45 C 190/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Anonymizováno pro zaplacení 560 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 560.000,- Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 350,- Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhá zaplacení 560.000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou protiprávně prodlouženým ústavním ochranným léčením v období datum Uvedl, že po pominutí důvodů ústavní formy nebyl včas propuštěn či převeden na ambulantní léčbu, což představuje nezákonné omezení osobní svobody v rozporu s čl. 8 Listiny. Opírá se zejména o znalecký posudek MUDr. jméno FO ze dne 13. 3. 2018 a protokol o veřejném zasedání Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 12. 4. 2018 (1 Nt 98/2017), na jehož základě byla změněna forma ochranného léčení z ústavní na ambulantní. K výši požadovaného zadostiučinění uvádí, že odpovídá soudní praxi při nezákonném omezení svobody (orientačně 500–1.500 Kč/den), s ohledem na intenzitu zásahu a jeho dopady do zdraví, práce a rodinných vztahů. Tvrdí, že nárok není promlčen, neboť jde o zásah do osobní svobody, resp. dovozuje nepromlčitelnost práva na nápravu protiprávního zásahu. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nesporným, že žalobce u ní dne 31. 7. 2024 (žádost ze dne 27. 7. 2024) uplatnil nárok původně jako majetkovou škodu / ušlý zisk ve výši 560.000 Kč, který byl v soudním řízení doplněním žaloby změněn na nemajetkovou újmu ve stejné výši; dále učinila nesporným, že dne 18. 2. 2025 jeho žádost odmítla pro nedostatek podkladů. Žalovaná setrvává na neexistenci odpovědnostního titulu dle § 8 zákona č. 82/1998 Sb., neboť k zrušení či změně rozhodnutí pro nezákonnost nedošlo—ambulantní forma byla nařízena pro odpadnutí důvodů ústavní léčby, nikoli pro nezákonnost předchozího rozhodnutí. Pro úplnost vznáší i námitku promlčení dle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., jelikož k změně formy došlo v roce 2018, zatímco žádost u Anonymizováno byla podána roku 2024 a žaloba doručena soudu v roce 2025. Navrhuje žalobu zamítnout; pro případné přiznání plnění požaduje 15denní lhůtu k plnění a paušál nákladů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhl. č. 254/2015 Sb.

3. Žádostí o předběžné projednání nároku podle zákona č. 82/1998 Sb., s razítkem podatelny Anonymizováno ze dne 31.7.2024, uplatnil žalobce svůj nárok u žalované, když se domáhal náhrady škody, respektive nemajetkové újmy, kterou spojoval s postupem orgánů veřejné moci v jím tvrzené rozhodné věci.

4. Stanoviskem právnická osoba ze dne 31. 10. 2024, č. j. MSP1700/2024ODSKODSK/4, bylo žalobci sděleno, že jeho podání bylo posouzeno jako žádost podle zákona č. 82/1998 Sb. a žalobce vyzván k doplnění žádosti a poučen o zákonných podmínkách odpovědnosti státu za škodu.

5. Doplněním žádosti o předběžné projednání nároku, s razítkem podatelny Anonymizováno ze dne 5.12.2024, žalobce svou žádost doplnil.

6. Stanoviskem právnická osoba ze dne 18. 2. 2025, č. j. MSP1700/2024ODSKODSK/7, bylo mimosoudní projednání nároku žalobce ukončeno. Ve stanovisku je uveden obsah uplatněného nároku na náhradu škody spočívající v ušlém výdělku, způsob jeho vyčíslení žalobcem a závěr žalované, že nárok nelze uznat pro nedostatek prokázání vzniku škody a příčinné souvislosti. Součástí stanoviska je poučení o možnosti obrátit se s nárokem na soud.

7. Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 12. 1. 2016, č.j.1 T 114/2015– 420, byl Jméno žalobce uznán vinným trestnou činností podrobně popsanou ve výroku rozsudku. Rozsudkem byl obžalovanému uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců se zařazením do věznice s dozorem a ochranné léčení psychiatrické ústavní formou. Současně byla žalobci uložena povinnost nahradit škodu. Dle doložky právní moci rozsudek nabyl právní moci ve výroku o vině a náhradě škody dne 3. 2. 2016 a ve výroku o trestu a ochranném léčení dne 17. 2. 2016.

8. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2017, č.j. 11 To 132/2017 – 516 byla zamítnuta stížnost odsouzeného Jméno žalobce proti usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 7. 3. 2017, č. j. 1 T 114/2015505, kterým byla zamítnuta jeho žádost o změnu způsobu výkonu ochranného léčení podezřelý výraz z ústavní formy na formu ambulantní.

9. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2016, č. j. 9 To 72/2016-438 bylo rozhodnuto o odmítnutí odvolání státního zástupce a obžalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 1 T 114/2015.

10. Znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví podezřelý výraz, vypracovaným MUDr. jméno FO dne 13. 3. 2018, byl hodnocen zdravotní a duševní stav Jméno žalobce v souvislosti s jeho žádostí o změnu formy ochranného léčení a návrhem zdravotnického zařízení na ukončení výkonu ochranného léčení. Znalec uzavřel, že v době vyhotovení posudku již pobyt žalobce na uzavřeném psychiatrickém zařízení není nutný.

11. Dle Protokolu o veřejném zasedání Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 12. 4. 2018, č. j. 1 Nt 98/201759, konaném v podezřelý výraz podezřelý výraz adresa ve věci odsouzeného Jméno žalobce, jehož předmětem byl návrh zdravotnického zařízení na ukončení výkonu ochranného léčení, bylo po provedeném dokazování a výslechu žalobce vyhlášeno usnesení, jímž byla ochranná léčba psychiatrická změněna z ústavní formy na formu ambulantní. Žalobce se na místě vzdal práva stížnosti proti vyhlášenému rozhodnutí.

12. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

14. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

15. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

16. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

17. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

18. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

19. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

20. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

21. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

22. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

23. Dle § 32 odst. 1 a 2 ODŠZ nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

24. Dle § 35 odst. 1 ODŠZ promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

25. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce požádal žalovanou o předběžné projednání nároku dne 31.7.2024, přičemž žalovaná jeho nárok vypořádala stanoviskem ze dne 18. 2. 2025 s tím, že tomuto nároku nevyhověla.

26. Vzhledem k tomu, že v průběhu soudního řízení vznesla žalovaná námitku promlčení žalobou uplatněného nároku, soud se nejprve zabýval otázkou, zda byl nárok žalobcem uplatněn v promlčecí době stanovené ustanovením § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce se proti žalované domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené mu v souvislosti s protiprávně prodlouženým výkonem ochranného léčení psychiatrického v ústavní formě, jímž byl omezen na osobní svobodě. V daném případě se žalobce o tom, že mu vznikla nemajetková újma, dozvěděl vyhlášením usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 12. 4. 2018, č. j. 1 Nt 98/201759, jímž byla ochranná léčba psychiatrická změněna z ústavní formy na formu ambulantní. Toto usnesení nabylo právní moci dne 12. 4. 2018, neboť žalobce se na místě vzdal práva podat proti němu stížnost. Od 13. 4. 2018 tak žalobci začala běžet šestiměsíční subjektivní promlčecí doba ve smyslu § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., která uplynula dne 12. 10. 2018. Žalobce mohl u žalované uplatnit svůj nárok nejpozději do tohoto data, aby nedošlo k jeho promlčení. Jestliže však žalobce uplatnil svůj nárok u žalované až podáním doručeným Anonymizováno dne 31. 7. 2024, učinil tak opožděně, tedy po marném uplynutí šestiměsíční promlčecí doby, a nemohlo proto dojít ke stavení běhu promlčecí doby. O stavení promlčení jde tehdy, jestliže pro zákonem stanovenou překážku již započatý běh promlčecí doby nepokračuje, přičemž časové úseky promlčecí doby uplynulé před vznikem překážky a po jejím odpadnutí se sčítají. V daném případě však k žádnému stavení promlčecí doby nedošlo, neboť návrh na předběžné projednání nároku byl podán až po jejím úplném uplynutí. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalovaná se k nároku žalobce vyjádřila svým stanoviskem až dne 18. 2. 2025, tedy po uplynutí lhůty stanovené v § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., neboť žalobci nic nebránilo v tom, aby žalobu k soudu podal i před vydáním stanoviska žalované, zejména pokud mu hrozilo promlčení jeho práva. Podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. je totiž podmínkou podání žaloby uplatnění nároku u příslušného úřadu, nikoli vydání jeho stanoviska; soud by v takovém případě v zahájeném řízení vyčkal vyjádření žalované a poté by v řízení pokračoval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1529/2011). Žaloba však byla podána až dne 26. 8. 2025, tedy zjevně po uplynutí promlčecí doby, a protože žalovaná se promlčení uplatněného nároku dovolala, soud žalobu z tohoto důvodu zamítl, aniž by se dále zabýval otázkou, zda byly v daném případě splněny předpoklady odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu státní moci ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb.

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. (ve spojení se závěry NS ČR v rozhodnutí č.j. 28 Cdo 2638/2025-615) částkou 450 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná písemně vyjádřila k žalobě, poté se připravovala na ústní jednání a tohoto se rovněž 17.3.2026 zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu tří úkonů v celkové výši 1 350,- Kč. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.