45 C 212/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizována tři slova země anonymizována tři slova anonymizována tři slova anonymizováno anonymizováno anonymizováno adresa o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 67.000,00 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z uvedené částky od 31.12.2019 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, co do částky 133.000,00 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z uvedené částky od 29.12.2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 67.000,00 Kč od 29.12.2019 do 30.12.2019, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 22 570 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 28. 12. 2019 domáhal na žalované zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím, jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu tvrzeným nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Předmětem uvedeného řízení bylo zaplacení částky 351 900 000 Kč s příslušenstvím. Žalobce byl v řízení právně zastoupen a vznikly mu poskytováním právní služby nemalé závazky, když jeden úkon právní služby odpovídal částce 185 060 Kč bez DPH. Pro žalobce se tak jedná o řízení se zvýšeným významem, neboť náklady na právní služby byly vysoké. Tyto náklady žalobce nepožadoval. Řízení trvalo 6 let a 7 měsíců, podle žalobce bylo zatíženo vadným postupem soudu I. stupně a průtahy, když žalobce zde především odkázal na přerušení řízení z důvodu řízení o dovolání proti usnesení [název soudu] ze dne 1. 8. 2016 ve věci projednávané [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] vedeného stejným soudcem jako v posuzovaném řízení. Řízení o dovolání trvalo 3 roky, když soudce nevybral soudní poplatek a spis mu byl vrácen bez věcného vyřízení, následně zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku, aniž by dovolatele řádně vyzval k jeho zaplacení. Průtahy pak žalobce spatřoval i v postupu dovolacího soudu, který procesní (nemeritorní) otázku týkající se záměny účastníků na straně žalobce řešil po dobu nepřiměřenou. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 28.6.2019, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 28.6.2019 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 200 000 Kč z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení. K projednání žádosti žalobce došlo stanoviskem ze dne 23.4.2020, kdy žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zák. č. 82/1998 Sb.“), nedošlo a žádosti žalobce o poskytnutí zadostiučinění tak nebylo vyhověno. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení u [název soudu] sp. zn. [spisová značka] a uvedla, že celková délka řízení činila 6 let a 7 měsíců, což bylo zapříčiněno mimořádně složitým skutkovým stavem, kdy se jednalo o spor o náhradu škody, která měla být způsobena [právnická osoba]  . Žaloba byla původně podána proti devíti žalovaným, přičemž ke škodě mělo dojít způsobením více než čtyřiceti v žalobě popsaných skutků. Z důvodu hospodárnosti a přehlednosti řízení soud usnesením ze dne 29. 12. 2014 vyloučil skupiny souvisejících skutků k samostatným řízením proti skupinám žalovaných. Původní věc vedená pod sp. zn. [spisová značka] tak byla vedena pod devíti spisovými značkami. V posuzovaném řízení bylo rozhodováno na dvou stupních obecné soudní soustavy, když [název soudu] nerozhodoval pouze ve věci, ale také o odvoláních některých účastníků proti procesnímu rozhodnutí soudu I. stupně. Posuzované řízení bylo také po dobu téměř tří let přerušeno z důvodu podaného dovolání v dalším z vyloučených řízení (sp. zn. [spisová značka]), kdy se řešila otázka procesního nástupnictví na straně žalobce. I toto dovolací řízení bylo podle žalované procesně komplikovanější. Po vydání rozhodnutí [název soudu] v řízení sp. zn. [spisová značka] bylo obratem rozhodnuto o pokračování v řízení a žaloba byla záhy zamítnuta. S ohledem na výši žalované částky hodnotila žalovaná význam řízení pro žalobce jako zvýšený. Na druhou stranu, vícero vyloučených řízení bylo pravomocně skončeno dříve, již v roce 2017, kdy byla žaloba v projednávaných skutcích zamítnuta z důvodu promlčení. Tento závěr byl potvrzen jak [název soudu] (rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), tak [název soudu] (usnesení [název soudu] ze dne 3. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 3641/16). Žalobce sice nebyl účastníkem ani jednoho vyloučeného řízení, v němž byla předmětná rozhodnutí vydána (sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]), nicméně účastníky těchto řízení byli ostatní účastníci namítaného řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka], lze tak předpokládat, že jejich prostřednictvím se žalobce dozvěděl o obsahu vydaných rozhodnutí. Žalobce tak od roku 2017 mohl být v menší nejistotě ohledně výsledku řízení, neboť věděl, jaký výsledek řízení lze s největší pravděpodobností očekávat. S ohledem na mimořádnou skutkovou složitost řízení a taktéž s ohledem na jeho procesní a právní složitost žalovaná celkovou délku posuzovaného řízení vyhodnotila jako přiměřenou a uplatněný nárok proto měla za nedůvodný. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Dle žádosti o uplatnění nároku na odškodnění za nepřiměřenou délku řízení z 28.6.2019, [anonymizováno] [stát. instituce], žalobce uplatnil obsahově totožný nárok jako je uplatněn v žalobě, přičemž jeho žádost byla odeslána z datové schránky právního zástupce žalobce téhož dne.

4. Dne 28.6.2019 [stát. instituce] informovalo žalobce, resp. jeho právního zástupce, že 28.6.2019 obdrželo žádost, týkající se nároku s ohledem na řízení před [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka].

5. Stanoviskem [stát. instituce] ze dne 23.4.2020 byla žádost žalobce o předběžné projednání vypořádána a žalobci nebylo přiznáno žádné odškodnění s ohledem na hodnocení délky řízení jako přiměřené.

6. Rozsudkem [název soudu] z [datum rozhodnutí] ve věci č.j. [číslo jednací] byl rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací] a rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] zrušen a věc byla vrácena [název soudu] k dalšímu řízení. [Obsah přílohového spisu]

2. Ohledně řízení, kvůli kterému bylo řízení sp.zn. [spisová značka] přerušeno, vzal soud za svá skutková zjištění zdejšího soudu ve věcech sp.zn. [spisová značka], kde byla souzena věc Ing. [jméno] [jméno], a dále ve věci sp.zn. [spisová značka], kde byla souzena věc [jméno] [příjmení]. V obou těchto případech soud zjišťoval stav řízení, vedeného před [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka]. Z uvedeného spisu soud zjistil, že předmětem daného řízení byl skutek B, který byl původně vedený rovněž pod sp.zn. [spisová značka]. Usnesením ze dne 29.12.2014 došlo k vyloučení dané věci, tedy nároku na zaplacení částky 252.209.535,00 Kč s příslušenstvím, uplatněného proti žalovaným [číslo] Ing. [jméno] [příjmení] a žalovanému [číslo] [jméno] [příjmení] k samostatnému řízení. Usnesením soudu I. stupně ze dne 15.6.2016 bylo rozhodnuto, že v řízení bude pokračováno s procesním nástupcem žalobce [příjmení] [jméno] [jméno], správce konkursní podstaty úpadce [anonymizováno 6 slov]., [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno 6 slov]. Usnesením [název soudu] ze dne 1.8.2016 bylo usnesení soudu I. stupně ze dne 15.6.2016 potvrzeno. Usnesení [název soudu] bylo napadeno dovoláním žalovaného [číslo]. Dne 26.9.2016 byl spis k rozhodnutí o dovolání předložen dovolacímu soudu a 24.10.2016 bylo dovolání doplněno, když zde [jméno] [příjmení] byl uveden jako jeden ze dvou dovolatelů, stejně jako v dalším doplnění dovolání ze dne 14.11.2016. Přípisem [název soudu] ze dne 31.5.2017 byl spis vrácen zpět soudu I. stupně bez věcného vyřízení s tím, že je třeba vyjasnit, zda dovolání podává skutečně i [jméno] [příjmení], a z jakého důvodu, co ho k tomu opravňuje, když není účastníkem řízení, a event. aby byl vyzván právní zástupce k doložení, že je oprávněn zastupovat i tohoto dovolatele. Dále bylo nutné vyřešit poplatkovou povinnost, kdy poplatek z dovolání činil 2 tis. Kč, kterou se soud I. stupně vůbec nezabýval. Rovněž bylo třeba vyřešit chybějící plnou moc advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], zastupujícího žalovaného [číslo] tedy [jméno] [příjmení]. Spis byl soudu I. stupně fakticky vrácen dne 19.6.2017, a ten usnesením ze dne 4.7.2017 vyzval žalovaného [číslo] [jméno] [příjmení], k zaplacení soudního poplatku za dovolání prostřednictvím jeho právního zástupce, kterému byla výzva doručena 7.7.2017. Usnesením ze dne 31.8.2017 soud I. stupně dovolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil a rozhodl o nákladech řízení. 7.9.2017 podal žalovaný [číslo] tedy Ing. [příjmení], proti usnesení o zastavení dovolacího řízení odvolání a současně sdělil, že doposud nebyl vyzván k zaplacení žádného soudního poplatku za dovolání. V podání ze dne 20.9.2017 pak žalovaný [číslo] prostřednictvím svého právního zástupce sdělil, že dovolání žalovaného žadatele, tedy Ing. [jméno], je omyl, když tento není účastníkem řízení s tím, že věc vznikla nedopatřením, a dále žádal soud, aby k podání dovolání za tuto osobu nepřihlížel. 21.2.2017 byl žalovaným [číslo] soudní poplatek za dovolání ve výši 2 tis. Kč zaplacen a usnesením soudu I. stupně ze dne 16.10.2017 bylo předchozí usnesení soudu I. stupně ze dne 31.8.2017, kterým bylo dovolací řízení zastaveno, zrušeno. Dne 24.11.2017 byl spis opětovně předložen [název soudu], který usnesením ze dne 27.6.2019 změnil usnesení [název soudu] ze dne 1.8.2016 tak, že se usnesení soudu I. stupně ze dne 15.6.2016 mění tak, že usnesení o procesním nástupnictví se nevydává, a sice s pokynem v odůvodnění usnesení, že v dalším řízení bude soud I. stupně bez dalšího pokračovat s úpadcem, jako s žalobcem. Spis byl poté soudu I. stupně fakticky vrácen 31.7.2019 a předmětné usnesení [název soudu] nabylo právní moci 16.8.2019.

3. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

4. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

5. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

6. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

7. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

8. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

9. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

10. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

11. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

12. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

13. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Co se týká právního hodnocení, soud se zabýval otázkou, zdali v řízení vedeném u [název soudu], sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Řízení pro žalobce bylo zahájeno dne 27.5.2013, kdy mu byla odeslána žaloba a žalobce se dozvěděl o tom, že je proti němu vedené uvedené řízení. Řízení pak bylo ukončeno ke dni 20.1.2020. Řízení trvalo pro žalobce celkem 6 let a 7 měsíců, což je rozhodné období, které soud potom posuzoval hledisky přiměřenosti délky řízení dle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. ve spojení se stanoviskem [název soudu] Cpjn 206/2010. Řízení se sestávalo ze dvou částí, a to jednak řízení ve věci samé, tj. vedené u [název soudu], sp. zn. [spisová značka], a dále potom řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Soud se nejprve zabýval skutečností, zdali v řízení u [název soudu], sp. zn. [spisová značka], došlo v období od 31. 10. 2016 do 31. 8. 2019 k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, tj. nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Jednalo se o období, kdy bylo řešeno dovolání účastníků v posuzovaném řízení. Dne 26. 9. 2016 byl spis předložen [název soudu], ten jej 19. 6. 2017, po cca tři čtvrtě roce, tj. po 9 měsících vrátil zpět bez věcného vyřízení s tím, že je nutné vyřešit zastoupení v řízení, a zejména splnění poplatkové povinnosti. Ze strany soudu bylo vydáno usnesením, kterým byl vyzván dovolatel k zaplacení soudního poplatku, kdy se však nejednalo o faktického dovolatele. Řízení bylo zastaveno, následně soud zjistil, že vyzval nesprávný subjekt k zaplacení soudního poplatku. V mezidobí byl 22. 9. 2017 soudní poplatek zaplacen a 16. 10. 2017 bylo usnesení o zastavení řízení, které bylo vydáno na základě nesprávných podkladů nebo úvah soudu, zrušeno. Spis byl předložen dne 24. 11. 2017 [název soudu] a ten ve věci rozhodl dne 26. 6. 2019. Soud má za to, že se jednalo o období cca 3 let, ve kterém bylo řešeno dovolání žalobce s tím, že zde je právě období od srpna do listopadu roku 2017, kde soud I. stupně řešil fakticky možnost předložení spisu k posouzení ohledně dovolání [název soudu], kde se, byť zde byly činěny úkony, které nebyly zcela v souladu s občanským soudním řádem, nejednalo o období, které by bylo možné shledat jako zásadní průtahy v dovolacím řízení, když se jednalo o období cca 4 měsíců, období poměrně bagatelní v celkové délce řízení o dovolání. To potom trvalo od 26. 9. 2016 do 26. 6. 2019. Soud tak má za to, že období 3 let, ve kterém [název soudu] ve věci fakticky rozhodoval, je již obdobím nepřiměřeným, byť u [název soudu] se jedná o vrcholný orgán české justice, který rozhoduje zejména o zásadních otázkách, nelze odhlédnout od situace, kdy v období cca tři čtvrtě roku, od 26. 9. 2016 do 19. 6. 2017 [název soudu] ve věci neučinil žádný úkon, pouze následně spis bez věcného vyřízení vrátil zpět soudu I. stupně k nutnosti vybrání soudního poplatku a vyřešení procesní situace, kdy má soud za to, že po dobu tři čtvrtě roku ve věci nebylo konáno ničeho, neboť věc byla vrácena bez věcného vyřízení až dne 19. 6. 2017 a následně od předložení spisu [název soudu] dne 24. 11. 2017 do 26. 6. 2019 ve věci opět nebyl činěn žádný úkon, pouze následně ve věci bylo vydáno rozhodnutí. Soud má za to, že období cca 1,5 roku je období, které také je již svojí délkou obdobím nepřiměřeným a to právě vzhledem k celkové situaci řízení, kdy řízení o dovolání trvalo cca 3 roky. Soud tak má za to, že vzhledem k tomu, že i tato délka tří let byla ze strany soudu shledána jako obdobím nepřiměřeným, soud se potom zabýval skutečností, zdali celková délka řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] je svojí délkou již také nepřiměřená, jedná se celkem o období 6 let a 4 měsíců. Řízení proběhlo na dvou stupních soudní soustavy, a to opakovaně. Je nutné přihlédnout i k situaci, kdy dne 11. 11. 2015 byl ve věci vyhlášen rozsudek soudem I. stupně a 12. 9. 2016 byl tento rozsudek [název soudu] zrušen. Další rozsudek byl potom vyhlášen dne 18. 9. 2019 a dne 2. 1. 2020 bylo ve věci rozhodnuto pravomocně. Jednalo se o řízení, kde předmětem byla částka 351 900 000 Kč s tím, že již na počátku jednání byly ze strany žalovaných vzneseny námitky promlčení, tou zásadní otázkou bylo pouze posouzení důvodnosti vznesené námitky promlčení. Nejednalo se dle názoru soudu o řízení, které by bylo zásadně složité, byť ve věci figurovalo značné množství žalovaných a došlo i k vylučování jednotlivých částí řízení pod další samostatně vedená řízení. Co se dále týká shora uvedeného, dvakrát ve věci rozhodoval [název soudu] pouze ohledně náhrady nákladů řízení. Tak nedospěl ani k závěru, že by se jednalo o řízení, které by bylo právně složité. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že celková délka řízení vůči žalobci, tj. 6 let a 8 měsíce je svojí délkou již nepřiměřená. Soud se zabýval otázkou, zdali je namístě přiznat zadostiučinění v penězích, nebo zdali stačí forma konstatování porušení práva. Soud dospěl k závěru, že je namístě nutnost odškodnění ve finanční podobě, a to na základě shora uvedených úvah, jednak právě z důvodu vyššího významu pro žalobce, neboť se jednalo o řízení o značnou částku s tím, že stejně jako žalobce soud odkazuje i na rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], kdy je nutné při posouzení kritéria významu řízení řešit, co bylo pro účastníka v sázce, kdy se jednalo o značnou částku přesahující 300 000 000 Kč, což je i dle názoru soudu částka zásadní. Stejně tak soud přehlédl k tomu, že žalobce žádným způsobem nepřispěl k prodloužení celkové délky řízení. Byl to soud, kdo ve věci vyhlásil rozsudek, který byl následně ze strany [název soudu] zrušen, následně potom nepřipravil spis [název soudu] sp. zn. [spisová značka] řádně k možnosti rozhodnutí o dovolání, a stejně tak potom i [název soudu] neúplně v souladu se zásadou rychlosti ve věci také postupoval. V řízení nebylo nařízeno žádné jednání, bylo rozhodováno bez nařízení jednání a to na základě ust. § 115a o.s.ř., byť je nutné dodat, že jeden z původních žalovaných s takovým způsobem nesouhlasil, aniž by toto bylo ze strany soudu respektováno, kdy však k tomuto se následně vyjadřuje ke stížnosti [název soudu] tak, že tento postup byl zvolen na základě právní úvahy v souladu se zásadou hospodárnosti, neboť další účastníci s takovým postupem souhlasili. Jestliže tedy bylo postupováno v souladu se zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení, zejména rychlosti řízení, kdy toto [název soudu] v řízení sp. zn. [spisová značka] reflektoval a bral jako zásadní úvahu, kterou byl veden v daném řízení, je potom nutné poukázat právě na skutečnost, že celková délka 6 let a 7 měsíců pro žalobce je délkou fakticky nepřiměřenou.

15. Soud poté zvažoval, zdali je na místě přiznat žalobci zadostiučinění v penězích či se jeví dostačujícím samotné konstatování porušení práva. Za situace, kdy předmětem řízení byla velmi vysoká částka 351 900 000 Kč s příslušenstvím a kdy žalobce žádným zásadním způsobem nepřispěl k prodloužení celkové délky řízení, dospěl soud k závěru, že je na místě přiznat žalobci odškodnění v penězích ve smyslu Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia [název soudu] ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2012 (dále jen„ stanovisko“). Při určování výše přiměřeného zadostiučinění je v daném případě na místě vycházet ze základní částky 15 000 Kč za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. [název soudu] pro poměry [země] považuje za přiměřené, jestliže se tato základní částky pohybuje v rozmezí 15 000 až 20 000 Kč za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Při stanovení nižší částky odškodnění za první dva roky přihlíží [název soudu] k tomu, že během nich je újma způsobená (nakonec příliš dlouhým řízením) nejnižší a teprve s plynutím času a prodlužováním řízení narůstá, čemuž musí odpovídat i částka odškodnění za rok trvání řízení. Přiznání částky v uvedeném rozmezí, ve kterém částka 15 000 Kč představuje částku základní, lze zvažovat např. podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (v případě, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřené dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolá) či zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení. V posuzované věci, kdy řízení trvalo 6 let a 7 měsíců, (což nelze označit za zjevně extrémní délku řízení), a kdy i samotné kompenzační řízení není nepřiměřeně dlouhé (žaloba byla soudu doručena dne 28. 12. 2019), nelze než uzavřít, že základní částka ve výši 83 750 Kč, stanovená shora uvedeným způsobem (tj. 5 x 15 000 Kč za 6 let + 8750 Kč za dalších 7 měsíců, tj. 7 x 1 250 Kč), je zcela odpovídající.

16. Soud dále přihlédl ke konkrétním okolnostem případu a kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zák. č. 82/1998 Sb., a dospěl k následujícím závěrům. Pokud jde o složitost věci, tato nebyla věcí hmotněprávní složitou, když primárně byla v řízení posuzována pouze důvodnost vznesené námitky promlčení. Do jisté míry však byla věc složitá procesně, když se jednalo o rozsáhlou žalobu směřující proti vícero žalovaným s rozdílnými nároky ve vztahu k jednotlivým žalovaným, zároveň pak bylo třeba rozhodovat o ustanovení zástupce z řad advokátů několika žalovaným, bylo třeba se vyrovnat s námitkou věcné nepříslušnosti, o níž rozhodoval i [název soudu], dále s námitkou litispendence, o níž rozhodoval i soud odvolací, a o otázce, kdo je procesním nástupcem žalobce pak rozhodoval v řízení, pro něž byla posuzovaná věc přerušena, i [název soudu]. Z důvodu této procesní složitosti je proto zcela na místě základní částku snížit o 10 %.

17. Zároveň má pak soud za to, že s ohledem na skutečnost, že ve věci rozhodovaly opakovaně soudy na dvou stupních soudní soustavy, o námitce věcné nepříslušnosti i [anonymizována dvě slova], a v řízení, ohledně něhož bylo řízení přerušeno, i [název soudu] a soud [ulice], je na místě další snížení základní částky o 20 %, tj. z důvodu tzv. několikastupňovosti. Tzv. několikastupňovost v řízení je přitom hlediskem objektivním, které nekalkuluje se zaviněním některé ze stran. Podle stanoviska je třeba vnímat, že s rostoucím počtem soudních instancí, které se do řízení ve věci zapojují, přirozeně narůstá délka řízení, a tato skutečnost by se proto měla projevit v úvaze soudu o odpovídajícím snížení základní částky.

18. Pokud jde o postup soudů v průběhu řízení, ten vždy zcela koncentrovaný nebyl, a přehlédnout nelze především shora uvedené období dlouhodobější nečinnosti [název soudu] v dovolacím řízení, pro něž bylo posuzované řízení přerušeno. Protože však šlo„ pouze“ o řízení související, pro jehož nepřiměřenou délku shledal soud primárně nesprávný úřední postup (ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zák. č. 82/1998 Sb.) i v posuzovaném řízení, základní částku již z tohoto důvodu jejím zvýšením nijak nekorigoval.

19. Dále pak soud dospěl k závěru, že je na místě zvýšení základní částky o 10 % z důvodu významu předmětu řízení pro žalobce, a to zejména pro značnou částku, jež po něm v řízení byla požadována, když tato nepochybně podstatně zvyšovala nejistotu žalobce spojenou s pokračováním tohoto řízení.

20. Další důvody pro zvýšení ani pro snížení základní částky soud neshledal.

21. Soudu je rovněž z jeho činnosti známo, že i další účastníci, vystupující na straně žalovaných v řízení před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], uplatnili nemajetkovou újmu, způsobenou délkou uvedeného řízení. Konkrétně se jedná o řízení, vedené pod sp.zn. [spisová značka] žalobce [příjmení] [jméno] [jméno], kterému bylo rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] přiznáno odškodnění 67 000 Kč a tato částka jako přiměřená byla i [název soudu] jako soudem odvolacím dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] potvrzena. Ve druhém řízení sp.zn. [spisová značka] žalobce [jméno] [příjmení] bylo rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] žalobci přiznáno odškodnění 47 000 Kč, které bylo [název soudu] jako soudem odvolacím dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] rozšířeno o dalších 18 000 Kč, celkem tedy 65 000 Kč. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že jím přiznaná částka neodporuje obecným zásadám spravedlnosti, když žalobci bylo přiznáno srovnatelné zadostiučinění s jinými účastníky řízení.

22. Ze všech shora uvedených důvodů má žalobce právo na zaplacení nemajetkové újmy v penězích ve výši 67 000 Kč, tj. po snížení základní výše odškodnění 83 750 Kč o 20 %. Požadovaný zákonný úrok z prodlení z přiznané částky žalobci náleží až ode dne 31. 12. 2019, protože právě až od tohoto dne se stát s ohledem na ust. § 15 zák. č. 82/1998 Sb. ve spojení s § 605 odst. 2 a § 607 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, při využití § 26 zák. č. 82/1998 Sb., ocitl v prodlení (tj. 6 měsíců od uplatnění nároku dne 28. 6. 2019, když poslední den této šestiměsíční lhůty připadl na pondělí dne 30. 12. 2019 a prodlení nastalo v úterý dne 31. 12. 2019). Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Co do zbytku žalované částky ve výši 133 000 Kč s požadovaným příslušenstvím a zákonného úroku z prodlení z přiznané částky 67 000 Kč od 29. 12. 2019 do 30. 12. 2019 soud žalobu výrokem II. zamítl.

23. Pokud žalobce v doplnění žaloby ze dne 19.6.2020 poukazoval na skutečnost, že od přijetí Stanoviska v roce 2011 došlo ke změně životní úrovně celé společnosti a mělo by tak dojít k valorizaci i ohledně přiznávaného odškodnění za nepřiměřenou délku řízení, soud dodává, že ani přes tento argument nemá důvodu se v této věci odklonit od shora uvedeného způsobu stanovení základní částky ve smyslu Stanoviska Ani sám [název soudu] dosud při stanovení zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky řízení závěry Stanoviska nijak nekorigoval a nadále z něho i ve svých aktuálních rozhodnutích vychází, a to i dávno poté, kdy byla vypracována Metodika publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek [název soudu] pod [číslo] (srovnej např. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dostupné na [webová adresa]).

24. Výrok o nákladech řízení soud opřel o ust. § 142 odst. odst. 1 o. s. ř., a žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal právo na náhradu nákladů řízní. V této věci žalobce uplatnil nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy, způsobené délkou řízení, přičemž úspěch žalobce byl v plném rozsahu, když i jen částečný úspěch ohledně nemajetkové újmy je považován jako úspěch plný. Tarifní hodnota uvedeného nároku podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu představuje částku 50 000 Kč (srov. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Náklady řízení žalobce představuje odměna jeho advokáta ve výši 3 100 Kč za každý z pěti úkonů právní služby, spočívajících v převzetí právního zastoupení, sepisu žaloby, písemném stanovisku ve věci samé ze dne 24. 4. 2020 a ze dne 19.6. 2020 a účasti při jednání soudu dne 30.3.2021 (§ 1 odst. 2 věty první, § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), (tj. celkem odměna advokáta ve výši 15 500 Kč), pět režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 2 000 Kč na zaplaceném soudním poplatku a 21% DPH z přiznané odměny a náhrad ve výši 3 570 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tj. celkem částka 22 570 Kč.