45 C 196/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 73 023,50 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje, a to co do částky 52.349,00 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9.438,00 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení 11.236,50 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 15 991,48 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal na žalované náhrady škody ve výši 73.023,50 Kč, způsobené mu v řízení nezákonným trestním stíháním, vedeným u Okresního soudu v Jihlavě pod sp.zn. 13 T 164/2015. Řízení bylo zahájeno usnesením Policie České republiky, KŘP kraje Vysočina, SKPV, OHK, ze dne 13. 2. 2015, č.j. KRPJ-119350-4/TČ-2014-160081 o zahájení trestní stíhání žalobce pro zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku Trestní stíhání žalobce skončilo rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 21. 9. 2017, č.j. 13 T 164/2015-964, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby, a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2018, č.j. 8 To 427/2017-989, bylo odvolání státního zástupce proti tomuto rozsudku zamítnuto. Zprošťující rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 20. 3. 2018 (viz doložka právní moci a vykonatelnosti vyznačená na rozsudku). Žalobce byl v trestním řízení zastoupen obhájcem Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem, který ve věci vykonal 17 úkonů právní služby, a to: 2.3.2015 (převzetí a příprava obhajoby + stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání), 17.3.2015 (účast u úkonu PČR, výslech obviněného), 20.3. 2015 (odůvodnění stížnosti), 19.5.2015 (účast u úkonu PČR – výslech svědka [jméno]), 30.6.2015 (prostudování spisu), 2.10.2015 (porada s klientem), 29.3.2016 (účast na hlavním líčení), 2.6.2016 (nahlížení do spisu – nutnost přesné orientace v číslech listu soudního spisu), 6.6.2016 (účast na hlavním líčení, sv. [jméno]), 17.10.2016 (účast na hlavním líčení, sv. [příjmení]), 7.9.2017 (nahlížení do připojeného spisu [právnická osoba]), 11.9.2017 (účast na hlavním líčení), 21.9.2017 (účast na hlavním líčení), 5.3.2018 (porada o odvolání), 16.3.2018 (vyjádření obžalovaného k odvolání státního zástupce) a 20.3.2018 (účast na veřejném zasedání o odvolání) a dále jízdné 9.228 Kč, PHM a ubytování. Za výkon obhajoby zaplatil žalobce obhájci odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 73.023,50 Kč včetně DPH, a to hotovostní zálohou ve výši 12.100 Kč a platbou 70.151,50 Kč dle faktury č. 2018 ze dne 3.4.2018 zaplacenou z účtu dcery žalobce [jméno] [příjmení], které jí žalobce poskytl v hotovosti. Uvedené náklady na obhajné představují škodu, která žalobci vznikla nezákonným trestním stíháním. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 17.3.2021, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 17. 3. 2021 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na náhradu škody v celkové výši 73.023,50 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném před Okresním soudem v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 164/2015. Žalovaná požadavku žalobce na náhradu nákladů právního zastoupení vyhověla co do částky 52.349 Kč, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne 4. 3. 2021. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a konstatovala, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 13. 2. 2015, č.j. KRPJ-119350-4/TČ-2014-160081. V dané věci byly splněny zákonné podmínky pro přiznání uplatněného nároku na náhradu obhajného, avšak výše požadované náhrady byla ponížena v souladu s Advokátním tarifem upravujícím mimosmluvní odměnu. Žalobci byly nahrazeny jednotlivé úkony s výjimkou ½ úkonu stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání z 2. 3. 2015, která byla žalobcem uplatněna v plné výši, 1x úkonu odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 20. 3. 2015, na které již žalobci nevznikl nárok, dále 2x úkonu porady s klientem ve dnech 2. 10. 2015 a 5.3.2018, když tyto nebyly žalované nijak doloženy, a 1x úkonu nahlížení do spisu ze dne 17. 10. 2016, když tento nebyl shledán účelným, když se obhájce účastnil hlavního líčení, které probíhalo před zmíněným nahlížením do spisu. Dále nebylo žalobci přiznáno cestovné, protože ten ani přes výzvu žalované ze dne 12. 1. 2022 nedoložil výpočet cestovného a technický průkaz použitého vozidla a žalovaná nemohla přistoupit k projednání žádosti v této části, stejně jako s tím spojeného zmeškaného času cestou. Žalovaná s ohledem na shora uvedené navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

3. Žalobce vzal žalobu částečně zpět, a to co do žalovanou vyplacené částky za vyjmenované úkony ve stanovisku žalované 52.349,00 Kč. Zbývající předmět řízení tak představují úkony z 2. 3. 2015 (1/2 úkon za stížnost obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání), 20. 3. 2015 (1 úkon za odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání), 2. 10. 2015 (1 úkon za poradu s klientem o obžalobě), 7.9.2017 (1 úkon za nahlížení do spisu) a 5. 3. 2018 (1 úkon za poradu s klientem o odvolání) a náhrada cestovních výdajů.

4. Uplatněním nároku na náhradu škody ze dne 17.3.2021 uplatnil žalobce svůj nárok u Ministerstva spravedlnosti.

5. Stanoviskem Ministerstvo spravedlnosti ze dne 4.3.2022, kdy žalobce byl informován o tom, že byl vypořádán jeho nárok co do uplatněného obhajného byl shledán důvodným s výjimkou úkonů, které zůstaly předmětem řízení.

6. Usnesením Policie ČR ze dne 13.2.2015, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce, [celé jméno žalobce] pro trestný čin zločinu úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, 5 písm. c) trestního zákoníku.

7. Stížností obviněného ze dne 2.3.2014 se žalobce bránil proti usnesení Policie ČR o zahájení trestního stíhání, které mu bylo doručeno 28.2.2015.

8. Dle dodejky zásilky, byla stížnost doručena 3.3.2015 Krajskému ředitelství policie kraje Vysočina právním zástupcem žalobce.

9. Odůvodněním stížnosti obviněného ze dne 20.3.2014 byla stížnost žalobce doplněna oproti předchozí, blanketní stížnosti.

10. Dle detailu zprávy – dodejky z 20.3.2015 právní zástupce žalobce zaslal Krajskému ředitelství policie kraje Vysočina, v reakci na usnesení, vyjádření žalobce.

11. Dle opravy dat stížnosti a odůvodnění stížnosti ze dne 24.3.2015 žalobce opravil data vyhotovení své původní stížnosti, datované dne 2.3.2014 na 2.3.2015, a dále data doplnění odůvodnění, datovaného dne 20.3.2014, na 20.3.2015.

12. Dle doručenky datové zprávy s názvem Zaslání usnesení [celé jméno žalobce], byla zásilka doručena 24.3.2015 Krajskému ředitelství policie kraje Vysočina právním zástupcem žalobce.

13. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě č.j. 13 T 164/2015 – 964 ze dne 21.9.2017 byl žalobce zproštěn obžaloby z naříkaného skutku.

14. Usnesením Krajského soudu v Brně č.j. 8 To 427/2017-989 ze dne 20.3.2018 bylo odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 21.9.2017, čj. 13 T 164/2015 – 964, zamítnuto.

15. Fakturou č. [rok] [číslo], ze dne 3.4.2018 s datem splatnosti 17.4.2018, znějící na částku v celkové výši 70.151,50 Kč, právní zástupce žalobci vyúčtoval blíže nespecifikované právní služby ve výši 50 350 Kč, DPH ve výši 10 573,50 Kč, pohonnými hmotami, ubytováním a jízdním v celkové výši 9 228 Kč.

16. Dle výpisu – transakční historie z účtu [číslo] vedeného u [právnická osoba] [příjmení], ze dne 16.3.2021, v době od 23.4.2018 do 17.10.2018 zaplatila [jméno] [příjmení] částky v celkové výši 70.151,50 Kč s názvem splátka faktury [celé jméno žalobce], a to pod variabilním symbolem 2018.

17. Dle rozpisu jednotlivých právních služeb, účtovaných z tarifní hodnoty 30 000 Kč, tedy ve výši 2 300 Kč za úkon, byl žalobci účtován mimo jiné jeden celý úkon z 2.3.2015 za stížnost obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání, dále jeden celý úkon z 20.3.2015 za odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, jeden celý úkol z 2.10.2015 za poradu s klientem, dále jeden celý úkon ze 17.10.2016 za nahlížení do spisu v den konání hlavního líčení a dále jeden celý úkon z 5.3.2018 za poradu s klientem. Současně byly klientovi vyúčtovány pohonné hmoty za jízdu z 19.5.2015, za jízdu k policii k seznámení se spisem 30.6. 2015, za jízdu k nahlížení do spisu 2.6.2015, za jízdu k nahlížení do spisu a na přípravu na jednání ze 7.9. 2017, vždy ve výši 1674 Kč. Dále byly účtovány klientovi 4 půl hodiny za čas strávený cestou na úkony ze 17.3.2015 (k výslechu obviněného), 19.5.2015 (k výslechu ing. [jméno]), 30.6.2015 (seznámení se spisem a k účasti na hlavním líčení), 29.3.2016 (nahlížení do spisu), 2.6.2015 (účast na hlavním líčení), 6.6.2016 (účast na hlavním líčení), 17.10.2016 (účast na hlavním líčení + nahlížení do spisu), 7.9.2017 (účast na hlavním líčení), 11.9.2017 (účast na hlavním líčení), 21.9.2017 (vyhlášení rozsudku) a dále za vlak ve výši 882 Kč a ubytování ve výši 1650 Kč.

18. Dle prohlášení [jméno] [příjmení], dcery žalobce, ze dne 17.3.2021, tato prohlásila, že částku 70.151,50 Kč, kterou zaplatila fakturu č. 2018 [číslo] ze dne 3.4.2018, obdržela od svého otce v hotovosti. Toto prohlášení podala [jméno] [příjmení].

19. Protože ubytovací služby již nejsou předmětem řízení, soud nehodnotil fakturu č. 2018.

20. Ze spisu sp.zn. 13 T 164/2015 Okresního soudu v Jihlavě soud zjistil, že dne 7.9.2017 nahlížel právní zástupce žalobce do připojeného spisu [obec] spořitelny v době od 8:25 hod. do 12:00 hod. 7.9.2017, kdy právním zástupcem byly pořízeny kopie dokumentů jeho vlastním fotoaparátem.

21. Dle prohlášení žalobce tento potvrdil, že 2.10.2015 a 5.3.2018 se konaly porady s jeho právním zástupcem. V prvém případě po skončení přípravného řízení a po prostudování spisu, před hlavním líčení, v době 2 hod.. Ve druhém případě o odvolání, přičemž tato druhá porada trvala 1 hodinu a 15 minut. Žalobce dále prohlásil, že cesty z [obec] do [obec] uskutečnil osobním automobilem Chrysler [anonymizováno] – [anonymizováno], [registrační značka].

22. Dle kopie velkého technického průkazu vozidla 6H [číslo], které bylo vozidlo Chrysler [anonymizováno] – [anonymizováno], ve vlastnictví [jméno] [příjmení] od 9.1.2017 do 10.4.2018.

23. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

24. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

25. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

26. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

27. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

28. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

29. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

30. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

31. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

32. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

33. Dle § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 ODŠZ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

34. Podle ust. § 96 odst. 1 občanského soudního řádu může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle ust. § 96 odst. 2 věta prvá občanského soudního řádu je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

35. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud nejprve ve výroku ad. I řízení částečně zastavil v rozsahu žalovanou zaplaceného obhajného.

36. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce byl nezákonně trestně stíhán v řízení, vedeném u Okresního soudu v Jihlavě pod sp.zn. 13 T 164/2015, přičemž uvedené řízení skončilo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2018, č.j. 8 To 427/2017-989, kterým bylo odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 21. 9. 2017, č.j. 13 T 164/2015-964, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby, zamítnuto. Po částečném zpětvzetí žaloby zůstalo předmětem řízení obhajné za úkon z 2. 3. 2015 (1/2 úkon za stížnost obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání), 20. 3. 2015 (1 úkon za odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání), 2. 10. 2015 (1 úkon za poradu s klientem o obžalobě), 17. 10. 2016 (1 úkon za nahlížení do spisu) a 5. 3. 2018 (1 úkon za poradu s klientem o odvolání) a náhrada cestovních výdajů. V daném případě soud dospěl k závěru, že úkony porad, konané právním zástupcem žalobce, ve dnech 20.3.2017, 2.10.2015 a 5.3.2018 byly účelně vynaloženy, přičemž žalobce doložil, že tyto úkony byly uskutečněny. Rovněž, co se týče úkonu 17.10.2016, resp. 7.9.2017, označeného žalovanou mylně jako 17.10.2016, tedy nahlížení do připojeného spisu ČSAS, soud tento úkon zhodnotil jako účelný, když se jednalo o spis, který do té doby v trestním řízení nebyl k dispozici. Soud proto žalobci ve výroku ad.II přiznal jako účelně vynaložené náklady 3 úkony po 2 300 Kč + 3x režijní paušál po 300 Kč společně s 21% DPH, která byla účtována i jeho právním zástupcem. Co se týče ½ úkonu za blanketní stížnost a 1 úkonu za doplnění stížnosti, soud především poukazuje na to, že advokátní tarif určuje v ust. § 11 odst. 2 písm. d) za podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání poloviční úkon, přičemž tento úkon je honorován, bez ohledu na to, jestli se jedná o blanketní podání, či jeho doplnění. Právní zástupce žalobce měl možnost podat úplné podání již v rámci stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání a nebylo by zapotřebí toto podání doplňovat, z tohoto pohledu se tak jeví jeden další úkon jako nadbytečným. Soud proto žalobci další ½ úkon za stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání a jeden úkon za její doplnění nepřiznal. Co se týče úkonů, uplatněných za cestovné a náhradu zmeškaného času, nelze než konstatovat, že žalobce předložil velký technický průkaz vozidla, které nebylo v jeho vlastnictví, přičemž i z jeho vyjádření je zřejmé, že náklady s tím související vynaložil žalobce, nikoliv jeho právní zástupce. V tomto směru pak nedává smysl, proč byly tyto náklady žalobci vůbec účtovány. S ohledem na to tedy soud žalobci tyto náklady nepřiznal.

37. Pro úplnost soud doplňuje, že s ohledem na to, že bylo žalobci schváleno oddlužení usnesením ze dne 21.9.2020 č.j. [insolvenční spisová značka] vztahuje se i na přiznané plnění v rámci tohoto řízení na něj povinnost vydat mimořádné příjmy do majetkové podstaty dle ust. § 412 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, podle kterého je dlužník povinen po dobu schváleného oddlužení hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy a část výtěžku zpeněžení majetku náležejícího do společného jmění manželů, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře; za mimořádný příjem se nepovažují plnění z pojistných smluv o škodovém pojištění a plnění z titulu práva na náhradu majetkové a nemajetkové újmy.

38. Výrok o nákladech řízení soud opřel o ust. § 142 odst. odst. 2 o. s. ř., a žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 991,48 Kč, přičemž tato částka představuje 69,22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 84,61 % a úspěchu žalované v rozsahu 15,39 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 73 023,50 Kč sestávající z částky 4 060 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 060 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 4 060 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 11. 10. 2022 a z částky 4 060 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 15. 11. 2022 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 440 Kč ve výši 3 662,40 Kč.