45 C 275/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Mgr. Elenou Ježkovou sídlem K. J. Erbena 1266, 509 01 Nová Paka proti žalované: Anonymizováno o okamžité propuštění z výkonu trestu + 500 000 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 500 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 500,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se původně domáhal na žalované propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen v řízení, vedeném u Okresního soudu v Kladně sp.zn. 3 T 12/2021, v němž byl shledán vinným ze souzeného skutku a dále poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 500 000,- Kč, způsobené mu jeho zvoleným advokátem při obhajobě v dané věci. Žalobce uváděl důvody, pro které se domnívá, že bylo jeho trestní stíhání nezákonné a vyjmenovával jednotlivá pochybení, k nimž dle jeho názoru došlo. Pokud jde o postup advokáta při obhajobě jeho věci, žalobce uvedl, že tento si předem vyúčtoval náklady na obhajobu, žalobce přitom kvůli úhradě těchto výdajů byl nucen prodat svůj osobní automobil. Advokát přesto neodvedl svou práci řádně, když se nejprve odvolával na zdravotní indispozici a během přípravného řízení tak zůstal pasivní, v řízení před soudem pak nedoložil potřebné důkazy a ani netrval na provedení důkazů potřebných pro zproštění žalobce obžaloby. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 31.8.2023 podal žádost o „okamžité propuštění z výkonu trestu“ a symbolické odškodnění ve výši 500.000 Kč v souvislosti s trestním řízením vedeným u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 12/2021 (žalobou uplatněno pouze toto řízení) a trestními řízeními vedenými u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 1 T 138/2020 a u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 5/2019. Žalovaná žalobci nevyhověla, a to ani zčásti, neboť šlo dle žalované o zjevně lichý nárok, když žalobce požadoval okamžité propuštění z výkonu trestu (o němž není žalovaná oprávněna rozhodovat) a zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou (dle obsahu žádosti) výhradně „poškozením“ ze stran obhájců žadatele, což však nepředstavuje odpovědnostní titul státu. Žalovaná, při veškeré úctě k žalobci, uvedla, že není s to pochopit, co si žalobce představuje pod tvrzením, že státní zástupce vedl přípravné řízení „jedním směrem, proti jemu“. Pokud žalobce dovozuje, že celé trestní stíhání bylo od počátku nezákonné, pak by dle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem muselo být pravomocné rozhodnutí Okresního soudu v Kladně v řízení vedeném pod sp. zn. 3 T 12/2021 zrušeno pro nezákonnost. Již z obsahu samotné žaloby však vyplývá, že tomu tak nebylo, když odvolací Krajský soud v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 13 To 156/2021 odvolání žalobce zamítnul. Dovolání žalobce pak bylo Nejvyšším soudem České republiky dne 30.3.2022 odmítnuto. V řízení tak nelze shledávat existenci nezákonného rozhodnutí. Dále je pak z podání žalobce zřejmá jeho nespokojenost s rozhodnutím Okresního soudu v Kladně o vzetí žalobce do vazby. Co se týče tvrzení žalobce, že při rozhodování o vazbě ještě nebylo doručeno usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, pak v takovém případě měl žalobce podat proti usnesení o vzetí do vazby stížnost (případně na tuto skutečnost poukázat během svého procesního výslechu u vazebního zasedání), neboť bez řádného doručení usnesení o zahájení trestního stíhání žalobci by tento nemohl být vzat do vazby. V takovém případě se však případný nesprávný úřední postup soudu (přičemž žalovaná nečiní nespornou jeho existenci), promítá do samotného rozhodnutí o vzetí do vazby, které pro nezákonnost zrušeno nebylo, tudíž ani vazba žalobce v předmětné trestní věci nezákonná nebyla. Pokud jde o tvrzení žalobce, že jej v trestních řízeních „poškozovala“ celá řada advokátů, mimo jiné také , tituly před jménem, , jméno FO, , pak žalovaná sděluje, že advokát v rámci obhajoby klienta nevykonává veřejnou moc, tudíž není stát za případné pochybení advokáta odpovědný. Pokud má žalobce za to, že jej obhájce během zastupování jakkoliv poškodil, měl by svůj nárok uplatnit přímo vůči advokátovi z titulu jeho profesní odpovědnosti, nikoliv vůči žalované. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Protože byl nárok žalobce, týkající se propuštění z výkonu trestu odnětí svobody vyhodnocen jako opravný prostředek proti rozhodnutím v trestním řízení, byl tento nárok usnesením č.j. 45 C 275/2023-8 ze dne 10.6.2024 vyloučen k samostatnému projednání a po právní moci předmětného usnesení byl postoupen trestnímu soudu. Předmětem řízení tak zůstal nárok na zaplacení nemajetkové újmy za újmu způsobenou obhájcem žalobce během jeho obhajoby v trestním řízení.

4. V průběhu řízení žalobce navrhl, aby soud řízení přerušil do rozhodnutí o s tím, že podal blíže nespecifikovaný návrh na zahájení kárného řízení u Okresního soudu v Jihlavě pod sp.zn. 8 Nc 3935/2023.

5. O návrhu žalobce na přerušení řízení bylo rozhodnuto 12.11.2024 usnesením č.l. 45 C 275/2023-46, přičemž soud tomuto návrhu nevyhověl, předmět řízení po vyloučení věci usnesením ze dne 10.6.2024 č.j. 45 C 275/2024-8 se však netýká postupu soudu v trestním řízení, ze kterého by případně mohla vyplývat naznačovaná kárná odpovědnost, ale postupu advokáta žalobce v trestním řízení. Pro přerušení řízení tak není důvod a bylo by i v rozporu s ekonomikou řízení.

6. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 1. 12. 2023 byl nárok žalobce vypořádán a odškodnění nebylo přiznáno.

7. Návrhem na mimosoudní vyrovnání ze dne 31.8.2023, doručenému žalované dle razítka podatelny Ministerstva spravedlnosti 4.9.2023, se žalobce domáhal urychleného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.

8. Vyjádřením Krajského soudu v Praze ze dne 1.11.2023, adresovaném žalobci, se krajský soud vyjádřil k jeho podání, doručenému Krajskému soudu v Praze 26.10.2023, kdy si žalobce stěžoval na postup předsedkyně senátu , tituly před jménem, , jméno FO, ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 13 To 156/2021. Místopředseda Krajského soudu v Praze konstatoval, že se žalobce fakticky dožaduje přezkumu postupu soudce při výkonu jeho nezávislé rozhodovací činnosti, neboť součástí nezávislé rozhodovací činnosti soudců je nepochybně i posouzení příslušnosti soudu k projednání věci. Podání, adresované předsedovi soudu, pak těžko může vést k přezkumu uvedeného rozhodnutí, neboť orgány státní správy soudu, kterými je i předseda a místopředseda soudu, nejsou oprávněni přezkoumávat postup soudců při výkonu jejich nezávislé rozhodovací činnosti, když takový přezkum je v trestním řízení možný toliko v rámci řízení o řádných a mimořádných opravných prostředcích. Naproti tomu orgány státní správy soudu nejsou v tomto směru nadány žádnou pravomocí, přičemž zákon o soudech a soudcích výslovně stanoví, že stížností se nelze domáhat přezkoumání postupu soudu ve výkonu jeho nezávislé rozhodovací činnosti. O tom, zda postup předsedkyně senátu byl v souladu se zákonem, může rozhodnout toliko nadřízený soud v rámci rozhodování o řádném či mimořádném opravném prostředku, nikoliv předseda či místopředseda dotčeného soudu. S ohledem na to tedy bylo, že podání žalobce, bylo odloženo jako nedůvodné.

9. Návrhem na doplnění dokazování ve věci návrhu na obnovu řízení ze dne 27.3.2023, sepsaným , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátkou z Jihlavy, kdy se žalobce domáhal obnovy řízení ve věci 1T 138/2020 ze dne 26.7.2022, doručeného Okresnímu soudu v Jihlavě 2.8.2022, přičemž uvádí, že v rámci řízení sp. zn. 1 T 138/2020 bylo zastaveno toto řízení usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 19.4.2021, č.j. 1 T 138/2020 - 117 pro tzv. neúčelnost. Usnesení Okresního soudu v Jihlavě předcházelo zahájení úkonů trestního řízení ze dne 18.8.2020 na základě trestního oznámení ze strany pana , jméno FO, , jehož výsledkem bylo podání návrhu na potrestání ze strany Okresního státního zastupitelství v Jihlavě, doručené 4.9.2020 Okresnímu soudu v Jihlavě. Žalobce zde argumentuje tím, že návrh na potrestání mu nebyl nikdy řádně doručen. Dále uvádí, že proti usnesení o zastavení trestního stíhání sice mohl zcela teoreticky podat stížnost, ve lhůtě tří dnů.

10. S ohledem na to, že je zjevné, že žaloba není důvodná, soud neprováděl důkazy, které žalobce navrhoval provést ze spisu České advokátní komory v kárném řízení, když tyto jsou nadbytečné.

11. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

13. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

14. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

15. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

16. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

17. Dle § 10 odst. 1 a 2 ODŠZ má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu ten, na němž byl zcela nebo zčásti vykonán trest, jestliže v pozdějším řízení byl obžaloby zproštěn nebo bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno ze stejných důvodů, pro které soud v hlavním líčení rozhodne zprošťujícím rozsudkem. To neplatí, nařídí-li zastavení trestního stíhání prezident republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii. Právo na náhradu škody má i ten, kdo byl v pozdějším řízení odsouzen k mírnějšímu trestu, než který byl na něm vykonán na podkladě zrušeného rozsudku. Náhrada škody náleží jen se zřetelem k rozdílu mezi trestem vykonaným na základě původního rozsudku a trestem uloženým rozsudkem novým.

18. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

19. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

20. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

21. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

22. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

23. Ze samotné žaloby je zřejmé, že žalobce spatřuje odpovědnostní titul v postupu jím zvoleného advokáta, kterému uhradil zálohu za jeho právní služby ve shora uvedené právní věci a přesto byl pravomocně odsouzen v řízení, vedeném u Okresního soudu v Kladně sp.zn. 3 T 12/2021. Podmínky odpovědnosti státu za škodu jsou vymezeny zcela jasně, stát odpovídá pouze za škodu způsobenou při výkonu státní moci konkrétně vyjmenovanými subjekty, a to státními orgány, úředními osobami či orgány územních samosprávných celků. V daném případě však je namítán postup advokáta, kterého si dokonce žalobce sám zvolil, když tento od něj měl údajně vybrat zálohu na své služby (pokud by byl advokát žalobci ustanoven soudem, nebylo by zapotřebí vybírat zálohy na jeho služby, protože tyto hradí stát), aniž by však tyto služby řádně odvedl. Advokát je však podnikatelem ve smyslu § 420 a § 421 obč. zák. a vykonává advokacii na vlastní účet a odpovědnost (byť často spolupracuje s jinými advokáty i formou podnikatelského uskupení) dle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Advokát není státním orgánem či úřední osobou a na jeho činnost se tak nevztahuje zákon č. 82/1998 Sb. Již jen ze žalobních tvrzení je tak zřejmé, že žaloba není důvodná. S ohledem na to soud žalobu zamítl ve výroku ad.I. Jestliže žalobce dále při ústním jednání požadoval, aby se soud zabýval důvody, pro které byl pravomocně odsouzen v trestním řízení, nelze než konstatovat, že tvrzená pochybení soudů v podobě přenosu důkazního břemene a dalších dle žalobce chybných postupů; s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005, resp. rozsudek ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1718/2019, uzavřel, že nemůže v odškodňovacím řízení posuzovat, zda soudy postupovaly správně po stránce věcné, jak měly provádět dokazování apod., neboť odškodňovací řízení není řízením revizním. Rovněž je třeba respektovat zásadu promptnosti odškodňovacího řízení, jež mj. vylučuje samostatné právní posuzování jednotlivých otázek, jež byly řešeny soudy v posuzovaném řízení, a přihlíží naopak k zásadním procesním pochybením, jako jsou průtahy v řízení, nerespektování závazného právního názoru soudu vyššího stupně atd. I z tohoto důvodu byla část řízení, týkající se námitek žalobce proti postupu trestního soudu, vyhodnocena jako opravný prostředek a vyloučena k samostatnému projednání.

24. Jen pro úplnost soud považuje za nutné uvést, že byť do spisu byla založena rozhodnutí, kterými byli Okresním soudem v Jičíně ustanoveni zástupci k ochraně jeho zájmů (např. čl. 32 spisu), žalobce výslovně 28.8.2024 (viz čl. 28) uvedl, že se v tomto řízení bude zastupovat sám. Až v závěru prvního ústního jednání, které se ve věci konalo 15.10.2024 se začal dožadovat účasti svého ustanoveného zástupce. Z tohoto důvodu bylo první jednání s ustanoveným zástupcem zopakováno 19.11.2024.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalované písemně vyjádřila k žalobě, načež se připravovala a účastnila obou ústních jednání ve dnech 15.10.2024 a 19.11.2024, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 5 úkonů po 300,- Kč.