45 C 191/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa pro zaplacení 89 696 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje, a to co do částky 50.094,00 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2.178,00 Kč, spolu s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 2.178,00 Kč od 10.9.2022 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 46.101,00 Kč od 10.9.2022 do 27.1.2023, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 37.424,00 Kč spolu s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 37.424,00 Kč od 10.9.2022 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 174,06 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 20 000 Kč a náhrady majetkové újmy ve výši 69 696 Kč, způsobené mu v řízení, vedeném u Městského soudu v Brně pod sp.zn.: 10 T 107/2020. Žalobce uvedl, že dne 15. 1. 2020 mu bylo doručeno Usnesení policejního orgánu ze dne 13. 1. 2020, č.j.: KRPB -187968-210/TČ-2018-060281-, na jehož základě bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro trestný čin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písmeno a), odst. 3 písmeno a) trestního zákoníku. Uvedené rozhodnutí bylo ke stížnosti žalobce Městským státním zastupitelstvím v Brně dne 21. 1. 2020 pod sp. zn.: 1 ZT 4/2020 zrušeno. Dne 27. 1. 2020 bylo pod č.j.: KRPB -187968-221/TČ-2018-060281- zahájeno nové trestní stíhání žalobce pro spáchání trestného činu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písmeno a), odst. 3 písmeno a) trestního zákoníku a trestní stíhání žalobce trvalo až do 2.9.2021, kdy Krajský soud v Brně žalobce zprostil obvinění. Žalobce stručně shrnul průběh řízení a doplnil, že během daného řízení byl zastoupen obhájcem, který ve věci žalobci vyúčtoval celkem 32 žalobcem specifikovaných úkonů právní služby po 1 500 Kč, 32x režijní paušál a DPH, to vše ve výši = 69.696 Kč. Uvedená částka je tak škodou, které se žalobce v daném řízen domáhá. V době vedeného trestního řízení běželo žalobci také insolvenční řízení, v rámci kterého se snažil o vyřešení své dlouhodobě nepříznivé finanční situace. Hrozící odsouzení žalobce by tak mělo výrazné dopady i na toto řízení, kde již bylo povoleno oddlužení. Uvedené trestní řízení zásadním způsobem zasáhlo do života žalobce. Na něho samotného i celou jeho rodinu působilo vedené trestní řízení jako obrovský stresový faktor, neboť z důvodů obav o výsledek byl žalobce po celou trestního řízení vystaven značné psychické zátěži a nejistotě. Výrazně se též zhoršil jeho zdravotní stav, což žalobce doložil i lékařskou dokumentací. Žalobce je tak přesvědčen, že mu byla postupem orgánů činných v trestním řízení značná psychická újma, která si žádá přiměřené zadostiučiněné ve formě peněžité náhrady. Současně je od počátku přesvědčen, že tuto způsobenou nemajetkovou újmu nelze nahradit pouhým konstatováním porušení práva a případnou písemnou omluvou. Nejvyšší soud ČR ve svém stanovisku k výkladu některých ustanovení zák. č. 82/1998 Sb. přitom dospěl k závěru, že:„ pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15.000 Kč až 20.000 Kč za jeden rok řízení. Za rozumné lze pak dle soudu pokládat, budou-li první dva roky trestního řízení budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, nežli je uváděný rozptyl. S ohledem na výše uvedené si proto žalobce nárokuje jako přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu částku ve výši = 20.000 Kč. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalovaného dne 23.2.2022, žalovaná však žádosti žalobce do podání žaloby nevyhověla. S ohledem na to žalobce požadoval, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala. Konstatovala, že u ní žalobce uplatnil dne 23.2.2022 nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., v rámci které žalobce žádal zaplacení částky 89.696 Kč, sestávající se z nároku na náhradu nákladů trestního řízení ve výši 69.696 Kč a nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobci trestním stíháním ve výši 20.000 Kč, které žalobci vznikly v důsledku trestního řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 107/2020. V rámci mimosoudního projednání věci žalovaná ve svém stanovisku ze dne 11.1.2023 zamítla nárok na náhradu nákladů trestního řízení, když nebyl prokázán vznik a výše tvrzené škody. Nárok na náhradu nemajetkové újmy vypořádala konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí, když neshledala podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě. V souvislosti s tímto nárokem pak ve vyjádření k žalobě vznesla námitku promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním ve výši 20.000 Kč s příslušenstvím. Když žalobce již od 2.9.2021 věděl, že byl rozsudkem Krajského soudu v Brně č.j. 7 To 223/2021-1577 zproštěn obžaloby, protože byl na veřejném zasedání přítomen. Lhůta pro podání žaloby pak běžela s ohledem na podání žádosti o předběžné projednání nároku až do dne 2.9.2022, žaloba však byla podána až 6.9.2022, tedy již po skončení promlčecí lhůty podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná učinila nesporným průběh trestního řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 107/2020 a tento rovněž stručně shrnula. Žalovaná naopak sporovala vznik a výši škody spočívající v účelně vynaložených nákladech trestního řízení, když tyto žalobce navzdory její výzvě v rámci předběžného projednání jeho nároku nedoložil a nemohla mít za prokázaný vznik a výši tvrzené škody a žádosti o její náhradu proto nevyhověla, a to ani částečně. Žalovaná dále z procesní opatrnosti výslovně sporovala důvodnost žalobcem požadované náhrady za konkrétní úkony právní služby včetně následujících úkonů: 21.1.2020 nahlédnutí do trestního spisu a 22.1.2020 – další porada s klientem (obojí z důvodu, že tyto úkony jsou součástí úkonu převzetí a příprava obhajoby); porady ze dne 28.2.2020, 25.5.2020, 30.10.2020, 27.11.2020, 17.3.2021 a 14.7.2021 (pro neúčelnost) a 8.1.2021 – nahlédnutí do trestního spisu (opět pro neúčelnost). Z procesní opatrnosti žalovaná k tomuto nároku doplnila, že trestní stíhání žalobce zahájené usnesením policejního orgánu ze dne 13.1.2020, č.j. KRPB-187968-210/TČ-2018-060281-KOJ, bylo pravomocně skončeno usnesením Městského státního zastupitelství v [obec] ze dne 21.1.2020, č.j. 1 ZT 4/2020-7, jímž bylo toto usnesení o zahájení trestního stíhání zrušeno a bylo tak deklarováno, že zahájení trestního stíhání na základě usnesení ze dne 13.1.2020 bylo nezákonné. Nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené tímto nezákonným usnesením o zahájení trestního stíhání byl žalobcem uplatněn u žalované až dne 23.2.2022, tedy po uplynutí šestiměsíční promlčecí lhůty podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Tento nárok proto byl promlčen již v době uplatnění u žalované. Ve vztahu k trestnímu stíhání zahájenému usnesením policejního orgánu ze dne 27.1.2020, č.j. KRPB-187968-221/TČ-2018-060281-KOJ, uvedla žalovaná, že za předmětný trestný čin teoreticky hrozí trest odnětí svobody v rozmezí 6 měsíců až 5 let. Předmětné trestní stíhání trvalo přibližně 1 r ok a 7 měsíců, což je délka přiměřená. Orgány činné v trestním řízení konaly po celou dobu jednotlivé úkony plynule a v přiměřených lhůtách. Jestliže žalobce uváděl, že v souvislosti s trestním stíháním byl vystaven značné psychické zátěži a nejistotě, kdy vypětí a stres se mělo podepsat na jeho zdravotním stavu, byl hospitalizován a musel následně docházet na lékařské prohlídky, z předložených důkazů plyne, že byl pro bolesti břicha hospitalizován již několik měsíců před vydáním obou nezákonných rozhodnutí a zdravotní obtíže v souvislosti s trestním stíháním z listin nevyplývají. Sám žalobce přitom poukazuje na to, že v době trestního stíhání bylo na jeho návrh vedeno též insolvenční řízení. Žalobce byl navíc v minulosti mimo jiné třikrát odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a dvakrát k podmíněnému trestu odnětí svobody. Žalovaná proto uzavřela, že v daném případě došlo k vydání rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání), které lze ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. s ohledem na výsledek trestního řízení označit jako nezákonné, nicméně nebyly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě. Protož žalovaná konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou omluvou považuje za dostatečnou satisfakci. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Při ústním jednání dne 27.6.2023 vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to co do částky 50.094,00 Kč s tím, že žalovaná mu mimosoudně uhradila na obhajném částku ve výši 46.101,00 Kč a dále již nepožaduje doplatek za úkony, které žalovaná uhradila v poloviční výši. Předmětem řízení co do obhajného tak zůstaly následující úkony: 21.1.2020 - nahlédnutí do spisu, 22.1.2020 - porada, 28.2.2020 – porada, 25.5.2020 - porada, 30.10.2020 - další porada, 27.11 - další porada, 8.1.2021 - nahlédnutí do trestního spisu, 17.3.2021 - další porada s klientem, 14.7.2021 - další porada s klientem.

4. Žádostí o náhradu škody a o přiměřeného zadostiučinění ze dne 22.2.2022 uplatnil žalobce svůj nárok u žalované.

5. Vyjádřením Ministerstva spravedlnosti z 24.2.2022 byl žalobce informován o přijetí jeho žádosti o předběžné projednání nároku z 23.2.2022.

6. Sdělením 18.3.2022 byl žalobce informován o přijetí jeho žádosti o předběžné projednání nároku z 23.2.2022 a současně byl vyzván k doplnění uplatněného nároku o potřebné důkazy. Dle potvrzení o dodání a doručení do datové schránky z 18.3.2022 byla výzva k doplnění žádosti žalobce o předběžné projednání nároku, zaslaná právnímu zástupci žalobce Ministerstvem spravedlnosti.

7. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti z 11.1.2023 byla žádost žalobce ze dne 22.2.2022 vypořádána, žalobci bylo poskytnuto zadostiučinění formou konstatování nezákonného trestního stíhání a omluvy. Dle potvrzení o dodání a doručení do datové schránky bylo stanovisko žalované doručeno zástupci žalobce vyjádření žalované 11.1.2023.

8. Stanoviskem žalované z 27.1.2023 byla žádost žalobce o předběžné projednání nároku doprojednána.

9. Usnesením o zahájení trestního stíhání žalobce z 27.1.2020 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání přečinu poškození věřitele podle § 222 odstavec 1 písmeno a), odstavec 3 písmeno a) trestního zákoníku.

10. Usnesením o zahájení trestního stíhání ze 13.1.2020 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání přečinu poškození věřitele podle § 222 odstavec 1 písmeno a), odstavec 3 písmeno a) trestního zákoníku.

11. Usnesením státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně č.j. 1 ZT 4/2020 – 7, ze dne 21.1.2020 usnesení policejního orgánu Policie ČR, Městské ředitelství policie Brno, 1. oddělení hospodářské kriminality, ze dne 13. ledna 2020, č. j.: KRPB -187968-210/TČ-2018-060281, kterým bylo podle § 160 odstavec 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání mimo jiné současného žalobce pro podezření ze spáchání přečinu poškození věřitele podle § 222 odstavec 1 písmeno a), odstavec 3 písmeno a) trestního zákoníku jako nezákonné zrušeno.

12. Usnesením státního zástupce Městského státního zastupitelství v [obec] č.j. 1 ZT 4/2020 – 25 ze dne 26.2.2020 byla mimo jiné stížnost žalobce proti usnesení policejního orgánu Policie ČR, Městské ředitelství policie [obec], 1. oddělení hospodářské kriminality, ze dne 27. ledna 2020, č.j. KRPB-187968-221/TČ-2018-060281, kterým bylo dle § 160 odstavec 1 trestního řádu zahájeno jeho trestní stíhání, pro přečin poškození věřitele podle § 222 odstavec 1 písmeno a), odstavec 3 písmeno a) trestního zákoníku, zamítnuta.

13. Obžalobou státního zástupce Městského státního zastupitelství č.j. 1 ZT 4/2020 – 81 ze dne 7.9.2020 bylo žalobci kladeno za vinu, že se dopustil blíže popsaného jednání bezprostředně směřujícího ke zmaření uspokojení svého věřitele tím, že uznal neexistující závazek, přičemž tímto činem měla být způsobena značná škoda. Tím měl žalobce spáchat přečin poškození věřitele podle § 222 odstavec 1 písmeno d), odstavec 3 písmeno a) trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odstavec 1 trestního zákoníku. Státní zástupce navrhoval žalobci uložit trest odnětí svobody v první třetině trestní sazby stanovené v § 222 odstavec 3 trestního zákoníku.

14. Rozsudkem Městského soudu v Brně z 24.5.2021, č.j. 10 T 107/2020 byl žalobce zproštěn podle § 226 písmeno a) trestního řádu zprošťují obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 7. září 2020, sp. zn. 1 ZT 4/2020.

15. Rozsudkem Krajského soudu v Brně č.j. 7 To 223/2021 – 1577 ze dne 2.9.2021 byl rozsudek Městského soudu v Brně z 24.5.2021, č.j. 10 T 107/2020 podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušen a nově bylo rozhodnuto § 226 písmeno b) trestního řádu o zproštění obou obžalovaných (tzn. včetně žalobce) obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 7. září 2020, sp. zn. 1 ZT 4/2020 pro tam uvedený skutek.

16. Dle Potvrzení ze dne 12.8.2020 o konání úkonů právní služby se konaly porady mezi klientem a advokátem dne 22.1.2020 od 16:00 do 17:20 hod., dne 30.1.2020 od 15:00 do 16:30 hod., dne 28.2.2020 od 9:00 do 10:45 hod., dne 25.5.2020 od 11:00 do 12:15 hod., dne 9.6.2020 od 15:00 do 17:00 hod. a dne 12.8.2020 od 15:00 do 16:30 hod.

17. Dle Potvrzení o konání úkonů právní služby ze dne 14.7.2021 se konaly porady mezi klientem a advokátem dne 18.9.2020 od 13:00 do 14:30 hod., dne 30.10.2020 od 13:00 do 14:20 hod., dne 27.11.2020 od 11:00 do 13:00 hod., dne 17.3.2021 od 11:30 do 13:00 hod., dne 27.4.2021 od 10:00 do 12:00 hod., dne 24.5.2021 od 11:00 do 12:30 hod. a dne 14.7.2021 od 13:30 do 15:00 hod.

18. Dle Potvrzení o konání úkonů právní služby z 1.9.2021 se konala porada mezi klientem a advokátem od 9:00 do 11:00 hod.

19. Dle potvrzení (dokladů) o převzetí finanční hotovosti dne 14.1.2020 právní zástupce žalobce převzal od žalobce za právní služby částku 24.200,00 Kč, tutéž částku převzal rovněž ve dnech 9.6.2020 a 27.11.2020, dále částku převzal 21.780,00 Kč dne 3.9.2021.

20. Ze spisu Městského soudu v Brně sp.zn. 10 T 107/2020 zjistil, že při veřejném zasedání dne 2.9.2021, při kterém byl vyhlášen rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 7 To 223/2021 – 1577 byl osobně účasten, jak žalobce jako obžalovaný, tak jeho právní zástupce. Při uvedeném veřejném zasedání byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek Městského soudu v Brně zrušen, a nově bylo rozhodnuto tak, že se oba obžalovaní zprošťují obžaloby.

21. S ohledem na důvodnou námitku promlčení soud nehodnotil v řízení provedené důkazy - opis z evidence rejstříku trestů fyzických osob žalobce, propouštěcí zprávu z 5.10.2019, zprávu z 27.4.2021 o zdravotním stavu žalobce, vyrozumění o návrh na zastavení trestního stíhání z 18.8.2020, podáním ze dne 16.7.2020 s názvem Doložení důkazů, spojené s návrhem na zastavení trestního stíhání.

22. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

23. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

24. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

25. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

26. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

27. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

28. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

29. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

30. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

31. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

32. Dle § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 ODŠZ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

33. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

34. Podle ust. § 96 odst. 1 občanského soudního řádu může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle ust. § 96 odst. 2 věta prvá občanského soudního řádu je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

35. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby ve výroku ad I. zastavil.

36. Vzhledem k tomu, že v průběhu soudního řízení vznesla žalovaná námitku promlčení žalobou uplatněného nároku, soud se nejprve zabýval právě otázkou, zda nárok byl žalobcem uplatněn v promlčecí době, která je stanovena shora citovaným ustanovením § 32 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce se proti žalované domáhal nemajetkové újmy, způsobené mu v souvislosti s nezákonným trestním stíháním u Městského soudu v Brně sp.zn. 10 T 107/2020. V daném případě se žalobce dozvěděl o tom, že mu vznikla nemajetková újma vyhlášením rozsudku č. j. Krajského soudu v Brně, č.j. 7 To 223/2021 – 1577 z 2.9.2021, při jehož vyhlašování byl osobně přítomen nejen jeho právní zástupce, ale i sám žalobce. Uvedeného dne se tedy žalobce dozvěděl, že byl obžaloby zproštěn, resp. že byl nezákonně trestně stíhán. Od 3.9.2021 pak běžela šestiměsíční promlčecí doba. Žalobce mohl u žalované uplatnit svůj nárok nejpozději dne 3.3.2022, tak aby nebyl promlčen. Jestliže tedy žalobce uplatnil předběžně svůj nárok u žalované dne 23.2.2022, učinil tak včas a došlo tak k tzv. stavení promlčecí doby. O stavení promlčení jde tehdy, jestliže promlčecí doba pro určitou zákonem stanovenou překážku neběží, staví se její běh, ačkoli jinak by tu podmínky pro její běh byly dány. Stavení promlčení se může projevit: a) tak, že promlčecí doba nezačne běžet, b) tak, že již započatý průběh promlčecí doby nepokračuje (zastavuje se) pokud překážka trvá, a c) tak, že již započaté a probíhající promlčení neskončí dříve než po uplynutí určité doby poté, co překážka byla odstraněna. V daném případě zákon č. 82/1998 Sb., výslovně jako lex specialis upravuje právě variantu, shora uvedenou pod písmenem b), tzn. časové úseky promlčecí doba uplynulá před vznikem překážky a po jejím odpadnutí sčítají. V daném případě byl návrh na předběžné projednání nároku podán 8 dní před uplynutím šestiměsíční promlčecí doby, tedy po marně uplynulé šestiměsíční lhůtě k předběžnému projednání nároku tedy zbývalo přesně 8 dní k podání žaloby a tato měla být podána nejpozději 3.9.2022. Žaloba však byla podána až 6.9.2023, tedy po uplynutí promlčecí doby a vzhledem k tomu, že žalovaná se promlčení dovolala, soud žalobu z důvodu promlčení nároku zamítl, aniž by se dále zabýval otázkou, zda byly splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu státní moci ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v daném případě.

37. Mezi účastníky řízení nebylo sporu co do průběhu daného trestního stíhání, jakož i uskutečnění jednotlivých úkonů právní služby, které žalobce požadoval jako škodu nahradit. Sporná byla pouze účelnost těchto úkonů. Ze zbývajících úkonů, které zůstaly předmětem řízení (21.1.2020 nahlédnutí do trestního spisu a 22.1.2020 – další porada s klientem (obojí z důvodu, že tyto úkony jsou součástí úkonu převzetí a příprava obhajoby); porady ze dne 28.2.2020, 25.5.2020, 30.10.2020, 27.11.2020, 17.3.2021 a 14.7.2021 (pro neúčelnost) a 8.1.2021 – nahlédnutí do trestního spisu (opět pro neúčelnost) jako účelný vyhodnotil úkon nahlížení do spisu 8.1.2021, neboť tento úkon, byť nenavazoval na žádnou další poradu obhájce s klientem nebo úkon před soudem, s ohledem na možné změny ve spise a časový odstup od posledního nahlížení. V situaci, kdy se blížilo hlavní líčení mohlo být skutečně účelné do spisu opětovně nahlédnout. Pokud jde o první úkon z 21.1.2020 - nahlédnutí do trestního spisu, tento úzce navazoval na samotné převzetí právního zastoupení ze dne 14.1.2020, přičemž tento úkon zahrnuje i případné nahlížení do spisu. Protože současně uvedený úkon zahrnuje i první poradu s klientem, dospěl soud k závěru, že další porada v tak krátkém časovém horizontu, zvláště v situaci, kdy se 30.1.2020 konala porada další, již není účelnou. Co se týče ostatních porad s klientem z 28.2.2020, 25.5.2020, 30.10.2020, 27.11.2020, 17.3.2021 a 14.7.2021, soud dává za pravdu žalované, jestliže tyto hodnotila s odkazem na absenci časové provázanost s úkony soudu či obhájce jako neúčelné. Soud proto výrokem ad. II žalobě vyhověl co do jednoho úkonu po 1 500 Kč spolu s režijním paušálem a 21% DPH, a to včetně žalobcem požadovaného úroku z prodlení z přiznané částky i z částky 46 101 Kč od 10.9.2022, ve zbývající části žalobu ve výroku ad. III zamítl.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 174,06 Kč, přičemž tato částka představuje 19,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,67 % a úspěchu žalované v rozsahu 40,33 %). Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.