45 C 205/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená datum bytem adresa zastoupená advokátkou Mgr. Ing. Svatavou Horákovou sídlem Masná 1324/1, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava proti žalované: Anonymizováno pro zaplacení 650 000 Kč s příslušenstvím + 480 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky 650.000,- Kč spolu s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 650.000,- Kč od 27.9.2023 do zaplacení a dále částky 480.000,- Kč spolu s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 480.000,- Kč od 27.9.2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 350,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 650.000 Kč s příslušenstvím jako náhrady majetkové škody a částky 480.000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb. Tvrdila, že tvrzená majetková újma jí vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 1. 2006, vydaného v řízení vedeném u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 13 C 111/2004, které bylo následně zrušeno rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 5. 2009. Žalobkyně uvedla, že uvedené rozhodnutí mělo zásadní dopad na právní vztahy mezi třetí osobou a jejím tehdejším manželem, přičemž v důsledku této situace byla dne 12. 10. 2006 uzavřena mezi jejím manželem a třetí osobou dohoda o narovnání, v jejímž rámci došlo k započtení pohledávky jejího manžela na zaplacení kupní ceny za vybavení objektu „Hotel Beskyd“ ve výši 1.300.000 Kč proti pohledávce třetí osoby. Žalobkyně tvrdila, že tato pohledávka náležela do společného jmění manželů, které po zániku manželství nebylo vypořádáno, a že k jejímu zániku došlo na základě nesprávných právních východisek vyvolaných uvedeným rozhodnutím. Z toho dovozovala vznik majetkové újmy ve výši celé pohledávky, přičemž sama uplatnila její polovinu. Současně žalobkyně tvrdila, že jí vznikla nemajetková újma v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného pod sp. zn. 13 C 111/2004, které trvalo od roku 2004 do jeho pravomocného skončení dne 20. 7. 2022, přičemž požadovala zadostiučinění stanovené paušální částkou za dobu trvání řízení. Dále uvedla, že oba nároky předběžně uplatnila u žalované dne 26. 3. 2023, avšak žalovaná jejím požadavkům nevyhověla.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jeho zamítnutí v plném rozsahu. Uvedla především, že žalobkyně není aktivně legitimována k uplatnění nároku podle zákona č. 82/1998 Sb., neboť nebyla účastnicí řízení vedeného pod sp. zn. 13 C 111/2004, v němž bylo tvrzené nezákonné rozhodnutí vydáno, a nárok na náhradu škody z tohoto titulu svědčí pouze účastníkům tohoto řízení. Žalovaná dále namítla, že tvrzená majetková újma nemá přímou příčinnou souvislost s uvedeným rozhodnutím, jelikož případné majetkové dopady vznikly v důsledku následných soukromoprávních vztahů mezi třetí osobou a manželem žalobkyně, zejména uzavřením dohody o narovnání, a ne přímo v důsledku rozhodnutí soudu. Dále uvedla, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani důkazní břemeno ohledně vzniku škody a její výše. Ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy žalovaná vznesla námitku promlčení, neboť žaloba byla podána až po uplynutí zákonné promlčecí lhůty. Žalovaná současně uvedla, že žalobkyně neprokázala ani splnění dalších předpokladů odpovědnosti státu, a navrhla proto, aby soud žalobu jako celek zamítl.

3. Žádostí o náhradu škody a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ze dne 24. 3. 2023 žalobkyně uplatnila u , právnická osoba, nárok na náhradu majetkové újmy ve výši 650.000 Kč a nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 480.000 Kč. V žádosti uvedla, že majetková újma představuje polovinu pohledávky ve výši 1.300.000 Kč za nezaplacené zařízení „Hotelu Beskyd“, která měla náležet do společného jmění manželů. Dále uvedla, že újma měla vzniknout v souvislosti s rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 1. 2006 a s následnými majetkovými vztahy mezi jejím manželem a , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , zejména uzavřením dohody o narovnání a započtením pohledávek. Současně uplatnila nárok na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného pod sp. zn. 13 C 111/2004, které mělo trvat od 14. 4. 2004 do 20. 7. 2022, přičemž újmu vyčíslila částkou 2.500 Kč za každý měsíc trvání řízení.

4. Doručenkou datové zprávy ID , Anonymizováno, bylo zjištěno, že datová zpráva označená jako „žádost o odškodnění“ byla odeslána dne 26. 3. 2023 v 19:29 hodin z datové schránky zástupkyně žalobkyně Mgr. Ing. Svatavy Horákové a téhož dne doručena do datové schránky , právnická osoba, , přičemž v tentýž okamžik byla zpráva dodána i doručena oprávněné osobě příjemce.

5. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. 13 C 111/200462 ze dne 19. 1. 2005 bylo rozhodnuto o žalobě , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, proti , jméno FO, a , jméno FO, o určení neplatnosti smlouvy o zřízení věcného břemene tak, že žaloba byla zamítnuta, přičemž účastníky řízení byli na straně žalobce doc. , právnická osoba, , , tituly za jménem, a na straně žalovaných , jméno FO, a , jméno FO, .

6. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 11 Co 350/2005114 ze dne 20. 1. 2006 bylo rozhodnuto o odvolání žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, proti rozsudku Okresního soudu v , adresa, ve věci vedené pod sp. zn. 13 C 111/2004, přičemž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že právo odpovídající věcnému břemeni zřízenému smlouvou ze dne 15. 4. 2003 mezi , jméno FO, a manžely , jméno FO, neexistuje. Účastníky odvolacího řízení byli na straně žalobce doc. , právnická osoba, , , tituly za jménem, a na straně žalovaných , jméno FO, a , jméno FO, .

7. Rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 2670/2007-204 ze dne 5. 5. 2009 bylo k dovolání žalovaných rozhodnuto tak, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 1. 2006 byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, přičemž i v dovolacím řízení vystupovali jako účastníci doc. , právnická osoba, , , tituly za jménem, jako žalobce a , jméno FO, a , jméno FO, jako žalovaní.

8. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. 13 C 111/2004275 ze dne 10. 6. 2010 bylo po vrácení věci k dalšímu řízení rozhodnuto o žalobě , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, proti , jméno FO, a , jméno FO, o určení neexistence práva odpovídajícího věcnému břemeni tak, že žaloba byla zamítnuta, přičemž účastníky řízení byli i nadále doc. , právnická osoba, , , tituly za jménem, jako žalobce a , jméno FO, a , jméno FO, jako žalovaní.

9. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 11 Co 433/2010326 ze dne 24. 11. 2010 bylo rozhodnuto o odvolání žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. 13 C 111/2004275 ze dne 10. 6. 2010 tak, že rozsudek soudu prvního stupně byl ve výroku o zamítnutí žaloby potvrzen, přičemž účastníky odvolacího řízení byli doc. , právnická osoba, , , tituly za jménem, jako žalobce a , jméno FO, a , jméno FO, jako žalovaní.

10. Rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 3549/2011382 ze dne 16. 8. 2013 bylo rozhodnuto o dovolání žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 11. 2010 č. j. 11 Co 433/2010326 tak, že tento rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení, přičemž účastníky dovolacího řízení byli doc. , právnická osoba, , , tituly za jménem, a , jméno FO, s , jméno FO, .

11. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 11 Co 433/2010491 ze dne 20. 7. 2022 bylo po dalším řízení o odvolání rozhodnuto tak, že rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. 13 C 111/2004275 ze dne 10. 6. 2010 byl ve výroku o zamítnutí žaloby potvrzen, přičemž žalobkyní v tomto řízení byla právní nástupkyně původního žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, a žalovanými byli , jméno FO, a , jméno FO, .

12. Další důkazy navržené žalobkyní soud neprováděl, neboť směřovaly k prokazování skutečností, které nejsou pro posouzení věci právně významné, a to zejména listiny týkající se majetkových vztahů mezi třetí osobou a tehdejším manželem žalobkyně (zejména kupní smlouva, dohoda o narovnání, výzvy k zaplacení, list vlastnictví, listiny z dědického řízení), jakož i další spisy a navržený důkaz výslechem svědka, neboť tyto důkazy nemohly nic změnit na závěru o nedostatku aktivní legitimace žalobkyně.

13. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

15. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

16. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

17. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

18. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

19. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

20. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

21. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

22. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

23. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

24. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázáno, že žalobkyně uplatnila svůj nárok z nezákonného rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 13 C 111/2004 u žalované žádostí o náhradu škody a poskytnutí zadostiučinění ze dne 24. 3. 2023, která byla žalované doručena dne 26. 3. 2023. Soud dále zjistil, že řízení vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 13 C 111/2004 bylo vedeno mezi , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , resp. jeho právními nástupci, a , jméno FO, a , jméno FO, , přičemž v tomto řízení bylo opakovaně rozhodováno soudem prvního stupně, soudem odvolacím i soudem dovolacím, a to jak o otázce neplatnosti smlouvy o zřízení věcného břemene, tak o určení neexistence práva odpovídajícího věcnému břemeni. Z provedených důkazů současně vyplynulo, že žalobkyně ani její tehdejší manžel nebyli účastníky tohoto řízení v žádné jeho fázi.

25. Na základě shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Podle zákona č. 82/1998 Sb. náleží právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím pouze osobě, která byla účastníkem řízení, v němž bylo takové rozhodnutí vydáno, případně osobě, které zákon přiznává postavení účastníka řízení. Účastenství v řízení, v němž bylo vydáno tvrzeně nezákonné rozhodnutí, tak představuje základní předpoklad aktivní legitimace k uplatnění nároku podle tohoto zákona. Ze skutkových zjištění soudu však jednoznačně plyne, že žalobkyně ani její tehdejší manžel nebyli účastníky řízení vedeného u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 13 C 111/2004 v žádné jeho fázi, a to ani v řízení před soudem prvního stupně, ani v řízení odvolacím či dovolacím. Účastníky tohoto řízení byli po celou dobu výhradně doc. , právnická osoba, , , tituly za jménem, , resp. jeho právní nástupci, na straně žalující, a , jméno FO, a , jméno FO, na straně žalované. Za této situace nelze dovodit, že by žalobkyně byla osobou, jejíž procesní postavení bylo tvrzeně nezákonným rozhodnutím přímo dotčeno, a která by proto byla oprávněna domáhat se náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb. Aktivní legitimace žalobkyně nemůže být založena ani odkazem na tvrzené majetkové dopady rozhodnutí do její sféry, respektive do společného jmění manželů, neboť odpovědnost státu za nezákonné rozhodnutí je koncipována jako odpovědnost vůči osobám, které byly účastníky řízení a jejichž procesní práva byla tímto rozhodnutím dotčena. Samotná skutečnost, že se důsledky rozhodnutí mohly projevit nepřímo i v majetkové sféře jiné osoby, aktivní legitimaci nezakládá. Soud neshledal důvodnou ani argumentaci, že by bylo možné aktivní legitimaci žalobkyně odvozovat od právního postavení jejího tehdejšího manžela. I kdyby bylo prokázáno, že tvrzená pohledávka vznikla za trvání společného jmění manželů, nemění to nic na skutečnosti, že nositelem procesních práv v řízení, v němž bylo vydáno tvrzeně nezákonné rozhodnutí, byl výlučně její manžel, nikoli žalobkyně, přičemž zákon č. 82/1998 Sb. nepřipouští přenos aktivní legitimace na jinou osobu pouze z titulu existence majetkového společenství. Již z tohoto důvodu, aniž by bylo nutno se zabývat dalšími předpoklady odpovědnosti státu, zejména existencí nezákonného rozhodnutí, vznikem škody či příčinnou souvislostí mezi nimi, dospěl soud k závěru, že žalobkyně není osobou oprávněnou k uplatnění nároku podle zákona č. 82/1998 Sb., a žalobu proto jako nedůvodnou zamítl. Nad rámec uvedeného soud pro úplnost dodává, že i v případě, že by žalobkyně byla osobou aktivně legitimovanou k uplatnění nároku, zabýval by se dále námitkou promlčení vznesenou žalovanou, a to s ohledem na časový odstup mezi vydáním tvrzeně nezákonného rozhodnutí a uplatněním nároku u žalované.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. (ve spojení se závěry NS ČR v rozhodnutí č.j. 28 Cdo 2638/2025-615) částkou 450 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná písemně vyjádřila k žalobě, poté se připravovala na ústní jednání a tohoto se rovněž 7.5.2026 zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu tří úkonů v celkové výši 1 350,- Kč.