45 C 257/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 28 878 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 28.878,00 Kč spolu s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 28.878,00 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal na žalované náhrady majetkové škody ve výši 28 878 Kč, způsobené mu v nesprávným úředním postupem notářky JUDr. [jméno] [příjmení], se sídlem v [obec], [ulice a číslo], v řízení o projednání dědictví po zemřelém [jméno] [příjmení], [datum narození], zemř. [datum]. Dědické řízení bylo zahájeno u Okresního soudu [obec] pod sp. zn. 26 D 352/2004, Nd 94/2004 a v rámci likvidace dědictví žalobce smlouvou o prodeji akcií ze dne [datum] (s dodatkem ze dne [datum]) nabyl 4 kusy listinných akcií společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], za kupní cenu 1 000 Kč. Notářka však při prodeji akcií - listinných cenných papíru znějících na jméno tyto neopatřila rubopisem, který vyznačit odmítla. Z tohoto důvodu pak [právnická osoba] [obec], a.s. odmítla zapsat žalobce do seznamu akcionářů a neumožnila mu vykonávat práva akcionáře. Na základě postoje a instrukce notářky se proto žalobce domáhal provedení zápisu do seznamu akcionářů proti společnosti soudní cestou, a to u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích, který však druhým rozsudkem ze dne 22.8.2018, č.j. 55 Cm 81/2016-146 žalobu žalobce zamítl a uložil žalobci povinnost uhradit protistraně náklady řízení (prvním rozsudkem, který byl odvolacím soudem zrušen, přitom žalobě vyhověl). Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 3. 2021, čj. 7 Cmo 28/2019-184 poté druhý rozsudek krajského soudu potvrdil, přičemž potvrdil, že postup notářky v průběhu likvidace dědictví, jenž spočíval v nevyznačení rubopisu na převedené akcie, byl postupem nesprávným. Na základě rozhodnutí odvolacího soudu (jeho právní mocí) se měl žalobce s konečnou platností dozvědět o vzniklé škodě. Ještě v průběhu soudního řízení se žalobce obrátil na Okresní soud v Chrudimi a též notáře Mgr. [jméno] [příjmení] v [obec], který je od [datum] nástupcem notářky JUDr. [jméno] [příjmení]. Notář se však věcí odmítl zabývat, Okresní soud v Chrudimi sdělil, že ve věci likvidace dědictví (pozůstalosti) nebude nijak dále postupovat do doby pravomocného skončení shora uvedeného soudního řízení. Žalobce tak nadále drží 4 kusy akcií bez rubopisu, avšak nestal se platným akcionářem [právnická osoba], nemůže vykonávat práva spojená s jejími akciemi a s ohledem na změnu stanov společnosti se patrně ani akcionářem nestane. V souvislosti s nesprávným úředním postupem notářky tak vznikla žalobci škoda, představující jednak soudní poplatek za (neúspěšnou) žalobu vedenou u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích sp. zn. 55 Cm 81/2016 ve výši 2 000 Kč, jednak náklady řízení úspěšné protistraně v soudním sporu vedeném pod sp. zn. 55 Cm 81/2016 ve výši 19 428 Kč, jednak vlastními náklady řízení v daném sporu ve výši 6 450 Kč a jednak kupní cenou akcií ve výši 1 000 Kč. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne [datum], žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na náhradu škody ve výši 28.878 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem bývalé notářky JUDr. [jméno] [příjmení]. K projednání žádosti žalobce došlo dne [datum]. Žalovaná konstatovala, že v postupu bývalé notářky lze shledat nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Požadovaná náhrada škody však nebyla žalobci ani částečně přiznána, a to jednak z důvodu promlčení uplatněného nároku, jednak z důvodu přetržení příčinné souvislosti uplatněného nároku. Žalobce již na základě přípisu notářky z [datum] věděl, že notářka odmítá prodané akcie opatřit rubopisem, neboť má za to, že se to tak nedělá. Již od tohoto okamžiku si měl a musel být žalobce (resp. jeho právní zástupkyně jako osoba znalá práva) vědom toho, že při prodeji akcií prostřednictvím kupní smlouvy dochází k převodu a nikoli k přechodu vlastnického práva. Žalobce nebyl dědicem zůstavitele, tudíž opatření rubopisem je zákonnou podmínkou vlastnictví předmětných akcií. Lhůta pro uplatnění nároku tak již v roce 2019 uplynula, žádost i žaloba pak byly podány až v roce 2022. Pokud jde o škodu, vzniklou v řízení o žalobě na uložení povinnosti provést zápis do seznamu akcionářů, vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 55 Cm 81/2016, žalobce byl v řízení zastoupen advokátem, tedy osobou znalou práva, která si měla a musela být vědoma toho, že žaloba bude již od počátku nedůvodná a neúspěšná, právě s odkazem na to, že v případě odkoupení akcií dochází k převodu a nikoli k přechodu vlastnického práva, tudíž opatření rubopisem je zákonnou podmínkou bez níž není možné zápis do seznamu akcionářů provést. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Žádostí o poskytnutí náhrady škody ze dne [datum] předběžně uplatnil žalobce svůj nárok u žalované.

4. Sdělením Ministerstva spravedlnosti ze dne [datum] byl žalobce informován, že Ministerstvo spravedlnosti obdrželo [datum] jeho žádost o předběžné projednání nároku a o lhůtě k podání žaloby.

5. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne [datum] byl nárok žalobce vypořádán a žalovaná odškodnění žalobce odmítla.

6. Ve vyjádření ze dne [datum] JUDr. [jméno] [příjmení], notářky v [část obce], [ulice a číslo], notářka informovala Mgr. [jméno] [příjmení], advokátku, že projednání dědictví skončilo po dokončení likvidace právní mocí rozvrhového usnesení. Ke stanovisku, že pan [celé jméno žalobce], bez tohoto zápisu není akcionářem společnosti, notářka výslovně uvedla, že podpůrně hledala judikát či právní větu, která by celou záležitost alespoň v základní sporné otázce osvětlovala. V této souvislosti odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ČR č.j. 29 Cdo 1443/2011, v němž se dovolací soud vyjadřoval k převoditelnosti akcií na jméno při zániku vlastnického práva a při odstoupení od smlouvy o převodu akcií notářka v této souvislosti výslovně cituje "..... obdobná situace ostatně nastává i v jiných případech, kdy dochází ke změně vlastníka akcií na jméno, jinak než převodem, například při jejich dědění. Průkazem, na jehož základě dojde ke změně v seznamu akcionářů společnosti, je listina prokazující existenci právního důvodu, jehož důsledku došlo ke vzniku (obnovení) vlastnického práva k akciím, v projednávané věci odstoupení od smlouvy." 7. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, č.j. 55 Cm 81/2016 – 146 ze dne 22.8.2018 byla žaloba žalobce, zastoupeného advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], proti společnosti [právnická osoba], o uložení povinnosti provést zápis do seznamu akcionářů, zamítnuta, přičemž se jednalo o akcie, o jmenovité hodnotě, v jednom případě 10 000 Kč, v druhém případě 5 000 Kč, a ve dvou případech 1.000 Kč. Dále byla žalobci uložena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení. V odůvodnění daného rozhodnutí soud konstatoval, že ve věci rozhodl soud I. stupně, v pořadí prvním, rozsudkem ze dne 1.11.2016, č.j. 55 Cm 81/2016-50, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl, nicméně k odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením č.j. 7 Cmo 553/2016 ze dne 15.3.2018, rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání, a rozhodnutí, mimo jiné s odůvodněním, že základem v dané věci je prokázání tvrzeného skutkového děje, tedy úmrtí předchozího akcionáře [jméno] [příjmení], dědické řízení a případně v něm učiněná rozhodnutí po tomto zemřelém akcionáři a v souvislosti s nakládáním s likvidovaným dědictvím, rozhodnutí dědického soudu o souhlasu s prodejem akcií mimo dražbu. Nedošlo tak ke zjištění relevantní skutečnosti, vedoucí k tomu, že notářka v [obec] JUDr. [jméno] [příjmení] projednávala předmětné dědictví, jakož i realizovala úkony v rámci likvidace dědictví, tím spíše pak, že dědický soud jí udělil souhlas s prodejem akcií mimo dražbu. Přitom pro danou věc jsou uvedené skutečnosti a jejich případné prokázání rozhodující. Již z tohoto důvodu je rozhodnutí soudu nepřezkoumatelné. Odvolateli lze dát za pravdu i v tom, že v soudním spise se fakticky nenalézá jediné rozhodnutí soudu a ani soudního komisaře, týkající se řízení po zemřelém [jméno] [příjmení], resp. jeho majetku v takovém řízení projednávaném. S odvolatelem se odvolací soud ztotožnil v námitce, že soud I. stupně se ve svém rozhodnutí odpovídajícím způsobem nezabýval skutečností, že v okamžiku tvrzeného prodeje, resp. převodu akcí notářkou žalobci, byly tyto akcie ztraceny, tudíž ani nemohly být prodány, resp. předány. Pochopitelně pak ani rubopisovány. Rubopis nabyvatelem tvrzen nebyl. Soud se nijak nezabýval dodatkem této smlouvy a otázkou, zda bylo možné tímto dodatkem (akcie byly údajně po uzavření smlouvy nalezeny), zhojit absenci převáděných akcií v době uzavření smlouvy samotné či nikoliv. Uvedené opět znamená nepřezkoumatelnost rozhodnutí I. stupně. V právním hodnocení věci, se soud I. stupně mýlí. Tak zvaná likvidace dědictví, tedy postup dle ustanovení § 175a) – 175 zd) o.s.ř. ve znění do [datum], likvidace pozůstalosti je procesem, řešícím situace, kdy dědictví nepřechází na dědice. Nedochází tedy k přechodu dědictví, obsah dědictví se stává likvidační podstatou, tedy věcmi, právy a jinými majetkovými hodnotami ze zůstavitelova majetku, které je třeba zpeněžit. V rámci likvidace tak toto dědictví, tedy likvidační podstata, nepřechází na nabyvatele, ale je jim převáděna za úplatu, je zpeněžována. To platí i o akciích, jsou-li součástí likvidovaného dědictví. I ty jsou zpeněženy, tedy prodány zájemci o ně. Není pak ovšem žádného věcného, ani právního důvodu, aby takový prodej akcií proběhl jinak, než v případech, kdy nejsou akcie likvidovány v rámci likvidace dědictví. Plně se proto uplatní ustanovení § 269 odst. 1 z.o.k., zákona o korporacích, ve spojení s ustanovením § 1103 odst. 2 občanského zákoníku. Lze tak souhlasit s odvolatelem, že je povinností notářky současně s uzavřením kupní smlouvy a předáním akcií, i předmětné akcie opatřit rubopisem. Jinak řečeno, jsou-li v rámci tzv. likvidace dědictví, převáděny akcie na jméno, je třeba kromě smlouvy a jejich předání, též rubopis akcií. To platí i pro likvidaci pozůstalosti, podle § 195 a následujících, zákona o zvláštních řízeních soudních, jsou-li akcie převáděny smlouvou. Soud nalézací, dále uzavřel, že v souladu s právním názorem, vyjádřený Vrchním soudem v Praze, jako soudem odvolacím, uzavřel, že pokud jde o nutnost rubopisování akcií, které byly prodány žalobci, jako nabyvateli smlouvou ze [datum], ve znění dodatku z [datum], je povinností notáře současně s uzavřením smlouvy a předáním akcií, akce opatřit rubopisem (v tomto odkázal na odůvodnění Vrchního soudu v Praze, usnesení č.j. 7 Cmo 553/2016-77 ze dne 15.3.2018). Ke dni vyhlášení rozhodnutí, jak uvedl sám žalobce, akcie notářem rubopisovány nebyly, soudu proto nezbylo, než konstatovat, že přestože byla uzavřena platná kupní smlouva, týkající se předmětných akcií, došlo k předání akcií nabyvateli, akcie nebyly opatřeny rubopisem, jako dalším z předpokladů převodu vlastnického práva k cennému papíru, podle ustanovení § 1103 občanského zákoníku. V důsledku toho nezbylo soudu, než uzavřít, že žalobce není vlastníkem akcií společnosti [právnická osoba], a soud proto jeho požadavek, vyjádřený v žalobním petitu, na zápis do seznamu akcionářů, zamítl.

8. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze, č.j. 7 Cmo 28/2019- 184 ze dne 30.3.2021 byl rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, ze dne 22.8.2018, č.j. 55 Cm 81/2016 – 146 potvrzen a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vrchní soud v daném rozhodnutí konstatoval, že akcie jsou převáděny na základě rubopisu ve smyslu § 175u) odst. 1 o.s.ř., kdy dochází ke zpeněžení, likvidaci dědictví. Další přechod v důsledku úmrtí zůstavitele tak, jak tvrdí odvolatel, již není ani právně ani logicky možný. Smrt zůstavitele je jedinečná a také jediná právní skutečnost, v jejím ž důsledku dochází k přechodu dědictví, a nepřechází-li na dědice, pak přechází, ve smyslu výše uvedeného, na stát. Soud v této souvislosti citoval i tzv. komentářovou literaturu, ze které vyplývá, že„ k okamžiku, kdy je akcie na jméno poté, co byla uzavřena smlouva o jejím převodu (třeba i konkludentně), opatřena rubopisem a kdy je předána nabyvateli, se nabyvatel stává jejím vlastníkem (§ 1103 odst. 2 o.z.)“.

9. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

11. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

12. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

13. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

14. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

15. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

16. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

17. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

19. Dle § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 ODŠZ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

20. Mezi stranami nebylo sporu v tom smyslu, že se notářka JUDr. [jméno] [příjmení] v rámci dědického řízení vedeného pod sp. zn. 26 D 352/2004, Nd 94/2004, dopustila nesprávného úředního postupu, spočívajícího v tom, že soudní komisařka odmítla opatřit žalobcem zakoupené akcie rubopisem. Je tak nepochybné, že zde je dán odpovědnostní titul. Soud se proto zabýval splněním dalších podmínek pro odpovědnost státu za škodu (tzn. vznik škody a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody), které musí být splněny kumulativně, pouhé nesplnění jednoho z nich vede k zamítnutí nároku na náhradu škody (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.2.2005, sp. zn.: 25 Cdo 773/2004, usnesení Nejvyššího soudu České republiky č. j. 28 Cdo 4231/2010-113 ze dne 9. 11. 2011).

21. V daném případě žalobce uplatnil dva okruhy nároků, jednak nárok přímo vyplývající z nesprávného úředního postupu notářky, jednak nároky na tento postup navazující nepřímo.

22. Vzhledem k tomu, že v průběhu soudního řízení vznesla žalovaná námitku promlčení žalobou uplatněných nároků, soud se nejprve zabýval právě otázkou, zda byly nároky žalobcem uplatněny v promlčecí době, která je stanovena shora citovaným ustanovením § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce se proti žalované domáhal majetkové újmy, způsobené mu v souvislosti s nesprávným úředním postupem notářky JUDr. [jméno] [příjmení] v rámci dědického řízení vedeného pod sp. zn. 26 D 352/2004, Nd 94/2004. V daném případě se žalobce dozvěděl o tom, že mu vznikla přímá majetková újma (tzn. marně vynaložená kupní cena akcií) z přípisu samotné notářky ze dne [datum], nejpozději však vyhlášením rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, č.j. 55 Cm 81/2016 – 146 ze dne 22.8.2018. Od [datum] pak běžela tříletá promlčecí doba. Žalobce mohl u žalované uplatnit svůj nárok nejpozději dne [datum], tak aby nebyl promlčen. Jestliže tedy žalobce uplatnil předběžně svůj nárok u žalované dne [datum], učinil tak pozdě a nedošlo tak k tzv. stavení promlčecí doby. O stavení promlčení jde tehdy, jestliže promlčecí doba pro určitou zákonem stanovenou překážku neběží, staví se její běh, ačkoli jinak by tu podmínky pro její běh byly dány. Stavení promlčení se může projevit: a) tak, že promlčecí doba nezačne běžet, b) tak, že již započatý průběh promlčecí doby nepokračuje (zastavuje se) pokud překážka trvá, a c) tak, že již započaté a probíhající promlčení neskončí dříve než po uplynutí určité doby poté, co překážka byla odstraněna. V daném případě zákon č. 82/1998 Sb., výslovně jako lex specialis upravuje právě variantu, shora uvedenou pod písmenem b), tzn. časové úseky promlčecí doba uplynulá před vznikem překážky a po jejím odpadnutí sčítají. V daném případě byl návrh na předběžné projednání nároku podán téměř 5 měsíců po uplynutí tříleté promlčecí doby a promlčecí doba tak marně uplynula, aniž by došlo k jejímu stavení. Žaloba pak byla co do nároku na přímou škodu podána až [datum], tedy po uplynutí promlčecí doby a vzhledem k tomu, že žalovaná se promlčení dovolala, soud žalobu z důvodu promlčení nároku zamítl, aniž by se dále zabýval otázkou, zda byly splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu státní moci ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v daném případě. Naopak pokud jde o nepřímou škodu (náklady na soudní poplatek, právní zastoupení žalobce a právní zastoupení tamního žalovaného), vzniklou v souvislosti s řízením, vedeným následně u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích pod sp.zn. 55 Cm 81/2016, o vzniku této nepřímé škody se žalobce dozvěděl s konečnou platností z rozsudku Vrchního soudu v Praze, č.j. 7 Cmo 28/2019- 184 ze dne 30.3.2021, kterým byl rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, ze dne 22.8.2018, č.j. 55 Cm 81/2016 – 146 potvrzen a kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Od [datum] tak počala běžet promlčecí doba, kterou následná žádost o předběžné projednání žalobcova nároku ze dne [datum] stavěla. Lhůta pak počala znovu běžet od [datum], přičemž ke dni podání žaloby [datum] z ní uplynulo přibližně jeden rok, čtyři měsíce a 3 týdny. Ohledně nároku na nepřímou škodu tak žaloba byla podána včas.

23. Soud se proto zabýval splněním dalších podmínek odpovědnosti státu za škodu. V tomto směru pak nelze než konstatovat, že škoda, která žalobci vznikla v řízení u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích pod sp.zn. 55 Cm 81/2016 vznikla v souvislosti v souvislosti uplatněnou žalobou, která nemohla mít úspěch. Jak již vyplynulo z dokazování, žaloba neuspěla proto, že se žalobce snažil domoci zápisu do seznamu akcionářů, aniž by měl současně k dispozici usnesení o dědictví (což ani jako osoba, která nebyla v dědickém řízení dědicem, nemohl) nebo smlouvou o převodu akcií společně s akciemi s odpovídajícím rubopisem. Ve druhém případě tak nemohla být žaloba úspěšná, když se v případě (jakékoliv) smlouvy nemohlo jednat o přechod práv původního (zesnulého) vlastníka, nýbrž o jejich převod. Žalobce tak správně od notářky požadoval již zmiňovaný rubopis, avšak přestože byl právně zastoupen, nechal se zviklat tvrzením notářky, že toto není potřeba. Nejistotu ohledně správného postupu pak mohl odstranit již dědický soud, pokud by jej žalobce v souvislosti s tvrzenou absencí potřeby rubopisu na převáděných akciích před podáním žaloby oslovil. Jestliže byl tento soud osloven až v průběhu řízení u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, nelze přičítat k tíži státu, když vyčkal na výsledek zahájeného řízení. Podáním nedůvodné žaloby tak došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi vzniklou škodou a nesprávným úředním postupem notářky JUDr. [anonymizováno]. S ohledem na shora uvedené proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Již jen pro úplnost nutno dodat, že stát je až tzv. posledním dlužníkem. Ačkoliv je zřejmé, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu notářky, odpovědnost státu by nastala až v případě, kdy by žalobce (namísto žaloby proti shora uvedené akciové společnosti) podal žalobu na náhradu škody proti notářce a s touto nebyl úspěšný.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná písemně vyjádřila k žalobě, poté se připravovala na ústní jednání a tohoto se rovněž zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 3 úkonů po 300 Kč.