45 C 269/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobců: 1. celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně 2. celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně oba zastoupení advokátem Mgr. MUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa pro zaplacení 91 666 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně a) domáhá na žalované zaplacení částky 91.666,00 Kč, spolu s úrokem z prodlení ročně, z částky 91.666,00 Kč, ve výši 15 % ročně, od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce b) domáhá na žalované zaplacení částky 91.666,00 Kč, spolu s 15 % úrokem z prodlení ročně, od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce b) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se (každý zvlášť) domáhali na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 91.666 Kč jako zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou jim nepřiměřenou délkou řízení, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp.zn. 4 T 84/2016 (1.žalobkyně žalobou, podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 45 C 269/2022, 2. žalobce žalobou, podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 46 C 254/2022). Žalobci uvedli, že řízení bylo zahájeno dne [datum] podáním obžaloby Okresního státního zastupitelství v [obec] č. j. 1 ZT 168/2016-31 proti oběma žalobcům pro přečin padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu dle § 350 odst. 2 alinea první, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a zločin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. Zákoníku a není dosud skončeno, když proti poslednímu meritornímu rozhodnutí ze dne [datum] podali oba žalobci dovolání. Žalobci stručně shrnuli průběh řízení s tím, že toto řízení prozatím trvá pět let a sedm měsíců. Dle žalobců došlo k porušení jejich práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, když v řízení se vyskytly průtahy ze strany okresního soudu, zjm. doba, která uplynula od vrácení spisu s vypracovaným znaleckým posudkem dne [datum], do nařízení hlavního líčení ve věci dne [datum], období mezi podáním odvolání z listopadu 2020 do nařízení veřejného jednání u Krajského soudu v Ústí nad Labem nebo od vyhlášení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem dne [datum] do doručení stejnopisu jeho písemného vyhotovení žalobcům dne [datum]. Žalobci se na vzniku průtahů ničím nepodíleli. Věc přitom nebyla skutkově složitá. Význam daného řízení pro oba žalobce byl zvýšený, protože se jednalo o řízení trestní, oba je přitom nesli těžce, protože dosud nic podobného nezažili. S odsouzením stále nesouhlasí, a proto také podali proti rozsudku krajského soudu dovolání. Sama existence probíhajícího trestního řízení oba žalobce (manžele) psychicky zatěžovala. Nejen, že se museli účastnit jednotlivých úkonů časově od sebe značně vzdálených, neustále na řízení mysleli a celé řízení se tak negativně promítalo do jejich běžného života. S ohledem na shora uvedené vyčíslili žalobci zadostiučinění z nepřiměřené délky řízení ve výši 20.000 Kč za jeden rok řízení (první roky řízení v poloviční výši). Žalobci proto uplatnili nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou jim v důsledku porušení práva na přiměřenou délku řízení ve výši 91.666 Kč, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhli žalobci, aby soud žalobě vyhověl a přiznal jim náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobci neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní každý ze žalobců dne [datum] podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na poskytnutí zadostiučinění ve výši 91.666 Kč, jakožto náhrady nemateriální újmy, a to z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, vedeného před Okresním soudem v Mostě pod sp.zn. 4 T 84/2016 jako soudem I. stupně, jakož i v řízeních před odvolacím a dovolacím soudem. O žádosti 1.žalobkyně bylo rozhodnuto dne [datum]. Rovněž žalovaná stručně shrnula průběh řízení a uzavřela, že květnu 2022 se odsouzení dovolali, v listopadu 2022 Nejvyšší soud ČR odmítl jejich dovolání. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Řízení ve věci trvalo (zahrneme-li též dovolací řízení) od května 2016 do listopadu 2022. Celková doba řízení činila 6 let a 5 měsíců. V předmětném řízení nelze konstatovat jednotlivé průtahy, neboť žádný z výše uvedených orgánů činných v trestním řízení nebyl procesně nečinný. Naopak lze říci, že jednotlivé procesní úkony byly prováděny průběžně. Bylo vedeno vyšetřování a řízení před třemi stupni soudů, soud I. stupně rozhodoval dvakrát, soud II. stupně rovněž dvakrát a Nejvyšší soud ČR jedenkrát. Řízení bylo po stránce skutkové i stránce právní složité, byly provedeny listinné důkazy, znalecký posudek a vyslechnuti svědci. Význam řízení pro žalobce byl shledán jako nízký. Žalobci (manželé) byli shledáni vinnými za přečin podvodu a za padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu, přičemž způsobili vysokou škodu ve výši 501.200 Kč. Byl jim uložen úhrnný trest odnětí svobody v délce 2 let, podmíněně odložený na dobu 2 let, uložena přiměřená povinnost, aby podle svých sil nahradili škodu, kterou trestným činem způsobili a uložena povinnost nahradit poškozené České republice – Úřadu práce částku 501.200 Kč. Částka představuje výplaty spojené s nemohoucností, příspěvku na péči. Jednání z etického hlediska soud označil za zavrženíhodné a svědčící o nízkém morálním kreditu obžalovaných, se značnou společenskou škodlivostí. Odsouzení se na délce částečně podíleli (opakované žádosti o omluvu z hlavního líčení a o odročení, žádost obhájce, kdy nemá být nařizováno veřejné zasedání č.l. 709, blanketní odvolání bylo odůvodněno po dvou měsících č.l. 493 a 495, blanketní odvolání odůvodněné po měsíci č.l. 692). Žalovaná konstatovala, že obecně je třeba vycházet z předpokladu, že nepřiměřeně dlouhé řízení působí účastníkům nemajetkovou újmu, která se zpravidla odškodní v penězích, avšak vždy je nutno zvažovat, zda v konkrétním případě nenastaly okolnosti, které tento předpoklad vyvracejí. Takovou okolností je to, že náhrady nemajetkové újmy se domáhá pravomocně odsouzený pachatel trestného činu právě za délku trestního řízení, v němž byl shledán vinným, popřípadě mu byl i uložen trest, neboť takové řízení nemohlo v jeho osobnostní sféře vyvolat žádnou citelnou újmu. V této souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3867/2011. Žalobci byli odškodněn tzv. jinak, což je zcela postačující k reparaci vzniklé nemajetkové újmy. Dané plyne z odůvodnění rozsudku, č.l. 740, kde je explicitně zohledněna délka trestního řízení a věk žadatelů. Trest byl stanoven velmi nízko, s ohledem na trestní sazbu a žalobci byli v souladu s judikaturou odškodněni tzv. jinak, při výměře uloženého trestu.. Odškodnění, kterého se dostalo žalobcům již v průběhu samotného trestního řízení, které si způsobili svým předchozím úmyslným protiprávním jednáním, je tak zcela postačující. Žalovaná proto navrhla, aby z výše uvedených důvodů byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

3. Vzhledem k tomu, že se v obou případech jednalo o shodné trestní řízení a byl požadován totožný nárok, soud obě řízení, vedená pod sp.zn. 45 C 269/2022 a sp.zn. 46 C 254/2022 z důvodu ekonomiky řízení spojil ke společnému řízení usnesením ze dne 6.3.2023 č.j. 46 C 254/2023-30, které nabylo právní moci dne [datum].

4. Mezi účastníky nebylo sporu ohledně uplatnění žádostí žalobců o předběžné vypořádání jejich nároků u žalované, jakož i způsob vypořádání těchto žádostí žalovanou. [Obsah přílohového spisu]

6. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

7. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

8. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

9. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

10. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

11. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

12. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

13. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

16. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Po zjištěném skutkovém stavu věci, vyšel soud z toho, že řízení trvalo od doby podání žaloby tj. od [datum] do [datum], kdy nabyl právní moci usnesení dovolacího soudu, tedy celkem 6 let a 2 měsíce. Jednalo se o trestní řízení, v němž byli oba žalobci obžalovanými (a následně i pravomocně odsouzenými). V řízení se v zásadě nevyskytly průtahy, soudy postupovaly v pravidelných, přiměřených lhůtách a jejich činnost víceméně směřovala k rozhodnutí ve věci samé. Jedinou výjimku tvoří jednak období od odeslání spisu znalci (pokyn z [datum], fyzicky odeslán [datum], avšak následně vrácen poštou jako poškozená zásilka) a kontrolou nedodělků [datum] zjištěno, že spis nebyl znalci doručen. Ojedinělý průtah v řízení však je i judikaturou ESLP tolerován (viz např. rozhodnutí ESLP o přijatelnosti ve věci [příjmení] proti České republice ze dne [datum]). Druhým obdobím nečinnosti soudu je období od [datum], kdy se nová členka odvolacího senátu bránila proti svému ustanovení a nařízením jednání před odvolacím soudem dne [datum]. Toto druhé prodlení však bylo zcela evidentně v reakci na předchozí žádost žalobců, aby soud nenařizoval veřejné zasedání v konkrétních dnech, zahrnujících prakticky období od června do října a dvou dnů v listopadu a prosince, resp. celý červen, červenec, velkou část srpna, září i října a dvou dnů v listopadu a prosince. Tato žádost však zcela pomíjí kapacitní možnosti soudu, který kromě této věci zajisté řešil i věci jiné. Řízení vykazovalo zvýšenou náročnost jak po stránce skutkové, tak po stránce právní i procesní. Soud musel nechat vypracovat dva znalecké posudky, jeden revizní posudek, byli vyslýcháni svědci. Ve věci také bylo opakovaně rozhodováno o změně osoby žalovaného a rovněž o návrzích stran na přerušení řízení. Ve věci bylo rozhodováno soudy na třech stupních soudní soustavy, třemi stupni soudů, soud I. stupně rozhodoval meritorně dvakrát, soud II. stupně rovněž a Nejvyšší soud ČR jedenkrát. Byť využití těchto zákonných procesních práv nelze klást k tíži účastníkům řízení, nelze přehlédnout, že tyto úkony přispívají k celkové době řízení, neboť o nich orgány státu musí rozhodnout, což samozřejmě navyšuje celkový časový fond sporu. Současně však tuto skutečnost nelze klást k tíži žalované. Co se týče chování žalobců tito se svým procesním chováním částečně podíleli na celkové době řízení, neboť čtyřikrát žádali o odročení jednání, jednou přímo žádali o nenařizování jednání v poměrně dlouhém časovém úseku dvakrát žádali o prodloužení lhůty k vyjádření, a to jednak ke znaleckému posudku pěti měsíců, obě odvolání, která podali proti meritorním rozhodnutím nalézacího soudu, byla blanketní. V jednom případě avizovali [datum] doplnění odvolání do 10 dnů, přesto jej doplnili až po dvou měsících, ve druhém případě museli být soudem vyzváni k doplnění odvolání, ve věci podali neopodstatněné dovolání. Tento procesní postup žalobců tak přispěl k celkové době řízení. Co se týče významu předmětu řízení, jednalo se o řízení trestní, které je typově spojeno s vyšším významem, jako spory opatrovnické, pracovně právní, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života. Soud vzal v potaz i věk žalobců, kteří však ani ke dni právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání nedosáhli hranice 75 let, tedy hranice vyššího věku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soud ČR sp.zn. 30 Cdo 4465/2017, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012), jakož i skutečnost, že žalobci byli v rámci trestního řízení pravomocně shledáni vinnými. Význam řízení pro žalobce po subjektivní stránce proto soud hodnotil jako mírně zvýšený.

18. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, když délka namítaného řízení, byť se v něm vyskytly dva ojedinělé průtahy v podobě nečinnosti, byla ve vztahu k jeho průběhu dobou přiměřenou. Odpovědnost státu tak nenastala. I kdyby však byla doba shora uvedeného řízení nepřiměřená a odpovědnost státu tak byla dána, nelze současně pominout skutečnost, že žalobci již byli v průběhu trestního řízení odškodněni (mimo jiné právě za délku daného řízení), když tuto odvolací soud zohlednil ve výroku o trestu, kdy konstatoval, že tato byla stanovena při samé dolní hranici právě z důvodu délky daného řízení i věku obou žalobců. S ohledem na shora uvedené proto soud žalobu z obou důvodů ve výrocích ad. I a II zamítl.

19. Výroky ad. III a IV o náhradě nákladů řízení jsou odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná písemně vyjádřila k žalobám obou účastníků, podaným zvlášť (viz shora), poté se připravovala na ústní jednání a tohoto se rovněž dne [datum] zúčastnila, poté se rovněž zúčastnila vyhlášení rozsudku dne [datum], přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 5 úkonů po 300 Kč.