinnosti placení nájemného a záloh na služby. Domněnku vydržení se snažila žalobkyně uplatnit již v řízení, vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], v němž byla její vylučovací žaloba zamítnuta dne 1.7.2022, a s jehož rozhodnutím a jeho odůvodněním se žalovaná plně ztotožňuje. Žalovaná poukázala na skutečnost, že žalobkyně se snažila několik let spolu s dalšími osobami ([jméno] [ulice], [příjmení] [jméno], [jméno] [příjmení]) zabránit exekučnímu vyklizení předmětného bytu, přičemž z rozhodnutí soudů I. a II. stupně v jednotlivých věcech vyplývá, že žalobkyně v předmětném bytě nemá co dělat, obývá ho s dalšími osobami protiprávně, přitom za užívání bytu ničeho neplatí již od srpna 2012. Šlo o rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], rozsudek [název soudu] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], kterým byl předchozí rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. o věci samé potvrzen, usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], kterým byl změněn výrok II. rozhodnutí soudu I. stupně, usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] (v němž bylo rozhodováno o v pořadí sedmém návrhu babičky žalobkyně na odklad exekuce ze dne 8.7.2022). Dále žalovaná poukázala na skutečnost, že již v soudním řízení u [název soudu], č.j. [spisová značka] se [jméno] [příjmení] domáhala aplikace ustanovení § 706 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., které stanoví, že zemřeli-nájemce a nejde o společný nájem bytu, přejdou práva a povinnosti z nájmu na osobu, která žila v bytě s nájemcem ke dni jeho smrti ve společné domácnosti. Stejně tak se v tomto řízení snažila [jméno] [příjmení] prokázat (ale neprokázala), že její matka [jméno] [příjmení] opustila společnou domácnost, když dne 1.1.2010 uzavřela se svojí sestrou [jméno] [příjmení] dohodu o pronájmu bytu v [obec] počínaje 1.1.2010, odkud se pak dne 18.8.2010 přesunula do [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], kde pobývala až do svého úmrtí dne 15.8.2012. Na základě výše uvedeného tak [jméno] [příjmení] tvrdila, že k přechodu nájmu na ni došlo v rozmezí 12.6.2009 až 1.1.2010 dle § 708 zákona č. 40/1964 Sb. [příjmení] [jméno] [příjmení] v tomto řízení tvrdila, že ve společné domácnosti žila i její vnučka [celé jméno žalobkyně], na kterou měl nájem taktéž přejít v období mezi 12.6.2009 a 1.1.2010. To, že by v předmětném bytě v tuto chvíli žila i [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] v této fázi řízení netvrdila. S ohledem na to, jak se vyvíjely soudní spory, tak [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobkyně] i Bc. [příjmení] [jméno] účelově měnili svá tvrzení. Např. v srpnu 2018 [jméno] [příjmení] svůj právní vztah k bytu nově odvozovala od nájemního práva svého otce, pana [jméno] [příjmení], který byt užíval na základě rozhodnutí bytového odboru národního výboru v [obec], kterým bylo dne 2.11.1963 přivoleno ke směně bytu. [jméno] [příjmení] tak podala žalobu na obnovu řízení, v rámci které se domnívala, že nájem přešel na [jméno] [příjmení], a to z důvodu, že mezi paní [příjmení] a panem [příjmení] nedošlo ke vzniku společného nájmu, neboť manželé spolu prokazatelně nežili. K tomuto tvrzení ale nebyly doloženy žádné důkazy, v řízení o vyklizení nebylo jak protistranou, tak vyslýchanými svědky nikdy zpochybněno, že by paní [příjmení] v předmětném bytě po celou dobu, tedy od roku 1963 nežila. V úmrtním listě je uvedeno, že paní [příjmení] byla manželkou pana [příjmení] do jeho smrti. V řízení z výslechů svědků vyplynulo, že [jméno] [příjmení] v bytě bydlela, takže k žádnému opuštění společné domácnosti nemohlo dojít. Nicméně lze opět usuzovat na účelovost jednání zúčastněných osob – když se [jméno] [příjmení] nepodařilo prokázat přechod nájmu z [jméno] [příjmení] na ni, zkouší nyní za pomoci stejných tvrzení uplatnit přechod nájmu z [jméno] [příjmení] na její dceru [jméno] [příjmení] (pomocí excindační žaloby v řízení pod sp. zn. [spisová značka]) a současně na vnučku – žalobkyni v tomto řízení. Žalovaná uvedla, že pokud měla [jméno] [příjmení] v době úmrtí svého dědečka za to, že na ni přešel nájem bytu, měla v roce 1996 prokázat vedení společné domácnosti a splnění dalších podmínek pro přechod nájmu bytu (což neučinila) a měla se svého údajného práva domáhat. K tomu však nedošlo a její případný nárok je tak dávno promlčen. Jedinou relevantní skutečností pro přechod nájmu bytu je úmrtí nájemce, tj. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], o kterém bez pochyb věděla již v roce 1996. Nájemní právo tak nemohlo přejít na [jméno] [příjmení] a žalobkyně tak nemůže odvozovat svoje údajné právo na užívání bytu od [jméno] [příjmení], jak uvádí v žalobě. Žalovaná se dále domnívá, že na základě evidenčního listu pro výpočet nájemného nelze založit novou argumentaci, že nájem na žalobkyni přešel v roce 1996 a stále trvá, když tato listiny na případný přechod nájmu bytu nemá vůbec žádný vliv. Tyto závěry žalované jsou koneckonců v souladu s usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], kterým byla žaloba na obnovu řízení zamítnuta. Žalovaná nesouhlasila s tvrzením žalobkyně, že exekuční vyklizení předmětného bytu dne 14.9.2021 bylo řádně provedeno původním soudním exekutorem, jelikož v rámci exekučního řízení měla být splněna povinnost povinné byt vyklidit a předat, protože k exekučnímu vyklizení došlo až dne 19.7.2022. Při exekučnímu vyklizení byla v bytě opět přítomná i povinná [jméno] [příjmení] [celé jméno žalobkyně] si odnesla osobní věci a dále se několikrát vyjádřila, že nic víc z bytu nepotřebuje. Vše je zaznamenáno na videozáznamu pořízeném soudním exekutorem, který je součástí exekučního spisu. Při exekučním vyklizení předmětného bytu dne 19.7.2022 bylo zjištěno značné znečištění jak samotného bytu, tak nábytku i textilu plísněmi a štěnicemi, stupeň zamoření byl určen odbornou firmou jako vysoký. Proto musela být dne 22.7.2022 provedena dezinsekce a dezinfekce celého bytu včetně zařízení bytu. V této souvislosti poukázala žalovaná na to, že povinná byla usnesením ze dne 20.7.2022 soudním exekutorem vyzvána, aby si do 7 dnů od doručení výzvy po dohodě se soudním exekutorem převzala movité věci zajištěné a zdokumentované v rámci vyklizení nemovité věci. Ačkoliv jí výzva byla doručena prostřednictvím zástupce dne 21.7.2022, nikdo soudního exekutora nekontaktoval. Ze sdělení [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne 25.7.2022 dále vyplývá, že nábytek a ostatní předměty jsou kontaminovány nejen plísněmi, ale i svlečkami a částmi hmyzu. Není tedy pravda, že by se v předmětném bytě nacházely věci podstatné hodnoty ve vlastnictví žalobkyně, jak uvádí žalobkyně v žalobě, např. [anonymizováno] se dle soupisu zajištěných věcí v bytě nenachází vůbec. Dne 5.9.2022 vydal soudní exekutor usnesení o zničení zjevně bezcenných movitých věcí (kontaminovaných nejen plísněmi, ale i svlečkami a částmi hmyzu), které bylo zasláno zástupci povinné [jméno] [příjmení] do datové schránky. Doručeno bylo dne 6.9.2022. Součástí usnesení bylo i poučení o tom, že povinná může zabránit zničení předmětných movitých věcí tím, že si je vyzvedne. Exekuční vyklizení předmětného bytu tak již bylo řádně provedeno dne 19.7.2022, žalovaná se tudíž domnívá, že exekuci již není možné uvést v předešlý stav. V žádném případě tedy nemůže být řeč o rušené držbě, žalobkyně nic nedrží, z předmětného bytu byla exekučně vykázána dne 19.7.2022. Na základě výše uvedeného žalovaná konstatovala, že žalobkyně nemá pro svá tvrzení uvedená v žalobě oporu v žádných relevantních důkazech, žaloba byla podána zcela účelově ve snaze zvrátit exekuční vyklizení předmětného bytu, přestože k užívání předmětného bytu nemá žalobkyně žádný právní titul. Otázka opuštění společné domácnosti [jméno] [příjmení] byla již vyřešena soudem prvního stupně a následně potvrzena [název soudu] (přitom [jméno] [příjmení] v tomto řízení postupně tvrdila různá data údajného opuštění domácnosti [jméno] [příjmení] – tj. nejdříve dne 19.5.2009, následně v letech 1962 [číslo], kdy si [jméno] [příjmení] na údajné opuštění společné domácnosti vzpomněla po cca 57 letech, a to zároveň až poté, kdy se jí nepodařilo prokázat údajné opuštění dne 19.5.2009), jak plyne z odůvodnění rozsudku [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Žalovaná zdůraznila, že dosud nebylo v žádném soudním řízení prokázáno tvrzení, že [jméno] [příjmení] opustila společnou domácnost přede dnem úmrtí [jméno] [příjmení] a dnem úmrtí [jméno] [příjmení], tj. dnem 20.5.1996 tak na žalobkyni přešel nájem bytu. Žalovaná je nadále přesvědčena, že žalobkyně nikdy neměla a nemá žádný právní titul k užívání bytu, nemůže u ní existovat ani dobrá víra pro užívání předmětného bytu a nelze tudíž než její domnělé právo na bydlení odvodit od [jméno] [příjmení], která jí bydlení v předmětném bytě umožnila. Žalobkyně byt obývala protiprávně, přitom za užívání předmětného bytu ničeho neplatila a neplatí (v květnu 2022 byl na předmětném bytě evidován dluh pouze na jistině ve výši 1.273.710 Kč). Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

27. Dle ust. § 706 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 30.3.2006 (dále jen„ OZ“) jestliže nájemce zemře a nejde-li o byt ve společném nájmu manželů, stávají se nájemci (společnými nájemci) jeho děti, vnuci, rodiče, sourozenci, zeť a snacha, kteří prokáží, že s ním žili v den jeho smrti ve společné domácnosti a nemají vlastní byt. Nájemci (společnými nájemci) se stávají také ti, kteří pečovali o společnou domácnost zemřelého nájemce nebo na něho byli odkázáni výživou, jestliže prokáží, že s ním žili ve společné domácnosti aspoň po dobu tří let před jeho smrtí a nemají vlastní byt.

28. Dle ust. § 707 odst. 1 OZ zemře-li jeden z manželů, kteří byli společnými nájemci bytu, stane se jediným nájemcem pozůstalý manžel.

29. Dle ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ NOZ“), se nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

30. Soud věc posoudil podle § 176 a násl. o. s. ř. jako žalobu na ochranu rušené držby s tím, že vzhledem k datu podání žaloby (30.8.2022) byla dle § 1008 o. z. zachována šestitýdenní lhůta pro podání žaloby od tvrzeného rušení (19.7.2022).

31. Dle ust. § 987 NOZ je držitelem ten, kdo vykonává právo pro sebe.

32. Dle ust. § 988 odst. 1 a 2 NOZ držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon. Osobní právo není předmětem držby ani vydržení. Kdo však vykonává osobní právo poctivě, je oprávněn své domnělé právo vykonávat a hájit.

33. Dle ust. § 989 odst. 1 a 2 NOZ vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník. Jiné právo drží ten, kdo je počal vykonávat jako osoba, jíž takové právo podle zákona náleží, a komu jiné osoby ve shodě s ním plní.

34. Dle ust. § 991 NOZ držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem.

35. Dle ust. § 992 odst. 1, 2 a 3 NOZ kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. Nepoctivost zástupce při nabytí držby nebo při jejím výkonu zástupcem činí držbu nepoctivou. To neplatí, pokud zastoupený zvláštním příkazem daným se zřetelem k této držbě zástupci nařídil, aby se držby ujal nebo aby ji vykonával. Poctivému držiteli náleží stejná práva jako držiteli řádnému.

36. Dle ust. § 993 neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.

37. Podle ustanovení § 988 odst. 1 NOZ držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon.

38. Podle ustanovení § 989 odst. 2 NOZ jiné právo drží ten, kdo je počal vykonávat jako osoba, jíž takové právo podle zákona náleží, a komu jiné osoby ve shodě s ním plní.

39. Podle ustanovení § 1002 NOZ pro držitele jiných práv platí § 996 až [číslo] přiměřeně.

40. Podle ustanovení § 1003 NOZ držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

41. Žalobkyně v daném případě tvrdila, že jí přísluší pravá, poctivá držba nájemního práva k bytové jednotce [číslo] způsob využití byt, zapsané na [list vlastnictví], vymezené podle občanského zákoníku v pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], bytový dům, zapsaný na [list vlastnictví], v k. ú. [část obce], [územní celek], vedené [stát. instituce], [stát. instituce], toto nájemní právo na ni přešlo a že byla neoprávněně vyklizena. Z předložených důkazů vyplývá, že žalobkyně nemůže být v dobré víře, že byt užívá po právu. Na rozdíl od řízení sp.zn. [spisová značka], kde současná žalobkyně argumentovala přechodem práva nájmu bytu na svou osobu od paní [příjmení], nyní argumentovala přechodem nájmu bytu na svou osobu z pana [příjmení], popřípadě jeho vnučky [jméno] [příjmení]. Především nutno poukázat na to, že až žalobkyně tvrdila, že je oprávněnou držitelkou nájemního práva, zcela pominula základní atributy tohoto práva, když se soustředila pouze na argumentaci ohledně přechodu nájemního práva z nejrůznějších osob na sebe. Součástí nájemního práva však není pouze oprávnění věc držet, ale také povinnost platit za její užívání nájemné. Jak dokládala žalovaná, v souvislosti s nájmem předmětného bytu vznikl za dobu od srpna 2012 do května 2022 dluh ve výši celkem 1 273 710 Kč. V této souvislosti nelze než souhlasit se žalovanou pokud namítala, že se žalobkyně nechová jako řádný nájemce i co do povinnosti placení nájemného a záloh na služby a nemůže tak být v dobré víře, že jí nájemní právo skutečně svědčí. Jestliže žalobkyně dovozovala, že po smrti pana [jméno] [příjmení] se společně s dalšími osobami stala nájemnicí uvedeného bytu, když na ni toto právo ze zákona přešlo v souladu s tehdejší platnou právní úpravou dle ust. § 706 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, nelze než konstatovat, že žalobkyně zcela pominula tehdejší platnou úpravu a v řízení prováděné důkazy. [jméno] žalobkyně uvedla, že v bytě v době smrti tehdejšího nájemce žila i jeho manželka. Jak vyplynulo z předložených důkazů, otázka přechodu nájmu na manželku a další osoby byla již řešena zdejším soudem ve věci sp.zn. [spisová značka], v němž soud konstatoval, že se v daném případě nejednalo o výlučný nájem bytu (tzn. okolnost, na kterou by se vztahoval žalobkyní citované ustanovení ust. § 706 odst. 1 OZ), ale o nájem bytu společný, tudíž na manželku zemřelého nájemce (a pouze na ni!) přešel nájem bytu, aniž by bylo možné uvažovat o přechodu nájmu na jakoukoliv jinou osobu. Dle shora citovaných ustanovení tehdy platného zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, tak nemohlo právo nájmu přejít na jinou osobu než na paní [jméno] [příjmení], manželku zesnulého.„ U bytu, který byl ve společném užívání manžely, nemůže po smrti jednoho z manželů dojít (vzhledem k ustanovení § 180 odst. 1 o. z.) k přechodu práva osobního užívání bytu vedle druhého z manželů i na dítě zemřelého manžela“ (viz rozhodnutí senátu [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp.zn. [spisová značka], zveřejněné ve [anonymizována tři slova] a stanovisek pod zn. Rc 28). Za takové situace pak se nemohla stát nájemnicí bytu ani jeho dcera, paní [jméno] [příjmení], natož její dcera či vnučka. Totéž pak platí i o žalobkyní tvrzeném odvozeném titulu práva nájmu od vnučky zesnulého, paní [jméno] [příjmení]. Ani na ni totiž právo nájmu nepřešlo a pokud tak žalobkyně odvozuje své právo bydlení od ní, není v právu. Uvedené rozhodnutí již bylo prováděno jako důkaz i ve věci sp.zn. [spisová značka] a je tudíž žalobkyni známo. A konečně otázka přechodu práva nájmu na nástupce paní [jméno] [příjmení] či [jméno] [příjmení] již byla opakovaně soudem rozhodována, přičemž soudy opakovaně konstatovaly, že nájemní smlouva s paní [jméno] [příjmení] byla ukončena výpovědí dne 30.6.2010, aniž by paní [příjmení] podala žalobu na určení neplatnosti výpovědí. Jestliže však byla nájemní smlouva vypovězena, zaniklo nájemní právo k předmětnému bytu bez dalšího, aniž by přešlo na další osobu. Neexistující nájemní právo tak nemohlo na žalobkyni přejít. Žádná další osoba se po [jméno] [příjmení] nájemcem bytu nestala, osoby, které v bytě dále bydlely, nejen [jméno] [příjmení], ale také [celé jméno žalobkyně], tam bydlely bez právního důvodu. Zcela nepřípadný je pak v daném případě odkaz žalobkyně na ust. § 55b odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb., exekuční řád, má totiž exekutor při rozhodování postupovat obdobně podle občanského soudního řádu a zároveň činit úkony, které v řízení o výkonu rozhodnutí přísluší soudu prvého stupně. V této souvislosti žalobkyně odkazuje na ust. § 340 a násl. o.s.ř. vztahující se k provedení výkonu rozhodnutí vyklizením a k němu se vztahující stanovisko kolegia [název soudu] [obec] socialistické republiky ze dne 30. 12. 1983, sp. zn. Cpj 40, v němž bylo dovozeno, že se nařízený výkon rozhodnutí nevztahuje na osoby, které vyklizovaný objekt užívají na základě vlastního práva, jež není odvozeno od práva povinného, jimž nebyla uložena povinnost objekt vyklidit. Žalobkyně totiž žádné vlastní právo k dané nemovitosti nemá a nesvědčí jí ani dobrá víra, že byt užívá oprávněně, a to s ohledem na množství sporů, které ona či osoby jí blízké v souvislosti s předmětným bytem iniciovaly, včetně řízení sp.zn. [spisová značka], v němž opakovaně žalobkyně prohlásila, že by užívá bez právního důvodu, jakož i vydaná rozhodnutí v těchto sporech. Nelze tak než uzavřít, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, jestliže tvrdila, že jí náleží je řádná, poctivá a pravá držba uvedeného bytu. Naopak lze konstatovat, že z předložených listin vyplývá, že se žalobkyně domáhá ochrany svých domnělých práv vůči žalované až zneužívajícím způsobem.

42. K námitce žalobkyně ohledně nestandartního postupu soudního exekutora při provádění exekuce, nelze než konstatovat, že zdejšímu soudu nepřísluší v rámci řízení o žalobě z rušené držby posuzovat postupy soudního exekutora v exekučním řízení. Pakliže se žalobkyně domnívá, že se exekutor dopustil jakékoliv nesprávnosti, je na ní, aby toto namítala v rámci řízení exekučního.

43. S ohledem na uvedené soud neshledal důvod k ochraně držby, které se žalobkyně chopila svémocně a jde tak ve smyslu ustanovení § 993 o. z. o držbu nepravou, neboť ve smyslu § 1007 odst. 1 věty druhé o. z. nepožívá právní ochrany a žalobu zamítl.

44. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy ve věci plně úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná písemně vyjádřila k žalobě, o níž bylo rozhodnuto bez jednání, přísluší žalované náhrada nákladů řízení před soudem nalézacím ve výši 300 Kč.