45 C 257/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 200 000 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky 200.000,00 Kč, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 342 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení 200 000 Kč příslušenstvím z titulu nepřiměřené délky řízení, vedeného proti ní nejprve před [název soudu], pod sp.zn. [spisová značka], následně před [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka]. Trestní stíhání žalobkyně bylo zahájeno pro 71 skutků, přičemž řízení trvalo více než 13 let. Žalobkyně nejprve stručně shrnula průběh řízení pod sp.zn. [spisová značka] a sp.zn. [spisová značka]. Poté shrnula průběh jednání soudu v obou, dále stručně shrnula procesní průběh řízení ve věci sp.zn. [spisová značka], v níž byla společně s dalším stíhaným pravomocným rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], odsouzena za pokračující trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona, ve znění zákona účinného do 31.12.2009. Následně uvedla procesní retrospektivu řízení ve věci [název soudu] sp.zn. [spisová značka] (do rozhodnutí [název soudu] ze dne 13.4.2016, sp.zn. INtd 8/ 2016), procesní retrospektivu řízení ve věci Krajského soudu [obec], sp.zn. [spisová značka], jakož i procesní retrospektivu řízení ve věci Krajského soudu [obec], sp.zn. [spisová značka] (po postoupení věci [název soudu], původně vedené pod sp.zn. [spisová značka]). Žalobkyně konstatovala, že má za to, že nepřiměřeně trvající délku trestního řízení ve věci Krajského soudu [obec], sp.zn. [spisová značka] (po postoupení věci [název soudu], původně vedené pod sp.zn. [spisová značka]) nezavinila, když zásadní průtahy v řízení způsobilo nesprávné rozhodnutí v otázce věcné příslušnosti soudu prvního stupně, a to již v roce 2017, tedy před čtyřmi lety navrhovala zastavení trestního řízení právě pro průtahy tohoto řízení. Uvedené řízení bylo následně na návrh žalobkyně zastaveno s ohledem na rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka]. Dne [datum rozhodnutí] uplatnila žalobkyně vůči žalované 1 nárok na náhradu škody ve výši 200.000 Kč způsobené nesprávným úředním postupem, která jí z téhož důvodu vznikla, žalovaná však žádosti žalobce do podání žaloby nevyhověla. S ohledem na to žalobkyně požadovala, aby soud žalobě vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná neuznala žalobou tvrzený nárok, přičemž konstatovala, že žalobkyně u ní uplatnila dne 1.4.2021 nárok na zadostiučinění ve výši 200.000 Kč za nemateriální újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Její žádost byla shledána nedůvodnou. Nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky trestního řízení žalovaná odškodnila pouze konstatováním porušení práva. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a uzavřela, v daném případě však není namístě odškodnit žalobkyni v penězích. Žalobkyni se určitého zadostiučinění dostalo již samotným zastavením řízení, aniž bylo rozhodnuto o její nevině. Žalobkyně měla možnost pokračovat v řízení, prohlásila-li by, že na projednání věci trvá, o čemž byla poučena v konečném rozhodnutí [název soudu] ze dne 14.1.2021 (viz rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Navíc žalobkyně sama podala návrh na zastavení trestního řízení pro jeho nepřiměřenou délku (viz nález ÚS ze dne 26.9.2017, sp. zn. I. ÚS 741/17), neměla tak zřejmě zájem pokračovat a čekat na meritorní rozhodnutí o vině, či nevině. S ohledem na uvedenou judikaturu tak není namístě odškodnění v penězích, žalobkyni se již dostalo odškodnění„ jinak“, samotným zastavením řízení. V případě žalobkyně nelze přehlédnout i další okolnosti trestního řízení. Žalobkyně byla v posuzovaném řízení uznána vinnou rozsudkem soudu I. stupně ze dne 30.4.2015, [název soudu] pak nerozhodl o vině, ale postoupil věc [název soudu], který rozhodl, že věcně příslušným soudem je [název soudu]. Žalobkyně pak odmítla vypovídat a trvala na opětovném provedení všech důkazů. Žalobkyně tak zřejmě účelově chtěla oddálit projednání její trestní věci. Uvedené je zřejmé ve světle toho, že žalobkyně byla za stejný trestný čin, za stejné či obdobné skutky, spáchané pouze v jiném časovém období, uznána pravomocně vinnou a odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trestním řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], a to již rozsudkem ze dne 28.3.2014. Žalovaná dále odkázala na usnesení [název soudu] dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v němž se vyjadřoval ke konstatování porušení práva jako plnohodnotné formě zadostiučinění. Smyslem poskytnutí zadostiučinění podle § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. v českém právním řádu je kompenzace nemajetkové újmy, která poškozenému v důsledku nesprávného úředního postupu vznikla, a nemá sankční charakter ve smyslu tzv. punitive nebo exemplary damages (srov. např. rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). S ohledem na uvedené žalovaná konstatovala, že došlo k porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku trestního řízení vedeného před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a dospěla na základě výše uvedených okolností k závěru, že toto uvedené konstatování je dostačující formou satisfakce možné nemajetkové újmy bez náhrady v penězích. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

10. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

12. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

13. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

14. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

15. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

16. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

17. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

18. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

20. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

21. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dané trestní stíhání bylo nepřiměřeně dlouhé, když započalo 14.7.2005 a skončilo 14.1.2021, trvalo tak 15 let a 6 měsíců. Průtahy v trestním řízení ostatně konstatoval i samotný [název soudu] ve svém rozhodnutí, kterým trestní stíhání žalobkyně i druhého obžalovaného za použití § 223 odst. 1 a odst. 3 trestního řádu, z důvodů uvedených v § 11 odst. 1 písm. m) trestního řádu zastavil. Na délce daného řízení se však nepochybně podílela i žalobkyně, která sama v žalobě uvedla, že ve věci odmítla vypovídat a nesouhlasila s provedením všech důkazů, ke kterým se následně hodlala vyjadřovat. Přitom si s ohledem na dosavadní průběh dokazování musela být vědoma toho, že v takovém případě bude zapotřebí většího časového úseku. Tento postoj přitom žalobkyně zaujala poté, co stejně jako druhý obžalovaný v dané věci již podala návrh na zastavení daného trestního stíhání s ohledem na jeho nepřiměřenou délku (viz závěr odst. V. žaloby). Celá procesní situace, která tak nejen v důsledku procesního postoje žalobkyně nastala, pak byla zohledněna nejen v rozhodnutí soudu prvního stupně, ale také v rozhodnutí [název soudu], který řízení pravomocně zastavil právě z důvodu jeho dlouhého trvání. Ačkoliv nepřiměřenost délky trestního stíhání nemůže být důvodem jeho zastavení (k tomu např. srov. usnesení NS ze dne [číslo]. A 2009 sp.zn [spisová značka], jakož i judikaturu tam uvedenou), došlo-li přesto k pravomocnému zastavení trestního stíhání z uvedeného důvodu, rozhodovací praxe NS se ustálila v názoru, že nejen zmírnění ukládaného trestu, ale i zastavení trestního stíhání s poukazem na článek 6 odstavec 1 EU z důvodu jeho nepřiměřené délky je pro poškozeného způsobilým, účinným a rovněž zásadně dostatečným kompenzačním prostředkem odškodnění jeho nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délku trestního stíhání. Přiznání některé z dalších forem zadostiučinění uvedených v § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., by bylo na místě až v případě, pokud by se s ohledem na individuální okolnosti věci nejevil být způsob kompenzace zastavením trestního stíhání dostatečným odškodnění, když zásadně dostatečně odškodněním je (srov. rozsudek rozteč rozsudek s [číslo] 2015, sp.zn. [spisová značka]). Žalobkyně přitom žádné takové okolnosti netvrdila. V daném případě soud dospěl k závěru, že kompenzace nepřiměřené délky řízení byla již žalobkyni poskytnuta právě tím způsobem, že řízení, které proti ní bylo vedeno, bylo zastaveno, přičemž bylo rovněž přihlédnuto k tomu, že tedy efekt, který by případně další prodlužování daného řízení mělo, by byl pouze, v podstatě formální. V neposlední řadě nutno poukázat na to, že nad rámec již uvedené kompenzace ve formě zastavení trestního stíhání byla ze strany žalované navíc poskytnuta i nemajetková náhrada, spočívající v konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení. S ohledem na to soud žalobu zamítl.

22. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nějž má účastník, který byl ve věci zcela úspěšný právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byla zcela úspěšná žalobkyně, když byla úspěšná ohledně konstatování porušení práva, tedy nároku na zadostiučinění nemajetkové újmy a v takovém případě se i částečný úspěch považuje za úspěch plný. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 342 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 22. 11. 2022 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 200 Kč ve výši 2 142 Kč.