45 C 209/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A, narozená 20. 4. 1949 bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B, narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B c) Jméno žalobce C, narozená Datum narození žalobce C bytem Adresa žalobce C všichni zastoupeni advokátkou JUDr. Zdeňkou Flídrovou sídlem Rektora Stříteského 187, 570 01 Litomyšl proti žalované: Jméno žalované pro zaplacení 3 x 20 281 275 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhají na žalované zaplacení částky 20 281 275 Kč každému ze žalobců, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 700,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci a) Jméno žalobce A, b) Jméno žalobce B a c) jméno FO, jako právní nástupci po původní žalobkyni Anonymizováno jméno FO, se po žalované domáhali náhrady škody podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. ve formě ušlého zisku, a to každému z nich ve výši 20.281.275 Kč, tedy v celkové výši 60.843.825 Kč. Tvrdili, že ke vzniku této škody došlo v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce civilního soudního řízení vedeného původně pod sp. zn. 6 C 142/96, následně pod sp. zn. 6 C 105/2004 a nakonec pod sp. zn. 6 C 136/2004 před Obvodním soudem pro Prahu 6, které trvalo od 25. 11. 1996 do 8. 8. 2020, tedy 23 let a 9 měsíců. Uváděli, že předmětem uvedeného řízení byla pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 250.000 Kč měsíčně za užívání jejich restituované nemovitosti, objektu adresa hospoda na Anonymizováno přičemž soud po rozsáhlém dokazování této pohledávce vyhověl a pravomocně jim ji přiznal. Přesto se žalobcům nepodařilo dosáhnout uspokojení pohledávky výkonem rozhodnutí, neboť původní žalovaní právnická osoba Anonymizováno právnická osoba Anonymizováno nebyli v době právní moci rozhodnutí schopni plnit, zatímco v dřívějších fázích řízení podle žalobců disponovali majetkem dostatečným k jejímu uspokojení. Žalobci tvrdili, že příčinou nevymahatelnosti pravomocně přiznané pohledávky nebyla objektivní insolvence dlužníků, nýbrž extrémní průtahy na straně soudu, spočívající zejména v opakovaném vracení věci odvolacím soudem, v nečinnosti soudkyně tituly před jménem jméno FO, v třináctiletém vedení znaleckého dokazování ke stanovení výše bezdůvodného obohacení, v průtazích při rozhodování o účastenství, v prodleních při vyhotovování rozhodnutí a v procesních postupech vyžadujících zásahy nadřízených soudů a Ústavního soudu. Dále poukazovali na to, že jejich dlužníci byli po většinu rozhodné doby solventní, vlastnili více nemovitostí v Anonymizováno a jejím okolí, zejména v adresa a Anonymizováno, a že při rozhodnutí soudu v přiměřené době bylo možné pohledávku uspokojit nejméně v letech 2002 nebo 2017. Z těchto důvodů dovozovali, že škoda spočívala v nenastalém zvětšení jejich majetku, neboť nebýt průtahů mohli pohledávku vymoci na majetku dlužníků, který byl následně převeden nebo se stal nedostupným. Tvrdili proto naplnění všech předpokladů odpovědnosti státu, tedy existenci nesprávného úředního postupu, vznik škody i příčinnou souvislost mezi nimi, a navrhli, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nesporným, že u ní žalobci dne 31. 1. 2023 uplatnili nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., a dále že v řízeních vedených pod sp. zn. 6 C 136/2004 a 6 C 142/96 skutečně došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Namítala však, že samotná existence nesprávného úředního postupu automaticky nezakládá nárok na náhradu škody, neboť žalobci musí prokázat rovněž vznik majetkové újmy a příčinnou souvislost mezi průtahy a ztrátou vymahatelnosti pohledávky. Podle žalované žalobci tato tvrzení nedoložili. Za spekulativní označila závěr, že při dřívějším skončení řízení by byla pohledávka žalobců reálně vymahatelná, neboť většina původních žalovaných nedisponovala majetkem, případně jej měla pouze v omezeném rozsahu, a žalobci nepředložili důkazy, že by přiznanou pohledávku přesahující 80 milionů Kč bylo možné uspokojit. Uváděla, že žalobci svůj nárok opírají o hypotetické úvahy týkající se možného průběhu řízení, odlišného právního posouzení věci, pravděpodobného chování dlužníků i jejich majetkových poměrů v minulosti. Zdůrazňovala, že je třeba bezpečně prokázat, že nebýt průtahů soudu, byla by pohledávka skutečně uspokojena, nikoliv pouze to, že žalobci mohli očekávat možnost jejího vymožení. Namítala, že žalobci nedoložili ani aktuální, ani historickou likviditu majetku dlužníků, neprokázali existenci hodnotného a reálně zpeněžitelného majetku v rozhodné době a nepředložili žádný důkaz, z něhož by vyplývalo, že dlužníci mohli být v konkrétním okamžiku výkonem rozhodnutí postiženi. Podle žalované proto chyběla zřejmá příčinná souvislost mezi průtahy řízení a tvrzeným ušlým ziskem. Uzavřela, že žalobci neunesli důkazní břemeno ohledně existence ani výše škody, jejich tvrzení byla založena na odhadech a hypotetických úvahách, a navrhla proto zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Z procesní opatrnosti navrhla, aby v případě případného vyhovění žalobě byla lhůta k plnění stanovena na 15 dnů od právní moci rozsudku.

3. V průběhu řízení žalobce c) jméno FO dne datum zemřel, v důsledku čehož ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Soud proto usnesením ze dne 24. 6. 2025, č. j. 45 C 209/2023-51, řízení přerušil do pravomocného skončení dědického řízení. Po skončení dědického řízení soud usnesením ze dne 25. 11. 2025, č. j. 45 C 209/2023-61, rozhodl o pokračování v řízení a současně určil, že na místo zemřelého žalobce c) bude v řízení pokračováno s Jméno žalobce C, nar. Datum narození žalobce C, bytem adresa, která vstoupila do práv a povinností žalobce c), o něž v tomto řízení jde.

4. Soud v průběhu řízení postupem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučil žalobce o potřebě doplnit skutková tvrzení rozhodná pro posouzení nároku na náhradu majetkové škody spočívající ve ztrátě pohledávky v důsledku tvrzeného nesprávného úředního postupu. Žalobci byli vyzváni zejména k doplnění tvrzení o konkrétních průtazích v původním řízení, o době, ve které mělo řízení podle jejich názoru skončit, pokud by k těmto průtahům nedošlo, a o skutečnostech, z nichž dovozují příčinnou souvislost mezi tvrzenými průtahy a vznikem škody. Na základě uvedeného poučení žalobci doplnili svá skutková tvrzení podáním ze dne 24. 4. 2026. V tomto podání nově konkretizovali jednotlivé časové úseky v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 6 C 142/96, resp. 6 C 136/2004, které považovali za průtahy v řízení. Za průtahy označili zejména prodlevy mezi jednotlivými jednáními, přerušení řízení v období od listopadu 1998 do ledna 2001, vydání doplňujícího rozsudku v roce 2002, prodlevy po zrušujícím nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2004, délku dokazování týkajícího se výše bezdůvodného obohacení, rozhodování o přistoupení společnosti právnická osoba. do řízení, dokazování prováděné v souvislosti s námitkami započtení investic, navrhování revizního znaleckého posudku a rovněž postup soudu při vyloučení části předmětu řízení k samostatnému projednání a rozhodnutí. Žalobci vyčíslili celkovou dobu těchto tvrzených průtahů na 132 měsíců, tedy 11 let, a uvedli, že bez těchto průtahů mohlo být řízení podle jejich názoru skončeno nejpozději dne 31. 12. 2009. Současně doplnili tvrzení týkající se vzniku škody a příčinné souvislosti mezi označenými průtahy a tvrzenou nedobytností pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 6.

5. Žádostí o náhradu škody podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. adresovanou Ministerstvu spravedlnosti dne 31. 1. 2023 Jméno žalobce A, Jméno žalobce B a jméno FO uplatnili nárok na náhradu škody ve formě ušlého zisku, který dovozovali z nepřiměřené délky řízení vedeného před Obvodním soudem pro adresa pod sp. zn. 6 C 136/2004, původně pod sp. zn. 6 C 142/96. V žádosti uvedli, že řízení bylo zahájeno dne 25. 11. 1996 a pravomocně skončilo dne 8. 8. 2020. Dále popsali předmět původního řízení, jeho procesní průběh, navazující řízení vedené pod sp. zn. 6 C 117/92, jednotlivé okolnosti, které považovali za nesprávný úřední postup, průběh exekučního řízení vedeného na základě pravomocných rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6, majetkové poměry jednotlivých dlužníků a důvody, pro které považovali svoji pohledávku za nedobytnou. Současně uvedli, že každému z nich vznikl ušlý zisk ve výši 20.000.000 Kč a požádali Ministerstvo spravedlnosti o poskytnutí náhrady škody v uvedené výši.

6. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 20. 7. 2023 bylo rozhodnuto o žádosti jméno FO, Jméno žalobce B a jméno FO o poskytnutí odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb. Ministerstvo v něm shrnulo průběh řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 6 C 136/2004, uvedlo jeho jednotlivé procesní etapy a konstatovalo, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Dále se zabývalo podmínkami odpovědnosti státu za škodu, posuzovalo otázku příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a průběhem řízení a uzavřelo, že požadovaný nárok na náhradu majetkové škody není možné mimosoudně vypořádat. Současně uvedlo, že žadatelé podle jeho názoru neprokázali vznik ani výši majetkové škody a neprokázali příčinnou souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou.

7. Článkem uveřejněným v Lidových novinách dne 17. 1. 1992 pod názvem „právnická osoba do roka a do dne“ byly popsány okolnosti týkající se postavení a činnosti právnická osoba (právnická osoba) po politických změnách po roce 1989, její vztahy se státními orgány a otázka další existence a působení této organizace na území tehdejší České a Slovenské Federativní Republiky.

8. Podáním ze dne 14. 6. 2020 adresovaným Obvodnímu soudu pro Prahu 6 žalobci rekapitulovali průběh sporů souvisejících s vydáním a následným užíváním nemovitostí označovaných jako adresa hospoda Anonymizováno. V podání popsali průběh restitučního řízení, navazující soudní řízení vedená pod sp. zn. 6 C 117/92, 6 C 142/96, 6 C 105/2004 a 6 C 136/2004, průběh řízení o vyklizení nemovitostí, exekuční řízení vedené za účelem vyklizení areálu a průběh řízení o zaplacení bezdůvodného obohacení. Součástí podání byly údaje o jednotlivých procesních úkonech, o tvrzených průtazích v řízeních, o procesní aktivitě žalovaných a o skutkových okolnostech, které žalobci považovali za významné pro posouzení jejich nároku.

9. Vyrozuměním o zahájení exekuce ze dne 2. 9. 2020, č. j. 203 Ex 24599/20-15, soudní exekutor tituly před jménem jméno FO vyrozuměl povinné o zahájení exekučního řízení dne 14. 8. 2020 na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. 6. 2020, č. j. 6 C 136/2004-1580, a pověření Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 8. 2020, č. j. 49 EXE 2005/2020-33. Ve vyrozumění byly označeny pohledávky oprávněných přiznané vůči jednotlivým povinným, včetně jistin, příslušenství a nákladů řízení.

10. Z potvrzení o odeslání datové zprávy vyplývá, že právní zástupkyně žalobců Jméno advokátky dne 14. 8. 2020 prostřednictvím datové schránky odeslala soudnímu exekutorovi tituly před jménem jméno FO návrh na pověření k provedení exekuce, a to včetně příloh označených jako rozsudek soudu prvního stupně, plné moci a návrh na pověření. Zpráva byla téhož dne dodána do datové schránky adresáta a následně doručena přihlášením oprávněné osoby.

11. Kupní smlouvou ze dne 20. 12. 2013 uzavřenou mezi právnická osoba právnická osoba právnická osoba. jako kupujícím bylo sjednáno převedení vlastnického práva ke stavbě č. p. 48 v katastrálním území adresa, zapsané na listu vlastnictví č. hodnota. Ve smlouvě bylo uvedeno, že kupní cena činí 2.850.000 Kč. Součástí smlouvy bylo označení převáděné nemovitosti, ujednání o kupní ceně, notářské úschově kupní ceny a podmínkách převodu vlastnického práva. Smlouva byla podepsána dne 20. 12. 2013.

12. Vyrozuměním o zahájení exekuce ze dne 2. 9. 2020 č. j. 203 Ex 24599/20-15 soudní exekutor tituly před jménem jméno FO oznámil, že dne 14. 8. 2020 bylo zahájeno exekuční řízení vedené pod sp. zn. 203 Ex 24599/20 na základě rozsudku Obvodního soudu pro adresa ze dne 15. 6. 2020, č. j. 6 C 136/2004-1580, a pověření Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 8. 2020, č. j. 49 EXE 2005/2020-33. Ve vyrozumění byly specifikovány jednotlivé pohledávky oprávněných vůči povinným právnická osoba právnická osoba., právnická osoba, právnická osoba v likvidaci a právnická osoba. v likvidaci, včetně příslušenství a nákladů řízení.

13. Sdělením soudního exekutora tituly před jménem jméno FO ze dne 17. 1. 2022 ve věci vedené pod sp. zn. 203 Ex 24599/20 bylo oprávněným oznámeno, že v exekučním řízení vedeném na podkladě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. 6. 2020 nebyl od 5. 1. 2021 prováděnými lustracemi a součinnostmi zjištěn žádný postižitelný majetek povinných právnická osoba právnická osoba., právnická osoba a právnická osoba.

14. Sdělením soudního exekutora tituly před jménem jméno FO ze dne 26. 1. 2023 ve věci vedené pod sp. zn. 203 Ex 24599/20 bylo oprávněným oznámeno, že vymáhaná pohledávka bude ke dni 31. 1. 2023 činit celkem 79.685.102,88 Kč, z toho jistina 10.512.101 Kč, náklady nalézacího řízení 6.937.738,04 Kč, kapitalizované úroky 32.306.736,40 Kč a úroky ke dni 31. 1. 2023 ve výši 29.928.527,44 Kč. Ve sdělení bylo dále uvedeno, že na exekuci nebylo nic vymoženo.

15. Dle výpisu z listu vlastnictví č. hodnota pro katastrální území adresa, prokazujícího stav evidovaný ke dni 1. 1. 2002, byla jako vlastník zapsána právnická osoba, IČO IČO, se sídlem adresa. Na listu vlastnictví byla evidována stavba č. p. Anonymizováno v části obce adresa, způsob využití objektu byl označen jako objekt občanské vybavenosti. Stavba byla vedena na pozemku parc. č. Anonymizováno Na nemovitosti nebyla evidována žádná věcná práva zatěžující nemovitost ani žádné poznámky či upozornění. V části nabývacích titulů bylo uvedeno kolaudační rozhodnutí z roku 1984 a rozhodnutí o přidělení čísla popisného.

16. Dle výpisu z listu vlastnictví č. hodnota pro katastrální území adresa, prokazujícího stav evidovaný ke dni 1. 1. 2002, byla jako vlastník zapsána právnická osoba, IČO IČO. Na listu vlastnictví byly evidovány pozemek parc. č. st. Anonymizováno o výměře 250 m², zastavěná plocha a nádvoří, a pozemek parc. č. hodnota o výměře 2 880 m², druh pozemku zahrada. Současně byla evidována stavba č. p. 88 v obci adresa, způsob využití bydlení, umístěná na pozemku parc. č. st. Anonymizováno. Na nemovitostech nebyla evidována žádná věcná práva zatěžující nemovitosti ani žádné poznámky či upozornění. Jako nabývací titul byla uvedena smlouva o převodu nemovitosti z roku 1986.

17. Dle výpisu z listu vlastnictví č. hodnota pro katastrální území Litovice, prokazujícího stav evidovaný ke dni 1. 1. 2002, byla jako vlastník zapsána společnost právnická osoba., IČO IČO, se sídlem adresa. Na listu vlastnictví byly evidovány pozemky parc. č. st. Anonymizováno, jako zastavěné plochy a nádvoří, a dále pozemky parc. č. Anonymizováno vedené jako zahrady. Součástí evidence byly stavby č. p. Anonymizováno v obci adresa, způsob využití bydlení, a dále stavba bez č. p./č. e., označená jako jiná stavba. Ve prospěch a k tíži některých pozemků byla evidována věcná břemena chůze a jízdy a věcná břemena braní vody, vzniklá na základě smlouvy o věcném břemeni z roku 2001. V části nabývacích titulů byly uvedeny mimo jiné listiny týkající se dražby z roku 1991, smlouvy o převodu nemovitostí z roku 1992 a rozhodnutí z roku 2000.

18. Dle výpisu z listu vlastnictví č. hodnota pro katastrální území adresa, prokazujícího stav evidovaný ke dni 14. 9. 2020, byla jako vlastník pozemků parc. č. Anonymizováno staveb na těchto pozemcích zapsána společnost právnická osoba., IČO IČO. Na nemovitostech bylo evidováno smluvní zástavní právo ve prospěch právnická osoba k zajištění pohledávky ve výši 10.511.000 Kč s příslušenstvím a dalších v budoucnu vznikajících pohledávek, vzniklé na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 18. 4. 2019. Současně byl zapsán zákaz zcizení a zatížení. Jako nabývací titul společnosti právnická osoba. byl uveden projekt rozdělení ze dne 28. 4. 2017, jehož právní účinky nastaly dne 19. 6. 2017.

19. Dle výpisu z listu vlastnictví č. hodnota pro katastrální území adresa, prokazujícího stav evidovaný ke dni 31. 3. 2017, byla jako vlastník zapsána společnost právnická osoba, IČO IČO. Na listu vlastnictví byly evidovány pozemky parc. č. st. Anonymizováno o výměře 36 m² a st. Anonymizováno o výměře 6 m², oba vedené jako zastavěná plocha a nádvoří, dále pozemky parc. č. Anonymizováno o výměře 4 296 m², Anonymizováno o výměře 6 735 m², Anonymizováno výměře 10 592 m², Anonymizováno o výměře 4 110 m² a Anonymizováno o výměře 315 m². Součástí listu vlastnictví byly rovněž pozemky vedené ve zjednodušené evidenci, a to parc. č. Anonymizováno výměře 9 375 m² a pozemky parc. č. Anonymizováno Na listu vlastnictví nebyla evidována žádná věcná práva zatěžující nemovitosti ani žádné poznámky. V části nabývacích titulů byly uvedeny zejména smlouvy o převodu nemovitostí z let 1992 a 2000, notářský zápis o dohodě o narovnání z roku 2000 a rozsudek soudu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví z roku 2008.

20. Dle výpisu z listu vlastnictví č. hodnota pro katastrální území adresa, prokazujícího stav evidovaný ke dni 31. 3. 2017, byla jako vlastník zapsána společnost právnická osoba, IČO IČO. Na listu vlastnictví byly evidovány pozemky parc. č. Anonymizováno výměře 55 m², Anonymizováno o výměře 22 m² a parc. č. hodnota o výměře 496 m². Součástí evidence byly stavba bez č. p./č. e. – garáž na pozemku parc. č. Anonymizováno, stavba bez č. p./č. e. – technické vybavení na pozemku parc. č. Anonymizováno a stavba č. p. Anonymizováno v obci adresa na pozemku parc. č. hodnota. Na nemovitostech byla evidována smluvní zástavní práva ve prospěch právnická osoba, zřízená smlouvami ze dne 26. 5. 2008, a to k zajištění pohledávek ve výši 7.000.000 Kč, 5.000.000 Kč a 3.500.000 Kč včetně příslušenství a budoucích pohledávek. V části nabývacích titulů byly uvedeny mimo jiné listiny související s dražbou z roku 1992, smlouva o převodu nemovitostí z roku 1994 a privatizační projekt.

21. Dle výpisu z listu vlastnictví č. hodnota pro katastrální území adresa, prokazujícího stav evidovaný ke dni 31. 3. 2017, byla jako vlastník zapsána společnost právnická osoba, IČO IČO. Na listu vlastnictví byly evidovány pozemky parc. č. st. Anonymizováno o výměře 1 857 m², parc. č. st. Anonymizováno o výměře 97 m², parc. č. Anonymizováno o výměře 813 m² a parc. č. Anonymizováno o výměře 76 m². Součástí evidence byla stavba právnická osoba v obci adresa na pozemku parc. č. st. Anonymizováno a stavba č. p. Anonymizováno na pozemku parc. č. st.

219. Na nemovitostech byla evidována smluvní zástavní práva ve prospěch právnická osoba Ústavu – spořitelního družstva, vzniklá na základě smluv ze dne 26. 5. 2008, a to k zajištění pohledávek ve výši 7.000.000 Kč, 5.000.000 Kč, 7.000.000 Kč a 3.500.000 Kč včetně příslušenství a budoucích pohledávek. V části nabývacích titulů byly uvedeny zejména smlouvy z let 1993 a 1994 a kupní smlouva z roku 2012.

22. Dle výpisu z listu vlastnictví č. hodnota pro katastrální území adresa, prokazujícího stav evidovaný ke dni 14. 9. 2020, byla jako vlastník nemovitostí zapsána společnost právnická osoba., IČO IČO. Na listu vlastnictví byly evidovány pozemky parc. č. st. Anonymizováno, st. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno včetně staveb právnická osoba a č. p. Anonymizováno. Na nemovitostech bylo evidováno smluvní zástavní právo ve prospěch právnická osoba vzniklé na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 18. 4. 2019 a dále zákaz zcizení a zatížení. Jako nabývací titul společnosti právnická osoba. byl uveden projekt rozdělení ze dne 28. 4. 2017 s právními účinky zápisu ke dni 19. 6. 2017.

23. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. Zn. 6 C 136/2004 bylo zjištěno následující: Dne 25.11. 1996 byla ve věci podána žaloba pod sp. Zn. 6 C 142/1996 na vyklizení nemovitosti, kterou se jméno FO domáhala proti společnosti právnická osoba Anonymizováno vyklizení nemovitosti ve vlastnictví tehdejší žalobkyně. Předmětná nemovitost v době podání žaloby byla předána do užívání právnická osoba (dále jen „právnická osoba“), a to na dobu 30 let, přičemž žalobkyně disponovala již rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6, kterým byla stanovena povinnost vydávající (tedy Městské části adresa) uzavřít se žalobkyní dohodu o vydání předmětné nemovitosti. Dne 10. 7. 1997 se ve věci vyjádřil právní zástupce žalovaného. Dále byl do spisu založen návrh na připuštění dalšího účastníka, kterým se žalobkyně 6. 11. 1997 domáhala, aby soud připustil jako dalšího účastníka řízení společnost právnická osoba. Dne 26. 11. 1997 bylo ve věci 6 C 142/1996 konáno jednání, na kterém bylo po přednesu stanovisek jednotlivých účastníků jednání odročeno na neurčito za účelem rozhodnutí o přistoupení dalších účastníků do řízení na straně odpůrce a rozeslání vyjádření těmto účastníkům. Dne 22. 5. 1998 soud rozhodl o připuštění právnická osoba na stranu žalovaného. Tato se k žalobě vyjádřila 6. 10. 1998, dne 7. 10. 98 následně probíhalo ve věci ústní jednání, při kterém byl vyslechnut svědek jméno FO, bylo provedeno další dokazování. Současně žalobkyně navrhla, aby soud připustil změnu žalobního návrhu tak, že oba žalovaní jsou povinni vyklidit předmětnou nemovitost do 30 dnů od právní moci rozsudku a dále zaplatit navrhovat částku 5 625 000 Kč příslušenstvím. Poté, co svědek vypovídal, vznikla potřeba připojení spisu 7 C 114/1998 a zjištění, zda se v daném spise nalézá finanční rozpis, týkající se dané věci. S ohledem na to soud jednání odročil na 25. 11. 1998 a současně požádal o připojení spisu. Předmětný spis byl připojen 12. 10. 1998, 30. 9. 1998 se ve věci vyjádřil starosta Městské části ohledně plateb nájemného za období od 1. 1. 1982 do 11. 10. 1994. Řízení poté bylo přerušeno 25. 11. 1998 do doby pravomocného ukončení řízení ve věci 7 C 114/1998, ve které byl řešen spor právnická osoba proti současné žalobkyni, a to o neplatnost výpovědi z nájmu nebytových prostor a který mohl mít význam pro posouzení daného sporu. Dne 24. 1. 2001 soud ve věci znovu jednal, právní zástupkyně prvého žalovaného prohlásila, že společnost právnická osoba má sice v nemovitosti žalobkyně své sídlo v obchodním rejstříku, ale existuje již pouze formálně a činnost nevyvíjí. Co se týče společnosti právnická osoba, tato rozhodnutím Ministerstva vnitra pozbyla oprávnění na území České republiky, bylo jí zrušeno sídlo na území České republiky a na území České republiky má sídlo již pouze generální tajemník. Třetí žalovaný vznesl nedostatek pasivní legitimace své osoby a namítal, že nadále trvá nájemní vztah mezi žalobkyní a druhým žalovaným, ze kterého nemůže být třetí žalovaný pasivně legitimován. (pozn. soudu - kdo je osobou třetího žalovaného, není v tomto případě ani z protokolu zřejmé). Jednání poté bylo za účelem předvolání a výslechu při jednání navržených svědků odročeno na 7. 3. 2001. Dne 7. 3. 2001 se ve věci konalo další jednání, bylo provedeno dokazování, byl rovněž vyslechnut svědek jméno FO a poté, co žalobkyně předložila kopie některých listin, dále byly navrženy další důkazní listiny, bylo jednání odročeno za účelem získání požadovaných dokladů od Úřadu městské části adresa, zjištění jmen a adres předchozího jednatele prvního žalovaného a rovněž osoby, která je schopná jednat za společnost právnická osoba na neurčito. Dne 18. 5. 2001 se ve věci konalo další jednání, byla připuštěna změna žaloby, kterou se žalobkyně domáhala rovněž povinnosti vyklidit nemovitosti žalobkyně a uhradit jí za užívání předmětných nemovitostí od 16. 1. 1995 do 30. 4. 2001 částku ve výši 19 125 000 Kč s příslušenstvím, dále byl vyslechnut svědek tituly za jménem jméno FO a svědkyně tituly před jménem jméno FO. Žalobkyně do spisu znovu založila další listiny a požádala, aby jí soud poskytl lhůtu ke zpracování informací pro soud, když zástupce třetího žalovaného nesouhlasil se svým výslechem. Jednání poté bylo odročeno a žalobkyni byla poskytnuta lhůta sedmi dnů k označení důkazů a návrhů a rovněž k označení plného jména a adresy navrženého svědka do spisu, dále byly založeny důkazní listiny. Poté se ve věci konalo 22. 6. 2001 ústní jednání, při kterém byla připuštěna další změna žaloby. Již bylo jednáno podle ustanovení § 118 odstavec dvě o. S. Ř., byl opět vyslýchán svědek tituly za jménem jméno FO, žalobkyně dále navrhla výslech svědka jméno FO, který se k jednání bez omluvy nedostavil a založila do spisu další listiny. Soud poté jednání za účelem zhodnocení důkazů a vyhlášení rozsudku odročil na 29. 6. 2001. Uvedeného dne pak soud ve věci vyhlásil rozsudek, kterým zamítl žalobu, aby žalovaným byla uložena povinnost vyklidit předmětnou nemovitost bez náhrady a aby žalovanému číslo jedna a tři byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 125 000 Kč s příslušenstvím (výroky I. a II.). Druhému žalovanému byla soudem uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 525 610 Kč s příslušenstvím (výrok III.), dále byla žaloba co do částky 16 599 390 Kč vůči druhému žalovanému zamítnuta (výrok IV.), v pátém výroku bylo uloženo žalobkyni zaplatit prvnímu a třetímu žalovanému náhradu nákladů řízení a v šestém výroku bylo uloženo žalované žalobkyni zaplatit druhému žalovanému náhradu nákladů v řízení. Písemné vyhotovení rozsudku bylo následně do spisu založeno. Proti rozsudku se odvolala žalobkyně a Městský soud v Praze následně pod spisovou značkou 58 Co 221/2002–141 napadené rozhodnutí ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 11. 4. 2002, č.j. 6 C 142/1996–132 v zamítavých výrocích o vyklizovací povinnosti žalovaných, jakož i povinnostech žalovaných dle výroků jedna a tři zaplatí žalobkyni částku 19 125 000 Kč a o povinnosti druhého žalovaného zaplatit žalobkyni částku 16 599 390 Kč s příslušenstvím a výrocích o nákladech řízení potvrdil. Dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení prvního a druhého žalovaného, povinnost byla uložena žalobkyni a rovněž bylo žalobkyni uložena povinnost zaplatit třetímu žalovanému náhradu nákladů řízení, a to rozsudkem z 29. 11. 2002. Nálezem Ústavního soudu číslo IV. ÚS 199/03 ze dne 14. 7. 2004 byly rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2002 a Obvodního soudu pro adresa ze dne 29. 6. 2001 a doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 11. 4. 2002 zrušeny. Ústavní soud v daném případě konstatoval, že v daném případě obecné soudy nerespektovaly kogentní ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 403/1990 Sb., ze kterého vyplývá, do jakých práv a povinností právního předchůdce vstupuje osoba oprávněná. Nerespektování tohoto ustanovení pak vedla obecné soudy k závěrům, které vyloučily poskytnutí ochrany vlastnickému právu stěžovatelky, která se této ochrany žalobou na vyklizení domáhala a nesprávně vyložili ustanovení § 22 odst. 1 již citovaného zákona, neboť povinnost uloženou povinné osobě nesprávně interpretovali proti smyslu tohoto ustanovení. Šlo evidentně o ochranu majetku pro osobu oprávněnou a ne o to, aby si povinná osoba opatřovala příjem. Z tohoto důvodu se jedná o restituční řízení. Ústavní soud napadené rozsudky zrušil. Dne 1. 10. 2004 se ve věci konalo další ústní jednání za účasti žalovaných právnická osoba právnická osoba., právnická osoba a právnická osoba. Po shrnutí nálezu Ústavního soudu účastníci shodně prohlásili, že k dohodě o vyklizení předmětných nemovitostí a zaplacení dlužných plateb mezi nimi dojít nemůže. Vzali na vědomí, že z důvodu procesní ekonomie bude řízení v části týkající se zaplacení dlužních částek za užívání předmětných nemovitostí vyloučeno k samostatnému projednání a rozhodnutí a v tomto řízení má být nařízen znalecký posudek na stanovení tržní ceny za užívání předmětných nebytových prostor. Za tímto účelem poté bylo jednání odročeno na 20. října 2004. Žalobkyně do spisu založila své vyjádření a další rozšíření žaloby, kdy se domáhala, aby soud připustil rozšíření žaloby o 31 500 000 Kč s příslušenstvím, které by měli žalobkyni zaplatit žalovaní společně a nerozdílně. Soud poté 23. 11. 2004 ve věci jmenoval soudního znalce ke stanovení tržní ceny za nájem nemovitostí od roku 1995 do roku 2000, znalec měl vyhotovit znalecký posudek do 40 dnů od doručení spisu. Znalec požádal 21. 12. 2004 o zaslání soudního spisu. Tento byl znalci 28. 12. 2004 zaslán, 18. 2. 2005 požádal soud o sdělení, kdy bude zaslán znalecký posudek s tím, že lhůta, tak jeho vypracování již uplynula. Znalec odpověděl 18. 2. 2005, že 3. 3. 2005 se má konat na místě samém místní šetření a požádal o přístup do nemovitosti a předání podkladů jednotlivé účastníky. Znalec informoval soud 7. 3. 2005 o provedeném místním šetření s tím, že mu byl umožněn vstup pouze asi do tří kanceláří, chodeb pravého křídla a dvora. Zbývající části zůstaly uzavřeny s tím, že účastníci údajně neměli klíče nebo nevěděli, jak se k nim dostat. Znalci nebyly předloženy žádné doklady, dokumentace, ani nájemní smlouvy, které by napověděly a znalec tedy konstatoval, že není schopen uložený úkol splnit, neboť nařízená součinnost stran byla zanedbatelná ve zpřístupnění všech prostor, neposkytnutí nájemních smluv. Současně znalec předložil sdělení jednotlivých stran, týkající se jednotlivých sporů, které byly ohledně nemovitostí vedeny, kdy se jednalo o spory sp.zn 6 C 142/1996 a 7 C 114/1998 vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6, spor sp.zn. 58 C 221/02 Městského soudu v Brně, spor sp.zn. 15 C 287/1998 u Obvodního soudu pro Prahu 5, které mu sdělila právní zástupkyně tehdejší žalobkyně. Dne 22. 3. 2005 soud zaslal právní zástupkyni žalobkyně přípis, aby poskytla potřebnou součinnost a zajistila přístup do všech prostor nemovitosti v intencích žádosti znalce. Dne 27. 4. 2005 právní zástupkyně žalobkyně sdělila, že není schopna informovat soud, kdo se zdržuje v předmětné nemovitosti, což by měli vědět především žalovaní, nicméně navrhla, aby soud provedl dotaz na Živnostenský úřad, tedy Živnostenský odbor Městské části adresa, který prováděl šetření a měl by mít poznatky o předmětné nemovitosti. Rovněž uvedla, že kontaktovala znalce, kterému předložila nebo sdělila, že má k dispozici znalecké posudky, které mu může předložit. Dne 30. 5. 2005 sdělila Městská část adresa, Úřad městské části odpověď na žádost o součinnost a předložila seznam podnikatelských subjektů, které v uvedeném objektu působily během jejího místního šetření. Celkem se jednalo o šest podnikatelských subjektů a sídlo společnosti právnická osoba soud poté 31. 5. 2005 vyzval šest podnikatelských subjektů, pět z uvedených společností plus i další dvě fyzické osoby. Poskytnutí součinnosti znalci za přítomnosti žalobkyně a vstupu ke vstupu do nebytových prostor 21. 6. 2005 informoval znalec soud o svolání místního šetření na 29. 6. 2005. Poté 10. 8. 2005 informoval soud, že podstatná část prostor při místním šetření 29. 6. 2005 znalci zpřístupněná s tím, že do jednoho měsíce budou předloženy hrubé výměry všech místností a prostor, zejména těch, které při novém šetření nebyly opět přístupny. Po urgenci požadované údaje 3. 8. 2005 znalec získal a pracuje již na znaleckém posudku. Dne 7. 9. 2005 předložil znalec znalecký posudek společně s vyúčtováním, podle kterého stanovil výši obvyklého nájemného za roky 1995–2005 v celkové výši 28 862 646,17 Kč. Znalecký posudek byl rozeslán 12. 9. 2005 účastníkům s žádostí o vyjádření do 15 dnů vyjádřili. Dne 19. 9. 2005 bylo přiznáno znalci znalečné, 5. 10. 2005 se k znaleckému posudku vyjádřil právní zástupce tehdejší žalobkyně s tím, že trvá na výslechu znalce, který uvažoval jinou plochu pronájmu, než z jaké hradí daňovou povinnost. Dne 6. 10. 2005 požádala právní zástupkyně druhého žalovaného o prodloužení lhůty k vyjádření rozsudku. Rovněž 7. 10. 2005 požádal o totéž zástupce třetího žalovaného. Dne 20. 10. 2005 se zástupkyně prvního a druhého žalovaného k posudku vyjádřila, její vyjádření bylo rozesláno ostatním účastníkům 24. 10. 2005 a současně bylo nařízeno ústní jednání na 7. 12. 2005, ke kterému byli účastníci předvoláni. Dne 3. 11. 2005 se k posudku vyjádřil třetí žalovaný, jeho vyjádření bylo rozesláno ostatním účastníkům 10. 11. 2005. Žalobkyně 6. 12. 2005 podala návrh změnu žalobního petitu s tím, že se nadále domáhala na žalovaných na všech třech žalovaných povinnosti zaplatit jí společně a nerozdílně částku 28 862 646,17 Kč s příslušenstvím. Dne 7. 12. 2005 se poté konalo ve věci ústní jednání, kdy byl ve věci vyslechnut znalec, dále bylo znalci přiznáno znalečné a jednání za účelem zvážení dalšího procesního postupu a poskytnutí lhůty zástupcům prvního a druhého žalovaného k zaujetí písemného stanoviska k odpovědím znalce a k poslednímu návrhu žalobkyně na změnu žaloby bylo odročeno na neurčito. Dne 12. 12. 2005 informoval právní zástupce třetího žalovaného o svém aktuálním emailu, 19. 12. 2005 informoval právní zástupce žalobkyně o vypovězení plné moci. Dne 9. 1. 2006 se k žalobě a k znaleckému posudku vyjádřili první a druhý žalovaní žalovaný, kteří vznesli námitku promlčení nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení za roky 1995–2002 a dále navrhli žalobu zamítnout s tím, že jim žádné bezdůvodné obohacení nemohlo, ani nemůže vzniknout, neboť nemovitosti fakticky ani právně neužívají. Dne 30. 1. 2006 se ve věci vyjádřila sama žalobkyně s tím, že toho času hledá nového právního zástupce, který po prostudování spisů a materiálů přijme plnou moc a poté se vyjádří i ke znaleckému posudku. Dne 15. 2. 2006 se ve věci vyjádřil třetí žalovaný, který rovněž navrhl, aby žaloba byla zamítnuta, přičemž setrval na svých námitkách proti znaleckému posudku, sdělených již při ústním jednání a trval na vypracování revizního posudku. Vyjádření účastníků bylo zasláno ostatním účastníkům 17. 2. 2006. Tamní žalobkyně oznámila 16. 3. 2006, že dosud si nezvolila nového právního zástupce. Dne 23. 3. 2006 vyzval soud žalobkyni k zaslání jejího stanoviska do 15 dnů od doručení výzvy. Od 2. 5. 2006 soud urgoval vyjádření žalobkyně ke stanovisku žalovaných, které dosud neobdržel. Dne 28. 4. 2006 oznámila právní zástupkyně tituly za jménem jméno FO převzetí právního zastoupení žalobkyně. Dne 9. 5. 2006 se jménem žalobkyně advokátka vyjádřila k stanoviskům žalovaných, kdy navrhla další důkazy a rovněž provedení revizního posudku nebo případně nového znaleckého posudku. Vyjádření žalobkyně bylo 12. 5. 2006 rozesláno ostatním účastníkům. Dne 12. 6. 2006 soud ve věci jmenoval znalce ke stanovení obvyklé ceny nájmu nemovitostí za období od roku 1995 do 30. 6. 2006, vždy po jednotlivých rocích, kdy mu stanovil čtyřicetidenní lhůtu vypracování posudku. Dne 11. 7. 2006 informoval jmenovaný znalec o svých důvodech podjatosti a zpochybnění znaleckého posudku s ohledem na spolupráci s právní zástupkyní prvního a druhého žalovaného na znaleckých posudcích pro Městskou část adresa, Dne 14. 7. 2006 se ve věci vyjádřil právní zástupce třetího žalovaného a navrhl rozšíření znaleckého úkolu. Dne 20. 7. 2006 byl znalec zproštěn vypracování znaleckého posudku z důvodu dlouhodobého pracovního kontaktu s právní zástupkyní prvního a druhého žalovaného, byl jmenován do funkce znalce jiný znalec s totožným úkolem - ohodnocení obvyklé z tržní ceny nájmu předmětné nemovitosti za dobu od roku 1995 do 30. 6. 2006. Spis byl poté 20. 9. 2006 zaslán novému znalci. Dne 25. 1. 2007 žádal soud účastníky, aby sdělili, zda trvají na výslechu znalce, neboť obdržel znalecký posudek 25. 1. 2007 a tento rovněž účastníkům zaslal, přičemž obvyklá cena pronájmu byla stanovena na částku 30 942 607 Kč. Znalec poté 1. 2. 2007 informoval soud o zaslání znaleckého posudku a požádal o zaplacení znalečného. Dne 26. 2. 2007 právní zástupkyně žalobkyně požádala o prodloužení lhůty k vyjádření ke znaleckému posudku o dalších pět dní. Dne 7. 3. 2007 se k posudku vyjádřil zástupce prvního a druhého žalovaného a rovněž požádal o prodloužení lhůty k vyjádření. Oběma právním zástupcům byla lhůta prodloužena 8. 3. 2007, téhož dne se k posudku vyjádřil třetí žalovaný, jeho vyjádření bylo zasláno ostatním účastníkům 12. 3. 2007. Dne 14. 3. 2007 se ve věci vyjádřila zástupkyně žalobkyně, její vyjádření bylo rozesláno ostatním účastníkům 19. 3. 2007. Dne 20. 3. 2007 se ve věci vyjádřil zástupce třetího žalovaného, který se nevyjádřil k posudku, ale ke skutečnosti, že tehdejší žalobkyně uzavřela se svou dcerou smlouvu o nájmu nemovitosti a je zapotřebí přezkoumat důvodnost osvobození žalobkyně od soudního poplatku. Dne 27. 3. 2007 se ve věci vyjádřil první a druhý žalovaný ke znaleckému posudku, jeho vyjádření bylo zasláno ostatním účastníkům 12. 4. 2007. Dne 24. 4. 2007 se k návrhu žalovaných na ustanovení znaleckého ústavu pro zpracování znaleckého posudku vyjádřila právní zástupkyně žalobkyně s tím, že ve věci byly již zpracovány tři znalecké posudky, jejichž obsah byl zohledněn právě v posledním znaleckém posudku tituly před jménem jméno FO. Soud poté 1. 5. 2007 nařídil ve věci ústní jednání na 30. 5. 2007 a obeslal účastníky, rovněž rozeslal účastníkům stanovisko žalobkyně. Právní zástupkyně žalobkyně požádala 9. 5. 2000 o odročení jednání z důvodu dlouhodobě plánované zahraniční dovolené a na ní navazující další dovolené, ze které se má vrátit až 30. 7. 2007. Soud poté 10. 5. 2007 žalobkyni vyhověl a jednání odročil na 20. 6. 2000, 7. 5. 2007 požádal o odročení jednání z důvodu odjezdu a účasti na kárné komisi české advokátní komory právní zástupce třetího žalovaného. Soud jednání rovněž odročil 22. 5. 2007 na 27. 6. 2007. Dne se 22. 6. 2007 z jednání nařízeného na 27. 6. 2007 omluvila zástupkyně prvního a druhého žalovaného z důvodu zahraniční cesty. Soud oslovil jednotlivé účastníky, včetně znalce s nabídkou dalších termínů a požádal o sdělení, jaké termíny by jim vyhovovaly. Z výstupu jednotlivých dotazů následně vzešlo, že účastníci i znalec jsou schopni se k jednání dostavit 5. 9. 2007. Soud proto do 25. 6. 2007 nařídil ústní jednání na uvedený den, kdy se ve věci konalo ústní jednání a byl vyslechnut znalec. Poté bylo jednání za účelem vyhledání podkladů založených žalovanými znalci, týkajících se investic žalovaných do předmětné nemovitosti za účelem umožnění prostudování zástupkyně žalobce těchto podkladů odročeno na 5. 10. 2007. Poté informoval 12. 9. 2007 právní zástupce účastníků, že požadované podklady jsou k dispozici v kanceláři soudu ke studiu. Dne 21. 9. 2007 požádala právní zástupkyně žalobkyně o zaslání účetních dokladů a vznesla námitku promlčení finančních nároků společnosti právnická osoba a společnosti právnická osoba., které nikdy neuplatnily žádný z nároků, který je započítáván proti nároku žalobkyně a dosud tyto své nároky neuplatňovaly a nepožadovaly. Dne 24. 9. 2007 soud informoval právní zástupkyni žalobkyně, že nelze vyhovět jejímu požadavku o zaslání kopií všech podkladů založených do spisu, které s ohledem na velký počet listin. Dne 18. 9. 2007 navrhla žalobkyně, aby soud připustil na straně žalované vstup do řízení společnosti právnická osoba, která v určitém období na základě smlouvy se společností právnická osoba. areál pronajímala dalším fyzickým a právnickým osobám. Účastníci se do spisu přišli podívat, a to 26. 9. 2007. Právní zástupkyně, žalobkyně a 26. 9. 2007 zmocněnec jednoho z advokátů žalovaných. Dne 27. 9. 2007 soud ústní jednání z 5. 10. 2007 odročil z důvodu vyčkání právní moci usnesení ze dne 24. 9. 2007 o přistoupení dalšího účastníka do řízení. Dne 24. 9. 2007 bylo rozhodnutí vydáno a rozesláno účastníkům. Dne 9. 10. 2007 byla vyznačena doložka právní moci na předmětném rozhodnutí. Dne 18. 9. 2007 opakovala právní zástupkyně žalobkyně návrh na připuštění další osoby na straně žalované, do spisu rovněž byla založena faktura znalce za jeho účast při jednání 7. 9. 2007. Dne 14. 11. 2007 podala proti usnesení o připuštění svého vstupu do řízení jako čtvrtého žalovaného společnost právnická osoba odvolání. Dne 15. 11. 2007 urgoval znalec zaplacení znalečného. Soud zaslal odvolání čtvrtého žalovaného ostatním účastníkům 20. 11. 2007 a současně je vyzval k vyjádření do 10 dnů od doručení usnesení. Dne 4. 12. 2007 se ve věci vyjádřil právní zástupce prvního a druhého žalovaného. Dne 14. 12. 2007 se ve věci vyjádřila zástupkyně žalobkyně. Obě vyjádření byla zaslána ostatním účastníkům 9. 1. 2008. Soud 7. 12. 2007 přiznal znalci znalečné za účast při jednání a vyhotovení posudku, poté byl spis 10.1.2008 předložen s odvoláním čtvrtého žalovaného Městskému soudu v Praze, ten rozhodl usnesením ze 17. 1. 2008 o potvrzení usnesení soudu prvního stupně o připuštění čtvrtého žalovaného do řízení. Rozhodnutí bylo rozesláno ostatním účastníkům 29. 1. 2008. Dne 23. 1. 2008 podal třetí žalovaný návrh na vypracování znaleckého posudku znaleckým ústavem. Dne 7. 2. 2008 se ve věci vyjádřila zástupkyně žalobkyně k navrhovanému znaleckému posudku třetím žalovaným a k odvolání třetího žalovaného proti usnesení o přiznání znalečného znalci s tím, že souhlasila s odvoláním třetího žalovaného proti znalečnému, nicméně nesouhlasila s tím, aby usnesení bylo rušeno a věc vrácena soudu prvního stupně a požadovala změnu přímo na Městském soudu. Dne 21. 2. 2008 se ve věci vyjádřil zástupce třetího žalovaného. Jeho vyjádření bylo rozesláno ostatním účastníkům 25. 2. 2008. Poté byl spis 28. 2. 2008 předložen Městskému soudu v Praze k rozhodnutí. Do spisu byla rovněž 4. 3. 2008 doslána vyjádření ostatních žalovaných k odvolání třetího žalovaného. Městský soud v adresa. 3. 2008 usnesení soudu prvního stupně změnil co do přiznané částky, kterou snížil. Do spisu bylo dále založeno stanovisko třetího žalovaného k návrhům žalobkyně a důkazní situaci. Dne 21. 5. 2008 se ve věci konalo další ústní jednání, ke kterému se bez omluvy čtvrtý žalovaný nedostavil, avšak nebylo vykázáno doručení předvolání, byť tento byl obesílán i na nově uvedenou adresu v obchodním rejstříku. S ohledem na to tedy soud jednání odročil na 27. 8. 2008. Dne 20. 6. 2008 se ve věci vyjádřili první a druhý žalovaný, jejich vyjádření bylo zasláno ostatním účastníkům 29. 6. 2008 s výzvou k vyjádření. Dne 21. 7. 2000 se ve věci vyjádřila právní zástupkyně žalobkyně, která požádala o prodloužení lhůty k vyjádření s tím, že odjíždí na čtrnáctidenní dovolenou a vrací se až 3. 8. 2008 s tím, že se vyjádří do 15. 8. 2008. Dne 12. 8. 2008 se rovněž se tedy ve věci vyjádřila právní zástupkyně tehdejší žalobkyně, třetí žalovaný se 15. 8. 2008 ve věci rovněž vyjádřil a poté se konalo ve věci 27. 8. 2008 ústí jednání, při kterém bylo provedeno další dokazování. Zástupcům prvního a druhého žalovaného bylo podle ustanovení § 118 odst. 3 o. S. Ř. uloženo, aby doplnili svá spolková tvrzení ve svých vyjádřeních a přehledně jednoznačně ztotožnili tato tvrzení s listinnými důkazy, na které se odvolávají v písemném vyjádření, poté bylo jednání za účelem splnění výzvy zástupci prvního a druhého žalovaného a za účelem připojení spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 15 C 287/98 odročeno. Soud požádal 3. 9. 2008 o zapůjčení předmětného spisu. Následně byl informován 10. 9. 2008, že předmětný spis byl již založen na spisovnu a je zapotřebí jej vyžádat. Dne 17. 9. 2008 předložila kopii pravomocného rozsudku ve věci Obvodního soudu pro Prahu 5, č. J. 15, C 287/98–159 ze dne 19. 12. 2001 právní zástupkyně žalobkyně. Dne 17. 9. 2008 se zástupkyně prvního a druhého žalovaného ve věci vyjádřila a předložila další podklady. Soud poté 30. 9. 2008 požádal o vyžádání spisu 6 C 117/1998 z centrální spisovny. Doplnění tvrzení druhého žalovaného byl následně a prvního žalovaného bylo následně rozesláno ostatním účastníkům 5. 11. 2008. Znalec urgoval vyplacení znalečného z 15. 12. 2008. Znalci bylo následně přiznáno 18. 12. 2008 znalečné, kdy soud se omluvil za prodlení při vyplacení znalečného, ke kterému došlo s ohledem na doručování. Dne 9. 2. 2009 bylo znalečné vyplaceno. Dne 6. 2. 2009 se ve věci vyjádřila žalobkyně k doplnění tvrzení a důkazů žalované číslo dvě. Soud poté 18. 3. 2009 nařídil ústní jednání na 6. 5. 2009 a předvolal účastníky. Dne 8. 4. 2009 požádala právní zástupkyně prvního a druhého žalovaného o odročení jednání z důvodu svého zahraničního pobytu. Dne 15. 4. 2009 soud jednání odročil na 27. 5. 2009 a předvolal účastníky. Dne 25. 5. 2009 se ve věci vyjádřili první a druhý žalovaný k podání žalobkyně. Dne 27. 5. 2009 se poté konalo ve věci další ústní jednání, kdy soud provedl další dokazování, konstatoval, že žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, ačkoliv má doručení vykázáno a jednáno bylo tedy v nepřítomnosti čtvrtého žalovaného, třetí žalovaný trval na námitce promlčení žalobkyní uplatněného nároku, dále byly provedeny důkazy. Do spisu zástupkyně žalobkyně opět založila další návrh na připuštění změny žalobního petitu. Ostatní účastníci nebyli v tu chvíli schopni reagovat a vyjádřit se k rozsáhlému podání žalobkyně, které jim bylo krátkou cestou předloženo a požádali o poskytnutí lhůty, tato jim byla poskytnuta nejpozději do 10. 6. včetně, poté bylo jednání odročeno za účelem vyjádření prvních třech žalovaných k podání žalobkyně na 12. 6. 2009. Tím končí první svazek spisu. Ve druhém svazku se vyjádřila žalobkyně k dosavadnímu dokazování a předložila návrh na připuštění změny žalobního petitu, kterým se domáhala na prvním, druhém, třetím a čtvrtém žalovaném společně a na rozdílně zaplacení částky 35 290 000 Kč s příslušenstvím. Dne 9. 6. 2009 byl založen do spisu záznam, že z důvodu krátkého termínu nelze včas obeslat čtvrtého žalovaného k jednání na 12. 6. 2009. S ohledem na to byli telefonicky osloveni zástupci účastníků s možnými termíny a tito se shodli na termínu 26. 8. 2009. Jednání poté bylo odročeno na 26. 8. 2009. Dne 5. 8. 2009 se ve věci vyjádřil první a druhý žalovaný. Dne 19. 8. 2009 se vyjádřil třetí žalovaný. Dne 26. 8. 2009 se konalo další jednání opět bez účasti čtvrtého žalovaného, který se bez omluvy nedostavil. Byla připuštěna změna petitu navržená žalobkyní při předchozím jednání. Žalobkyně požádala o poskytnutí lhůty k nové specifikaci požadované žalované částky. Soud jí poskytl lhůtu do sedmi dnů do 7. září včetně. Jednání poté bylo odročeno na 9. 9. 2000. Dne 3.9.2000 zaslala žalobkyně další návrh na připuštění změny upraveného žalobního petitu, kdy navrhovala, aby jí žalovaní společně a nerozdělně uhradili částku 35 030 136,90 Kč s příslušenstvím. Soud poté s ohledem na to, že bylo zjištěno, že čtvrtému žalovanému nebyla dosud zaslána změna žaloby, jednání odročil poté, co konzultoval s jednotlivými zástupci účastníků možný termín. Tito se shodli na 22. 10., popř. na 30.9. 2009. Jednání poté bylo 8. 9. 2009 odročeno za účelem informování čtvrtého žalovaného. Dne 30. 9. 2009 se ve věci konalo ústní jednání, ke kterému se opět čtvrtý žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud konstatoval, že kancelář soudu nevypravila pokyn soudkyně k doručení změny žaloby referátem ze 4. 9. 2009. Zástupcům žalovaných, stejně jako čtvrtému žalovanému tak nebyla změna žaloby doručena. Jednání poté bylo odročeno, přičemž na žádost zástupkyně žalobkyně, která žádala o nařízení dalšího termínu z pracovních důvodů až v prosinci, bylo odročeno na 2. prosince. 2009, kdy se opět jednání konalo. Zástupkyně žalobkyně odkázala na návrh změny žaloby, bylo jednáno k nepřítomnosti čtvrtého žalovaného a dále byla připuštěna změna žaloby dle návrhu žalobkyně předchozího. Důkazní návrhy žalovaných na zpracování revizního posudku byly zamítnuty stejně jako na zpracování nového znaleckého posudku dle specifikací žalovaných. Při ústním jednání bylo skončeno dokazování, poté bylo za účelem vyčkání písemných závěrečných řečí a vyhlášení rozsudku jednání odročeno na 30. 12. 2009 s tím, že účastníkům byla poskytnuta lhůta do 28. 12. 2009 k předložení písemných závěrečných řečí. Dne 28. 12. 2009 výzvě soudu vyhověla právní zástupkyně žalobkyně a předložila svůj závěrečný návrh, 29.12.2009 vyhověl výzvě soudu třetí žalovaný se svým závěrečným návrhem. Dne 30. 12. 2009 se ve věci konalo další ústní jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo uloženo, druhému žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 418 367 Kč příslušenstvím (výrok I.), dále byla žaloba vůči druhému žalovanému co do částky 14 611 769,90 Kč s příslušenstvím zamítnuta (výrok II.) a dále byla žaloba vůči prvnímu třetímu a čtvrtému žalovanému zamítnuta (výrok III.), žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit na znalečném České republice náhradu nákladů řízení (výrok IV.), druhému žalovanému byla uložena povinnost zaplatit rovněž na znalečném náhradu nákladů řízení (výrok V.), dále byla uložena povinnost druhému žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení (výrok VI.), dále byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit prvnímu žalovanému náklady řízení (výrok VII.), dále byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit třetímu žalovanému náklady řízení (výrok VIII.) a ve výroku devět bylo rozhodnuto o tom, že žalobkyně a čtvrtý žalovaný nemají vůči sobě žádnou právo na náhradu nákladů řízení. Dne 28. 12.2009, resp. 4. 1. 2010 byl do spisu založen závěrečný návrh prvního a druhého žalovaného, včetně vyčíslení náhrady nákladů řízení. Písemné vyhotovení rozsudku 6 C 136/2004–554 poté bylo do spisu založeno 30. 3. 2010 a rozesláno účastníkům. Dne 14. 4. 2010 podala blanketní odvolání proti rozsudku právní zástupkyně žalobkyně. Dne 16. 4. 2010 se blanketně odvolali první a druhý žalovaný, tito 5. 5. 2010 své odvolání doplnili. Soud 31. 5. 2010 rozeslal odvolání druhého žalovaného ostatním účastníkům a vyzval je, aby se vyjádřili ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy a dále vyzval právní zástupkyni žalobce k doplnění jejího odvolání do 10 dnů od doručení usnesení. Žalobkyně se 23. 6. 2010 ve věci vyjádřila k odvolání žalovaného číslo dvě a dále 24. 6. 2010 své odvolání doplnila. Soud rozeslal odvolání žalobkyni doplněné účastníkům k vyjádření ve lhůtě 15 dnů 30. 7. 2010. Dne 18. 10. 2010 vyzval soud druhého žalovaného k zaplacení soudního poplatku za odvolání, soudní poplatek byl následně 1. 11. 2010 zaplacen. Druhý žalovaný se vyjádřil k odvolání žalobkyně 8. 11. 2010, 12. 11. 2010 bylo vyjádření druhého žalovaného k odvolání žalobkyně zasláno ostatním účastníkům a 23. 11. 2010 bylo odvolání žalobkyně a druhého žalovaného předloženo Městskému soudu v Praze. Ten rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 dne 21. 1. 2011 zrušil a vrátil k dalšímu řízení, kdy se ztotožnil s odvolacími argumenty druhého žalovaného i žalobkyně s tím, že ve sporu není toliko pasivně legitimován druhý žalovaný, ale z titulu bezdůvodného obohacení jsou pasivně legitimováni všichni žalovaní, kteří bez právního důvodu užívali prostory v nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně. V daném případě tak byl soud prvního stupně veden nesprávným právním názorem, nezjistil ve věci dostatečně skutkový stav věci a relevantní skutečnosti podstatné pro rozhodnutí. Současně informoval soud o tom, že je na žalobkyni, aby upravila žalobní petit tak, aby bylo zřejmé, jakou konkrétní částku požaduje po jednotlivých žalovaných s tím, že tuto úpravu samozřejmě může učinit i v průběhu řízení na základě výsledků provedeného dokazování. Je tedy nutno provést další účastníky navrhované důkazy a vypořádat se rovněž také s námitkou promlčení, kterou jednotliví žalovaní v řízení vznesli, rovněž také je na žalobkyni, aby soudu navrhla důkazy k prokázání toho, jak který ze žalovaných a v jakém období užíval nebytové prostory v domě žalobkyně a dále, aby stanovila podle tohoto rozsahu užívání bezdůvodného obohacení na straně jednotlivých žalovaných. Rozhodnutí bylo rozesláno účastníkům 3. 2. 2011 a současně byli účastníci vyzváni ve lhůtě 21 dnů navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení. Právní zástupkyně žalobkyně požádala 11. 2. 2011 o prodloužení lhůty do 31. 3. 2011 z důvodu náročnosti zadání. Soud žalobkyni prodloužil lhůtu 14. 2. 2011 do 31. 3. 2011, 4. 4. 2011 soud urgoval vyjádření žalobkyně, která doposud nespecifikovala svá tvrzení a nenavrhla důkazy. Dne 4. 4. 2011 zaslala právní zástupkyně žalobkyně své vyjádření, kdy navrhla řadu důkazů, výslechy celkem osmi svědků, vyžádání písemných zpráv od různých podnikatelů působících v dané nemovitosti kromě již žalovaných rovněž dalších pěti podnikajících osob. Navrhla žádosti o součinnost, včetně Obvodního státního zastupitelství a další. Současně navrhla, požádala tedy o urychlené provádění důkazů a vyžádání důkazů, které navrhla soudem. Dne 24. 5. 2011 soud důkazní návrh žalobkyně, aby soud vyzval všechny žalované k písemné odpovědi na konkrétní otázky, zamítl s tím, že nelze přenášet procesní odpovědnost žalobkyně za unesení břemene, tvrzení a důkazního břemene na žalované, dále soud vyhověl žalobkyni, co se týče žádosti o součinnost jednotlivých subjektů a tyto rozeslal. Dne 21. 6. 2011 odpověděl na žádost o součinnost jeden z dožádaných subjektů. Právní zástupkyně žalobkyně 21. 7. 2011 podala návrh na pokračování v řízení s tím, že soud zamítl provedení důkazních návrhů žalobkyně, a proto žádá, aby soud řízení pokračoval a provedl výslechy jednotlivých statutárních orgánů a fyzických osob či společníků v rozsahu dle jejího návrhu, který nebyl zamítnut. Dne 21. 7. 2011 odpověděl na žádost o součinnost další z dotázaných subjektů. Soud poté 17. 10. 2011 nařídil ve věci ústní jednání na 30. 11. 2011 a předvolal svědky a účastníky. Z jednání se omluvil 26. 10. 2011 jeden z předvolaných svědků s tím, že k soudu by potřeboval tlumočníka, celé situaci nerozumí, již několik let podniká mimo Prahu a je zaneprázdněn a kromě dopisu, který soudu zaslal a uvedl v něm veškeré informace, již nemá k dané věci nic dalšího, co uvést. Právní zástupkyně žalobkyně požádala 28. 11. 2011 o odročení nařízeného jednání na 30. 11. 2011 z důvodu své pracovní neschopnosti. Soud žádosti žalobkyně vyhověl a 28. 11. 2011 jednání odročil na 27. 1. 2012, o čemž informoval zástupkyni žalobce žalobkyně, rovněž emailem ostatní účastníky. Také 28. 11. 2011 opět informoval jeden ze svědků, že je zbytečná jeho účast a že tedy se nebude moci dostavit. Dne 1. 12. 2011 byla do spisu opět doručena žádost o odročení jednání s tím, že stav právní zástupkyně se nezlepšil a nemůže se na jednání účastnit. Dne 27. 1. 2012 informovala právní zástupkyně žalobkyně, že kontaktovala svou klientku s tím, že z důvodu jejího úrazu není možné, aby žalobkyni plnohodnotně zastupovala a s ohledem na to jí vypověděla plnou moc, současně požádala o odročení jednání nařízeného na 27. 1. 2012. Obvodní soud pro Prahu 5 žádal 25. 1. 2012 o vrácení spisu 15 C 287/98, který byl zapůjčen k předmětnému spisu. Dne 28. 2. 2012 reagoval soud na žádost žalobkyně o odročení jednání a požádal o sdělení, zda již má žalobkyně nového právního zástupce. Dne 21. 3. 2012 založil nový právní zástupce žalobkyně do spisu novou plnou moc a požádal o prodloužení lhůty k nastudování a přípravě na soudní jednání. Dne 3. 4. 2012 byla novému právnímu zástupci žalobkyně poskytnuta lhůta k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů do 15. 5. 2012. Dne 4. 5. 2012 požádal nový právní zástupce žalobkyně s ohledem na množství spisů, kdy nedokázal dokončit nahlížení do spisu ani po třech hodinách a další možný termín obdržel na 10.5.2012 o prodloužení lhůty pro procesní stanovisko do 30. 5. 2012. Dne 4. 6. 2012 zaslal právní zástupce žalobkyně stanovisko k řízení po rozhodnutí Městského soudu v Praze a požádal jménem žalobkyně o osvobození od soudních poplatků, přičemž rovněž provedl shrnutí jednotlivých nahlížení do jednotlivých soudních spisů (146 C 142/1996 a 6 C 136/2004), ohledně promlčení nároku, dále navrhnul provést další výslechy svědků, vyžádat další důkazy a požádal jménem žalobkyně o osvobození od soudních poplatků. Dne 14. 6. 2012 učinil soud dotazy na jednotlivé dotčené subjekty dle návrhu zástupce žalobkyně a následně dostává odpovědi od dotčených subjektů, a to až do 11. 7. 2012. Dne 17. 7. 2012 zaslal své vyjádření k podání žalobkyně právní zástupce prvního druhého žalovaného. Soud dále získával další odpovědi na dotazy o součinnost vyjádření prvního a druhého žalovaného bylo zasláno ostatním účastníkům 1. 10. 2012 a současně bylo nařízeno ústní jednání na 23. 11. 2012, k němuž byli předvoláni jednotliví účastníci. Třetí žalovaný se 30. 10. 2012 vyjádřil k podání žalobkyně, setrval na návrhu na vypracování znaleckého posudku. Dne 23. 11. 2012 se ve věci konalo další ústní jednání, přičemž účastníci shodně požádali poskytnutí lhůty tří měsíců k mimosoudnímu jednání v dané věci. S ohledem na to tedy soud jednání odročil na neurčito a současně účastníkům, respektive zástupkyni žalobkyně uložil, aby nejpozději ke konci dané lhůty sdělila výsledek řízení mimosoudního. Dne 28. 3. 2013 urgoval soud sdělení žalobkyně o výsledcích mimosoudního jednání mezi účastníky do 10 dnů. . Přičemž sdělení mělo být doručeno 16. 4. 2013 oznámil právní zástupce žalobkyně, že se dosud nepodařilo mezi stranami styčné plochy najít, nicméně žalobkyně se v mezidobí podrobila operaci, což jí znemožnilo se mimosoudních jednání účastnit. Soud proto 17. 4. 2013 ve věci nařídil ústní jednání na 12. 7. 2013 a předvolal účastníky. Dne 12. 7. 2013 se ve věci konalo ústní jednání (opět v nepřítomnosti čtvrtého žalovaného), kdy bylo provedeno další dokazování velkým množstvím listin důkazních a poté bylo jednání odročeno za účelem výslechu svědků na 9. 10. 2013. Svědci byli předvoláni od 13 hodin do 16 hodin (celkem osm svědků). Dne 30. 8. 2000 informovala vnučka jednoho ze svědků, že tento zemřel. Dne 28. 8. 2013 opět informoval jednatel jedné z dotčených společností, že se s ohledem na své vytížení v Brně jednání účastnit nemůže a omluvil se z jednání, informoval soud rovněž písemně v souvislosti s předmětným případem a rovněž se omluvil z dalších jednání. Dne 9. 10. 2013 se ve věci konalo ústní jednání od 13 hodin, kdy byli vyslýcháni svědci (celkem šest svědků), včetně přestávky a poté bylo skončeno v blíže neurčenou hodinu. Protokol obsahuje celkem 11 stran. Jednání poté bylo za účelem výslechu zbývajících svědků odročeno na 11. 12. 2013. Poté byli předvoláni další tři svědci, kteří se k jednání nedostavili. Dne 29. 11. 2013 předložila žalobkyně další návrh na dokazování a navrhla výslech dalších osmi subjektů. Dne 3. 12. 2013 soud učinil dotazy dle návrhu žalobkyně a její vyjádření rozeslal ostatním účastníkům. Dne 4. 12. 2013 se ve věci vyjádřili první a druzí, první a druhý žalovaný. Dne 10. 12. 2013 obdržel soud další odpovědi na žádosti o součinnost. Dne 11. 12. 2013 se ve věci konalo další ústní jednání, při kterém byli vyslechnuti tři svědci a vzhledem k tomu, že byl požadován výslech čtvrtého ze svědků, bylo jednání odročeno na 19. 2. 2014. Svědek se z jednání 7. 1. 2014 omluvil z důvodu zahraniční dovolené. Dne 19. 2. 2014 byli vyslechnut ve věci další 4 svědci a poté s ohledem na to, že byly navrženy při jednání další důkazy, bylo jednání odročeno na 23. 4. 2014. Dne 14. 3. 2014 požádal soud o zapůjčení spisu 14 Nc 570/2006 Okresního soudu pro Prahu 5, který měl být proveden při dalším dokazování. Při jednání 28. 11. 2013 navrhla žalobkyně další tvrzení a nové důkazy. Dne 23. 4. 2014 soud znovu ve věci jednal, bylo čteno písemné podání žalobkyně. Účastníci byli seznámeni s rozhodnutími Nejvyššího soudu České republiky 22 Cdo 2851/2013 a dále s nálezem Ústavního soudu I US 987/07, bylo provedeno další dokazování, včetně úplným obsahem spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. Zn. 14 Nc 570/2006 a rovněž 7 C 114/98 téhož soudu. Dále zástupce žalobkyně požádal, aby soud vyžádal spis právnická osoba blíže specifikovaný. Žalovaní byli vyzváni, aby v rámci vysvětlovací povinnosti tvrdili a prokázali, v jakém rozsahu užívali předmětné nemovitosti v daném období nemovitosti žalobkyně a k dalším povinnostem. S ohledem na to tedy bylo jednání odročeno na 16. 7. 2014. Dne 21. 5. 2014 se ve věci vyjádřili první a druhý žalovaný. Jejich vyjádření bylo rozesláno ostatním účastníkům 22. 5. 2014. Dne 13. 6. 2014 se ve věci vyjádřil třetí žalovaný. Dne 16. 7. 2014 se ve věci konalo další jednání, kdy byly provedeny další velmi obsáhlé důkazy. Zástupce žalobkyně konstatoval, že žalovaní svoji vysvětlovací povinnost nesplnili. Jednání za účelem vyčkání dalších listinných důkazů od účastníků bylo odročeno na 15. 10. 2014. Dne 22. 9. 2014 se ve věci znovu vyjádřili první dva žalovaní, Dne 22. 9. 2014 založili první dva žalovaní omylem do spisu vyjádření v jiné věci. Dne 15. 10. 2014 se ve věci konalo další ústní jednání, kdy v provedeném dokazování byla žalobkyně vyzvána, aby dotvrdila, v jakém rozsahu užíval každý ze žalovaných v žalovaném období předmětné nemovitosti a v jaké výši se po každém z nich domáhá plnění a navrhla důkazy. Zástupce žalobkyně opět požádal o poskytnutí lhůty ke splnění výzvy, a to do 31. 12. 2014, soud této žádosti vyhověl a poté jednání odročil za účelem vyčkání splnění výzvy žalobkyní do 28. 1. 2015. Dne 30. 12. 2014 odpověděla na výzvu žalobkyně a navrhla další důkazy a pokud soud neposoudí žalobní návrh jako požadavek na úhradu škody, navrhla změnu žalobního petitu tak, že se domáhala po prvním a druhém žalované společně a nerozdílně zaplacení částky 5 375 342,40 Kč s příslušenstvím, dále po druhém a třetím žalovaném společně a nerozdílně zaplacení částky 12 871 232 Kč s příslušenstvím a po druhém, třetím a čtvrtém žalovaném společně a nerozdílně zaplacení částky 16 783 562,80 Kč příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Vyjádření žalobkyně bylo zasláno 30. 12. 2014 ostatním účastníkům, 16. 1. 2015 se k návrhu žalobkyně vyjádřil první a druhý žalovaný. Jeho vyjádření bylo rozesláno ostatním účastníkům 19. 1. 2015. Dne 27. 1. 2015 zaslal právní zástupce třetí žalovaného vyjádření do spisu k návrhu žalobkyně. Dne 28. 1. 2015 se ve věci konalo další ústní jednání, kdy byly provedeny další důkazy. Soud informoval účastníky, že navrhovaná změna žaloby z jeho pohledu není, ani pokud se týká skutkových tvrzení změnou žaloby a bere se na vědomí jako oprava žalobního petitu. Poté byli účastníci upozorněni na možnost mediačního řízení a tito požádali o desetidenní lhůtu k projednání návrhu, soud žádosti účastníků vyhověl a jednání odročil na neurčito. Účastníci 10. 10. 2015 soudu zaslali své vyjádření, kdy byli svolní s případnou mediací, respektive třetí žalovaný s touto souhlasil. Dne 10.2.2015 sdělila žalobkyně, že si mediaci představit nedokáže, považuje kladný výsledek mediačního procesu případného za velmi nepravděpodobný. Zaujala stanovisko k promlčení jednotlivých nároků žalovaných a dále k uplatněné kompenzační námitce. Vyjádření žalobkyně bylo rozesláno ostatním účastníkům 11. 2. 2015. Dne 15.2.2015 zaslali první dva žalovaní soudu sdělení, že s ohledem na to, že žalobkyně nemá k mediaci zájem, že se k podání žalobkyně vyjadřovat nebudou. Dne 23. 3. 2015 se ve věci vyjádřil třetí žalovaný a předložil odborné stanovisko ke znaleckému posudku. Dne 24. 3. 2015 upřesnila žalobkyně znění petitu, kdy požadovala na žalovaných číslo jedna a dvě zaplacení částky 5 375 342,40 Kč s příslušenstvím, na žalovaných dvě a tři zaplacení částky 12 871 232 Kč s příslušenstvím a na žalovaných 2, 3, 4 částky 16 783 562,80 Kč s příslušenstvím. Dne 25. 3. 2015 soud ve věci znovu jednal, provedl velké množství důkazů, kdy protokol o jednotlivých důkazech čítá 17 stran a poté vzhledem k tomu, že třetí žalovaný vznesl námitku započtení při ústním jednání, jednání soud odročil na 13. 5. 2015 za účelem pokračování dokazování k předmětné námitce. Žalovaní se 11. 5. 2015 vyjádřili k podání žalované a námitce započtení 13. 5. 2015. Poté soud znovu ve věci jednal, provedl další dokazování a následně jednání s ohledem na dosud nedoručenou výzvu k započtení směřovanou vůči žalobkyni ze strany prvního a druhého žalovaného odročil na 15. 7. 2015. Dne 8. 6. 2015 se první a druhý žalovaný ve věci vyjádřili s tím, že tedy nejsou schopni do spisu založit výzvu k započtení směřovanou vůči žalobkyni, jejich vyjádření bylo rozesláno ostatním účastníkům 11. 6. 2015. Dne 7. 7. 2015 se ve věci vyjádřila žalobkyně ke zpochybnění znaleckého posudku, navrhla, aby byl zpracovatel posudku požádán o písemné vyhotovení nebo písemné upřesnění, její vyjádření bylo rozesláno ostatním účastníkům společně s předvoláním k ústnímu jednání na 30. 9. 2015, a to 13. 7. 2015. Dne 15. 7. 2015 doplnil důkazní návrhy třetí žalovaný. Jeho vyjádření bylo zasláno ostatním účastníkům 27. 7. 2015. Tím končí druhý svazek předmětného spisu. Dne 16. 7. 2015 se vyjádřila žalobkyně k odbornému stanovisku, doručenému třetím žalovaným. Soud požádal právnická osoba 27. 7. 2015 o sdělení jeho angažovanosti v dané věci s konkrétními dotazy. Na to obdržel odpověď 12. 8. 2015. Komunikace mezi znalcem a soudem poté pokračovala až do 18. 9. 2000. Soud telefonicky z 29. 9. 2015 zjišťoval termín možného jednání mezi účastníky, poté jednání nařídil na 9. 11. 2015 a předvolal zástupce účastníků i znalce. Dne 29. 10. 2015 informoval právní zástupce žalobce o úmrtí žalobkyně, a to 14. 10. 2015. Soud 30. 10. 2015 zjistil, že dědické řízení po žalobkyni je vedeno podpisovou značkou 26 D 1488/2015. S ohledem na úmrtí žalobkyně soud poté 2. 11. 2015 jednání odročil na neurčito a 2. 11. 2015 poté jednání přerušil do pravomocného ukončení dědického řízení po žalobkyni u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp.zn. 26 D 1488/2015. Dne 22. 12. 2015 informoval právní zástupce třetího žalovaného o změně svého sídla. Soud poté byl 15. 4. 2016 soudní komisařkou informován, že řízení o pozůstalosti po výše uvedené zůstavitelce bylo skončeno 15. 4. 2016 a současně bylo připojeno konečné rozhodnutí s tím, že dědici žalobkyně co do práv týkajících se předmětné nemovitosti se staly jméno FO, Jméno žalobce B, Jméno žalobce A a jméno FO. Soud proto 29. 4. 2016 rozhodl o pokračování v řízení s těmito účastníky na straně žalobkyně jako jejími dědici. Dne 25. 7. 2016 zaslal soud žalobcům výzvu, aby sdělili, zda na žalobě trvají, a to do 15 dnů od doručení výzvy. Všichni žalobci poté následně ve věci 2. 8. 2016 informovali soud, že na žalobě stále trvají. Soud poté 29. 8. 2016 předvolal účastníky na 12. 10. 2016 k ústnímu jednání. právnická osoba se následně dotazoval na předmět jeho výpovědi, soud jej informoval, že má být vyslechnut k posudku vypracovanému jiným znalcem, který mu byl znám. Dne 27. 9. 2016 informovala tituly za jménem jméno FO převzetí právního zastoupení právních nástupců původní žalobkyně a požádala o zaslání protokolu z jednání v dané. Soud žádosti vyhověl 29. 9. 2016. Dne 12. 10. 2016 se konalo ve věci další jednání, kdy byli účastníci vedeni k mimosoudnímu uzavření celé záležitosti, následně byl vyslechnut svědek právnická osoba, rovněž znalec tituly před jménem jméno FO a poté za účelem poskytnutí lhůty znalci a seznámení se s odborným stanoviskem Fakulty stavební ČVUT, založeným do spisu, jednání odročil na 5. 12. 2016 s tím, že znalci byla poskytnuta lhůta ke zpracování písemného stanoviska k odbornému stanovisku fakulty ČVUT do 11. 11. 2016. Dne 9. 11. 2016 se ve věci vyjádřil tituly před jménem jméno FO k odbornému stanovisku, rovněž předložil své stanovisko, jeho vyjádření bylo zasláno ostatním účastníkům 9. 11. 2016. Dne 30. 11. 2016 se ve věci vyjádřili první a druhý žalovaný k vyjádřením tituly před jménem jméno FO, jejich vyjádření bylo rozesláno opět účastníkům 1. 12. 2016. Dne 5. 12. 2000 se ve věci konalo ústní jednání, při kterém byly provedeny další důkazy, soud konstatoval k námitkám započtení ze strany třetího žalovaného, že nemá za prokázáno, že by tento vynaložil opravy dle svého tvrzení. Dále žalovaného vyzval, aby dotvrdil, že vynaložené částky pod položkami v jednotlivých účtenkách, skutečně vynaložil a navrhl důkazy. Dále bylo přistoupeno k doplňujícímu výslechu znalce tituly před jménem jméno FO a za účelem vyčkání výzvy třetímu žalovanému provedení, eventuálně dalších důkazů, bylo jednání odročeno na 18. 1. 2017. Znalec předložil do spisu vyúčtování 8. 12. 2016. Čtvrtý žalobce upozornil na průtahy řízení a žádal soud, aby zvážil nevypracování revizního posudku. Třetí žalovaný se ve věci vyjádřil 16. 12.2016 a předložil další podklady. Právní zástupce prvních tří žalobců vznesl námitku vůči zvažovanému postupu vypracování revizního znaleckého posudku, a to 23. 12. 2016. Soud rozeslal jednotlivá vyjádření účastníkům 2. 1. 2017, následně soud přiznal znalečné 4. 1. 2017 vyslechnutému znalci. Do spisu dále bylo založeno vyjádření prvního a druhého žalovaného, a to 10. 1. 2017. Třetí žalovaný se odvolal proti znalečnému 13. 1. 2017. Dne 16. 1. 2017 se ve věci vyjádřil čtvrtý žalobce před soudním jednáním nařízeným na 18. 1. 2017, první a druhý žalovaný podali 17. 1. 2017 odvolání do výše znalečného. Zástupce čtvrtého žalobce podal návrh na vyloučení protinávrhu na započtení protinároků z bezdůvodného obohacení k samostatného projednání, a to 18. 1. 2017. Téhož dne se konalo před soudem další ústní jednání, při kterém bylo provedeno další dokazování, byli vyslechnuti tři svědci, dále byla žalovaným poskytnuta patnáctidenní lhůta k vyjádření ke stanovisku ve věci přezkumu odborného stanoviska právnická osoba a k podáním žalobců, které dorazilo po 9. 1. 2017 a jednání bylo odročeno na 5. 4. 2017 s tím, že v mezidobí bude spis předložen Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání žalovaných proti přiznání znalečného. Dne 1.2.2017 se ve věci vyjádřili první dva žalovaní. Dne 2. 2. 2017 se vyjádřil třetí žalovaný, 6. 2. 2017 požádala právní zástupkyně prvních dvou žalovaných o odročení jednání konaného na 5. 4. 2017 z důvodu odmítnutí lázeňského pobytu a přesunutí termínu na inkriminovanou dobu. Soud 9. 2. 2017 jednání odročil na 12. 4. 2017 a obeslal účastníky. Dne 13. 2. 2017 se ve věci vyjádřil znalec k odvolání účastníků a spis byl poté 21. 2. 2017 předložen Městskému soudu v Praze. Ten 19. 4. 2017 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Do spisu rovněž bylo založeno stanovisko třetího žalovaného ke stanovisku vypracovanému znalcem. Jeho vyjádření bylo rozesláno ostatním účastníkům 9. 3. 2017. Téhož dne se ve věci vyjádřila právní zástupkyně prvního a druhého žalovaného. Její vyjádření bylo rovněž rozesláno účastníkům 13. 3. 2017. Dne 17. 3. 2017 požádala právní zástupkyně čtvrtého žalobce o odročení termínu z důvodu svého zahraničního pobytu, a to na květen. Soud poté žádosti čtvrté zástupkyni čtvrtého žalobce vyhověl a 17. 3. 2017 jednání odročil na 17. 5. 2017. Dne 16. 5. 2017 soud založil do spisu záznam, že spis je dosud předložen u Městského soudu v Praze a nařídil proto ústní jednání na 21. 6. 2017. Čtvrtý žalobce se vyjádřil ke skutečnostem uvedeným při ústním jednání 18. 1. 2017, a to 15. 5. 2017. Právní zástupce prvních tří žalobců se ve věci rovněž vyjádřil 2. 6. 2017. Dne 9. 6. 2017 se ve věci vyjádřili první dva žalovaní k podání žalobců, která jim předtím byla zaslána, jejich vyjádření byla rozeslána ostatním účastníkům 12. 6. 2017. Dne 21. 6. 2017 soud ve věci znovu jednal, po provedeném dokazování zamítl návrh na vypracování revizního znaleckého posudku prvních tří žalovaných, rovněž zamítl důkazní návrhy třetího žalovaného pro nadbytečnost a bezpředmětnost a poté zástupci žalovaných s ohledem na dovolené a pracovní vytížení požádali o poskytnutí lhůty k závěrečným písemným návrhům déle než 15 dnů. Soud proto účastníkům poskytl lhůtu na závěrečné návrhy do 17. 7. včetně a poté za účelem předložení návrhů a vyhlášení rozsudku jednání odročil na 24. 7. 2017. Závěrečný návrh třetího žalovaného byl do spisu založen 17. 7. 2017. Společný návrh všech čtyř žalobců byl do spisu založen téhož dne. Dne 24. 7. 2017 po čtení závěrečných návrhů účastníků byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo uloženo prvnímu žalovanému povinno zaplatit žalobcům částku 2 958 840 Kč, dále druhému prvnímu žalovanému a druhému žalovanému povinnost zaplatit žalobcům částku 2 416 386 Kč, dále druhému žalovanému a třetímu žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobcům částku 12 205 215 Kč, dále byla druhému, třetímu a čtvrtému žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobcům částku 9 353 222 Kč. Žaloba co do částky 8 096 473,90 Kč, byla zamítnuta, dále byla žaloba v části týkající se příslušenství z jistiny vyloučena k samostatnému projednání a rozhodování. V sedmém výroku bylo uloženo žalovaným povinnost zaplatit prvním třem žalobcům náhradu nákladů řízení. V osmém výroku byla žalovaným uložena povinnost zaplatit čtvrtému žalobci náhradu nákladů řízení. V devátém výroku byla uložena žalovaným povinnost zaplatit část na náhradu nákladů řízení státu a v desátém výroku rovněž. Písemné vyhotovení rozhodnutí bylo následně rozesláno účastníků 19. 9.2017 v prodloužené lhůtě společně s opravným usnesením, kterým byla opravena částka ve výroku jednána částku 2 416 386 Kč a ve výroku dvě na částku 2 958 008, 40 Kč. Dne 24. 10. 2017 podali první tři žalobci žádost o opravu předmětného rozsudku. Soud 26. 10. 2017 výrok sedm rozsudku opravil tak, že částka nákladů řízení činí 1 956 796,55 Kč. Rovněž výrok osm a devět opravil předmětných částkách. Čtvrtý žalobce se blanketně odvolal 31. 10. 2017. První tři žalobci se rovněž blanketně odvolali proti rozhodnutí 6. 11. 2017. Dne 7. 11. 2017 se proti rozsudku rovněž blanketně odvolali první dva žalovaní. Dne 8. 11. 2017 se rovněž odvolal třetí žalovaný, opět blanketně (a rovněž proti opravnému usnesení, a to 10. 11. 2017). Jednotliví účastníci byli vyzváni k opravě svých odvolání a doplnění 20. 11. 2017. Současně byla odvolání účastníků rozeslána ostatním účastníkům. Dne 4. 12. 2017 požádal první a druhý žalovaný o osvobození od soudních poplatků. Dne 29. 12. 2017 doplnil své odvolání třetí žalovaný. Dne 3. 1. 2018 doplnili své odvolání první a druhý žalovaný, odvolání účastníků byla dále rozesláno ostatním účastníkům 11. 1. 2018 a dále bylo 8. 1. 2018 rozhodnuto o přiznání osvobození od soudních poplatků prvnímu žalovanému, současně o zamítnutí osvobození od soudního poplatku k druhému žalovanému a rovněž o nepřiznání osvobození od soudních poplatků třetímu žalovanému žalobci. První tři žalobci doplnili své odvolání proti rozsudku 10. 1. 2018, 8. 1. 2018 soud rozeslal doplněná odvolání ostatních stranám a současně vyzval strany, aby se k odvoláním vyjádřily. Čtvrtý žalobce zdůvodnil své odvolání 18. 1. 2018. Soud opětovně vyzval účastníky, aby se vyjádřili k připojenému odvolání. Dne 17. 1. 2018 se zástupce čtvrtého žalobce omluvil za písařskou chybu a tuto opravil ve svém podání. Žalovaní číslo jedna a dvě se vyjádřili k odvolání žalobců 26. 1. 2018, čtvrtý žalobce se vyjádřil k odůvodnění žalovaných 26. 1. 2018 a rovněž 2. 2. 2018 k odůvodnění odvolání žalobců. Třetí žalovaný doplnil své pátého 12. 5. 2. 2018. Veškerý vyjádření účastníků k odvolání protistran byla rozeslána ostatním účastníkům 7. 2. 2018. Dne 8. 2. 2018 byl poté spis předložen Městskému soudu v Praze, ten usnesením ze dne 2. 3. 2018 usnesení soudu prvního stupně, kterým nebyla přiznána osvobození od soudních poplatků prvnímu a třetímu žalovanému potvrdil. Jeho rozhodnutí bylo rozesláno účastníkům 27. 3. 2018 a poté byl informován znalec k jeho přípisu ze 16. 3. 2018 o zdržení z důvodu zaslání spisu odvolacímu soudu s omluvou, a to 26. 3. 2018. Čtvrtý žalobce podal ve věci návrh na vydání předběžného opatření 29. 3. 2018 s tím, že se domáhal, aby druhému žalovanému bylo zakázáno nakládat jakýmkoliv způsobem s nemovitými věcmi, zapsanými v katastru nemovitostí. Soud poté návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl a předběžné opatření vydal, a to usnesením ze dne 29. 3. 2018. (pozn. Soudu - v této souvislosti soud konstatuje, že chybí ve spisu číslo listu 1337). První tři žalobci se k návrhu čtvrtého žalobce na vydání předběžného opatření připojili 29. 3. 2018 a sami podali návrh na vydání předběžného opatření téhož znění, a to 29. 3. 2018. Soud poté vydal opravné usnesení týkající se opravy čísla listu, na kterém bylo vydáno předběžné opatření, a to 3. 4. 2018. Dále téhož dne vydal předběžné opatření, kterým návrhu čtvrtého žalobce na vydání předběžného opatření vyhověl. Žalovaný číslo dvě podal dne 17. 4. 2018 odvolání proti předběžnému opatření, jeho odvolání bylo zasláno proti stranám 19. 4. 2018. Poté byla právní zástupkyně druhého žalovaného vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Třetí žalovaný byl vyzván rovněž k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Druhý žalovaný soudní poplatek zaplatil 26. 4. 2018, třetí žalovaný 26. 4. 2018. Poté soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili k odvoláním druhého a třetího žalovaného, a sice 3. 5. 2018. Čtvrtý žalobce se k odvolání účastníků vyjádřil 10. 5. 2018. První tři žalobci se vyjádřili 14. 5. 2018. Jejich vyjádření byla rozeslána ostatním účastníkům 28. 5. 2018. Dne 29. 5. 2018 byl spis předložen Městskému soudu v Praze s odvoláním a tento rozhodl o potvrzení obou předběžných opatření 12. 6. 2018. Dne 15. 6. 2018 bylo do spisu založeno zdůvodnění , odvoláním proti rozsudku třetího žalovaného proti rozsudku. Odvolací soud poté 18. 12. 2018 předvolal účastníky k jednání před odvolacím soudem na 22. 1. 2019. Dne 22. 1. 2019 poté Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod bodyI., II. a III. ve znění opravného usnesení potvrdil, dále ve výroku IV. ve vztahu k prvnímu druhému a třetímu žalovanému rovněž potvrdil a dále rozsudek nalézacího soudu ve výrocích pod body 5–10 ve znění opravného usnesení z 26. 10. 2017 zrušil a v tomto směru věc vrátil k dalšímu řízení, přičemž v tomto případě uvedl, že napadené výroky 1–4 shledal správnými, kdy ani soud odvolací neshledal, že by soud postupoval v rozporu s § 164 o.s.ř., neboť přesmiknutí částek uvedených ve výroku I. a II. rozsudku vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku. Vyjádřil se k despektu odvolatelů na straně žalované k vlastnickému právu původní žalobkyně, o kterém svědčí dle odvolacího soudu mimo jiné fakt, že v řízení je nesporné, že nemovitost byla vyklizena až v exekuci pravomocných rozhodnutí o vyklizení poté, co o této věci rozhodovaly všechny články obecné i ústavní justice v České republice. Odvolací soud dále souhlasil se žalobci, že se soud prvního stupně dostatečně nevyjádřil k subjektivním okolnostem počátku běhu promlčecí lhůty a věc vrátil k soudu nalézacímu, aby se ve vztahu k předmětu řízení řešenému ve výroku V. rozsudku opětovně vyjádřil a zvážil provedené důkazy k otázce obtíží původní žalobkyně s uplatněním nároku na náhradu za bezdůvodné užívání v rozsahu, v jakém shledal nároky částečně promlčenými. V této souvislosti rovněž poučil žalobce o jejich důkazním břemenu. Dále poučil soud, jakým způsobem má odstranit nejasnosti, týkající se vyjádření žalobců s tím, že jeho poučení platí jen pro nemravnost uplatnění námitky promlčení vznesené žalovanými, naopak žalovaní s protinámitkou ve vztahu k promlčení jejich práva na vydání náhrady za zhodnocení či investice do nemovitosti uspět nemohou, kdy již od počátku věděli, kdo je případným obohaceným a měli dostatek informací ke včasnému podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení vůči původní žalobkyni. Současně soud upozornil, že předběžné opatření vůči druhému žalovanému nadále trvá. Písemné vyhotovení rozhodnutí bylo 7. 2. 2019 rozesláno účastníkům. Dne 20. 2. 2019 soud nařídil další ústní jednání na 29. 4. 2019 a předvolal účastníky. Dne 15. 2. 2019 Městský soud své rozhodnutí opravil ve správném datu narození žalobce číslo čtyři. Jeho rozhodnutí bylo rozesláno účastníkům 21. 2. 2019, dne 10. 4. 2019 podal proti rozhodnutí Městského soudu v Praze první a druhý žalovaný dovolání. Téhož dne sdělil, že došlo k ukončení právního zastoupení prvního a druhého žalovaného. Soud z 15. 4. 2019 vyzval prvního a druhého žalovaného, aby si zvolili pro dovolací řízení zástupce s ohledem na podané dovolání. Z důvodu pracovní neschopnosti soudkyně (úraz) poté soud 16. 4. 2019 zrušil jednání původně nařízené na 29. 4. 2019. Dne 16. 4. 2019 podal dovolání proti uvedenému rozhodnutí třetí žalovaný, soud jej vyzval k zaplacení soudního poplatku 7. 5. 2019. Soudní poplatek byl následně 14. 5. 2019 zaplacen. Původní právní zástupkyně prvního a druhého žalovaného zaslala soudu 22. 5. 2019 podání týkající se toho, že v dovolacím řízení zastupuje i nadále právního žalobce žalovaného číslo jedna a dvě. Dne 23. 5. 2019 soud vyzval prvního a druhého žalovaného k zaplacení soudního poplatku za dovolání. První a druhý žalovaný požádali o osvobození od soudních poplatků v dovolacím řízení 6. 5. 2019. Do spisu byl založen záznam, že soudkyně byla v době od 8. 4. 2019 do 17. 7. 2019 v pracovní neschopnosti a dále od 18. 7. 2019 do 31. 7. 2019 na dovolené. Dne 8. 8. 2019 soud vyzval prvního a druhého žalovaného, aby doložili své majetkové poměry. Dne 4. 12. 2017 žalovaní své majetkové poměry předložili, následně soud 2. 9. 2019 prvnímu žalovanému osvobození od soudních poplatků, druhému nikoliv. Dne 11. 9. 2019 zaplatil soudní poplatek za dovolání třetí žalovaný. Dovolání třetího žalovaného bylo následně doručeno 13. 9. 2019 ostatním účastníkům k vyjádření s tím, že k dovolání dosud musí být zaplacen soudní poplatek. Dne 1. 10. 2019 zaslal své vyjádření k dovolání čtvrtý žalobce. Spis byl poté 15. 10. 2019 předložen Nejvyššímu soudu České republiky s dovoláními účastníků. Dne 8. 11. 2019 byl spis vrácen bez věcného vyřízení s tím, že soud se dostatečně nezabýval doložením procesních podmínek, a sice zastoupením advokátem pro dovolací řízení, když z právních mocí obou advokátů nevyplývá automaticky zastupování v dovolacím řízení a tedy je zapotřebí je vyzvat. Soud poté 11. 11. 2019 účastníky vyzval, 18. 11. 2019 reagovali právní zástupci účastníků a plné moci založili a rovněž 22. 11. 2019. Dne 25. 11. 2019 byl do spisu založen návrh na vydání předběžného opatření prvních tří žalobců, kterým by mělo být zakázáno nakládat se zbytkem rozdělované podstaty tzv. hyperchou druhému žalovanému i soudnímu exekutorovi v rámci exekuce. K návrhu žalobců číslo 1-3 se připojil rovněž čtvrtý žalobce. Dne 26. 11. 2019 soud vyhověl návrhu a nařídil předběžné opatření, kterým zakázal druhému žalovanému nakládat se zbytkem rozdělované podstaty a dále s tímtéž zakázal nakládat soudnímu exekutorovi. Spis byl poté 30. 12. 2019 předložen Nejvyššímu soudu České republiky, kterému následně advokát třetího žalovaného 2. 3. 2020 oznámil ukončení zastupování třetího žalovaného Dovolání prvního, druhého a třetího žalovaného proti rozsudku v dané věci byla následně Nejvyšším soudem 3. 3. 2020 odmítnuta jako nepřípustná. Dne 9. 3. 2020 informovala nová právní zástupkyně třetího žalovaného o převzetí právního zastoupení pro dovolací řízení. Rozhodnutí o dovolání bylo následně vráceno Obvodnímu soudu pro adresa. 7. 4. 2020. Rozesláno bylo účastníkům 9. 4. 2020. Soud poté 20. 4. 2020 nařídil nové ústní jednání co do zbytku předmětu řízení na 18. 5.2020. Dne 23. 4. 2020 předložila ukončení právního zastoupení prvního a druhého žalovaného jejích právní zástupkyně. Téhož dne oznámila ukončení právního zastoupení tehdejší právní zástupkyně třetího žalovaného. Třetí žalovaný se 5. 5. 2020 ve věci písemně vyjádřil. Dne 14. 5. 2020 se před soudním jednáním ve věci vyjádřil žalobce 1. Dne 18. 5. 2020 se ve věci konalo ústní jednání, při kterém byla provedena část dokazování, žalobcům byla poskytnuta lhůta k doplnění tvrzení a navržení důkazů do 29. 5. 2020 včetně a poté bylo jednání za účelem pokračování dokazování odročeno na 15. 6. 2020. Společnost právnická osoba s. r.o. (čtvrtý žalovaný) v mezidobí vstoupila do likvidace, o čemž informoval soud jeho likvidátor s tím, že likvidace bude pravděpodobně ukončena s ohledem na absenci likvidovaného majetku likvidovaného subjektu a současně se omluvil z účasti při jednání 29. 5. 2020. Žalobci doplnili svá tvrzení a předložili další podklady, jejich vyjádření bylo zasláno účast ostatním účastníkům 12. 6. 2020. Dne 14. 6. 2020 se žalobci vyjádřili před dalším soudním jednáním. Poté soud za účelem vyhlášení doplňujícího rozsudku jednání odročil na 15. 6. 2020. Uvedeného dne soud ve věci po provedeném dokazování vyhlásil rozsudek, kterým rozhodl o povinnosti druhého žalovaného zaplatit žalobcům částku 2 416 386 společně a nerozdílně s prvním žalovaným (výrok I.), dále ve druhém výroku rozhodl o povinnosti prvního a druhého žalovaného zaplatit žalobcům příslušenství z částky 2 416 386 Kč, ve třetím výroku rozhodl o povinnosti prvního a druhého žalovaného zaplatit příslušenství z částky 2 958 840 Kč žalobcům, ve čtvrtém výroku rozhodl o povinnosti druhého a třetího žalovaného zaplatit žalobcům částku 665 739 Kč s příslušenstvím, v pátém výroku rozhodl o povinnosti druhého, třetího a čtvrtého žalovaného zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 7 429 976 Kč s příslušenstvím, dále v šestém výroku žalobu v části nároku na zaplacení částky 758,90 Kč zamítl a ve výroku sedm rozhodl o povinnosti prvního a druhého žalovaného zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení, v osmém výroku rozhodl o povinnosti druhého a třetího žalovaného zaplatit žalobcům rovněž náhradu nákladů řízení a ve výroku devět rozhodl o povinnosti druhého, třetího a čtvrtého žalovaného zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení. Dne 29. 6. 2020 poté soud vyhlásil doplňující rozsudek, kterým výrok šest doplnil tak, že žalobu v části na zaplacení příslušenství z částky 758,90 Kč zamítl. Písemné vyhotovení rozsudku jako na čísle listu 1580 bylo následně založeno do spisu 13. 7. 2020 a rozesláno účastníkům. Rozhodnutí nabylo právní moci 8. 8. 2020, stejně jako doplňující rozhodnutí. Poté byla 4. 10. 2022 vrácena jistota za předběžných opatření, právní moci rozhodnutí nabylo 9. 11. 2022.

24. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

25. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

26. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

27. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

28. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

29. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

30. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

31. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

32. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

33. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

34. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo podle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

35. Při posouzení nároku žalobců soud vycházel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, podle níž v případě nároku na náhradu majetkové škody spočívající ve ztrátě pohledávky není nesprávným úředním postupem nepřiměřená délka řízení jako celek, nýbrž konkrétní průtahy v řízení, tedy nečinnost soudu. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1549/2013, vyslovil, že zatímco při posuzování nároku na náhradu nemajetkové újmy se na řízení hledí jako na celek, v případě tvrzené škody spočívající ve ztrátě pohledávky je třeba určit dobu, ve které řízení mohlo a mělo proběhnout bez průtahů, neboť pouze k takto určenému okamžiku lze posuzovat existenci majetku dlužníka a možnost uspokojení pohledávky. Obdobně Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3728/2016, zdůraznil, že za průtah v řízení nelze považovat každé procesní pochybení či nesprávný právní názor soudu, a to ani tehdy, bylo-li následně rozhodnutí zrušeno odvolacím soudem či soudem dovolacím. Rovněž Ústavní soud v nálezu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. II. ÚS 3553/15, aproboval závěr, že pro posouzení nároku na náhradu škody způsobené ztrátou pohledávky je nutno vycházet nikoli z celkové délky řízení, nýbrž z ex post určené délky řízení bez průtahů. Soud proto nepřezkoumával, zda řízení jako celek trvalo nepřiměřeně dlouho, ale zda žalobci označené časové úseky skutečně představovaly průtahy ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., jaká byla jejich délka a kdy by řízení mohlo skončit při jejich vyloučení. Soud proto nejprve posuzoval jednotlivá období, která žalobci označili za průtahy. Přitom dospěl k závěru, že podstatná část žalobci uváděných časových úseků nepředstavovala nečinnost soudu, nýbrž procesní postup při projednávání a rozhodování věci. Za průtahy ve smyslu shora citované judikatury nelze bez dalšího považovat přerušení řízení, vedení znaleckého dokazování, rozhodování o procesních návrzích účastníků, projednávání námitek započtení, posuzování pasivní legitimace jednotlivých žalovaných, projednávání návrhů na vypracování revizního znaleckého posudku ani skutečnost, že některá rozhodnutí soudu prvního stupně byla následně zrušena instančním přezkumem. Uvedené skutečnosti mohly mít vliv na celkovou délku řízení, samy o sobě však nepředstavují průtahy ve smyslu judikatury vztahující se k náhradě majetkové škody. Teprve po oddělení těchto procesních úseků od období skutečné nečinnosti soudu bylo možné přistoupit k posouzení, jaká byla reálná délka průtahů, kdy mohlo být řízení bez nich skončeno a zda k takto určenému okamžiku žalobci unesli břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně existence vymahatelné pohledávky a majetku dlužníků způsobilého k jejímu uspokojení.

36. Při posouzení doby, ve které mohlo být původní řízení skončeno bez průtahů, soud hodnotil jeho průběh jako celek se zohledněním složitosti věci, postupu soudu a účastníků řízení, významu předmětu řízení i procesních okolností, které průběh řízení objektivně ovlivňovaly. Původní řízení bylo zahájeno dne 25. 11. 1996 a pravomocně skončilo dne 8. 8. 2020, tedy po téměř dvaceti čtyřech letech. Předmětem řízení přitom nebyl standardní spor o zaplacení peněžité částky, ale dlouhodobý a skutkově i právně komplikovaný spor navazující na restituční řízení, v němž bylo nutno řešit otázku užívání restituované nemovitosti, okruh odpovědných subjektů, rozsah jejich pasivní legitimace, výši bezdůvodného obohacení za období přesahující deset let, námitky započtení investic, jakož i procesní postavení dalších subjektů vstupujících do řízení. Řízení bylo opakovaně projednáváno soudy různých stupňů, do jeho průběhu zasáhl Ústavní soud nálezem sp. zn. IV. ÚS 199/03, byla vedena rozsáhlá znalecká dokazování a opakovaně byly projednávány procesní návrhy účastníků. Soud naopak uzavírá, že v původním řízení se vyskytla jednotlivá období nečinnosti soudu, která lze považovat za průtahy ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Jednalo se zejména o prodlevu při rozhodování o přistoupení dalšího účastníka řízení na straně žalované v letech 1997 až 1998, prodlení související s vydáním doplňujícího rozsudku po vyhlášení rozsudku dne 29. 6. 2001, prodlevy v některých fázích řízení po vrácení věci Ústavním soudem k dalšímu projednání, jakož i další dílčí období nečinnosti mezi jednotlivými procesními úkony v pozdějších fázích řízení. Po zohlednění celého průběhu řízení, jeho mimořádné skutkové, právní i procesní složitosti a rozsahu dokazování soud hodnotí rozsah těchto průtahů přibližně v rozsahu 35 měsíců. Po odečtení těchto období proto řízení nemohlo skončit již dne 31. 12. 2009, jak tvrdí žalobci, nýbrž přibližně v období druhé poloviny roku 2017 až počátku roku 2018. Již z tohoto důvodu vychází skutková konstrukce žalobců o existenci příčinné souvislosti z nesprávného předpokladu o době, kdy mělo být původní řízení skončeno bez průtahů, neboť žalobci spojují tvrzenou škodu s hypotetickým skončením řízení o přibližně sedm až osm let dříve, než odpovídá reálně zjištěnému rozsahu průtahů v dané věci. Bez ohledu na takto nesprávně určený okamžik však nelze než uzavřít, že odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu, spočívajícího v průtazích v daném řízení, je dán. Tato skutečnost však sama o sobě nepostačuje k závěru, že jsou naplněny i ostatní podmínky odpovědnosti státu za škodu. Rozhodující totiž není pouze skutečnost, že žalobci vycházeli z nesprávně určeného okamžiku hypotetického skončení původního řízení, ale především to, že netvrdili ani neprokázali vymahatelnost své pohledávky ani ke dni 31. 12. 2009, ani k době, kdy mohlo být řízení podle závěrů soudu bez průtahů reálně skončeno.

37. Soud se proto dále zabýval dalšími předpoklady odpovědnosti státu za škodu. Žalobci tvrdili, že jim v důsledku průtahů v řízení vznikla škoda ve formě ušlého zisku spočívající v nedobytnosti pohledávky pravomocně přiznané rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6. Podle jejich tvrzení bylo příčinou této nedobytnosti to, že v době, kdy mělo být řízení podle jejich názoru skončeno, disponovali žalovaní právnická osoba a TOP nemovitým majetkem, který byl v následujících letech převeden na jiné osoby, zatímco v době vydání exekučního titulu již nebylo z čeho pohledávku uspokojit. Žalobci z těchto skutečností dovozovali vznik škody i existenci příčinné souvislosti mezi průtahy v řízení a následnou nevymahatelností pohledávky. Soud se s touto argumentací neztotožnil. Pro vznik odpovědnosti státu totiž nestačí tvrzení, že dlužník v minulosti určitý majetek vlastnil a že tento majetek později pozbyl. Žalobci byli povinni tvrdit a následně prokázat, že v době, kdy mělo být původní řízení bez průtahů skončeno, existoval konkrétní majetek dlužníků způsobilý k výkonu rozhodnutí, že jeho hodnota umožňovala uspokojení pohledávky žalobců alespoň v podstatné části a že právě ztráta této možnosti byla důsledkem průtahů v řízení. Žalobci sice tvrdili, že žalované společnosti právnická osoba a TOP vlastnily nemovitosti a že tyto nemovitosti byly v následujících letech převedeny na jiné osoby, netvrdili však, jaký konkrétní majetek jednotliví dlužníci v rozhodném období vlastnili, jaká byla jeho hodnota, zda byl zatížen právy třetích osob či jinými závazky, zda byl fakticky postižitelný výkonem rozhodnutí a v jakém rozsahu by z něj bylo možné pohledávku žalobců uspokojit. Tento rozhodující článek skutkového děje přitom v jejich tvrzeních i po poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. zcela chyběl. Žalobci neunesli ani důkazní břemeno vztahující se k uvedeným skutečnostem. Předložené listiny prokazují toliko, že žalované společnosti v různých obdobích vlastnily určité nemovitosti a že tyto nemovitosti byly později převedeny na jiné osoby. Tyto důkazy se však převážně vztahují ke stavu vlastnictví v roce 2002, k následným dispozicím s majetkem v letech 2013 až 2019 a k období po skončení původního řízení, zejména k roku 2020, kdy již bylo vedeno exekuční řízení. Z těchto důkazů nelze zjistit, jaký majetek jednotliví povinní vlastnili v době, kdy mělo být řízení bez průtahů skončeno, jaká byla hodnota tohoto majetku, zda byl zatížen právy třetích osob ani zda by jeho případné zpeněžení umožnilo uspokojení pohledávky žalobců. Žalobci sice určili rozhodný okamžik, ke kterému měla být posuzována vymahatelnost pohledávky, jejich skutková tvrzení ani provedené důkazy se však k tomuto okamžiku ve skutečnosti nevztahovaly. Z provedených důkazů lze naopak dovodit pouze to, že po vydání exekučního titulu nebyl zjištěn postižitelný majetek povinných a že v exekučním řízení nebylo nic vymoženo. Tím je prokázána nedobytnost pohledávky v době po zahájení exekuce, nikoliv však její vymahatelnost v době, kdy mělo být původní řízení bez průtahů skončeno. Současná nedobytnost pohledávky sama o sobě neprokazuje vznik škody ve smyslu tvrzeném žalobci ani existenci příčinné souvislosti mezi průtahy a ztrátou možnosti uspokojení pohledávky. Soud proto uzavírá, že žalobci ani po doplnění tvrzení a důkazů neunesli břemeno tvrzení ani důkazní břemeno ohledně existence příčinné souvislosti mezi tvrzenými průtahy a vznikem škody. Neprokázali existenci reálně zpeněžitelného majetku dlužníků v rozhodné době, jeho hodnotu ani rozsah, v němž by umožňoval uspokojení jejich pohledávky, a neprokázali ani to, že by při dřívějším skončení původního řízení mohlo dojít k uspokojení jejich pohledávky. Za této situace nebyl prokázán jeden ze základních předpokladů odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., a žaloba proto nemohla být shledána důvodnou. S ohledem na to soud žalobu ve výroku ad. I zamítl.

38. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. (ve spojení se závěry NS ČR v rozhodnutí č.j. 28 Cdo 2638/2025-615) částkou 450 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná písemně vyjádřila k žalobě, poté se připravovala na ústní jednání 17.6.2025, které se však nekonalo, dále se připravovala na ústní jednání ve dnech 12.3.2026 a 11.6.2026, kterých se rovněž zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu šesti úkonů v celkové výši 2 700,- Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou se žalobci domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.