45 C 2/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupen Mgr. jméno příjmení , advokátem sídlem adresa žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupen JUDr. jméno příjmení , advokátem sídlem adresa na ochranu osobnosti

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému odstranit články na stránkách [webová adresa], a to článku s názvem„ [celé jméno žalobce]: [anonymizováno 5 slov]“, a článek s názvem„ [celé jméno žalobce] [anonymizována dvě slova]“, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně částku 13 552 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

4. Předžalobní výzvou pro porušení ochrany osobnosti ze dne 8.1.2019, vyhotovenou právním zástupcem žalobce a adresovánou spolku [název žalované], žalobce namítal nesprávná tvrzení v textu žalovaného. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

29. Dle § 81 odst. 1 a 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ NOZ“) je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

30. Dle ust. § 82 odst. 1 NOZ člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

31. Podle článku 10 odst. 1 a 2 zákona č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod (dále jen„ LZPS“) má každý právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.

32. Podle článku 17 odst. 1, 2 a 4 LZPS je svoboda projevu zaručena. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

33. Výše citované články 10 i 17 LZPS vyjadřují základní ústavní hodnoty právního řádu České republiky, jako demokratického právního státu. Ústavně zaručené právo vyjadřovat své názory je obsahově omezeno právy jiných, zejména právy uvedenými v čl. 10 Listiny. Kolize obou práv se realizuje v rovině podústavní, a to právě při aplikaci o. z., dle jehož § 82 odst. 1 člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek (srov. např. nález [název soudu] sp. zn. I. ÚS 367/03, usnesení [název soudu] sp. zn. I. ÚS 255/07, usnesení [název soudu] sp. zn. III. ÚS 1158/07). Při střetu svobody projevu s právem na ochranu osobnosti, tedy základních práv, která stojí na stejné úrovni, je třeba vždy dbát na to, aby s přihlédnutím k okolnostem každého případu jednomu z těchto práv nebyla bezdůvodně dána přednost před právem druhým (srov. např. nález [název soudu] sp. zn. II. ÚS 357/96, nález [název soudu] sp. zn. IV. ÚS 154/96 či rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka]).

34. Z relevantní judikatury [název soudu] i [název soudu] lze (jak uvádí nález [název soudu] sp. zn. II. ÚS 577/13) abstrahovat jistá východiska (typové problémy), na ejichž posouzení musí obecné soudy v těchto případech založit své rozhodnutí (např. nález [název soudu] sp. zn. IV. ÚS 1511/13). Zejména musí být brána v potaz 1) povaha výroku (tj. zda jde o skutkové tvrzení či hodnotový/hodnotící soud), 2) obsah výroku (např. zda jde o projev„ politický“ či„ komerční“), 3) forma výroku (zejména nakolik je předmětný výrok expresivní či dokonce vulgární), 4) postavení kritizované osoby (např. zda jde o osobu veřejně činnou či dokonce o osobu aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou), 5) zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry této kritizované osoby, 6) chování kritizované osoby (např. zda kritiku sama„ vyprovokovala“ či jak se posléze ke kritice postavila), 7) kdo výrok pronáší (např. zda se jedná o novináře, běžného občana, politika apod.), a konečně 8) kdy tak učiní (tzn. např. jaké měl či mohl mít jeho autor v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil). Každý z těchto faktorů hraje jistou roli při hledání spravedlivé rovnováhy mezi základními právy stojícími v kolizi, ovšem jejich relevantní váha závisí vždy na jedinečných okolnostech každého případu. Zároveň je třeba zdůraznit, že tento výčet relevantních faktorů není taxativní; z hlediska celkového kontextu věci mohou být ve specifických případech významné i okolnosti, jež nelze do žádné z právě zmíněných kategorií zařadit (nález [název soudu] sp. zn. II. ÚS 2051/14, nález [název soudu] sp. zn .II. ÚS 2296/14).

35. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že na stránkách [anonymizována dvě slova] došlo ke zveřejnění inkriminovaného článku, popírajícího existenci plynových komor a že článek nebyl nijak autorizován. V daném případě soud vycházel z toho, že žalovaná v prvním ze sporných článků přímo označila žalobce za provozovatele [anonymizována dvě slova], tedy osobu odpovědnou za jeho provoz. Druhý ze sporných článků pak odkazoval na předchozí a byť žalobce přímo oslovoval jako osobu vykonávající činnost v souvislosti s daným článkem (resp. jeho stažení) či schvalující v něm uvedené názory, nelze současně pominout, že se tak dělo v souvislosti s postavením žalobce, jako osoby, která je za publikaci daných stránek zodpovědná. Samotné články přitom nevyužívají hanlivé výrazy, spíše sarkastickou formou zesměšňují jednání žalobce v kontextu s uvedeným článkem, který je s ohledem na obecně dostupné informace nejen kontroverzním, ale hraničícím až s trestným činem. V této souvislosti rovněž nutno poukázat na to, že [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] 9.12.2018 v e-mailové korespondenci mimo jiné uvedl, že podle soudu, který v té věci již proběhl, se pan [celé jméno žalobce] popírání holocaustu nedopustil – a muzeum tu není od toho, aby soudní výrok zpochybňovalo. Byť je otázkou, odkud tuto informaci čerpal, je však pravděpodobné, že přímo od žalobce a potom je s podivem, že této informace žalobce v řízení nijak nevyužil. Sám žalobce se označil za [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], které dle jeho tvrzení má být v jakémsi držení zájmového spolku, jehož je ředitelem. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že žalobce je nejen jeho ředitelem, ale také držitelem domény, v jejímž virtuálním prostoru [anonymizována dvě slova] působí. Z logiky věci je přitom zřejmé, že to musel být on, kdo umožnil dalším 22 osobám (členům spolku) zveřejňovat informace na stránkách [anonymizováno]. Sám se přitom prezentuje jako osoba ztělesňující dané [anonymizováno], když je vyobrazen po obou stranách ilustračního banneru na stránce [anonymizováno] v nacistických uniformách (včetně pásky s hákovým křížem, které nosily dřívější nacistické jednotky). Zcela bez významu je vysvětlení žalobce, že na stránkách [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], není v uniformě NSDAP (jak uvedl žalovaný), ale v uniformě SA, což je úplně jiná jednotka a upřesnění typů vozidel, která jsou na banneru muzea zobrazena. Ze samotných stránek virtuálního muzea však rovněž vyplývá, že tyto slouží především k prezentaci žalobce, jeho činnosti a názorů, když součástí právě uvedeného banneru je lišta s odkazy typu„ [anonymizována dvě slova]“,„ [příjmení] [anonymizováno]“,„ [anonymizována dvě slova]“,„ [anonymizována dvě slova]“,„ [anonymizována tři slova]“,„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“,„ [příjmení] [anonymizováno] [obec]“,„ Rodokmen [celé jméno žalobce]“,„ [celé jméno žalobce]“. apod. Z uvedeného vyplývá, že tyto stránky žalobce nejen spravuje, ale také využívá k vlastní prezentaci. Tvrzení žalobce, že s uvedenými stránkami nemá nic společného, proto soud shledává jako účelové a zastírající skutečnost. V průběhu řízení bylo rovněž prokázáno, že žalobce své (často i xenofobní) názory a sebe sama prezentuje i jiným způsobem v různých rozhovorech a stanoviscích na sociálních sítích, přičemž jeho názory jsou mnohdy kontroverzní a nemusí zcela konvenovat široké veřejnosti. V této souvislosti soud připomíná výroky žalobce o cikánech, dvojsmyslná prohlášení o zkušenostech s obtížným hmyzem, [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], opakované tendence žalobce prezentovat spor jako spor dvou náboženství apod. To vše společně s prezentací válečného muzea zapadá do mediálního obrazu, který žalobce o sobě vytváří. S tím rovněž souvisí subjektivní hodnocení žalobce širokou veřejností, včetně odporu proti přednášce s tématikou cest po Izraeli. Vzhledem k tomu, jakým způsobem se žalobce nejen na stránkách válečného muzea prezentuje, se tak nelze divit odporu veřejnosti k zamýšlené přednášce. Žalobce rovněž namítal, že článek o neexistenci plynových komor byl zveřejněn na jeho stránkách po dobu dvou let a nikomu to nevadilo. Otázkou je, proč takový článek nevadil právě žalobci, který se v žalobě přihlásil ke svému židovskému původu (žalobce má pocházet z židovské rodiny [příjmení], jejíž členové byli v roce 1945 deportováni do židovského ghetta v [obec]). Tato tvrzení, která nebyla v řízení nijak prokázána a ostatně ani nejsou pro danou věc relevantní, však soud shledává spíše jako účelová, když žalobce nejen v žalobě, ale i při jednání soudu se opakovaně hlásil ke zcela jinému náboženství. Bez ohledu na původ žalobce či jeho víru to však měl být právě žalobce, kdo měl uvedený článek bez dalšího stáhnout hned po jeho publikaci a distancovat se od jeho obsahu. V opačném případě se podílel na šíření jeho nesmyslných tvrzení. Jestliže žalobce uváděl, že neměl možnost se k tvrzením žalované vyjádřit, nelze než konstatovat, že on sám měl možnost na stránkách muzea právě tímto způsobem vyjádřit. Nelze navíc s jistotou vyloučit, že by některá z osob, které se poté vymezily proti žalobci v rámci jeho následné činnosti (ať již přednáškové či volební), nereagovala právě na tento článek, aniž by na něj byla upozorněna žalovanou, byť samozřejmě řada z nich přímo uváděla odkaz, zveřejněný na stránkách žalovaného. I kdyby [anonymizována dvě slova] unikl široké veřejnosti v důsledku obrovského rozsahu informací, které internetová síť obsahuje a poměrně úzkého profilu činnosti [anonymizována dvě slova] (a tedy i případných zájemců o jeho činnost) a široká veřejnost se o článku dozvěděla až z textů žalované, již jen ze samotné skutečnosti, že tento článek byl zveřejněn na doméně, kterou ovládá žalobce, vyplývá jeho odpovědnost za jeho obsah, jakkoli se žalobce brání, že není jeho autorem. Pokud jde o žalobcem tvrzený neúspěch v senátních volbách, tento nebyl nijak doložen, navíc je zřejmé, že jej tehdejší média považovala za bizarní postavu s kuriozním koníčkem (největší sbírka klystýrů v Evropě), byť s poměrně velkou podporou na facebooku. Facebooková podpora a následně voličské preference jsou však dvě zcela odlišné věci. Žalobce navíc kandidoval za (slovy volebních průzkumů) slabou stranu, provázanou s pseuodoromantickými uskupeními („ [anonymizována dvě slova]“ [anonymizováno]„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“), jejíž šance i na nepatrný úspěch byla více než pochybná. Žalobce nedoložil ani jiné tvrzené zásahy do jeho profesní činnosti. V daném případě tak soud dospěl k závěru, že žalovaný se zveřejněním článku o aktivitách žalobce v rámci válečného muzea nedopustil nepravdivých tvrzení, když je to právě žalobce, kdo je za veřejně publikované informace jako majitel domény zodpovědný, včetně toho, komu na doméně umožní zveřejňovat své názory. Závěrem nutno uzavřít, že i kdyby nebyla shledána absence odpovědnosti žalovaného za nepravdivé výroky o žalobci, nebyla shledána příčinná souvislost mezi tuto odpovědností a žalobcem tvrzenou škodou (nehledě na to, že tato nebyla ani prokázána), když žalobcem prezentovaný mediální obraz sebe sama je zvláště v pozici osoby, snažící se prosadit ve veřejném prostoru, více než kontroverzní, což se nutně odrazilo i na přístupu široké veřejnosti k němu. S ohledem na to soud žalobu zamítl.

36. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nějž má účastník, který byl ve věci zcela úspěšný právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V této věci byl zcela úspěšný žalovaný, soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci. Náklady žalovaného jsou v daném případě představovány náklady právního zastoupení žalovaného advokátem za 4 úkonů právní pomoci po 2 500 Kč za úkon, a to za převzetí právního zastoupení, podání ve věci samé a účast při setkání na jednání soudu dne 2.11.2021 a 25.2.2022 podle ust. § 9 odst. 1 ve spojení s ust. § 7 bod 3. a ust. § 11 odst. 1 písm. a) a písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, dále 4x režijní paušál po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 3 téže vyhlášky za téže úkony, to vše zvýšené o 21 % DPH, jíž je advokát žalovaného jako plátce DPH povinen z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů státu odvést; tj. celkem částka 13 552 Kč.