45 C 233/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 42 380 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje, a to co do částky 23.880,00 Kč, spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 15.090,00 Kč od 16.1.2023 do zaplacení, a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8.790,00 Kč od 27.8.2021 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1.500,00 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1.500,00 Kč od 27.8.2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 17.000,00 Kč spolu s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 17.000,00 Kč od 27.8.2021 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 195,39 Kč, která bude stanovena v písemném vyhotovení tohoto rozsudku, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí náhrady majetkové újmy ve výši 42 380 Kč, způsobené mu v řízení, vedeném u Okresního soudu Praha – západ pod sp.zn. 12 Nc 10/2019. Předmětem uvedeného řízení byla úprava styku mezi nezletilým synem žalobce a matkou nezletilého. Rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 15.8.2019 pod č.j. 12 Nc 10/2019-179 byl mimo jiné nezletilý svěřen do péče matky, přičemž otci bylo uloženo, aby hradil výživné na nezl. [příjmení] [celé jméno žalobce] měsíčně částkou ve výši 17.000 Kč, a to vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky nezletilého. K odvolání obou rodičů bylo rozsudkem Krajského soudu v Praze č.j. 101 Co 26/2020-449 ze dne 29.9.2020, který nabyl právní moci dne 12.11.2020, výživné nezletilého změněno tak, že s účinností od 1.2.2019 do právní moci předmětného rozsudku měl otec přispívat na výživu nezletilého částkou 34.000 Kč měsíčně a s účinností právní moci tohoto rozsudku částkou 17.000 Kč měsíčně. Na základě rozsudku ze dne 15.8.2019 pod č.j. 12 Nc 10/2019-179 byly na majetek žalobce vedeny dvě exekuce, kdy jedna byla zastavena Usnesením Krajského soudu v Praze č.j. 17 Co 76/2020-72 ze dne 16.6.2020, druhá Usnesením Okresního soudu Praha – západ č.j. 207 EXE 7317/2019-74 ze dne 27.11.2020 Odvolacím soudem, který zastavil exekuční řízení vedené pod sp. zn. 150 EX 2042/19 bylo konstatováno, že exekuční návrhy byly podány před vykonatelností předmětného rozsudku ze dne 15.8.2019 pod č.j. 12 Nc 10/2019-179, neboť v tomto směru pochybil soud I. stupně, který při vyznačení doložky právní moci vycházel z předběžné vykonatelnosti výroku rozsudku o povinnosti otce uhradit dlužné výživné, ačkoliv v rozporu s ustálenou judikaturou v tomto rozhodnutí chybělo poučení o předběžné vykonatelnosti a byl si vědom podaného odvolání ze strany matky i otce, tedy suspenzivních účinků ve vztahu k nabytí právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí. Následně s poukazem na ukončení zastoupení žalobce byl exekuční titul opětovně doručován přímo otci, ačkoliv byl řádně před ukončením zastoupení doručen jeho tehdejší právní zástupkyni, a od tohoto„ nového“ doručení stanovil soud I. stupně nově (nesprávně) předběžnou vykonatelnost rozhodnutí. Po zahájení exekučního řízení, došlo ze strany nalézacího soudu k opravě v datu právní moci a vykonatelnosti exekučního titulu (z 16.9.2019 na 2.1.2020), kdy nová doložka byla vyznačena dne 17.1.2020. Žalobce tak v důsledku nesprávného úředního postupu soudu vynaložil náklady na zastavení obou exekucí, a to v exekučním řízení sp. zn. 150 EX 2042/19 ve výši celkem 17.580 Kč za tři úkony právní služby + 3 režijní paušály v celkové výši 900 Kč a v exekučním řízení sp. zn. 150 EX 1869/19 ve výši celkem 6.000 Kč za 4 úkony právní služby + 3 režijní paušály v celkové výši 900 Kč. Další procesní pochybení ze strany obecných soudů spatřoval žalobce v postupu obecných soudů v rozporu s ust. § 158 odst. 3 a 4 o.s.ř., tj. při režimu doručování rozsudku, kdy písemné vyhotovení rozsudku Krajského soudu v Praze 10 č.j. 101 Co 26/2020-449 ze dne 29.9.2020, mělo být doručeno účastníkům řízení nejpozději dne 29.10.2020 (neboť dne 29.9.2020 se ve věci konalo jednání, na kterém byl tento rozsudek vyhlášen), avšak doručení nastalo až dne 12.11.2020. Tímto (dle žalobce) zbytečným prodlením ve věci vznikla žalobci škoda ve výši 17.000 Kč, neboť podle rozsudku odvolacího soudu byl žalobce v období od 1.2.2019 do právní moci předmětného rozsudku odvolacího soudu povinen hradit zpětně zvýšené výživné ve výši 34.000 Kč měsíčně. Pokud by obecné soudy postupovaly v souladu s § 158 odst. 4 o.s.ř. a rozsudek odvolacího soudu byl účastníkům řízení doručen nejpozději dne 29.10.2020 a rozsudek odvolacího soudu tak nabyl právní moci ještě v říjnu 2020, byl by žalobce povinen za měsíc listopad 2020 zaplatit výživné pouze ve výši 17.000 Kč namísto 34.000 Kč. Žalobce podal dne 9.11.2020 stížnost na prodlení ve vyhotovení písemného rozsudku odvolacího soudu. Přípisem Krajského soudu v Praze dne 25.11.2020 mu bylo sděleno, že spis byl soudu I. stupně vrácen dne 26.10.2020. Kdyby soud I. stupně doručoval účastníkům včas, žalobci by povinnost hradit zvýšené výživné v listopadu 2020 nevznikla. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 26.2.2021, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 26. 2. 2021 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 42.380 Kč z titulu nesprávného úředního postupu, spočívajícího jednak v nesprávně vyznačené doložce vykonatelnosti v řízení vedeném u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 12 P 127/2020, jednak v opožděném zaslání rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 29. 9.2020, č. j. 101 Co 26/2020. K projednání žádosti žalobce došlo dne 10. 1. 2023. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo ve smyslu ust. § 13 z. č. 82/1998 Sb. k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v chybném vyznačení doložky vykonatelnosti na vydaném rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 15. 8. 2019, č. j. 12 Nc 10/2019-179; 12 P a Nc 45/2019 a 12 P a Nc 46/2019 a následně vymáhané ve dvou exekučních řízeních, vedených u Exekutorského úřadu v Kladně pod sp. zn. 150 EX 2042/2019 a 150 EX 1869/19. Obě exekuční řízení byla zastavena a žalobci tak měla vzniknout škoda spočívající v náhradě právního zastoupení v exekučních řízeních. Žalovaná žalobci přiznala náhradu škody v celkové výši 15.090 Kč a současně se žalovaná žalobci omluvila. V souvislosti s exekučním řízením vedeným pod sp. zn. 150 EX 2042/19 vznikla žalobci škoda v celkové výši 9.690 Kč bez DPH. Požadovaná výše nákladů právního zastoupení nebyla přiznána v žádané výši, neboť žalobce opomněl, že v souvislosti s náklady exekučního řízení je dle ust. § 11 odst. 2 písm. e) přiznávána odměna v poloviční výši. Byla tak přiznána odměna za 3 úkony právní služby po 2.930 Kč a 3 režijní paušály po 300 Kč. V souvislosti s exekučním řízením vedeným pod sp. zn. 150 EX 1869/19 vznikla žalobci škoda v celkové výši 5.400 Kč bez DPH spočívající v odměně za 3 úkony právní služby po 1.500 Kč a 3 režijních paušálech po 300 Kč. Nebyla přiznána odměna za úkon ze dne 10. 4. 2020 – vyjádření, neboť tento nebyl v rámci exekučního spisu dohledán, ani nijak doložen. Co se týče tvrzeného nesprávného úředního postupu spočívajícího v nedodržení zákonné lhůty k odeslání rozsudku soudem I. stupně, tento žalovanou shledán nebyl a tato rovněž sporovala příčinnou souvislost mezi tvrzením vznikem škody a tvrzeným titulem. Žalovaná v této souvislosti citovala jednak ust. § 158 odst. 4 občanského soudního řádu, ale i na něj navazující komentářovou literaturu a doplnila, že vypracovaný rozsudek odvolacího soudu vyhlášený dne 29. 9. 2020 byl soudu I. stupně doručen dle podacího razítka dne 30. 10.2020. V rámci referátníku byl dán pokyn k jeho vypravení a doručení. K vypravení rozhodnutí účastníkům řízení došlo dne 11. 11. 2020. Tato doba není nikterak nepřiměřená. Nadto je nutné vzít v potaz, že se jednalo o období spojené s restrikcemi v důsledku pandemie Covid 19, kdy byl omezen současně i chod soudů. V předmětném případě tak nebyl shledán nesprávný úřední postup a nebylo tak na nároku ničeho plněno. Nadto žalovaná namítla nedostatek příčinné souvislosti s tvrzenou škodou a případným postupem, neboť soud mohl za účelem vypracování písemného odůvodnění rozhodnutí požádat i o prodloužení lhůty k vypracování písemného vyhotovení rozhodnutí, tudíž by i žalobci tvrzená škoda vznikla i v případě, kdy by soud žádal o prodloužení lhůty. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Žalobce vzal žalobu před prvním jednáním zpět, a to co do částky 23 880 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 15.090,00 Kč od 16.1.2023 do zaplacení, a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8.790,00 Kč od 27.8.2021 do zaplacení, když částku 15.090,00 Kč žalovaná již žalobci uhradila v rámci předběžného projednání nároku, částku 8 790 Kč žalobce nadále nepožadoval.

4. Žádostí o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nesprávný úřední postup obecných soudů ze dne 26.2.2021, žádal žalobce náhradu škody v celkové výši 42.380 Kč z titulu nesprávného úředního postupu, spočívajícího jednak v nesprávně vyznačené doložce vykonatelnosti v řízení vedeném u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 12 P 127/2020, jednak v opožděném zaslání rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 29. 9.2020, č. j. 101 Co 26/2020.

5. Sdělením Ministerstva spravedlnosti z 1.3.2021, o přijetí žádosti žalobce o odškodnění.

6. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 10.1.2023 byl nárok žalobce vypořádán a žalobci byla poskytnuta náhrada škody ve výši 15 090 Kč a současně byla vyslovena omluva.

7. Výzvou ze dne 8.4.2020 ve věci sp.zn. 207 EXE 7317/2019 Okresní soud Praha – západ žádal o vyčíslení nákladů povinného, které bude požadovat i v případě, že by bylo procesní hledisko zavinění zastavení exekuce shledáno na straně nezletilého, oprávněného.

8. Dle vyjádření ze dne 10.4.2020 žalobce v reakci na předešlou výzvu soudu sdělil, že jako povinný trvá na úhradě náhrady nákladů v řízení, a sice, plní řádně své povinnosti, splnil všechny finanční povinnosti, které pro něj vyplývaly z rozsudku Okresního soudu Praha – západ, a to i nad rámec uloženého, když se svým synem má nadstandardní blízký vztah a zajišťuje mu i potřeby nad rámec finanční vyživovací povinnosti (např. koupil synovi kontaktní čočky, které mu odmítla koupit matka, dále mu pořídil nový hrací PC k matce i k sobě domů, nové monitory, reprosoustavy, apod.), tudíž jakákoliv povinnost uhradit náklady řízení z této (nezákonně) vedené exekuce, která bude muset být primárně plněna ze strany matky nezletilého, nebude mít jakýkoliv finanční dopad do sféry nezletilého. Předmětné exekuční řízení bylo evidentně vedeno snahou poškodit povinného, kdy návrh na nařízení exekuce byl podán dne 27.11.2019, tedy 3 dny před uplynutím lhůty 30.11.2019, kdy byla povinnému uložena povinnost k úhradě dle výroku IV. předmětného rozsudku. V dané věci jde tedy o šikanózní jednání, nadto došlo ke zneužití skutečnosti, že povinný nebyl v té době právně zastoupen a kdy měl zato, že předmětný rozsudek není vykonatelný (obě strany podaly odvolání), když po celou dobu má zato, že předmětný rozsudek je nevykonatelný, a to především s ohledem na skutečnost, že soud prvního stupně nepostupoval ve výrocích v souladu dle ust. § 160 odst. 4 o.s.ř. Dále se vyjadřuje povinný k tomu, že byl nezákonně vedenou exekucí, na základě předčasného návrhu na zahájení exekuce, bez jakéhokoliv upozornění, či žádosti o plnění ze strany matky nezletilého, poškozen nejen finančně, ale rovněž i na zdraví, kdy od 30.12.2019 do 19.3.2020 měl zablokované veškeré finanční prostředky na účtech, na splnění finančních povinností z předmětného rozsudku (v lednu 2020 povinný uhradil matce nezletilého celkem 204 tis. Kč), si musel půjčit. Po celou dobu měl (a možná stále má) zablokováno řidičské oprávnění, tudíž plnění zákonné povinnosti navštěvovat své klienty v rámci výkonu své funkce (insolvenčního správce) musel zajišťovat pronájmem auta s řidičem, atd., když důsledkem této nezákonné exekuce byl kromě finančních škod i každodenní stres, který dále pokračoval při řešení situace s exekutorským úřadem, na jehož nekompetentnost muselo být neustále upozorňováno (exekutorský úřad nedoručoval povinnému řádně do datové schránky, právní moc výroku o zastavení exekuce vyznačil až po několika urgencích a se zpožděním jednoho měsíce, atd.), když tento permanentní stres se podepsal na zdraví povinného, avšak tato škoda bude jen stěží vyčíslitelná penězi (povinný je po operaci srdce a má předepsány silné léky na kardiovaskulární obtíže, které se mu v těchto dnech výrazně zhoršily). Dále povinný uvádí, že je toho názoru, že povinnost k náhradě nákladů povinného, která bude muset být primárně plněna ze strany matky, nebude i v tomto případě zasahovat výrazným způsobem do její finanční sféry, neboť je finančně dobře zajištěná. S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem má povinný zato, že vznesené nároky povinného na náhradu jeho nákladů v tomto řízení, jsou nejen oprávněné, ale opak byl znamenal poškození povinného i v mravní rovině, když výše těchto nákladů ani zdaleka neodráží celkovou újmu, kterou povinný v této věci utrpěl.

9. Rozsudkem Okresního soudu Praha – západ č.j. 12 Nc 10/2019-179, 12 P a Nc 45/2019 a 12 P a Nc 46/2019 ze dne 15.8.2019 byl nezletilý svěřen do péče matky, otci byla uložena povinnost s účinností od 1.2.2019 přispívat na výživu nezletilého částkou 17 000 Kč měsíčně (výrok II.), ve výroku III. byl určen okamžik, ke kterému má být výživné hrazeno, dále byl určen dluh na výživném ze strany otce za období od 1.2.2019 do 31.8.2019 ve výši 119 000 Kč, rovněž se lhůtou, do kdy má být uhrazeno (výrok IV.), ve výrocích V. a VI. bylo rozhodováno styku s nezletilým a ve výroku VII. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (resp. o absenci práva účastníků na náhradu nákladů řízení).

10. Rozsudkem Krajského soudu v Praze č.j. 101 Co 26/2020 – 449 ze dne 29.9.2020 byl rozsudek soudu prvního stupně, z 15.8.2019, č.j. 12 Nc 10/2019 – 179, změněn ve výroku I., o svěření nezletilého do střídavé péče obou rodičů. Výrokem II. byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. a III. změněn tak, že s účinností od 1.2.2019, do právní moci rozsudku odvolacího soudu, je otec povinen přispívat na výživu nezletilého částkou 34 000 Kč měsíčně a s účinností od právní moci rozsudku částkou 17 000 Kč měsíčně. Ve výroku III. byla určena povinnost matce přispívat na výživu nezletilého otci. Ve výroku IV. byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku IV. změněn tak, že nedoplatek na výživném za dobu od 1.2.2019 do 30.9.2020 ve výši 323 000 Kč je otec povinen zaplatit k rukám matky. Ve výroku V. byl rozsudek soudu I. stupně, bez náhrady zrušen, a ve výroku VI. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení.

11. Dle doručenky Okresního soudu Praha – západ Mgr. [jméno] [příjmení] (rodné příjmení právní zástupkyně) byl rozsudek Krajského soudu č.j. 101 Co 26/2020 – 449 doručen 11.11.2020 do datové schránky právní zástupkyně žalobce.

12. Ze spisu sp.zn. 12 P 127/2020 Okresního soudu Praha – západ soud zjistil, že. To znamená, to rozhodnutí, 449, krajského soudu. Tak, rozhodnutí Krajského soudu v Praze, číslo listu 449, bylo vyhotoveno 26.10.2020, a vypraveno, odesláno okresnímu soudu k doručení účastníkům. Do spisu je poté založena část sběrného spisu, který byl veden po dobu, kdy spis byl na Krajském soudu v Praze, a listiny tak byly přečíslovány, nicméně, rozsudek, číslo listu 449, byl následně rozeslán účastníkům 11.11.2020.

13. Usnesením Krajského soudu v Praze č.j. 17 Co 76/2020 – 72 ze dne 16. června 2020, podle kterého bylo rozhodnuto o změně usnesení soudního exekutora č.j. 150 Ex 2042/2019-49 ze dne 5.2.2020 ve znění opravného usnesení č.j. 150 Ex 2042/2019-55 ze dne 30.3.2020 v napadeném výroku II. (tzn. ve výroku o nákladech exekuce) tak, že se soudnímu exekutorovi náhrada nákladů exekuce nepřiznává. V napadeném výroku III (tzn. ve výroku o nákladech řízení povinného) bylo rozhodnutí změněno tak, že se povinnému náhrada nákladů řízení nepřiznává. Ve výroku II. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení.

14. Usnesením Okresního soudu Praha – západ č.j. 207 EXE 7317/2019 – 74 z 27.11.2020 bylo rozhodnuto o zastavení exekuce, povinnému a rovněž soudnímu exekutorovi nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

15. Sdělením Okresního soudu Praha – západ ze dne 14.1.2020 byl žalobce informován, že na rozsudku Okresního soudu Praha – západ č.j. 12 Nc 10/2019 – 179, byla omylem vyznačena chybně vykonatelnost výroků II. a IV. dnem 16.9.2019, kdy z důvodu chybného doručení, jsou výroky II. a IV. vykonatelné 2.1.2020.

16. Stížností na průtahy v řízení z 9.11.2020 žalobce brojil proti zpožděnému doručení rozhodnutí odvolacího soudu.

17. Dále se čte sdělení Krajského soudu v Praze, z 25.11.2020, kdy žalobce byl informován místopředsedou krajského soudu, kdy si stěžoval na průtahy v řízení ve věci, vedené pod sp.zn. 101 Co 26/2020, kdy tedy místopředseda uvedl, že písemné vyhotovení rozsudku odvolacího soudu bylo vyhotoveno včas, v zákonné 30 denní procesní lhůtě. Spis byl vrácen 26.10.2010 s písemným vyhotovením rozsudku odvolacího soudu, soudu I. stupně, tedy Okresnímu soudu Praha – západ, jehož úkolem, coby soudu prvního stupně, bylo toto usnesení účastníkům (zástupcům) doručit. K případným průtahům u soudu krajského s doručováním písemného vyhotovení rozsudku, proto nedošlo. Dále se vyjadřuje k tomu, že žalobce napadal procesní postup odvolacího soudu v řízení a jím vydaného rozhodnutí, kdy tedy předsedovi soudu nepřísluší přezkoumávat postup soudu ve výkonu jeho nezávislé rozhodovací činnosti. K nápravě případných pochybení v tomto směru slouží opravné prostředky, stanovené občanským soudním řádem. Odročování jednání soudu za účelem mediace či„ vyzkoušení forem možné péče“, je právě projevem takové rozhodovací činnosti. Ohledně odročovaných jednání od 12.3.2020 do 17.5.2020 je třeba přihlédnout i k tehdejšímu nouzovému stavu a přijatým opatřením, mezi něž patřilo i zásadně odročení všech nařízených jednání soudu. Věc napadla odvolacímu soudu 21.1.2020, ve věci byla konána jednání 23.6.2020 a 29.9.2020, vyřízena byla vyhlášením rozsudku dne 29.9.2020, spis byl vrácen soudu prvního stupně 26.10.2020. I s přihlédnutím ke shora uvedenému, byly úkony odvolacím soudem v odvolacím řízení činěny v přiměřených lhůtách a stížnost tedy byla shledána nedůvodnou.

18. Fakturou č. FV200032 ze dne 9.12.2020, s datem splatnosti 16.12.2020, Mgr. [jméno] [příjmení] vyúčtovala žalobci právní služby ve věci 150 EX 2042/19, a 150 EX 1869/19, v částce 25.380,00 Kč.

19. Dle výpisu z účtu – přehledu pohybů na účtu [bankovní účet], vedeného u ČSOB ve prospěch žalobce od 1.12.2020 do 31.12.2020, žalobce uhradil částku 25.380,00 Kč s poznámkou„ Fa právní služby-exekuce 150 EX“.

20. Dle Potvrzení o provedení transakce ze dne 27.11.2020 byla z účtu majitele [právnická osoba] uhrazena částka 17 000 Kč s poznámkou„ výživné doplatek 11/ 2020“.

21. Podle ust. § 96 odst. 1 občanského soudního řádu může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle ust. § 96 odst. 2 věta prvá občanského soudního řádu je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

22. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

23. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

24. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

25. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

26. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

27. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

28. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

29. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

30. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

31. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

32. Dle § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 ODŠZ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

33. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

34. Dle ust. § 45 odst. 1,2 a 3 osř. písemnost doručuje soud při jednání nebo jiném soudním úkonu. Nedošlo-li k doručení písemnosti podle odstavce 1, doručí ji soud prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky58a). Není-li možné doručit písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, soud ji doručí na žádost adresáta na jinou adresu nebo na elektronickou adresu. Není-li možné doručit písemnost podle odstavce 2, předseda senátu nařídí doručit ji prostřednictvím: a) doručujícího orgánu, nebo b) účastníka řízení či jeho zástupce.

35. Dle ust. § 48 odst. 1 a 2 o.s.ř. doručujícími orgány jsou: a) soudní doručovatelé, b) orgány Justiční stráže, c) soudní exekutoři, d) provozovatelé poštovních služeb. Doručujícími orgány jsou též: a) [ulice] služba České republiky, jde-li o doručování fyzickým osobám ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě, b) zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, jde-li o doručování fyzickým osobám umístěným v těchto zařízeních, c) ústav pro výkon zabezpečovací detence, jde-li o doručování fyzickým osobám umístěným v tomto zařízení, d) krajská vojenská velitelství, jde-li o doručování vojákům v činné službě a písemnost není možno doručit jinak, e) Ministerstvo vnitra, jde-li o doručování příslušníkům Policie České republiky a písemnost není možno doručit jinak, f) Ministerstvo spravedlnosti (dále jen„ ministerstvo“), jde-li o doručování fyzickým osobám požívajícím diplomatické výsady a imunity, nebo osobám, které jsou v bytě toho, kdo požívá diplomatické výsady a imunity, anebo osobám, jimž má být písemnost doručena v budově nebo v místnosti chráněné diplomatickou imunitou.

36. Dle ust. § 158 odst. 4 o.s.ř. jestliže stejnopis vyhotovení rozsudku nebyl doručen podle odstavce 3 (tzn. nebyl-li stejnopis vyhotovení rozsudku doručován účastníkům při skončení jednání), je třeba jej účastníkům, popřípadě jejich zástupcům odeslat ve lhůtě třiceti dnů ode dne vyhlášení rozsudku. Předseda soudu je oprávněn tuto lhůtu prodloužit až o dalších šedesát dnů.

37. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby ve výroku ad I. zastavil.

38. Mezi účastníky nebylo de facto sporné, že ohledně nákladů exekučních řízení je dán odpovědnostní titul, když došlo k nesprávnému vyznačení doložky právní moci, v jehož důsledku pak byly zahájeny obě exekuční řízení. I z tohoto důvodu žalovaná žalobci větší část uplatněných nákladů exekučních řízení nahradila. Žalobce v rámci své obrany přitom vynaložil náklady na právní zastoupení v celkové výši 25 380 Kč. Jednotlivé úkony právní služby mu byly Mgr. [jméno] [příjmení] (rozenu [příjmení]) vyúčtovány fakturou FV200032 ze dne 9.12.2020 jednak za zastupování v exekučním řízení sp. zn. 150 EX 2042/19 (3 úkony právní služby po 5 860 Kč + 3x režijní paušál po 300 Kč), jednak za zastupování v exekučním řízení sp. zn. 150 EX 1869/19 (4 úkony právní služby po 1 500 Kč a 3x režijní paušál po 300 Kč). S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby zůstal předmětem řízení již jen jeden úkon z druhého z uvedených řízení, a to vyjádření ze dne 10.4.2020. Tento úkon byl přitom uskutečněn v přímé návaznosti na výzvu soudu v rámci exekučního řízení, přičemž právní zástupkyně se v daném případě vyjadřovala k dopadům do majetkové sféry nezletilého. Ačkoliv soud následně nevyhověl požadavku žalobce a nepřiznal mu v dané věci náhradu nákladů řízení, nelze tento úkon shledat neúčelným. Proto jej soud žalobci přiznal ve výroku ad.II společně s úrokem z prodlení.

39. Pokud jde o žalobcem požadovanou škodu ve výši 17 000 Kč, především nutno konstatovat, že občanský soudní řád zákon neukládá soudům v určité lhůtě povinnost doručit své rozhodnutí, ale odeslat. V uvedené lhůtě tak má soudní kancelář listinu vypravit a předat k doručení. Z provedeného dokazování vyplynulo, že odvolací soud odeslal své rozhodnutí 26.10.2020, přičemž využil k rozeslání předmětného rozhodnutí účastníkům nalézací soud, analogicky jako orgán doručující. Lhůta k odeslání (nikoliv doručení) rozhodnutí odvolacím soudem přitom byla dodržena, byť následně nalézací soud jako doručující orgán uvedené rozhodnutí doručoval s určitým zpožděním. V této souvislosti nelze než konstatovat, že se jedná o totožnou situaci, kdy by uvedené rozhodnutí odvolací soud předal k doručení účastníkům provozovateli poštovních služeb. V obou případech totiž odesílatel ztrácí možnost jakkoli ovlivnit doručení listin adresátům a je tak odkázán na zprostředkování doručení jiným subjektem. Současně nelze pominout skutečnost, že uvedené rozhodnutí bylo rozesíláno za výjimečné situace, kdy po celém světě probíhala epidemie COVID-19, Česku republiku nevyjímaje. Je obecně známou skutečností, že řada běžných situací byla poznamenána nejrůznějšími omezeními, spojenými s nouzovým stavem a s tím spojenými opatřeními. Za takové situace tak je určité (byť malé) zpoždění pochopitelné. S ohledem na to soud žalobu ve zbývající části zamítl výrokem ad.III, když v daném případě neshledal odpovědnostní titul.

40. Výrok o nákladech řízení soud opřel o ust. § 142 odst. odst. 2 o. s. ř., a žalované, která měla úspěch co do 60,86% a neúspěch co do 39,15%, přiznal právo na náhradu 21,71 % nákladů. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalované písemně vyjádřila k žalobě, načež se připravovala na ústní jednání, konané dne 1.9.2023 a tohoto se rovněž zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 3 úkonů po 300 Kč. S ohledem na poměrný úspěch ve věci proto soud přiznal žalobci náhradu nákladů ve výši 195,39 Kč.