45 C 199/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyní: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně a žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně a žalobkyně obě zastoupeny advokátkou JUDr. jméno příjmení příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 2 x 33 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně a) domáhá na žalované zaplacení 33.000,00 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení ročně z uvedené částky od 29.11.2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně b) domáhá na žalované zaplacení 33.000,00 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení ročně z uvedené částky od 29.11.2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně a) a žalobkyně b) jsou povinny zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení k rukám jejího zástupce částku 1 800 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Právní zástupkyně žalobkyň je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů zmařeného jednání, k rukám jejího zástupce částku 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhaly na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 33 000 Kč (každé z žalobkyň), způsobené jim v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 10 pod sp. zn. 41 Nc 5008/2015. Žalobkyně uvedly, že jsou v rodinném poměru matka a dcera. Před Obvodním soudem pro Prahu 10 bylo pod sp. zn. 41 Nc 5008/2015 vedeno řízení o popření otcovství žalobkyně č. 2, a to po uplynutí všech popěrných lhůt, iniciované mužem, kterým byl uveden jako matriční otec žalobkyně č.

2. Řízení bylo zahájeno dne 22. 12. 2015 a dne 30. 11. 2018 bylo pravomocně skončeno. Samotné řízení dle žalobkyň trvalo na obou stupních soudní soustavy téměř 3 roky nepřiměřeně dlouho a vyskytly se v něm průtahy, které neodpovídaly složitosti dané věci, ani jejímu charakteru. Jako jeden z průtahů v daném řízení žalobkyně označily dobu, po kterou byl řešen návrh na prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství, přičemž uvedly, že o tomto mělo být rozhodnuto do 4 měsíců, tato lhůta byla v řízení značně překročena. Mezi jednotlivými jednáními byly nepřiměřené průtahy, žalobkyně č. 1 musela opakovaně podávat návrhy na určení lhůty k provedení procesního úkonu, aby se v řízení pokračovalo. Řízení přitom probíhalo ve věku nezletilé žalobkyně č. 2, kdy se zajímala o svého otce, a právě v důsledku průtahů v řízení panovala po nepřiměřeně dlouhou dobu nejistota, jak to s ní bude do budoucna a zda může za svého otce považovat i nadále dosavadního otce. Obě žalobkyně se tak dostaly do značné nejistoty ohledně základního práva na rodinný život. V důsledku pomalého a liknavého postupu zejména soudu prvního stupně nepostačuje dle žalobkyň v tomto případě konstatování porušení práva ve smyslu ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ale je na místě přiznat jim zadostiučinění v penězích. V daném případě žalobkyně neshledávají žádné důvody, proč by jim neměla být přiznána satisfakce finanční, jestliže v řízení aktivně proti průtahům žalobkyně č. 1 několikrát brojila a sama k nim nepřispěla. Význam věci pro obě žalobkyně lze hodnotit jako vysoký, jelikož se jednalo o nejzásadnější statusovou věc a z ní pramenící základní práva chráněná lidskoprávními mezinárodními smlouvami majícími přednost před zákonem. Žalobkyně vyčíslili přiměřené zadostiučinění ve výši 16.500 Kč za jeden rok řízení (přičemž první a druhý rok činí 16.500 Kč), celkem ve výši 33.000 Kč pro každou ze žalobkyň. Žalobkyně uplatnili svůj nárok u žalované dne 29.5.2019, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 29.5.2019 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 33.000 Kč pro každou z nich, která jim měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeným před Obvodním soudem pro Prahu 10 pod sp. zn. 41 Nc 5008/2015. Žádost nebyla u žalované mimosoudně projednána a žalované není znám průběh naříkaného řízení. Žalovaná stručně shrnula jí známé skutečnosti s tím, že toto bylo zahájeno dne 22.12.2015 a bylo skončeno ke dni 30.11.2018, probíhalo tak po dobu 2 let a 11 měsíců opakovaně na dvou stupních soudní soustavy. Ve věci bylo meritorně rozhodnuto jednou soudem prvního stupně a jednou soudem odvolacím. Dle žalovanou provedeného šetření nelze v průběhu řízení shledat podstatná období nečinnosti soudů, jednotlivé úkony byly prováděny v přiměřených lhůtách. Řízení lze považovat za složitější i s ohledem na jeho předmět, když se jednalo o žalobu na popření otcovství, kdy je nutné objektivně zjistit všechny rozhodné okolnosti a šetřit nejlepší zájem nezletilého dítěte. Řízení bylo dle žalované složitější i procesně, opakovaně bylo rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy. Co se týče posouzení délky řízení, tato by dle žalované měla být posuzována až od okamžiku, kdy se o řízení dověděly, kdy jim byla doručena žaloba. Žalovaná má za to, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 41 Nc 5008/2015 nedošlo k porušení práva žalobkyň na projednání věci v přiměřené lhůtě. Žalovaná má za to, že význam řízení pro žalobkyni a) není nijak zvýšený. Jednak byla žalobkyně a) účastníkem řízení pouze proto, že tak stanoví zákon. Její právní postavení nebylo výsledkem posuzovaného řízení přímo dotčeno. Navíc dle žalované význam řízení snižuje skutečnost, že žalobkyně a) věděla, že žalobce není biologickým otcem žalobkyně b). Ani význam řízení pro žalobkyni b) žalovaná nepovažuje za výrazně zvýšený. Řízení probíhalo v době, kdy žalobkyni b) byly na počátku 3 roky a na jeho konci 6 let. Žalovaná má za to, že dítě v tomto věku není schopno plně vnímat skutečnost, že je vedeno nějaké soudní řízení. Žalovaná má za to, že případná nejistota žalobkyně b) ohledně toho, zda může žalobce z původního řízení považovat za svého otce, nijak nepramení z průběhu posuzovaného řízení. Tato nejistota byla spíše způsobena jednáním její matky, žalobkyně a), která jak žalobkyni b), tak žalobce z původního řízení uvedla v omyl. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

3. Žalovaná při jednání dále doplnila, že v dané věci byla podána čtyři odvolání, řízení samotné nebylo úplně jednoduché, když se nejprve musela vyřešit otázka, zda o věci vůbec jednat, protože žaloba byla iniciována tehdejším žalobcem (matričním otcem) po uplynutí popěrné lhůty. Otec v době početí se žalobkyní nežil, ale byli spolu v manželství. Dle první domněnky otcovství tedy byl matričním otcem. Ač byl ze strany matky ujišťován, že nikdy na dítě nebude muset platit a nemusí k němu mít žádný vztah, podala matka ve věku tří let dítěte návrh na určení styku a návrh na určení výživného. V tu chvíli podal matriční otec žalobu na popření otcovství. Během řízení se ukázalo, že je dokonce znám biologický otec nezletilé žalobkyně, ten však měl bydliště na ohlašovně a byl k jednání soudu předvolán vyhláškou. Tam se sám přihlásil k pravděpodobnému biologickému otcovství nezletilé. V průběhu řízení byl vypracován znalecký posudek z oblasti genetiky, jehož vyhotovení určitou dobu trvalo, když měl být vyhotoven po dohodě matričního otce a matky dítěte. Jakmile bylo jasné, že navrhovatel není biologickým otcem, soud jeho otcovství popřel. Přes jasné důkazy, že matriční otec není skutečným otcem dítěte, bylo podáno odvolání. V této souvislosti žalovaná vyslovila podezření, že důvodem pro takové jednání ze strany tehdejší žalobkyně b) finanční prospěch, když v řízení o určení výživného u Obvodního soudu pro Prahu 10 byl vydán rozsudek. č.j. 41 P 77/2015 – 270 a na něj navazujcí předběžné opatření, na jeho základě byla otci uložena povinnost hradit výživné po dobu tohoto řízení, přičemž spotřebované výživné se nevrací. Jinými slovy, čím déle byl spor o určení otcovství veden, tím větší z toho měla ta nezletilá prospěch v podobě vyplaceného výživného. V této souvislosti žalovaná konstatovala, že zájmem dítěte je, aby mělo nějakého otce a byl zajištěn jeho sociální stav. Samotný průběh řízení i žaloba o náhradu škody jsou však zcela v rozporu s dobrými mravy, neboť délka daného řízení rozhodně nebyla na újmu ani žalobkyně a), ani žalobkyně b). Naopak z toho čerpaly určitý majetkový prospěch. Dále žalovaná namítla, že je sporné, zda vůbec mohla nezletilá žalobkyně vnímat délku řízení, když toto bylo vedeno mezi jejímu tři až šesti lety a byla zastoupena kolizním opatrovníkem. Současně ze spisu je zřejmé, že s matričním otcem neměla žádný styk, kromě placení výživného. Paradoxně právě tato skutečnost byla jednou z odvolacích námitek, kdy matka dítěte dovozovala, že je otcem nejenom matričním, ale i sociálním právě proto, že platí to výživné. Tato povinnost mu však byla uložena předběžným opatřením a v tomto ohledu si vybrat nemohl.

4. Návrhy na náhradu škody, způsobené při výkonu veřejné moci ze dne 29.5.2019, adresovaným Ministerstvu spravedlnosti, uplatnila každá ze žalobkyň zvlášť nárok na nemajetkové újmy, způsobené nepřiměřenou délkou řízení sp.zn. 41 Nc 5008/2015 u Obvodního soudu pro Prahu 10, když tuto obě vyčíslily na částku 33 000 Kč.

5. Sděleními Ministerstva spravedlnosti ze dne 30.5.2019 o přijetí žádostí žalobkyň o předběžné projednání nároku, uplatněného následně také žalobou 29.5.2019.

6. Ze spisu sp.zn. 41 Nc 5008/2015 Obvodního soudu pro Prahu 10 soud zjistil následující skutečnosti: Dne 22.12.2015 byla do datové schránky soudu zaslána žaloba o popření otcovství, vyhotovená právním zástupcem [jméno] [příjmení], tedy žalobce proti žalovaným [příjmení] [celé jméno žalobkyně] a nezl. [celé jméno žalobkyně]. Soud vyzval žalobce 11.1.2016 k zaplacení soudního poplatku za návrh na popření otcovství. Následně byl do spisu založen přípis právní zástupkyně žalobkyň s tím, že tedy zastupuje žalobkyně, a sice 19.1.2016 Soudní poplatek za zahájení řízení byl následně 11.2.2016 ze strany žalobce uhrazen. Současně bylo 2.3.2016 do spisu založeno podání právního zástupce žalobce s tím, že převzal právní zastoupení žalobce jak ve věci svěření do péče a určení výživného, tak také ve věci žaloby o popření otcovství s tím, že 21.7.2015 podala žalovaná 1. návrh na úpravu práv a povinností k nezl. dceři pro dobu před a po rozvodu manželství, a následně reaguje na to tedy žalobce žalobou ze dne 22.12.2015. Konstatoval, že do dnešního dne tedy nebyla doručena žaloba žalované 1., či její právní zástupkyni, a tedy žádal o zaslání žaloby. Soud 7.3.2016 jmenoval nezletilé [celé jméno žalobkyně] opatrovníka [příjmení] [anonymizováno] [obec a číslo] – [anonymizována tři slova] [obec a číslo], a následně činil rovněž dotazy přes centrální evidenci obyvatel, centrální evidenci vězňů, a odpůrkyni zaslal podání, kterým žádal předložení kopií listin, když originály těchto listin mají být předloženy při ústním jednání ve věci. A dále také zaslal účastníkům přípis, zda žádají ustanovení tlumočníka, případně z jakého jazyka. Téhož dne bylo nařízeno jednání na 4.4.2016 a účastníkům byla zaslána rovněž žaloba s poučením o možnosti vznést námitku podjatosti soudce. Dne 22.3.2016 zaslala [ulice] [anonymizováno] [obec a číslo] – [anonymizována tři slova] [obec a číslo] návrhy na provedení výslechu svědka pana [jméno] [příjmení]. Téhož dne předložila právní zástupkyně tehdejších žalovaných [příjmení] s videonahrávkami nezl. [jméno] a rovněž také vyjádření matky ve věci popření otcovství k nezletilé. Dne 4.4.2016 soud ve věci jednal s tím, že následně vyhlásil usnesení o prominutí zmeškání lhůty pro popření otcovství k nezletilé [celé jméno žalobkyně]. Poté jednání odročil na 27.6.2016. Následně bylo vyhotoveno písemné vyhotovení vyhlášeného usnesení pod č.j. 41 Nc 5008/2015- 50 a rozesláno účastníkům. Rovněž na den 27.6.2016 byl předvolán svědek [jméno] [příjmení], označený [anonymizována dvě slova] jako navrhovaný svědek. 24.3.2016 založila současná žalobkyně č.1 podklady k rozhodnutí věci, a sice oddací list rodičů a rodný list nezletilé dcery. Následně podala, 21.5.2016, odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10, jako na č.l. 50, a jeho odůvodnění. 1.6.2016 podala návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu k rozhodnutí, a sice k předložení spisu Městskému soudu v Praze. Soud ještě 1.6.2016 odeslal odvolání právnímu zástupci navrhovatele s žádostí, aby se k věci vyjádřil, a poté věc 7.6.2016, tedy ještě předtím, než se žalobce k věci vyjádřil, předložil Městskému soudu v Praze s odvoláním. 22.6.2016 se ve věci vyjádřil právní zástupce žalobce. Dne 19.7.2016 rozhodl Městský soud v Praze usnesením 15 Co 303/2016 – 74, kdy usnesení soudu I. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Jednalo se o prominutí lhůty ke zmeškání popření otcovství. Rozhodnutí bylo následně rozesláno účastníkům 3.8.2016, tedy poté co byl spis vrácen soudu I. stupně. Následně současná žalobkyně 1.6.2016 sdělila k přípisu ze dne 30.5.2016, že jí není nic známo o pobytu svědka [příjmení]. 21.6.2016 podal žalobce vyjádření k odvolání žalované proti usnesení jako na č.l.

50. Toto bylo následně založeno do spisu po vrácení spisu odvolacím soudem 24.6.2016 upozornila právní zástupkyně tehdejších žalovaných, že dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o tom, zda otci bude prominuto zmeškání popěrné lhůty či nikoliv a žádala tedy zrušení jednání, nařízeného na 27.6.2016. Soud 27.6.2016 ve věci konal jednání s tím, že s ohledem na to, že spis vedený ve věci popření otcovství, je stále u Městského soudu v Praze stran rozhodnutí ve věci popření otcovství – prominutí zmeškání lhůty, jednání odročil na 19.9.2016. Rovněž činil dotaz na centrální evidenci obyvatel a centrální evidenci vězňů ohledně pobytu [jméno] [příjmení], tedy navrhovaného svědka. Rovněž soud řešil závady v doručení, oznámení a předvolání [jméno] [příjmení], a sice 24.8.2016, kdy rovněž musel vyvěšovat na úřední desce předvolání 29.8.2016. Do spisu byly následně založeny další podklady, souhlas či nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb – nepovinné očkování, protokol o předání bytu a nájemní smlouva. Dne 19.9.2016 soud ve věci jednal, kdy konstatoval, že opakovaně obesílal svědka [jméno] [příjmení], avšak bezúspěšně. Na to z veřejnosti promluvil muž, který uvedl, že je [jméno] [příjmení] a o jednání se dozvěděl od své bývalé partnerky a matky jeho nezl. syna, kam jej soud rovněž obesílal a tak se o jednání dozvěděl. Byly čteny důkazy listinné a rovněž byl vyslechnut svědek. Svědek v dané věci konstatoval, že bydlí všude možně, podle jeho pracovních možností, nejčastěji se zdržuje v bydlišti nezletilé dcery [jméno] a její matky. Na dotaz právní zástupkyně odpůrkyně, jaké má výdělkové schopnosti svědek, na to soudkyně žádá o vysvětlení z jakého důvodu se dotazuje právní zástupkyně odpůrkyně na tyto skutečnosti, když svědek je vyslýchán za účelem rozhodnutí soudu k prominutí zmeškání lhůty navrhovatele ve věci o popření otcovství. Rovněž potvrdil, že spolu tedy partneři žili v rámci pronájmu na [obec a číslo] – [část obce] a udržovali spolu před čtyřmi, nebo pěti lety partnerský vztah, který trval zhruba dva měsíce, ačkoli tehdejší žalovaná 1. byla vdaná. Poté bylo vyhlášeno usnesení, že navrhovateli se promíjí zmeškání lhůty pro popření otcovství a jednání bylo odročeno na 18.11.2016. Písemné vyhotovení daného usnesení bylo následně vyhotoveno 16.11.2016 a rozesláno účastníkům. Žalobkyně 16.11.2016 podala další návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu s tím, že dosud nebylo vypracováno písemné vyhotovení daného usnesení. Dané usnesení bylo 18.11.2016 rozesláno účastníkům a poté bylo 18.11.2016 konáno ve věci jednání, kdy tedy právní zástupkyně odpůrkyně podala odvolání do vyneseného usnesení, jehož odůvodnění tedy hodlala předložit písemně s tím, že tedy toto neprodleně doloží. Do vyhlášeno usnesení se přitom práva na odvolání zástupce navrhovatele a kolizní opatrovník vzdali. Jednání poté bylo odročeno na 3.1.2017. Soud rovněž uložil matce, aby se k jednání 3.1.2017 dostavila s lékařskou zprávou o aktuálním stavu nezletilé za dobu od jejího narození do podání lékařské zprávy. Dále informoval soud navrhovatele, odpůrkyni a kolizního opatrovníka, že ve věci 41 P 77/2015, vedené u tamního soudu, ve věci úpravy poměrů k nezl. je nařízeno jednání na 26.1.2017, které je závislé na rozhodnutí ve věci popření otcovství a s ohledem na daný procesní stav věci bude toto jednání zrušeno a odročeno na den 10.2.2017. Dne 23. listopadu 2016 soud vyzval právní zástupkyni tehdejších žalovaných, aby podání, které bylo soudu adresováno 18.11.2016 a které je svým obsahem odvoláním proti usnesení o prominutí zmeškání lhůty, tedy doplnila, a sice ve lhůtě 15 dnů. Výzva byla právní zástupkyni tehdejších žalobkyň doručena 28.11.2016 9.12.2016 podala právní zástupkyně tehdejších žalovaných odůvodnění odvolání proti danému usnesení, resp. proti usnesení ze dne 19.9.2016, které bylo doručeno do datové schránky soudu 13.12.2016. Soud následně 16.12.2016 zaslal odvolání právnímu zástupci navrhovatele a opatrovníka, zrušil ústní jednání na 3.1.2017 z důvodu rozhodnutí o odvolání a neprodleně, tedy po vrácení doručenek, vyhotovil 12.1.2017 předkládací zprávu Městskému soudu v Praze. Spis byl rovněž předložen. 1.2.2017 Městský soud v Praze odpojil spis 41 P 77/2015 a zaslal jej Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k ústnímu jednání. 13.1.2017 se ve věci vyjádřil navrhovatel k odůvodnění odvolání odpůrkyň a 27.2.2017 Městský soud v Praze ve věci rozhodl tak, že usnesení soudu I. stupně potvrdil, a sice pod č.j. 15 Co 26/2017 – 137, kdy se jednalo o usnesení o popření otcovství, o návrhu na prominutí zmeškání lhůty. Usnesení městského soudu bylo následně 6.3.2017 rozesláno účastníkům. 25.3.2017 soud nařídil ve věci další jednání na 1.6.2017, kdy předvolal jednak účastníky, a také jejich zástupce. 11.4.2017 odpověděl právní zástupce žalobce na výzvu ke sdělení, zda bylo v předmětné věci mimosoudně jednáno a s jakým výsledkem s tím, že konstatoval, že v předmětné věci byla již kontaktována právní zástupkyně odpůrkyně 1 s dotazem, zdali by byly odpůrkyně 1 a 2 ochotny podstoupit testy DNA ve formě znaleckého posudku ještě před jednáním, které je nařízeno u shora označeného soudu na 1.6.2017. Právní zástupkyně odpůrkyň sdělila, že její klientka i s dcerou by byla ochotna podrobit se testům DNA, pokud by je žalobce celé uhradil. Tento s tím souhlasil a na 11.4.2017 byl právní zástupkyni odpůrkyně 1 zaslán název laboratoře a postup, jakým by k testu DNA mělo dojít. 18.4.2017 sdělila právní zástupkyně žalobkyň, tehdejších žalovaných, že se dohodli se žalobcem na součinnosti při zpracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví genetika. 17.5.2017 sdělil právní zástupce tehdejšího žalobce, že na 1.6.2017 je nařízeno ústní jednání, jak bylo avizováno. Daný posudek ohledně testu DNA se nestihne do daného jednání, a proto požádal o nařízení nového termínu, kdy předložil rovněž kopii sdělení [právnická osoba] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], ze dne 15.5.2017, který nařizoval tedy schůzku ohledně odběru vzorků biologického materiálu na 25.5.2017. Soud s ohledem na to 24.5.2017 ústní jednání, nařízené na 1.6.2017 zrušil a odročil na 17.8.2017. Do spisu byla rovněž založena žádost z 25.5.2017 právní zástupkyní tehdejších žalovaných o odročení nařízeného jednání na 17.8.2017 z důvodu zahraniční dovolené s uvedením termínů, na které tedy již je kolize s jinými jednáními, či čerpáním dovolené a případně i nástupu dítěte do školy. Soud tedy 9.6.2017 původně nařízené jednání na 17.8..2017 k žádosti právní zástupkyně matky odročil na 19.9.2017 a předvolal tedy účastníky. 15.6.2017 odpověděl právní zástupce žalobce s tím, že předložil tedy znalecký posudek ve věci k určení otcovství, vyžádaný 12.5.2017 účastníky a vypracovaný 1.6.2017 se závěrem, že na základě provedení genetického vyšetření je tehdejší žalobce vyloučen z otcovství k nezletilé [celé jméno žalobkyně]. Posudek byl rovněž předložen v originále. Dne 19.9.2017 soud ve věci jednal, kdy prováděl dokazování a konstatoval, že ve věci úpravy poměrů k nezletilé na dobu do a po rozvodu manželství rodičů rozhodl dne 10.2.2017 pod č.j. 41 P 77/2015-270 tak, že nezletilá se svěřuje do péče matky a otci byla stanovena povinnost přispívat na její výživu s určením nedoplatku, když proti tomuto rozsudku podali odvolání matka i otec a spis je toho času na odvolacím soudu, není tedy připojen k provedení dokazování v této věci. Následně soud prováděl další dokazování a jednání poté také za účelem rozhodnutí o dalším postupu řízení na 5 minut přerušil. V okamžiku, kdy pokračoval, rekapituloval jednotlivá jednání, která v dané věci proběhla, jednání která byla nařízena a z různých důvodů postupně byla odročována, kdy tedy proběhla předchozí čtyři jednání. Další tři jednání byla odročována a probíhalo tedy až na čtvrtý pokus další jednání. Znovu se soud pokusil o smírné vyřešení věci mezi účastníky s tím, že právní zástupci účastníků setrvali na svém stanovisku a poté tedy byl ve věci přednesen návrh žalobce, rovněž také návrh žalovaných, čteny důkazy. Nebylo připuštěno doplnění dokazování výslechem navržených svědků a dalších důkazů. Bylo přistoupeno k výslechu navrhovatele a následně bylo jednání odročeno na 2.10.2017 29.9.2017 byl do spisu tehdejší žalovanou, současnou žalobkyní 1, založen flash disk s dalšími důkazy. Dne 26.9.2017 podala matka návrh na změnu ustanovení kolizního opatrovníka s tím, že žádá, aby Obvodní soud pro Prahu 10 ustanovil jako kolizního opatrovníka [příjmení] část [obec a číslo], neboť matka i s dcerou již od 1.9.2016 trvale bydlí na adrese [adresa]. A rovněž vznesla pochybnost, týkající se podjatosti tehdejšího opatrovníka z [obec a číslo]. Spis byl poté, před jednáním 2.10.2017, předložen soudci bez řádně přepsaného protokolu. Tento byl opraven a založen do spisu, a také rozeslán účastníkům. 2.10.2017 soud ve věci jednal, kdy znovu prováděl dokazování. Účastníci se ve věci obsáhle vyjadřovali. Soud rovněž vyhlásil usnesení, kterým uložil právnímu zástupci tehdejšího žalobce vyjádřit se ve věci písemně k podání matky na změnu kolizního opatrovníka, a poté jednání s ohledem na vznesenou námitku, jednání odročil na neurčito. Právní zástupce tehdejšího žalobce se 17.10.2017 vyjádřil ke svému působení v zastupitelstvu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo]. Soud poté 25.10.2017 usnesením návrh odpůrkyň na změnu kolizního opatrovníka na [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] namísto dosavadního kolizního opatrovníka [příjmení] [anonymizováno] [obec a číslo], zamítl. Dne 14.11.2017 podala matka odvolání proti vyhlášenému usnesení. 27.11.2017 soud žalovanou 1 vyzval k doplnění jejího odvolání. Matka 12.12.2017, tedy poslední den lhůty, podala odůvodnění odvolání proti danému rozhodnutí a spis byl následně 9.1.2018 předložen Městskému soudu v Praze s odvoláním. Rovněž 19.12.2017 bylo odvolání odpůrkyně zasláno protistranám. Městský soud v Praze vyhlásil 17.1.2018 usnesení, kterým usnesení soudu I. stupně potvrdil, a sice pod č.j. 15 Co 17/2018 – 358. Usnesení bylo následně rozesláno účastníkům 31.1.2018 23.2.2018 soud ve věci vyhlásil další ústní jednání na 3.5.2018 a předvolal účastníky. Do spisu následně byl rovněž založen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 pod č.j. 41 P 77/2015 – 440, jako na č.l. 362, kdy tedy byla schválena dohoda rodičů, že otec je povinen přispívat na výživu nezletilé [celé jméno žalobkyně] částkou 1.500,00 Kč měsíčně s účinností od 21.7.2012 do 31.3.2013, a dále částkou 2.500,00 Kč měsíčně s účinností od 1.4.2013 do 31.8.2015, a dále částkou 3.500,00 Kč měsíčně s účinností od 1.9.2015 s tím, že po dobu po rozvodu manželství rodičů je otec povinen přispívat na výživu nezletilé částkou 3.500,00 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci. Následně také, že nedoplatek na výživném za dobu od 21.7.2012 do 30.4.2018 ve výši celkem 190.500,00 Kč je otec povinen zaplatit k rukám matky, a to celkem v 76 měsíčních splátkách. Dne 17.5.2018 odpověděl právní zástupce tehdejšího žalobce na výzvu soudu, zda rodiče ve věci mimosoudně jednali, s jakým výsledkem, zda tedy uzavřeli ve věci dohodu a pokud ano, nechť tuto dohodu předloží s tím, že tedy právní zástupce otce po doručení výzvy kontaktoval právní zástupkyni matky, zdali by bylo možné uzavřít dohodu, avšak do 17.5.2018 neobdržel žádnou odpověď. Dne 22.5.2018 soud ve věci znovu jednal, kdy provedl další dokazování. Následně jednání na 10 minut přerušil. Soud pokračoval v dalším dokazování a následně vyhlásil rozsudek, kterým určil, že [jméno] [příjmení] není otcem nezletilé [celé jméno žalobkyně], [datum narození] z matky [celé jméno žalobkyně]. Písemné vyhotovení rozsudku bylo vyhotoveno 21.6.2018 a rozesláno účastníkům. Dne 11.7.2018 se proti rozsudku odvolala matka, opět blanketně. 1.8.2018 byla matka soudem vyzvána k doplnění odvolání. 21.8.2018 bylo doplněno odvolání matky proti vyhlášenému rozsudku. Rovněž do spisu byl založen rozsudek ve věci 41 P 77/2015 – 270, kterým bylo rozhodnuto o poměrech nezletilé pro dobu do i pro dobu po rozvodu manželství rodičů, a rovněž následně vyhlášené předběžné opatření v téže věci, tedy 41 P 77/2015 – 364, kdy tedy bylo otci uloženo, aby platil výživné v nezbytné míře pro nezletilou v částce 1.500,00 Kč měsíčně s tím, že toto předběžné opatření bude trvat pouze do pravomocného skončení řízení o úpravě poměrů k nezletilé na dobu do a po rozvodu manželství.

7. Spis byl následně 6.9.2018 předložen Městskému soudu v Praze s odvoláním matky proti vyhlášenému rozsudku. Ještě předtím 30.8.2018 bylo odvolání rozesláno zástupcům protistran. Městský soud v Praze 10.9.2018 nařídil ve věci ústní jednání na 30.10.2018 a předvolal účastníky. 17.10.2018 bylo do spisu založeno vyjádření tehdejšího žalobce k odvolání žalovaných. 23.10.2018 byla ve věci založena omluva opatrovníka tehdejší žalované 2 ze soudního jednání. Odvolací soud poté ve věci jednal a téhož dne, tedy 30.10.2018, vyhlásil ve věci rozsudek 15 Co 402/2018 – 411, kterým rozsudek soudu I. stupně potvrdil a uložil odpůrkyním nahradit náhradu nákladů řízení protistraně. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo 29.11.2018 rozesláno účastníkům řízení. 30.11.2018 požádal právní zástupce tehdejšího žalobce o vyznačení doložky právní moci. 28.7.2020 bylo následně žádáno o zapůjčení daného spisu ze strany Ministerstva spravedlnosti a spis byl de facto ukončen. Spis byl zapůjčen následně také Obvodnímu soudu pro Prahu 2 v této věci. Rozhodnutí Městského soudu v Praze o potvrzení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 nabylo právní moci 30.11.2018.

8. Důkaz spisem sp.zn. 41 P 77/2015 Obvodního soudu pro Prahu 10 soud neprováděl, protože byť tento spis s věcí obsahově souvisel, nemělo toto související řízení vliv na délku řízení v dané věci. Naopak na řízení ve věci sp.zn. 41 Nc 5008/2015 byl závislý výsledek ve věci sp.zn. 41 P 77/2015, kdy tamní jednání byla i dle provedeného obsahu spisu opakovaně odročována právě s ohledem na průběh tohoto řízení. Jak výslovně žalobkyně uvedly, délka řízení ve věci sp.zn. 41 P 77/2015 nebyla namítána.

9. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

11. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

12. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

13. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

14. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

15. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

16. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

17. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

19. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

20. Podle § 147 odst. 1 o.s.ř. účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila.

21. Po zjištěném skutkovém stavu věci, vyšel soud vyšel z toho, že řízení trvalo od doby podání žaloby tj. od 22.12.2015 do 30. 11. 2018, žalobkyně se však o zahájení řízení ještě před zasláním žaloby, přičemž 19.1.2016 avizovaly soudu, že budou v řízení zastoupeny. S ohledem na to soud považuje tento den jako den, kdy se o žalobě žalobkyně dozvěděly. Řízení tak pro obě žalobkyně trvalo 2 roky a 10 měsíců. Předmětem řízení byla žaloba o popření otcovství, kterou podal tehdejší matriční otec. Věc byla řešena před soudy prvního a druhého stupně, přičemž odvolací soud rozhodoval celkem 4x, 3x procesně (2x proti usnesení o připuštění prominutí zmeškání lhůty, 1x proti zamítnutí změny kolizního opatrovníka) a 1x meritorně. Byť využití těchto zákonných procesních práv nelze klást k tíži účastníkům řízení, nelze přehlédnout, že tyto úkony přispívají k celkové době řízení, neboť o nich orgány státu musí rozhodnout, což samozřejmě navyšuje celkový časový fond sporu. Současně však tuto skutečnost nelze klást k tíži žalované. V řízení se nevyskytly průtahy, soudy postupovaly v pravidelných, přiměřených lhůtách a jejich činnost směřovala k rozhodnutí ve věci samé. Řízení vykazovalo určitou zvýšenou náročnost zejména po stránce skutkové i procesní. Soud opakovaně činil bezúspěšné pokusy k vyhledání svědka, přičemž tento se přímo při jednání soudu překvapivě přihlásil z veřejnosti. Ve věci musel být vyhotoven znalecký posudek a protože se účastníci shodně dohodli, že tento nechají vyhotovit společně s tím, že tehdejší žalobce jej bude financovat, soud účastníkům musel poskytnout k čas k mimosoudním jednáním. Právě na základě tohoto posudku ze dne 1.6.2017 již přitom bylo zřejmé, že tehdejší matriční otec a žalobce v dané věci, je vyloučen z paternity vůči první žalované. V řízení dále probíhala 2x mimosoudní jednání, přibližně mezi nařízením ústního jednání soud nařídil ve věci další jednání na 1.6.2017, tedy 25.3.2017 do 1.6.2017, právě nařízené jednání muselo být odročeno s ohledem na dosud vypracovávaný znalecký posudek. Další mimosoudní jednání probíhalo krátce před vyhlášením meritorního rozhodnutí a nemělo pro délku řízení zásadní vliv. přičemž zrušil a odročil na 17.8.2017. Soud nesouhlasí se žalobkyněmi pokud jde o jimi tvrzený průtah, spočívající v opožděném rozhodnutí o připuštění prominutí zmeškání lhůty pro podání samotného návrhu. Z provedeného dokazování vyplynulo, že o tomto bylo poprvé rozhodnuto 4.4.2016, přičemž sama žaloba byla podána 22.12.2015 o návrhu tedy bylo rozhodnuto 104 dní od podání žaloby. Lhůta pro rozhodnutí tedy ještě neuplynula, přičemž nelze přičítat k tíži státu, že ve věci bylo podáno odvolání. V této souvislosti rovněž soud poukazuje na to, že ani stávající praxe není jednotná v posouzení charakteru této lhůty.„ Procesní předpis není příliš jednoznačný v tom, co se stane, nestihne-li soud v této lhůtě o návrhu rozhodnout, což nemusí být v podmínkách české justice jev výjimečný, zvláště v situaci, kdy budou někteří účastníci řízení nezvěstní, budou činit obstrukce a podobně. Lze se proto i v tomto případě (s ohledem na hmotným i procesním právem deklarovaný zájem dítěte a veřejný pořádek) přiklonit k závěru, že jde o lhůtu pořádkovou, jejíž nedodržení nemá přímý důsledek, může být v některých případech považováno za nesprávný úřední postup s následnou povinností státu nahradit vzniklou škodu, avšak soudu to nebrání i po jejím překročení o návrhu rozhodnout (jak pozitivně, tak i negativně).“ (viz Zvláštní řízení soudní, Komentář, Jaromír Jirsa aj., nakladatelství Wolters Kluwer 2019). Co se týče návrhů na určení lhůty, podaných žalobkyněmi, nelze než konstatovat, že první z těchto návrhů byl zcela zjevně nedůvodný, když odvolání žalobkyně podaly 20.5.2016, přičemž návrh na určení lhůty podala již 1.6.2016, tedy 11 dní po podání návrhu. Vzhledem k tomu, že z provedeného spisu vyplynulo, že žalobkyně v průběhu řízení opakovaně podávaly blanketní odvolání, která až na základě výzev soudu (téměř v nejzazší lhůtě) doplňovaly, čímž docházelo k časové„ prodlevě“ v řádu i několika týdnů, jeví se podání tohoto návrhu přinejmenším přehnaným. Pokud jde o druhý návrh na určení lhůty, jestliže odvolání proti druhému usnesení o prominutí zmeškání lhůty ze dne 18.11.2016 právní zástupkyně avizovala předložit neprodleně písemně, přesto bylo až k výzvě soudu ze dne 23.11.2016 doplněno dne 13.12.2016, je rovněž otázkou, nakolik tento úkon směřoval k urychlení celé věci. Co se týče chování žalobkyň (či spíše druhé žalované jako zletilé účastnice řízení), nelze souhlasit, že tyto se na délce řízení nijak nepodíleli. Pomineme-li shora uvedená blanketní odvolání, která o několik týdnů zdržovala průběh řízení (např. odvolání proti druhému usnesení o prominutí zmeškání lhůty ze dne 18.11.2016 nebo odvolání proti rozsudku ze dne 21.6.2018, které bylo podáno 11.7.2018, na výzvu ze dne 1.8.2018 však bylo doplněno až 21.8.2018), nelze přehlédnout odvolání do meritorního rozsudku, které bylo podáno navzdory tomu, že již na základě znaleckého posudku ze dne 1.6.2017 bylo zkoumáním DNA matričního otce a první žalobkyně příbuzenství obou vyloučeno. Přitom jiný muž, se kterým udržovala druhá žalobkyně v rozhodné době vztah a tedy pravděpodobný otec (což mu dle jeho výpovědi ostatně sama druhá žalobkyně sdělila) se k otcovství hlásil. Tento procesní postup druhé žalobkyně tak přispěl k celkové době řízení. V neposlední řadě nutno konstatovat, že jednání soudu ze dne 17.8.2017 bylo k žádosti právní zástupkyně matky odročeno o další měsíc, tedy na 19.9.2017. Co se týče významu předmětu řízení, lze tento typ sporu řadit mezi řízení, která jsou typově spojena s vyšším významem, jako spory opatrovnické, pracovně právní, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení, trestní věci a věci týkající se zdraví nebo života. Současně však nelze pominout ani specifičnost daného řízení, kdy po celou dobu řízení měla první žalobkyně zapsaného (matričního) otce, který rovněž plnil na základě předběžného opatření vyživovací povinnost vůči ní. Druhá žalobkyně přitom musela mít přinejmenším povědomí o tom, že tímto otcem není a je jím někdo jiný. Současně lze rovněž konstatovat, že zájmem dítěte je mít především povědomost o svém skutečném (biologickém) otci, čemuž se druhá žalovaná v řízení spíše bránila. Jak z řízení vyplynulo, pravděpodobným otcem přitom byl právě dlouho hledaný svědek, který se při jednání přihlásil soudu. Na této skutečnosti přitom ničeho nemění skutečnost, že v rozhodné době byl již povinen výživou vůči dvěma nezletilým dětem, či jeho výdělkové možnosti (viz poněkud nesouvisející dotaz právní zástupkyně žalobkyň při jednání). S ohledem na to soud shledal význam řízení jako standartní. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, když délka namítaného řízení byla ve vztahu k jeho průběhu dobou přiměřenou. Poněvadž soud I. stupně neshledal v posuzovaném řízení nesprávný úřední postup, odpovědnost žalované nenastala a žalobu proto zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení ve výroku ad. III bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná 2x písemně vyjádřila k žalobě, načež se připravovala na ústní jednání dne 26. 11. 2021 a tohoto se rovněž účastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 6 úkonů po 300 Kč.

23. O náhradě nákladů řízení ve výroku ad. IV bylo rozhodnuto podle 147 odst. 1 o.s.ř. Z důvodu vznesené námitky podjatosti zástupce žalobce na jednání dne 12. 11. 2021 nebylo možné ve věci jednat a řízení muselo být odročeno. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že právní zástupce žalobkyň je povinna žalované za účast na jednání nahradit náklady řízení. Tyto náklady představují za dva úkony částku ve výši 600 Kč v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý úkon (příprava na jednání a účast na zmařeném jednání) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.