45 C 203/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa pro zaplacení 81 617 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky 81.617,00 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení škody, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], který proti žalobkyni vede exekuce sp.zn. 139 EX 22412/15 a sp.zn. 139 EX 17694/19. Žalobkyně uvedla, že na základě jejích návrhů na částečné zastavení exekucí exekuční soudy pravomocně zastavily obě exekuce v rozsahu, v němž jsou prováděny exekučními příkazy přikázáním pohledávky z účtu žalobkyně č. [bankovní účet], když byla postižena nezabavitelná část starobního důchodu žalobkyně vypláceného Českou správou sociálního zabezpečení, a to Okresní soud Brno-venkov usnesením č.j. 19 EXE 4135/2015-37 ze dne 15.8.2019 ve věci sp.zn. 139 EX 224112/15, Městský soud v Brně usnesením č.j. 81 EXE 1386/2019-47 ze dne 21. 7. 2020 ve věci sp.zn. 139 EX 17694/19 v rozsahu exekvované částky 21.710 Kč. Přesto soudní exekutor dále mj. inkasoval z bankovního účtu žalobkyně částku 81.617 Kč, tedy v době, kdy již soudní exekutor dobře věděl, že takovýto jeho postup je jak v rozporu se závazným právním názorem Ústavního soudu (viz nález IV. ÚS 121/16 z 20.10.2016), tak v rozporu se závazným právním názorem exekučního soudu. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce opakovaně soudního exekutora k vrácení takto neprávem vymožené částky, soudní exekutor tak dosud neučinil. Uvedená částka tak dle žalobkyně představuje škodu, kterou jí soudní exekutor svým postupem způsobil, proto uplatnila žalobkyně u žalované dne 12. 11. 2020 nárok na náhradu škody ve výši Kč 81.617 Kč. Žalovaná však na uplatněný nárok žalobkyni ničeho neuhradila. Žalobkyně navrhla, aby soud žalobě vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne 12.11.2020 (žádostí ze dne 30.10.2020) uplatnila z důvodů v žalobě popsaných nárok na náhradu škody ve formě ušlého zisku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 81.617 Kč z titulu tvrzeného nesprávného úředního postupu soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Šumperk v exekučním řízení pod sp.zn. 139 EX 22412/15 a sp.zn. 139 EX 17694/19. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 16.3.2022 s tím, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu soudního exekutora a žádost žalobkyně byla zamítnuta. Žalovaná stručně shrnula průběh obou řízení a doplnila, že v obou řízeních byla žalobkyni vrácena část nezabavitelných příjmů, tedy starobního důchodu (v řízení sp.zn. 139 EX 224112/15 částka 21.710 Kč, v řízení sp.zn. 139 EX 224112/15 částka 73.604,41 Kč), když v uvedeném rozsahu byly obě exekuce částečně zastaveny. V obou případech pak byla vymožená plnění, představující nezabavitelnou část příjmů žalobkyně, žalobkyni rovněž vrácena. Pokud jde o částku 81.617 Kč, která byla poukázána soudnímu exekutorovi z účtu žalobkyně, exekuce vedená pod sp.zn. 139 EX 17694/19 dosud částečně zastavena nebyla, protože soudní exekutor dosud neobdržel ve věci 139 EX 17694/19 žádný návrh žalobkyně na částečné zastavení exekuce co do uvedené částky 81.617 Kč. Požadavek žalobkyně na vrácení této částky není důvodný, protože se žalobkyně nejprve musí domáhat částečného zastavení exekuce co do částky 81.617 Kč a až poté, co bude exekuce v tomto rozsahu zastavena, může částku od soudního exekutora požadovat. S ohledem na shora uvedené tak jednání soudního exekutora nelze hodnotit jakožto nesprávný úřední postup dle ust. § 13 z. č. 82/1998 Sb. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované podáním ze dne 30.10.2020.

4. Stanoviskem ze dne 16.3.2020 žalovaná nárok žalobkyně vypořádala a žalobkyni neuhradila ničeho.

5. Dle výpisu z účtu, vedeného u společnosti [právnická osoba], č. [bankovní účet] ve prospěch žalobkyně, byla z uvedeného účtu dne 22.11.2019 v rámci exekuce 139 EX 17694/19-029 stržena částka 21.710,00 Kč.

6. Podáním ze dne 18.9.2020 žádal právní zástupce žalobkyně jejím jménem Exekutorský úřad Šumperk, Mgr. [jméno] [příjmení] o vrácení částek 21.710,00 Kč a 81.617,00 Kč.

7. Dle výpisu z účtu, vedeného u společnosti [právnická osoba], č. [bankovní účet] ve prospěch žalobkyně, byla z uvedeného účtu dne 22.5.2020 stržena částka 81.617,00 Kč v rámci exekuce 139 EX 17694/19-029.

8. Dle vyjádření právního zástupce žalobkyně ze dne 9.10.2020, tento informoval Exekutorský úřad Šumperk, Mgr. [jméno] [příjmení], že odpadl důvod pro vyplacení částky 81.617,00 Kč, která byla neoprávněně stržena z účtu povinné 22.5.2020 s tím, že tedy tato má být vrácena zpět.

9. Dle sdělení Mgr. [jméno] [příjmení], soudního exekutora, soudní exekutor nezkoumá původ peněz na účtu, kdy k případnému zkoumání nemá ani žádné zákonem stanovené možnosti a pravomoci. Při transformaci peněžních prostředků povinného na jeho právo na výplatu, pak nehraje žádnou roli původ a povaha takových finančních prostředků, tedy je nerozhodné, zda se jedná o nezabavitelnou část mzdy poté, co byly provedeny srážky z příjmu povinného, nebo zda se jedná o jiné finanční prostředky. V případě, že má pak povinný v rámci exekuce za to, že je postihována přikázáním pohledávky z účtu i jeho nezabavitelná část mzdy, může využít jednoho z prostředků procesní obrany povinného v exekuci – návrhu na částečné zastavení exekuce, přičemž podaří-li se povinnému v řízení následně prokázat, že se opravdu jedná o nezabavitelnou část příjmu povinného, která mu byla na jeho účet prokázána, dojde k částečnému zastavení exekuce a peněžní prostředky mu jsou následně vyplaceny. Shora specifikovaná exekuce byla pro částku ve výši 81.617,00 Kč zastavena usnesením Městského soudu v Brně ze dne 4.7.2022, pod č.j. 81 EXE 1386/2019-89, které dosud nenabylo právní moci. Vzhledem k tomu, že toto vymožené plnění již bylo částečně převedeno na účet oprávněného, tedy ve dnech 28.11.2019 a 30.9.2020, je nutné si toto vyžádat od oprávněného zpět, a následně je soudní exekutor připraven toto plnění vrátit povinné.

10. Ze spisu sp.zn. 139 EX 17694/19 soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Šumperk bylo zjištěno, že dne 22.3.2022 byl v dané věci podán návrh na částečné zastavení exekuce, co do částky 81.617,00 Kč, která byla neoprávněně stržena z účtu povinné č. [bankovní účet], vedeného u [právnická osoba] s tím, že se jedná o částku, vyplacenou v rámci dávek Českou správou sociálního zabezpečení jako starobní důchod. Exekutor následně usnesením ze dne 30.3.2022 č.j. 139 EX 17694/19-122 vyzval oprávněného, aby se vyjádřil k návrhu žalované na zastavení exekuce. Oprávněný nesouhlasil s návrhem na částečné zastavení exekuce podáním ze dne 12.4.2022. Návrh byl poté 29.4.2022 předložen Městskému soudu v Brně Městský soud v Brně následně usnesením č.j. 81 EXE 1386/2019-89 ze dne 4.7.2022 č.j., (viz čl. 134 spisu exekutora), rozhodl o částečném zastavení exekuce co do částky 81.617,00 Kč s tím, že v dané věci se povinná novým návrhem domáhala částečného zastavení exekuce v rozsahu exekuované částky 81.617,00 Kč, přičemž odkazovala na předchozí rozhodnutí soudu, kterým byla exekuce, prováděná příkazem soudního exekutora, ze dne 26.9.2019, jako na čl. 029, přikázáním pohledávky z účtu povinné, u Sberbank, částečně zastavena ve výši 21.710,00 Kč, neboť bylo prokázáno, že se jedná o nezabavitelnou část vyplaceného důchodu povinné. Soud uzavřel, že„ V dané věci se povinná novým návrhem domáhá částečného zastavení exekuce v rozsahu exekvované částky ve výši 81 617 Kč. Odkazuje přitom na předchozí rozhodnutí soudu, jímž byla exekuce prováděná příkazem soudního exekutora ze dne 26. 9. 2019, č. j. 139 EX 17694/19-029 přikázáním pohledávky z účtu povinné u [právnická osoba] částečně zastavena v rozsahu exekvované částky ve výši 21 710 Kč, neboť bylo prokázáno, že se jedná o nezabavitelnou část vyplaceného důchodu povinné. Povinná tvrdí, že exekutor i v případě částky ve výši 81 617 Kč, která byla stržena z jejího účtu dne 22. 5. 2020, jednal v rozporu se závazným právním názorem Ústavního soudu (zjevně myšleno rozhodnutí Ústavního soudu ČR pod sp. zn. IV. ÚS 121/16). Exekučním soudem bylo z doložených výpisů z účtu povinné č. [bankovní účet] u Sberbank prověřeno, že částka ve výši 21 710 Kč byla exekvována k příkazu č. j. 139 EX 17694/19-029 dne 22. 11. 2019 a částka 81 617 Kč ke stejnému příkazu dne 22. 5. 2020, a to za situace, kdy v průběhu měsíců prosince roku 2019, ledna, února, března, dubna a května roku 2020 nebyly na uvedený účet povinné provedeny vyjma výplaty jejího starobního důchodu žádné jiné vklady. Česká správa sociálního zabezpečení v [obec] k dotazu soudu dne 24. 5. 2022 potvrdila, že ze starobního důchodu povinné jsou i nadále prováděny exekuční srážky ve prospěch exekučního příkazu s lepším pořadím. Exekuční příkaz vydaný soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení] z Exekutorského úřadu Šumperk č. j. 139 EX 17694/19-030 je druhým v pořadí. Jestliže exekuční soud v obdobné věci v souladu s názorem Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 121/16 uzavřel, že nezabavitelnou část důchodu postiženého srážkou, již postihovat jako právo na výplatu prostředků z účtu nelze, neboť část důchodu výplatou na účet povinného neztrácí svou povahu a nestává se tzv. vkladovou pohledávkou, nelze se ani v tomto případě od tohoto stanoviska odklonit. Byť k převedení částky ve výši 81 617 Kč z účtu povinné na účet exekutora došlo již 25. 5. 2020, a povinná svůj návrh na částečné zastavení exekuce podala až dne 22. 3. 2022, listinnými důkazy bylo prokázáno, že tyto finanční prostředky jsou nezabavitelnou částí důchodu povinné již podrobeného exekučním srážkám. Z tohoto důvodu nebyly exekvovány zákonně. K celé situaci, která se ve stejné věci prakticky opakuje, lze jen dodat, že soudní exekutor je povinen v rámci provádění exekuce podle § 46 odst. 1 e. ř. činit i bez návrhu úkony směřující k provedení exekuce. Je jen na povinné, zda se hodlá i nadále bránit proti exekvování nezabavitelné části důchodu podávanými návrhy na částečné zastavení exekuce, či v rámci stabilizace svých financí využije možnosti zřídit si chráněný účet, který je určen fyzickým osobám, jejichž platební účet je postižen exekucí. Pakliže exekutor postihl příkazem ze dne 21. 3. 2022, č. j. 139 EX 17694/19-118 účet povinné č. [bankovní účet] u Fio banky, a.s., kde Česká správa sociálního zabezpečení potvrdila, že jde o účet, na který je nyní povinné vyplácena nezabavitelná část důchodu, lze předpokládat, že povinná bude opět žádat o částečné zastavení exekuce.“ Po projednání aktuálního návrhu povinné na částečné zastavení exekuce, exekučnímu soudu nezbylo, než exekuci částečně zastavit, co do uvedené částky.

11. Ze spisu sp.zn. 139 EX 17694/19 soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Šumperk nebyly zjištěny žádné další úkony, protože spis byl vyhotoven na CD nosiči ke dni 19.7.2022.

12. Pokud jde o exekuci sp.zn. 139 EX 22412/2015, tato není předmětem sporu (byť žalobkyně zahrnula do svých žalobních tvrzení i konkrétní okolnosti z této exekuce), proto soud ustoupil od provádění dokazování z tohoto spisu pro nadbytečnost.

13. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

15. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

16. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

17. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

18. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

19. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

20. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

21. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

22. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

23. Dle § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 ODŠZ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

24. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

25. Podle ust. § 55 odst. 3 e. ř. o zastavení exekuce rozhodne exekutor i bez návrhu, souhlasí-li se zastavením oprávněný. Nesouhlasí-li oprávněný, požádá exekutor o zastavení exekuční soud.

26. Podle ust. § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. soud zastaví výkon rozhodnutí, jestliže výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. Podle odst. 4 týká-li se nařízeného výkonu rozhodnutí některý z důvodů zastavení jen zčásti nebo byl-li výkon rozhodnutí nařízen v rozsahu širším, než jaký stačí k uspokojení oprávněného, bude výkon rozhodnutí zastaven částečně.

27. Na základě provedené dokazování má soud za prokázáno, že soudní exekutor postihl nezabavitelnou část příjmů žalobkyně, zaslaných na jí uvedený účet a z tohoto důvodu byla exekuce částečně zastavena. Jak vyplývá z provedeného dokazování, původ peněžních prostředků na bankovním účtu žalobkyně jako povinné byl prokázán až v řízení o částečném zastavení exekuce listinnými důkazy. Byť tak byl prokázáno, že byla v rozporu se zákonem postižena i nepostižitelná část peněžních prostředků na účtu žalobkyně, a to v rozporu se zákonem, nelze tento úkon považovat za nesprávný úřední postup exekutora, protože ten postihuje pouze prostředky na bankovním účtu povinného, aniž by měl možnost zjistit, z jakého zdroje tyto prostředky pocházejí. Je poté na povinném, aby se postižení nepostižitelné části svých příjmů bránil návrhem na (částečné) zastavení exekuce. Žalobkyně však návrh na částečné zastavení exekuce v uvedeném rozsahu podala až po podání žaloby, resp. po vyjádření žalované k žalobě, ačkoliv jí bylo známo, že musí podat návrh na částečné zastavení exekuce a prokázat původ dle jejího názoru nezabavitelné částky, jak ostatně i dle svých vlastních tvrzení tak již dříve v případě jiných nezabavitelných částek učinila. Ať již motivace ke změně postupu žalobkyně byla jakákoliv, nelze než konstatovat, že vedla pouze k oddálení vrácení žalobkyní požadovaného výsledku. Co se týče namítané škody, ze strany žalobkyně, v řízení bylo prokázáno, že uvedená částka, jí i po částečném zastavení exekuce na návrh, podaný až po podání žaloby proti státu nemohla být exekutorem vyplacena, protože v mezidobí již byla vyplacena oprávněnému. Je nyní na žalobkyni, aby oprávněného o vrácení bezdůvodného obohacení vyzvala. Teprve pokud by oprávněný žalobkyni bezdůvodné obohacení nevydal (ať již na základě pouhé její výzvy či soudního rozhodnutí), bylo by možné o škodě uvažovat. S ohledem na to soud žalobu zamítl, když v daném případě neshledal ani odpovědnostní titul, ani vzniklou škodu.

28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalované písemně vyjádřila k žalobě, pot se připravovala na ústní jednání konaná ve dnech 2.12.2022 a 16.3.2023 a těchto se rovněž zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 5 úkonů po 300 Kč.