45 C 20/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená obecným zmocněncem Jméno zmocněnce bytem Adresa zmocněnce proti žalované: Anonymizováno pro zaplacení 753 447 Kč s příslušenstvím + 120 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované částky 873.447,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení jednak majetkové škody ve výši 753 447 Kč a nemajetkové újmy ve výši celkem 120 000 Kč s příslušenstvím, způsobené jí a jejímu manželovi nepřiměřenou délkou řízení odvolacího soudu a nesprávným úředním postupem Městského soudu v Praze věci, vedené pod sp.zn. 36 Co 89/2023. Žalobkyně uvedla, že dne 29.6.2023 dostala rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2016 (pozn. Soudu – správně mělo být 4.5.2023) sp. zn. 36 Co 89/2023-93, což pro ni bylo velkým překvapením, když neobdržela předvolání k jednání u odvolacího soudu. Uvedla, že tím byla zbavena práva na spravedlivý proces, současně práva na projednání věci bez zbytečných průtahů, vznikla jí nemajetková újma, kterou vyčíslila na částkou 120 000 Kč s tím, že trvání soudu 3,5 roku je jistě nepřiměřené, když obvykle u takto jednoduchého případu je 2 roky. Dále uvedla, že jí vznikla škoda v podobě nákladů řízení, které vešly vniveč, dle žalobkyně se tak jedná o ušlý zisk v případě úspěchu, kterého mohli dostáhnout, pokud by mohli řádně hájit svá práva a vyhrát. Dále doplnila, že rozhodně nelze zpětně dovodit, že by jejich účast na jednání nemohla výsledek změnit. To dovozovala již jen z práva účastnit se na jednání s tím, že kdyby účast nic neovlivnila, nebyla by veřejná zasedání. Žalobkyně sama neuvedla, zda svůj nárok u žalované předběžně uplatnila, nicméně navrhla, aby soud její žalobě vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala, přičemž poukázala na to, že žalobkyní původně označená spisová značka řízení, vedeného údajně u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 15 C 126/2021 neexistuje a jedná se tak spíše o řízení pod sp.zn. 45 C 134/2020. Žalovaná potvrdila, že žalobkyně u ní přípisem, doručeným žalované dne 2.10.2023, uplatnila společně se svým manželem, , Jméno zmocněnce, , svůj tvrzený nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu nepřiměřené délky řízení, který vyčíslila ve výši 120.000,-Kč, a nárok na náhradu škody za nesprávný postup Městského soudu v Praze, který vyčíslila ve výši 753.447,- Kč, když žalobkyně a její manžel nebyli údajně předvoláni k jednání u Městského soudu v Praze dne 4.5.2023, a proto nebyli v řízení úspěšní. Protože z podání žalobkyně nebylo zřejmé, čeho přesně se domáhá, vyzvala žalovaná žalobkyni k doplnění jejích tvrzení. Na výzvu reagovala žalobkyně a její manžel pouze sdělením, které obsahovalo stejné chyby jako původní žádost. Žalovaná k nároku na zadostiučinění nemajetkové újmy, spočívající v nepřiměřené délce řízení stručně shrnula průběh řízení s tím, že celková délka řízení nebyla nepřiměřená, proto nárok vyhodnotila jako zcela nedůvodný. Význam řízení pro žalobkyni lze hodnotit jako spíše nízký, a to jednak s ohledem na množství řízení vedených o shodných nárocích, jednak s ohledem na další okolnosti případu. K uplatněnému nároku na náhradu majetkové škody ve výši 753.447,- Kč žalovaná uvedla, že na straně Městského soudu v Praze lze shledat nesprávný postup při doručování výzvy účastníkům řízení ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bez nařízení jednání, když výzvu doručoval zmocněnci žalobkyně nesprávně na adresu trvalého pobytu, ačkoli byla známa adresa určená pro doručování. Následně pak byl vyhlášen rozsudek odvolacího soudu dne 4.5.2023. Nicméně tento postup městského soudu není příčinou tvrzené škody. Není tak dána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou. Žalobkyně nijak netvrdí, natož aby prokázala, že pokud by proběhlo odvolací jednání, jehož by se zúčastnila, byla by v řízení úspěšná. Navíc nesprávný postup soudu, kterým byla účastníkovi řízení odňata možnost jednat před soudem, je důvodem pro podání žaloby pro zmatečnost podle § 229 odst. 3 občanského soudního řádu. Je tak nutné konstatovat, že žalobkyně nevyužila všech možností, které jí dává právní řád k odvrácení případně hrozící škody. Žalobkyně se tak nemůže takto tvrzené škody domáhat po státu podle zákona č. 82/1998 Sb. Lze tak uzavřít, že žalobkyně neprokázala ani vznik škody (její výši), ani příčinnou souvislost mezi tvrzenou škodou a nesprávným úředním postupem. Nelze na jisto postavit existenci předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za požadovanou majetkovou újmu. Žalovaná nad rámec shora uvedeného uzavřela, že jednání žalobkyně a jejího manžela, kteří se opakovaně na základě různých odpovědnostních titulů snaží získat majetkový prospěch, který jim nikdy neměl náležet, neboť se jedná o prospěch z podvodného jednání, lze považovat za šikanózní jednání. Takové jednání pak nemůže požívat právní ochrany a jednání žalobkyně a jejího manžela již lze hodnotit jako rozporné s dobrými mravy. S ohledem na shora uvedené žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

3. Protože ze žaloby nebylo zřejmé, zda se týká rovněž části řízení před nalézacím soudem nebo celého řízení ve věci sp.zn. 45 C 134/2020 (tak jak žalobě porozuměla žalovaná) a zda jsou tak naplněny podmínky pro projednání věci senátem, kterému věc podle rozvrhu práce napadla, soud se výslovně dotázal žalobkyně, aby toto upřesnila. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce výslovně uvedla, že „žaloba je za nepředvolání na jednání odvolacího soudu s jasným označením rozsudku Městský soud Praha dne 9.3.2016, sp.zn. 36 CO 89/2023-93. Ostatní označení soudních řízení včetně 45c134/2020 se objevují v uvedeném rozsudku/řízení soudu. Ale nejsou žalované“. Žalobkyně tak jednoznačně vymezila předmět řízení.

4. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila, přičemž výslovně souhlasila s tím, aby bylo rozhodnuto bez její účasti. Soud proto podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v její nepřítomnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohlo jí být poskytnuto poučení podle ust. § 118a odst. 1 o.s.ř. k doplnění jejích tvrzení a označení důkazů, týkajících se jí požadované majetkové škody, kterou označila velmi neurčitě a ke které však nenavrhla a nedoložila žádné důkazy. Poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo a dobrodiní poučení ztrácí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Odo 832/2006 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 1793/2011).

5. Žádostí o náhradu škody a o přiměřené zadostiučinění způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem ze dne 2.10.2023 žalobkyně žádal o náhradu škody a majetkové újmy, když namítala nesprávný úřední postup Městského soudu v Praze při doručování rozsudku, v jehož důsledku pak bylo vydání rozsudku č.j.36 Co 89/2023 – 93.

6. Sdělením Ministerstva spravedlnosti ze dne 19.10.2023 byla žalobkyně informována, že 2.10.2023 byla Ministerstvu spravedlnosti doručena její žádost o předběžné projednání nároku za nemajetkovou újmu a náhradu škody a současně byla vyzvána k doplnění této žádosti.

7. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 23.4.2024 byla žádost žalobkyně z 2.10.2023 vypořádána s tím, že žadatelé uplatnili nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 60 000,- Kč pro každého z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, vedeného před Obvodním soudem pro , adresa, pod sp.zn. 45 C 134/2020 jako soudem I. stupně. , právnická osoba, žádali náhradu škody ve výši 753.447,- Kč z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nesprávném doručování. Žádosti nebylo vyhověno, když tato byla shledána nedůvodnou.

8. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci sp.zn. 45 C 134/2020 (resp. z části týkající se odvolacího řízení v předmětném řízení) soud zjistil následujíc: Žalobkyně podala 12.12.2022 odvolání proti rozsudku nalézacího soudu ze dne 1.1.2022. Dne 18.1.2023 bylo zasláno odvolání žalované s výzvou k vyjádření k podanému odvolání. Následně bylo odvolání se spisem předloženo 7.3.2023 Městskému soudu v Praze jako soudu odvolacímu. Městský soud v Praze vyzval 10.3.2023 zmocněnce žalobkyně , Jméno zmocněnce, a rovněž zmocněnce žalované (, právnická osoba, ) k vyjádření, zda účastníci souhlasí s rozhodnutím odvolání bez nařízení jednání. Uvedená výzva byla zasílána , Jméno zmocněnce, na adresu , adresa, a byla 15.3.2023 vložena do domovní schránky jako zásilka typu III. Dne 4.4.2023 poté nařídil odvolací soud jednání k vyhlášení rozhodnutí na 4.5.2023 v 11:30 hod., neboť od žádného z účastníků nepřišla reakce na dotaz, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud absenci vyjádření považoval za konkludentní souhlas rozhodnutím věci bez jednání. Dne 28.4.2023 se ve věci vyjádřila žalovaná k odvolání žalobců. Dne 4.5.2023 byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen odvolacím soudem a žalobcům byla uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 300,- Kč, a to rozsudkem č.j.36 Co 89/2023 – 93. V rozhodnutí odvolací soud uvedl: „Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl v celém rozsahu žalobu, kterou se žalobci společně a nerozdílně domáhali na žalované zaplacení částky 743.447,00 Kč (výrok I) a dále uložil žalobcům povinnost k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 1 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobci domáhali zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce dovolacího řízení vedeného Nejvyšším soudem pod sp. zn. 33 Cdo 4156/2017, a dále v tom, že rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 3. 2016, č. j. 6 C 21/2016-35, a Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2017, č. j. 12 Co 509/2016-113, byly zrušeny pro nezákonnost rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, č. j. 33 Cdo 4156/2017-156……………...Odvolací konstatuje, že předmětem řízení tohoto řízení bylo odškodnění tvrzené nemajetkové újmy pojící se s porušením práva žalobců na projednání a rozhodnutí věci soudem (zde podle obsahu žalobních tvrzení omezeno na dovolací řízení před Nejvyšším soudem) v přiměřené lhůtě. Odvolací soud však nemůže odhlédnout od skutečnosti, že celé soudní řízení zahájené žalobci a vedené Obvodním soudem pod sp. zn. 6 C 21/2016 bylo vedeno za účelem dokonání podvodu, pro jehož pokus byl druhý žalobce pravomocně soudem shledán vinným a odsouzen v trestním řízení, že šlo ze strany žalobců o soudní uplatnění neexistujícího a podvodem založeného „práva“ na smluvní pokutu, přičemž k dokonání podvodného jednání nedošlo právě i mimo jiné v důsledku výsledku naříkaného dovolacího řízení vedeného před Nejvyšším soudem, díky němuž byla do té doby vydaná soudní rozhodnutí (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 pro zmeškání ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 6 C 21/2016-35, a ve vztahu k němu potvrzující rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2017, 12 Co 509/2016-113), zrušeny a odklizeny. Odvolacímu soudu proto připadá doslova nehorázný žalobní požadavek znějící na jakékoliv odškodnění spojené s uvedeným dovolacím řízením, ať už jej žalobci konstruují jako z důvodu nesprávného úředního postupu pro jeho nepřiměřenou délku, či z důvodu nezákonnosti zrušených rozhodnutí, když zahájení a vedení samotného řízení ze strany žalobců je tak zjevným a do očí bijícím zneužitím práva, snahou o těžení nejen z nepoctivého, ale dokonce trestného (v každém případě protiprávního) jednání druhého žalobce, že snaha uplatnit a dobrat se v odškodňovacím řízení dalšího nároku na odškodnění z uvedeného řízení vůči státu se jeví odvolacímu soudu jako vysoce nemravná a dalším těžením z protiprávního stavu, který žalobce původně svým pokusem o podvod vyvolal. Za této situace odvolací soud neshledal žalobní nárok ani v nejmenším opodstatněný, a to konečně i z důvodu, že tvrzená nemajetková újma druhým žalobcem pociťovaná z nejistoty o výsledek (dovolacího) řízení, není újmou, kterou by v takové situaci měl pociťovat poctivý člověk – vždyť žalobce se mohl obávat (v dovolacím řízení) toliko toho, zda obstojí podvodným jednáním založená soudní rozhodnutí a zda se podvodné jednání podaří dokonat. Takové jednání nezaslouží soudní ochrany, a to ani v případě, že předmětné dovolací řízení nakonec trvalo dobu nepřiměřenou.“ Rozsudek byl poté po vrácení spisu dne 16.6.2023 rozeslán nalézacím soudem účastníkům. Rozhodnutí nabylo právní moci 29.6.2023.

9. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

11. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

12. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

13. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

14. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

15. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

16. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

17. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

19. Dle § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 ODŠZ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

20. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

21. Pokud jde o nárok na zadostiučinění nepřiměřené délky řízení, posuzované řízení trvalo přibližně 6 měsíců a dva týdny (12.12.2022 – 29.6.2023), žalobkyní tvrzené průtahy v řízení v délce více než tří let tak z logiky věci ani nemohly být shledány. Délka odvolacího řízení plně odpovídala složitosti věci, její právní a procesní náročnosti a nebyla shledána období nečinnosti soudu. Řízení probíhalo na jediném stupni soudní soustavy a všechny úkony byly učiněny v přiměřených lhůtách, vždy cca po jednom měsíci. Žalobkyně se na délce řízení nijak nepodílela. Pokud jde o význam daného řízení pro žalobkyni, tento soud shledal jako standartní (kvůli okolnostem případu spíše snížený), když žalobkyně ani zvýšený význam daného řízení netvrdila. Poněvadž soud I. stupně neshledal v posuzovaném řízení nesprávný úřední postup, odpovědnost žalované nenastala a žalobu co do nároku na náhradu nemajetkové újmy z nepřiměřené délky řízení před Městským soudem v Praze sp.zn. 36 Co 89/2023 proto zamítl.

22. Pokud jde o nárok na náhradu tvrzené škody, spočívající v náhradě nákladů řízení (případně označovaného žalobkyní jako ušlý zisk), soud především konstatuje, že s ohledem na neúčast žalobkyně na ústním jednání nemohl ji vyzvat k upřesnění, co přesně žalobkyní požadovaný nárok představuje, kdy je označen dvojím způsobem. Soud z provedeného dokazování má za prokázáno, že v odvolacím řízení došlo k nesprávnému doručování na adresu trvalého bydliště zmocněnce žalobkyně, namísto adresy pro doručování označené již v žalobě. V tomto směru by bylo možné uvažovat o odpovědnostním titulu, ovšem za předpokladu, že by byly naplněny další podmínky pro odpovědnost státu za škodu (škoda a příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a škodou). To však v daném případě splněno není. Již jen z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je zřejmé, že v původním řízení žalobkyni žádné náklady řízení v takové výši nevznikl, když před soudem prvního stupně naopak ona jako strana žalovaná měla společně se svým manželem náklady řízení nahradit žalované. Škoda v této výši tak žalobkyni nemohla vzniknout. Pakliže žalobkyně tvrzené náklady či ušlý zisk shledávala v tom, že odvolací soud k jejímu odvolání nezměnil původní rozhodnutí nalézacího soudu a žalobě nevyhověl, nelze než konstatovat, že z žalobních tvrzení nijak nevyplývá, že by nároku mělo být skutečně vyhověno. Naopak pokud jde o tvrzení žalobkyně, že by svou účastí při ústním jednání u odvolacího soudu mohla výsledek řízení zvrátit, nelze než s odvoláním na již citované rozhodnutí Městského soudu v Praze konstatovat, že tato domněnka je zcela mylná. Jak totiž odvolací soud uvedl, jakákoliv snaha žalobkyně a jejího manžela dobrat se peněžitého odškodnění v souvislosti s řízením, vedeným u Obvodního soudu pod sp. zn. 6 C 21/2016 (tzn. původní řízení, v němž bylo rozhodnuto dovolacím soudem, přičemž žalobce se domáhal zadostiučinění nepřiměřené délky řízení právě před Nejvyšším soudem ČR) byla odvolacím soudem vyhodnocena jako vysoce nemravná a dalším těžením z protiprávního stavu, který manžel žalobkyně původně svým pokusem o podvod vyvolal. Za této situace odvolací soud neshledal žalobní nárok ani v nejmenším opodstatněný, a to konečně i z důvodu, že tvrzená nemajetková újma druhým žalobcem pociťovaná z nejistoty o výsledek dovolacího řízení, není újmou, kterou by v takové situaci měl pociťovat poctivý člověk. V této souvislosti odvolací soud zdůraznil, že se manžel žalobkyně mohl obávat v dovolacím řízení toliko toho, zda obstojí podvodným jednáním založená soudní rozhodnutí a zda se jeho podvodné jednání podaří dokonat. Takové jednání nezaslouží soudní ochrany, a to ani v případě, že předmětné dovolací řízení nakonec trvalo dobu nepřiměřenou. I kdyby tak byla délka předmětného řízení shledána jako nepřiměřená, je zřejmé, že odvolací soud by peněžité odškodnění žalobkyni a jejímu manželovi nepřiznal. Za dané situace tak není dána nejen škoda, ale ani příčinná souvislost, mezi nesprávným úředním postupem odvolacího soudu, spočívajícím v nesprávném doručování a výsledným rozhodnutím, byť se žalobkyně jednání, při kterém byl předmětný rozsudek vyhlášen, nezúčastnila. S ohledem na to soud rovněž tento nárok žalobkyně ve výroku ad. I zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná písemně vyjádřila k žalobě, poté se připravovala na ústní jednání a tohoto se dne 30.1.2025 rovněž zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení před v rozsahu tří úkonů po 300,- Kč.